tag:blogger.com,1999:blog-32006721237002149142024-03-18T04:03:36.136+01:0012HonzaDe, 34HonzaBezi<b>Život v běhu a běh v mém životě</b> <br> Prostě o mém "úspěšném boji" s leností a s nadváhou, hledáni cesty k pohodovému běhání. <br> O cestě od neběhání k běhu a o snu běhat ultra...<br>Hezky si to užít a hlavně se z toho (ani ze sebe) .. nepotento..:)!!!! <br>
Moje motto: Je to v hlavě, je to v hlavě! <br>
Drzte mi palce! "Nobody's perfect":)12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.comBlogger737125tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-68832625385204822492024-02-26T07:07:00.001+01:002024-02-26T21:00:57.837+01:00Rány, šoky, kuří oka... vše vyléčí (kolaloka), aneb život v ultra:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhixzjLP21rRXGgl91HV3FQiX1Aw_tp9YULg8WErk6vWGxAisnglquv4x6CpmADK7v-g6Q6BiFS8piylNBcPZLq_irnvpUmdaX_D6knfhxEdTWjGUBj_gLaSoEvCFLawOXa3Mv2tFB0Os4pTjFtAEuJjGK49g4ugc_fuaRbdlYA_G6fj5a2c38Y7VxFOt8/s2016/IMG_9816.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2016" data-original-width="1512" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhixzjLP21rRXGgl91HV3FQiX1Aw_tp9YULg8WErk6vWGxAisnglquv4x6CpmADK7v-g6Q6BiFS8piylNBcPZLq_irnvpUmdaX_D6knfhxEdTWjGUBj_gLaSoEvCFLawOXa3Mv2tFB0Os4pTjFtAEuJjGK49g4ugc_fuaRbdlYA_G6fj5a2c38Y7VxFOt8/s320/IMG_9816.jpg" width="240" /></a>Kdysi mě k dlouhým běhům a posunu do "nekonfortní zóny" přesvědčila slova Běžícího Stína, který mi vysvětloval, jak je to skvělý, když si člověk po závodě, ještě celý bolavý, přehrává v hlavě a na mapě, kde všude byl, co během těch x hodin prodělal/prožil/překonal/viděl a že mu to dává sílu do "běžných" dní. U mě to platí na 112 procent.</p><p>10.-18.2 jsem měl služební cestu do USA, která sama o sobě začínala ve velkém stylu. Přiletěl jsem v sobotu večer místního času, abych se trochu srovnal, byl jsem vzhůru skoro do půlnoci, brzo ráno vstal, půjčil si auto a přejel do Arkansasu, cca 5 hodin čisté jízdy, těsně před ohlašovanou silnou sněhovou bouří. Silné sněžení nakonec Fayetteville minulo, všechno fungovalo, měl jsem přednášku (a byl za drsňáka) a odpoledne jsem v silném děšti, soumraku a nakonec i ve tmě absolvoval cestu změt do Tennessee. Samozřejmě, v takové chvíli starší muž i když duší ultra, v podstatě netuší, co je za den (orientuje se pomocí hodinek a slunce na obloze) a připomíná si platnost filmových hlášek, "pokud je úterý, musíme být v Belgii, (u m2 tedy v Memphisu)". </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPRL2cGN1A5_3fnVZmA5fAagnNIlRPoVtq7gEXxqoNMcPWxlGYMfPMv-su1PB6v1P_7umfprzG_XJrjcuFk_BV8cATe9_xt-1MWAiz6zt6pYCu5o3YBo31IFPmlfzoIuKuIv6pwWRugfaGvPbgFXxOYBiS4n5PgWpoXwvem_VE674ru0zcJExc7NYuuqY/s2016/IMG_6023.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPRL2cGN1A5_3fnVZmA5fAagnNIlRPoVtq7gEXxqoNMcPWxlGYMfPMv-su1PB6v1P_7umfprzG_XJrjcuFk_BV8cATe9_xt-1MWAiz6zt6pYCu5o3YBo31IFPmlfzoIuKuIv6pwWRugfaGvPbgFXxOYBiS4n5PgWpoXwvem_VE674ru0zcJExc7NYuuqY/s320/IMG_6023.JPG" width="320" /></a>V pondělí večer jsem ještě do úterý vmáčkl krátký běh se spoluautorem v nedalekém parku (jsme v USA, takze 20 min autem) a ve středu a čtvrtek jsem přes oběd vyrazil k blízkému jezeru (ano, 20 minut autem), abych si trochu zaběhal a setřasl všechny stresy, v pátek závěrečná přednáška, v sobotu letadlo zpět. Přílet v neděli odpoledne a v pondělí ve 4 ráno už jsem vstával a spěchal na ranní Vindobonu do Brna.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPbtX7vUv20Ke1vpNq68mqq9CBmMfRFs3jy-UVGVJWzd5a84_2HwKLLdJT1bnyfkH1_hyphenhyphenQC2YmYHyJKuPOnlq-FHiIoSK00zMyQtn9tdu1f13SqibbkTr8g_P945R3ENXZ8iFA-5aTEYeO3ki5inA1rxaDNwsNgGcwWK-gg3c_XvuIGucqOR_bn2Sy5oc/s2016/IMG_6025.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPbtX7vUv20Ke1vpNq68mqq9CBmMfRFs3jy-UVGVJWzd5a84_2HwKLLdJT1bnyfkH1_hyphenhyphenQC2YmYHyJKuPOnlq-FHiIoSK00zMyQtn9tdu1f13SqibbkTr8g_P945R3ENXZ8iFA-5aTEYeO3ki5inA1rxaDNwsNgGcwWK-gg3c_XvuIGucqOR_bn2Sy5oc/s320/IMG_6025.JPG" width="320" /></a>Samozřejmě v takové konstelaci je těžké něco naběhat a natrénovat, když se všechno kolem různě mění, moji šéfové mi mění schůzky a práci... Třeba zařadit nějaký delší běh, je takový logistický oříšek. Například Pavel F. měl v sobotu narozeninový běh, skoro 60 km, těšil jsem se, že spojím dlouhý běh a společenský rozměr, ale posunutá výměna venkovních dveří mi do toho hodila vidle, takže nakonec jsem byl moc rád za 34km druhý den. </p><p>Neříkám to proto, abych si stěžoval, nebo se vytahoval... připomínám si to, abych po čase, až všechny zmatky překryje milostivá mlha zapomnění... abych si mohl říci. Všude je něco -- je to tak, jak to je... a překonání podobných "protivenství" se vždy (jak pevně věřím) přetaví v něco pozitivního, v sílu a radost.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI5-xIpswUYzsL2Nk69jSrZvpSBHnJEK8wJjqjFf6-9fvKk4hoN-cqQfBpgrY0rTNDX_JCx1gqn3ip1N4AJDu1ngy1UANg0imds6jUPIJakZlV7grDyvE3bjVsdDO0rmsLQ2Nuhj3Ea6de2bPrO74UoHQMosBW9qTYqJzfZAFo3dJP7LjhiA_6xrsBtwM/s2016/IMG_6024.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjI5-xIpswUYzsL2Nk69jSrZvpSBHnJEK8wJjqjFf6-9fvKk4hoN-cqQfBpgrY0rTNDX_JCx1gqn3ip1N4AJDu1ngy1UANg0imds6jUPIJakZlV7grDyvE3bjVsdDO0rmsLQ2Nuhj3Ea6de2bPrO74UoHQMosBW9qTYqJzfZAFo3dJP7LjhiA_6xrsBtwM/s320/IMG_6024.JPG" width="320" /></a>Například moje cesta za oceán -- samozřejmě osm dní, s přeletem, přejezdem do Arkansasu, s nabitým rozvrhem -- se dá vnímat jako výstřednost, ale ještě jsem stačil i maličko běhat a každý kilometr v podobném rozpoložení mám tendenci počítat minimálně dvakrát. Co víc, podařilo se mi dovolat Stínovi a tak moje zářijové dobrodružství v Arizoně bude mít silný společenský rozměr. Naplánovali jsme moji cestu před závodem do Los Alamos, road trip do Arizony společně s Nikou. A co víc, že poběžíme závod jako dvojka... Už jenom kvůli návratu k naší dvojce Los a Lamos (kdo je kdo, je myslím jasné) by stálo za řádově větší útrapy!</p><p>Teď ještě se co nejlépe připravit, zvládnout moje pracovní ultra v Brně, vymyslet strategii a logistiku na Balaton (nejaky dobrý tracking, aby mě syn neztratil)... a prostě se z těch zmatků kolem (ani ze sebe) nepo...tento:). Opakuji si silnou mantru: " klid je buď ve mně, nebo jej tězko budu hledat".</p><p>Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra (v nás) zvlášť!</p><p>12:) </p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-33267412632657800522024-01-29T12:34:00.023+01:002024-01-29T14:28:04.686+01:00Cesty k blogu, ven a zpět... jsou nevyzpytatelné, aneb jsem zase (umírněně) zpátky:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5QrChzVwZQ88yDnZ5s4eujQNJvRkpxj9UjkHIjprkUg3xiOCVZKDqEXRfOiDpvM6GgIrFj6GUhP5acpCHDEsdrDobWlkAvw9G5tTeEO2vaA75vPEtGUU8eWxtYn832HUu2VcXcb4u8qdfYJYw8wnrN0O1GQnkgrO4dL2fo6Nb5INbt4pHgnWiRRIlMGk/s2016/IMG_9764.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5QrChzVwZQ88yDnZ5s4eujQNJvRkpxj9UjkHIjprkUg3xiOCVZKDqEXRfOiDpvM6GgIrFj6GUhP5acpCHDEsdrDobWlkAvw9G5tTeEO2vaA75vPEtGUU8eWxtYn832HUu2VcXcb4u8qdfYJYw8wnrN0O1GQnkgrO4dL2fo6Nb5INbt4pHgnWiRRIlMGk/s320/IMG_9764.jpg" width="320" /></a>Řada věcí se děje nějak dokola, v různých modifikacích. Už kdysi dávno, před víc jak 10-ti lety v práci vadilo a musel jsem řešit, že se moje univerzitní adresy díky strýčkovi Googovi spojily s mým blogem a lidé místo, aby potěšili oko pohledem na moje výzkumy a výpočty, tak se dostali na moje dřysty a zážitky z běhání. Na základě všech těch poznámek jsem zavřel blog, nechal svoje zápisky pro hrstku kamarádů a registrovaných... Jenže asi po měsíci jsem zapomněl při update nastavení sledovatelnosti blogu vypnout... a už jsem zase zůstal na netu.</p><p>Podobně letos na podzim jsem si říkal, bylo ti 60, koho zajímají nějaké tvoje zápisky, navíc změnil jsem zaměstnání, a začal čelit podobným problémům jako kdysi, tedy s tím, že se musím hlídat a i zápasit s některými svými "ovečkami"... Tak jsem si řekl, holt je čas už si nic nepsat na net. Zase si zavedu papírový deníček:) a budu si psát svoje příhody, zážitky, boje a výzvy (česky průšvihy) tam. A také se tak stalo. Poslední zápisek na blogu byl ze začátku listopadu. Podobně jako před lety, i teď mi pomohla náhoda. Při cestách do Brna jsem někde ztratil svůj deníček.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOP6HmJDYZCJM3QKiNNiybiLGCcDohsIIDRTzcCa1hvQG4loy3rzauss7ZMQ-sNxfdZKDaZ3WgR9Vqqwtw-kOs11dCHJC9ztYznLh0VEd-LSeGi9mbHS1HTbb2G1MQYHLiivS-G5-d7zObSw3L6NtIm3QHTf1tWMvkAk3TMmxBFEJg1aBdU8qaqB7aRkQ/s2016/IMG_9763.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOP6HmJDYZCJM3QKiNNiybiLGCcDohsIIDRTzcCa1hvQG4loy3rzauss7ZMQ-sNxfdZKDaZ3WgR9Vqqwtw-kOs11dCHJC9ztYznLh0VEd-LSeGi9mbHS1HTbb2G1MQYHLiivS-G5-d7zObSw3L6NtIm3QHTf1tWMvkAk3TMmxBFEJg1aBdU8qaqB7aRkQ/s320/IMG_9763.jpg" width="320" /></a>Zrovna uprostřed různých bojů, transformací a záchranných prací na mém novém působišti jsem proto situaci přehodnotil. Jasné, asi se zase chvíli budu hlídat s popisem a zachycením svých, často bizardních a sitkomových, zážitků ... ale jak se znám, nevydrží mi to dlouho. Navíc, upřímně -- sem zabloudí jen známí, znovu si opakuji svoji mantru, koho zajímají poznámky nějakého důchodce čekatele... a jsem v klidu:).</p><p>Co se stalo za ty dva měsíce? Běhám? Snažím se, co to jde. Moje nejmilejší manželka byla (tedy ještě je) průběžně nemocná s různými virózami, i já jsem teď deset dní neběhal, ale postupně se vracím zpátky. Někdy to jde lépe, někdy hůř, ale samotného mě dostává ta moje úpornost, to úsilí, které věnuju tomu, abych si běhání udržel. Každý to jistě zná, pokud není člověk sám, má práci, silné profesní povinnosti, rodinu... tak ví:). Moc se mi líbila úvaha Běžícího stína, že nejlepší příprava na ultra je rodina, práce a zmatky. V tom případě jsem na velmi dobré cestě:), protože když si myslím, že zmatky jsou překonány a vše je pod kontrolou, tak se stoprocentně něco vyvrbí a totálně zatřese s mými plány.:) Jjo, člověka to potom silně utuží, aspoň já v to věřím..</p><p>Říkal jsem si, že Brno, jako pevná výspa skvělých ultras, mi pomůže motivačně v přípravě, ale zatím to mělo na mě stejné devastační účinky jako záření z Kryptonu na Supermana. Brzký ranní vlak tam večerní zpět, případně přespání na univerzitě v (pod)zimních měsících mému běhání moc nepřálo, ale ... snažil jsem se. Před koncem roku se běžel 11.ročník POPu (Partyzánského oběhu Prahy) a poprvé jsem se přestal starat o závěr běžecké skupiny a běžel s těmi vpředu. Potěšilo mě, že to ve finále bylo i jednodušší a méně zničující, než kdybych běžel pomaleji, čekal a případně víc posedával v restauračním zařízení. Naladilo mě to...</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixDhGXfWxVbBDdIcZgPj-Xd38glVmff1YqLaiWS2Y6I7XJXTl_hwXoCawuI9v0rVp1qFePQ8A8ZeJPgYXBQLnlHlIDkQ6WOBtXiUzn1GPabrT3JE-EI6oEg9nCbZoiQyH7Cg2Xmvgc0I__TlsNuUlSMXH1qMJwip4ktp57yFoiUb6AnVXMNkTfD0TltmI/s2016/IMG_9765.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixDhGXfWxVbBDdIcZgPj-Xd38glVmff1YqLaiWS2Y6I7XJXTl_hwXoCawuI9v0rVp1qFePQ8A8ZeJPgYXBQLnlHlIDkQ6WOBtXiUzn1GPabrT3JE-EI6oEg9nCbZoiQyH7Cg2Xmvgc0I__TlsNuUlSMXH1qMJwip4ktp57yFoiUb6AnVXMNkTfD0TltmI/s320/IMG_9765.jpg" width="320" /></a>Pod vlivem pozitivní nálady jsem se znova přihlásil na oběh Balatonu, rozhodnutý to dokončit i mimo časové limity, díky kamarádům (díky Jarko!) jsem stihl registraci do Kladna, v červnu si zkusím dát kratší věc na Ostrovech. Na hezkou vnitřní trasu přes Lake district jsem se moudře/zbaběle (nehodící se škrtněte) zaregistroval nikoliv jako běžec (kde to opravdu tak myslí), ale jako jogger, což mi dá pár hodin extra na limitech. Navíc je to měsíc po Balatonu. V červenci Kladno a v září? V září se chci vrátit na 100 mil do Ameriky. Arizona volá, uvidíme se se Stínem a s Veronikou... a já mám aspoň důvod se hodně bát a pilně trénovat potom i v terénu.</p><p>Celkem se dá říci, že mám pozitivní zprávy. Sice se mi zhoršily oči, ale zase teď s brýlemi, co jsem měl do dálky vidím skvěle na běhání a pod nohy. Balaton i Arizona mě správně děsí (motivují), jsou to těžké závody, každý jiným způsobem. Zkouším co jde, přihlásil jsem se zase pod ochranná křídla Míši M., která moje plány lakonicky komentovala: "Musím přiznat, že umíš překvapovat. Tvůj plán je naprosto šílený ... zda reálný, nevím. S přihlednutím k Tvé víře a schopnosti slušně regenerovat a k tomu, že se Ti již jednou podobná záležitost podařila, snad :-). Každopádně, chtělo by to opravdu kvalitní přípravu. Aby to dala nejen hlava, ale i tělo :-). "</p><p>Protože maminky a trenérky mají vždycky pravdu, rozhodl jsem se poctivě držet nejen suchý únor, ale i suchý leden... Jak víc můžu vyjádřit svoje odhodlání? Začal jsem cvičit s vlastní vahou, i když se mi občas zdá, že to není moc cvičení, ale spíš takové zmítání se na zemi, ještě dobře, že mě při tom nikdo nevidí, mohli by si myslet, že mám nějaký záchvat a zachraňovat mě. Věřím, že příští týden už začnu běhat podle "trenýrkového" plánu od Míši a že -- byť mě čeká služebka do Ameriky a další šoky v Brně -- se mi to podaří skloubit a přetavit v sílu a odhodlání.</p><p>Všemu zdar! Našemu úsilí, zdar... ultra.. zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-13924554027135706282023-11-05T21:12:00.001+01:002023-11-06T09:09:44.035+01:00Hledání cesty, aneb všude je něco a je potřeba věřit! :).<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_DLQWukwNU9GKdAElpV2w6NhVcDS_44Vi7Mlcp2WQRD1Fa92ONjZDvWivc96nhSrwXRIhiFLKObpwLtZZ8LfJoDgoHwvaRK9WYRNtwS0cQZsz-Ei5ZrKas9xP9P_Da_lREQcXvaBS14JdxPqfOTr2OLBwGPGSkBcho0OlSxoRpS0dsc_5js9QEKT0NbA/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.48.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_DLQWukwNU9GKdAElpV2w6NhVcDS_44Vi7Mlcp2WQRD1Fa92ONjZDvWivc96nhSrwXRIhiFLKObpwLtZZ8LfJoDgoHwvaRK9WYRNtwS0cQZsz-Ei5ZrKas9xP9P_Da_lREQcXvaBS14JdxPqfOTr2OLBwGPGSkBcho0OlSxoRpS0dsc_5js9QEKT0NbA/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.48.jpeg" width="320" /></a>Zase je další rok za mnou, naskočil jsem do nového desetiletí a snažím se na každý den/měsíc koukat jako na první ve zbytku svého života. Často kolem sebe poslouchám (pro mě) silácká prohlášení, že věk je jen číslo a pod. – aspoň já si věk uvědomuji, ale nemyslím si, že je to špatně.</p><p>Pořád se snažím různě přetahovat se svojí pohodlností, únavou i pochybnostmi, ale i se svým nadšením, přesvědčením a vírou, že všechno dobře dopadne, a pokud to nevypadá dobře, tak ještě není konec.:). </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh25TM5K_MTRoQ5mIza8vU3CVDBktGLBUW4LXYdaoKn_aX2dU8TBuih3ym4e1fN64PIWfxcRx4FZl4fxHgDB0ZDwV9zGIFC7bX-DrVQjhb-Kg2DyzVngexxZQp17W5TXsz_n_sd6L30E4nbG-AjpPZUFkeqzjJqpenF6FFD11VjqCRcZSly1w7OtLUi_Q4/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.48%20(1).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh25TM5K_MTRoQ5mIza8vU3CVDBktGLBUW4LXYdaoKn_aX2dU8TBuih3ym4e1fN64PIWfxcRx4FZl4fxHgDB0ZDwV9zGIFC7bX-DrVQjhb-Kg2DyzVngexxZQp17W5TXsz_n_sd6L30E4nbG-AjpPZUFkeqzjJqpenF6FFD11VjqCRcZSly1w7OtLUi_Q4/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.48%20(1).jpeg" width="320" /></a>Pořád slýchám, že jen naprostý magor se v mém věku (tady to je) snaží ploužit někde v ultra závodě, když je jasné, že bude mezi posledními a jen bude zdržovat pořadatele. V tomto akademickém roce to dostalo další (logický) dovětek... Jen naprostý magor se v tomhle věku vzdá definitivy v hlavním městě a odejde učit/dělat vědu na vesnici a snaží se ještě něco zajímavého spočítat. No, ale aspoň jsem konzistentní,že? </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb_VcrBVvOwzZ9PFAQT0Qimbut7gKQaHF6oSzgAUXmMBYIpxYoZl43oUA8ncu4Sig-o-XeDvfDABqasP2tmhnRuus1v3ljGD2ynLfC1ZJBEVZw6M9f-k8ZkQjgG6jrrEFm3pLtt1aDbkDZmt1J8pSHtEP7ea14s4noi5tqIypaM3GaGQWGfw8VbEEGNEI/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.48%20(4).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb_VcrBVvOwzZ9PFAQT0Qimbut7gKQaHF6oSzgAUXmMBYIpxYoZl43oUA8ncu4Sig-o-XeDvfDABqasP2tmhnRuus1v3ljGD2ynLfC1ZJBEVZw6M9f-k8ZkQjgG6jrrEFm3pLtt1aDbkDZmt1J8pSHtEP7ea14s4noi5tqIypaM3GaGQWGfw8VbEEGNEI/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.48%20(4).jpeg" width="320" /></a>Ale všechno má svůj vývoj a já stále věřím, že když zůstanu konzistentní a vytrvalý, tak se příjemné řešení najde. Například v minulém roce jsem dělal stavební dozor na stavbě synova domečku. Na začátku to vypadalo úplně beznadějně. Jak najít nějakou hezkou běžeckou trasu ze Stodůlek k Unhošti, když je potřeba překročit Pražský okruh a případně i dálnici a tím pádem běžet určitý čas po krajnici mostů a přivaděčů (kde není ani chodník ani širší krajnice). Postupem času jsem ale našel téměř čistý trail, na kterém jsem většinu času uprostřed polí a luk, nikde nikdo. Proto i návštevy-případné práce na zahradě by se mohly odehrát v režii doběhnutí, 25(+25) už vypadá rozumně. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcd1d8GmQtdqM1OqYuxNWLO3CWbfzudIKBA6-WyH9KEoC9qhhlFnmiigMazSq94HwxNK12J_LchPZ07llK-8BzpC7SwEUStb5acsjDlpcAn1dXUC8VFIqRoJ63p3SX4TtbCKN2XIiRTv8fv-Nj5_6wueaxUjGwd9kt_Y9w7HD6XiwseLtHlZaiLlT6ZZ4/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcd1d8GmQtdqM1OqYuxNWLO3CWbfzudIKBA6-WyH9KEoC9qhhlFnmiigMazSq94HwxNK12J_LchPZ07llK-8BzpC7SwEUStb5acsjDlpcAn1dXUC8VFIqRoJ63p3SX4TtbCKN2XIiRTv8fv-Nj5_6wueaxUjGwd9kt_Y9w7HD6XiwseLtHlZaiLlT6ZZ4/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49.jpeg" width="320" /></a>Pořád je doba poznamenaná mým silným úsilím o co nejlepší logistiku, snahou stihnout takřka nestíhatelné, do přesně odpočítaných mezer vměstnat i svoje pomalé běhání a na povzbuzení si opakovat důležité mantry. Hlavně tu o klidu, člověk musí mít klid a pohodu v sobě, nikde jinde se nedá nalézt.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv1ACBtGWJIFhHAoEjqj3KWInCSwqY1BwpNNkEPMyPMKbO95YRvgiuG3JJtPwSZxNXeP1C6f5eaGQnofyWLNkaplwo9tT5N0cSH4Vf1K-WFR7Bkbd41gIVKkHac0N-JnSmmkwSnsRPNOYeja6aK037SX3G4iISlWhaxdSu6SPV3Zv5lA_Bp4PN3oyJu-E/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(2).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv1ACBtGWJIFhHAoEjqj3KWInCSwqY1BwpNNkEPMyPMKbO95YRvgiuG3JJtPwSZxNXeP1C6f5eaGQnofyWLNkaplwo9tT5N0cSH4Vf1K-WFR7Bkbd41gIVKkHac0N-JnSmmkwSnsRPNOYeja6aK037SX3G4iISlWhaxdSu6SPV3Zv5lA_Bp4PN3oyJu-E/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(2).jpeg" width="320" /></a>Poslední tři týdny byly z hlediska logistiky na úrovni plánování Grand Slam. V sobotu jsem se rozhodl oslavit svoje uplynulé narozeniny, jak jinak než během, šedesátiny, vzdáleností 60.60. V Plzni se na ovále atletického stadionu běží tradiční menu od hodinovky, přes maratón, 100km, až po 24hodin. Přihlásil jsem se na 100km, s tím, že to opravdu nepoběžím jako „závod“, i když čerstvý vstup do kategorie 60-69 sám o sobě dává šanci na stupně vítěžů... Prostě naplánoval jsem si to stejně, jako kdybych běžel někde sám. Pro jistotu jsem si vzal baťůžek (vždycky běhám s baťůžkem), jak známo, mezi stanicemi často zabloudím a stát se může cokoliv a pevné rozhodnutí běžet pokud možno stejně konzistentně, jako bych běžel 100k, ale po 60 skončit.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdtHTbHq975ExgaMw8Zd6llGwLWvlaVQzE9ykC4Gl_5s_lfkNriUucs-ihfwIb2rMDjt5SNS_1LOcyweJRmIb3y2-8cHGep77gsURd-eVElxRyZaNy5OZbCen2kU10bbRXu959Kh8l5cc9dT3RrH7ysnnlDU3dEiC03FxKikYSDlttA-mQXxXRns-JKjU/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(4).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdtHTbHq975ExgaMw8Zd6llGwLWvlaVQzE9ykC4Gl_5s_lfkNriUucs-ihfwIb2rMDjt5SNS_1LOcyweJRmIb3y2-8cHGep77gsURd-eVElxRyZaNy5OZbCen2kU10bbRXu959Kh8l5cc9dT3RrH7ysnnlDU3dEiC03FxKikYSDlttA-mQXxXRns-JKjU/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(4).jpeg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijwmTjPEIsvbDIqnkvsZ07nbY7BpuFOM4QOqX5iuXOdlf_i3jHuqZ0SgGCCsoyDzP9Zn7si1F8rOYG1GyfTTpumTQF7UR40b15_RhFSKwCxUPuF2c15oEmxGVWzCC-PyYKHxyqeCozMBcT2COvTHzfXKY0EIleJwhyDmbEw_Cfh9RP8kSGNAa_oKTf4PI/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(3).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijwmTjPEIsvbDIqnkvsZ07nbY7BpuFOM4QOqX5iuXOdlf_i3jHuqZ0SgGCCsoyDzP9Zn7si1F8rOYG1GyfTTpumTQF7UR40b15_RhFSKwCxUPuF2c15oEmxGVWzCC-PyYKHxyqeCozMBcT2COvTHzfXKY0EIleJwhyDmbEw_Cfh9RP8kSGNAa_oKTf4PI/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(3).jpeg" width="320" /></a>Moje nadšení nad naplánovanou akcí drobet narušila posunutá přednáška v Londýně, ale utěšoval jsem se, že jsem zkušený cestovatel, cesta zpátky na jedno letadlo, že? Pohoda. Mělo mě varovat, že pozdě večer mi nešla zařidit palubní vstupenka přes internet. Na letišti jsem byl sice s velkým předstihem, ale odmítli mi dát letenku, že všechna místa jsou obsazena, ani na čekací listinu mě nechtěli dát, že už je tam víc lidí z navazujících letů. Nakonec jsem přesvědčil paní na přepážce, že spechám na oslavu svých 60 narozenin, tak mi vydala prázdnou letenku, ať co nejrychleji doběhnu na přepážku, hned jak ji otevřou. Byl jsem druhý, finále bylo doslova o prsa, ale uznal jsem, že mladá žena byla rychlejší a navíc, jako stará škola – ladies first, jsem se usadil do fronty až za ní. Po chvíli ji dali letenku a já si říkal, pohoda dvacet, zase jsem šampión, ale tentokrát jsem ty závody o letadlo sledoval z druhé strany: lidi sprintující (jako vždy já) na přepážku, dobíhající opožděné přílety a čas rychle míjel. Koukal jsem... dvě minuty do kontaktu. Zahnal jsem nějaké myšlenky na to, že by bylo „dobré“, kdyby to někdo o fous nestihl a já se tam dostal. Za dvě minuty zavírají přepážku a následně i letadlo. Ne, je to tak jak to je... Někdo určitě bude mít větší zpoždění a nestihl by to. Za minutu přišla obsluha, že mám místo, ten člověk prý ještě nepřistál.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj3YuCvk0isEg8kIYoRnGfmqGcso95xWXojMk0ns4ny5ia0609w6RT4_yOO7iZhboCBn3jKetg4FZe2DNIwr1yxrmtehhk3XaDrHBRqtqgwNKPY9AcYifL50uxj6ddMqkrHMjzen4VBcXwW0dPVzt9XUX75XZVnHJnKrj5F1olQt_pddqwFgn5FmsRlfM/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(6).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj3YuCvk0isEg8kIYoRnGfmqGcso95xWXojMk0ns4ny5ia0609w6RT4_yOO7iZhboCBn3jKetg4FZe2DNIwr1yxrmtehhk3XaDrHBRqtqgwNKPY9AcYifL50uxj6ddMqkrHMjzen4VBcXwW0dPVzt9XUX75XZVnHJnKrj5F1olQt_pddqwFgn5FmsRlfM/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(6).jpeg" width="320" /></a>V sobotu ráno ještě venčím Deri, která se nechce rozloučit a pochopit, že „za chvíli“ budu zase zpátky. Byť je ráno, silniční práce na D5 ukrajují svoji časovou porci. Na stadionu se registruji mezi posledními, beru si svůj baťůžek, zdravím známé a jdu si stoupnout někam dozadu. Žádný závod, silný a konzistentní trénink, opakuji si pořád. Proto si neberu sluchátka, žádná muzika, žádná vnitřní bublina. Ať na mě působí ta monotónost oválu, tak jak má. Pravda, těšil jsem se na diskotéku z minulého století, kterou tam vždy V.Š. pořádá, ale jak mu ty skvělé:) fláky řada lidí kritizovala, tak už je nepouští moc nahlas a bohužel :) jsou slyšet jen v prostoru startu/cíle.</p><p>Myslím, že play list vybíral snad podle mých tělesných pocitů, kdy na začátku slyším jak <i>Hurikán</i> chtěl žít <i>Non-stop</i>, přes vztahové problémy <i>Lásky takto líbané záhy zavane sníh</i>, aby následně velebil italské soužití v partnerském vztahu slovy <i>Jen se hádej</i> a potom <i>Stokrát chválil čas</i>. Usmíření po překrocění hranice ultra je korunované vzpomínkou na Deri, která na mě čeká doma <i>Snad jsem si jí měl všímat víc</i>. Blíží se poslední kolo, navzdory slovům písně <i>Byl by hřích se po tmě bát</i>... Vlastík zapíná světla a já končím.</p><p>Ještě zbývá se rozloučit s pár známými, sednout do auta a dojet domů, protože každé dobré ultra končí, když jsem v pořádku doma ve sprše:).<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPuydE7VH8SAkcTHNqPEnUcP_QZOkHpOxMhL8CCi1MbNtQY0qLKHfB6PAqzBAHs6H6I9BOFUAMzQAVDdol0NxS4r1FRHo_CWpYR-2y-xuxHJbU2DaY-SVZIPbFCO78lel-5BP5J5_MbhORe3AtaDTmWhUjSM3Me_n3HiUW8b3b3rSGRAZSoAvZCTV7U-E/s1024/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(5).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPuydE7VH8SAkcTHNqPEnUcP_QZOkHpOxMhL8CCi1MbNtQY0qLKHfB6PAqzBAHs6H6I9BOFUAMzQAVDdol0NxS4r1FRHo_CWpYR-2y-xuxHJbU2DaY-SVZIPbFCO78lel-5BP5J5_MbhORe3AtaDTmWhUjSM3Me_n3HiUW8b3b3rSGRAZSoAvZCTV7U-E/s320/WhatsApp%20Image%202023-11-06%20at%2008.51.49%20(5).jpeg" width="240" /></a></p><p>Věřím, že motivace a hlavně radost u mě pořád je. Začínám se připravovat na novou sezónu a určitě si budu chtít zase něco delšího zkusit. Pražskou 100 jdu ale jen dětskou trasu, do terénu se teprve vracím, cvičím oči i nohy, a 80 km v prosinci mi ke štěstí bude určitě naprosto stačit.</p><p>Všemu zdar! Našemu úsilí, naší víře ve šťastné konce zdar! Ultra zvlášť!</p><div>12:)</div>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-6780654821454651172023-09-22T12:21:00.012+02:002023-09-22T22:33:30.729+02:00Saar Challenge punk 77 (80+ km), aneb popletenou navigací po trati i ve vzpomínkách<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiZ6AtOdr-VNP_KPtKJb4UANZMmMIniVBgVSuW_OMLS_tNhkwNTju6MQM1OJcuKZ8XOrjKWvdK5DcZFvv5Uq9Pkm_x3IIy74_69Hvcaqu4OFcC0yPExwiEm13za5HV7gQcrt47D4BHytezKkZXJyJh4rnTwQcuVkxglQtjUrGLxHinONEeNUtqpbQNjAM/s4032/2023-09-16%2008.36.39.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiZ6AtOdr-VNP_KPtKJb4UANZMmMIniVBgVSuW_OMLS_tNhkwNTju6MQM1OJcuKZ8XOrjKWvdK5DcZFvv5Uq9Pkm_x3IIy74_69Hvcaqu4OFcC0yPExwiEm13za5HV7gQcrt47D4BHytezKkZXJyJh4rnTwQcuVkxglQtjUrGLxHinONEeNUtqpbQNjAM/s320/2023-09-16%2008.36.39.jpg" width="320" /></a>Vím, vím, omezil jsem si svoje zápisky, možná právě i proto, že stárnu, svět lidí je rozdělený skoro na atomy: mladí/staří, pro válku/proti, očkovací příznivci/odpůrci, progresivisté/konzervativci... člověk něco řekne v dobré víře, protože se domnívá, že jeho dobrý známý/kamarád dělá něco blbě, a je to stejné, jako když kamarádovi člověk půjčí peníze. Ve finále příjde nejen o prachy (čert je vem), ale i o kamaráda.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg16FxqJyLM9lp3YzBvdqtTyVz_I-A8gCc_h-roBwLdPxuClSHAHgZgvjIIS7L0HziSqo7vpPZ52ZcWosoz2mhRzcBmpr01vK_C8WKSzfeEY7Fv6WcVQvAorzUBSxbDiYcb7zFrNBIVf9FVYhNeBJwoscDUvce4cWyDxhjESBLP9cqR70X-uj-pdFq9GbU/s4032/2023-09-16%2009.51.29.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg16FxqJyLM9lp3YzBvdqtTyVz_I-A8gCc_h-roBwLdPxuClSHAHgZgvjIIS7L0HziSqo7vpPZ52ZcWosoz2mhRzcBmpr01vK_C8WKSzfeEY7Fv6WcVQvAorzUBSxbDiYcb7zFrNBIVf9FVYhNeBJwoscDUvce4cWyDxhjESBLP9cqR70X-uj-pdFq9GbU/s320/2023-09-16%2009.51.29.jpg" width="320" /></a>Velmi blízká podzimní 60-ka mě naladila smířlivě. Co jsem já, abych někomu říkal neblbni, nebo nelži sám sobě... Třeba je ty úlety a nesmyslné akce typu Hail Mary naplňují... Trochu smutná byla moje následná inventura, že jsem si uvědomil, že staří známí a kamarádi se rozdělili do dvou divergentních skupin. Užší část se dostala do reprezentačních výšin a druhá část buď přestala běhat, začala jezdit na kole, plavat, nebo dělat cokoliv jiného. Proto mám v plánu se na podzim se svými kamarády a známými třeba pozdravit/rozloučit/přivítat, a následně restartovat co je potřeba.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2jnNf34Ww5hcGcCFvh7bknqvt6KXvO_NuU99ZVef0_UEq7-pKGRQ-Bn9KSNhDHz6ACQIuSlPdopSdJCS4dzsPloeJwEWsxDTZXjCyxaxwA5NR76Rsyr5s7WnrmMRjT0AB66UPvhFlGRNcRs3mqJxzUocTkzRwnp56WzkGBOVnSoq2w0-oO-Po2pKQlN0/s4032/2023-09-16%2009.51.33.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2jnNf34Ww5hcGcCFvh7bknqvt6KXvO_NuU99ZVef0_UEq7-pKGRQ-Bn9KSNhDHz6ACQIuSlPdopSdJCS4dzsPloeJwEWsxDTZXjCyxaxwA5NR76Rsyr5s7WnrmMRjT0AB66UPvhFlGRNcRs3mqJxzUocTkzRwnp56WzkGBOVnSoq2w0-oO-Po2pKQlN0/s320/2023-09-16%2009.51.33.jpg" width="320" /></a>Co se týče ostatních sportovních aktivit, v tom mám určitou smůlu. Po té, co se mi zabila spolužačka na kole, i když je to přes třicet let, nedokážu na kolo pořádně sednout a jezdit v provozu. Plavat sice umím, ale nesmím potápět hlavu:), takže mi zbývá jen to pobíhání. I když, možná je to štěstí. Vážím si toho, že můžu někde poskakovat, ať už je to v údolí nebo někde dál. Už jsem si svoje šílené sny splnil, i když ono se vždycky něco najde, že? :)</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXLvhr1gMtWSprdlDY3cY8rAGefUjioHFsaqAd5rXMFaQ82e4OWEsgVVEE_bA5ia-5F2EqC9B8wgOmdT9cR8BCmDTQpqFoZt5iAkEBgQRFKDehUg4iYlVz-yIDXbJIrzDniLR1N2xgCnpF8sbCAe_e3NBA1KCiFF4TrBUlQEdvOFQ34yv5rKhhiMpzj0I/s4032/2023-09-16%2013.11.14.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXLvhr1gMtWSprdlDY3cY8rAGefUjioHFsaqAd5rXMFaQ82e4OWEsgVVEE_bA5ia-5F2EqC9B8wgOmdT9cR8BCmDTQpqFoZt5iAkEBgQRFKDehUg4iYlVz-yIDXbJIrzDniLR1N2xgCnpF8sbCAe_e3NBA1KCiFF4TrBUlQEdvOFQ34yv5rKhhiMpzj0I/s320/2023-09-16%2013.11.14.jpg" width="320" /></a>Člověk může být pozitivní jako proton, ale změna zaměstnání, obzvlášť ve vědě a výzkumu po třiceti letech je odvážný a náročný krok. Ale dospělo to do okamžiku, kdy stejně jako pan Svěrák ve Vratných lahvích jsem dospěl do stadia, že já do té práce nechodím rád. Že mi dokázali vzít radost a invenci. V okamžiku, kdy jsem si to přiznal a prošel tím letošním očistným (k)rokem, se mi nesmírně ulevilo. Odešel jsem, či ještě v jedné instituci čekám do konce roku, ale cítím se každý den lépe, mám spoustu nov7ch nápadů, zajímavých výsledků, nové místo, pozvánky do zahraničí... a zase chuť běhat dál a prát se se vším, co příjde... i když je potřeba se na všechno lépe připravovat.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEix7AO0GyUHza4jLxr2UpA63h74e7nwtvMrnxWvk9xYtoJRisd3QQY1J4hsq6Ar-bW0raI_iHAw2FusL_7hw0OOAmkIQgngmOd89xmG6-68MP5eOpCM6MeZ2STzaCrsfjKb33esCUgcXIE4s15gC2p0b4yjzWdocUIq1jg72EcG959oY9YZuUSlldQZWJc/s4032/2023-09-16%2013.28.44.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEix7AO0GyUHza4jLxr2UpA63h74e7nwtvMrnxWvk9xYtoJRisd3QQY1J4hsq6Ar-bW0raI_iHAw2FusL_7hw0OOAmkIQgngmOd89xmG6-68MP5eOpCM6MeZ2STzaCrsfjKb33esCUgcXIE4s15gC2p0b4yjzWdocUIq1jg72EcG959oY9YZuUSlldQZWJc/s320/2023-09-16%2013.28.44.jpg" width="320" /></a>Hůř vidím, víc padám, málo jsem byl v terénu za poslední dva roky a bojím se... Proto jsem si řekl, že je na čase se zase postavit čelem svým problémům a obavám. Přihlásil jsem se na punkovou, tedy absolutně bez podpory, verzi Výzvy Ždárských vrchů, která startuje a končí v mém rodném městě, Hlinsku. Abych posílil tělo a ducha, neberu hůlky. Chci se s kopečky v technickém terénu a s unavenýma očima víc seznámit:), dá se čekat, že do kopce a zejména z kopce půjdu výrazně pomaleji. Ale nejedu závodit v tom pravém slova smyslu, jedu nabrat odvahu a odhodlání. A úsilí bojovat.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCE0pZWZ8DPlw8WNYXIpMA_GwJdemjkq-g9VoOwwNhUhYyKNeSNGbfNGMuqnaCz-AGciAIgO5-BdYPQ1y874ngWW0vQxtZNEoOGf75TMpEgDnJrPw6vksy_6Gb_xKQB4LdVhLdqF2nfDiI-XZuZl_w8iGN94zunv50-wRL6NluAV77VI0wQlEYxEFxleI/s4032/2023-09-16%2015.14.20.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCE0pZWZ8DPlw8WNYXIpMA_GwJdemjkq-g9VoOwwNhUhYyKNeSNGbfNGMuqnaCz-AGciAIgO5-BdYPQ1y874ngWW0vQxtZNEoOGf75TMpEgDnJrPw6vksy_6Gb_xKQB4LdVhLdqF2nfDiI-XZuZl_w8iGN94zunv50-wRL6NluAV77VI0wQlEYxEFxleI/s320/2023-09-16%2015.14.20.jpg" width="320" /></a>Plán byl v pátek po obědě vyrazit vlakem, vzít maminku na časnou večeři, druhý den odběhnout závod a brzo ráno, ranním vlakem zpátky do Prahy, než se moje D vzbudí, abych mohl předstírat, že jsem byl vlastně celou dobu doma:). Samozřejmě díky práci věci nabraly poněkud hektičtější směr a tak jsem věci na závod naházek rychle do příručního zavazadla, že to všechno roztřídím večer před závodem. Co mi bude chybět, s tím se musím nějak vyrovnat, v rámci klubového hesla... "Co nemáš, nepotřebuješ!" Naštěstí trasa je v hodinkách a v mobilu, ale jak zjišťuji navečer, chybí mi kabel na hodinky a zachraňuje mě při večerním pivu Ota Š. a díky jemu mám ráno hodinky nabité naplno. Že to bylo zcela zásadní, mi bylo hned jasné.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbsnumX0G6ipgtPvZCMKHqltpVZrHo9Ck41MGNQK3bP_sb15Knm_4bUZgdKBVqsfKRZ2PhaRNB8YZU3dWi5iwh-GqJBtRvxeWmHdF-mTByjbbSx_QngxYdOG1thtQD_CYCmIFXPUcHhdeHsI8yy_0hou1Qxg8R6YCRpIdYspdPs5WoFd7CPJjZn_TVLIM/s4032/2023-09-16%2015.15.58.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbsnumX0G6ipgtPvZCMKHqltpVZrHo9Ck41MGNQK3bP_sb15Knm_4bUZgdKBVqsfKRZ2PhaRNB8YZU3dWi5iwh-GqJBtRvxeWmHdF-mTByjbbSx_QngxYdOG1thtQD_CYCmIFXPUcHhdeHsI8yy_0hou1Qxg8R6YCRpIdYspdPs5WoFd7CPJjZn_TVLIM/s320/2023-09-16%2015.15.58.jpg" width="320" /></a>Na startu je nádherné počasí, získávám číslo 8, které si nepřipínám naležato jako nekonečno, abych zbytečně neprovokoval a nebyl na trati zbytečně dlouho. Kolem všichni rychlíci natěšení být v cíli cobydup, i když samozřejmě podle řečí na startu mají minimálně zlomenou nohu, rozedmu plic, právě dobrali antibiotika, či jim zrovna nasadili umělou kyčel nebo kolení kloub. V 9 se startuje a celá dvacítka "punkerů" vyrazí jako hasiči k ohni. Mě zrovna (tradičně) zlobí hodinky a než znovu spustím navigaci a rozkoukám se pod kopcem, jsem mezi posledními, i když... mně to bylo jasné už na stadionu. Limit je do půlnoci, říkal jsem si, že když mi to rozumně poběží a nebudu moc bloudit, tak bych mezi 8 a 9 hodinou večer měl být v Hlinsku. Ale bloudit, to zase já umim nejen ve svých vzpomínkách, ale i v krajině svého dětství.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2WUr01DMdZ1qoWnX2ecxiFnsMEkWV477pNxQxo2R-lyS3tFM2-5iN9wzUFP61cDAa10Db_jmCMNRYG0ZV0YvsfZlsLAOOa7X6SAmIyPsfBKX1DIv8vzU_iUsA_uBbBOUn79zg5Kc0thMdwvVN5HjYgQkPH7dgpUVjlC_dQA_VZX8957IbGtY_CiYO4CI/s4032/2023-09-16%2015.48.58.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2WUr01DMdZ1qoWnX2ecxiFnsMEkWV477pNxQxo2R-lyS3tFM2-5iN9wzUFP61cDAa10Db_jmCMNRYG0ZV0YvsfZlsLAOOa7X6SAmIyPsfBKX1DIv8vzU_iUsA_uBbBOUn79zg5Kc0thMdwvVN5HjYgQkPH7dgpUVjlC_dQA_VZX8957IbGtY_CiYO4CI/s320/2023-09-16%2015.48.58.jpg" width="320" /></a>Upřímně, trať je nádherná, vřele doporučuji. Pořadatelé si dali práci a ani se moc nedrželi nedrželi turistických cest, trať často vedla neznatelnými pěšinkami mezi poli, nebo v lese, kde jsem jen tušil kudy kam. Navigace mi v hodinkách vesele poskakovala a tak na rozcestích, kde bylo více možností jsem následoval velkého Járu Cimrmana a objevoval slepé uličky, abych se při návratu potkával s těmi pár lidmi co byli ještě za mnou a mohl jim s objevitelským nadšením říci... "Přátelé, tak tudy ne. Tudy cesta nevede!" Typickým příkladem byla pro mě křižovatka u Třech studní, kde bylo asi pět možností, samozřejmě až ta poslední byla správná, nebo na na Pasecké skále, kde jsem zoufalým pobíháním nahoru dolu ztratil asi půl hodiny. Ale nakonec.. nakonec jsem našel správnou cestu. V cíli mi poradili, že si musím nastavit používání všech satelitů, jinak to ve skalách zlobí. Inu, mohu potvrdit!:)</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSI3xu8hxk_BENPyjOw-RBmasb08VxIO-JsP7ksnCrJV448AX319_P5nf_bO5tvi66jLMw70buF698bzGHR93UFMk9RL1Qo_q4nqvagnCZh8JQ1gz4cfMhiIztaCWS7zNA1K0DvrLZC4Oie2lKUct8HM06-Kwshs2aQRdmi8hCICTeMqFGV4Ow0NyGJXs/s480/Pasovska%20skala.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="314" data-original-width="480" height="197" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSI3xu8hxk_BENPyjOw-RBmasb08VxIO-JsP7ksnCrJV448AX319_P5nf_bO5tvi66jLMw70buF698bzGHR93UFMk9RL1Qo_q4nqvagnCZh8JQ1gz4cfMhiIztaCWS7zNA1K0DvrLZC4Oie2lKUct8HM06-Kwshs2aQRdmi8hCICTeMqFGV4Ow0NyGJXs/w302-h197/Pasovska%20skala.JPG" width="302" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5_jQr6aL4uvSbHyKH5vq61aFI2r8_4_8Xj_CJSGGkvS-yS3y6eBgfZKROT2VX6Lc0Y7DtpJnYfDXGOa5s5UC87ZZJV_Y8t-yDovU5oZSUNExqsTvKzPbBXXdqbxnVbDNYHX5vHKHAXKRApDhh3NV_q63QJ6HIfrBxgOIQ3Vld3mxi9l4Xb3EyHOYAUS4/s425/tri%20studne.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="425" data-original-width="316" height="290" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5_jQr6aL4uvSbHyKH5vq61aFI2r8_4_8Xj_CJSGGkvS-yS3y6eBgfZKROT2VX6Lc0Y7DtpJnYfDXGOa5s5UC87ZZJV_Y8t-yDovU5oZSUNExqsTvKzPbBXXdqbxnVbDNYHX5vHKHAXKRApDhh3NV_q63QJ6HIfrBxgOIQ3Vld3mxi9l4Xb3EyHOYAUS4/w216-h290/tri%20studne.JPG" width="216" /></a></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2G507Haod0DbSH39zIJa027CXBJmlSy45CnLLcEsqxKOHQ3vEqTZECy6q8ZCpaXoK7rapftf5el_5yeR7pOUIpvEj_ru4vgW_X71TrhZzjwuV-M4rbWkjleq81VuUgs8jgiJSoZWnMSrh4dLMEmZJtwiPmT5I3UeM5HSVXLqi3U0nhuKGu5urucnOJFc/s4032/2023-09-16%2016.59.26.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2G507Haod0DbSH39zIJa027CXBJmlSy45CnLLcEsqxKOHQ3vEqTZECy6q8ZCpaXoK7rapftf5el_5yeR7pOUIpvEj_ru4vgW_X71TrhZzjwuV-M4rbWkjleq81VuUgs8jgiJSoZWnMSrh4dLMEmZJtwiPmT5I3UeM5HSVXLqi3U0nhuKGu5urucnOJFc/s320/2023-09-16%2016.59.26.jpg" width="320" /></a>Když se ve vzpomínkách vracím k závodu, tak právě kolem Pasecké skály jsem po několikát zakopl a přiznal si, že boční mihotavé sluneční světlo je pro mě silná výzva a pak už jsem po kamenech sestupoval velmi opatrně (a pomalu). Zhruba 30 km od cíle v Křižánkách byla poslední možnost si něco koupit k pití, do večerky se ale přede mnou nahrnul asi celý autobus nějakého školního výletu. Sice jsem nejdříve zkoušel předbíhat, ale usoudil jsem, že není kam spěchat:), zkusím popoběhnout potom... Bohužel krátce poté se začalo smívat a zbytek cesty jsem absolvoval s čelovkou. Podle terénu to byla kombinace chůze a běhu s čím dál většími chodeckými pasážemi. Bylo mi jasné, že jsem patrně poslední a tak to poslední, co jsem si přál bylo se tam někde zranit a kulhat do cíle a nebo prosit někoho o pomoc.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja_a5Hz36rUZfK7JPtaUzosrvM5kbfq49FjH9n9eozw6ewElNJ0GL6laM3Tb4UXfNyO66fVbQluF_PGJJPej2HxfKIL5wJ6qkDRZt7IhXD8mp4AI-7J9_5JRZBTwb31wxdN42cwEt6Jqb9Jl1Rd2zNn649pQztN4JDeVwr8BN2_MjssRWkvecEPcFopcs/s4032/2023-09-16%2019.35.11.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja_a5Hz36rUZfK7JPtaUzosrvM5kbfq49FjH9n9eozw6ewElNJ0GL6laM3Tb4UXfNyO66fVbQluF_PGJJPej2HxfKIL5wJ6qkDRZt7IhXD8mp4AI-7J9_5JRZBTwb31wxdN42cwEt6Jqb9Jl1Rd2zNn649pQztN4JDeVwr8BN2_MjssRWkvecEPcFopcs/s320/2023-09-16%2019.35.11.jpg" width="320" /></a>Naštěstí kolem půl desáté jsem byl na stadionu, myslím, že jsem byl předposlední. V klidu jsem vypil dvě piva, vzal si polévku, odešel se umýt a vyspat a v brzkém ranním vlaku jsem vzpomínal na epické momenty závodu, zejména na moje hrdinské bloudění kolem Pasecké skály. Měl jsem sto chutí se na hledání trasy vykašlat, seběhnout po turistické značce nejkratší cestou do Hlinska na pivo. To, že jsem tam zoufale, ale vytrvale poskakoval podle zmatené navigace považuji za důkaz svého odhodlání a lásky k ultra. Fyzicky ještě musím hodně potrénovat, abych se vrátil plně zpátky, ale odhodláním věřím, že už tam zase jsem!</p><p>Bylo to krásné a bylo toho dost! Povídání s domorodci, s několika spoluběžci, veselé historky s houbaři, zážitky se zamilovanými páry, atd. (pozor! I uprosřed divočiny se může někdo nečekaně objevit!). Ještě jednou Oto, díky za dobití hodinek! Když jsem se dostal do cíle, baterka přeskočila z 1% na defitivní 0%! </p><p>Prostě .. Všemu zdar! Našemu úsilí, kamarádům a veselým zážitkům zdar! Ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-38275050151702031312023-07-30T12:34:00.010+02:002023-07-31T08:16:57.167+02:00Žížala nebo muž svého slova? Marné Kladno, aneb ultra je stále ultra...:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjTEP7QHGCKX6ugD02fS2bky7NZ-NKLXn5PbPS0tBKTEeYDG9IelxW54p1ddKoTgqINwLJIBR4Ktn0CdyfbLQg7fJzH6iAd11uv-LuL3bEOxp8DUmQK9QePXtPbwnkfusskYxpVaFw3D_XRbjD5DnreD3WH1ljw_v4OhtlwDq0CHxmIDtbopGdFYbeRBM/s2016/IMG_9086.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjTEP7QHGCKX6ugD02fS2bky7NZ-NKLXn5PbPS0tBKTEeYDG9IelxW54p1ddKoTgqINwLJIBR4Ktn0CdyfbLQg7fJzH6iAd11uv-LuL3bEOxp8DUmQK9QePXtPbwnkfusskYxpVaFw3D_XRbjD5DnreD3WH1ljw_v4OhtlwDq0CHxmIDtbopGdFYbeRBM/s320/IMG_9086.jpg" width="320" /></a>Vzpomínám si na svoje zápisky z biologie na střední škole o tom, že taková žížala potřebuje přes 300 elektrošoků, aby si zvolika osvětlenou místo temné škvíry... Pravda je, že moje poslední čtyři pokusy na Kladně skončily hodně pod očekáváním. Nabízí se paralela se žížalou, proč já tam pořád lezu, že?</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7g5Tb_zX-FQiqIkA_mImOTHfnI17RZa0ael_HytvekOHwlIyDei6ADq82OuNZZFyq3arEzObdAsOddVn8cotEc1pux7374c_hDJs3yJYKDgVMUdT6PVnYHNHfX8THAr3Bfa_7gz021HjYEDaxIB0bB3RWd3b03w8ygPfA53gcFLaU0taFGLgqrUOs58c/s2016/IMG_9087.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="2016" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7g5Tb_zX-FQiqIkA_mImOTHfnI17RZa0ael_HytvekOHwlIyDei6ADq82OuNZZFyq3arEzObdAsOddVn8cotEc1pux7374c_hDJs3yJYKDgVMUdT6PVnYHNHfX8THAr3Bfa_7gz021HjYEDaxIB0bB3RWd3b03w8ygPfA53gcFLaU0taFGLgqrUOs58c/s320/IMG_9087.jpg" width="320" /></a>Vím, že za šera vidím špatně, většinou to vede ke karambolům, pádům a zraněním, proto jsem se zařekl a slíbil si, že už nebudu běhat ultra s dlouhou noční částí, že se budu radovat z kratších běhů, optimálně do 80-100 kilometrů, takových které se dají absolvovat převážně za denního světla. Přesto jsem to zase porušil.</p><p>Každý máme něco, já ulítávám na číslech a určitých znameních, která pro mě mohou být až mystická. I když jsem začal běhat primárně po tequilovém impulzu na oslavě doktorátu Juraje S., tak přesto beru svůj začátek od <a href="http://12honzade.blogspot.com/2015/12/velka-adventni-bezecka-pohadka-aneb-je.html">náhodného doteku nohy krále Leonida ve Spartě</a>. Proto, když jsem zjistil, že dotek nohy končí jeden z nejnáročnějších silničních ultramaratonů v Evropě, jsem si slíbil, že se každý rok budu snažit do Sparty kvalifikovat. Slib je slib... Stejně, jako jsem při panácích tequily slíbil, že začnu běhat a v roce 2009 uběhnu nejdříve půlmaraton a potom maraton. Tak i v případě tohoto slibu jej beru jako zásadní -- bez ohledu, jestli na něj v daném roce mám natrénováno nebo ne.</p><p>Letošní pokus oběhu velkého rybníku v Maďarsku jsem zvolil jako náhradu za Kladno, kde jsem zaspal při registraci. Oběh Balatonu sice skončil nezdarem, ale měl jsem pocit, že jsem byl relativně blízko. Svůj slib pokusu o kvalifikaci na Spartathlon jsem si tedy splnil... Nicméně, když se mi ozvali kladenští pořadatelé, že jsem se nečekaně dostal na řadu, nechtěl jsem tu šanci odmítnout, bral bych to jako špatnou karmu:). Abych se marně nepokoušel o splnění 24h limitu, zvolil jsem závod na 48 hodin, s tím, že budu i různě pospávat a v klidu prozkoumám svoje mentální limity. Naplánoval jsem si si to hezky. Každých pět kilometrů budu víc jíst, pít, obejdu kolečko nebo aspoň jeho podstatnou část volnou chůzí, nebudu zapínat hodinky, sledovat tempo, drtit se nějakými mezičasy...</p><p>Prostě, při vší skromnosti:) jsem to měl dobře promyšlené a opravdu jsem to dodržoval. Karty mi trochu zamíchalo uzavření hospody vedle trati v 9 hodin a následný soumrak tomu zasadil nechtěnou korunu. Jak hůř vidím, tak jsem na tom neosvětleném chodníčku za cilovou rovinkou zakopl a bylo vymalováno. Zkoušel jsem to ještě asi 10-12 km rozchodit, i jsem si šel na pár hodin lehnout, ale nic z toho nepomohlo, naopak se mi bolest dostávala i jinam, jak jsem ulevoval primárnímu zranění. Proto jsem to nakonec zase předčasně ukončil. </p><p>Tady se nabízí správný okamžik pro určitou a nutnou sebreflexi. Je to samozřejmě moje chyba. Myslel jsem na to, že prostě já i na Kladně musím běhat v noci (aspoň některé části) s čelovkou. Bez ohledu, že budu úplný exot, ale budu minimalizovat podobné konce. A potom... většina mých rychlejších ultra běhů by měla být v rozsahu 80-100 kilometrů max, tak aby se daly zdolat během denního světla, nebo aby toho šera a noci bylo co nejméně. Také pro mě zajímavým poznáním bylo povídání s Pavlem U., který zapíchl Balaton výrazně dřív než já a tady také skončil dřív. Otázka motivace, když si člověk splní své nejdivočejší sny, byla takovou červenou linií, ke které jsme se spolu vraceli. </p><p>Po těch letech si většina z nás uvědomuje ten rozměr překonávání svých pochyb i bolestí... a zejména na okruhu se potom může ztrácet motivace k dokončení, protože si člověk jednoduše může říkat... Proč? To je ta naše známá "veverkovská" otázka a její devastační účinky na běžeckou morálku. "Je to to, co děláme rádi? Jsem tady rád? Je to skutečně můj koniček?" :)... V takové chvíli by si člověk měl být schopen pozitivně odpovědět, nebo mít kolem sebe kamarády, kteří řeknou... "Ale samozřejmě, děláme to rádi, je to náš koníček... Tohle všechno zase přejde a odezní... a zůstaneš ty, silnějši!"</p><p>Já navíc neberu žádné růžové či jiné prášky na bolest a když se při nějakém zranění začnu dostávat do situace, kdy to opravdu fest bolí a zhoršuje se to, tak motivace k ukončení, je silná. Prostě v okamžiku, kdy cítím, že to hodně drhne a že by další úsilí mělo jen za následek poškození většího nebo trvalejšího charakteru... tak skončím asi o par kilometrů či desítku kilometrů dřív než bych skončil, kdybych šel na doraz, ale je to moje preference.</p><p>Radši budu poslouchat, že jsem se naučil vzdávat, že mám hodně DNF (což by snad v dalším roce na kratších závodech nemělo být úplně pravidlem), než abych nemohl pobíhat. Zní to zoufale, ale já jinou sportovní aktivitu nemám, na kole dost dobře nedokážu jezdit (určité osobní důvody), plavat sice umím, ale nemůžu potápět hlavu... Prostě jedině to pobíhání mi zbývá. Ale pozitivně. Je důležité se i na okruhu vrátit k čelovce (možná ke dvěma) a příští rok, až se mi statistiky posunou plně do kategorie 60+, se do Kladna vrátit na královskou trať 24h.</p><p>Všemu zdar! Našemu úsilí, které je sice občas marné, ale je potřebné. Ultra zdar!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-32256438580940549432023-07-15T00:48:00.001+02:002023-07-15T20:29:22.013+02:00 Kladno? Kladno! <p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRs_V2UotKmMAfIb9gOz1XHfoB0wI8HhJOM6FwbC7x5LJytrQKAnn8wHbCO6WnV9230u1xFGPGvUwE07uilK_AMQh9pV_1HhZskLeBDQTrHi978tB0ODCjtIu_TxZYI7XMcMINEKIC-YRCCYUXa4iuC0FciL06DFR6MIaQ1-F-oZwdH_lWPsKr3gbY3kQ/s4032/2023-06-25%2009.04.26.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRs_V2UotKmMAfIb9gOz1XHfoB0wI8HhJOM6FwbC7x5LJytrQKAnn8wHbCO6WnV9230u1xFGPGvUwE07uilK_AMQh9pV_1HhZskLeBDQTrHi978tB0ODCjtIu_TxZYI7XMcMINEKIC-YRCCYUXa4iuC0FciL06DFR6MIaQ1-F-oZwdH_lWPsKr3gbY3kQ/s320/2023-06-25%2009.04.26.jpg" width="240" /></a>Jak je asi vidět z mých zápisků, jejich frekvence a tónu, je jasné, že je všechno hektičtější a náročnější, než jsem nejen plánoval, ale i očekával v nejdivočejších snech.</p><p>Naštěstí se nám podařilo dostavět a dokončit se synem dům, tak tak - v pátek odjíždí pryč, ale je přestěhovaný a pár zbývajících drobností se odbyde během tohoto týdne. Příjde mi to úplně neskutečné, že a jak se to povedlo, včetně včasného nákupu veškerého stavebního materiálu a nemalých úspor. K tomu změna zaměstnání, řada nepříjemností, ale od 1.9 budu oblékat tričko jiného týmu a bude to na mně, jak si věci nastavím, při nejhorším se posunu do jiného režimu a práce v zahraničí. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiV-9mPoUt4yXgRtDOoeXPFDS03RfVj-ZGTcDulwlWv4KBUpC1sHWsd-huySzLn2BDP7mzHHAAtSzB4m4GNwTuCw7VaV4pgCRxGVoPeqGQxYWo6ZvvY6l0WPnienFhYG9QrYydkSeMrNH_AhqP-e5UYbhs_2Zt7350bD-qoR1ORxSnYwq86yjUoq1CBtGA/s4032/2023-06-25%2009.35.53.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiV-9mPoUt4yXgRtDOoeXPFDS03RfVj-ZGTcDulwlWv4KBUpC1sHWsd-huySzLn2BDP7mzHHAAtSzB4m4GNwTuCw7VaV4pgCRxGVoPeqGQxYWo6ZvvY6l0WPnienFhYG9QrYydkSeMrNH_AhqP-e5UYbhs_2Zt7350bD-qoR1ORxSnYwq86yjUoq1CBtGA/s320/2023-06-25%2009.35.53.jpg" width="320" /></a>Ta změna, byť to bylo a je turbulentnějšího charakteru, má v sobě vždy určitou naději. Podobně jako ve starém vtipu, když se ptali Roubíčka, který se neustále stěhoval mezi Izraelem a Českou republikou, proč?... a on to krásně to shrnul slovy: "Víte, ono to stojí za starou bačkoru tady i tam, ale ta změna, ten přestup ve Frankfurtu, to dává člověku naději:)"...</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGUpKeoaHS8rzcBEUQh_cWH9_No10u72qafeh71oQt__uu-wuG2Wh6zmowFlS8TmFa0cKoD_GqLzPn_Nb6f3cQYIWftQ9M1xEbTZVcuuLxMgm7pMAZkh-fomywfVg0eTgm9-kJJu3o_gQY951nEreOIR_bgX6WdiztOWZwiGoi57tbs-jWx18z24OaRGE/s4032/2023-06-25%2009.34.50.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGUpKeoaHS8rzcBEUQh_cWH9_No10u72qafeh71oQt__uu-wuG2Wh6zmowFlS8TmFa0cKoD_GqLzPn_Nb6f3cQYIWftQ9M1xEbTZVcuuLxMgm7pMAZkh-fomywfVg0eTgm9-kJJu3o_gQY951nEreOIR_bgX6WdiztOWZwiGoi57tbs-jWx18z24OaRGE/s320/2023-06-25%2009.34.50.jpg" width="320" /></a>Když se něco děje, byť mám svoje pobíhání rád, je při problémech moje ultra snažení úplně na posledním místě v řadě. Nebo spíš čas na běh byl jedním z prvních, které pokaždé padly na oltář stavby, všech změn, termínů v práci a šoků doma. Škoda letošního oběhu velkého rybníku v Maďarsku, přes to všechno to vypadalo do poslední chvíle nadějně, ale asi to mělo tak být, jen se historie s drobnými modifikacemi opakuje. Proto jsem čekal a odevzdaně se smířil s tím, že letošní léto bude běžecky stát za starou bačkoru...</p><p>Původně jsem se nestačil přihlasit ani na žádné další ultra, registraci na Kladno jsem minul a než jsem se rozkoukal a zařadil na čekací listinu, byl jsem daleko vzadu. Ještě v květnu jsem byl asi dvacátý pátý v pořadí, takže jsem s ničím nepočítal. O to větší překvapení nastalo před pár dny, kdy jsem se dostal na řadu.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNI0dMqx3uCQT8SjPEuo6t1WhzwL7b8dlmqyG6i_FQb-u_Mb7IeYnDpic8dWADl8tx6N1H6VBxPXZrnaPuxzk8NKPfpEqiW0OnU5llY-JAjf2xnoyA1oWtDdHze39DbKuPIiHBQEecTvh9xg3RhOk1FTMv5q1pWZYEZ_lmAdjYg9V0-oWKJ53mebYLGEQ/s4032/2023-06-25%2009.40.50.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNI0dMqx3uCQT8SjPEuo6t1WhzwL7b8dlmqyG6i_FQb-u_Mb7IeYnDpic8dWADl8tx6N1H6VBxPXZrnaPuxzk8NKPfpEqiW0OnU5llY-JAjf2xnoyA1oWtDdHze39DbKuPIiHBQEecTvh9xg3RhOk1FTMv5q1pWZYEZ_lmAdjYg9V0-oWKJ53mebYLGEQ/s320/2023-06-25%2009.40.50.jpg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnv9EccOO36ZUbEz3JD9WfK19W3hPlARvY6DM2VxorJduovnZin1W_d0TTEK3IW_8Vg4eL0ty-tNXnrLHpSWa0OQJ5InkQS5zJ-8us-PZP5wUlMNEd9GOF28KZTfa5scFd6Q8aUpx5EU42M4Ofo70j39JvDmc4Hmto3oHnRA-Lwno8iehsFqnv_2iZPWg/s4032/2023-06-25%2009.39.19.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnv9EccOO36ZUbEz3JD9WfK19W3hPlARvY6DM2VxorJduovnZin1W_d0TTEK3IW_8Vg4eL0ty-tNXnrLHpSWa0OQJ5InkQS5zJ-8us-PZP5wUlMNEd9GOF28KZTfa5scFd6Q8aUpx5EU42M4Ofo70j39JvDmc4Hmto3oHnRA-Lwno8iehsFqnv_2iZPWg/s320/2023-06-25%2009.39.19.jpg" width="320" /></a>Zrovna jsem se nějak smiřoval s vlnou negativních zpráv -- že spolužáci a kamarádi také už opouštějí tohle slzavé údolí, .. že už se "kácí" v mém lese, že jsem úplně z formy, že "konečně" budu poslouchat, že jsem jako sokolík "dolétal", že jsem konečně dostal rozum... že přestanu "blbnout", že ztratím snahu o ultra... </p><p>I když, přiznejme si to, 99% lidí bylo a je naprosto jedno jestli běháme, nebo ne... zase v tom rozděleném světě se to najednou stává ideologickým postojem:). [MSNBC (americká TV stanice) silně prosazovala <a href=" https://www.msnbc.com/opinion/msnbc-opinion/pandemic-fitness-trends-have-gone-extreme-literally-n1292463">studii jedné pokrokové vědkyně</a> prosazující, že cvičení ve fitku, snaha o zhubnutí a boj s nadváhou i za cenu určitého utrpení, je znakem "white supremacy". Přidejte k tomu, že <a href="https://www.dailywire.com/news/american-medical-association-says-bmi-is-racist">BMI se stalo rasistickým fenoménem</a>:) a že i pokroková americka zdravotní associace jej pro rasistický exclusivní charakter zakázala používat... Tím pádem se při svém úsilí vlastně stavím na stranu pravicových dominantních bílých mužů, inu, co s tím nadělám:)]</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlkAD47VbOoTEk1_7uMXdnltaL_XWsJOkB5r9iwclpYa76r9z06wgV4ogjjMiQ12BkHe9dWu0GEpUWWceIkPtF3vokhb9By3ELoctxQ4FcxfQ1NMefqCEVZJmHOcEfAQQfk3VnYTKHTVPdk9FfxDLAWxjyaDQ2CnRDeuNpYqtYka519_7vOEM4HN5uW-Y/s4032/2023-06-25%2009.54.49.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlkAD47VbOoTEk1_7uMXdnltaL_XWsJOkB5r9iwclpYa76r9z06wgV4ogjjMiQ12BkHe9dWu0GEpUWWceIkPtF3vokhb9By3ELoctxQ4FcxfQ1NMefqCEVZJmHOcEfAQQfk3VnYTKHTVPdk9FfxDLAWxjyaDQ2CnRDeuNpYqtYka519_7vOEM4HN5uW-Y/s320/2023-06-25%2009.54.49.jpg" width="320" /></a>V současné vlně veder moje přistoupení do závodů na kladenském okruhu má v sobě určitě jistý nádech internetovského hrdinství. Vím to a jsem si toho vědom... i když já to neberu jako neuvážený výron běžeckého nadšení u obrazovky počítače, ale jako "logický a uvážlivý" krok usedlého staršího muže, t.č. klasifikovaného jako čekatele na důchod:). Syn bude zpátky pracovat v Americe, moje D s dcerou budou na dovolené, tak si také vezmu pohybově zaměřený víkendový pobyt na Sletišti a nástupem v pátek v pravé poledne. Ano, ano... 24h snažení jsem už absolvoval několikrát s různými úspěchy/neúspěchy, proto tentokrát, byť na maratony vzdálen něčemu, co zkušenější nazývají běžecká forma (u mě silně relativně měřeno). Prostě zatoužil jsem zase být na závodě víc jak 30 hodin.:) Navíc budu tam sám, jako partyzán, i sám přijedu i odjedu. Co víc si přát pro dobrý začátek běžecké přípravy v další sezóně, na očištění od balastu, jako neúprosný test mého odhodlání a stavu tělesné schránky. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJLo1jXrGWqHD2DGelngZCGndr4i-SCxI1w3MMbhuR9mNnhpKldIgxtm2mjJ515QdpvoJ1tb7f7CTVgThu6or7_ivT99SAd1Dr5ISLzMJgqI2ec7qwgXYXT2kD0uE6lv6zAxW7iFNSG9gGYVEMIGRWuvFTf4Kt6okme4RLMSp8z0BBgP5lcUYoCdOF79U/s4032/2023-06-25%2010.33.12.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJLo1jXrGWqHD2DGelngZCGndr4i-SCxI1w3MMbhuR9mNnhpKldIgxtm2mjJ515QdpvoJ1tb7f7CTVgThu6or7_ivT99SAd1Dr5ISLzMJgqI2ec7qwgXYXT2kD0uE6lv6zAxW7iFNSG9gGYVEMIGRWuvFTf4Kt6okme4RLMSp8z0BBgP5lcUYoCdOF79U/s320/2023-06-25%2010.33.12.jpg" width="320" /></a>Dá se očekávat, že výkonostně, tedy kilometrově, to bude asi určitě stát za starou bačkoru... Ale bez nějakých výmluv si myslím, že o to mi jde teď ze všeho nejméně. Samozřejmě se budu snažit nakroužit co nejvíc, ale hlavně zase se vracím do svého ultra módu. O to mi jde. </p><p>Po přihláčení jsem měl symbolické osobní číslo 28 (den mého narození i začátku závodu, být to o tři měsíce později, tak běžím ve vyšší kategorii 60+), které mi následně změnili na číslo 4. Patrně někdo s japonskými kořeny nechtěl běžet s nešťastným číslem (japonsky shi, shii znamená čtyři, smrt, nebo rubáš a je považované za silně nešťastné číslo), ale nevadí. Budu myslet na klasický numerologický význam čísla 4, symbolizující znamení lásky, podpory a hledání/nalezání vlastní vnitřní síly. Obecně se očekává, že číslo 4 přivolává rovnováhu a stabilitu, často se objevuje v těžších časech nebo když se potýkáme s problémy a pomáhá nám je je překonat.</p><p>Na to budu myslet na okruhu od 28-30.7 na kladenském Sletišti. </p><p>Tradičně <a href="https://my.raceresult.com/230625/participants">děkuji za podporu</a> všem, co jsem zabloudíte!</p><p>Všemu zdar, našemu úsilí a šílenostem... zdar! Ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-42453395719663437522023-06-12T00:12:00.050+02:002023-06-12T08:54:31.033+02:00VIP partyzán, aneb Keltské slůně (60k), 2+2:)<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUkpsL2Y0H0IKijF8PbQ9ZulkM1xgN80Eup7raif5L9Ff-ceUvLSVXgzlmAneQYX52ykf4ftYOXH0dwcCfVasG-Y66_RIwV348c-vb6r9PW9s4JSG9dYwj5--8ImYTfgZt-Z02bAVzz6CrA3vYN3rhF_h33OSwADNOm9FyWmjWVpykAs5sx4YA9MmJ/s4032/2023-05-27%2008.06.46.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUkpsL2Y0H0IKijF8PbQ9ZulkM1xgN80Eup7raif5L9Ff-ceUvLSVXgzlmAneQYX52ykf4ftYOXH0dwcCfVasG-Y66_RIwV348c-vb6r9PW9s4JSG9dYwj5--8ImYTfgZt-Z02bAVzz6CrA3vYN3rhF_h33OSwADNOm9FyWmjWVpykAs5sx4YA9MmJ/s320/2023-05-27%2008.06.46.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Start závodu, M+M</td></tr></tbody></table><p>Nebudu opakovat, že stále nestíhám, zde platí varianta Hemingwayovského "Neptej se komu zvoní upomínka na mobilu.. Zvoní tobě!" ... a tak mezi tím, kdy jsem upozorněn, že se blíží nejaký šílený termín a opakovaně mi vyskakuje nastavené upozornění na mobilu... tak v tom šíleném časovém tlaku jsem dostal e-mail od Marka R.: </p><p><span style="font-family: courier;">" Milá Keltská Slůňata,</span></p><p><span style="font-family: courier;">ráno si jdu zaběhat a vidím dole v "zásobovacím keltském pokoji", jak na mne smutně koukají zbylá čísla se jmény těch, co zaplatili a nemohli přijít.</span></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6tltPFzE1Nrd3iiKAgc-h7ezMVJN7u-4fch2NPZgwjf2pXvi9b3VCwqRaqj3DwirsMpDXlYQzbCwupEkfrdFnTEl6kSIC5l2KrtJYxKM2H8r-m6dwEj65UqqBtveiOTpSbzW3AlpZ7rwMzS0MrcL2jnR4qC6RhPz1-aDkJm11u37xYXbV4kTweHBn/s4032/2023-05-27%2008.25.03.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6tltPFzE1Nrd3iiKAgc-h7ezMVJN7u-4fch2NPZgwjf2pXvi9b3VCwqRaqj3DwirsMpDXlYQzbCwupEkfrdFnTEl6kSIC5l2KrtJYxKM2H8r-m6dwEj65UqqBtveiOTpSbzW3AlpZ7rwMzS0MrcL2jnR4qC6RhPz1-aDkJm11u37xYXbV4kTweHBn/s320/2023-05-27%2008.25.03.jpg" width="320" /></a><span style="font-family: courier;">No a když jsem se vrátil z Krčáku, (po běhání mi přicházejí bláznivé nápady) napadlo mne, že bych pro toho z Vás, kdo bude mít zájem, uspořádal takový společný náhradní proběh prvního ročníku Keltského Slůněte - pomalu a na pohodu..."</span></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPorTQ_x-JnkNA5GJM9Azojb9I3LrrwMh74wELexOPuvvmPlHt3XlKqwEMKswIblOq3oaB0xkMvdWyl6XEZzNmOCA9ixkfPnr7fQ0yUiltnCzmTX10pBKsvpQv_7wk4JFctXGDf8OqFTd9zaHa8t8zzHq-4YStNxlbr0GHCH8VL4CIzHqypPXSbonb/s4032/2023-05-27%2008.25.06.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPorTQ_x-JnkNA5GJM9Azojb9I3LrrwMh74wELexOPuvvmPlHt3XlKqwEMKswIblOq3oaB0xkMvdWyl6XEZzNmOCA9ixkfPnr7fQ0yUiltnCzmTX10pBKsvpQv_7wk4JFctXGDf8OqFTd9zaHa8t8zzHq-4YStNxlbr0GHCH8VL4CIzHqypPXSbonb/s320/2023-05-27%2008.25.06.jpg" width="320" /></a>Slovy Kmotra, dostal jsem nabídku, kterou jsem nemohl odmítnout, to už by byla opravdu špatná běžecká karma... Doladili jsme sobotní termín v červnu a z osmi lidí se startovní pole smrsklo na tři "mušketýry" s tím, že nás Marek, jako pořadatel doprovodí v tréninku jako d'Artagnan. Protože naše tři jména začínají na písmeno H, zanesl jsem si akci do kalendáře s krycím názvem tripple (trojité) H a v rámci přípravy si pustil povídku na H, kterou napsal Zdeněk "Kňučík" Navrátil a <a href="https://www.youtube.com/watch?v=A8EBF-XxR1w">vypráví Vlasta Rédl</a>.</p><p>Neměl bych to už říkat, ale skvělé startovní číslo 9 (ve 2-kové soustavě 1001, ve štastné, 7-kové dokonce 12) slibovalo skvělé zážitky. Nakonec jsme se na startu sešli dva, Marek R. neběžel, zranění z nohejbalu (proč jsou někteří běžci tak hrrr do bojových sportů?) a ještě ho prý pokousal pes, takže jsme vyběhli ve dvou s Jirkou H., s navigací v hodinkách a mobilu... Také jsme zažili nebezpečně vypadající situaci s volně vypuštěným, neposlušným psem (OMG!), ale dobře to dopadlo. V některých fázích jsme se sice různě ztráceli a nalézali, protože moje znalosti různých cest, včetně Šutru, byly spíš na škodu, než přínosem... Třeba když jsme se dostali ke schodům, před závěrem Šutru, povídám Jirkovi... Tak tady přesně vím kudy a hnal jsem ho do schodů. nahoře nám píply hodinky, že jsme mimo trasu, která vedla skoro naším směrem, ale nikoliv do kopce, ale s kopce...:).</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaeD6MG594HfONHMWzET_dY4jkDajQDktrDgCz_1kckWjWSc8EWRYj98SGih3Trkkt44vCkB1MuHUYym-GVPAh3M6rqmdSe9a5o2BjzrGxrW34Eo6AZ-KfEiyBm7Bt41vEPwouMFTSC0FVXFVT27iYBar68F3tXW00izFXC8Vj9b5waNzR35CywIbx/s4032/2023-05-27%2010.44.56.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="282" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaeD6MG594HfONHMWzET_dY4jkDajQDktrDgCz_1kckWjWSc8EWRYj98SGih3Trkkt44vCkB1MuHUYym-GVPAh3M6rqmdSe9a5o2BjzrGxrW34Eo6AZ-KfEiyBm7Bt41vEPwouMFTSC0FVXFVT27iYBar68F3tXW00izFXC8Vj9b5waNzR35CywIbx/w211-h282/2023-05-27%2010.44.56.jpg" width="211" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2yjkzoePc5L-hbXCxCZmlmWlyCqkXsoEEJ1wvMKxmPPCTFBICn9uVaLn5UuTf537R_p8dSkQrgZzH2jqsMp0UDpaY9f-WhftfoQ6sOSsT8SgyGhvLKk3wOXumO5AlfvGvn_bZXMv5YEKjXkM_Z5UL6G-nqnHyC5XQC_ex5JFX7XSIDEN8pMJpUm1G/s4032/2023-05-27%2010.45.09.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2yjkzoePc5L-hbXCxCZmlmWlyCqkXsoEEJ1wvMKxmPPCTFBICn9uVaLn5UuTf537R_p8dSkQrgZzH2jqsMp0UDpaY9f-WhftfoQ6sOSsT8SgyGhvLKk3wOXumO5AlfvGvn_bZXMv5YEKjXkM_Z5UL6G-nqnHyC5XQC_ex5JFX7XSIDEN8pMJpUm1G/w283-h212/2023-05-27%2010.45.09.jpg" width="283" /></a> </p><p>To je tak, když na neznámé trase podle GPX občas naviguje SOS (starý opotřebovaný strejda), který je schopen zabloudit i na atletickém oválu, ale bylo to fajn, skoro celou trasu jsme měli průběžnou občerstvovačku v autě Markem a Markétou. Nikdy jsem neběžel VIP závod, abych při partyzánském způsobu závodu měl nakonec skoro nepřetržitou podporu, vysvětlování problematických křížení... pravidelný přísun piva... no už jen chyběly thajské tanečnice, nebo aby mi foukali práškový cukr do zadku... Teď si dělám legraci, aby to M+M nevzali jako inspiraci do svých závodů:).</p><p>"Závod" samotný měl neskutečnou pohodu, skvělá trasa, nádherné počasí, s Jirkou jsme si povídali celou dobu, k tomu nám Marek zajímavě vyprávěl, že jsme se nemohli ze zastávek dostat... po pravdě, nebyl to ani závod, ale takový běžecký raut, kdy jsme se jenom přesunovali mezi jednotlivými stoly. Nakonec jsem stihl i na poslední chvíli připomenutou videokonferenci, prostě pohoda, piánko, ... mazurka.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyH8-tNyOPX4WARgbsf4z1sF3fiTkCg3i9Ohx1QBxbwA18qGEci8w1rOsJwMPUW9U2-8yBQGy8Jvg1aGX3CLDS6pV13OwgVQWVjXreLT7qvz1nC89MED0AkKR2tFzO-FuPtnlP04vam6ndp-Cj6OVmj0hvEuu8Mnfkteu2Hqr2nYZvvs786rO83fBF/s4032/2023-05-27%2009.16.46.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="187" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyH8-tNyOPX4WARgbsf4z1sF3fiTkCg3i9Ohx1QBxbwA18qGEci8w1rOsJwMPUW9U2-8yBQGy8Jvg1aGX3CLDS6pV13OwgVQWVjXreLT7qvz1nC89MED0AkKR2tFzO-FuPtnlP04vam6ndp-Cj6OVmj0hvEuu8Mnfkteu2Hqr2nYZvvs786rO83fBF/w250-h187/2023-05-27%2009.16.46.jpg" width="250" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGxG8m50wLBz9qXgILPXfJ1CFTPhC0yBx3uyFouD7pvudvX4R2HCDwKzGhHxOOFs5KcpSckFbaki2VVF_rcoOrTg7Pohmrv2d1Hag-mJXB-rQr9w6dFmvYBJNvhme77rUkfVZcibL5E9UMRUK8B-FH1gAROBBtdNxRLPtEw3MtVG8xAF0VrBAJlyJb/s4032/2023-05-27%2012.40.30.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="187" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGxG8m50wLBz9qXgILPXfJ1CFTPhC0yBx3uyFouD7pvudvX4R2HCDwKzGhHxOOFs5KcpSckFbaki2VVF_rcoOrTg7Pohmrv2d1Hag-mJXB-rQr9w6dFmvYBJNvhme77rUkfVZcibL5E9UMRUK8B-FH1gAROBBtdNxRLPtEw3MtVG8xAF0VrBAJlyJb/w249-h187/2023-05-27%2012.40.30.jpg" width="249" /></a></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggstpxZilCqSVadyuym48EtVclR53XCLHZ0AdOLmFw9sXNsSurW7J8mtZN0nJKh_1hcU1mjDScSjpKan-lHrK0288ubPMfQKi9a-Yjsec-ux18GkGFze7Odd1Jq9x20pB-o7TnYhtaWfphPOG7AswSHqR3iHZj31etYsTDHscPgP8B14F2awFcDim8/s4032/2023-05-27%2017.06.31.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="190" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggstpxZilCqSVadyuym48EtVclR53XCLHZ0AdOLmFw9sXNsSurW7J8mtZN0nJKh_1hcU1mjDScSjpKan-lHrK0288ubPMfQKi9a-Yjsec-ux18GkGFze7Odd1Jq9x20pB-o7TnYhtaWfphPOG7AswSHqR3iHZj31etYsTDHscPgP8B14F2awFcDim8/w253-h190/2023-05-27%2017.06.31.jpg" width="253" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjry-_HrarGR2CPrK45QmwfAL2Amk5FuwocqV7hguAkn3SSaWnbqlukACzkAyW5Cl0ZMGIctsuE3H_orNLE2x8lGpsRpcd932laHdwwCNwwcy6oPOGQSbHK9vnK0lWee8U7-9wg0xiTCI10WSJ9Faq-ESrsvySE8eeR1j-4-kMFSpWAAxrETrAniPSl/s4032/2023-05-27%2014.33.15.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="187" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjry-_HrarGR2CPrK45QmwfAL2Amk5FuwocqV7hguAkn3SSaWnbqlukACzkAyW5Cl0ZMGIctsuE3H_orNLE2x8lGpsRpcd932laHdwwCNwwcy6oPOGQSbHK9vnK0lWee8U7-9wg0xiTCI10WSJ9Faq-ESrsvySE8eeR1j-4-kMFSpWAAxrETrAniPSl/w249-h187/2023-05-27%2014.33.15.jpg" width="249" /></a></p><p></p><p>Tak teď už jen dokončit stavbu, přehodit/změnit práci, absolvovat letní konference, které jsem slíbil, dokončit x projektů, které hoří... a budou už jen samá pozitiva, sociální jistoty a doufám zase větší množství naběhaných kilometrů, protože ultra je ultra:).</p><p>M+M (+M) a celá banda nadšenců kolem jsou skvělí organizátoři a nadcházející podzimní <a href="http://www.prazskykelt.cz/">Pražský Kelt</a> je skvělá volba. Asi budu pomáhat někde na stanici, i když je možné, že nevydržím a s někým popoběhnu, abych si užil ten společenský rozměr běhu. Doufám, že i <a href="https://keltskeslune.cz/">Keltské slůně</a> se dočká dalších ročníků a velkého zájmu. Zaslouží si to!</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRzf0Dc7D3knewlNQIcxHwH4uR6F6V-I9WiKGbL-SBzb1ThGcHIscGdBcVl7iH4O6UaP2KalJiNcRQ7tQvDHIXiB0fF1bYA0rL2EmMch5pg_e_CVmQlc5dJ7YMTrv99aqzXkpJEAPbB8wd_zRRNXirQyC4Y5bdfQreQIkLfbmz6g5H6OTLodQkGSNs/s4032/2023-05-27%2017.10.14.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="197" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRzf0Dc7D3knewlNQIcxHwH4uR6F6V-I9WiKGbL-SBzb1ThGcHIscGdBcVl7iH4O6UaP2KalJiNcRQ7tQvDHIXiB0fF1bYA0rL2EmMch5pg_e_CVmQlc5dJ7YMTrv99aqzXkpJEAPbB8wd_zRRNXirQyC4Y5bdfQreQIkLfbmz6g5H6OTLodQkGSNs/w264-h197/2023-05-27%2017.10.14.jpg" width="264" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtx-ihoJqtZN-4-aT8AnqmbcqxL4uyA6rMwuzXdEwsZxgWnuZfuqX7nGSe4GMe6Ra1905ZvqE7CwDYkFu1HI-xhv1gvQOWa6rrxHDMBMMxmzCVO77HIBwpYyn4JRTVYQd5xHvV1WRwtD-7TWfAsuUfsbV3nwvwIHV2gLFCs7SgvFtNV5d48J1So4vC/s4032/2023-05-27%2017.10.19.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="191" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtx-ihoJqtZN-4-aT8AnqmbcqxL4uyA6rMwuzXdEwsZxgWnuZfuqX7nGSe4GMe6Ra1905ZvqE7CwDYkFu1HI-xhv1gvQOWa6rrxHDMBMMxmzCVO77HIBwpYyn4JRTVYQd5xHvV1WRwtD-7TWfAsuUfsbV3nwvwIHV2gLFCs7SgvFtNV5d48J1So4vC/w255-h191/2023-05-27%2017.10.19.jpg" width="255" /></a></p><p>Všemu zdar, kamarádům, nadšeným organizátorům našich závodů... zdar! Ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-68593816503899629672023-05-08T12:34:00.007+02:002023-05-08T13:57:37.306+02:00Ať tě provází síla... aneb skoro 100 mil DNF na UltraBalaton:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7k9FKGI8XR_xrOymieGxdtTsf-mu-83hgfa6hbLfPeG-5ucaRgX3SaisXKpwuIOrnLL9i9Y1sYq02qfFxRC_BmLYxZp_gqKYVRV5H8ni5zjWildaRvmVr-gkALNqGyJ6Bb1PlYgBp5hJH6-2pI-gvGa2Z9v949svIll71foo33Eggxy2B8LW0jfa1/s640/IMG_5942.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7k9FKGI8XR_xrOymieGxdtTsf-mu-83hgfa6hbLfPeG-5ucaRgX3SaisXKpwuIOrnLL9i9Y1sYq02qfFxRC_BmLYxZp_gqKYVRV5H8ni5zjWildaRvmVr-gkALNqGyJ6Bb1PlYgBp5hJH6-2pI-gvGa2Z9v949svIll71foo33Eggxy2B8LW0jfa1/s320/IMG_5942.jpeg" width="320" /></a>I když to nedopadlo až do úplného konce, mám ve finále hodně dobré pocity. Když se nad tím upřímně zamyslím, tak ta vleklá chřipka, šoky v práci, zdaleka ne optimální trénink a kilometráž už dopředu naznačovaly, že to bude "challenge" (česky průšvih)... Slíbil jsem si ale, že budu bojovat a to jsem opravdu splnil.</p><p>Navíc, jel se mnou můj syn jako podpora v autě a nějak jsem si přál, aby viděl, že ani starý chlap (jeho slovy z puberty) ve věku hnědého uhlí se jen tak snadno nevzdává... Je to takové pravdivé klišé, že u našich přáních číhá nebezpečí, že by se mohla splnit:).</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBgfnDhXh_y1sirO4SgnNR_SYwnOJy2zETFlwE5wv1A21KnuyspbSOBdXB4hmJOzKkZgE0Cw_G5umZEYzVwOMAg2NmRUqhFIzv8g8jby_89qNtkOEfmlJ_18fAFzVIlnkfHXV9NVTSSqzll1CSDZWtCix4XerHFoyxPLC9sfAT7Bm77VVQyZVx2MAE/s640/IMG_8516.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBgfnDhXh_y1sirO4SgnNR_SYwnOJy2zETFlwE5wv1A21KnuyspbSOBdXB4hmJOzKkZgE0Cw_G5umZEYzVwOMAg2NmRUqhFIzv8g8jby_89qNtkOEfmlJ_18fAFzVIlnkfHXV9NVTSSqzll1CSDZWtCix4XerHFoyxPLC9sfAT7Bm77VVQyZVx2MAE/s320/IMG_8516.jpg" width="240" /></a>Opravdu to byla vydařená akce. Třeba číselně neměla absolutně žádnou chybu. Odjížděli jsme na den Star Wars (4.5 = may the force be with you), start závodu byl 5.5 v 5 hodin 5*5*5-5 minut, měl jsem startovní číslo 101. Postupoval jsem podle zažitých šablon a doporučení - Čech když k Balatonu (k Jadranu) tak řízky a paštiku s sebou! Prostě po téhle stránce všechno naprosto perfektní :)</p><p>Pokorně, ačkoliv to nabízeli zdarma, jsem si nenechal dělat personalizovanou medaily... Ta sebereflexe a pokora ve mě stále je. Když doběhnu, budu rád za cokoliv (i bez medaile), když ne, aspoň tam nebude připomínka mého zmaru.</p><p>Teda mělo mě varovat, že jsem pri brzkém ranním vyjíždění lehce narazil do vrat, ale syn ani nehnul brvou, zkušeně se připravoval na daleko horší momenty, které příjdou. Evidentně se mu ulevilo, když jsme se za Brnem vystřídali.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3nmSMuIsE2SyFdhSiqcAQYShTj8i0m0snr3TabbdnkwKC6QJbB19-iMGF4fvmMVdKA23IHQJ-9MjbtGSzoxtwN0U8UNMqR2kb6K07QNnXFdk1BQt8n1Br5wIZ8QJJTdy3xbkDe4GtP-Rtx11N9rzVajZo5tVie_tVkYr8nJkCKy79U2a5ehROqSFl/s640/IMG_5963.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3nmSMuIsE2SyFdhSiqcAQYShTj8i0m0snr3TabbdnkwKC6QJbB19-iMGF4fvmMVdKA23IHQJ-9MjbtGSzoxtwN0U8UNMqR2kb6K07QNnXFdk1BQt8n1Br5wIZ8QJJTdy3xbkDe4GtP-Rtx11N9rzVajZo5tVie_tVkYr8nJkCKy79U2a5ehROqSFl/s320/IMG_5963.jpeg" width="320" /></a>Delší pauza mezi dlouhými závody se projevuje různě. Já například mám silně nevybalancovanou lekárničku, přebytek náplastí a nedostatek immodia -- samozřejmě jsem to zjistil až v kritických okamžicích.. takové drobnosti jako repelent a protikřečové tablety jsme řešili na místě. Myslím, že to vystihuje pravý stav věcí a situaci, za které jsem odjížděl na závod.</p><p>Limity jsou nastavené o trochu lépe než do Sparty, ale v podstatě pro pomalejší běžce začínají být silně drsné při prvním problému. Mělo být hezky teplo, moc stínu kolem toho velkého rybníka neni, tak jsem se rozhodoval, že vyběhnu relativně svižně, ranní start tomu lehce napomáhal... Na startu potkávám dva známé z Čech Pavla U. a Filipa S., oba nepřehlédnutelní, Filip tradiční péra v čepici, Pavel hned po společném fotu sundal tričko a vyběhl na Krupicku. Protože jsem začal svižně, ještě jsem je pár kilometrů před sebou viděl, ale pak se mi ztratili z dohledu.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgge2uyk8jHeNG5W2gbO9qkgCmmPtunvZP8nmgZpew31hEvlGvme81rauuO_P7qT3k8op9JIACwsYEEJrchJRiu5Mgo7RvIDXer1A1Cr4qLoj-MZj6JlAFccqzm4Q03-vU1FOlxImloOkZxwahDpDrCbDJAWTqhHcJHmaDPY8e3qwe5dRgF0wk90Ze8/s640/IMG_5958.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="307" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgge2uyk8jHeNG5W2gbO9qkgCmmPtunvZP8nmgZpew31hEvlGvme81rauuO_P7qT3k8op9JIACwsYEEJrchJRiu5Mgo7RvIDXer1A1Cr4qLoj-MZj6JlAFccqzm4Q03-vU1FOlxImloOkZxwahDpDrCbDJAWTqhHcJHmaDPY8e3qwe5dRgF0wk90Ze8/w230-h307/IMG_5958.jpeg" width="230" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0p9F_ZBR9iuJInNbPNxvtfA9B47f65hihqXb15dkcCFpg9mup-Fo-MMicao7GSL4gYRmfj6vcr6V4EMm3k-l3vsRVawtz2CyIEjorHUfACm5SbqwVyhLOSP7dnMiKPFTHNvaQeqP8Y9id0_BtnwVPxZrVNdLo32TdtKIw30mqL5U1oOVTzO8mxu5C/s2319/IMG_5961.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1670" data-original-width="2319" height="208" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0p9F_ZBR9iuJInNbPNxvtfA9B47f65hihqXb15dkcCFpg9mup-Fo-MMicao7GSL4gYRmfj6vcr6V4EMm3k-l3vsRVawtz2CyIEjorHUfACm5SbqwVyhLOSP7dnMiKPFTHNvaQeqP8Y9id0_BtnwVPxZrVNdLo32TdtKIw30mqL5U1oOVTzO8mxu5C/w290-h208/IMG_5961.jpg" width="290" /></a></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkOcA4Cr5Am_VaDp6l0fTVNaTuHfpXYvaiebYDdNXVMnM2OwnXhyiqiLinEoiW9-WD0Aat_fOzRUGJnOqM0dbnLF1BMsAEk09efDlCGYuBX2TD4LC8ea1Z4yRg4CHvsAwz_JAx2r0PMnIVODLf-h8ngQTe0IzDBR2FAZjoP94C_fsZwR6KlfoYdgU5/s640/IMG_5973.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkOcA4Cr5Am_VaDp6l0fTVNaTuHfpXYvaiebYDdNXVMnM2OwnXhyiqiLinEoiW9-WD0Aat_fOzRUGJnOqM0dbnLF1BMsAEk09efDlCGYuBX2TD4LC8ea1Z4yRg4CHvsAwz_JAx2r0PMnIVODLf-h8ngQTe0IzDBR2FAZjoP94C_fsZwR6KlfoYdgU5/s320/IMG_5973.jpeg" width="320" /></a>Ale začal jsem podle mě dobře, snažil jsem se jíst a pít, poléval si hlavu a držel rozumné tempo, potom jsem cíleně zpomaloval, když jsem si vytvořil rezervu na limity... běžci se svými doprovody na kolech se různě zastavovali, občas jsme prohodili pár slov... získal jsem přízeň skupinky Chorvatů, které jsem pozdravil slovy "Plavać a Dingač jest prva liga!" (to jsou jejich známé vinné značky)... Přeběh sklepy vinařství byl pro mě takový zlomový. Roztrh jsem si tam ledvinku(zip), ve které jsem měl takové příruční věci, zejména solné tablety, vazelínu a telefon. Postupně jsem všechno ztrácel, naštěstí telefon byl dostatečně velký a neopustil mě. Ale fakt se mi běželo hezky.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1wwEaQhrCbIeUcf75mkFqCbWwkKcKs6x0ebzrj3h1Bv-STnAnXFL1uc2dABppS1PlQM-dfhVhNXyCtFP1r4A5NLrNHJxTLWGxKeT_f2UMsZ__ZJmfwyKbpjvEkCvww3621ZOD0TqTsQujMGtxOAdS641rMhIBUdvH4POI_YJ2AjXq3q6WkR_NNOoi/s640/IMG_5997.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1wwEaQhrCbIeUcf75mkFqCbWwkKcKs6x0ebzrj3h1Bv-STnAnXFL1uc2dABppS1PlQM-dfhVhNXyCtFP1r4A5NLrNHJxTLWGxKeT_f2UMsZ__ZJmfwyKbpjvEkCvww3621ZOD0TqTsQujMGtxOAdS641rMhIBUdvH4POI_YJ2AjXq3q6WkR_NNOoi/s320/IMG_5997.jpeg" width="320" /></a>Sice mě drobet začaly táhnout lýtka, ale říkal jsem si, 55 kilometrů, to je ještě na nějaké problémy brzo, že? Proto mě překvapilo, že problémy přišly jako rána kladivem... běžím si po rovné cyklostezce, najednou mě silná křeč natáhla pravou nohu jako tětivu na luku, jako kdybych chtěl předvádět nějaký baletní prvek... Samozřejmě jsem s sebou plácl na zem, ale jak jsem tam ležel tak mě chytla křeč i do druhého lýtka a já na zemi nebyl schopem udělat léčebný protipohyb. Zmítal jsem se tam dobře několik minut, než doběhla skupinka s vodiči na kolech, jejich znalost angličtiny (a moje maďarštiny) byly asi stejné, ale pochopili o co jde a zkroutili mi nohy spravným směrem. Budiž jim čest a sláva. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuXhp9ScDh9YV4uMqvC5ic7qASw3daMDo7Wt9Iji_SRhgJScnYqWcR3oF0T-Ayy9QPbfO4vvvER7nhK9RgTyZ4sV9s7nnQe4KxpzbWEJ3vgFIeXmkjeFWAtEsnGm5F0UgMIsVwclENaZByWm5sh8z2PfzGU85XWixZDjcSYrFFwuDPEQjO_6K4tMjz/s640/IMG_6015.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuXhp9ScDh9YV4uMqvC5ic7qASw3daMDo7Wt9Iji_SRhgJScnYqWcR3oF0T-Ayy9QPbfO4vvvER7nhK9RgTyZ4sV9s7nnQe4KxpzbWEJ3vgFIeXmkjeFWAtEsnGm5F0UgMIsVwclENaZByWm5sh8z2PfzGU85XWixZDjcSYrFFwuDPEQjO_6K4tMjz/s320/IMG_6015.jpeg" width="320" /></a>Postavil jsem se na nohy, postupně (jako za studií - dejte mi ruce na zem a já už půjdu sám), pak jsem se různě protahoval, snažil se tu bolest rozchodit, vzal jsem si hned dvě solné tablety a nakonec se rozběhl. Ztratil jsem nejen asi dvacet minut času, ale moje nohy na 55 kilometru vysílaly horší signály než normálně po sto mílích. Syn na stanici byl už silně nervózní, když mě viděl uváleného a kulhajícího... Povídám, je to tak to je, musím zkusit rychle doplnit soli, protahovat nohy, přejít do dobrého indiánského běhu ... vždyť jsem si slíbil bojovat. Ještě k tomu všemu mě začal zlobit čip na ruce, dvě stanice mi vypadly...</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2eAbEEb7HX8P-WS24wlDW2TyO1RcVgw08RTXOwviUKgSOd8cNc1ck3tghrhECFfD_QQtQVGx8zGRrIqYyEZyGb5nph7K9fA1Z_ZO41rrNxEcDeq4uMXE03v-H6O8WA8wiGsNg6lXnQ97mkR1NRsTWEDsUwFDCUUd4kiXJ9YFdlouD4N8jEa3R2YKH/s640/IMG_6014.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2eAbEEb7HX8P-WS24wlDW2TyO1RcVgw08RTXOwviUKgSOd8cNc1ck3tghrhECFfD_QQtQVGx8zGRrIqYyEZyGb5nph7K9fA1Z_ZO41rrNxEcDeq4uMXE03v-H6O8WA8wiGsNg6lXnQ97mkR1NRsTWEDsUwFDCUUd4kiXJ9YFdlouD4N8jEa3R2YKH/s320/IMG_6014.jpeg" width="240" /></a>Ale měl jsem podporu, která mi na každé stanici podala pivo, takže přes to všechno jsem se začal zvedat, tedy držel jsem rozumné zpomalování, sto kilometrů jsem doběhl před osmou hodinou, před západem slunce(pod 13 hodin), jak jsem si maloval:), ale to jsem už neplánoval, že přibydou problémy s žaludkem a průjem. V podstatě na každé stanici odtud jsem obětoval cca tři čtyři minuty, které jsem strávil na toi-toi. Pak už i mezi stanicemi.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwAkSy9ANb114k9zJBv0IxlUN6c2k9VEUMKd62qkl1EJEqhJJ2lSQhCue6sXFOSS2-yps2cSzHcnKFqDiU4sAnuh2OmnllY9xp-ME-uSDYWb6JvchzKGylyJRr-NcF8XUsNQ_zhaAEwWt0aEY9-ZwAIJHkvUI3udNmrZvnmR5KqfFGmlbX-1NJnYep/s640/IMG_6017.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwAkSy9ANb114k9zJBv0IxlUN6c2k9VEUMKd62qkl1EJEqhJJ2lSQhCue6sXFOSS2-yps2cSzHcnKFqDiU4sAnuh2OmnllY9xp-ME-uSDYWb6JvchzKGylyJRr-NcF8XUsNQ_zhaAEwWt0aEY9-ZwAIJHkvUI3udNmrZvnmR5KqfFGmlbX-1NJnYep/s320/IMG_6017.jpeg" width="320" /></a>Ale pořád jsme bojovali, syn mi vybíhal od stanic naproti, nesl jídlo, pití, pivo... a já se snažil držet něký rytmus řekněme 7km/h, nebo kolem 8:20 na kilometr. Ovšem ty zastávky... ty zastávky braly čas nekompromisně, přesto to pořád to vypadalo nadějně, pořád byla šance mít na 24h kolem 170 km, uniknout limitům a na poslední maratón se jednoduše vzepřít a zastávky-nezastávky to tam dát. Jenže, u jedné stanice jsme se minuli. Silně se ochladilo a já si plánoval bundu, rukavice... musel jsem zase zastavovat, ale vazelínu uz jsem ztratil po cestě a moje podpora nikde. Tak jsem na (malé) stanici si vzal aspoň kousek chleba, vodu a vyrazil dál a po telefonu posílal souřadnice, kde vlastně jsem. Syn měl starost, že se mi něco stalo a byl od stanice asi dva kilometry, hledal mě, ale minuli jsme se.. Takže odřený, promrzlý jsem kulhal asi další čtyři kilometry, než jsme se setkali u další stanice. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwN4GfAaUOPYqhfDA5TTfO5b6QAtSxLm_gQg79RYpVMf9VF5tP0w6nldpEuf5s0CPt3EoUMzHiWSkkQDV52U_TZS7_LPp9qH_eVD-87qIHl5M2LjW2etR0geiVb-o0ipjOQQeoGvoSQjcRe2GuhLjI08qf2wmoCN0CXer1VhnTHJVU6hLeXsLApqZw/s640/IMG_6025.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwN4GfAaUOPYqhfDA5TTfO5b6QAtSxLm_gQg79RYpVMf9VF5tP0w6nldpEuf5s0CPt3EoUMzHiWSkkQDV52U_TZS7_LPp9qH_eVD-87qIHl5M2LjW2etR0geiVb-o0ipjOQQeoGvoSQjcRe2GuhLjI08qf2wmoCN0CXer1VhnTHJVU6hLeXsLApqZw/s320/IMG_6025.jpeg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQgbIBiAuvVfSXFHKdVecWYMsUfL26Rhtc9OnaYmMylMjWG55eYxSw2VESC9NF23NWX9jE54Ifslt7LEzNzzmkacar4z42Myr32X4WOsbOh1mpOVK6Ecbi7N_BdGiZo2eSPzdauj-Gj_6b_0hdF6GH78xMRYiP41OaA2al7TCsFuiwJcLJCOyym9iA/s640/IMG_6029.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQgbIBiAuvVfSXFHKdVecWYMsUfL26Rhtc9OnaYmMylMjWG55eYxSw2VESC9NF23NWX9jE54Ifslt7LEzNzzmkacar4z42Myr32X4WOsbOh1mpOVK6Ecbi7N_BdGiZo2eSPzdauj-Gj_6b_0hdF6GH78xMRYiP41OaA2al7TCsFuiwJcLJCOyym9iA/s320/IMG_6029.jpeg" width="320" /></a>Oblékl jsem se, namazal, napil piva... a zkoušel se vrátit do závodu, komické bylo, že v situaci, kdy těžce bojuji o limity jsem 3x čekal na závorách pokaždé sice pár minut, ale rozhodilo mě to... Nakonec limity už byly blízko, přesto, že jsem byl na úrovni sto mil za pod 24h běhu, další stanici jsem evidentně nestíhal. Ještě jsem se snažil zahřát pod dekou, ale marně. Pak dorazil i Filip S. a tak jsme aspoň ho mohli autem vzít zpátky na start. Vlastně z naší vyfocené trojky jsme skoncili všichni předčasně. My s Filipem na stejné stanici, Pavel někde před 70 kilometrem.</p><p>Celou cestu v autě zpátky jsem přemýšlel, kde to všechno začalo, ale podle mě byly to ty původní nečekané křeče, které mě vyřadily na delší dobu. Zbytek už byly jen zavlečené problémy. Přesto... přesto mám dobré pocity, skvělé a silné zážitky se synem... Diky bohu za ně! Cestou na Balaton jsem si říkal, že už se mi asi nechce "trpět", že nemá smysl zkoušet věci nad 24 hodin, protože covidová přestávka mě od nich úplně ostřihla a nic nad 24 hodin jsem poslední 2.5 roku neběžel/nedokončil. Ale po cestě zpátky (i když jsem si neustále protahoval nohy) jsem byl rád za svoji snahu. Podle celkového výsledku moje úsilí sice nebylo dostatečné, ale mě to pomohlo. Tohle DNF mi potvrdilo, že se pořád chci prát a bude jen na mě, abych se lépe připravil, zapomněl na problémy a znova byl ultra.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggPRmoCjKkN4cav6TJw0MxgMYsW04PNl9gwBpb4gdeZ4WT7hPIbo6oXlUMC0CMJQKP7iWmEOgUlqkgQRuYSCI1VF7sdITqavhmedcuS8oEpQHT5vrxX7Ex7DKS1C_ahWRV9bvIi_dMClsNaCY11lsws5IavAdCxk30iocxP-nK6fpbR70hv8u75CQZ/s640/IMG_6033.jpeg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="199" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggPRmoCjKkN4cav6TJw0MxgMYsW04PNl9gwBpb4gdeZ4WT7hPIbo6oXlUMC0CMJQKP7iWmEOgUlqkgQRuYSCI1VF7sdITqavhmedcuS8oEpQHT5vrxX7Ex7DKS1C_ahWRV9bvIi_dMClsNaCY11lsws5IavAdCxk30iocxP-nK6fpbR70hv8u75CQZ/w266-h199/IMG_6033.jpeg" width="266" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhK3oMdtnArlv91mQW3-vRj8dEczsZWgR63Vhtkxtvppxobx0bTQVMSnCPRIMuPgI9-sc_uf279YIekAnYAJZLdXGo89Ms3Yocqe02OFVXclZXB7nFZj0FQjIyYm23nDUhDUTBsD8oTav2mZYJdOb2_AC3mS7663Hn98h2PxLikVw4dgoCIrJEsO5-c/s640/IMG_6043.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="197" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhK3oMdtnArlv91mQW3-vRj8dEczsZWgR63Vhtkxtvppxobx0bTQVMSnCPRIMuPgI9-sc_uf279YIekAnYAJZLdXGo89Ms3Yocqe02OFVXclZXB7nFZj0FQjIyYm23nDUhDUTBsD8oTav2mZYJdOb2_AC3mS7663Hn98h2PxLikVw4dgoCIrJEsO5-c/w263-h197/IMG_6043.jpeg" width="263" /></a></p><p>Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-33725575740929173902023-04-23T12:34:00.004+02:002023-04-24T21:25:37.826+02:00Je to tak, jak to je... průměr... aneb nelítám v luftu ani neležím v rákvu:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiy7Qhjs3yJ3fxLWLg7opHLKvcaXnhuasPSY6i6zpTlEkMm1pXbkEiPA5BYqUZw0ffJ7IS4wZE2qoVf-h_ftPv-L8NvCqp27VjUbOKsrgsxcYRvMe8az2LGfxpiaYrBq_jle-2mg4PD6PrygcdqEexk56xk7avEDjthFUHr0cghHjXUPTx1EoYRn1wu/s4032/2023-03-06%2017.18.54.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiy7Qhjs3yJ3fxLWLg7opHLKvcaXnhuasPSY6i6zpTlEkMm1pXbkEiPA5BYqUZw0ffJ7IS4wZE2qoVf-h_ftPv-L8NvCqp27VjUbOKsrgsxcYRvMe8az2LGfxpiaYrBq_jle-2mg4PD6PrygcdqEexk56xk7avEDjthFUHr0cghHjXUPTx1EoYRn1wu/s320/2023-03-06%2017.18.54.jpg" width="320" /></a>Zážitků sice kotel, ale nějak nemám sílu si psát, musím to napravit!</p><p>Kolem mě se vrší neskutečné shody náhod. Stín například včera bojoval o dokončení Zane Gray s krásným císlem 55, hrdě se mi ozval, že doběhl poslední, ale že doběhl!</p><p>Na mobilu mi v tu chvíli blikla generovaná vzpomínka, že přesně před deseti lety jsem poprvé <a href="https://12honzade.blogspot.com/2013/04/zane-grey-2013-aneb-vsechno-co-jsem-si.html">s ním běžel Zane Grey.</a> Celkem mě to tenkrát semlelo, v Arizoně už bylo horko, já podcenil jídlo, měl jsem křeče, ale se Stínovo pomocí jsem se doplácal do cíle. Připomněl jsem mu to, ovšem -- prý jsme tehdy nebyli úplně poslední... [Ale tehdy mi ten boj a poučení pomohly o půl roku dokončit můj první Leadville]</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFzN2fo8DhoaAmam3M-xxYeq_mB9HTBi-Xn6uhRhX3bur1sLQihJLgaOKDrzlOoEcVO2BNI_yQvHD9zWwpAbIItIdVLa0GKSZDANtsgV6Z0NEhOmmrDmTpzlY6yP-2AyovjDW8bvFddDZ3L2DS-H5unP4JU1BHuTqH7Boms8HDbRICc1EF1I9igvx3/s4032/2023-03-10%2015.38.56.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFzN2fo8DhoaAmam3M-xxYeq_mB9HTBi-Xn6uhRhX3bur1sLQihJLgaOKDrzlOoEcVO2BNI_yQvHD9zWwpAbIItIdVLa0GKSZDANtsgV6Z0NEhOmmrDmTpzlY6yP-2AyovjDW8bvFddDZ3L2DS-H5unP4JU1BHuTqH7Boms8HDbRICc1EF1I9igvx3/s320/2023-03-10%2015.38.56.jpg" width="320" /></a>Potěšilo mě to. Dodalo mi to potřebné nadšení a odhodlání na blížící se UltraBalaton. Ta číselná symbolika a sepětí se Stínem (také dvě pětky) -- běží se 5.5 a také budu rád, když doběhnu poslední v limitu:). </p><p>No moje příprava je taková chaotická, nadšená i zoufalá zároveň. Přes dva týdny jsem se různě trápil s nějakou virózou, jak jsem si psal, měním práci, neboť jsem slovy mého kolegy "drsňák", který v se v šedesáti vzdá místa s definitivou a jde zkoušet štěstí jinam... Hned se mě ptal, jestli to není odraz rozsáhlejších partnerských změn, či tak... Ne, není:). </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpW7NddQb_-h_ZJp7QddIkj1xqE52NIkr9Qp-u80oEvvS-UhalPc7S9wtRbr16NJT2x-2DEYLVyWp7o2JdiC3rGWq8r3-66FLb5CI6wrjz-R4wtB1ECdS8G63T5lUEO8UcVA9lswbdRnN6TffLGAUaz-e4DTY8naKGaYvsgAyqWpQWy05kqY-2Z3Vm/s4032/2023-02-26%2013.08.13.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpW7NddQb_-h_ZJp7QddIkj1xqE52NIkr9Qp-u80oEvvS-UhalPc7S9wtRbr16NJT2x-2DEYLVyWp7o2JdiC3rGWq8r3-66FLb5CI6wrjz-R4wtB1ECdS8G63T5lUEO8UcVA9lswbdRnN6TffLGAUaz-e4DTY8naKGaYvsgAyqWpQWy05kqY-2Z3Vm/s320/2023-02-26%2013.08.13.jpg" width="320" /></a>Přitom, kdybych zůstal, tak jeden z mých diplomantů se jmenuje Brunner. Chápete to zadostiučinění, když v době informačních šumů, já bych mohl bez uzardění říkat, že jsem dovedl Brunnera k titulu? :). No nevadí, stejně tak jsem v minulosti shodou náhod neučil jeden z kurzů, který si bral Honza Bartas. To bych měl zase obrat, co všechno jsem naučil velkého skyrunnera atd... :)</p><p>Ale zpátky k mé přípravě/ne-přípravě. Na dotazy, jestli jsem už konečně dostal rozum, odpovídám většinou opatrně a dvojznačně, že jsem ho nikdy neměl... Sice už ve mě není to vzdorovité westernové, že nikdo mi nesmí hodit pušku na zem a říci abych šel... Ale pořád chci bojovat.</p><p>A tak jeden den, jsem dostal v práci stěr za pět medúz (stupnice Bridget Jones), když mi kolega řekne, že mě už delsí dobu neviděl v běžeckém, ale je dobře, že už neběhám, ať si z toho nic nedělám, že mi to už nejde... a připomene mi dva moje známé-spolužáky, kteří už umřeli. OMG! Sebral jsem všechny pozitivní síly a přiznal, že běhám sice tužku, ale pořád!! Vím, vím, už se kácí v mém lese, ale to neznamená, že si nezkusím zase hrábnout. Žít se musí!</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk8PFdB2m8eyHeYM64UTHOdIZ1zZZDdjkbmIxfblq9pYFCEbiJvPYOtzAHRSlzyK-4S3pO5FHXTKyLt3rx6gReiv29Q5u53cW5L98q_oLlyMOaBak1mJFckjhuPZvP6lTFgU3nPP4k_i93MjR59ypBoYP0TYMsxPPI_GpqEEoXw6yuosLmNg1xygdZ/s4032/2023-03-10%2015.20.19.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk8PFdB2m8eyHeYM64UTHOdIZ1zZZDdjkbmIxfblq9pYFCEbiJvPYOtzAHRSlzyK-4S3pO5FHXTKyLt3rx6gReiv29Q5u53cW5L98q_oLlyMOaBak1mJFckjhuPZvP6lTFgU3nPP4k_i93MjR59ypBoYP0TYMsxPPI_GpqEEoXw6yuosLmNg1xygdZ/s320/2023-03-10%2015.20.19.jpg" width="320" /></a>Později odpoledne se po přednášce soukám do běžeckého, v takové ani ne poraženecké, ale potlučené náladě kličkuji mezi turisty na Václaváku domů, ale na konci náplavky potkávám jednoho svého příznivce, kousek běžíme spolu, povídáme si a hned mám lepší náladu. Dozvídám se, jaký jsem bojovník a motivátor... Jjo, chlapče, kdybys věděl, jak s tím zrovna dneska zápasím:). Ale v údolí potkávám dalšího (neznámého, ale teď už) známého a cítím se jak celerbryta! Říká mi o počítání na Strava, kde jsou určité segmenty (kousky tratě) kterou probíhá větší množství lidí a Strava zaznamenává toho s největším počtem proběhnutí jako lokální legendu. Hned se ptal, že jsem byl asi nemocný, protože mě nedávno "sesadil" z jednoho úseku:). </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjQj_t8VfDTqaGANXcKuC9UUmExj5adBSrLxfAp1SE-RU-Yk8zjuHmKbBwZ1Lg574UsREuTZ4IEVwPVRX5eYx1bvwWy5L0RkzLNG-NBnU5UNtr4fwrLtnvFPogs44eUW6q9iK-etWiE_FMVdNuh6KDHrEWAhG37KJl6YVvnfSrFY2qMTa56qvm5dnxX" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img alt="" data-original-height="411" data-original-width="602" height="218" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjQj_t8VfDTqaGANXcKuC9UUmExj5adBSrLxfAp1SE-RU-Yk8zjuHmKbBwZ1Lg574UsREuTZ4IEVwPVRX5eYx1bvwWy5L0RkzLNG-NBnU5UNtr4fwrLtnvFPogs44eUW6q9iK-etWiE_FMVdNuh6KDHrEWAhG37KJl6YVvnfSrFY2qMTa56qvm5dnxX" width="320" /></a>Celou dobu si říkám, že nejsem soutěživý typ, ale houbelec:). hned jsem v dalších dnech si dal pozor, abych běžel nahoru dolu v segmentu.. Začal sledovat spam mail ... a ejhle! Už jsem hned zase lokální legenda:) se světovým dopadem v malých částech Prokopského údolí. Něco jako světový rozruch na Českolipsku...</p><p>Ale ještě k té přípravě... Když jsem bojoval s virózou, můj koloběžkový parťák mi připomínal, že jestli chvi běhat takhle, tak ať tam ani nejedu, ať si rovnou koupím pruty a začnu chytat ryby místo toho... Když jsem se v posledních pár dnech snažil běhat a testovat tělo v každodenní sekvenci 20-30 km, tak mi hned upozornil, že nejsem socialistický úderník, který se snaží splnit pětiletku za tři roky:)... I Míša mi připomněla, že to není úplně optimální trénink, takhle před závodem se snažit dohnat přípravu...</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj07UbTI6brcizJ8Q1nn0kcBYS6S8w_fVPXQ6J7Eh3F6W4ZIUA2ENT6KgkrA-UtFRy1WDcax3cN__iX81F42lD5sGwrKQSNsDS9yns7vHgthijFCOf1PHhnbSEZnSg4HiCNCuI0n9H_mvDJSAjCrbh41AwFqug1CQ7EKK0kfi5sWqpqz8SVoUbBZkgh/s4032/2023-03-06%2017.19.00.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj07UbTI6brcizJ8Q1nn0kcBYS6S8w_fVPXQ6J7Eh3F6W4ZIUA2ENT6KgkrA-UtFRy1WDcax3cN__iX81F42lD5sGwrKQSNsDS9yns7vHgthijFCOf1PHhnbSEZnSg4HiCNCuI0n9H_mvDJSAjCrbh41AwFqug1CQ7EKK0kfi5sWqpqz8SVoUbBZkgh/s320/2023-03-06%2017.19.00.jpg" width="320" /></a>Vím, ale vysvětlím. Od 12.4 do 21.4 (ta čísla, ta čísla!) jsem pobíhal nepřetržitě každý sen a snažil se naběhat Balaton. Taková nastavovaná kaše:). Ale jo plus mínus to dalo nějakých 222km, zažil jsem si přitom únavu, zpomalení, jak jsem párkrát vyběhl hodně oblečený a bez vody, tak mi i docházelo... ale o tom to bylo. Snad hlava bude na závod pevnější, tělo, byť staré a chatrné, stále, díky bohu, drží... a tak těch posledních deset dní pojedu přesně, co mi řekne Míša. Teď už si budu víc věřit, že to tam někde ve mně pořád je...</p><p>4.5 brzo ráno vyrazím se synem směr Balaton, odpoledne se zaregistruji, připravím a 5.5 v 7 hodin ráno vyrazím. Následujících 31 hodin budu -- podobně jako teďka Stín -- si říkat, příprava nebyla nejlepší, nebyla ani moc dobrá ... ale pořád se budu snažit. Jak ten starý kovboj v písničce Michala Tučného.. "t<a href="https://www.youtube.com/watch?v=Qsb3pdF2U8g">ak si řeknu, na to mám... všechny síly posbírám... a nějak se to zvládne</a>"!</p><p>Držte mi palce! </p><p>[Měl bych mít číslo 101, no není to krása?]</p><p>Všemu zdar, ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-78682470695640965972023-03-14T03:14:00.021+01:002023-03-14T20:56:34.011+01:00H20, Tour po hřbitovech a den pí, aneb v šílených znatcích, v excesech, je potřeba hledat krásu a symboliku:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmkY0s6gv5LvCiS-aKdYOudtkFYi0Kn62o-n0DR-roRS1SzAN7i3JwuiJTHet_PBUzHjeYvG3KHA1kDifOlfnR0M-saAUFL18bmbV46b85MMovXgfF_BG0km3t2pmK6hKBtWw-Sa4oeWLcNr1KT_DAM8PBT2gsUgJr2jJhU_GBQCqg7ROk_oyuaeTt/s4032/2023-03-02%2008.40.44.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmkY0s6gv5LvCiS-aKdYOudtkFYi0Kn62o-n0DR-roRS1SzAN7i3JwuiJTHet_PBUzHjeYvG3KHA1kDifOlfnR0M-saAUFL18bmbV46b85MMovXgfF_BG0km3t2pmK6hKBtWw-Sa4oeWLcNr1KT_DAM8PBT2gsUgJr2jJhU_GBQCqg7ROk_oyuaeTt/s320/2023-03-02%2008.40.44.jpg" width="320" /></a>Je to můj typický rys, relativně dlouho něco snáším, ale potom -- jako by najednou -- vyplave na povrch silná změna. Samozřejmě je to výsledek dlouhého (možná podvědomého) přemýšlení a zrání, ale jak je to venku, tak už jsem zase spokojenější a odhodlaný snášet určité nepříjemnosti spojené se změnou.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq5c-N7EpuBKxuva3xIH39CZjuu0OQGwAzkozazpzwTtI4_9DOi3mk8k7hywr_RykPQBaVj4cO_B4ZXBMIww7gltgo7i-ceNRyE_yHSDFu_WfatMJJ8lqwYzTb_ZJ4WocgJb7dPSvCQK2GNBGEQukIDjRBbwt2kn8ZdqLFby8NxVMZsynRmanB71jn/s4032/2023-03-02%2008.40.49.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq5c-N7EpuBKxuva3xIH39CZjuu0OQGwAzkozazpzwTtI4_9DOi3mk8k7hywr_RykPQBaVj4cO_B4ZXBMIww7gltgo7i-ceNRyE_yHSDFu_WfatMJJ8lqwYzTb_ZJ4WocgJb7dPSvCQK2GNBGEQukIDjRBbwt2kn8ZdqLFby8NxVMZsynRmanB71jn/s320/2023-03-02%2008.40.49.jpg" width="320" /></a>Doteď mi moje D připomíná jak jsem "nečekaně" reagoval a zhruba před dvanácti lety "najednou" rozhodl, že prodáme byt, chalupu, zlikvidujeme všechny úspory a přestavíme nějaký starší domek ve Stodůlkách. Bylo to šílených devět měsíců, ale za tu dobu jsme kompletně přestavěli starý dům, všechno dokončili, prodali a od té doby bydlíme v domečku. Bylo to časově náročné, spojené se zmatky, velkým vypětím, jel jsem opravdu na doraz. Moje první stovka v Novohradských horách vyšla do dokončováni stavby a stěhování a tím pádem <a href="http://12honzade.blogspot.com/2011/06/mamut-mi-utekl-ale-hlavne-se-z-toho.html">skončila celkem očekávaně jako DNF</a>. Ještě těsně před odjezdem na start jsem sám stěhoval rozsáhlou knihovnu z mezonetového bytu do domečku a na cca 45 kilometru Silva Nortica mě chytla záda:), zabalil sem závod, odjel domu a druhý den pokračoval ve stěhování. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhELDroByy6clZQGLIXyxkaDgCAqZ_jah4FKNJyxrSGqaJTWTCLZdwhJuIBZvH2ZlOzlhvMOrSENr1dVAEmMMOd3lQNO2GJZdjd2xJfdysm-9BPDSkupnQzLlWqcWR6x_Gqtsmw_K2Kl12shJFYBVku8Zsjd72yt3-zX89jPi7KxP5o57uKQfGIAhqB/s4032/2023-03-02%2008.41.01.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhELDroByy6clZQGLIXyxkaDgCAqZ_jah4FKNJyxrSGqaJTWTCLZdwhJuIBZvH2ZlOzlhvMOrSENr1dVAEmMMOd3lQNO2GJZdjd2xJfdysm-9BPDSkupnQzLlWqcWR6x_Gqtsmw_K2Kl12shJFYBVku8Zsjd72yt3-zX89jPi7KxP5o57uKQfGIAhqB/s320/2023-03-02%2008.41.01.jpg" width="320" /></a>Možná právě proto moje D s pochopením snáší šoky a stres spojený se změnou našich zaměstnání, které byť nesouvisejí, jedno mají společné. Co je moc, to je moc... i pro rekreačního běžce vyznávajícího ultra, natož pro ni. Něco, co zraje delší dobu, je potřeba vyřešit rázně, i když v dané chvíli je to šílené.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi61sZwJUlSBhLdpQpoZ8g5jeMEFQY6TPi9GbaWkUKjjatPO5Im0AsmnAXqIGy9g7p9BsVNRPROsKJ6cw7uUztu55Nik7ekuwKjwztwAc6j7eesXZO_t98Ktow7OvSgVZarNjOKW6z0_Y_b2KD8BfxiOYJDUX3pTI8pMXY-nX-fs1gTXq8ZvwCbd2pk/s4032/2023-02-26%2009.20.34.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi61sZwJUlSBhLdpQpoZ8g5jeMEFQY6TPi9GbaWkUKjjatPO5Im0AsmnAXqIGy9g7p9BsVNRPROsKJ6cw7uUztu55Nik7ekuwKjwztwAc6j7eesXZO_t98Ktow7OvSgVZarNjOKW6z0_Y_b2KD8BfxiOYJDUX3pTI8pMXY-nX-fs1gTXq8ZvwCbd2pk/s320/2023-02-26%2009.20.34.jpg" width="240" /></a>Vlastně bych si měl víc psát na blog nebo do deníčku, protože různých zážitků spojených se zmatky, změnami a úsilím je dostatek:), ale buď jsou příliš osobní, nebo nebyl vůbec čas si je zaznamenat. Různá nečekaná setkání se dávnými známými, spolužáky z MFF, někdo omylem posune moji schůzku-přednášku/videokonferenci a buď se snažím doběhnout domů v traťových rekordech, nebo vyběhnu na kopec, kde je dobrý signál a přes telefon a skype dělám videokonferenci. A udivuji zajímavým pozadím-tapetou:). To nemá chybu. Ovšem nějaká běžecká systematická příprava, boj se stářím a dobrý trénink na závody -- to je úplný mítus. Občas se mi povede dvojsměrka, pak zase pauza, protože jsem na cestách od časného rána do pozdní noci... Miša M., která mi radí s přípravou určitě celou dobu kroutí hlavou:). Musím se hodně snažit, aby ten Baloton nedopadl jako moje první Silva Nordica. Ale snad ne.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQSz_VTlJvWSesWXY8PBI6rOP_2TSac4-p-skmCDhJEWDQqrpis47icY81gL7CJ2sbFGFPTpZhNSaB746431B9UZWjdPfK1CSWn0sHm4GJMkrylShNxw3b7Yj7vtN0qa5D7BesHZ005no1O3WQacZ4FXPBGQjW9GvdTEFnfleLB4cc3f_g3YGqiEWX/s4032/2023-02-26%2009.24.06.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQSz_VTlJvWSesWXY8PBI6rOP_2TSac4-p-skmCDhJEWDQqrpis47icY81gL7CJ2sbFGFPTpZhNSaB746431B9UZWjdPfK1CSWn0sHm4GJMkrylShNxw3b7Yj7vtN0qa5D7BesHZ005no1O3WQacZ4FXPBGQjW9GvdTEFnfleLB4cc3f_g3YGqiEWX/s320/2023-02-26%2009.24.06.jpg" width="240" /></a>Nicméně základní pravidlo -- dělat si radost -- zatím držím. A držím se ho jako klíště! Snažím se, pokud to jde, pobíhat s kamarády a známými a jít si zaběhnout i třeba nějaký "nezávodní"závod:). Zrovna na konci února se v mém revíru běžela Hubáčkova 20. Tolikrát jsem běžel kolem jejich značek, trasu i bez GPS si dokáži představit celkem přesně, ale nikdy jsem ji neběžel. Nepodlehl jsem nabídce od D, že by mě na start dovezla, povídám celkem vážně, vždyť je to od nás z domova sedm kilometrů, to ja si na start i z cíle doběhnu domů, stejně poběžím pomalu, ale užiju si to, určitě uvidím nějaké známé, popřeju Pavlovi F. k narozeninám a třeba s někým popoběhnu a budeme si chvíli povídat. Navíc trať i s mým doběhem na start(z cíle) chápat jako výlet po památných hřbitovech (tour de cimetières), jako připomenutí pomíjivosti všeho, protože několikrát obíhám jinonický a radlický hřbitov.</p><p>Skutečně na startu je řada známých, je tu i Míša se svými sveřenkyněmi, potkávám spoustu lidí, některé jsem neviděl roky, ale .. Na startu je i Nikie, doprovázena rodinou a hned se domlouváme, že popoběhneme spolu. Nikie asi delší dobu něudělala žádný dobrý skutek a tak se rozhodla dělat mobilní ošetřovatelku vyšinutému staříkovi. Nicméně musím říci, že jediné štěstí, že občas trať vedla po uzkých cestách, jinak by nás její Jirka zvládl doprovázet v pohode i s kočárem se dvěma dětmi! </p><p>Slabší běžecké povahy by tahle sportovní rodinka mohla zlomit... Jak říkám, kdyby tam nebyla ta užší místa ve skalách, tak běžel Jirka s kočárem a s prstem v nose celou dobu s námi:). Připomnělo mi to situaci, kdy jsem viděl Nikie v Pečkách fandit -- měla kočár a malého Vladimírka na ruce.. Jak mě uviděla, tak se mnou větší kus před cílovou rovinkou v pohodě běžela, pod 4 minuty/km, já jsem spurtoval nad své možnosti a "umíral" a <a href="http://12honzade.blogspot.com/2019/03/">ona s dítětem na ruce běžela vedle mě a povzbuzovala</a>. LOL.</p><p>No ale dosti krásných vzpomínek.</p><p>Doba je dynamická,jak ríkal Hogo Fogo v Limonádovém Joe -- běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství. Já jsem, až dnes 3.14, na den pí:) zjistil, že jsem si vůbec nedopsal a nezveřejnil svůj zápisek...</p><p>Ono se zase tam moc neděje, mám v plánu zmizet z internetu při dovršení své 60, neotravovat svými 0/1 a koupit si jednoduše zapisníček, deníček a psát si svoje dřysty jen pro sebe:)</p><p>V mezičase, ale je potřeba se držet zásahy, ultra je král! Ultra je životní postoj...</p><p>Všemu zdar, ultra zvlášť! 12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-73010792764332043482023-01-27T20:23:00.001+01:002023-01-27T21:57:42.307+01:00Rok jedna, aneb začít běhat není zase tak těžké, já začínám každé pondělí!:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHYGFphQy2ToJQUxeoXyx1etsFL0KhJeupbWh3cRFaqSY0KxcUiMSud-m2lAhNHZS_jC2QENGMz_jMXQUJDcVXrMO6gxqj-Eh2M91MR2skiajusEa5mTOXQRbKJ3_F_5mp9PpDSH4QiaNoF-N6dhXSb_r9Ae52yz9LcAsc1NkM3ufHIuSDJuu2DqtX/s1024/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(2).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHYGFphQy2ToJQUxeoXyx1etsFL0KhJeupbWh3cRFaqSY0KxcUiMSud-m2lAhNHZS_jC2QENGMz_jMXQUJDcVXrMO6gxqj-Eh2M91MR2skiajusEa5mTOXQRbKJ3_F_5mp9PpDSH4QiaNoF-N6dhXSb_r9Ae52yz9LcAsc1NkM3ufHIuSDJuu2DqtX/s320/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(2).jpeg" width="320" /></a>Když už jsme u těch čísel. Letos je sedmičkový rok, já jsem trojka... numerologicky je tedy letošní rok mým rokem "1", začal čínský rok zajíce a já jsem zajíc:). Ne, že bych byl silným zastáncem horoskopů a numerologie, ale čísla mám rád a vždycky mě jejich hezká kombinace přinese drobnou radost jen tak a samozřejmě si jí časti dělám i při běhu, často zastavím hodinky na nějakém pěkném čísle...</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH-FNdtcEpJnuL09-jgWukAaCr1H3ojCnMY87RnZKQO_FqJrVjAgP5aXTO9a0uO_QVtPjmP4uKmSwbouj3j_Yo9_2QLUkAtr_tZIJ-IDslT0dWUiIHtDOUOcB4OrJf6T5A921mieIXA4TpwRQCnPaiU2CHBJ9eXu4xGm0EPACMqqb2k1IBbkZwqZKC/s1024/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(3).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH-FNdtcEpJnuL09-jgWukAaCr1H3ojCnMY87RnZKQO_FqJrVjAgP5aXTO9a0uO_QVtPjmP4uKmSwbouj3j_Yo9_2QLUkAtr_tZIJ-IDslT0dWUiIHtDOUOcB4OrJf6T5A921mieIXA4TpwRQCnPaiU2CHBJ9eXu4xGm0EPACMqqb2k1IBbkZwqZKC/s320/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(3).jpeg" width="320" /></a>Rok jedna, numerologové by pěli ódy o síle začátku numerologického cyklu... o energii na nové začátky a výzvy:). Asi jak stárnu, tak mi místo amerických a pokrokových slov jako challenge, výzva, naskakují české přízemní ekvivalenty jako je boj a průsvih:). I když jsem se pro leden vzdal alkoholu, abych sám sobě dokázal, že se ještě chci s tou "výzvou" poprat... tak zatím můj tréning, nic moc, řekl bych skoro průšvih:). Tedy, snažím se, běhal jsem dost ve tmě s čelovkou, často málo nabitou, snažím se cvičit oči a hlavu. Pravda nových pracovních nápadů mám dost, ale ta energie k nich už přeci jen chybí, nebo obráceně, abych je zvládl potřebuji víc času, stejně jako v pobíhání.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYUrnfLPsEsWj9So8inRu2rUHs5a3KB3ztPcjkKqiV5_wD7kXSusrNjE-pX4TEdC4llTw7IKQPLwLgJyywgVyuw90pp06RYVe8DOyd-XC2Cued23F8L83EOehKhQzuAVpMO6zEgzHgu_Aii290-5pkTGTPNF3R0oos8bv0BIlyz-yAd-QjkgAwmMmz/s1024/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(4).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYUrnfLPsEsWj9So8inRu2rUHs5a3KB3ztPcjkKqiV5_wD7kXSusrNjE-pX4TEdC4llTw7IKQPLwLgJyywgVyuw90pp06RYVe8DOyd-XC2Cued23F8L83EOehKhQzuAVpMO6zEgzHgu_Aii290-5pkTGTPNF3R0oos8bv0BIlyz-yAd-QjkgAwmMmz/s320/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(4).jpeg" width="320" /></a>Ale aspoň jedna věc se mi daří. snažím se méně běhat sám a když je času málo, tak běhat efektivně ... někam, s něčím, pro něco .. a optimálně s někým. Leden je v akademii a na vysokých školách měsícem reportů, zpráv, zkoušek a předkládání nových plánů. Za mlada jsem si z plánování dělal legraci, a předkládal jsem celkem detailní plány na to, co kde a kdy vyzkoumám, případně jakou matematickou větu či postup dokáži a aplikuji. Nikdo to podle mě nečetl, stejně jako zprávy o kontrole kvality sportovních bot, které (z Botany) tvořil můj otec, dej mu pánbůh lehké odpočinutí... ten (aby tu zbytečnou práci lépe snášel) tak se mi přiznal že posledních pět-deset let do té zprávy náhodně vkládal různé nesmyslné věty, včetně kouzelné... "kdo to dočetl až sem, má u mě flašku!"... Nikdy se nikdo o láhev nepřihlásil.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBtfXnI9TD5uBrJVJP5lxslL3b6QAynq0FxosJcNAbgZqr9lbyqTYYZvZgQdxk2whpp7Ni4W4OEXzl2hDViVf_szWups5EvqWC7WnZ28b3JsvUvxEdnkTjIFmZfs7DXmoF6ZEBQyfT3YXWF04O1RPr3Xw6HLtxEJtNKaGgpjgcoMcQbXR4ZGVBAIuT/s1024/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(5).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBtfXnI9TD5uBrJVJP5lxslL3b6QAynq0FxosJcNAbgZqr9lbyqTYYZvZgQdxk2whpp7Ni4W4OEXzl2hDViVf_szWups5EvqWC7WnZ28b3JsvUvxEdnkTjIFmZfs7DXmoF6ZEBQyfT3YXWF04O1RPr3Xw6HLtxEJtNKaGgpjgcoMcQbXR4ZGVBAIuT/s320/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(5).jpeg" width="320" /></a>Mám to podobně, občas do nesmyslných zpráv a hlášení něco tvořivého vložím, abych tu "činnost" lépe snášel a mohl pak ve skutečnosti dělat, počítat a odhadovat věci, které mě baví... a taky se snažit ještě pořád nějak běhat. Myslím, že ta abstinence zase nebyla úplně k ničemu. Pravda je, že se sklenkou vína se mi o řád lépe relaxuje:) a snáší občasné nárazy okolí. Podle encyklopedie bych byl typická "wine mom", ... tak si na to musím dávat pozor.</p><p> ----- malá odbočka ------</p><p>"Wine mom" is a term that is used to describe a typically upper middle class mother, often with young children, who turns to alcoholic drinks to cope with being over-worked or fatigued from parenting" říká Wikipedia v původním znění. Český termín jsem neslyšel, ale asi bych si hrál s pojmy jako "máma vína" ..."máma od vína" či "viná-vinná matka", „který by označoval matku z vyšší střední třídy, často s malými dětmi, která pije alkohol (převážně víno), aby se vyrovnala s přepracováním nebo únavou z rodičovství. Tedy já bych byl "wine dad", nebo "viný/vinný otec".</p><p>----- konec odbočky ------</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju-gxZU5qf9hucJg9t0dPV2xPrCgIkmYVp9bRXam6LrV8mORLC4mtiH-G-39TG3CWVNSyYBXIQh-Mhgw4GkuGMxNLDq8uXAeV09gMZM_OGQSNomj6ghFATMjFyD8e8G-F4i7zRJoTltjTdI9LSh6msXq-El72NIx4jsNLnwCsp6SxSQD5LlHY1qXih/s4032/2018-08-30%2018.40.41.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju-gxZU5qf9hucJg9t0dPV2xPrCgIkmYVp9bRXam6LrV8mORLC4mtiH-G-39TG3CWVNSyYBXIQh-Mhgw4GkuGMxNLDq8uXAeV09gMZM_OGQSNomj6ghFATMjFyD8e8G-F4i7zRJoTltjTdI9LSh6msXq-El72NIx4jsNLnwCsp6SxSQD5LlHY1qXih/s320/2018-08-30%2018.40.41.jpg" width="240" /></a><br />L. mi řekl (patrně nechtěně obdivoval moji pevnou vůli), že je to těžký, když mám plně zásobený sklep, kdyby on měl doma plnou skříň jesenek, tak skončí se 150 kg a těžkou cukrovkou, aneb jak často přiznávám, dokáži vzdorovat skoro všemu, jenom ne pokušení.:).. Takže moje lednová a nadcházející únorová abstinence by měla být pro mě takovým ubezpečením, že navzdory všem zmatkům, navzdory věku a zpomalení ve všem:) mě pořád pobíhání baví a chci mu věnovat svůj čas a úsilí. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYWUfZC2iRfEBDBvJpKs3y4ujc5HuvwYUVTOVH90lQkaJyUd_M6J433b2mWlloKaTXsOWrcMvSx85hV8vN2wQgPt6d9HiT7v69RDt5O0kCFY88hvc6EwyUlbwpysVqjKWpzcYRkEaMqW9skjsMnk3ZqZb__T2s-eCvUoTS32mjzV-th2vCPY7OoHfP/s1024/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(6).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYWUfZC2iRfEBDBvJpKs3y4ujc5HuvwYUVTOVH90lQkaJyUd_M6J433b2mWlloKaTXsOWrcMvSx85hV8vN2wQgPt6d9HiT7v69RDt5O0kCFY88hvc6EwyUlbwpysVqjKWpzcYRkEaMqW9skjsMnk3ZqZb__T2s-eCvUoTS32mjzV-th2vCPY7OoHfP/s320/WhatsApp%20Image%202023-01-27%20at%2021.28.29%20(6).jpeg" width="320" /></a>Není to žádná výmluva, každý to zná, nebo pozná:), s rostoucím věkem se různá zranění pomaleji hojí, chybějící trénik, naběhané kilometry se hůř dohání, člověk vlastně musí věnovat velké úsilí tomu, aby se moc (rychle) nezhoršoval. Nemyslím, si že to mají ti rychlejší snažší, možná ta motivace udržet se na vrcholu je silnější než u nás pomalých se "udržet v závodě"..:).. Těžko říci, ale já se teď každý týden přesvědčuji, že už ty zmatky skončí, najedu do standardního režimu, budu cíleně běhat a cvičit, abych běhal stejně špatně jako v loni, nebo třeba předloni:), ale ne hůř!</p><p>Pravda je, že během ledna jsem si už stačil dvakrát slušně natlouct. Jednou jsem upadl na šikmé krajnici, brýle jsem si nerozbil, ale koleno a byl jsem celý takový otlučený a odřený. Stalo se mi to hned na začátku delšího běhu s L. na kolobce vedle mě, kousek od Řitky, jak příznačné. Po šesti kilometrech, 26 ještě přede mnou ... a já jsem kulhal jako Joffrey de Peyrac:). Ale když věříte tomu, že pomalý běh léčí všechno, tak než jsem doběhl domů, byl jsem celkem v pořádku. V dalších dnech jsem už zase pobíhal:). Proto nejen do Nového roku, ale i do února hledím s optimismem a s poznáním, že se pořád ještě hojím dobře (ťuk-ťuk) a že staré mantry stále platí.</p><p>V práci jsem dostal jednoho mladého kolegu, který si dělal legraci z "ledňáčků", tedy z lidí, kteří pod tíhou novoročních předcevzetí začnou sportovat, chodit do posiloven a běhat v parcích. Ptal se, jestli mě to taky tak vytáčí jako jeho? Povídám, ale vůbec ne, já jsem úplně stejnej jako oni, navíc já nezačínám jenom každý leden, ale i každé pondělí. Minulý týden i s mým usilím a km je pryč a musím začít zase od začátku:)!</p><p>Tak všem, kteří pořád začínají, kteří mají pořád sílu a chuť začínat... zdar! Ultra.. zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-61920032895949449332023-01-01T12:34:00.010+01:002023-01-01T16:46:32.151+01:00Nový rok volá, aneb těším se -- s pokorou a nadějí sbírám síly:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9UGZGUOyN7qifeK7yBx_Z1b-YlxQcTr_8J42SksToM9Sahp0soGmTGL89Qypf2p6GEejR-rkb-PpjgtBOFcKTkUF2gbZN3AgMbWYgu79hA9nY7NvdLFZ-mCZyQn_N8poo-iH90fYA7X4vX87xeOg7dCIISmWi9lyfLAM3AxhyVjZOsGZUv23JZvrC/s2048/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2020.07.11.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9UGZGUOyN7qifeK7yBx_Z1b-YlxQcTr_8J42SksToM9Sahp0soGmTGL89Qypf2p6GEejR-rkb-PpjgtBOFcKTkUF2gbZN3AgMbWYgu79hA9nY7NvdLFZ-mCZyQn_N8poo-iH90fYA7X4vX87xeOg7dCIISmWi9lyfLAM3AxhyVjZOsGZUv23JZvrC/s320/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2020.07.11.jpeg" width="320" /></a>Na na konci/na začátku každého roku jsem plný emocí. Zase se mi zaplať panbůh dařilo běhat, dělat si radost. Děkuji všemu a všem a s nadějí a pokorou se dívám do dalšího roku. Čas se nedá zastavit -- nepatřím ani k těm, kteří prohlašují, že věk je jenom číslo, ani k těm, kteří snadno rezignují. Šedesátka na krku je jistě předěl, ale pořád se chci s tím "dědkem ve mně" poprat a nevzdávat to.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp-Rtr6kQWPSK_w2mQ-OJsrOQTvgB5nlF_S4rUhH4MpVxDTCGWcyAR8_E46gSF4tIZIqpgg1Ru5LYORE3XaVibJQlGvsXIGGch3UlJ1uq5ov0ZkfoHwmzOBQRchll8vxXOuMUEnzjfKJWOW2BBTDDE10It24fY3FOjGBZM5B_okoW_-_DT2N6Rtpx4/s2048/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2020.15.31.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp-Rtr6kQWPSK_w2mQ-OJsrOQTvgB5nlF_S4rUhH4MpVxDTCGWcyAR8_E46gSF4tIZIqpgg1Ru5LYORE3XaVibJQlGvsXIGGch3UlJ1uq5ov0ZkfoHwmzOBQRchll8vxXOuMUEnzjfKJWOW2BBTDDE10It24fY3FOjGBZM5B_okoW_-_DT2N6Rtpx4/s320/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2020.15.31.jpeg" width="320" /></a>Můj kamarád Martin VP, často připomíná, že do stáří je potřeba doběhnout v co nejlepší formě a zdravotním stavu. Kolikrát jsem za rok třeba zvolnil, občas vynechal/zkrátil trénink, léčil se pomalým během:), když jsem někde upadl, nebo se zranil. Možná právě díky tomu, že se s vyjímkou pár závodů opravdu nesnažím běhat ani trénovat na doraz, tak možná právě proto věřím, že si pobíhání budu užívat i v roce 2023. A když to nepůjde, tak se budu snažit postupně, konzistentně překážky překonat. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiytTxTqeamgIQZDggYxPsN-UizsTVN5KvP3sTq5S2ktqIcxxHlsH-3de5oQ0JDsmmmogCbFKa_28FSlztvF5p_weCTuKwMAeub8Qa9FilHPkk6x-14hrRk6fRjY4hUeIuENgMrsnI6AkAsfE_tfL3PTT5kRbDbxv0rVw0iUsFr9mvaMxGY0yHInf8U/s1600/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2019.11.36.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiytTxTqeamgIQZDggYxPsN-UizsTVN5KvP3sTq5S2ktqIcxxHlsH-3de5oQ0JDsmmmogCbFKa_28FSlztvF5p_weCTuKwMAeub8Qa9FilHPkk6x-14hrRk6fRjY4hUeIuENgMrsnI6AkAsfE_tfL3PTT5kRbDbxv0rVw0iUsFr9mvaMxGY0yHInf8U/s320/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2019.11.36.jpeg" width="320" /></a>Naprosto souhlasím v tomhle ohledu s Martinem, že člověk není lokomotiva, aby se při zdravotních problémech vyměnila součástka, něco přeřízlo, vyřízlo... sešilo ... a pak se pokračovalo, jako by nic, s tím, že tělo bude hned fungovat jako dřív, nebo lépe. To, že to u někoho funguje, ještě neznamená, že já, starý pes, to budu slepě následovat.:). Pro mě je to podobné, jako kdybych čekal, že otočením štítku čepice dozadu budu běhat rychle a vytrvale jako Radek Brunner. </p><p>[I když zase ... možná to otočení štítku vyzkouším, že? Za tohle nic nedám....:) ]</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVmrDKjt-k0j6g-dASsnnt4wq7mb6jJOHpVqn9bT_zNyBRs7lUvyqt76mg5PvdV-ozsIy1pYvV99TzlrrkASms0jjO7OzYTLkOXifx0yiCZ3CbW4erwgYQemlkYVw64oy1YjabRqw1fWVXk0H3Dtzl8RmVMg-blcVZEQnIkh6i8w99mlicdBygzRB6/s1024/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2018.56.51.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="576" data-original-width="1024" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVmrDKjt-k0j6g-dASsnnt4wq7mb6jJOHpVqn9bT_zNyBRs7lUvyqt76mg5PvdV-ozsIy1pYvV99TzlrrkASms0jjO7OzYTLkOXifx0yiCZ3CbW4erwgYQemlkYVw64oy1YjabRqw1fWVXk0H3Dtzl8RmVMg-blcVZEQnIkh6i8w99mlicdBygzRB6/s320/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2018.56.51.jpeg" width="320" /></a>Určitě se budu zase i v letošním roce držet konzistence. Po kovidové přestávce jsem se v prosinci vrátil k Míše M., aby na můj trénink (není to moc silné slovo? :), dohlížela. Znovu se postupně vracím k neoblíbenému vesláku, abych si jej oblibil:)... po dlouhých hodinách u počínače, či dlouhém běhu mě dokáže perfektně srovnat. Přemýšlel jsem, jak svoje počáteční lednové úsilí vhodně podpořit, abych i já sám věděl, že to myslím vážně. Proto stejně jako před závěrečnou přípravou do Sparty jsem se rozhodl, že k suchému únoru přidám i suchý leden:). Už není moc věcí, které bych mohl položit na hromadu a jednoduše zapálit.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQwZ3cxrHuk-TrHApuU3HyuAWhPNPHDOc_qBVJCTbxCNUQAJosRg1GBgzWTQIExX4qlUiPAAhyUf1DZPA9_-bWxo58p_P3hfDS23tThIszo6neVeTtCR4Z1Cp5asvKL3btEjOm8G1kSfqfEvuupUwU7MS83a5P-GIEXt29R_HYjLEGVO7CnOvAAY48/s2000/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2016.26.13.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="923" data-original-width="2000" height="148" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQwZ3cxrHuk-TrHApuU3HyuAWhPNPHDOc_qBVJCTbxCNUQAJosRg1GBgzWTQIExX4qlUiPAAhyUf1DZPA9_-bWxo58p_P3hfDS23tThIszo6neVeTtCR4Z1Cp5asvKL3btEjOm8G1kSfqfEvuupUwU7MS83a5P-GIEXt29R_HYjLEGVO7CnOvAAY48/s320/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2016.26.13.jpeg" width="320" /></a>? Závody? Určitě mám pár hezkých ultra závodů ve svém kalendáři. Oblíbené Brtnické ledopády jsou stále zrušené a tak asi celé jaro se bude odvíjet na zpevněných cestách, s tím, že začátkem května zkusím oběhnout Balaton. Je na to 31 hodin, mají jídlo a pití na stanicích:), tak i přes tu dálku se budu těšit na hezký závod a doufat v úspěšné dokončení a kvalifikaci do Sparty na další rok... Jak jsem řekl v loni, dá se čekat, že můj první pokud o Spartathlon bude zároveň i mým posledním. Míst v loterii pro B limit každý rok ubývá, splnit B limit je a bude pro mě každým rokem těžší... To ale neznamená, že se nebudu usilovně snažit jej získat. Lákají mě některé jarní/letní akce z dálkových pochodů, podle okolností i jedna 24/48h a na podzim Pirin. Návrat do hor bude náročnější, musím zase v tréninku začít běhat v noci a v terénu, potrénovat nohy, oči i hlavu:)... Budu se snažit si dělat radost.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIgX4azTx4hcegUibpjfSljXcHnm24dckO2hQxshst3OgFJauJcVDtAyMoK8TiWgW9BOe41Rtjgc0OonTBGDKb5XebXudcBGWegBmyVTMkmI5A5oagJoI5nqqIY7Yme4qVt0K1HYIlWIBDX2KHUJ3eMp7saK5BFIMkbZ6fUGrzf8kWyW56qRgY1_b1/s2000/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2016.26.12.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2000" data-original-width="923" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIgX4azTx4hcegUibpjfSljXcHnm24dckO2hQxshst3OgFJauJcVDtAyMoK8TiWgW9BOe41Rtjgc0OonTBGDKb5XebXudcBGWegBmyVTMkmI5A5oagJoI5nqqIY7Yme4qVt0K1HYIlWIBDX2KHUJ3eMp7saK5BFIMkbZ6fUGrzf8kWyW56qRgY1_b1/s320/WhatsApp%20Image%202022-12-28%20at%2016.26.12.jpeg" width="148" /></a>Ale hlavně zase musím začít běhat po nocích či víkendech s někým, oprášit dřívější vazby, nebo najít nové kamarády/spoluběžce. Jsem samotář, víceméně z donucení -- díky své profesi a nepravidelnému pracovnímu vytížení i dost nespolehlivý parťák na spoluběh. Tím, že chci ještě běhat dál než pár km, ale zase nejsem nijak zvlášť rychlý, je jasné, že jsem většinu času sám. Taky mám jako Štír tendenci být nezávislý, nebýt nikomu na obtíž, nikomu nic nedlužit... Nicméně, můžu si věci fotit 10x, 100x... ale když je u toho někdo blízký/kamarád, tak to nemá chybu. Věty typu .."víš jak tehdy...", "tenkrát.. " i to prosté "tvg drsný/krásný.." co?:)</p><p>Jedno je jasné, bez sdílení je často naše radost řádově menší. Nejde o žádné vytahování, jen mít možnost, že u toho někdo byl...:).</p><p>Proto k tradičnímu přání zdraví a štestí přidávám svoji doušku -- Ať se nám daří v těch silných chvílích mít vždycky svoje lidí nablízku! </p><p>Všemu zdar! Ultra ... zvlášť!</p><p>12:)</p><p>PS. Za fotky dík kamarádům z tradičního 10.ročníku POP (Partyzánského oběhu Prahy). </p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-18245535155666047862022-12-06T06:12:00.016+01:002022-12-06T15:48:34.805+01:00 Blízká setkání třetího druhu, aneb návraty ztracených synů...:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL3B0vHJdtpC_oUOcbqvu6Oj7hKZDS-DMF2NANr82vZmK5ISjh7PqepchTQ2vVeuP7ewQ_OiIv5IjuFehfRloy6rIw1vzFXnbC2aTMVYPLpFIdcDI2xGE5ihBcwmtImaaPqCEI8-DPiSzViQD2k7WTV6pePhYX641Ob11R46yIuFn1qtBzgJbQg-n8/s1024/WhatsApp%20Image%202022-12-06%20at%2010.49.54%20(1).jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL3B0vHJdtpC_oUOcbqvu6Oj7hKZDS-DMF2NANr82vZmK5ISjh7PqepchTQ2vVeuP7ewQ_OiIv5IjuFehfRloy6rIw1vzFXnbC2aTMVYPLpFIdcDI2xGE5ihBcwmtImaaPqCEI8-DPiSzViQD2k7WTV6pePhYX641Ob11R46yIuFn1qtBzgJbQg-n8/s320/WhatsApp%20Image%202022-12-06%20at%2010.49.54%20(1).jpeg" width="320" /></a>Otevřeně jsem si přiznal, že jsem samotářský pobíhač z donucení... není to moje primární volba, a o to vic mě mrzela absence na P65 (tedy na dětské trase Pražské stovky). Človek se tam s kdekým potká na startu, v hospodě, občas i nějaký kousek či kus popoběhne... Je to takove zpestření, i když přiznám na rovinu, že lezení po rozhlednách v zimě po mokrých-namrzlých schodech není moje oblíbená činnost (nesnáším to ani v létě) -- přesto se rád zúčastňuji denní varianty. </p><p>Letos jsem si při běhu/pádu v údolí pošramotil trochu levou ruku a nohu, copak levá ruka, stejně pišu buď pravou, nebo maximálně čtyřmi prsty, ale ta noha... Říkal jsem si nejdřív, že to zkusím, případně to dojdu, nebo v nejhorším vezmu nějaký vlak, ale celé to zase dorazila moje D., když při mém kulhavém ranním sestupu po schodech prohlásila... njn, tak já holt pro tebe zase někam pojedu, ... a dodala, jako vždycky!!:)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6VCq6bEw_5uVMlTApBnlM9n8XLzaLKOce3Q5fHeevJrhLEueU9sVkhL0VHIMhVkKV9dzTIJ4DEaNJxaBcnXP_PN-RvBpbSbrvA44EK-vQC2_0kBnHT9mkHX5W-Tx1evZHntxR6elVl8VpNXbXFgpcoifXhrCiO_SCLg9XYYEMwh2SQRx0qNCx3j8I/s1024/WhatsApp%20Image%202022-12-06%20at%2010.49.54%20(3).jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="198" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6VCq6bEw_5uVMlTApBnlM9n8XLzaLKOce3Q5fHeevJrhLEueU9sVkhL0VHIMhVkKV9dzTIJ4DEaNJxaBcnXP_PN-RvBpbSbrvA44EK-vQC2_0kBnHT9mkHX5W-Tx1evZHntxR6elVl8VpNXbXFgpcoifXhrCiO_SCLg9XYYEMwh2SQRx0qNCx3j8I/w264-h198/WhatsApp%20Image%202022-12-06%20at%2010.49.54%20(3).jpeg" width="264" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIrXExhJlVc6AOXVPFIbkVYWMwtAq7I_MuYfU_2cfTVWWRMXD8tOk3g0euejvT7L27pB9bBdJfTfayijrml31L1FE4m5FqBy7o8MgMSxaEq0ITmmOdRdEMDtAZj1Kjy2pFlRc8UkbpNIpfZ-ZcpOCPkUCByxvO7bloj8ymYL9p83ErZM00xH14ub1f/s1024/WhatsApp%20Image%202022-12-06%20at%2010.49.54%20(2).jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="192" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIrXExhJlVc6AOXVPFIbkVYWMwtAq7I_MuYfU_2cfTVWWRMXD8tOk3g0euejvT7L27pB9bBdJfTfayijrml31L1FE4m5FqBy7o8MgMSxaEq0ITmmOdRdEMDtAZj1Kjy2pFlRc8UkbpNIpfZ-ZcpOCPkUCByxvO7bloj8ymYL9p83ErZM00xH14ub1f/w256-h192/WhatsApp%20Image%202022-12-06%20at%2010.49.54%20(2).jpeg" width="256" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH1YH0_pjQeYrwRSK5gRCOusrovpUpryY5YsAVywUd0S4GKIMGzbsMa0CJdd6xeK-EKFQDiqNRlRbatQUoR9-8FPmiYUcJLvLtizwlultkDX1m907TNehxvCsOuVnzLM4XK8hCWVxnJlxKa5dUHd5R5yECQ2AWC6JJJZ-3KtxRNLOqOP_jpP96r3zQ/s4032/2022-12-03%2012.44.48.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH1YH0_pjQeYrwRSK5gRCOusrovpUpryY5YsAVywUd0S4GKIMGzbsMa0CJdd6xeK-EKFQDiqNRlRbatQUoR9-8FPmiYUcJLvLtizwlultkDX1m907TNehxvCsOuVnzLM4XK8hCWVxnJlxKa5dUHd5R5yECQ2AWC6JJJZ-3KtxRNLOqOP_jpP96r3zQ/s320/2022-12-03%2012.44.48.jpg" width="320" /></a><span style="text-align: left;">Chápete to? Pravda je, že mě několikrát vezla na start a dvakrát mě za těch dvanáct let někde vyzvedávala, ale jako "hrdý" Budžes jsem si řekl, že to tedy ne:), to určitě pojedu ranním vlakem tam a nějak se dopravím zpátky, nebo tam rovnou nepůjdu. Jak jsem to probíral s Míšou, tak nakonec zvítězila varianta, léčit nohu pomalým během přes zablácená místa a technické úseky v údolí. Bude to mít vzpomínací, léčebný i návratový efekt. Přenechal jsem jí za to svoje nádherné číslo 373, OMG.. a ona s tím vyhrála! Co z toho vyplývá pro mě zatím těžko říci:), ta čísla jsou silná, i když Míša by jistě vyhrála s nějakým obyčejným číslem a já bych i se 373 měl tentokrát co dělat... I když a to si přiznejme, je to fakt silné číslo, je to součet čtyř po sobě jdoucích prvočísel (67 + 71 + 73 + 79 + 83), palindrom v několika číselných soustavách (4, 8, 9 a 10). No tak příště.</span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZHUL-Cs4x2MSUW-J8zFiVaqClNDasSxz8sf7mHs2dote8Y5LkQAlTMZPTPlR_-Ee5Sgtn7lfo4NTNTM-2Y0BTI-GZk8YGbtIbE3by41MVbaISCIaqfXvfpkfqAf_O16k7uRMCpMmk9496CjZg8T6QrpdHsciuZynRPS-93uebz1SFSO-H4kQCNoOC/s4032/2022-12-03%2012.26.26.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZHUL-Cs4x2MSUW-J8zFiVaqClNDasSxz8sf7mHs2dote8Y5LkQAlTMZPTPlR_-Ee5Sgtn7lfo4NTNTM-2Y0BTI-GZk8YGbtIbE3by41MVbaISCIaqfXvfpkfqAf_O16k7uRMCpMmk9496CjZg8T6QrpdHsciuZynRPS-93uebz1SFSO-H4kQCNoOC/s320/2022-12-03%2012.26.26.jpg" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6tPiIFnswiWUKwDun9uy2gOiR1uSng-kUW6nwTBp5uY5uoVLX_2o4aIrfskuttZEiWKQDOMeQ7jweJIBftew8dvOFEnewavKaVOC_AGOBior81H0t8BAppLaCFyyF8wUBFHBCtnkJKH9NvIsD8wSOigve1ASBx3O0AXVZhgWNNtJc1oX0FyBZq_CL/s4032/2022-12-03%2012.26.39.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6tPiIFnswiWUKwDun9uy2gOiR1uSng-kUW6nwTBp5uY5uoVLX_2o4aIrfskuttZEiWKQDOMeQ7jweJIBftew8dvOFEnewavKaVOC_AGOBior81H0t8BAppLaCFyyF8wUBFHBCtnkJKH9NvIsD8wSOigve1ASBx3O0AXVZhgWNNtJc1oX0FyBZq_CL/s320/2022-12-03%2012.26.39.jpg" width="240" /></a></div><div><br /></div></div><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOVjCYYX2fGinT9Gpg14reFpu3EbluShy7hpeDN6kd1xkOPz671t2gMk5009ozBse4Ki_HIlb8BKZnY9pelI8MaIIDnH3f5SBrdLIuh825Q0RDDqIxuZ0RsjyojXAF5CRW3XrbfHZmlYPqKlZKxbJ5kU755a_4MTHuE6EcAT4o51x1S3dMq-ptAzX_/s4032/2022-12-03%2012.27.43.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOVjCYYX2fGinT9Gpg14reFpu3EbluShy7hpeDN6kd1xkOPz671t2gMk5009ozBse4Ki_HIlb8BKZnY9pelI8MaIIDnH3f5SBrdLIuh825Q0RDDqIxuZ0RsjyojXAF5CRW3XrbfHZmlYPqKlZKxbJ5kU755a_4MTHuE6EcAT4o51x1S3dMq-ptAzX_/s320/2022-12-03%2012.27.43.jpg" width="320" /></a>Ale to důležité pro mě se odehrálo jaksi v mezičase od mého náratu ze Sparty (Sice se štítem, ale na štítu). Nerad používám silná (ženská) emotivní slova typu nikdy a vždycky:), ale samozřejmě jsem logicky a pragmaticky čekal a čekám, že to byl můj první a poslední pokus, ale zároveň mám na paměti slib, který jsem si dal, že dokud to půjde, tak se budu snažit znova postavit na start, do té doby dokud to neuběhnu, nebo dokud už nesplním kvalifikaci. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4A6LLVn-3kWBBf2XcaEIltPLoKSChaLtYKNQ40AEpI1TSjH-Gjtsq42QlHzuZydMCmU2Tv2A8rhugIl8p4aqEutp8Eo6FDADmfpqtd3gNKEsS1_C6R4333FIZh8EmWUXXCQhdMMHcm71RRI32A5HCWOnG6OuTxl8nnQrr3HxmWgVuxV_UFa8fKCKj/s4032/2022-12-03%2012.11.07.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4A6LLVn-3kWBBf2XcaEIltPLoKSChaLtYKNQ40AEpI1TSjH-Gjtsq42QlHzuZydMCmU2Tv2A8rhugIl8p4aqEutp8Eo6FDADmfpqtd3gNKEsS1_C6R4333FIZh8EmWUXXCQhdMMHcm71RRI32A5HCWOnG6OuTxl8nnQrr3HxmWgVuxV_UFa8fKCKj/s320/2022-12-03%2012.11.07.jpg" width="320" /></a>Po dalším silném kovidu, který mě navštívil krátce po návratu, jsem se bál, že je to signál konce kvalifikací. Ale těsně před mojí (služební) cestou do Ameriky, se mi ozval Běžící Stín, že ve čtvrtek večer přilétá večerním letadlem do Prahy a v neděli hned mizí, kdy se setkáme? Vzhledem k tomu, že v pátek jsem měl být na letišti ve čtyři hodiny ráno... To bylo náročné (Slovy reklamy = polévka Knorr, tedy rychlovka, ale potěší). Naprosto skvělý -- povídání se Stínem a hlavně jeho motivační hlášky by dostaly zpátky na trail i starou babku s chodítkem, proč ne staříka, který přemýšlel o nákupu rybářských prutů:).</p><p>Zatímco jsem seděl spoustu hodin v letadle, tak jsem si přehrával v duchu Stínovo hlášky, vzpomínal na naše společná dobrodružství a moji úpornou cestu k ultra. Je potřeba číst ty signály správně! To, že jsem se dokázal znovu zvednout, to je ten správný signál:)... Ne to, že jsem po kovidu zase spadl dolů a že (občas) spadnu, natluču si, ... </p><p>Ozval jsem se Míše a tento týden zase začínám běhat pod jejím dohledem. Nedostatek společenského kontaktu si snad vynahradím v klubové hospodě a na POP (Partyzánském oběhu Prahy), letos 28.12. Život je krásný, stejně jako ultra... i když věk nezastavíš, je potřeba se víc snažit!</p><p>Všemu zdar, našim kamarádům, našemu úsilí.. zdar! Ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-62996029574751311572022-10-28T21:12:00.059+02:002022-10-29T08:41:23.539+02:00Částečné zatmění (mysli), aneb vždycky se zvednout ze země, o to jde:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2jCt21MJNS-9Rq2KyLasO0uq_eR-OWVaLjln4DJeVOZKm5ydp_mfOfIXy5q3Yd3QTapV2hUSynR8CT9SPvEpY3YvA50JNSTTUTq3VwL3O6AIYr9fTTfwX1cD0FlLTMVPEjz6308qS-YdVdn8731O_CAGRPl9G4bzoky9-pcbc1AnK9fsuNP2kUlKA/s4032/2022-10-20%2008.07.11.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2jCt21MJNS-9Rq2KyLasO0uq_eR-OWVaLjln4DJeVOZKm5ydp_mfOfIXy5q3Yd3QTapV2hUSynR8CT9SPvEpY3YvA50JNSTTUTq3VwL3O6AIYr9fTTfwX1cD0FlLTMVPEjz6308qS-YdVdn8731O_CAGRPl9G4bzoky9-pcbc1AnK9fsuNP2kUlKA/s320/2022-10-20%2008.07.11.jpg" width="320" /></a>Ač to zní divně, hned po svém návratu z Řecka jsem se nadšeně vrhl do tréninku, odběhal první dva dny, prvních 40 kilometrů, ale celkem výrazně mě srazila chřipka, aby mě o pár dní moje telefonní lékařka donutila/přesvědčila jít na test a následný pozitivní výsledek mě uvázal na dalších sedm dní doma.</p><p>Když jsem se hned po skončení izolace, minulý čtvrtek vypotácel v běžeckém ven, byl to neskutečný boj. Nejen, že mi to nešlo:), ale asi na třetím kilometru v údolí při běhu do kopce jsem si zopakoval Spartu:), motala se mi hlava, vrávoral jsem tam... s vypětím všech sil jsem to rozchodil a nakonec doklusal domů. Osm kilometrů, průměrka nad 7 min/km. Totálně vyšťavený.</p><p>Ovšem jestli něco umím (hned pro jistotu zaťukávám), tak je to vstávat ze země, vyhrabávat se z bláta a sbírat síly, kde v podstatě žádné nejsou. Postupně, postupně se zvedám, jako správný Štír, matfyzácký milovník čísel a astrologických konstelací... V úterý hned po kulminaci častečného zatmění Slunce jsem vyběhl ven a stabilním pobíháním zdolal 27 km, nutno dodat, že novoluní bylo ve teď ve Štírech, proto je všechno emočně náročnější.</p><p>Kdo by mě při mých ... řekněme zoufalých ... bězích v minulém týdnu viděl, tak by se asi zeptal, nebo aspoň v očích by měl jasně napsané Proč? I na mě ta otázka vždycky zákeřně vyskočí. Proč? Je to nadšení? Odevzdanost běhu? Zoufalost? (Nic jiného vlastně dělat pořádně nemůžu), co je za tím? A proč to dělám tak "hloupě"? Proč jsem na závodech povětšinou sám, bez podpory? </p><p>I řada z vás se mě na to ptala. Určitě to není optimální, jet na závody sám, běžet sám, často pod možnostmi, protože jsem sám... a zase sám se vracet domů... Přitom vím, že v těžkém a dlouhém ultra mně pomocníci dokáží posunout přes krize, přinést jídlo/pivo, kde není žádné:), pomoci rychle vyměnit boty, zalepit puchýře, ošetřit urvané nehty:)... Ale hlavně povzbudit, zvednout morálku. Vždyť GrandSlam jsem dokončil jen díky podpoře Stína, Niky a Báry.</p><p>Tak proč? Dneska jsem se dostal na dosah magické šedesátky -- už jen rok -- tak budu maximálně upřimný.</p><p>Nejdříve jsem si myslel, že je to hlavně proto, že nechci být někomu na obtíž, nevím, jestli bych to dokázal hned adekvátně vrátit, protože můj pracovní rozvrh se mění rychleji než aprílové počasí, navíc řada mých běžeckých známých je o 10, 15, 20 let mladších..:). Nebo je to tím, že nemám žádný plán, spočítané kalorie, jak a co bych měl jíst, kdy a co možná budu potřebovat? Nemám žádný manuál, jak na 12Honzu, který bych pro někoho připravil:) a spoléhal na jeho pomoc.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjY754lXqilAy3MgaAtUTM6sWCwTY795JBd79J8HOiVCUrntbyrBjEhxTGn99D-TlY0eDY0usdfAFMKu1MIy5UNvGhSLiCgylGxGaTXyKqsq6MTSIY6XxhawTsUBjEtcic244pAQ6dVyMplW5xmc5eyN9fRMNik4R2Hf8IJ4bHoa_CNETAHVq6SoTst/s4032/2022-10-22%2008.11.48.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjY754lXqilAy3MgaAtUTM6sWCwTY795JBd79J8HOiVCUrntbyrBjEhxTGn99D-TlY0eDY0usdfAFMKu1MIy5UNvGhSLiCgylGxGaTXyKqsq6MTSIY6XxhawTsUBjEtcic244pAQ6dVyMplW5xmc5eyN9fRMNik4R2Hf8IJ4bHoa_CNETAHVq6SoTst/s320/2022-10-22%2008.11.48.jpg" width="320" /></a>Ne, i když určitě něco z toho platí, tak vysvětlení je jednoduché. Nejsem sportovec. Ten rozměr úsilí, zvedání se ze země, snahy "to" zvládnout sám, je patrně hlavní důvod, proč se mi ultra líbí a proč se jej snažím dělat, i tak nelogicky. Zvládnout věci sám bude čím dál těžší, tak se mi ultra přístup bude o to víc hodit.:)</p><p>Ale hned na férovku přiznám, že ten osamělý rozměr strašně rád poruším. Vždycky jsem chtěl (případně budu chtít) mít aspoň na vybrané závody někoho blízkého s sebou. Ne kvůli rychlejšímu času, nebo podpoře na trati, i když se to vždycky hodí... Ale hlavně proto, abych si na ty silné okamžiky mohl s nimi vzpomenout. Ať jsou to chvíle, kdy mi bylo úplně nejhůř, nebo když jsme společně proběhli cílem. I když je ultra v mém pojetí převážně osamělé, nezávislé, tak ty společné zážitky jsou ... prostě neskutečné!</p><p>Tak ať v důležitých chvílích máme vždycky někoho blízkého s sebou!</p><p>Všemu zdar! Ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-66961728983903694282022-10-04T21:12:00.004+02:002022-10-05T14:12:42.464+02:00Návraty jsou vždy krásné a silné, aneb Spartathlon (151k DNF) <p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzkPwF4Lt6Ffa6_c2b3I7BuKN8Zz6fd61-j_KVoy0AtQJDkG11ukaNNeuBQ0isPBF3qt8C18sJo1PGy_RbH8X0s7yLVDPK1ArrZ-T_VnE7cDXhbksB3_bU-JHr6uMZU6zTBe5lZzFAihcrA05IHcF9EFdjUWdzpbp6FLEJLhJIKyRT3NQ3100alOvg/s4032/2022-09-27%2012.23.09.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzkPwF4Lt6Ffa6_c2b3I7BuKN8Zz6fd61-j_KVoy0AtQJDkG11ukaNNeuBQ0isPBF3qt8C18sJo1PGy_RbH8X0s7yLVDPK1ArrZ-T_VnE7cDXhbksB3_bU-JHr6uMZU6zTBe5lZzFAihcrA05IHcF9EFdjUWdzpbp6FLEJLhJIKyRT3NQ3100alOvg/s320/2022-09-27%2012.23.09.jpg" width="240" /></a>Začátek mojí řcké cesty byl symbolický -- dodělal jsem všechny projekty, napsal jsem všem kamarádům, zavolal Běžícímu Stínovi... Prostě tak nějak jsem se symbolicky se vším loučil. Ne, že bych čekal podle svých kolegů, že "tam zhebnu" (konec citátu)...:), ale spíš, že jsem si uvědomoval, nejistotu a bál se možné prázdnoty, která s tím může být spojená.</p><p>Byl jsem nejistý, co mi Spartathlon přinese - tím primárně nemyslím akt dokončení/nedokončení, ale stopu a další moje kroky/rozhodnutí, které tím budou ovlivněné. Pod <a href="https://12honzade.blogspot.com/2015/12/velka-adventni-bezecka-pohadka-aneb-je.html" target="_blank">vlivem téměř mystického vlivu krále</a> jsem očekával, že návratem do Sparty skončí moje úsilí o dlouhé a náročné ultra, měl jsem v tom naprosto jasno. Jdu sem poprvé a naposledy, a potom už se budu těšit jen ze samých příjemných delších běhů, 50-80 km, možná jednou za rok maximálně 100k vzdálenost. Nebudu řešit bolest, reakce okolí (máš nějak moc DNF, tebe to ještě baví?, proč to děláš, když ti to nejde...), ukončím svůj blog, který je možná až moc osobní... </p><p> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVreRxpcDbG5eZ2hWGsfkia7OX62Wd4HyHob9-W_iwRzE6UHBpfRI8wn87H3ntdcruG623qPMEVdQXO0m-xM_l2uwQOPNZIYuDXiBuUd-iCsjPXocG__Z4stW_66y1nYztv1JffmROq-7hbtUlpNDXeAnO9MGnKAn9OSGm-50NrtD_uBIPHjaR25xX/s4032/2022-09-27%2013.07.46.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVreRxpcDbG5eZ2hWGsfkia7OX62Wd4HyHob9-W_iwRzE6UHBpfRI8wn87H3ntdcruG623qPMEVdQXO0m-xM_l2uwQOPNZIYuDXiBuUd-iCsjPXocG__Z4stW_66y1nYztv1JffmROq-7hbtUlpNDXeAnO9MGnKAn9OSGm-50NrtD_uBIPHjaR25xX/s320/2022-09-27%2013.07.46.jpg" width="320" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9ejDW7y0FXidMboQxHATmJkvy-YYeq8T1g6Eyk4xjG5F09pvf-Tnxpyl9Jnf_PQ7U57MfEOncrIFI_6jmkWN56ISJR_CQITuHB368TW6qwtA4T4pEdOHcmupbN7G6vdYNe_Q3H29wjcOHNMSDXH1X9h2ZGdiJSijlAHDLS05cMnH5AFp3B4n30LfP/s3840/2022-09-28%2009.18.43.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3840" data-original-width="2160" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9ejDW7y0FXidMboQxHATmJkvy-YYeq8T1g6Eyk4xjG5F09pvf-Tnxpyl9Jnf_PQ7U57MfEOncrIFI_6jmkWN56ISJR_CQITuHB368TW6qwtA4T4pEdOHcmupbN7G6vdYNe_Q3H29wjcOHNMSDXH1X9h2ZGdiJSijlAHDLS05cMnH5AFp3B4n30LfP/w113-h200/2022-09-28%2009.18.43.jpg" width="113" /></a></p><div>Nicméně, připravoval jsem se velmi pečlivě. Podle mě optimálně v rámci možností (čas, věk a výkonnost). Nebylo to úplně jednoduché -- ohledně mých 80 km na Kladně ve 24h jsem si vyslechl svoje:). Proč lezu na 24h, když po 9,5 hodinách skapu a ani si neodpočinu a nebojuji, nechodím až do konce? Inu proto! Mělo to svůj účel a hodně mi to pomohlo. Ale postupně.</div><div><br /></div><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieTxdhWNLFhzbJHlYJ60obYKf4bcTEf6wF8m3ckOu71A4sXyMSI35lzvMAtMyJgoUlvEpyrALQdlh_eISoM4G4MGQF4r9ta9fM8_yuhj5O3GTJFzu04eK-0aHgt47Up65sMfEN0Lod-cUpkBHUW-4cz1y8nr9ePW_rYSJokIi_tuh34Z58pcBcYdqE/s2048/2022-09-29%2011.35.55.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieTxdhWNLFhzbJHlYJ60obYKf4bcTEf6wF8m3ckOu71A4sXyMSI35lzvMAtMyJgoUlvEpyrALQdlh_eISoM4G4MGQF4r9ta9fM8_yuhj5O3GTJFzu04eK-0aHgt47Up65sMfEN0Lod-cUpkBHUW-4cz1y8nr9ePW_rYSJokIi_tuh34Z58pcBcYdqE/s320/2022-09-29%2011.35.55.jpg" width="320" /></a>Do Athén přilétám ve středu, pozdě večer, mistrovsky ve 21:21 stíhám večeři v hotelu (zavírali o půl desáté). Postupně se seznamuji se silnou českou skupinou, která zasahuje celé výkonostní spektrum: od Radka B., Jirky H., Petra V. a Petra V. na špici, až po mojí maličkost na samém konci. V podstatě všichni mají výrazně větší počet km ve 24h, než mám já, k tomu buď podpůrnou skupinu, nebo aspoň výrazně mladší tělo:). Nálada v české skupině je velmi dobrá, každý probírá v detailu se svým týmem strategii, kde se různě uvidí, co na kterém km primárně mít připravené, kde dokupovat jídlo-pití... prostě plně profesionální přistup. Jinak to nejde, trať a podmínky jsou drsné, po dva dny má být přes 32°C, nebe nez mráčku a většinou bez kousku stínu. </div><div><br /></div><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRiZTJqEohUs3x9lFKYObMrimBSqZW3a7gUmFmVhtm2KRvyTBhW37-tHLjhUO1qm0Kbp7ElTeNp4SCqeYXBGxi4ZMzQuvDlenl-UO-_K-GxvfWJjJ9snkwe_fZLL_RrUCGfEJs3MFTW5wz6cqKf0Eled52MMZXQtUj6RwRoMytzJDLoCet83b4N_7O/s4032/2022-09-29%2009.10.18.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRiZTJqEohUs3x9lFKYObMrimBSqZW3a7gUmFmVhtm2KRvyTBhW37-tHLjhUO1qm0Kbp7ElTeNp4SCqeYXBGxi4ZMzQuvDlenl-UO-_K-GxvfWJjJ9snkwe_fZLL_RrUCGfEJs3MFTW5wz6cqKf0Eled52MMZXQtUj6RwRoMytzJDLoCet83b4N_7O/s320/2022-09-29%2009.10.18.jpg" width="320" /></a>Také jsem se pečlivě připravoval. Už z domova jsem si vezl připravené bágly na stanice, popsané a rozmyšlené, co do nich. Realita optimálního rozvržení je ovšem jiná, než jsem si plánoval. Teorie je teorie, každý má své plány, do té doby, než dostane pěstí do obličeje, že?:). Ale správně jsem se rozhodl, že do 80-100 km si nebudu dávat nic na stanice, potřebné věci si ponesu s sebou v malém batohu/vestě. Jsem přesvědčený, že díky Kladnu a změně mojí přípravy jsem se v naprosté "pohodě" dostal přes dva nejtěžší limity v Korintu (80km, 9:30) a v Assos (100km, 12:25).</div><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb57UjHJRwt2ivZ2VF8vzJ5rTPQiWeyGyc8zCFF1sE0_jKa5_f4SUSmdBs66TMhOAc10Vpl-CLx768wwbbJoRzacg7ktkdJu_mW9eZbtw5UkxF-_3a98conUoz4hMbFplFDhAsNBtHJBCkvD4YlIvt4-9dwcTYkRJk1P0ATd0S3BL_x2iLFb6-E2A8/s4032/2022-10-02%2013.16.26.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb57UjHJRwt2ivZ2VF8vzJ5rTPQiWeyGyc8zCFF1sE0_jKa5_f4SUSmdBs66TMhOAc10Vpl-CLx768wwbbJoRzacg7ktkdJu_mW9eZbtw5UkxF-_3a98conUoz4hMbFplFDhAsNBtHJBCkvD4YlIvt4-9dwcTYkRJk1P0ATd0S3BL_x2iLFb6-E2A8/s320/2022-10-02%2013.16.26.jpg" width="320" /></a>Ke Spartathlonu se váže jedno důležité pravidlo, říkají mu kletba krále Leonidase: Pokud chcete dokončit, rozhodně se nekoupejte v moři před závodem. Myslím, že nejen z českého týmu, ale široko daleko, nikdo z těch koupajících nedokončil. Možná je to pověra, ale rozhodně ji neporušuji. V mém případě to odráží pokoru a plně soustředění na závod. I to, že jsem se na sedm týdnů před závodem naprosto vzdal alkoholu (včetně piva) byl dobrý signál mojí dedikace, jak moc chci... už nebylo nic jiného, čeho bych se vzdal:).</p><p>A tak před sedmou hodinou ráno, stojím skoro na konci startovního pole pod Akropolí a úplně se chvěji tím očekáváním, elektrizující atmosférou... Jsem tu sám, nemám se s kým rozloučit, na koho se těšit na stanicích, mobil mám v leteckém módu... ale jsem neskutečně šťastný. Trvá to skoro tak dlouho jak na pražském maratónu než projdu startovní bránou a než se celé pole na konci dá do pohybu. Běžím z kopce, co to jde, i tak jsem nestihl závory u vlaku a další minuta je v trapu, ale co je to proti věčnosti 36 hodin... :)</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcHNwnePbE87izk6RJKw-hFwd1AWv3MnQHF4NF_HYF3LnAZzhfeMm6usLpsxRx4q2emJG9b39b1TmCPUWTrf3T1zT-tS9-W11olA7m-tfNbcvmaQwfUDGUnSeqLRUqNiGq--uwLL2Uy7_2yWuxfhy1lshykO95mRHNikAieyeOgqrU2kVOQ2eF2wSx/s4032/2022-10-02%2013.15.47.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcHNwnePbE87izk6RJKw-hFwd1AWv3MnQHF4NF_HYF3LnAZzhfeMm6usLpsxRx4q2emJG9b39b1TmCPUWTrf3T1zT-tS9-W11olA7m-tfNbcvmaQwfUDGUnSeqLRUqNiGq--uwLL2Uy7_2yWuxfhy1lshykO95mRHNikAieyeOgqrU2kVOQ2eF2wSx/s320/2022-10-02%2013.15.47.jpg" width="320" /></a>Na hodinkách jsem vypnul snímač tepu a tak jsem v plném soustředění a plně vnímám svoje tělo. Klidně i z kopce přejdu v hlubokém dýchání na pár kroků, abych zklidnil tep, v horku si pravidelně polévám hlavu a krk vodou, na každé stanici doplňuji vodu a kolu do lahví, vezmu dva kalíšky do ruky a v chůzi vypiju a znovu se rozběhnu. </p><p>Na prvních stanicích je jen voda, pak se objevuje cola, a sestava brambůrky, oříšky, hrozinky a malé kulaté sušenky. Snažím se zobat, beru si většinou sladké ze svých zásob a těším se na nějaké standardnější jídlo. Když se tak stalo, neskutečně mě to nakoplo, sice jsem "obětoval" skoro deset minut (včetně chodící fáze kdy jsem jedl špagety a potom rýži), ale během cca deseti kilometrů jsem to nejen stáhl, ale i přidal pár extra minut na limity. Běží se mi hezky. Sice u druhé rafinerie, ve stínu na zastávce, svítí na informační tabuli 34°C, ale přesto se cítím fajn a běží se mi běží dobře. Moje běhy ve 2-3 tričkách v létě, případně přes poledne v parnech, byla dobrá příprava. Samozřejmě pravidelně si máčím a polévám čepici, to slunce by dokázalo vypálit díry do hlavy:).</p><p>Zaháním myšlenky na cokoliv jiného. Opakuji si -- soustřeď se, je to tvůj závod, nemysli na lidi kolem, nedělej zbytečné vtípky, nefoť! Najednou zapadá slunce a běží se o poznání lépe, i když limity jsou pořád (pro mě) hustokrutopřísné... tak na hranici 100km přibíhám skoro o 30 minut dříve proti limitům. čelovku beru s sebou, převlékám ponožky, deset minut v tahu, bylo to zbytečné, puchýře byly už prasklé a s těmi hlubokými se stejně nedá nic dělat. Člověk se neustále učí. Znova se rozbíhám a znova vytvářím zpátky rezervu na limity. Nejdřív 30 minut, pak 40, 45, jednu dobu i 50 minut. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjDPvQ5t5blB6BS2QXm22FMBcCRYVHyJvaRN9GzANdDJ-PuKOsGEqlRAbJJHYJIw88xLPTCW80M9FoXccUwo6QEzGdLOqkWsgmxnypPTf2MyaGECgKeYaGeKGhQDKS7JI4b7q1Q79kqYEPdsGQF9SBxxlRlK_wvqcod42bubX2FmjQj-rInR6IM4SD/s4032/2022-10-02%2008.44.46.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjDPvQ5t5blB6BS2QXm22FMBcCRYVHyJvaRN9GzANdDJ-PuKOsGEqlRAbJJHYJIw88xLPTCW80M9FoXccUwo6QEzGdLOqkWsgmxnypPTf2MyaGECgKeYaGeKGhQDKS7JI4b7q1Q79kqYEPdsGQF9SBxxlRlK_wvqcod42bubX2FmjQj-rInR6IM4SD/s320/2022-10-02%2008.44.46.jpg" width="320" /></a>Jenomže jenomže... je po půlnoci, všude zavřeno a postupně se blížíme do hor. Nikde nic k jídlu, jidlo na stanicích připomíná pole po náletu kobylek. Už nejsou ani dvě kolečka banánů, cola dochází i ředěná, sladké mi zvedá žaludek a brambůrky taky víc jak dva nepozřu:). Začínám se motat, potřeboval bych něco sníst, před výstupem do hor se musím dát do kupy, v tomhle stavu tam nejdu, nebudu riskovat zranění nebo pád. Zpomaluji a těším se, že na té příští stanici bude už nějaké jídlo... marně. Končím na stanici 44 (japonci by řekli na stanici dvojitá smrt), 151km, 15 minut před limitem. Potom se dozvídám, že na té další stanici prý byla polévka... Inu je to tak, jak to má být. </p><p>Zatímco postupně čekám ve sběrném autobude skoro čtyři hodiny, než jsme se vydali zpátky do Sparty, vidím jedinou chybu. Škoda, že jsem to nevěděl dřív. Stanice jsou obecně mizerně zásobované jídlem, prý často mají, ale schované a člověk si musí říci. Potom v noci je to obzvlášť tristní, není pivo, nejsou obchody a bez podpory a bez toho, že by člověk měl v baglech něco, co dokáže jíst... to je opravdu náročné. Ale i tak jsem se svým výkonem šťastný, spokojený. To, že jsem nedokončil je jedna věc, ale že jsem skoro až do 140 km běžel úplně přepychově, konzistentně, soustředěně, přesně tak, jak bych měl, jak jsem si naplánoval je pro mě moc důležité.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiB0XD2Uv8zhyhKOUlsS2njVOPs249-dYeIRVT_Y0jz87qTNPpw8g8y5QfX-JvR69xaRnhEfoQmfD6Mr7B9MJzPZ2BKcYZUk2Dqc6BiaArpwWTRlzW7KFjZfgylwyG1eD1-sSdiJ2wq3mD2dfBF2jJabrqtTqInbQlFfEZoxkEkCUUaH9uUpE4Q3qb/s4032/2022-10-01%2020.24.19.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiB0XD2Uv8zhyhKOUlsS2njVOPs249-dYeIRVT_Y0jz87qTNPpw8g8y5QfX-JvR69xaRnhEfoQmfD6Mr7B9MJzPZ2BKcYZUk2Dqc6BiaArpwWTRlzW7KFjZfgylwyG1eD1-sSdiJ2wq3mD2dfBF2jJabrqtTqInbQlFfEZoxkEkCUUaH9uUpE4Q3qb/s320/2022-10-01%2020.24.19.jpg" width="240" /></a>Navíc celý závod byl pro mě hodně zlomový. Tedy ne tím, že mě to ve finále "zlomilo":), ale tím, co mi to dalo. Novou neskutečnou sílu, odhodlání a uvědomnění si, že já ultra miluju. Že se ho nedážu vzdát, i když třeba-jistě to bude čím dál těžší... tak já běhám rád. I ta bolest, nepříjemné pocity i určitá negativní reakce okolí k tomu patří.</p><p>Je pozdní večer, všichni slaví/odpočívají a já jsem se pomalým krokem vydal ke králi. Stojím před ním sám, pokorně děkuji za ten okamžik v roce 2008, který mě dostal na cestu k dlouhým běhům. Ultra není o tom, jestli prohráváme, nebo vyhráváme... ale o tom, že to nevzdáváme!</p><p>Nekoupal jsem se ani na závěr. Co kdybych se připravil lépe a se svými zkušenostmi se někdy vrátil?</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com24tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-69141105354011378912022-09-19T01:23:00.006+02:002022-09-19T11:22:00.644+02:00 Podobnosti čistě náhodné, aneb 10 dní do kontaktu:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIMsFQMSv0MNJ5tB8KnUTVVKYFze7bopIEvuAhDfUhF4c94IWkYBr5HQKe_V6jneDBoe3n-nVJB2xhVMEvpwfB8iyS6FZjDuoTqjpwl31hScpVgmnnN_X2ItW-ROuMlDHts6C5CRWwPu186igbmnFMVCGlBWxxWQRxau9aCZxy3rY93kP7VjTatmQQ/s4032/2022-09-09%2016.42.38.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIMsFQMSv0MNJ5tB8KnUTVVKYFze7bopIEvuAhDfUhF4c94IWkYBr5HQKe_V6jneDBoe3n-nVJB2xhVMEvpwfB8iyS6FZjDuoTqjpwl31hScpVgmnnN_X2ItW-ROuMlDHts6C5CRWwPu186igbmnFMVCGlBWxxWQRxau9aCZxy3rY93kP7VjTatmQQ/s320/2022-09-09%2016.42.38.jpg" width="320" /></a>Je to skoro jak přes kopírák, vždy před mými delšími běhy, spojenými s cestou do zahraničí, nebo s volnem -- řada lidí v práci (i někteří blízcí) propadá nihilistickým náladám... že to všchno špatně dopadne. Kolegové v práci tady i za mořem skoro očekávají, že zhebnu a tak jsem zavalen prací, tím víc, že opravdu chci nejdéle 25.9 odložit pracovní klávesnici a nezabývat se ani matematickým ani výpočetním řešením nějakých problémů, které vyskočily na poslední chvíli. Opravdu ne:).</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsSjQcnD3fedvGMdTjuTtxHon-nEBg39Z8PbjDThGkYy42YmS4FTMTn6RnAuupYyIeC-mO3mRQmQVH9q0pgL4VoG9qaxDe5IcF9zLzGJGawXYItbNAVHB6x3fchcrNf0WRTtOeIgHwxSRytwia_kG3PpQXyaiadfI0InSRoAXzBRO9nkznTW21TsTD/s4032/2022-09-09%2016.48.42.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsSjQcnD3fedvGMdTjuTtxHon-nEBg39Z8PbjDThGkYy42YmS4FTMTn6RnAuupYyIeC-mO3mRQmQVH9q0pgL4VoG9qaxDe5IcF9zLzGJGawXYItbNAVHB6x3fchcrNf0WRTtOeIgHwxSRytwia_kG3PpQXyaiadfI0InSRoAXzBRO9nkznTW21TsTD/s320/2022-09-09%2016.48.42.jpg" width="320" /></a>V mezičase jsem ještě dělal stavební dozor na synově stavbě, v přestávkách mezi největšími lijáky si užíval rozvodněného Dalejského potoka, ta velké fůra dřeva (naskládaných cca 5.5m3) a její převoz přes schody a uskladnění na druhé straně zahrady, to byla výzva, zejména po pěti hodinách práce následné seběhnutí dolů do Hlubočep, to bylo ono! (Díky L. za pomoc a motivaci) Věřím, že všechny tyhle úkony a zdánlivé narušení tréninku jsou pro mě v ultra klíčové. Vzpomínám si, že legendární Ann Trason někde říkala, že její dobrá příprava na Western States spočívala také v kydání hnoje:)... Takže intenzivní zahradnické práce, vození a rovnání drěva? Dělal jsem to správně. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfyVVnZbWUlkj4vlnerzu8iHEv6_nZ4-VMza4VsxVSDboIbbhxBIgQsQi3FEUw9D8LSVB9JxiUtDBEu5dKieGAFsorP19RbONS4okXIXlS-4m3K_bB6WnDDewjXKpAfCr3wv0oUkMsncyiQbpHnEvAqQitkqq-Der8VqOYhrFlZs30apdOeDpoL8JL/s4032/2022-09-10%2011.49.03.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfyVVnZbWUlkj4vlnerzu8iHEv6_nZ4-VMza4VsxVSDboIbbhxBIgQsQi3FEUw9D8LSVB9JxiUtDBEu5dKieGAFsorP19RbONS4okXIXlS-4m3K_bB6WnDDewjXKpAfCr3wv0oUkMsncyiQbpHnEvAqQitkqq-Der8VqOYhrFlZs30apdOeDpoL8JL/s320/2022-09-10%2011.49.03.jpg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1v2gOL4mDmyIRFJNooCvO2SnkgW-LWW3A78B625vCNpfyJUHgTke8jjvoAQBOqDk9bXJFqpevA6qJFKH9nhHqtjBtlxGmfUCOR05quDS7-FOaRJCJVkj5emMvfVLgyGpow3HImoGcGs_HReW52rYWGrasTxD4aK50RPgm1JyblhRvojysq31ahiOy/s4032/2022-09-11%2011.27.20.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1v2gOL4mDmyIRFJNooCvO2SnkgW-LWW3A78B625vCNpfyJUHgTke8jjvoAQBOqDk9bXJFqpevA6qJFKH9nhHqtjBtlxGmfUCOR05quDS7-FOaRJCJVkj5emMvfVLgyGpow3HImoGcGs_HReW52rYWGrasTxD4aK50RPgm1JyblhRvojysq31ahiOy/s320/2022-09-11%2011.27.20.jpg" width="320" /></a>Lidi mimo moje běžecké kamarády v podstatě netuší, kam se chystám a je to dobře. Předevčírem jsem měl hezký rozhovor s kolegou za mořem... připomínal jsem mu, ať mi mezi 25.9-5.10 nepiše, že nebudu odpovídat na emaily. Obratem se ujišťoval, aha já zapomněl ty se chystáš do Řecka! Asi na ten bájný maratónský běh, že? Jak při něm ten běžec umřel, co? Po pravdě jsem odpověděl, že já se budu snažit běžet jenom kousek, menší půlku... Tím jsem ho uklidnil.</p><p>Neřekl jsem mu, že ten kousek je z Atén do Sparty -- požádat o pomoc v bitvě u Marathonu. Zpáteční cestu, ani Athény-Marathon a zpět už neběžím... Je to na jednu stranu otravné, i legrační ... Podobně jako jsem svoji maminku uklidňoval, že maratón ve Stromovce je jen běhání v parku, 8x kolem šaten a domů... Tak tady -- Američanům nemá smysl nic detailně vysvětlovat, při dotazu na legendární běh a Pheidipida, po pravdě odpovídám, že z těch Atén běžím jenom sotva půlku toho co on, takže by to mělo být snad bezpečné.</p><p>Samozřejmě snažím se nereagovat na otázky, které jsou (podle stupnice Brigite Jones) na úrovni pěti medúz:), jako: "A už jsi to v tréninku běžel? A kolikrát jsi to uběhl? A myslíš, že na to máš?...":).</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibugZH_SDMyxjtC3fJAoNj_fMWZwDy4UjkongmLnabCv2FdYXx1SvbPuNBG1aHirkWxJqeCzBXeT-e8cAHLg1xv2ojwz0Ad6pvrV3Nnuqe5ikvJPBQHgyL84x45Sh2lF44oOZH_QKDVJNuPoiUVa44VhI3vWMsLyB1kbFkoujDj5KzZOzHOqOWw41o/s4032/2022-08-30%2015.06.10.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibugZH_SDMyxjtC3fJAoNj_fMWZwDy4UjkongmLnabCv2FdYXx1SvbPuNBG1aHirkWxJqeCzBXeT-e8cAHLg1xv2ojwz0Ad6pvrV3Nnuqe5ikvJPBQHgyL84x45Sh2lF44oOZH_QKDVJNuPoiUVa44VhI3vWMsLyB1kbFkoujDj5KzZOzHOqOWw41o/s320/2022-08-30%2015.06.10.jpg" width="240" /></a>Moje maminka ví, že je to delší než maratón a tak mi opakuje svoji mantru -- kombinaci černé kroniky a společenského zpravodaje. Podobně jako před mým prvním maratonem, když mi říkala, jak budu ležet ve výkalech a zvratcích, totálně vyřízený v "pangejtu" a uvidí mě moji studenti a já ještě k tomu příjdu o svoji důstojnost". A stejně jako tehdy odpovídám, že o žádnou důstojnost přijít nemůžu (kde nic není, ani čert nebere) a že já jsem opatrný, usedlý člověk, vyloženě rodinný typ! To ji vždy uklidní:).</p><p>Nejen já vnímám paralely s mými předchozími závody. Moje D mi připomněla moji první neúspěšnou Silvu, kdy jsem pracoval jako šílenec do posledního okamžiku, dodělával stavbu domu, den před závodem jsem stěhoval celou knihovnu z mezonetoveho bytu se schody do našeho rodinného domku a závod jem nedokončil kvůli zablokovaným zádům. Tak teď mě (asi právě proto) podporuje v mém plánu už nic nedělat po 25.9. Do té doby plánuji mít vše hotovo, abych nemusel poslouchat.. "..kvuli tvému běhání..:). proto pracuji skoro stejně intenzivně jako mladý asistent, který chce získat trvalé místo na prestižní univerzitě. V legraci si říkám, že kdyby všichni v mých týmech takhle dřeli, tak se můžeme v mžiku ucházet o titul brigáda socialistické práce. </p><p>Ale ještě jedna silná paralela tady existuje. Připomíná mi to období před Wasatch, před mým posledním závodem Grand Slamu. Byl jsem zničený po Leadville, několik dní jsem nemohl pořádně ani mluvit, čekala mě tady spousta práce, kterou jsem také (moudře) dodělal týden před odletem. A stejně tak jako tehdy, když se mě moje D ptala, jestli tam jedu s cílem dokončit, nebo si jen užít, že jsem se dostal tak daleko, ke svým snům... Tak stejně jako tehdy jí i teď odpovídám. "No, víš, ono to z venku vypadá, že nemám skoro žádnou šanci, nenaběhal jsem z daleka tolik, kolik bych chtěl a potřeboval, ale svoji přípravu jsem nastavil na "Honzu" a vím, že jsem pro zdar udělal maximum, maximum pro to, aby "Honza" měl šanci doběhnout. Určitě to bude krásný, velkolepý, epický a pro mě i mystický!" </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4I7LiM7_5-Oygbdkot6_U_JttFHOk7xilmAobBNWe0lw6CMmTrL1vXKUkxLq4BN1ScH2-O6EsRXbs0PJuR40DP1ywbpg7VMT5VvGuP7V9eiix4k3UKhKWc_baIADjAn8z3mqOD4OFAQ9x4OM1P0XeKq4KNPL-YxSdatVBKgZZEtLD690nDk0wURQT/s4032/2022-08-22%2015.35.22.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4I7LiM7_5-Oygbdkot6_U_JttFHOk7xilmAobBNWe0lw6CMmTrL1vXKUkxLq4BN1ScH2-O6EsRXbs0PJuR40DP1ywbpg7VMT5VvGuP7V9eiix4k3UKhKWc_baIADjAn8z3mqOD4OFAQ9x4OM1P0XeKq4KNPL-YxSdatVBKgZZEtLD690nDk0wURQT/s320/2022-08-22%2015.35.22.jpg" width="240" /></a>Vzpomínám si na vtipnou charakteristiku Běžícího Stína... "Tebe by sázkaři i čtenáři měli "milovat!. Dokážeš totálně podělat závod, na který bys měl v pohodě mít, ale zase se vypnout a dokončit i ten, na který evidentně (v podstatě) nemáš!" :).</p><p>Tož uvidíme. Těším se silně, jako rybáři na výlov, jako babka na důchod, jako dítě na Ježíška. Držte mi palce, mám číslo 24. Mám prosbu -- kdybych nedokončil, nelitujte mě, ale ani mě nepoplácávejte po zádech. Bude to tak, jak to má být a já s tím budu spokojený!</p><p>Všemu zdar, ultra zvlášť! V říjnu se ozvu:)</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-83598959366116946012022-08-14T12:34:00.006+02:002022-08-14T18:36:11.391+02:0012 odstínů běhu, aneb ultra v každém tónu..:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjl-7D7-9naC86j0U9eHtkuYsN3lQbiAqVfVqNKxmQRNeznKCBcTLxIXuFRMyURaRIOppmcicxrnzwFwEqpq9nj6N-YCndmLxsetlc7efhzhRl5xo4EUjRxW2m_iKpYPQdshz3joFaed03BugntcgOP0Ti2OiVp-fUD1j-HvWnOkQCxesodnM11KXqW/s350/210805-papier-v-odtienoch-sedej.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="350" data-original-width="280" height="319" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjl-7D7-9naC86j0U9eHtkuYsN3lQbiAqVfVqNKxmQRNeznKCBcTLxIXuFRMyURaRIOppmcicxrnzwFwEqpq9nj6N-YCndmLxsetlc7efhzhRl5xo4EUjRxW2m_iKpYPQdshz3joFaed03BugntcgOP0Ti2OiVp-fUD1j-HvWnOkQCxesodnM11KXqW/w255-h319/210805-papier-v-odtienoch-sedej.jpg" width="255" /></a>Někdo běhá po ránu/večer, sám, s kamarády.. někdo se striktně vyhýbá lidem, někdo se drží svého rozpisu a tréninku jako písma svatého, jiný se snaží narvat doporučený trénink do dynamicky se měnícího pracovního týdne: v pondělí běhá čtvrtek, ve čtvrtek úterý, aby pátek a sobotu spojil o víkendu dohromady, čímž absolutně maže jakýkoliv efekt tréninku...[úplně se v tom vidím :)].. Jiný zase o nějakém tréninku nechce ani slyšet a běhá zásadně "pro radost", někdo běhá svých pořád stejných 5-10-x kilometrů každý den... už roky. Někdo vyběhne na kopec a na chvíli se zastaví, rozhlédne, potěší pohledem a potom teprve běží dál, jiný je naštvaný, že musel zastavit a čůrat u keře, což mu rozhodilo trénink:).</p><p>Jednak jsem řadou těchto stavu částečně prošel, jednak znám lidí, kteří běh takto praktikují, a je na tom důležité a podstatně, aby se nám to líbilo a jak se teď často připomíná, aby nás to naplňovalo.:). Je zajímavé, že čím déle člověk (hobík) běhá, tak je větší šance, že projde několika stavy, možná jimi chodí i v kruhu, nebo přestane po pár letech běhat a vymění běžecké boty za kolo nebo koloběžku.</p><p>Protože ty cykly změn, přechody mezi hlavními charakteristikami: hobik/závodník, družný/samotář jsou naprosto individuální a mají jinou frekvenci, tak i okruh běžeckých známých, souputníků a známých/kamarádů se mění. Když jsem začal běhat, byl jsem striktní samotář (určitě i z donucení), nikoho jsem neznal, běhal jsem sám na běhátku a v údolí jsem objevoval cestičky a postupně probíhal po turistických značkách přilehlé okolí. Potom se mi podařilo se seznámit s řadou lidí a následoval naprostý společenský boom... společně běhy, okoloběhy, běžecké výpravy, ... a ten kruh se zase uzavírá a vrací do stavu, kdy jsem většinou sám. Příprava na Spartu je důležitá, ale zaklínám se tím, abych "nevyhořel", aby se nestalo, že hlavním výsledkem moji přípravy bude, že mě přestane pobíhání bavit! Proto se delší běhy po cyklostezkách snažím běžet s Lubošem na kolobce, dát si pivo/párek, popovídat si... Určitě si teď dám ještě něco delšího v přírodě, abych se potěšil a měl pořád velkou radost z pobíhání, nebral to jako povinnost...</p><p>Je spousta lidí, kteří se na těžké závody připraví jen tak mimochodem, a přitom jsou třeba stavbyvedoucí na stavbě, nebo mají regulární práci od osmi do čtyř, žádné flexibilní hodiny... Tihle běžci o tom nikde nepíšou a všem nám vypravěčům (="blogerům") často natrhnou tričko i s trenýrkama..:). To se mi líbí a motivuje mě to, obzvlášť, když po těch letech mého úsilí vidím nadšení a výsledky lidí, kteří tu svou cestičku nemají zdaleka umetenou, to je ta správná vzpruha! </p><p>Naštěstí moje nejmilejší D nijak neprožívá můj "běh". Je to můj koníček, ale je také potřeba se starat o zahradu, psa... udělat/opravit věci na baráku... Tedy samozřejmě D na mě myslí, sleduje závod z pohledu manželky, jestli jsem v pořádku a tak, ale žádná "fanynka" to není:) a tak aspoň ve svém snažení a porovnávání s těmi obyčejnými si můžu říci.. jo, snažím se podobně. Taky z toho doma není nikdo na větvi:) a taky se snažím na ty závody vydělat peníze nějak extra, aby to nešlo přímo z rodinného rozpočtu, atd.</p><p>Protože já jsem společenský typ z podstaty své povahy, tak se naštěstí v údolí hodně často s někým potkám, chvíli popoběhnu a poslouchám vyprávění a rady nadšených běžců. Jak se snaží skloubit rodinu, práci, běh a někdo občas zalituje, že ho rodina moc (dostatečně) nepodporuje, že jeho kamarádi jsou na tom o hodně líp. Jjo, taky byly chvíle, kdy mi podobně myšlenky táhly hlavou, ale není to ve finále fajn? Nepomáhá nám to (myslím těm obyčejným, nereprezentantům) k větší spokojenosti? Všechny moje výsledky a pocity, jednak odráží čas a úsilí, které tomu dávám, ale hlavně, je to můj koníček a proto bych měl být šťastný, ne? A když ne, tak proč to k sakru dělám? :)</p><p>Tady si vždycky vzpomenu na slavnou "Veverkovskou otázku"... Kdy se mě Pavel (VS) třeba na 50-60 km při nějaké krizi pravidelně s úsměvem ptal: "Hele Honzo, je tohle náš koníček, děláme to rádi, že jo? Jen se ubezpečuji, protože teď mi to není úplně jasný"..:).</p><p>Podobně si vzpomínám, když jsem po ukončení stavby a stěhování do Stodůlek běžel Brdskou stezku (50k), přijel jsem domů a pokládal jsem zbytek zámkové dlažby. Přijel kamarád (běžec), co se mnou řešil stavbu. Viděl mě tam kmitat:), podávám mu pivo a on se ptá.. Tys dneska neběžel Brdskou? Jjo, běžel. Tys to zabalil? Ne, ne.. šlo to dobře, osobák! A on pokračuje a ptá se, proč tam takhle blbnu a nelehnu si a neodpočívám?... K tomu moje D poznamenala, že jsem se víc jak půl dne věnoval svému koníčkovi a že je potřeba tohle dodělat.:). A měla naprostou pravdu. Dodělal jsem a večer si sedl a dal si pár piv... A bylo to ještě lepší, než odpočívat hned po tom závodě. Věděl jsem, že jsem byl "ultra":).</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXU73pgthm9OmN2wfwqkPcluMeUAG_88WTtpVjwIsAVs59QvwMDKLKmdo0IF3hvuUrPqSRLqkRMgiYGe2qAFZtCO4yeOBjBXzhBPArz5Vl_lDYI1eSem2Yz_8-cs22D78MekmqSdfmHXQu86hAsyL3uwoZzbbcdRYVaOMaZysH-nEozlBNj_2WKqT1/s4032/2022-06-22%2020.44.09.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXU73pgthm9OmN2wfwqkPcluMeUAG_88WTtpVjwIsAVs59QvwMDKLKmdo0IF3hvuUrPqSRLqkRMgiYGe2qAFZtCO4yeOBjBXzhBPArz5Vl_lDYI1eSem2Yz_8-cs22D78MekmqSdfmHXQu86hAsyL3uwoZzbbcdRYVaOMaZysH-nEozlBNj_2WKqT1/s320/2022-06-22%2020.44.09.jpg" width="320" /></a></div><p></p><p>Proto teď obzvlášť se snažím držet rovnováhu. Spartu poběžím poprvé a naposledy, je to opravdu jediný "výstřel", ale zase -- pořád je běhání můj koníček. Slalom mezi povinnostmi, pobíháním, prací a rodinou se snažím řešit tak, abych si i na xx-tém kilometru v přípravě nebo na trase Athény-Sparta mohl na Veverkovskou otázku ...bez ohledu na hloubku příslušné krize... odpovědět... ANO, dělám to rád, je to můj koníček!:)</p><p>Ať se daří! Všemu zdar, našemu každodennímu ultra... zvlášť!</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>12:)<p></p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-67709036085925526732022-07-30T12:21:00.002+02:002022-07-31T16:43:36.907+02:00 Jak jsem narazil do nastaveného zrcadla, aneb změna strategie nutná:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXzQee25zsEk_z4bpziP_oSuI1n8wbmcRAyt90xCQN6qIrLZRBG6dNQ3Wi0xDNqQfmD9vKq_j4-EkAnVdX3p3FfEalqj8oP5RYiHGGNF0mXY891slKphG9QPAMrUczjsq5VkW15vXny-aPtllDl1FhnTFB6i1fgsuvbKzMUznPwNHjrplyR57Kj-3y/s4032/2022-07-22%2013.17.37.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXzQee25zsEk_z4bpziP_oSuI1n8wbmcRAyt90xCQN6qIrLZRBG6dNQ3Wi0xDNqQfmD9vKq_j4-EkAnVdX3p3FfEalqj8oP5RYiHGGNF0mXY891slKphG9QPAMrUczjsq5VkW15vXny-aPtllDl1FhnTFB6i1fgsuvbKzMUznPwNHjrplyR57Kj-3y/s320/2022-07-22%2013.17.37.jpg" width="240" /></a>Jít nebo nejít do Kladna? Toť otázka! Samozřejmě neúspěšná konfrontace s realitou může rozklížít i pevné povahy, člověk se potom začne posunovat rychleji k bodu rezignace. Na druhou stranu jsem si věřil, že mě případný neúspěch nezlomí a utěšoval se tím, že je to naprosto skvělá příležitost si vyzkoušet strategii na začátek Spartathlonu. </p><p>Proto jsem letos jsem šel do Kladna s jasným plánem. Na papírku mám vytištěné mezičasy ze své nejrychlejší 24h, vedle "konzistentní" plán (až do 200k) s pohodovějším startem a v posledním sloupečku mám nejbližší check point ve Spartě s limitem, ať vím, jak se budu cítit. Pokud vydržím celou dobu, budu tam až do konce, pokud mě to sejme, skončím, ať šetřím síly a promyslím, co a jak změnit.</p><p>Základní atributy nácviku: žádná podpora, žádná muzika, která mi na okruhu u 24h pomáhá skoro jako extra noha:), věci naházené v tašce, abych při převlékání byl stejně zmatený jako na stanicích, kdy hledám svůj bágl, s sebou ledvinku s drobnou lékárnou, vazelínou...:). Prostě takový běžecký simulátor. Nicméně s tím nácvikem zmatků a skutečných situací jsem to trochu přehnal, nevzal jsem si nejen náhradní běžecké ponožky, ale přišel jsem do Kladna v obyčejných. To člověk nevymyslí, ale 12Honza nechtěně realizuje...</p><p>Strašně mě potěšilo, když jsem to vyprávěl kamarádům, jaký jsem trouba, model pomatený stařík:), tak mi řada z nich okamžitě nabízena svoje ponožky, jeden z jejich supportu si začal hned rozvazovat boty, Bubo (PS) dokonce odněkud vylovil nové ponožky v plus mínus mojí velikosti. Byl jsem fakt dojatý, to potěší... ale v rámci nácviku jsem si řekl, aspoň vyzkouším, kam až to půjde jen tak, také mi to něco řekne o výdrži nohou. Bohužel střídající se déšť a promočené boty se moc u mě nesnášely s obyčejnými ponožkami.</p><p>Na zhruba 55 km jsem zavolal synovi, ať mi přiveze moje ponožky, obětoval jsem řadu cenných minut na výměnu a rozříznutí nejhorších puchýřů, odmítl support, poslal ho zpět domů a vrátil se na okruh. Nácvikově se mi Kladno naprosto vydařilo. Počasí skvělé, počáteční teplo vystřídal déšť s lehkým parnem, připomínající svěží ráno v prádelně. Co víc si přát, že?:)</p><p>Měl jsem "dobrý plán", běžet začátek konzervativně poblíž limitů, šetřit síly, abych přečkal přísné cut-offs na začátku závodu a mohl jim lépe vzdorovat v druhé půlce. Ale jak správně říkal Mike Tyson “Everyone has a plan until they get punched in the mouth.” [Každý má plán, dokud nedostane pěstí do obličeje] :). Takže můj střet s realitou na 80km byl neúprosný, minul jsem limit o šest minut. Jasné, mohl jsem se vracet do závodu na další přísnější limit na 100 km, ale z hlediska mé přípravy na Spartu jsem viděl, že správné je se držet původního rozpisu. ukončit to, prožít si svoje zklamání, že jsem nedoběhl, že mě sejmul 22 check point na Spartě. </p><p>Cvičně jsem tedy prohrál, skončil na 80km, myslím, že to poučení si vezmu k srdci víc, než kdybych se snažil konzistentně dokončit v rozmezí cca 170-180k. To bych si mohl říkat, v podstatě dobrý, pršelo, atd... Takhle vím, že to dobrý nebylo:), že se musím zlepšit a začít rychleji, zvyknout si na tempo zhruba o minutu na kilometr rychlejší, aspoň v tom začátku. </p><div>80k je dobrý tréning, takže v týdnu po Kladně odstraňuji všechny pracovnía rodinné povinnosti, pohřeb, návštěny, konzultace a každý den si připomínám to výrazné popleskání na Kladně. Zaháním pohodové tempo a snažím se, aby o 45-60s na kilometr rychlejší běh se stal mým novým pohodovým tempem. Bude to bojovné, klidně ať dostanu nakopáno, ale musím teď přiložit na tu pomyslnou hromadu k zapálení daleko víc svého úsilí. Zatím jsem pevně rozhodnutý. </div><div><br /></div><div>Znovu jsem si uvědomil, že asi budu zase výrazněji zvracet, že to zase bude závod ve stylu "Hail Merry", který já relativně často a celkem úspěšně používám. </div><div><br /></div><div><b><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span>--- Drobná vysvětlivka ---</b></div><div>Hail Merry, my bychom řekli asi "Zdrávas", jako paralelu k názvu známé modlitby, která je v americkém fotbalu synonymem naprosto zoufalého pokusu prohrávajícího týmu zvrátit skóre v závěru zápasu nakopnutím míče dopředu a úprkem všech hráčů za ním...</div><div><b><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span><span> </span>--- Konec vysvětlivky ---</b></div><div><br /></div><div>Tak jo mám upgrade plánu -- a i když to není úplně jednoduchý držet odhodlání, bojovat se zlobivou levou achilovkou, snažit se žít společensky, pracovat a přitom něco smysluplně naběhat:) -- budu se ho držet. Připomíná mi to magický trojúhelník (ze studií): Jedna strana trojúhelníka byla spánek, druhá známky a třetí společenský život. Když člověk chtěl lepší známky, tak to u mě na MFF vždy znamenalo o hodně míň spánku. Teď mi Garmin hlásí už několik dní po sobě skóre spánku pod 40 a dává mi varování, že bych měl víc a efektivněji spát a odpočívat. Vracím se do dětství!:)</div><p>Všemu zdar, našemu plánování, úsilí.. zdar! Ultra.. zvlášť!:)</p><p>12.)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com15tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-69401584391294801512022-07-09T12:34:00.002+02:002022-07-09T17:22:48.278+02:00 Reklamy/výzkum, media, aneb Honza "zkoumá" a žije i v éteru:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC4wy2xaQMv4q48KfEOOv02j3oO2-pilrIFWihjpsaBF_qepKeJkk7g73MAOu9hfAEh7lem2Q8rtIWC1P_0_1xBYHjcYGO8Mf2s_484_-YWWbiAHlBqFL6ToUNlqj5fMhdhJyRLWHTqOjw19JbiYJDLzhgbSRaqXxFLqs-gb9pe6m4b2pdCA3Yq0ol/s4032/2022-06-29%2013.52.12.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhC4wy2xaQMv4q48KfEOOv02j3oO2-pilrIFWihjpsaBF_qepKeJkk7g73MAOu9hfAEh7lem2Q8rtIWC1P_0_1xBYHjcYGO8Mf2s_484_-YWWbiAHlBqFL6ToUNlqj5fMhdhJyRLWHTqOjw19JbiYJDLzhgbSRaqXxFLqs-gb9pe6m4b2pdCA3Yq0ol/s320/2022-06-29%2013.52.12.jpg" width="320" /></a>Vzpomínám na různé vtipné parodie na reklamy a "spotřebitelský výzkum"... Někdo ženě pochválí nový svetr a dotyčná obratem odpoví, že není nový, že je vypraný v Perwollu.. a hned vytáhne z malé psaníčkové kabelky velké 5 kg balení Perwollu:)... Nebo si někdo myje půlku hlavy jedním šamponem a druhou půlku jiným a sleduje lupy:). Zní to šíleně, ale poctivá příprava na Spartu mě nakonec dostala do podobné situace.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9ZPxkLyhZIYuYZDDyXBpEWN4WdxrSJ8KvNDVecS3hLzaA_2PS2zmvIcAnEgnuEkaBwni0HbHTBWAezkL_Xl0-_TcZ6pDgKCqmqkesTVwAIry2S63M4lDFfw4DGcKJOv8Ur5L7rw_ZAhCcf-JZHyu1TScpsLdI-DHzNV566JexVkjvW6s5OjNQbqCS/s495/black-white.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="297" data-original-width="495" height="192" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9ZPxkLyhZIYuYZDDyXBpEWN4WdxrSJ8KvNDVecS3hLzaA_2PS2zmvIcAnEgnuEkaBwni0HbHTBWAezkL_Xl0-_TcZ6pDgKCqmqkesTVwAIry2S63M4lDFfw4DGcKJOv8Ur5L7rw_ZAhCcf-JZHyu1TScpsLdI-DHzNV566JexVkjvW6s5OjNQbqCS/s320/black-white.jpg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEl7r_NIcHH0S_L-1ut_QfqHXqhCXdnPVXS5FM_3ZRSnHIF_njQnXfJestMdWlnFcsPMQzrRhlnhr-MVXcXdyg7PL2iV3sY9cCpDyFGZeFLl5QaGnj3b-OLfuYOlE2JhGxTqZwovx0wcMPHp3VscD9W8BIhuHo4EmhTwAfKMtesAbK_uapga6z-CdE/s4032/2022-06-29%2014.01.18.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEl7r_NIcHH0S_L-1ut_QfqHXqhCXdnPVXS5FM_3ZRSnHIF_njQnXfJestMdWlnFcsPMQzrRhlnhr-MVXcXdyg7PL2iV3sY9cCpDyFGZeFLl5QaGnj3b-OLfuYOlE2JhGxTqZwovx0wcMPHp3VscD9W8BIhuHo4EmhTwAfKMtesAbK_uapga6z-CdE/s320/2022-06-29%2014.01.18.jpg" width="320" /></a>Představte si, častý běžecký problém optimálního oblečení ve velkém horku... Zjednoduším problém na prostou otázku: Černé nebo bílé tričko? Samozřejmě si většina z vás určitě řekne, že jsem magor. Bílá odráží záření, černá jej pohlcuje, co tedy řešit? Ale hned se otevírá řada zajímavých fyzikálních problémů, které vycházejí ze zdánlivě nelogických východisek, jako, že teplá voda vložená do mrazáku prý zmrzne rychleji než studená, atd. Existují studie, které podporují černou barvu v horku při pohybu. Prohlížel jsem celkem rozsáhlé diskuse, ke konci plné i ostřejších slov, s argumenty -- když je černá tak špatná, proč beduíni na poušti mají tedy černé oblečení? </p><p>"Bílý tábor" argumentoval náboženskými důvody (sunnité vs. šíité), zastánci černé tloušťkou (a volností) oděvu a pohybem, při kterém vzniká tzv. komínový efekt, nebo kdy víc tepla je odraženo než zadržováno:). No otevřel jsem i základní kalorimetrické rovnice, abych trochu víc teoreticky pronikl do problematiky:), ale to jsem vzdal, těch faktorů je opravdu hodně. Nakonec jsem si řekl, že nejlepší je stejně "experiment". Koupil jsem si bílé a černé tričko z Decathlonu (stejná značka, stejný střih, nepropouštějící 50 procent UV záření) a výzkum mohl začít -- v těch vedrech jsem v nich běhal na střídačku. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_gfsaljUWmhyf49mfd4RjfqSMhMP1B-rnHvgivj7kcWxSk3Se3IGqxy_mp3ZYCpCCBWQjjNocFKKlUqRzI7UV1u6WDa4OO8xbdq6Fda_QaAB_QIWIJEMz23LarXrFbQ6HeFrfvNkgiPzPzvgXtZCDYnxVwbIG9yiUUZkCdgnzyFWsnwxfKj-N-8CA/s4032/2022-06-29%2014.30.45.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_gfsaljUWmhyf49mfd4RjfqSMhMP1B-rnHvgivj7kcWxSk3Se3IGqxy_mp3ZYCpCCBWQjjNocFKKlUqRzI7UV1u6WDa4OO8xbdq6Fda_QaAB_QIWIJEMz23LarXrFbQ6HeFrfvNkgiPzPzvgXtZCDYnxVwbIG9yiUUZkCdgnzyFWsnwxfKj-N-8CA/s320/2022-06-29%2014.30.45.jpg" width="320" /></a>Opravdu jsem v minulých dnech a týdnech v těch největších vedrech (ať už tady nebo v Římě) běhal různě na střídačku ve "stejných" černých a bílých tričkách, dělal si poznámky. Při požadavku nepropustnosti 50 procent UV záření, se mi v tom černém běhalo o poznání lépe. Bylo sice od stejné značky, ale pohmatem se mi zdálo o maličko tenčí s menší hustotou látky. Výsledek mě trochu překvapil, ale výzkum je výzkum:)... Na Kladně poběžím v černém!</p><p>[Po svém rozhodnutí jsem si uvědomil, že vlastně všechny moje šílenosti v teple.. Rondu, Kanárské ostrovy, Menorku.. jsem nakonec absolvoval v černém tričku!..:) .].. Tolik moje pozorování. Jak to máte vy? </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgQeciypYD6Yg_oWTyNogaQWh3zhp8PEmpV_lGVWZx8tTiwACxCAFG2RVWfwpQLbZs17qg1tXJUZsjPbS5f2vwYEycWH4iXYz7Tt0KMtrV5rPFQGYqNCd-yq1UQnCOQNDkT7tFsch7r2ovgHFlLxbozCfHlQ2ZkDCd7Cwt2V2DCxFUAmHZour9qBE_/s4032/2022-06-29%2013.45.54.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgQeciypYD6Yg_oWTyNogaQWh3zhp8PEmpV_lGVWZx8tTiwACxCAFG2RVWfwpQLbZs17qg1tXJUZsjPbS5f2vwYEycWH4iXYz7Tt0KMtrV5rPFQGYqNCd-yq1UQnCOQNDkT7tFsch7r2ovgHFlLxbozCfHlQ2ZkDCd7Cwt2V2DCxFUAmHZour9qBE_/s320/2022-06-29%2013.45.54.jpg" width="320" /></a></p><p></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZaDdnsaoUGOO4Uk5WtjcsVpHxW4xOM0HTSSPIFx3iBfkyOBMzXXqBlsGR4M-tnaZQOxmH7vMMJZbUBGZdkdMra6vovrN7bDgn00DGxVDUYuRt9Q0qzTDXJJE89Gh1b2Pdgbg9CcOm1uC85kvR8R4uItq1ksk2Z7ofXkVlX5FEuEANL7efJ9yZ8PjO/s4032/2022-06-29%2013.46.05.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZaDdnsaoUGOO4Uk5WtjcsVpHxW4xOM0HTSSPIFx3iBfkyOBMzXXqBlsGR4M-tnaZQOxmH7vMMJZbUBGZdkdMra6vovrN7bDgn00DGxVDUYuRt9Q0qzTDXJJE89Gh1b2Pdgbg9CcOm1uC85kvR8R4uItq1ksk2Z7ofXkVlX5FEuEANL7efJ9yZ8PjO/s320/2022-06-29%2013.46.05.jpg" width="320" /></a></p>Doba, respektive prázdninové služební cesty, sice nepřály úplně pohodovému tréninku, ale přesto jsem se snažil: v horku a teple jsem běhal přes polední pauzy jako pako, často v teplotách kolem 40C v černém triku -- občas jsem měl i dvě, abych se zocelil:). Ve skrytu duše se zaklínám tím, že je to optimální trénink na Spartu. Snažím se běhat pocitově, ne, že bych cílil na nějakou rychlost, snažím se nekoukat na hodinky a běžet tak, abych neztratil sílu a přitom držel trochu rozumné tempo. <p></p><p>Trochu mi ten můj "výzkum" a "trénink" extrémních teplot narušují zprávy o úmrtích a kolapsech běžců, kteří byli o 15+ let mladší než já. Svoji nejmilejší manželku uklidňuji tím, že já běhám pomalu a a navíc v šíleném počasí už řadu let. Proč by mě to mělo klepnout právě teď, že? Paradoxně si myslím, že nekoukání na hodinky a běh podle pocitu je v mém případě nejlepší prevence.</p><p>Mám ze Sparty šílený respekt, za 14 dní bude v Kladně 24h, kde bych si chtěl ještě zavčasu pár věcí vyzkoušet... je to ale trochu riziko. Co když mi to nepůjde? Co když se něco pokazí, někde se zraním? To by mě mohlo nahlodat o hodně víc než soustavné připomínky mého koloběžkového parťáka:)... že trénuji málo, že na to nemám, že jsem měl nechat registraci někomu jinému, s větší šancí na dokončení... </p><p>Ale kdepak! Snažím se všechny pochyby z blízkého i vzdálenějšího okolí přetavit do svého odhodlání... Aby, až přijde čas... jsem byl schopen bojovat stejně silně jako třetí opička v hustém lijáku na nástupní rampě na Noemovu archu!:)</p><p>Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zdar!</p><p>Abych dostál svému slibu, konečně se objevil nový (#14 díl) Podcastu "Běhej lesy", ve kterém jsem si povídal s Markem M. Pro ty, kteří sem zabloudí a neznáme se osobně aspoň uslyší moje kecy naživo i když vlastně ze záznamu. Myslím, že mě dynamika podcastu dobře vystihuje... Začínám mluvit opatrně, se snahou o spisovnou češtinu, abych skončil svým tradičním nespisovným vodopádem slov na jeden nádech:). Třeba se vám to bude líbit.</p><p>12:)</p><p><a href="https://open.spotify.com/episode/0QgBcLqFQEs7tzphQtL1xX">https://open.spotify.com/episode/0QgBcLqFQEs7tzphQtL1xX</a></p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com20tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-43603833669235503612022-06-16T21:12:00.003+02:002022-06-16T21:33:37.121+02:00Moje kilometrománie, příprava-běhám jako Ferrari, aneb objem ničím nenahradíš:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhALDGYgREh6p8FbEC4kkmHcoFp1_9_vNgQG3pZwMKjZPogiBpyx3Yu_aNlR5svbRVj3QnCckMuhxZQll6xDCIznGGOyZ9VUbKxN_WwcJhXuzhKsMmT8nvvXPzGSFUW4qQARma_x9g_7nhY_U9P3ioIuQfrgvdKBMore2q85IZu-yEfS8JSt1BnUXeO/s4032/2022-06-04%2012.12.54.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhALDGYgREh6p8FbEC4kkmHcoFp1_9_vNgQG3pZwMKjZPogiBpyx3Yu_aNlR5svbRVj3QnCckMuhxZQll6xDCIznGGOyZ9VUbKxN_WwcJhXuzhKsMmT8nvvXPzGSFUW4qQARma_x9g_7nhY_U9P3ioIuQfrgvdKBMore2q85IZu-yEfS8JSt1BnUXeO/s320/2022-06-04%2012.12.54.jpg" width="320" /></a>Už jsem si říkal, že si musím něco zapsat do svého "deníčku"... abych přes to všechno svoje usilovné úsilí nezapomněl na samotnou podstatu a radost ze svého pobíhání. Ne, že by se mi neděly veselé a zajímavé příhody, naopak... Mám hafo veselých zážitků, ale řada z nich je spojena s nejmenovaným sparingpartnerem a já pod pohrůžkou vážných zranění (zlomení nohy/ruky) o nich nesmím mluvit. Ó jaká to muka! </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW4_PbEpIYUFR4pDM-iFaKEp3gmskbB3NyfFPhEYaIlYBy6tLz0ohh_pXvBvsc9AsYJp9C5k4aJ55hw0hyzb51bDmQQKI4ZsiYSfXO7HbGazLCjvwP1L-6qv6SiM0NbGb_880GbPyNB7_uFIHpISbHweyP2thWp4pdbDs2K_gViO1VkzXOXCGVP1pp/s4032/2022-06-04%2012.20.00.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW4_PbEpIYUFR4pDM-iFaKEp3gmskbB3NyfFPhEYaIlYBy6tLz0ohh_pXvBvsc9AsYJp9C5k4aJ55hw0hyzb51bDmQQKI4ZsiYSfXO7HbGazLCjvwP1L-6qv6SiM0NbGb_880GbPyNB7_uFIHpISbHweyP2thWp4pdbDs2K_gViO1VkzXOXCGVP1pp/s320/2022-06-04%2012.20.00.jpg" width="320" /></a>Ale veselé a dojemné zážitky mám se svou slepou kámoškou z údolí (tak ji nazývá L.), která pokaždé, když běžím kolem, to komentuje. Například: "Dneska nějak dupete, to není dobře! ...Vysvětluji jí těžký bágl... "Tak kolik dneska?"... Zatím patnáct, povídám... "To je potřeba přidat, jinak toho dědka ze sebe nevyženete!":). A znovu mi zopakovala svoji nabídku, že je instruktorem a že mě klidně začne učit Braillovo písmo, abych měl předstih!:)... [Naštěstí podle všeho návštěva u očního dopadla na výbornou. Prý víme o co se jedná a dá se s tím pracovat. Pravda je, že mám nové brýle třetí den a je to úplně něco jiného]. A dnes mě úplně dojala. Běžím a ona mi radí, tady kousek výš si dejte pozor, jsou tam nějaké větve a nepořádek přes cestu, teď se tam vyboural jeden cyklista, tak ať se nezraníte!... Slepá paní mě navigovala přes překážky po Prokopském údolí... Není to krásný?</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXdC7C54BH9oh0BtHJ0KOe-adUgJZeyiMlUyPyRekIAnN-FuTqx6RCzWA2VNpa4VL8aamFjV0VD597Wf5wfqxpBLXuKt7vezREUsHNfRRN9KA47JTCc_JIIVFPaXBo5QhFk3vxW3Of0AY3Ki3PBJ6qFuL2f-RXSdZL3HLJsG5NHyNJCHEeoEWzhV-6/s4032/2022-06-05%2010.53.14.heic" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXdC7C54BH9oh0BtHJ0KOe-adUgJZeyiMlUyPyRekIAnN-FuTqx6RCzWA2VNpa4VL8aamFjV0VD597Wf5wfqxpBLXuKt7vezREUsHNfRRN9KA47JTCc_JIIVFPaXBo5QhFk3vxW3Of0AY3Ki3PBJ6qFuL2f-RXSdZL3HLJsG5NHyNJCHEeoEWzhV-6/s320/2022-06-05%2010.53.14.heic" width="320" /></a>Ale i na cyklostezce podél vody (s nejmenovaným parťákem) nakonec člověk potkává známé (třeba na závodě v údolí), na koloběžkách, na kolech... Už jsem tam profláklý, na Stravě tím pádem držím celou řadu pozic "lokální legendy":) i na vzdálenějších segmentech. Naše "dvojka" -- já pomaleji běžící a vedle mě L. tlačící koloběžku -- se pozvolna stává součástí místního koloritu. Už se mi několikrát stalo, když běžím sám, tak na mě někdo volá, kde jsem nechal parťáka?:).. On mi to sice nevěří, ale krásně to komentovala Nikie, která nás prý ukazovala dětem z vlaku pod barrandovskou skálou se slovy: "Hele děti, to je Luboš na kolobce, poznáte ho podle toho, že s ním běží doprovodný běžec!" Musím se pochlubit -- být označen jako doprovodný běžec koloběžkáře je velká pocta:).. Je to podobná mystifikace, jako když mě někdo rychlejší předbíhá a já si dělám legraci s poznámkou.. Teď se spolu přetahujeme, ale oni jsou o kolo zpět!:)...</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgRFxqCQsvYVRdSQiIQZhcy3zM4MQgCXpn_OtoSRd8UuM1a3k0oIfOAzi-rsUdQDUEnWL6x4nUNtq-KB9TOrIBc8uqB-Tt3KYJw71DzpfW7SfeJeVpYSpQvLUpWmKmo62hNsp2XQB2wAQfa57rhaTzjO_v5Npkn6UuZY6tSR1hxmubwlPs1SuRb2RB/s4032/2022-06-05%2011.39.09.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgRFxqCQsvYVRdSQiIQZhcy3zM4MQgCXpn_OtoSRd8UuM1a3k0oIfOAzi-rsUdQDUEnWL6x4nUNtq-KB9TOrIBc8uqB-Tt3KYJw71DzpfW7SfeJeVpYSpQvLUpWmKmo62hNsp2XQB2wAQfa57rhaTzjO_v5Npkn6UuZY6tSR1hxmubwlPs1SuRb2RB/s320/2022-06-05%2011.39.09.jpg" width="320" /></a>Samozřejmě, nejlepší jsou interakce s domorodci z trailu a z běžecké turistiky. Minulý víkend jsem běžel zkontrolovat synovi stavbu, 25 km v jednom směru. Bylo horko, po nějaké chvíli jsem zjistil, že nemám moc nabité hodinky (skutečně zvadly na 30 km) a ani mobil na tom nebyl o moc lépe... Neměl jsem sebou peníze a tak mi nezbylo, než občas zavolat, zazvonit u dveří a jako chudý pocestný poprosit o trochu vody. Jednou mi v duchu pohádky nabízeli i skývu chleba:). Lidé jsou u nás hodní a reakce na prosbu o vodu byly velmi různorodé. Jeden mi přinesl vodu ze studně v kyblíku, druhý v konvici od čaje a další se ptal, jestli je minerálka Vittel OK? Já to miluju... a všem pokaždé děkuji, protože voda je skvělá a hovory s domorodci mě vždy potěší. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiorhhDxxlutiHZa_5qdSpzmSnts_Nk7xluXVIh7M9fvaLvzKPAEy8FWgXaT1kZyCZcpstJNO9YkLarEtvCjLwkkNuLGZM05skvJ9TUUDRky87CyG7oTMQEAUPa9zR3iT-S1vBej-vzPTmCJUpMgKduv2lNdUHytXgXqyvuYF2b_tnvIWfR9fd2vhSI/s4032/2022-06-05%2009.20.32-1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiorhhDxxlutiHZa_5qdSpzmSnts_Nk7xluXVIh7M9fvaLvzKPAEy8FWgXaT1kZyCZcpstJNO9YkLarEtvCjLwkkNuLGZM05skvJ9TUUDRky87CyG7oTMQEAUPa9zR3iT-S1vBej-vzPTmCJUpMgKduv2lNdUHytXgXqyvuYF2b_tnvIWfR9fd2vhSI/s320/2022-06-05%2009.20.32-1.jpg" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj32TAdCXwKrGwgfM9g0b7M3VipaqEuPQUAq5NaptOtOS1aJu_oOoeTxSLoExL45KEl2y05USiMaR8qbRg9NxRvrJHCgzuQKZ1IXB9bvQBAVwoJaAxbS35o21e-zVYDub1Led2gzsqprnaDueg4etGHVLU7hPH1P2jHPhOo1wJV4db3V5AYYrRScUGE/s4032/2022-06-05%2011.27.40.heic" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj32TAdCXwKrGwgfM9g0b7M3VipaqEuPQUAq5NaptOtOS1aJu_oOoeTxSLoExL45KEl2y05USiMaR8qbRg9NxRvrJHCgzuQKZ1IXB9bvQBAVwoJaAxbS35o21e-zVYDub1Led2gzsqprnaDueg4etGHVLU7hPH1P2jHPhOo1wJV4db3V5AYYrRScUGE/s320/2022-06-05%2011.27.40.heic" width="240" /></a></p><p>V minulých dnech byl poslední termín pro zaplacení startovného do Sparty. Hned potom člověk získá startovní číslo. Jako vždy, numerologicky to mám pojištěné na maximum, takže jakékoliv průšvihy jsou jen a jen moje chyba. Posuďte sami... </p><p><b>Mám číslo 24</b>! Vím, už jsem tady u Grand Slamu sliboval, že se k číselné symbolice startovních čísel nebudu vracet, že jsem si vědom svojí úchylky... ale nedá mi to. Lidé narození 24. jsou obecně chránění velkou přízni vesmíru, jsou to šťastlivci. Redukováno na jedno číslo dostáváte 6, což je polovička 12. [Limit do Sparty je 36h, 36=24+12]. Číslo <b>2</b> je vnímané silně pro svoji dualitu, rovnováhu, spolupráci a možnost vytvoření něčeho z ničeho, co u mě bude silně aktuální:). Číslo <b>4</b> bývá v našich končinách spojeno s cyklem ročních období, tvrdou prací a úsilím, spolu s 2 s denním cyklem. Vždy je symbolem kruhu, uzavírání, dokončení... No doufejme:). Pro úplnost dodávám, že řecká abeceda má 24 písmen(!). </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaHnjiq5UEq5PrwNeoZeDDltDfuqRrlRTTgbYpWrI4V2siAQXt83wl4Wxrg91u-E7XnZti_CEuc0dtLu2ZL_a86za7Kp5ICswLe427sfXitBglh16f3KUNenD0CwiYq55wFqgQMCQDRz9NoS9WTys06H3qr49CNmuUv5I2lXwnfLpsjNEieavKGS03/s4032/2022-06-16%2008.27.16.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaHnjiq5UEq5PrwNeoZeDDltDfuqRrlRTTgbYpWrI4V2siAQXt83wl4Wxrg91u-E7XnZti_CEuc0dtLu2ZL_a86za7Kp5ICswLe427sfXitBglh16f3KUNenD0CwiYq55wFqgQMCQDRz9NoS9WTys06H3qr49CNmuUv5I2lXwnfLpsjNEieavKGS03/s320/2022-06-16%2008.27.16.jpg" width="320" /></a>Tak jako tak... Snažím se sbírat kilometry jako děti pokémony, posílit ducha a připravit se co nejlépe na můj nejdelší běh. Každé pondělí zažívám kilometrovou kocovinu, moje počítadlo na garminu je vynulované a já musím symbolicky začínat znovu. Zvykám si na nové brýle, raduji se a věřím, že s nimi lépe uvidím překážky na cestě. Jsem unavený, občas běhám fakt pomalu.. Ale neustále si připomínám, že kdo chce běhat ultra, musí holt v tréninku naběhat hodně kilometrů a konzistentně na svých nohách strávit spoustu hodin. Opakuji si pořád mantru Běžícího Stína pro pomalé a ještě pomalejší ultra běžce: "Ultra se rodí v unaveném těle, s unavenou hlavou, na unavených nohách!"</p><p>Všemu zdar! Našemu úsilí.. a ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-49802844438176268592022-05-25T21:12:00.013+02:002022-05-25T21:26:15.439+02:00 Dát všechno na jednu hromadu a zapálit, aneb nedoběhnutou stezkou koní na Menorce…doufejme do Sparty...:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDxI7WLnfzNmCeH8V_hnj8F96K5usAiAQA_8nBlzpHaCcRcATuVUjJDSBSn1TdldhXJ2xhXU7Z0t2aVzrPABegt6b1UQV5IRzPUvJKoEqncUgF6ZwXmhcAQQ4lBc-PSagvxKwc0Ns76yo-0reqZyYLLqOehlE90Eeyvd_ZuS2GnARn8IQbwSvTAcxe/s4032/2022-05-20%2008.00.57.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDxI7WLnfzNmCeH8V_hnj8F96K5usAiAQA_8nBlzpHaCcRcATuVUjJDSBSn1TdldhXJ2xhXU7Z0t2aVzrPABegt6b1UQV5IRzPUvJKoEqncUgF6ZwXmhcAQQ4lBc-PSagvxKwc0Ns76yo-0reqZyYLLqOehlE90Eeyvd_ZuS2GnARn8IQbwSvTAcxe/s320/2022-05-20%2008.00.57.jpg" width="320" /></a>Byl jsem dopředu varován svými kamarády, že kombinace závodu a dovolené s manželkou má zpravidla dvě cílová řešení: buď nedoběhneš závod, ale rodinná akce se vydaří… nebo je to úplně obráceně:). Statisticky vzato, šance, že se obojí nepovede je výrazně větší, než že člověk trefí bank a všechno vyjde jak v hollywoodském filmu.:)</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheqgVDge4uFkQ5z2HWlNIUNGaTPzxBfVJWtoNYa_M2PnsYIz6mfDpF1bcO0u-_UoCKi_7WNwgWQwWuE6_nWv8dG521mME_3Ijz7YzTUfuVCRUzSrS0X-H36pxuV2652hhgssYHjOPFQlkOu9goUv9ADS8dNskpSiNB6DAUZYZQSAKbd1Q2jlbIFd6y/s4032/2022-05-19%2015.29.38.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheqgVDge4uFkQ5z2HWlNIUNGaTPzxBfVJWtoNYa_M2PnsYIz6mfDpF1bcO0u-_UoCKi_7WNwgWQwWuE6_nWv8dG521mME_3Ijz7YzTUfuVCRUzSrS0X-H36pxuV2652hhgssYHjOPFQlkOu9goUv9ADS8dNskpSiNB6DAUZYZQSAKbd1Q2jlbIFd6y/s320/2022-05-19%2015.29.38.jpg" width="320" /></a>Upřímně, na závod kolem ostrova jsem se přihlásil v době, kdy moje účast na Spartě byla vzdálená skoro jako mlhovina Andromedy… A na tenhle typ závodu jsem skoro vůbec netrénoval, běhal jsem po silnici, moje poskakování přes kořeny v údolí by se dali spočítat na prstech jedné ruky dlouholetého pracovníka na pile. Přemýšlel jsem o tom i závod zrušit, ale když moje nejmilejší prohlásila, že by se mnou někam jela, až pojedu běhat do teplých krajin… bylo rozhodnuto.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZ6nshcmEz9WsPZeMRZI5ujH7iUCoS5GN88lb1nYXjJb6xXQu-UdcD5B_luE-Pg66YU_TtHueafB7xFL9MBxobvFawsbRhAjVP_J0sbOn5pb7bXZvDnOVrdhUNPzKVTeo-7mnpk8wo5kEiHSeHzr-WXM4GjZmVmKbm0oOuEsGW2luilzvD8RnwfBVd/s1334/2022-05-19%2019.47.11.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1334" data-original-width="750" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZ6nshcmEz9WsPZeMRZI5ujH7iUCoS5GN88lb1nYXjJb6xXQu-UdcD5B_luE-Pg66YU_TtHueafB7xFL9MBxobvFawsbRhAjVP_J0sbOn5pb7bXZvDnOVrdhUNPzKVTeo-7mnpk8wo5kEiHSeHzr-WXM4GjZmVmKbm0oOuEsGW2luilzvD8RnwfBVd/s320/2022-05-19%2019.47.11.png" width="180" /></a><br />Utěšoval jsem se, že mě neuvidí nikde na stanici, kolem hotelu bych měl běžet až pět kilometru od cíle… proto jsem to viděl celé naprosto bezpečně, ovšem zapomněl jsem, proč jsem mojí nejmilejší odjakživa říkal Slunéčko… Za víc jak třicet let, co jsme spolu jsme nebyli na jediné letní dovolené, kde by pršelo, kde by byly nějaké mraky(!)… Všechny naše cesty k moři byly charakteristické vysokými tropickými teplotami a nebem bez jediného mráčku. Ani tentokrát tomu nebylo jinak:). Pořadatelé dopředu hlásili extrémní počasí…</p><p><br />Bohužel já se moc nemůžu utěšovat jako většina běžců, že se západem slunce se zrychlím a běžecké manko lehce stáhnu. Normálně v technickém terénu moje vidění a rychlost nestojí za nic, ale v noci, obzvlášť teď, když pobíhám převážně po silnici, je to ještě horší. [Příští týden konečně jdu na oční a zkusím s očním lékařem něco "vymyslet", přeměřit oči, zkusit jiné brýle...:)]</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXnu0yVhgfqcehkDpayEdkESc_LOPsCSVGP-0L6v-wmBDUopHFFIBuCDbmPm0Ng0uKzrpGUlMi9x4Wa8n1MTzNiSj5CbE5OZIcDq6gkAbh3NaFXrwQT_ht5Lpra_d4sE7HrUman1X62QawLb1IE7xw1pH4LqmNhuFFBQNofA-HATy1cxCVCD1zGqcY/s4032/2022-05-20%2010.55.42.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXnu0yVhgfqcehkDpayEdkESc_LOPsCSVGP-0L6v-wmBDUopHFFIBuCDbmPm0Ng0uKzrpGUlMi9x4Wa8n1MTzNiSj5CbE5OZIcDq6gkAbh3NaFXrwQT_ht5Lpra_d4sE7HrUman1X62QawLb1IE7xw1pH4LqmNhuFFBQNofA-HATy1cxCVCD1zGqcY/s320/2022-05-20%2010.55.42.jpg" width="320" /></a>Moudře startuji v 8:30 ráno, s limitem 40 hodin. Zase si nechávám zkontrolovat povinnou výbavu a jsem jeden z mála (druhého jsem neviděl), který neustoupil stranou, nevyndal nepromokavou bundu, baterku a další propriety, protože baterka i cokoliv na noc se dalo klidně dát na stanici na 53 km. Takže zbytečně obložený sleduji (v tomto roce naživo) vzpínající se vraníky a vybíhám na jejich stezku, stezku koní, obezřetně:) zhruba o 0,5 až minutu na kilometr pomaleji než před rokem. </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLYwOtygCW7ZuTVDcXc5pJu8aSS3yM7TkRAznaJJCaeZhwRX1pOw52RhKFmdrmCwJOo2BE5AJHONYlQ1AEo50nEuExqZrq3XLCS-5BE6uGLjvMB_iq-IdHMuTrnai1ClFngvwdfmot7ilMF7aCjvAaJ5wTxA3BxGDJXWIquMUva7EWOQJoXRyIQZDz/s4032/2022-05-20%2009.16.08.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLYwOtygCW7ZuTVDcXc5pJu8aSS3yM7TkRAznaJJCaeZhwRX1pOw52RhKFmdrmCwJOo2BE5AJHONYlQ1AEo50nEuExqZrq3XLCS-5BE6uGLjvMB_iq-IdHMuTrnai1ClFngvwdfmot7ilMF7aCjvAaJ5wTxA3BxGDJXWIquMUva7EWOQJoXRyIQZDz/s320/2022-05-20%2009.16.08.jpg" width="320" /></a>Asi to znáte to z jiných ostrovů -- Sopečný povrch cest kolem moře je erodován mořskou vodou a sluncem, vytváří drobné krátery a výčnělky, které já ve tmě (a letos i v prudkém slunci) skoro nevidím:(. A tak běžím hodně opatrně a pomalu. Na 10 km probíhám kolem míst, kde jsem loni upadl, zdárně jsem kritické místo minul, ale málem se rozsekal o pár desítek metrů později. Téměř plynule zakopávám, jsem okopanej jak brambory na záhumenku, jak hrotový útočník v okresním přeboru:).</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjD7xKVF3WxELBF-exYEQxG8nSlmebJovZYTXqm0inKJFIocaYbGgZMBIcIZ9pFVlC3P32CzKemFcBYcex6BsSnt7gdH4LG7o3y5J4yra73aotrJopPczy0EYjCQ1AAj4gW_DQ3aTxAFVLLQ0Av9sEf2kJ8U1GUn43DvrZb4JCKndCa-1aOPP4ZHPTC/s4032/2022-05-19%2017.04.47.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjD7xKVF3WxELBF-exYEQxG8nSlmebJovZYTXqm0inKJFIocaYbGgZMBIcIZ9pFVlC3P32CzKemFcBYcex6BsSnt7gdH4LG7o3y5J4yra73aotrJopPczy0EYjCQ1AAj4gW_DQ3aTxAFVLLQ0Av9sEf2kJ8U1GUn43DvrZb4JCKndCa-1aOPP4ZHPTC/s320/2022-05-19%2017.04.47.jpg" width="320" /></a>Je horko, šílené horko, ale to mi samo o sobě tolik nevadí, jako moje pomalá rychlost (a tím pádem dlouhé vzdálenosti mezi stanicemi), kdy se tam dostávám po víc jak dvou, někdy skoro po třech hodinách, vysušený jak pršut. Voda v bidonech na slunci má po hodině od stanice už teplotu vyšší než moje tělo a chuť připomínající historky o recyklovaných tekutinách na kosmických stanicích...:).</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieUGXHiE6bYNVR9LDzdJLrn8eF_ynKdF34AfV6UL7RmaFjvfIqKh8Xoy2i6B1eIQnH4moE27l5pzN30ZT_49qtJNW3h49bWMj753NdtnrQMlSvbkJuslR0xcRtRaEl5EsFm581IeusivQYbm4rXPMgXtr76EMJdtk-i7La0GRoxWOsQk_qpAGW0PiZ/s4032/2022-05-20%2009.16.12.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieUGXHiE6bYNVR9LDzdJLrn8eF_ynKdF34AfV6UL7RmaFjvfIqKh8Xoy2i6B1eIQnH4moE27l5pzN30ZT_49qtJNW3h49bWMj753NdtnrQMlSvbkJuslR0xcRtRaEl5EsFm581IeusivQYbm4rXPMgXtr76EMJdtk-i7La0GRoxWOsQk_qpAGW0PiZ/s320/2022-05-20%2009.16.12.jpg" width="320" /></a>Dělám si po cestě radost, běžím kus cesty s koněm, po stezce koní, dokonce se mi ho podařilo i předběhnout, ale to bylo asi tak všechno. Letos pořadatelé vynechali pár cest městečky, kde se dalo (pro mě) výrazně rychleji běžet a koupit i pivo... Severní cesta až do padesátého kilometru vedla téměř pořád mimo civilizaci a v krásném trailu, na který jsem já ale nebyl dobře připraven. Když jsem se snažil při soumraku trochu zrychlit, tak mě pár mých zakopnutí a drobných pádů ve finále ještě víc zpomalilo.:) Koukal jsem na hodinky, přepočítával odhady času a bylo jasné, že dalších skoro 20 hodin se budu muset nutit poskakovat a jít průměrnou rychlostí pět km/h, ozýval se významněji můj levý kotník a achilovka. Kdybych neměl svůj cíl v podzimní Spartě, tak tam bojuji do konce, ale takhle jsem měl všelijaké myšlenky.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAyX3Rxcik7z_NNHLGel-KgJALTQrQEEA3lWAtIpIlc0SvRKSYUSgv4SyyukHI_9zwrO3yxvY0QFWZ8NB92csgFinj_nhsIESJRCjOzSkIkKRPvxUtQ0Ixu68wPt5GgIWhYr7HgjhLHfIK3LFP7KN5ORP7WPD1sFpdcG5NVcbgZEnxHJPBnb6gV4gP/s4032/2022-05-20%2010.55.45.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAyX3Rxcik7z_NNHLGel-KgJALTQrQEEA3lWAtIpIlc0SvRKSYUSgv4SyyukHI_9zwrO3yxvY0QFWZ8NB92csgFinj_nhsIESJRCjOzSkIkKRPvxUtQ0Ixu68wPt5GgIWhYr7HgjhLHfIK3LFP7KN5ORP7WPD1sFpdcG5NVcbgZEnxHJPBnb6gV4gP/s320/2022-05-20%2010.55.45.jpg" width="320" /></a><br />Hlavně jsem si říkal, že jsem vlastně porušil svoje zásady. Pokud je nějaký závod opravdu můj cíl... a že Sparta má pro mě až mystický význam... tak nelze jinak. Všechno ostatní musím odložit, odhodit... nechat stranou... dát na hromadu a být schopen to i zapálit pro zdar Spartathlonu. Původně jsem měl v červenci odložený závod z loňska v Lake district, 100k, logisticky ještě náročně zkombinován s mým přesunem na konferenci do Lyonu... Startuje se o půlnoci, jednak šance, že se někde zmrtvím je tím pádem větší, ale já potřebuji naběhat km na silnici, vyléčit nohy a posílit ducha. Takže všechno jsem zrušil, ze všech závodů mi zbývá jen Kladno a to jen proto, že je to asfalt, 24h a za rohem.. a můžu si ještě pár věcí bez suportu vyzkoušet, ověřit před odletem do Řecka.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWm10aQG-SC6Ju9zsTuCFoRdAM3aYiKlAyT_u1DZjbzEoKp55nElqgcRfratb-nHImfxFqCBnen0ViZvxK4Lt7I5sm_ln7uK1KNwXigqHKLjP_IZkEzZjdSFF1FfUtGqmoHmH7yGHGaOotue6MhO1l6wLhe8grek6OL3mK6i7Khrv3G0Y4RemLqmrH/s4032/2022-05-20%2013.31.07.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWm10aQG-SC6Ju9zsTuCFoRdAM3aYiKlAyT_u1DZjbzEoKp55nElqgcRfratb-nHImfxFqCBnen0ViZvxK4Lt7I5sm_ln7uK1KNwXigqHKLjP_IZkEzZjdSFF1FfUtGqmoHmH7yGHGaOotue6MhO1l6wLhe8grek6OL3mK6i7Khrv3G0Y4RemLqmrH/s320/2022-05-20%2013.31.07.jpg" width="320" /></a>Vždycky po každém DNF mám určitou "kocovinu", probírám pečlivě všechny kroky, co by kdyby, všechny chyby ... a snažím se z nich poučit. Tentokrát to bylo ještě umocněné tím, že mám před sebou Spartu a relativně často slyším, proč tam jedu, když na to nemám, proč zabírám někomu jinému místo... proč kazím Čechům impozantní statistiky... Takže v rámci po závodní kocoviny jsem si musel i v sobě všechno znovu ujasnit. Pojedu tam.. i kdyby čert na koze jezdil:), má to pro mě svoji až mystickou symboliku. Udělám pro zdar akce, co budu moci a s výsledkem budu spokojený.:)</p><p>Vyplynul z toho přemítání i další důležitý poznatek. Moje D se nesmí k místu závodu ani přiblížit.:). Horko a přebytek slunce bude jistě i tak... Důležité je, že jsem sice teď zase pomačkaný, ale možná o to víc rozhodnutý se věnovat přípravě a věřit si.</p><p>Vzpomněl jsem si na silný citát sv. Tomáše Akvinského: “Three things are necessary for the salvation of man: to know what he ought to believe; to know what he ought to desire; and to know what he ought to do.” česky: „Ke spáse člověka jsou nutné tři věci: vědět, čemu má věřit; vědět, co by si měl přát; a vědět, co by měl dělat."</p><p>Všemu zdar! Našemu úsilí, hledání .. a ultra.. zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-86505703352569841942022-05-17T12:34:00.007+02:002022-05-17T17:49:56.058+02:00Dobří holubi (i netopýři) se vracejí, aneb návrat na stezku koní (Menorka)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjark0sEx2MXYKo1lirkfQ3YX7BNH4WTNPIx5Oo2-tScE_xYPJOih2yI0eHycC9wmZCZhXESvo-X0GjJ5fZl5UQ9VvArrcrItSk7LwsDm6dn-_prIKi9IY7K7cPZOXdieNXU6PVlYqDMZmcsUJOtyI28iNz3W5pFFQXhAwY3RJXWsQzinL061XxcRpW/s640/IMG_7466.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjark0sEx2MXYKo1lirkfQ3YX7BNH4WTNPIx5Oo2-tScE_xYPJOih2yI0eHycC9wmZCZhXESvo-X0GjJ5fZl5UQ9VvArrcrItSk7LwsDm6dn-_prIKi9IY7K7cPZOXdieNXU6PVlYqDMZmcsUJOtyI28iNz3W5pFFQXhAwY3RJXWsQzinL061XxcRpW/s320/IMG_7466.jpg" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBrGxKkuv2vPAm6M6uqJJ6NwTnhfjgXFfPqpdf5wrzaRcGc80iStfDP5uOH9IGJldU4Us_59luqgWGnt4zZe_5NkICswPVgUIdtmRK7FEqcARn8wRmFkYLZZl0org81YRKf3GX3YAV9MbM81upruno72f4cFVV4NavuVGGhrj_HThVEZG766HR-sUI/s640/IMG_7467.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBrGxKkuv2vPAm6M6uqJJ6NwTnhfjgXFfPqpdf5wrzaRcGc80iStfDP5uOH9IGJldU4Us_59luqgWGnt4zZe_5NkICswPVgUIdtmRK7FEqcARn8wRmFkYLZZl0org81YRKf3GX3YAV9MbM81upruno72f4cFVV4NavuVGGhrj_HThVEZG766HR-sUI/s320/IMG_7467.jpg" width="240" /></a></p><p>Tak už jsem zase jednou nohou v kufru... tedy můj příruční kufr do letadla je hodně plný, že by se tam moje noha těžko vešla:)... Zase jsem si poskládal svůj "tetris" s cílem co nejlépe využít prostor v příručním zavazadle: například v lahvích na vodu jsou proteinové tyčinky a ponožky, každá vrstva a zákrut kolem batohu je zaplněný oblečením, povinnou výbavou... Bohužel velmi často na letišti existuje zvídavý pracovník, který mě nechá celý kufr vyndat a rozebrat na součástky a potom poťouchle sleduje, jestli se mi to podaří nacpat zpátky dřív než mi poletí letadlo.:). Stejně jako při vojenské přípravě, opakování sborky a rozborky jenom zlepšuje umělecký dojem a zkracuje celkový čas. Jsem připraven!</p><p></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNWmNKLGOp3U4dYOaZOIAEw1RZw2F3oJlf-wiB1QSfhlFB4OPwiwiKte9-oPYTru3daixydmcyKY-0W-4484IxtxCiXo-6N_XiuDjqlVuvY4hZR0oAn85qUTUNhAN_TKdGxUXLCSK8asfI43CuT1JP5pktrWk0ka2WQYm4uaDxllSHmHvQCwD29IMM/s640/IMG_7468.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNWmNKLGOp3U4dYOaZOIAEw1RZw2F3oJlf-wiB1QSfhlFB4OPwiwiKte9-oPYTru3daixydmcyKY-0W-4484IxtxCiXo-6N_XiuDjqlVuvY4hZR0oAn85qUTUNhAN_TKdGxUXLCSK8asfI43CuT1JP5pktrWk0ka2WQYm4uaDxllSHmHvQCwD29IMM/s320/IMG_7468.jpg" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmd1hQciQSOnuyw1SD_W6Iy0Abu1OqoATyIrq747eOV7MCj3P7Q7hKrxOYf2yMmxAqCJb5h127vcIJ4aRnxtEOl0Xq7MNLH9dDdL8L0_XxnJvS-xfzlxCFr1_y7sKZS0ypRL0lDiwWXX0VXFs6VaalR25P_6ULCeWHr-7KhTkd_2uJMw0rf7mipNW6/s640/IMG_7469.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmd1hQciQSOnuyw1SD_W6Iy0Abu1OqoATyIrq747eOV7MCj3P7Q7hKrxOYf2yMmxAqCJb5h127vcIJ4aRnxtEOl0Xq7MNLH9dDdL8L0_XxnJvS-xfzlxCFr1_y7sKZS0ypRL0lDiwWXX0VXFs6VaalR25P_6ULCeWHr-7KhTkd_2uJMw0rf7mipNW6/s320/IMG_7469.jpg" width="240" /></a></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><a href="https://12honzade.blogspot.com/2021/05/prerusovane-ultra-aneb-netopyr-covid.html">Před rokem jsem vyrazil za dobrodružstvím a ultra na Menorku</a>, s cílem ji oběhnout. Moje zranění, ale hlavně přerušení na stém kilometru vynucené pořadateli zavedenou noční pauzou skončilo v DNF, což se někdy stává. Ne, že bych byl letos lépe připraven, určitě nevidím lépe:) a ani nemám víc naběháno, ale to odhodlání tam je, navíc znám už prvních 100 km trasy a je opravdu moc hezká. Doporučuji se prolétnout nad trasou v <a href="https://trailmenorca.es/recorreguts/TRAIL%20CdC.kmz">google earth</a>! Já si přitom můžu říkat.. tady jsem si fest natloukl, tady jsem taky upadl... a tady na pláži.. v postupně zapadajícím slunci jsem se bořil skoro až kotníky...:)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh54_Y9-6GSkI20dBLYUM-rX8IZr9jVuKU4gW7gMo_E_tSxUgCrzs6d8XJ1XSKd0-7-VhEwsa-7yljRNkRl0hrAYSaOGDlxC77SZkckCIdew9lmnm0aliDsoSK3w9Ufh6880mFjBF7IjPREHdwf5CC9AkhhYa7ws-9LeXqmHbXouy4cIlzgui2P24PY/s2048/Menorka.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh54_Y9-6GSkI20dBLYUM-rX8IZr9jVuKU4gW7gMo_E_tSxUgCrzs6d8XJ1XSKd0-7-VhEwsa-7yljRNkRl0hrAYSaOGDlxC77SZkckCIdew9lmnm0aliDsoSK3w9Ufh6880mFjBF7IjPREHdwf5CC9AkhhYa7ws-9LeXqmHbXouy4cIlzgui2P24PY/w400-h266/Menorka.jpg" width="400" /></a></div><p></p><p>Je mi jasné, že to bude zase nádherně epické -- skály nad mořem, divoké, krásné pláže ... opuštěné i obsypané lidmi, horko, všudypřítomný písek a jehličí... Musím hodně zvedat nohy, protože ty ostré výčnělky, úplné krápníky na skalnatých cestách... já prostě dobře nevidím. V původním rozpisu organizátoři posunuli modifikaci z kovidového roku a dali i pro pomalejší limit na prvních 100 km na 16 hodin. Ale teď už jsem klidnější, je tam nakonec limit 18 hodin a na zbývajících 85 km nechávají 22 hodin a počítají s tím, že si my pomalejší trochu pospíme:). No ani náhodou!! :) </p><p>V práci a kolem se všichni snad domluvili a zbláznili, ale zitra vypínám pracovní část telefonu, vypínám pracovní mail a budu se těšit na svůj oběh ostrova. Tentokrát to bude trochu náročnější, jede se mnou moje D a za normálních okolností by to znamenalo smrtící kombinaci. Když vás blízcí, manželé, manželky uvidí na stanici v dezolátním stavu, začnou vás litovat, člověk se potom hned cítí hůř, stejně jako lučavka rozleptá i zlato, tak naše odhodlání dokončit v takové situaci eroduje rychleji než železo v kyselém dešti.... Už jen krok a jsme ze závodu... Kamarádi by mohli vyprávět, já to znám z Dolomity Extreme. Sice letos jsem odhodlán na 121%, vím do čeho jdu, jsem natěšený... přesto pro jistotu nebudeme mít auto, hromadná doprava neexistuje, taxíků je minimum a tak moje D bude jako věrná Penelopa čekat na můj návrat v bezpečí hotelu a blízké pláže. Tím pádem bude dokončení jen a jen na mně.</p><p>Mám (tradičně) nádherné číslo... 282 (!)... matematicky je to po všech stránkách krásně propojené, symetrické číslo, s osmičkou symbolizující nekonečno, číselný součet 12? Tady jsem!!:)</p><p>Držte mi palce!</p><p>Všemu zdar! ... Ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-70054151971796938522022-04-27T21:12:00.019+02:002022-04-28T08:50:33.962+02:00Pracuj, pobíhej a spi, aneb 12Honza zakletý v čase:)<p>Doba je nesmírně dynamická, neustále se měnící .. a přitom stejná... jsem v takové časově smyčce, prožívám svůj běžecký den stále dokola, dokud se nezlepším, nebudu pevnější a připravenější... tak budu všechno s drobnými modifikacemi pořád prožívat dokola... Úplný Hollywood - Na Hromnice o den více, Mistrovská úroveň, Na hraně zítřka, ... abych vzpomenul jen pár bijáků které si hrají s časovou smyčkou a neustálým opakováním a prožíváním stejného dne s různými modifikacemi. Jsem, stejně jako princezna Ellena, zakletý v čase...</p><p>Úsilí o dostatečný počet km na asfaltu vede k určitým stereotypům, ale to slovo zní hanlivě, budu říkat raději <i>běžeckým mantrám</i>..:). Snažím se - v přestávce mezi prací a výpočty- se sebrat, seběhnout dolů do Hlubočep, vyzvednout Luboše na kolobce u mostu... a společně zamířit směr Malá Chuchle, myslím(e) na Radotín, Karlštejn... pak to otočit, u mostu se rozpojit... ja zase vyskáču kopečkem nahoru do Stodůlek. Podle kilometrů v Garminu vím přesně, kde jsem otáčel: <i>21.12</i> -- u cedule cyklostezky <Centrum 11.5 km>, <i>24.68</i> -- u Mostu Závodu Míru, <i>30.03</i> -- u Lochkovského mostu (případně i <i>31.13</i>) ... velitelský čas kontaktu u mostu se také snažím volit číselně krásný, 13:31. 14:14, ...:).</p><p>Ale pravda je, že z toho občas silně blbnu. Předminulý pátek mi po doběhu do práce pípnul e-mail, pokyny pro běžce na Pyšelský kopeček! Já úplně zapomněl, že jsem se na ten závod přihlásil!! Do toho domluvené setkání s kamarádem z MFF UK, uvědoměle dávám jen pět piv a spěchám domů. Večer se snažím dostat trasu do hodinek, snáším na hromádku věci, koukám do itineráře a snažím se mentálně připravit. Jsem totálně nevyspalý, ranní budík ve 4 ráno bude masakr. Taky že jo, venku hustě prší, občas do toho sníh... a já nakonec srabácky zůstávám doma. Přitom to mohl být takový skvělý zážitek s morálním poučením, jak zapomnětlivost pomáhá v běžeckém tréninku. No nic, i jsem si nakázal, že bych se měl soustředit na silnici a raději zkusit něco maličko delšího na asfaltu, na okruhu.. v rámci tréninku.</p><p>Díky Rosťovi W., nakonec získávám registraci na k6 nedělní běh na 100 km, platím ho obratem ještě ve vlaku z Vídně, prostě nemusí to být 100 km, bylo by dobré skončit navečer, dojet domu, zabalit, vyprat, abych kolem 11 mohl být v posteli a před pátou ráno na letišti. Tím pádem rychlá služební cesta do Anglie bude taková regenerační, protoze se na 99 procent nedostanu ven běhat. Ale do Konstantinových lázní jsem se těšil... Obhlédnout okruh a třeba příští rok tam zkusit 24h, nebo i vícedenní.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1Yxpk-U1Eo_BH3l07BIspqVwfyFONOxMvKT59VnErt64Pzqo0jD1y5DWARh6z3tRyTLr4Z8CsuKAXC4UUfgALtgtw3JsGcdFoTZBRvbQIze9RiZWxXU1MOjcacPFwjCpy8cLOTEfmW8jfOv-M20lwJyEvqBuY1pi5SFZ0D6uHe_YjCSkEGa21SSrN/s2016/WhatsApp%20Image%202022-04-24%20at%2016.02.14%20(1).jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2016" data-original-width="1134" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1Yxpk-U1Eo_BH3l07BIspqVwfyFONOxMvKT59VnErt64Pzqo0jD1y5DWARh6z3tRyTLr4Z8CsuKAXC4UUfgALtgtw3JsGcdFoTZBRvbQIze9RiZWxXU1MOjcacPFwjCpy8cLOTEfmW8jfOv-M20lwJyEvqBuY1pi5SFZ0D6uHe_YjCSkEGa21SSrN/w225-h400/WhatsApp%20Image%202022-04-24%20at%2016.02.14%20(1).jpeg" width="225" /></a>Ty změny, přesuny cest, mi v tom mém "stereotypu" dělají pěkný hokej, ale utěšuji se tím, že klid je potřeba držet v sobě, jinde se těžko hledá. Snažím se radovat z drobných změn, potkávání s kamarády po cestě, občasné společné popoběhnutí, srazy v nějaký hezký čas... Ze stejného důvodu (v očekávání vytrvalého deště) jsem odjel do Konstantinovek. Vím, že asfalt je pro mě náročný, 100km nemám šanci stihnout, pokud chci ještě zabalit, minimalizovat zmatky, poslechnout tělo a odpočívat. V tom studeném dešti jsem měl nefalšované krize mezi 28-38 kilometrem. Lilo, lilo... a moje Montane bunda, o které jsem si myslel, že je vodotěsná do 10000 v.sloupce, už svoje skvělé vlastnosti ztratila díky neúprosnému zubu času:). Byl jsem promočený jako len, byla mi zima a začaly mě trápit záda. Inu stáří... Slíboval jsem sám sobě, že doběhnu 40km-maratón a vykašlu se na to... Musím být zdravý, nesmrkat.. aby mě brzo ráno pustili do letadla... Doběhl jsem maratón... a správně jsem si řekl, že aspoň ještě 10 km, aby to bylo "ultra"... mezitím přestalo pršet, já se převlékl a nakonec přidal jěště jednu desítku a uzavřel svůj trénink na 60 km. Měl jsem v tu chvíli silné dilemma, cítim jsem, že jsem překonal tu největší krizi a že bych mohl běhat až do 8 do večera, což byl asi nejzazší termín, abych všechno stihl. Ale usoudil jsem, že si víc zaběhám na Menorce za měsíc, mezitím je třeba držet silnici a zvykat nohy a hlavu. Mimochodem v rámci přípravy jsem bežel v KL bez sluchátek a v tom dešti mi to přišlo o hodně těžší:).</p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoUyL2Gvgote7pi-w2jPOUL4R3qV9bQOQDkVhGbXvs-HvALDMjWSPK3jwvVPSoc49uFfryG6a3xlGvRhXKm3UEQrb419yPSv5lVZKynBoAlAYFkugc_neiHFhl0z8vICfBC49BRVtUgyPVk1W0VKthEFErc-FVCrAfV4Zl9kwBfByGOIB2dmYobmnT/s2048/WhatsApp%20Image%202022-04-28%20at%2007.23.49%20(1).jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoUyL2Gvgote7pi-w2jPOUL4R3qV9bQOQDkVhGbXvs-HvALDMjWSPK3jwvVPSoc49uFfryG6a3xlGvRhXKm3UEQrb419yPSv5lVZKynBoAlAYFkugc_neiHFhl0z8vICfBC49BRVtUgyPVk1W0VKthEFErc-FVCrAfV4Zl9kwBfByGOIB2dmYobmnT/s320/WhatsApp%20Image%202022-04-28%20at%2007.23.49%20(1).jpeg" width="240" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Běžci běžcům. Konečne užitečný balíček z k6!<br />Zubní pasta, sirky a prezervativ!</span></td></tr></tbody></table><p>Na podobných závodech mě baví, že člověk vidí celé vytrvalecké spektrum, od těch nejlepších, mladých chrtů až po staré unavené psy a pak i lůzry mého formátu:). Když mě tesně před závěrem svého maratonu Zbyněk V. předbíhal, tak jsem se na kousek okruhu vypnul a "sprintoval" vedle něj a snažil se s ním maličko popovídat... Trochu jsem tím zprůměroval kolo:), protože jsem před tím kousek šel a povídal si s ultra Milošem, viděl další známé, Roberta O., Petra H., Ivetu B... Teda některé jsem v pláštěnkách a kapucích přes zamlžené brýle poznával těžko, ale nakonec na podobné podniky chodí hodně podobná parta "šílenců", tak je člověk pozná i v převleku...</p><p>Nakonec ranní cesta do Anglie byla i tak poznamenaná zmatky a krátkým spánkem, nemohl jsem najít telefon, odjel jsem bez něj, abych jej našel při bezpečnostní kontrole ve svém kufru:)... Autobus z letiště místo tří hodin jel skoro čtyři, tak jsem jen odhodil kufr a šel předstírat inteligenci. Před chvílí jsem přistál a budu horko těžko přemýšlet jak do pár zbývajících dnů s rodinným víkendem (= bez běhu), nacpat trochu rozumnou kilometráž a v pondělí začít ten svůj bežecký den nějak znova a lépe...:).</p><p>Známí i (zatím) neznámí mě mají za děsného drsňáka, typu Frajer Luke... který s úsměvem jde do boje, na který nemá:). Nejsem drsňák, jsem nadšenec! Pravda je, že teď nejsem ani fyzicky ani mentalně připravený na 250 km ve svižném tempu:), ale pilně a postupně na tom pracuji. V rámci možností. </p><p>Určitě budu v české Spartatlonové skupině nejen ten výrazně nejstarší, nejpomalejší... ale i jeden z těch nejsmířenějších s případným/očekávaným neúspěchem, ale přesto bojujícím ze všech sil... Možná, že skléróza a počínající problémy s pamětí mi pomůžou zapomenout, že na to nemám a do Sparty nakonec doběhnu. </p><p>Všemu zdar! Zapomnětlivosti a ultra zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-64331689226467248892022-04-01T12:34:00.011+02:002022-04-01T21:34:20.861+02:00Proměny, úsilí a štěstí.. hodně záleží na úhlu pohledu, aneb moje radost je úplne to zásadní:)<p>V dětství, tedy na gymnáziu, jsem se z nějakého neznámého důvodu prokousával Ovidiovým svazkem Proměn (Metamorphoses), které ovlivnily tolik autorů, že je nemá cenu ani zmiňovat.:). Ve mně z nich uvázl silněji jen ten efekt změny a do normálního života práce s "counterfactuals", tedy co by bylo, kdyby se něco vyvíjelo/stalo jinak.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVGJhncXuKEZaYUL-r14Vx8HICh71AE9aDzr6KisLzwjc4A4sgH7awTdC6JC2lZFfZcnsJjWZXCd9OmymjJJYqpJWPpRLp3FZ-r3WIa0MhFzuO3mazPSkNxDOjYHC1GQ_Q_3ww44NlmK9Sa5LrYPirj1u-nuEnLpMsazpxmBPj7XtZ8q5gr0Zh5rrs/s2724/2022-03-21%2019.36.15.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2172" data-original-width="2724" height="190" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVGJhncXuKEZaYUL-r14Vx8HICh71AE9aDzr6KisLzwjc4A4sgH7awTdC6JC2lZFfZcnsJjWZXCd9OmymjJJYqpJWPpRLp3FZ-r3WIa0MhFzuO3mazPSkNxDOjYHC1GQ_Q_3ww44NlmK9Sa5LrYPirj1u-nuEnLpMsazpxmBPj7XtZ8q5gr0Zh5rrs/w239-h190/2022-03-21%2019.36.15.jpg" width="239" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnLqcaen_kRF-jdYEOEiLtbJkdosGwZ-ii5lRe_x0-keeOnak9wuspaBlEdvPLUcThyxaaG-d2be8d_FIYuu4CG2WsiNKAh7noqL27NPyuYu4_EDHJ6YB_mjN8cj3n5psWubUJHNYb_dGDuOwnf_RuyTPVW-OknfB7vlZwFB82bW6_X9i_rkPtXRWs/s2594/2022-03-22%2011.56.20.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1926" data-original-width="2594" height="192" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnLqcaen_kRF-jdYEOEiLtbJkdosGwZ-ii5lRe_x0-keeOnak9wuspaBlEdvPLUcThyxaaG-d2be8d_FIYuu4CG2WsiNKAh7noqL27NPyuYu4_EDHJ6YB_mjN8cj3n5psWubUJHNYb_dGDuOwnf_RuyTPVW-OknfB7vlZwFB82bW6_X9i_rkPtXRWs/w258-h192/2022-03-22%2011.56.20.jpg" width="258" /></a></p><p>Zase se mi to připomnělo teď na jaře, když jsem dával stříhat Deri(vaci). Na pohled mám potom úplně jiného psa, ale hlavně si uvědomuji tu neskutečnou (mentální) proměnu, která potom následuje. Obyčejné ostříhání, že? Ale, i když už je to stařenka (bylo jí už 11), tak se po ostříhání chová jako štěně. Běhá jako bláznivá, honí se za ocasem:)... nechá se přesvědčit pro občasné popoběhnutí.. prostě je to úplně jiný pes. Pro mě je to připomenutí důležitosti změn, snahy na chvíli zastavit nebo posunout čas, užít si to, co dělám a znova se radovat i z "pitomostí", které jsem před tím (už zase), míjel. </p><p>Abych parafrázoval tetu Kateřinu ze Saturnina: "Kůň je jednou hříběten, člověk dvakrát dítětem!... A Deri každé jaro štěnetem!..:)</p><p></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh72nCq2cvxtsCk4SNuL6lIys_QeXesFQEadMDnjAJM7-Op_c1tIh7Kvn5D5RFkwd51n3kRjbSrZeK-qXN-yD5AI7H2Wx32L0nKNgCDTTIhbqDg6GYkE2e0jubL4yPdT9jaLtJ3-2cI6Q6-YGz39J6K9FK5axOHUMI6Qzb1Fl7fGtf6G0lWC35ObVkI/s4032/2021-11-01%2008.18.52.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh72nCq2cvxtsCk4SNuL6lIys_QeXesFQEadMDnjAJM7-Op_c1tIh7Kvn5D5RFkwd51n3kRjbSrZeK-qXN-yD5AI7H2Wx32L0nKNgCDTTIhbqDg6GYkE2e0jubL4yPdT9jaLtJ3-2cI6Q6-YGz39J6K9FK5axOHUMI6Qzb1Fl7fGtf6G0lWC35ObVkI/s320/2021-11-01%2008.18.52.jpg" width="320" /></a>Děkuji moc za všechna přání k loterii na Spartathlon a k usilovnému tréninku. Tady se musím přiznat, že jsem tradičně velmi opatrný, až bych řekl srabácký. Všechno postupně, mám své roky, práci, nesmím se zrušit ani fyzicky, ale hlavně ne mentálně. Třeba předminulý týden. V úterý jsem vyšel ven, v běžeckém, připraven na trénink. Než mi naskočily satelity za silnicí, tak jsem si uvědomil, že jsem víc jak šest dní neměl pauzu, že se mi nechce.. a vrátil jsem se. Je to nekonzistence v tréninku? Je to slabost? Možná pro ty opravdu zaměřené na výkon ano... nedokážu posoudit. Sám jsem si v první chvíli nadával, pak jsem se ale pochválil:). </p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqZL6YwK2YJbeAsFjLRq8ARO4WVY6bhwQrYPhTrhQ2CvBEc3oZRZZwzxg5O3_iLcYJJ78SP8S36p2AxvCcYi85sGPmZcqHETzmc2Tkji-IDI0ZNJhwScPy7XZ4dJGYq6OmdrHBTVTZXZPGiLiCUICRcnBPZhbWGAsb-opBoeEwpm21rtog3tAfHpws/s4032/2021-11-01%2008.21.07.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqZL6YwK2YJbeAsFjLRq8ARO4WVY6bhwQrYPhTrhQ2CvBEc3oZRZZwzxg5O3_iLcYJJ78SP8S36p2AxvCcYi85sGPmZcqHETzmc2Tkji-IDI0ZNJhwScPy7XZ4dJGYq6OmdrHBTVTZXZPGiLiCUICRcnBPZhbWGAsb-opBoeEwpm21rtog3tAfHpws/s320/2021-11-01%2008.21.07.jpg" width="320" /></a>Nakonec jsem zakončil týden s 90+km, další týden se 114 km, což je tak optimální, jak celkově, tak nárůstem.</p><p></p><p>Pro mě je tenhle přístup naprosto klíčový, zásadní... naslouchat svému tělu, postupně, konzistentně se zlepšovat, zvyšovat zátěž, ale nebát se .. nebát se vrátit i z plánovaného běhu domů, když cítím, že by to drhlo do budoucna. Ztratil bych tím radost a dost možná bych si ve finále uhnal i nějaké zranění. </p><p></p><p>Takže jsem se nezměnil, i když mi to jaro a loterie dávají nové impulsy... Jsem drsoň, ale zároveň srab:)...</p><p style="text-align: center;"> --- malá osobní odbočka ---</p><p>Kdysi na Patria Finance měli a používali hanlivý výraz pro drobné investory... říkali jim "přizdisráči"..:).. protože se odhodlali k velkému riziku, podstoupili ho... ale pak to nedotáhli úplně až do konce... Já jsem v tom osobně viděl naprosté nepochopení mentality (malého) rizikového investora, řekněme hráče. Proč to nepřiznat, jsem statečný přizdisráč:). Jsem hráč, jsem ochoten vsadit na svoje karty a nést riziko, že to nevyjde (ve všem, přeneseně i v běhu, v životě). Dřív jsem hodně (a úspěšně) hrál burzu, i teď občas sjedu nějaké divoké vlny. Přiznám se, mám rád přístup "staré školy" hráčů, oslovil mě už před lety (tím nemyslím závislé gamblery, mačkající hrací automaty). Stručné zásady: Nebrečet, když se nedaří... neběhat kolem a neříkat všem, jak je to nespravedlivé, že se vám nedaří. Nebo když jste na vítězné vlně, tak zase neotravovat všechny s vaším úspěchem. Když vyděláte, dát peníze na charitu... Prostě...Vědět, že se někdy daří, někdy ne... ale že vy to můžete ovlivnit. Vzít svoje šance, dobře je odhadnout, být schopen nést riziko... a žít s tím. </p><p> --- konec osobní odbočky ---</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1fewlT2KNer7usTi3Qq1esYVvIk6DiayV6OVXv8RDaksapPaUavOMQVYKP8OMinahf9u_zd_SRX8MHer2l6UYtaeVYVKskcF6b6LkXRqhWJO9eBE9FDnMApfLmnewxCzpeSm_b9O-jsvz1kPaA4YUQP0UF3hGyzn1QLXzvMAJ6xMC4GX3cBZj7q-E/s4032/2022-03-15%2011.26.52.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1fewlT2KNer7usTi3Qq1esYVvIk6DiayV6OVXv8RDaksapPaUavOMQVYKP8OMinahf9u_zd_SRX8MHer2l6UYtaeVYVKskcF6b6LkXRqhWJO9eBE9FDnMApfLmnewxCzpeSm_b9O-jsvz1kPaA4YUQP0UF3hGyzn1QLXzvMAJ6xMC4GX3cBZj7q-E/s320/2022-03-15%2011.26.52.jpg" width="240" /></a>K té změně a impulsům -- vždy vnímám nutnost správného porovnávání. Pomáhá mi to k vnitřnímu štěstí, nebo ho to může úplně zahubit. Zažil jsem hodně lidí, kteří ... i když třeba spekulacemi vydělali spoustu peněz, tak nebyli šťastní a spokojení, protože prý to mohli udělat lépe a vydělat ještě víc.:) Místo toho, aby se radovali, že se jim něco povedlo, že spousta lidí má tak maximálně procenta z termínovaného vkladu... Tak se tím trápili. </p><p>Je to stejné, jako když se my obyčejní hobíci budeme srovnávat s atlety, nebo kdybychom se porovnávali s Radkem Brunnerem, nebo s kýmkoliv z české ultra špičky. Hned bych mohl mít pěknou depresi:). Základ je porovnávat se s těmi, co mají problém vstát z gauče. Nebo -- a to je těžší a motivační -- se srovnávat sám se sebou pohledem do minulosti.</p><p>Je jaro, zase jsou časopisy plné zdravého životního stylu, spousta lidí zase začíná běhat, řada starších mužů (jak to vnímám kolem) má tendenci propadat depresím, dá se zhubnout do plavek? dát se do formy? ... Probíhám parkem a občas se se mnou někdo z nich dá do řeči, snažím se vtipkovat, aby to naše úsilí nebylo moc usilovný, stejně jako Trautenberkův bramborák nebyl moc bramborovej, ... abychom si to užívali. Ta naše běžecká "forma" potom s velkou pravděpodobností také přijde... a když ne, aspoň jsme si to užili:)</p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBAKGHMGVshDRrchrE3aKpMum48uJCtcPlyZptEWN-e-2MYT99sDsk4yNPmhLLfvSomFQXprq_iy9N1U7ii2v4H2Fk-2jz6s3maZX_FxDZ_DsELVcssYNH5_2dJBmYJMOwaek4D2hNvNBxKfZVeodsahckGi7jNLJYZ5JYSilcnV5v13aTn3mpDduo/s4032/2022-03-27%2014.37.18.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBAKGHMGVshDRrchrE3aKpMum48uJCtcPlyZptEWN-e-2MYT99sDsk4yNPmhLLfvSomFQXprq_iy9N1U7ii2v4H2Fk-2jz6s3maZX_FxDZ_DsELVcssYNH5_2dJBmYJMOwaek4D2hNvNBxKfZVeodsahckGi7jNLJYZ5JYSilcnV5v13aTn3mpDduo/s320/2022-03-27%2014.37.18.jpg" width="240" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Po běhu s Deri (vyhodnocujeme úsilí)</td></tr></tbody></table>Být drsoň a srab mi vyhovuje. Neustále se zlepšuji. Například v rychlosti přenosu dat dokážu konkurovat i těm nejrychlejším pražským poskytovatelům internetu. Přenést 2T za 1.5 hodiny? Slovy Jiřího Paroubka: "Kdo z vás to má, pánové?" :). Romana (April) mě upozornila, že mám dobrou šanci i na další zářezy na pažbě. Až se oprava Barandovského mostu posune do další fáze, budu jistě patřit mezi nejrychlejsí komutery na trase Stodůlky -- Barandovský most -- Václavské náměstí. <p></p><p>Zase jezdím na konference a služební cesty se "společenskými běžeckými botami":), zase se mi dějí hezké příběhy a já se těším, že třeba budu ještě běhat ještě další rok(y). Mám krásný zážitek, řeknu v hospodě, nebo osobně:)... Heslo Brno, Lužánky...:). Příběh s poučením, že nic není jak se zdá.. a že má cenu si počkat na úplný konec!</p><p>Pozor na srovnávání a na jarní výzvy! Jsou horší než zápalky v rukou dětí!</p><p>Všemu zdar! Ultra.. zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-3200672123700214914.post-7921689477522776992022-03-19T12:34:00.012+01:002022-03-19T15:56:03.421+01:00 Slávista do Sparty? Šílená šílenost, aneb 194 dní do kontaktu:)<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZ1Uu3GmEHNYNhy3hbAY75JGJ_X3lbXoqjkB51oH_MQJYRNZXRv-cEK8w88NOQjxN-f0x5HLs3M5y_mBfL8QRnV_sp4VsyGCSMZBr216ELCr0iu-rShsppPztUeRHVp16mBY4PA05UEqFDsmvERVdbPDUW8sVCdISxrPWYO_ra77_Vg32R4OQA8H8e/s2701/P7110170.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2701" data-original-width="1801" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZ1Uu3GmEHNYNhy3hbAY75JGJ_X3lbXoqjkB51oH_MQJYRNZXRv-cEK8w88NOQjxN-f0x5HLs3M5y_mBfL8QRnV_sp4VsyGCSMZBr216ELCr0iu-rShsppPztUeRHVp16mBY4PA05UEqFDsmvERVdbPDUW8sVCdISxrPWYO_ra77_Vg32R4OQA8H8e/s320/P7110170.JPG" width="213" /></a>Všechno má svůj důvod, nic se neděje náhodně... To otevřeně prohlašuji, ačkoliv mám z "náhody" nejen červený diplom, ale i doktorát..:). Při kovidu jsem otevřel svoje nejhlubší nitro a také archív blogu:) a napsal si vzpomínky, jak to všechno bylo při mé klikaté cestě za Grand Slamem, za mým šíleným snem. Skončil jsem knížku optimisticky, bez konce... že díky mystice mého běhacího začátku, se budu pořád snažit zaběhnout kvalifikační limit do Sparty a pokorně se dotknout nohy krále Leonidase. </p><p>Lehkým a klasickým výpočtem jsem dospěl k tomu, že moje šance na vytažení v loterii (a v dalších letech i na splnění B-limitu) jsou tak malé, že se nemá smysl jimi zabývat, ani doufat. Převážná většina lidí má A-limit a jde do závodu přímo, bez loterie, takže to množství lidí na zbývajících pár míst mi nedává ani šanci 1:100. Ale slib.. je slib. Porušení tak zásadního slibu by byla fakt špatná karma.:). Nicméně (nebo právě proto?) jsem nesledoval <a href="https://www.youtube.com/watch?v=4Atg4ujONF4&t=1199s">několikahodinový přenos losovačky v řečtině</a> (následné nahlédnutí mě přesvědčilo, že tam mohli dělat cokoliv, stejně bych netušil výsledek), a když ani po dvou dnech jsem nikde nenašel ani seznam vylosovaných, ... usoudil jsem, že mohu klidně pokračovat v přípravě na podzim v horách:).</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyRBaDopSj8jCNLxZ9TIKspp1PbBVBUHIsa4y3rWDcVsHHpA9LCI6b-wispnGrrPvFZmwtkO1YX0VwytXkTuIU72_U3_6MAsRaNJFJKdt6TZ3nMyN01XiurESRM388wXxcDy21laSzp-KTeYjRrTpteEMsCaN-OZRI1rZEbiomM5CN9cL4s1PvY8hN/s820/Sparta=losovani.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="491" data-original-width="820" height="192" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyRBaDopSj8jCNLxZ9TIKspp1PbBVBUHIsa4y3rWDcVsHHpA9LCI6b-wispnGrrPvFZmwtkO1YX0VwytXkTuIU72_U3_6MAsRaNJFJKdt6TZ3nMyN01XiurESRM388wXxcDy21laSzp-KTeYjRrTpteEMsCaN-OZRI1rZEbiomM5CN9cL4s1PvY8hN/s320/Sparta=losovani.JPG" width="320" /></a>Ovšem doba je nesmírně dynamická a v následujících dnech jsem se dozvěděl od kamarádů (díky Petře!), že v tomhle roce většinu tréninkových kilometrů naběhám na silnici... a že by bylo dobré doplnit a nakoupit silniční boty:). Moje pořadové číslo 50 na seznamu běžců určitě ukazuje běžeckou kategorii dle mého věku, byť já se s nadcházejícím 59 rokem (59-letý prvoběžec?) nacházím na druhé straně toho intervalu. Číselně ovšem nese pořadové číslo ze seznamu hezké poselství. Vím, vím... slyším to až příliš často... horoskopy, numerologické signály, "hezká čísla", atd. jsou pro ty slabé, co si nevěří:), ale mně to fakt dělá radost, tak aspoň odbočku...</p><p style="text-align: center;"><b>--- malá číselná odbočka:) ---</b></p><p>Obecně platí, že výsledný efekt dvojciferného čísla je kombinací vlivů, energií obou čísel, tedy 5 a 0. Číslo 5 se většinou spojuje s osobní svobodou, dobrodružstvím a zvědavostí, příležitostí a odvahou... a má rezonanci s léčebnou energií. Číslo 0 je spojováno s atributy věčnosti a nekonečna, pokračujícími cykly a plynutím a pozor... s počátečním bodem. Číslo 0 zesiluje a zvětšuje vliv čísla, se kterým se objeví; v tomto případě efekt čísla 5. Podle klasiků je 0 také spojena se začátkem duchovní cesty a zdůrazňuje nejistoty, které s tím souvisí. Ovšem pozor, 5 je spojena také s léčebnou schopností, to budu fakt potřebovat:).</p><p style="text-align: left;"><span style="text-align: center;"> </span><b style="text-align: center;">-- konec číselné lekce ---</b></p><p style="text-align: left;">Co tedy dělat? Rozhodně pojmu přípravu podobně jako na Grand Slam. Moje "loď" je stará, rezavá, s řadou děr...:)... nemá cenu teď dělat nějakou šílenou generální opravu, ani investovat do vnějšího nátěru, případně výměny zábradlí na horní palubě:). Je potřeba opravit díry, kterými do lodi teče, opravit pumpy na vodu, abych tak řekl... až půjde do tuhého...</p><p>Prostě postupně, konzistentně zase naběhat, co půjde... bez toho, že bych se zničil v tréninku ať už fyzicky nebo psychicky. Což neznamená, že pořád nebudu ten chlápek, který vezme všechno co má.. položí to na oltář běhu a zapálí... nebo pokud chcete, dojede do kasina, a všechno vsadí na červenou 12.:). Taková jest moje přirozenost...:).</p><p>Moc děkuji všem za podporu... Nemusíte se bát, už o tom psát žádné další knížky nebudu:), ale bude to naprostý mazec, jak se říkalo u nás doma.. "tanec":)...</p><p>Tak aspoň ten motivační.. zorbu..<iframe allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/kG12C1oX5Eo" title="YouTube video player" width="560"></iframe>
Všemu zdar!</p><p>Našemu úsilí, našim snům, .. zdar! Ultra.. zvlášť!</p><p>12:)</p>12HonzaDehttp://www.blogger.com/profile/11040248085326468222noreply@blogger.com10