sobota 25. ledna 2014

Život je ... Hollywood !!!

Vždycky mě dostanou hollywoodské filmy svoji odtrženosti od života... Například v rámci narozeninového překvapení hromada přátel většinou potichu čeká někde v domě (nejlépe s nachystanou velkou párty), až přijde nic netušící "oběť" či oslavenec domů. Pak všichni najednou rozsvítí, vyskočí, zakřičí "překvapení" !!!.. a potom se scénáře liší.. V těch komických dojde třeba k tomu, že se hlavní hrdina v mezičase vysvlékne do naha, nebo nedej bože si přivede s sebou milenku.. v tragičtějších se lekne a dostane srdeční zaútočení..:).. v těch normálnějších začne zběsilá a skvělá party..:)

Vždycky, když jsem to viděl ve filmu, včetně reakcí herců, tak jsem si říkal, to je naprosto umělé a vytržené že života.. To se normálně nemůže stát..! JJo, ale může!!! :) Ovšem vyžaduje to buď neskutečně podnikavé kamarády, schopné udělat úplné šílenosti, navíc vše pod rouškou něčeho na způsob třetího odboje -- v podstatě top-secret .. naprostého utajení..:)

Tedy přiznejme si to otevřeně.. Ano, měli to trochu jednodušší... Jsem tradiční chlap.. přímej až prostoduchej:), neschopen vlastně jakýchkoliv složitějších manipulací...o nějakém utajení se u mě nedá ani mluvit, že:).. protože jsem slepičí prdelka a v podstatě to samé očekávám i kolem sebe.. Kdo by čekal organizovanou oslavu (mých) narozenin, že? Navíc v lednu??..:)

A tak jsem v pátek dorazil do restauračního zařízení za Leonou, Lubošem a Pavlem, na schůzku, kterou Leona svolala pod (průhlednou) záminkou krize psaní, běhání, středního věku podpořenou snad i problémem se středním uchem:)... Samozřejmě, vždycky rád přijdu podpořit kamarády v jejich boji.. Leona s Lubošem už sedí, nic netušíc se nechám vmanipulovat na židli zády ke vstupu do restaurace.. Vysvětlují, že moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko je nemocná, Deri pláče.. musím brzo odejít..

Tradičně se bavíme o všem možném, jen Leona je poněkud víc nervóznější než obvykle a pořád odbíhá... Říkám ji, dej si víno, klid, to přejde..:)... V tom se kolem rozezní píseň "Skal a stepí.. divočinou.. hladový a roztrhán..":).. Otočím se a vidím hromady lidí, zpívajících, kouknu lépe, a sami známí.. Vidím Veverkovic, Jitku..Davida...Renatu.. prostě přespolní.. a další a další známé pražské tváře.. Jsem úplně mimo... Pak mi to dojde.. Aha! Asi se něco slaví! .. Ale co?? :).. No Hollywood!!!.. Vůbec nic jsem netušil..!!! :)

Nemá cenu říkat víc..Koukám na hromady všech možných i nemožných dárků, fidorek (OMG! je jich přes 50 a já se snažím zhubnout!!), po velmi cenné dárky, běhací bibli, karbonové hůlky [jen tiše doufám, že je budu používat opravdu jako běhací hůlky a ne, že se ke konci běhu změní v berle:) ]... trička, šátky, svítící pásky, vína.. poukázku do wellness..naprosto neskutečnou vojenskou buzolu ("marchkompas" F 65), sborníky písní, žížalky, kyselé hranolky:), lízátka s 1 i s 12 ( i volná..)...plyšového hada na nácvik běhu do Ameriky.. dva dorty... tkaničky.. ale také ručně poctivě vyrobenou postavičku 12 od Renaty (Leona neopomenula několikrát zdůraznit, že má elasťáky vyrobené z jejich(!), nažehlovací značky na drob-bags... až po skvělou velkou fotku se všemi kamarády, jak různě běháme do práce/z práce.. po skalách... až po fotoknihu vyrobenou z vybraných příspěvků  mého blogu:)...
.. ten výčet je ohromující (snad jsem na nic nezapomněl) a je důležitý, abych přiblížil ten můj zmatek, když jsem se koukal na tu hromadu darů, všechny kamarády kolem.. a byl jsem fakt úplně mimo...Hollywood ending!!! :)

K tomu se sluší dodat, že jsem pochopitelně ani neodjel, ani neodběhl venčit Deri před 8h, naopak jsme se dostali domů až po 1h a do časných ranních hodin mi moje nejmilejší líčila do podrobnosti, jak vše vznikalo, popisovala konspirace, citovala z desítek mailů, které létaly mezi všemi.. A já?? Já vůbec nic netušil!!! Já si naivně vykládal její dotazy na běžecké vybavení jako její zájem o běh!! :) A tak jsem se jako poslední ze všech dozvěděl, že její "zájem" o čelovky a běhání v noci (s hůlkama) byl pouze fingovaný "průzkum bojem", za který by se nemusela stydět ani protřelá Mata-Hari:) ...

Ještě jednou moc Vám všem děkuji!!! I těm, co jste nemohli z různých důvodů přijít...[gratulace všem na Budějovický maraton!]

Akorát... Akorát.. Chudák Slunéčko!:) Bude teď muset se mnou běhat s čelovkou a vyzkoušet i hůlky.. Aby to pro ní nebyl takový šok, nemusí hned v kopcích a ve tmě.. Jen co se uzdraví, začneme někdy v poledne a v parku:). Taky jsem ji slíbil, aby nebyla smutná, že o závody nepřijde (!) :)... Vidím to, že Baroko bude pro ní jako stvořené!!!

Všemu zdar! Běhu, ultra, společenskému rozměrů pobíhání.. a kamarádům! Těm úplně nejvíc!
12:)
Použil jsem bez ostychu Digiho fotky zachycující atmosféru cele akce.. Jsou zde




.. Díky Digi!!! Celé přípravy a report z utajení je u Leony:). Díky ještě jednou všem!!

pondělí 20. ledna 2014

Báječný den... aneb setkání s Cimrmanem

Minule jsem se tady všem omluvil a přitom omlouvání jsem na sebe prásknul své skryté sny.. OMG!.. Jsem úplná slepičí prdelka :)... Jasně, některé sny jsou šílené,.. ale věřím, že zavčasu jsem si uvědomil základní zásadu i částečně motto mého zápisníčku.. "Hlavně se z toho (ani ze sebe).. nepotento!" :)... Takže klídek..

Celý týden jsem běhal, jak to šlo s cílem zase zvýšit počet km, počet hodin, které člověk stráví "venku" .. na trase.. Ne. není důvod si je sem psát, (klídek:)..), říkám si to proto, že jsem si hned vzpomněl na jednu knížku o přípravě na Western States. V ní je navrhováno, že by týdenní objem km měl růst postupně ke 100mílím (161km) týdně. A že se i postupný nárůst pro normálního pobíhače dá přirovnat k situaci, kdy začínáte běhat a máte na zádech malinkou opičku, která postupně dorůstá velikosti statné gorily:)... Přišlo mi to jako vtipné a výstižné hodnocení situace.

Myslím, že nejdůležitější -- aspoň pro mě -- bude přitom nedělat nějaká šílená rozhodnutí (hodně těžké), nedělat žádné pitominy a hlouposti (téměř nemožné) ... ale hlavně.. udržet si radost, která k tomu pobíhání určitě patří, ať už se člověk honí za čímkoliv:). Myslím, že mám opravdu štěstí na zážitky a znamení, protože ten páteční den stal opravdu za to..

Ráno, bože jak se mi nechtělo běžet do práce... V hlavě mi sedí 100+1 důvodů proč neběžet... a zatímco si je všechny v duchu vyjmenovávám.. pomalu se oblékám do běžeckého a zuřivé štěkání Deri už mě "probouzí" a tak se aspoň v tranzu vracím pro čelovku... co kdyby náhodou jsem se přesvědčil pro cestu z práce..

V tomhle rozpoložení a částečně mimo, vybíhám... Hned na začátku parku s sebou fláknu, protože to na blátě to strašně klouže.. Jako tradičně, když už se tak válím na zemí, tak to kolemjdoucí musí komentovat..:)..
Usměju se a běžím (už opatrněji) dál.. Říkám si, takovýhle úvodní "gambit", to jsem zvědav, co se dneska zase stane... A odměnou je mi neskutečné setkání.. Asi v půlce údolí dobíhám (zvědavě) jednoho člověka.. Čím jsem blíž, tak tím jsem zvědavější.. Poznávám, že má na sobě normální kalhoty, bundu a čepici, přes rameno kabelku/tašku, kterou si na boku jednou rukou přidržuje (!).. Když jsem blíž, zjišťuju, že běží v normálních polobotkách (!)... Koukám, kde má kufr, abych mohl říci, že jsem potkal Cimrmana..:)... Hned se s ním dám do řeči a co máme společnou cestu, tak si chvíli povídáme. V. mi říká, že běhá asi rok, 3-4x týdně, ale že zatím nebyl důvod se "profesionalizovat" :) a tak běhá v normálním oblečení.. Když v Hlubočepech zatočil do barandovského kopce, řekl jsem si .. díky panebože.. To byla ukázková lekce:)... Moc mě to potěšilo a vlastně na V. budu teď častěji myslet, když třeba zase zapomenu čelovku, kalhoty, tričko.. nebo nějaký zdánlivě "nutný" prvek běžecké výbavy:)... Není to potřeba, je to v nás..
Zamyšlen pomalu vybíhám na rampu Barandovského mostu.. Před sebou vidím dva velmi rychlé cyklisty, vzpomenu si na svoje ranní krasobruslení (se skvělým pádem).. znajíc ostrou zatáčku, která je jen pár metrů za mnou, uskakuji (zbaběle, ale moudře) do keřů... Samozřejmě, že se vymázli, ovšem měli celou cyklostezku jen pro sebe, mohou to vyčítat leda sami sobě. To je ta nováčkovská daň nezkušených bikerů na mostě, posedlých rychlostí .. Vidím, že se sbírají, akorát si dost natlouli.. uff.. to bylo o fous:)

Přes den jsem pohlcen práci, ale odpoledne mi pípne mail od Martina, Veverky Pražského a já si uvědomuju, že jsem pro něj vlastně něco nesl do práce... Na otázku, jak se sejdeme, kde dojde k předání kontrabandu:), nakonec navrhují, že mu vyběhnu naproti ... kopírujíc trať POPu... oba věříme, že se sejdeme a pak poběžíme k barandovskemu mostu a potom každý po svých.. Jenže, jak postupuje odpoledne, začíná drobně pršet, mží a tak Martinovi při běhu telefonují, protože přes zamlžená a mokrá skla svých silných brýlí vidím tak akorát na cestu... Ještě si domlouváme kudy běžíme a jak se poznáme:), říkáme si navzájem své barvy... a naštěstí se sejdeme na kraji Krčského lesa, u Labutě, a ten kousek k mostu běžíme spolu... Slabé mrholení přerostlo v drobný déšť, který pomalu sílí, když se odpojujeme..

Při cestě údolím nahoru už není skoro vidět ani na krok.. Díky dešti, se zapnutou čelovkou je kolem bílá či svítivá mlha, bez ní černě leskla tma.. naštěstí znám cestu úplně nazpaměť..
Den končí stejně, jako ráno začal.. V parku se vyhýbám kaluži a jedné paní s deštníkem venčící pejska.. Dostávám "smyk" a fláknu s sebou do kaluže, kousek vedle - naštěstí jsem ji nepocákal... Snažím se rychle vyskočit, ale jsem tím pádem ještě víc od bahna.. Paní se začíná bavit a povídá.."Vás bych chtěla mít doma!"..:)... V myšlenkách na moje "holky" že mě vylétla okamžitá odpověď "Tak to nejste jediná!.. Takový mám jen doma hned tři!":)

Všemu zdar! Ultra a radostnému pobíhání zvlášť!
12:)

čtvrtek 16. ledna 2014

Silvo, promiň!...aneb snad po mně Veverky a ostatní nebudou házet šišky..:)

Je to tady.. Už si v hlavě sumiruju různá vysvětlení, omluvy -- i když, jak se omluvit ženě, když ji chlap zradí, co?.. Pochopitelně ti moudřejší si řeknou.. Jjo, mladá ženská a starší chlápek?? Jak by to asi mohlo skončit, že?... To bude tragédie, v nejlepším případě tragi-komedie ! :)

A taky jo. Začalo to tím, že jsem většinu svých kamarádů kolem sebe různě přesvědčil, že jedině Silva, Silva... že na Silvě se "zrušíme":), že vše oslavíme.. a bůhví co ještě... Ba co víc! Modro-růžový oddíl, dokonce i stodůlecká sekce obsadila všechny trasy.. 1/2M, nazývaný mazlivě "matky s dětmi", M (matky bez děti), U90 - plaší magoři, U105 - úplní magoři..:).. prostě všechny jsem tam různě přihlásil, zblbnul, ano, ano, včetně zřítelnice mých oči, jasného slunéčka, synáčka mého, atd.... A teď tohle.

A to prosím do nedávna to vypadalo dobře... Ale postupně. Nejdříve mě trochu vykolejilo, že se vlastně běží až druhý víkend v červnu, čímž se Silva posunula povážlivě blízko k Western States. Potom jsem dostal velmi prestižní pozvání na jednu akci v zemi vycházejícího slunce, vypadalo to, že vylezu z letadla, opráším kožich a pojedu do Horní Stropnice:)... A co čert nechtěl.. japonští soudruzi prostě celou akci posunuli o týden a tak.. tak jsem se rozhodl, zradit..zradit Silvu i všechny, co jsem tam zpunktoval:)...

Přemýšlím o tom při jednom běhu do práce, nadávám si a fakt si téměř plivu do tváře:), když v tom se s novou situací smířím a říkám si, je to znamení!! Kdybych běžel Silvu, tak bych se stejně musel držet hodně zpátky, možná přejít na 90k, možná i na maratón... protože mi opravdu záleží na tom uběhnout a to co nejlíp Western States.. Tohle přiznání mi hodně pomohlo..

Ta touha je natolik silná, natolik šílená, že jsem se dokonce dneska přihlásil do i fitka a plánuju tak 2-3x týdně místo oběda jít lehce zaveslovat, posílit nohy, záda, břicho... Upřímně tohle už mi přijde hodně ujetý i na mě:).. Ale jen to dokazuje ten rozměr mého úsilí a nadšení. Stejně jako když se člověk zamiluje, tak odhodí stranou všechny rozumové argumenty a jde do toho po hlavě a se srdcem na dlaní...

Stejně tak já, dávám stranou úvahy o mém věku, neexistující atletické minulosti, o svých všech omezeních, nedostatečnostech, atd.. Prostě říkám si.. Western States je velká výzva sama o sobě.. Ale uběhnout to v klasickém/původním 24h limitu??? Ano, je to můj velký sen.. Tak jako tak, nestydím si to přiznat, byla by to chyba.. Ono se na to stejně potom přijde, tak co:)
Ondřej mě stejně nedávno odhalil... Je to přesně dva roky, můj komentář pod Stínovým článkem o Western States jistě pobaví a ukáže moje pokrytectví:)...
http://kamazmenohydonesou.blogspot.cz/2012/01/nezlomni.html

......

Sice to nikdy nepobezim, ale o tom to neni... Kazdej mame svoje Western States, at uz meri kolik chtej:), kazdej mame svoje sny a tak hura za nima. Budu na to myslet za chvili v hlubocepskem kopci s baglem z prace:). 12:)



Ano, Stín a Western States mě získali pro ultra... Silvo promiň.. Tohle je sen, kvůli kterému stojí opravdu za to dělat i naprosté pitominy a možná i odpustit nějakou menší zradu:).. Naše sny jsou totiž jedna z nejcennějších věci, co máme..

Běhu zdar, ultra a našim snům zvlášť! 12:)

neděle 12. ledna 2014

Buy one - get one free:).. aneb jednou běž a druhý běh je úplně zadarmo!!!

Tak to přesně je u mě.. tedy přepočítáno na (časovou) cestu metrem a MHD. Pokud běžím, jsem řádově na 50% časově náročnosti. Takže každý druhý běh do práce-z práce je vlastně "zadarmo". Takhle to asi zní šíleně... Ale běh je pro mě KOTVA. Tedy ne obchodní dům Kotva:), ale bezpečný lano, pevný bod v tom vlnobití všech šílenosti, co na mě kdekoliv venku číhají..

Všichni kolem říkají... a pořád to slyším.. běhání po stejné trase musí být strašně nudný.. skoro jako mít pořád stejnou ženskou:).. [Tohle opravdu nedokážu posoudit, protože jsem se svým Slunéčkem teprve krátce, co si vzpomínám, zatím 24 let..:)]. Ano, jsem upnutý na naběhané km.. Ano, hlídám si uběhnuté km za týden.. Jsem asi tím posedlý.. trpím asi kilometrománií.:)..Ale není to proto, že bych chtěl dělat nějaké rekordy, ale protože počet km přímo odráží i ten čas, který jsem měl většinou sám pro sebe, případně jsem ho strávil s kamarády nebo s blízkými..

Slyším to často, že jsou běhám spoustu "jalových" km.., že to nemá žádný vliv nna moji výkonnost.. a bůhví co ještě.. Je to (myšleno "moje výkonnost") tak důležité? Pochopitelně si uvědomují, že ti velcí nebo starší/zkušenější běžci či praví a ortodoxní ultras ... ti si prostě své km nepočítají.. WTF (!) .. Já jo!!!..:).. pro mě je to určité vyjádření a míra toho, že jsem si ubránil čas, který mám pro sebe.. je to jednoduchá kontrola..

Někdo může říkat, že je běh do práce.. děsná nuda!!! Blbost!!! Já to miluju... Ty bikery, co potkávám.. Například -- jeden vždy sklopí hlavu, aby nemusel zdravit. jiný mává, další komentuje:)... Vlastně pokaždé se něco děje.. V podchodu u barandovskeho mostu teď natáčeli klip..V sobotu v kině na Něžných vlnách poznávám natáčení na nábřeží, když jsem běhal okolo..:)..
Zahradníci v údolí už mě zdraví, jako jednoho z nich:) ... Těch drobných zážitků po cestě s různými spoluběžci, kdy řešíme (=oni řeší) všechno možné, od jejich milostného života, až po základní otázky lidské existence.. [=přes špičku nebo přes patu?:)]... Zážitky se psy jen v tomto týdnu měly filmový charakter -- bylo to něco mezi "Psem Baskervilským" a prvním dílem Francouzské spojky. Jsem rád, že zatím jsem se nepropracoval do druhého dílu..[aha.. pro později narozené.. první díl se jmenuje Štvanice a druhý Dopadení:)].. Po cestě potkávám nové/staré známé.. Před pár dny Stázku [ještě, že to nevidí moje nejmilejší manželka, jasné Slunéčko:)] .. jak to komentoval jeden přihlížející .. Je to normální, že se potkávající se běžci objímali?:).. Povídám, ... to nevíte? To je normální "běžecký" pozdrav na Praze 5! :)... Hned to začíná rozebírat, že by začal i běhat.. [tedy prý jen na Praze 5!!:)]. Říkám mu, že se to třeba i rozšíří..:)... ale co já vím, na Moravě se například i líbají!:)...

Prostě, po cestě mám ten pocit sounáležitosti s městem.. někdy mě i něco napadne do práce.. Jasně.. není to žádný závod, žádný trénink.. Jen město a já.. Proto často přibíhám do práce později, takže i minu pana Třísku, který pravidelně vybíhá na krátký jogging z hotelu Jasmín--hned naproti... Ale třeba ještě stačím hlasitě pozdravit soudruhy z vedlejší budovy KSČM.. "Čest práci!":) ... oslovený pohlavár z komunistické stany.. se většinou opatrně rozhlédne, předstírá velké pracovní vytiženi a pak plaše odpoví.. "Čest, čest!"..:)

Usmívám se.. Den začal moc hezky.. běžel jsem totiž do práce..:)... A což teprve, jestli se mi podaří běžet i zpět!

Komutačnímu běhu zdar! Ultra zvlášť!

12:)

čtvrtek 9. ledna 2014

Třikrát běž, klidně měr:), ale radši neporovnávej... Všechno je totiž relativní..:)

Takhle hezké "A" jsem už dlouho neviděl

Začal Nový rok. A i ke mně se to doneslo, i mě zasáhl ten mor -- vzájemného porovnávání. Skoro jak za mlada, kde se ovšem porovnávaly jiné věci, že?:) ... S odstupem si uvědomuji, že jsem si šlápnul kamsi, když jsem si k sobě na blog dal svoje tabulky naběhaných (upozorňuji že fakt pomalu naběhaných!) km.. O co jde?? Těm co mají na "tachometru" méně.. bych rád vzkázal, že se vůbec nic neděje, prostě jsem měl víc času na běhání než oni, nemám jiného koníčka.. A těm, co mají víc a rychleji.. To fakt přeju. I když, mezi námi.. a naprosto upřímně.. Je mi to jedno.:) Nedělá mě to ani šťastnějším, ani nešťastnějším, jestli xx běhá dál nebo rychleji než já. Výjimku tvoří , když to jsou blízcí kamarádi.. s těmi soucítím a raduju se... Jinak je naprostý nesmysl se porovnávat s kýmkoliv jiným.. Kdo ví, kolik tomu on nebo já dáváme úsilí.. Kolik máme kdo času? Jak moc nás to ostatní, co děláme těší... Já většinou chápu běh a pobíhání jako pomocníka proti stresu.. ne jako jeho zdroj.. Zásadně se proto porovnávám jen se sebou, i tak je to boj! :)


To je to neštěstí srovnávání s jinými.. Ale co mě ale vážně zasáhlo byl nedělní závod u Leony. Nálada perfektní, pomáhal jsem u časomíry, podle možnosti i povzbuzoval a tak... Takže jsem měl možnost vidět a vnímat všechno z hodně blízka.. Největší zážitek byly plačící děti, které "nebyly první"... Chápete to?? Zoufalý pláč holčičky, která běžela moc hezky, někde uprostřed "startovního pole", ale byla šíleně nešťastná, protože nevyhrála..

Říkám si, to je ta naše výchova.. To je to, co se hrne odevšad z televize, z novin, ze škol.. že šťastní jsou jen vítězové, pomalejší a ostatní nestojí za nic..(!!) To neštěstí, ten smutek děti v cíli .. to mě fakt dostalo.. Měli bychom se snažit s tím něco dělat.. u sebe i kolem.. Já slibuju, že příště dám Leoně velkou krabici lízátek a hned po doběhu každé dítě dostane lízátko s nalepenou 1..:).. aby si každý uvědomil, že byl skvělý.. a že jim všem vlastně patří dík.. první sice může být jen jeden, ale radost mohou mít úplně všichni, každý svým způsobem "vyhrál"... Mezi námi.. já se vždycky pochválím.. "Byl jsi skvělej Honzo, opravdu super" :).. Protože jako starší chlap vím, že nepochválím-li se sám, těžko to za mě někdo jiný udělá!!! :)..

Tak tentokrát se mi reklama fakt hodila..:)
Jinak je nádherný leden.. Lidé kolem si sice zoufají, že není sníh, že je teplo, že svítí slunce... Jen ti blázni, co běhají kolem v údolí (i ti v parku) si říkají.. To je dneska nádherně, co?? To by byl hřích zůstat doma!!!.. Všechno je relativní.. Bohudík..

12:)

neděle 5. ledna 2014

Strong ale for all my men... and fresh horses!!! :)

... Je kovbojský pokřik vhodný jako odpověď na otázku, co chci od obsluhy na stanicích WS 100M:)... [ale říkat si to budu jen v duchu].... "Silné pivo pro všechny mé muže.. a čerstvě koně!".:) .. Tím jsem chtěl naznačit, že jsem si snad už ujasnil se Stínem "noty" na moje výlety za velkou louži:)... Bude to (jak jinak) zase logistický náročnější, o té "sportovní" části raději nemluvím.. Samozřejmě mě Sam Straka potěšil, když mi řekl, že WS 100M se nekvalifikuje do "žebříčku" asociace.. že je to vlastně většinou z kopce.. Zajímavý, "utěšuje mě" stejně jako Běžící Stín..:).. Hned se "bojím"o maličko méně, ale to neznamená, že bych nějak podceňoval svoji přípravu...

Hned na 1.1. jsme se sousedem Danem vyrazili .. kam jinam než na Karlštejn..:).. Trochu se provětrat, rozbít stereotyp pobíhání v údolí a symbolicky začít Nový rok. Další den běžím s Deri sám, nejdřív telefonuju s LL, on citlivost mikrofonu komentuje slovy, že to v telefonu zní, jako že brzo umřu:) ... pro jistotu se nechávám v jednom úseku předběhnout jednou běžkyni (Deri má vždy pocit, že bychom buď měli závodit, nebo běžet pohromadě)... Uklízím telefon a potkávám staršího pana se psem... Ten vidí, jak jsem zastavil a hned mi radí.. "To musíte postupně!! .. Ne, že si k 1.lednu dáte předsevzetí zhubnout a sportovat a 2.ledna se totálně zničíte!" :)... Jjo, tesat do skály! Povídám, že má naprostou pravdu, že mi to i kamarádi říkali... že je potřeba postupně..:).. A tak, když to Deri po chvíli rve do kopce jako o život, tak ji říkám, tys to neslyšela? Pán říkal.. postupně!!!:)

Postupná a detailní příprava nese své první ovoce...Na Silvestra se mi odlomil velký kus plomby na horní osmičce a moje nejmilejší, jasné Slunéčko zkušeně koukla a prohlásila.. No dalo by se to ještě zpravit, ale nejlepší by bylo to co nejdříve vytrhnout..:).. A tak hned v pátek brzo po ránu, ještě před začátkem ordinačních hodin odcházím z její ordinace o "zub hloupější":)... byl to předposlední zub moudrosti a tak jen doufám, že ten poslední mě zachrání a že (zatím) úplně nezblbnu:) .. I když.. Kdo ví...Doma jsem až do tři hodin odpoledne tiše trpěl, v zimnici se klepal... Jak to moje nejmilejší správné komentovala -- jsem evidentně slabší kus:) ... A vynadala mi, proč jsem si už dávno nevzal růžové prášky?? Že mi to na noc pak už nemusí vůbec zabrat.. Hned mi jeden naordinovala.. a najednou.. najednou klid a pohoda..:).

Jak mi otrnulo, tak si říkám... no možná bych mohl jít maličko běhat? Zřítelnice mých oči, moje nejmilejší manželka, protočila panenky, pokývala hlavou.. řekla něco jadrného.. jako že, před chvíli jsem umíral:), jak mi jen trochu otrnulo, už jdu běhat...Ale je to moudrá žena.. Řekla jen ... s rozumem..:)
V duchu rady od toho neznámého pana se psem -- "Hlavně postupně" :).. a Slunéččina .."S rozumem" .. (pro sebe jsem tiše dodal .. v koncích,,:).. Počkám tedy dvě hodiny, až pomine okamžitý růžový účinek:)... a vybíhám. Říkám si osmička v hájí.. tak by to sneslo pomalejší devítku:)..

A taky ano... Samé dobré a pozitivní myšlenky.. i když následně v noci jsem se několikrát vzbudil bolesti zubů:)... Ale šťastné jsem si vzpomněl, že i vrcholem naší svatební cesty bylo tehdy také vytržení mě horní osmičky:)..

A tak heslem pro další dny je .. s rozumem.. a postupně..:)... Podobně jako známý alkoholik vysvětluje, že pije málo a kontrolovaně.. "pět/šest piv, dva tři prcky .. a domů :)" ... tak já si obhajují ty různé devítky, desítky, dvanáctky, dvacítky..:).. ono se to stejně ke konci sečte.. a až mi zase někde bude docházet síla nebo cokoliv jiného.. Tak se slzou v oku jistě vzpomenu na tyhle výběhy.. Po té, co jsem zase trochu "zblnul":)

Všemu zdar!! Ultra zvlášť! hlavně postupně!!
12:)

PS. Hned se mi vybavil jeden skvělý konverzační obrat, který jsem mohl sledovat mezi pacerem a běžcem na Leadvillske trati... Běžec říká.."I am slowly dying..." (Pomalu umírám..).. odpověď pacera mě dostala do kolen.."Chill..there is no rush..:)" ..(Klid... není potřeba spěchat)..

středa 1. ledna 2014

Nový rok je tady!!! .. a mně začala 2.(běžecká) pětiletka..:)


 Na Nový rok.... O slepičí skok.. Na Tři krále, o krok dále.. Na Hromnice? O hodinu více!:)
... Prostě raduji se z toho, ze byť zima sotva začala, (a že zase začíná pomalu přituhovat), je už  pozorovatelný časový posun, .. ke světlu (a k jaru, létu..)..

Protože, kdo nebilancuje, jako by nebyl:), kdo maličko neplánuje, nebo netouží... je na tom ještě hůř:).. Pořád slyším ty provokativní pranostiky a pořekadla mojí pratety a babičky, včetně znamých finančních pouček typu ... 100 korun mít nebo nemít jsou dve stovky rozdíl... ovšem v uších mi stále zní to jejich stokrát omílané.. Hanzi!! Ty tvoji kamarádi, ty tě přivedou akorát do průšvihu.:)... Ve světle plánů do roku 2014 si říkám, jestli ony neměly pravdu.:)...

Nejdříve maličko čísel.. Skončila mi první běžecká pětiletka. Občas se mě někdo z vás ptá, jak moc, jak postupně,... jak jsem kdy běhal... Odpověď pomocí čísel najdete dole.. Ovšem naprosto přesná, vyčerpávající a lamí odpověď je:... Co nejvíc to šlo!! :)... Tedy, maximálně, co mi čas (práce, rodina) a moje tělo dovolily...

Jan Feb Mar Apr May Jun Jul Aug Sep Oct Nov Dec Total
2009 91 117 162 222 171 225 178 260 291 218 237 316 2 488
2010 293 294 251 271 258 265 260 287 255 171 218 271 3 096
2011 331 362 304 300 245 125 186 353 364 182 262 335 3 349
2012 460 373 379 468 326 394 412 375 551 392 441 442 5 013
2013 439 398 463 307 364 543 498 398 414 485 413 449 5 172
19 117

Na začátku jsem se musel do běhu občas i nutit.. Ted jsem nervozní, když mi to nevyjde..:)... Prostě pokrok ničím nezastavíš..

Stále se snažím omezovat "závody", ale stejně z toho vychazí víc akcí, než jsem měl vždy v tom předcházejícím roce... Uffff. Kdy se to zastaví?:)

Stejne jako loni, i letos stojí za větsinou mých "závodů" moji kamarádi, ať už Stín s Nikou, nebo Veverkovic, Pavel Z. nebo Ďuri..:)... zbytek jistí rodina:)...


Věřím, že se uvidím s některými z Vás na Kbelské 10k, kde se budu jistě-- i když asi marně -- po zimních objemech snažit zaběhnout 10k pod 40minut..., na 1/2 PIMu i PIMu [ty na pohodu -- na obou dělám soukromého vodiče a parťáka synkovi:)], na Brdské stezce (50k) a na Silvě (103k).. Zane Grey 50M a Western States 100M zkusím co nejlépe za velkou louží... Už to vypadalo, že je to pro letošek všechno, když mi Sam Straka poslal tip na "jednu krásnou 165k v Evropě, kolem Grenoble koncem srpna, pres 4 masivy.. OMG!:)... a tak jsem se hned zaregistroval.. Jakže je to s těmi kamarády?? :) :)

Mohou nastat nějaké změny. Ovšem hlavní směr nové sezóny je jasný... Netočit zbytečně kormidlem!!! Směr pohoda, přes zastávky radost, klid a běžecka turistika:). Hlavně se nebrat vážně:)... Držet se svých manter a postupně si naběhat potřebné kilometry..

At se daří! Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť!
Hodně štěstí do Nového roku! 12:)