12HonzaDe, 34HonzaBezi

Co je ve jméně? Jak se komu běhá s jakým jménem..

2012-01-29T12:34:00.004+01:00

Na jména je potřeba si dávat bacha:). Vzpomínám, jak se mi při jedné institucionální zkoušce kolega představoval se slovy.. Já jsem Mizera... a já naprosto zcestně reagoval, že je taky nehodlám nijak šetřit:)... Stejně tak, jako je těžké mít přednáškovou živnost a jmenovat se třeba Blábolil (a že tací jsou a neblábolí víc než ti ostatní), tak je určitě těžké běhat s neběžeckým jménem, nebo se běhá s běžeckým jménem líp?

V minulých dnech jsem profesně musel drobet pracovat se jmény a tak jsem koukal na pár frekvenčních a souvisejících analýz u jmen a hned mě pošťouchl takový čertík, abych se podíval, co nám různé databáze jmen říkají z hlediska běhu? Pro zajímavost a další nápady koukněte třeba sem: http://www.kdejsme.cz/prijmeni/ nebo http://prijmeni.unas.cz/

Protože všichni zkušení říkají, že se musí postupně, koukal jsem nejdříve, že Doleželů a Doležalů je celkem dost přes 2300, zatímco Dosedělů je méně 1814, bohužel Běhalů už je 576 a Utíkalů jen 102(!).

Velkou naději nám dávají Procházkové, kterých je přes 16 tisíc (Miloš stále říká, postupná chůze!), ovšem Pospíchalů je míň než Nechvátalů, atak dále:). Zajímavý jsou i sousední místa v žebříčku četnosti. Například Šedivý a Mráz (2610 a 2609) ukazují, že vhodné kombinace jmen jsou hned vedle sebe (Machy by měl jistě velkou radost).

Nechci nic říkat, ale musí to být odvaha a zvláštní úsilí, když někdo třeba běhá s příjmením Loudal, Zlámal, Nedokončil, Ztratil, Zabloudil...[Doporučuji si vyzkoušet další..]

O letošním roce všichni říkají, že to nebude lehký, někdo argumentuje krizí, jiní koncem mayského kalendáře, já bych si dovolil přijít s jinou hypotézou. Vyhynuli Dušínové!!! Zjistil jsem s obavou, že v databázi není žádný Dušín, natož Mirek..:), ale ono nic není tak horké.. Třeba se nějaká Rychlá se Šípem dají za tímto účelem dohromady:).

Ale k těm běžeckým jménům. Myslím, že na to vyzráli ti, co si dali jména jiná:), určitě pro běžce dlouhých trati pomůže předložka ultra - viz například ultraskorpil, ultramapo... Ovšem, já se domnívám, že nám obyčejným asi nejlépe pomohou indiánská či jiná jména, která ten běh mají přímo v sobě:). Ano je tu opět velký propagátor dlouhých tratí Běžící Stín (aneb Running Shadow). To se mu to běhá s takovým jménem, co?:) Jak by se mu běhalo, kdyby se jmenoval Sedící nebo Ležící Cokoliv? I já se přiznám, že si tímto způsobem pomáhám, jak to jde, že:) , "12Honza de, 34 honza běží"!:)

A co vy? Jaké je vaše běžecké/indiánské jméno? Jen žádné šnek, lenochod apod. s tím se musí běhat hodně špatně! Radši Vítr v zádech (ve vlasech), Svěží vánek..:)

Ať se nám dobře a vesele běhá! 12:)

Co by kdyby, aneb contrafactual

2012-01-26T12:34:00.004+01:00

Asi tím prochází každý z nás -- pochyby... A pak to věčné: co by kdyby? Co by se stalo, kdyby jo a kdyby ne? :) Možná to cítíte i při tom duševním boji, jestli dnes vyběhnout nebo ne.. A že se vlastně nic nestane, když to odložíme:)...? Mě v minulých dnech velmi zaujaly komentáře velkého Běžícího Stínu:) na ll a AprilRuns blozich. Protože jsou podle mě fakt skvělé, neměly by rozhodně zapadnout -- dám si je sem pro pozdější vlastní povzbuzení:

...treba srovnani s mapo (http://ultra-mapo.webnode.cz/) - svuj prvni marathon zhruba stejnej jako ja zhruba ve stejne dobe. Ted po peti letech ale ona sazi jedno ultra za druhym, reprezentuje CR a marathonu ci delsich trati ma pres stovku. Myslim, ze s talentem a vasni pro kilometry jsme na tom podobne (snad ji tim neurazim), zadni drevaci nejsme, ale Kenani taky ne. Rozdil je v tom, ze zatimco ja jsem si poslednich par let hledal vselijake vymluvy, mapo proste poctive behala ... a behala ... a behala ... a behala ... vytrvale jako smrt ... a vo tom to je ... alespon u mne, to mne motivuje, videt na ostatnich kde bych mohl byt, kdybych behal poctive jako oni (ci ony). To ze mne nekdo predebehne mi nevadi, ale trosku uz se zamyslim, proc je rychlejsi ten, koho jsem drive bez problemu porazel. A vsechno se to vraci zpatky ke konzistenci a trpelivosti ...

...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t....

Musel jsem si sem k sobě ty komentáře dát, jsou silně motivační...Třeba RS nakonec tu nějakou knižku napíše, měl by! Ty jeho věty plně vyjadřují i moji víru. Navíc u mě je dlouhý běh takový bezpečný adrenalin, je to pro mě jednoduchý způsob, jak líp poznat sám sebe a mít se víc rád:)...jak si maličko, přitom ale bezpečně "hrábnout":)... Něco jako sledovat detektivku nebo horror v bezpečí obývacího pokoje:). Taky občas (někdy i víc nebo hodně) bojuju s nechutí a s pohodlnosti, pak ale (naštěstí) něco ve mně řekne, ale neřeš to, vem si boty a jdi ven... Vytrvalec je od slova vytrvat, přesně jak to říká RS, pak pomůže to, že se člověk překonal, když se mu nechtělo, když neměl čas, když ho něco trápilo..:)

Ne, že bych měl nějaké ambice, ale hrozně se mi líbí, že se člověk může překonat jen tím, že vydrží. Je to málo, nebo moc? Vydržet jeden den, týden i měsíc se dá. Co je časově kritický moment? Nevím... S tím časovým horizontem si vždycky vzpomenu na odpověď svého otce na 50. výročí jejich svatby, když jsem se ptal, jak to svoje manželství vidí zpětně. Tak mi řekl, že kdysi slyšel, že nejhorších je prvních 50 let,... že se to občas musí vydržet:)... ale on sám to ještě nedokáže posoudit.:)

Takže ve všem je potřeba občas vydržet a nevzdávat to. U běhu je to myslím úplně nejjednodušší a já proto běh beru jako takový dobrý tréning na normální život.:)

Ať se nám daří vydržet a překonat naše slabší chvilky. [A že jich určitě je!:)]

Tak jdem běhat, ne?:) 12:)

Oslavy, čísla a predikce

2012-01-22T23:32:00.001+01:00

Tak jsme měli hezky křest Leonina dítka, které se jmenuje: Neseď za pecí. Setkání běžeckého oddílu se tradičně vydařilo, sice jsem tentokrát nemusel dobíhat z metra, abych zaplatil útratu nebo něco podobného, ale moc jsem si to užil. Myslím, že jsem se ještě usmíval druhý den ráno při běhu do práce a ani ten krok tehdy nebyl nejstabilnější, že by náledí? :)

Mezi různými nepublikovatelnými příhodami jsme se dostali taky na tenký led běžeckých plánů (Miloš) a různých předpovědí času a protože osobák už je tak nějak spojen s oslavami, tak jsem se i maličko připletl do diskuse o výsledném maratónském čase. Protože práce s čísly mě do jistě míry baví, tak jsem chtěl jen maličko populárně shrnout, co tam jednak zaznělo a přidat k tomu něco maličko odjinud..

Nejdříve k těm předpovědím maratónského času na základě jiných závodu... Existuje jich fakt hafo, třeba já jsem si dříve myslel, že třeba zrovinka já se budu špatně předpovídat, protože se povazuju za nezávoďáka:), ale opak je pravdou. Například runnersworld mě vystihl skoro na vteřiny přesně:

Jinak dobrý mi přišel i tehle.. Ale to jsou takové zajímavé hrátky pro ty nedočkavé, co nějak plánují osobák a následné oslavy již dopředu:)... Tady si dovolím použít jeden oblíbený citát "Je velmi těžké předpovídat, obzvlášť, když se jedna o budoucnost:)!"

Jestli vás zajímá jak to vypadá detailně, když se berou v potaz různé věci, tak nakoukněte třeba sem..

Pokud by vás zajímal, jak to vypadá v českých luzích a hájích...tak jsem při výuce:) inspiroval jednoho běžce VH a si ten pomoci dat z běhej.com různě hrál s předpověďmi. Například ten maratónský čas u nás vycházel na základě 10k přibližně takto:

Maratónský čas (min) = 7.04 + 11.72*(muž) + 4.78*(čas na 10k) - 0.29*(věk) + 11.19*(Čech)

Vypadá to tak, že muži, co běží maratón zase nemají takovou vytrvalost jako ženy, protože při předpovědi z 10K času jim to přidává:) skoro 12 minut na maratónu oproti ženám (ono to není úplně pravda, oni muži mají výrazně rychlejší 10k, ale zní to hezky). S věkem se to nehorší!!! :) Naopak, podle modelu třeba o 10 let starší člověk se stejným časem na 10k bude mít skoro o 3 minuty lepší čas na maratón než před 10 lety, akorát je oříšek udržet ten čas na 10k:). Jen ti Slováci, co si tady zapisujou svoje časy jsou nějak výrazně lepší:), podle všeho o víc jak 11 minut.

Pokud bychom si řekli, že každý člověk má nějaký svůj trening, svoji vůli, úsilí... Tak se můžeme podívat, jak naběhané km a účast na závodech ovlivňují jeho maratónský čas.

Maratónský čas(min) = 255.7 + 0.9*(věk) - 24.3*(muž) - 2.2* (počet závodů v daném roce) - -0.012* (počet uběhnutých km v daném roce)

Tohle se bude líbit závoďákům. Každý absolvovaný závod jim "ubírá" 2.2 minuty z maratónského času. Pro nás pobíhače zase mluví to, že každých 1000 uběhnutých km nám ubírá 12 minut z našeho maratónského času, tedy každej je šťastnej:).

Co mě obzvlášť potěšilo byla série článků v PUBMed, kde se zaměřovali na výkonnost v 1/2 maratónu, maratónu a ultra:). Viz například, kde ukazují zajímavou rovnici:

Výkonnost v 24-h, v km) = 234.7 + 0.481 (nejdelší treningový běh, km) - 0.594 (osobní rekord na maratón, min).

Potěšilo mě, že nejlepší ultra výkony byly spojené s osobákem na maratón kolem 3:20 a s nejdelším treningovým během ~60km. Pozor žádné antropologické proměnné, ani váha, ani nízký tuk, nebo hubenost:) neukazovaly žádnou vazbu na výkonnost ultra běžců:).

Tolik čísla:). Z toho podle mě vyplývá jen jediné - že já ke svému štěstí a pohodě musím zkrátka naběhat dost km a mít to v hlavě. A jak koukám na různá data tak ten můj lamský postup -- prostě běhat -- zase nemusí být úplná pitomina:). Mezi námi i kdyby byl, já to moc jinak stejně nezvládnu...:)

Tak ať se nám hezky běhá a nabírají km. Vypadá to, že se nám to bude podle všeho hodit.

12:)

Silva a poslední pokušení

2012-01-19T12:34:00.005+01:00

Tento víkend a začátek týdne byl zase ve znamení Silvy. Konečně pořadatelé zafixovali termín a vím, že víkend 2.6. bude důležitý a bude to ten týden, kdy si běhání budu užívat naplno. Machy by asi pro přesnost jistě dodal - "radost až na kost" :)!

Mně se ten název/hláška natolik líbí, že jsem ho použil pro svoji přípravu. No posuďte sami už jen zkrátka, RANK je úderná - Radost Až Na Kost. Abych nemátl anglicky mluvící, kteří ve významu rank=pořadí mohou tušit nějaký boj o umístění, tak i upravený motto svojí přípravy jsem si dovolil vypůjčit od velkého glosátora Machyho -- Není důležité pořadí, je důležité se nezaplést s Červeným křížem:) !!!

No ale s tou Silvou to bylo velmi zajímavé. Čtu propozice, ultra trať 90/103. Čtu ještě jednou a lépe -- čtu si časové limity a pak vidím ..... 77km rozbočka tratí 90/103km. A v tom mi to docvaklo, říkám si, že prostý hobik pobíhač bude na 77km řešit šílený dilema, bude to vlastně něco jako poslední pokušení:) [podobnost s Kazantkisem je čistě náhodná:)], prostě jestli vytrvá a správně "odbočí" samozřejmě na tu delší trasu, že:).

Při sobotním výběhu v oranicích nad Prokopákem jsem si to zase rovnal v hlavě, že budu muset celý jaro cvičit to správné "zatáčení":).. Na druhé straně můj zpětný návrat z Karlštejna mi snad naznačil, že bych to mohl umět. Nevzdávat a nezkracovat..:). Nicméně, když jsem o té volbě říkal blízkým a známým tak mi každý říkal, no to je jasné, hlásíš se přeci na 90, ne? Loni jsi chtěl běžet 85... Copak seš už úplný pako? :)

Na to se nedá nic říci a přikyvovat, jasně 90 je pálka (o tom žádná), ale hned dodávám, nojo, jen abych správné odbočil, aby z toho ve finále nebylo 103:). Jak asi tušíte, svoji bloudící schopnost jsem si už nějak dopředu připravil jako výmluvu, že já vlastně chci běžet tu 90km:) trasu, jenže nevím, nevím, jak se to zvrtne:). Tak jako tak, opakuji si znova: Není důležité pořadí, je důležité se nezaplést s Červeným křížem:) !!!

Mimochodem pro to správné "odbočování" už snad víc dělat nemůžu:), tedy aspoň já ne..:). Běhám jako o život, pondělních pracovních 15+15, s ranní teplotou -6C, s umrzlými nudlemi u nosu (a přesto kupodivu s velmi dobrým časem) pokračování v dalších dnech a lednový km statut ukazují stále odhodlání na hodnotě 12:).

V pondělí jsem měl hezký zážitek. Přibíhám promrzlý a zpocený domů (v hlavě vidina teplé sprchy), vítá mě syn se zlomyslným úsměvěm.. "Tys běžel i z práce, co?" Říkám jjo.. "Já jen že je havárka a neteče voda. Teda ještě maličko kape jen studená".:) A tak jsem se myl pod slabým čůrkem studené vody, která na konci přestala téci úplně. Nejlepší je, že asi 20 minut poté bylo vše v pořádku a voda tekla normálně...Byla to zase zkouška mého odhodlání:)

Dnešní den je odpočinkový, neboť náš kroužek má třídní schůzku a iointový večer v restauračním zařízení, kde budeme řešit důležité otázky našeho hnutí. Nezbývá než si přát, ať umím(e) v pravou chvíli správně zatočit:).

12:)

Většinou...Na pracovní cestě :)

2012-01-12T12:12:00.003+01:00

Dnešní den i čas je natolik speciální -- takovejch 12! --, že bych si měl připomenout a pochválit něco, co mě bude provázet (doufám) celý rok -- a to je moje pracovní pobíhání. Tak tak, v rámci boje s časem jsem teď běžecky nejčastěji na cestě do práce a z práce, nebo-li na pracovní cestě:). Někdo o opakujících se výbězích mluví jako o šíleném stereotypu, nudě, motivačních problémech. Já zjisťuju, že mám často problém se vykopat jindy k běhu, protože se jindy určitě něco objeví. "Něco" pro jiné šíleně důležité, co musí být uděláno/zařízeno hned/zrovna, zrovinka ve chvíli, kdy se mi chce (nebo můžu) nejlépe běhat.

A tak cesta do práce z práce je jistota, taková moje výhra v loterii, moje "tutovka". Jeden známý si že mě dělá legraci a říká, jak to můžu vydržet a že mu takový běhací pořádek připomíná manželský stereotyp. Nevím, nemůžu posoudit protože jsem ženat teprve krátce, tuším jen 22 let.:) Ale k tomu pobíhání..

Pravda je, že leckdy je to taky boj, jak ráno -- po venčení Deri v dešti se "těšit" na běh vypadá jako čiré zoufalství:), stejně tak navečer po práci zase obléknout běžecké hadry, prokličkovat davy v okolí Václaváku a (většinou v padajícím soumraku/tmě a dešti) zamířit kopcem domů... Ale je to vlastně tuze krásný, no občas mi to nedá tu "jednotvárnou" trasu znovu a znovu fotit..

Ale skoro vždycky se na konci v duchu směju tomu svému úsilí -- to se pak pro jistotu zase hned pochválím:), nebo naopak, to kvůli duševní rovnováze. Ale jednotvárné to rozhodně není... Protože potkávám i běžím s různými lidmi, jak přemýšlím, tak i občas zabloudím, nebo na něco zapomenu a to samo o sobě vytváří veselé situace. Například jsem si v zapomětlivosti nevzal ručník do sprchy, zrovna když kolem stěhovali nábytek [u nás v práci je za mužskou sprchou ještě provizorní sklad nábytku]. A tak tam stojím před sprchou (snažím se oschnout) a údržbáři kolem vozí židle:). Už jsem i tak dost za blázna, a tak na vysvětlenou dodávám, že osychání je součástí otužovacího tréningu v našem oddíle:). Koukali na mě, jako že "v oddíle" musím být pěknej exot, hned jsem je uvedl na správnou míru s tím, že ledový vedoucí (Machy) běžně běhá v zimě v plavkách, v půlce běhu přeplave rybník, běží zpátky a osychá po cestě. Podobně velký běžec (=Běžící stín) vyběhne na vrcholky hor tam skáče do závějí a opět osychá cestou domů. Já vzhledem k věku mám dovolenou "civilní variantu" tedy osychání ve sprše, ale nevím, nevím, jak dlouho mi to budou trpět:)..:)

No v pondělí mě dostal jeden kolega.. nejdřív mě viděl zablácenýho ráno (majznul jsem sebou v zatáčce při seběhu) a pak navečer, jak se potácím do té tmy, deště a psoty:) a se ptá, že by ho zajímalo, jak hodnotím svoje běhací odhodlání na stupnici 1-10? Asi blízko k 10, co? ... V tu chvíli mi samozřejmě blesknou v očích ty "drobné" boje s mojí lenosti, časem,.. to úsilí.. A tak říkám, samozřejmě, blízko k 10, ... odhadl bych to na 12!.. :)

Tak ať nám to odhodlání i radost ve stupnici 1-10 vždycky zůstane na čísle 12!

12:)

PS. Je to prostě 12kovej den a čas!!!

Oprava: Houbec ultrák, .. holátko:)...

2012-01-07T00:07:00.006+01:00

Běžící stín je mediálně slavný:) a já mám tradiční dilema...Miloš si vzal můj minulý velmi osobní zápisek na BŠMŠ, což mě sice na jednu stranu těší, ale to mé "pobíhací já" má z toho téměř trauma -abych teď chodil a pobíhal kanálama:). To ultrátko byl spíše duševní pojem/rozměr, protože v tomto směru jsem pouze takové malé holátko :) ... Jen si maličko myslím, že jim = "ultras" :) trochu víc rozumím a asi chápu, proč.. Táhne mě to tam taky, i když možná z jiného důvodu, nebo možná ten důvod se stejný, protože nevím jak se tam kdo dostal..

Někdo se posunul k velkým vzdálenostem, aby si dokázal, že na to má, pro někoho jsou extrémní běhy a rekordy určitou cestou z bezejmennosti a možnosti jak najít větší sílu, dostat se dál a výš, překonávat překážky, prostě byl lepší/vytrvalejší než ty ostatní..

Já se tam paradoxně dostávám přes ten duševní:) rozměr mého pobíhání... Je to prostě dané tím časem co finálně strávím na trati v kombinaci s tím mým ufounským závodně-nezavodním přístupem, primární potřebou být "pobíhač" ... Tedy běžet si jak v té ruské pohádce... Nevím kam s cílem přinést to nevím co..:).. Asi tuším, že to, co hledám a zatím po každé nacházím je dobrý pocit..

Protože to "pobíhání" mi dělá moc dobře, tak jsem venku častěji a déle a tak těch km něco víc naběhám. Můj počítač má sice dobrý antivirus, přesto jsem nějakého silného běhacího vira chytnul na blogu Běžícího stínu, u Wittiho, v ultrákových vyprávěních..:). Je to prostě silnější než jsem si myslel. A tak i když mám do ultras hoodně daleko - asi jako Slavoj Houslice do Manchestru United.:), ale to mi vůbec nebrání v tom, abych pobíhal o to radostněji.. Možná právě proto, že vzdálenosti jsou relativní se může každý pobíhač cítit jako běžec dlouhých tratí... třeba i na 5-10km... Tím spíš, když třeba do té doby všude jezdil..

Takže... rozhodně jsem stále "lama" , a znova musím pro ty co mi občas napíšou mail se spoustou vykričníků:) [nebo nevhodný komentář, který smažu:)] zopakovat... tyhle svoje zápisky si píšu hlavně pro sebe, abych se povzbudil, abych si svoje pocity a zážitky zaznamenal a pamatoval si je na furt:) tak jak jsem je prožíval. Čas totiž má tendenci zastírat původní prožitek, problémy a pocity... S odstupem času vše může vypadat úplně jinak a ty podstatné věci, související s mým pobíháním mohou být zapomenuty nebo silně zkreslené a to nechci.

Třeba teď už bych pod "mediálním" tlakem málem hodnotil svůj novoroční běh a jeho zveřejnění jako exhibicionismus, ale není to pravda. Byl to krásně ztřeštěný nápad, neuvěřitelný pocity a ještě prítomná silná bolest v malíčku mě utvrzuje, že to bylo skutečné a stálo to za to!

A tak je to správné, tak to má být! Běhání a pobíhání zdar, ať už je délka trati jakákoliv..

12:)

PS. Nedá mi to, abych po dni nedopsal svoji "doušku":)...samozřejmě, že bych to napsal/viděl teď úplně jinak, možná bych to vůbec nenapsal:)... Ale právě ta autenticita mých poznámek je pro mě důležitá. Protože pochybnosti s námi neustále zmítají a asi každý z nás si říká (ať už je cokoliv předmětem našich pochyb), jestli ty naše plány, cíle a sny nejsou moc veliké, moc nesmyslné, možná i směšné? A vždycky si to připomínám, když pod "tlakem" nějakých vedlejších okolností začnu pochybovat... Sny a cíle vždycky stojí za úsilí, pochyby a i nějaký ten "výsměch". Protože jsou naše! Koneckonců, je potřeba si to užít.

Vzpomínám si, jak jsem před dvěma roky po šíleným zimním úsilí přemýšlel jestli vůbec poběžím svůj první 50km závod. A byl jsem málem ochoten tam neběžet. Znova jsem si to přecetl:) Jeden známý mi tehdy po úspěšném závodě řekl, že mi takový zápisky vyloženě "kazí" blog, protože vypadám jak váhává/nerozhodná ženská:). Říkal jsem mu, že jsem nikdy nedbal na to jak vypadám, že naopak je pro mě a pro ty, kteří různě pochybují dobré vidět, že každý tím prochází.

Pokaždé pochybujeme, když si myslíme, že jsme narazili na nějaké další hranice. Je potřeba věřit! A pravda, že já už tu svoji pomyslnou hranici (alespoň ve své hlavě, kde je to nejdůležitější) dávno překročil!!!

Co kdyby to zítra nevyšlo? :)

2012-01-02T22:44:00.002+01:00

Je to zajímavý, že jsem jedno že svých přecevzetí porušil tak brzo. Asi pořád tu berličku svých poznámek opravdu potřebuju:), ale musel jsem, tohle si musím pro sebe zaznamenat...

Na Nový rok jsem se v rámci našeho motivačního kroužku:) rozhodl, že si vyrazím na Karlštejn, v rámci hesla, raději hned, co kdyby to zítra nevyšlo, že? A žádný zkratky po silnici, ale poctivě zadníma turistickýma trasama, občas v pravým trailu, ať si udělám radost a sám si naznačím, že to s tím svým "vztahem" k dlouhým běhům myslím vážně a že to je velká láska:)...

Všechno jsem po ránu přichystal, vzal jsem si 0.8 litru čaje a vyrazil s batůžkem směrem ke klenotnici Koruny české, která by měla ukrývat nejen poklady, ale hlavně bránit to na čem opravdu záleží. Jak symbolické. Běžel jsem rozvážně, tentokrát s reflexní vestou. Trasa, pokud to řeknu řečí barev - modrá, červená, zelená, modrá a červená - pro přespolní a barvoslepé:) -- Stodůlky, Řeporyje, Ořech, Kalinův mlýn, Dubeč, Třebotov, Roblín, Vonoklasy, Mořina a Karlštejn.

Asi k dlouhých běhům patří, že věci nejdou tak, jak si myslíme. Proto, když jsem dorazil na Karlštejn a zjistil, že i když je hrad otevřen, tak si žádnou vodu nikde neopatřím ani nekoupím.. A tak jsem se vydal na cestu zpět "na sucho" s tím, že třeba v některé z vesnic uvidím domorodce a vyžebrám vodu:). Ale všichni poslušně vyspávali po Silvestru [později se chystali buď na oběd nebo na novoroční výběh ve 12.12:)] a tak jsem postupně míjel jednu vesnici po druhé... bez vody..

Asi to patří k běžcům dlouhých tratí, že mají tu potřebnou morální sílu a proto jsem nezatočil na silnici a nevydal se zpět, abych běžel kratší cestou (a míň vlnitou) s možností "načepovat" u pumpy... Samotného mě to překvapilo, že jsem to bral, jako bych byl někde skutečně na trati a poslušně jsem zatočil zpět do lesů a strání, doufaje, že třeba v další vesnici na trati to bude lepší...

A jak se prodlužovala doba běhu bez vody na 5, 10, 15, km tak mi docházelo to tvrzení, že běh na dlouhé vzdálenosti není o rychlosti, že je o posedlosti a o odvaze? Nebo o zarputilosti? Nevím, budu to muset víc zkoumat:). V Ořechu jsem nakonec u kostela objevil obecní pumpu! Odpumpoval jsem rezatou vodu a jak pumpuju, jako by hořelo, objeví se domorodý starší pán a říká, to jsem ani netušil, že to ještě funguje, možná to ani není pitná voda!:). Přeju mu do Novému roku a připíjím na zdraví!:). Voda byla jistě živá, protože jsem děsně ožil a relativně skotačil byť unaven domů. Přeci je to tam a zpět 46km terénem, blátem a listím a vítr na pláních nepříjemné studil na zadní části:).

Jak tak dobíhám posledních cca 200m, tak dostanu na zledovatělém chodníku děsný smyk a letím nejdřív po hlavě na plot, vybírám to a pak padám, ale při brzdné fázi jsem si vyhodil z kloubů malíček na právě ruce. Koukám na to udiveně, jak je v těch místech na ruce, co mám normálně klouby je to otočený úplně jinak:). A tak jsem neváhal, zatáhl dvakrát jedním a druhým směrem a dal zase kostičky tam kam patří:). Někdo říká, že prý ultra je často i o bolesti. Nevím, malíček bolel (a ještě bolí), ale smál jsem se jako pako, protože jsem malíček neřešil. Kontroloval jsem jestli je hlava O.K. a jestli je "běhací ústrojí" v pořádku, malíček sice bolí, ale nejsem virtuóz:) a píšu stejně maximálně jen dvěma prsty na každý ruce.. Pokorně jsem poděkoval svým stražným andělům, že ten pád tak dobře dopadl a dorazil domů, abych se zapojil do domácích prací a ještě dodělal nejaké resty. Koneckonců, věnoval jsem se pět hodin svému koníčkovi, že:).

Určitě mají pravdu ti, co říkají, že to dlouhé běhání není o rychlosti, ale o odvaze a urputnosti. Já se musím trochu víc soustředit i na cestu, odvaha i pokora. A držet se toho svého .. Je to v hlavě, je to v hlavě...:)

Šťastný Nový rok! 12:)

PS. Možná se i ve mně zrodilo malé "ultrátko":). Je sice šedivé, ale takové neopeřené holátko. Uvidím, jak si povede..:)

Pozdravy

2011-12-31T09:11:00.000+01:00

Je konec roku, ve skutečně i virtuální schránce mi přibývají pozdravy od kamarádů i obecná přání do nového roku, aby mi naznačily, že starý rok skončil a nový co nevidět začne:).

Jak člověk stárne, tak většina pozdravu je relativně uctivých. Obecně člověk pozná, že je SOS [starší opotrebovanej strejda:)], když na jeho "Ahoj" odpovídají mladší dívky i muži uctivým "Dobrý den!", nebo případně neodpoví, protože asi neví jak:).

V minulých dnech kdy déšť s prosincem výrazně omezily počet běžců a cyklistů, potkávám tradiční souputníky a někteří se při pozdravu neudrží, aby ještě nedodali nějaký vhodný dovětek. Například, jjo, dneska jsou venku jenom skalní:),.. neužen se..ať ti to dobře běhá...

Zrovna předevčírem jsem při svém 26km klubíčku, nahoru dolů potkal v Prokopáku cyklistu, který si liboval v blátu a v terénu kolem to pěkně brousil:). Nejdříve mě z kopce k trati předjel, ale potom -- v kopcích a v trailu -- to já si na cyklisty troufám:), jsem mu zase utekl já, pak mě předjel, ale pořád jsem nějak udržoval kontakt:). U Řeporyjí jsem to u prvních domků otočil a za chvíli mě po rovince předjíždí zas a volá, celej od bláta:).. Ahoooj! To je paráda, nikde nikdo! :), což je naprostý protimluv, protože jsme se furt různé potkávali, jako kdybych ho cíleně sledoval. Nakonec mi ujel a říkal jsem si, tak už má ten svůj klid... V konci vybíhám svůj "oblíbený stoupák od Hlubočep k Jinonicím, ...držím:). Na vrcholku před sebou uvidím povědomého cyklistu se zablácenou větrovkou:). Chvíli jsem váhal jestli se vypnout k nějakému sprintu a dohnat ho s nějakou veselou poznámkou:), ale závodnická nálada mě opustila stejně jako moje miniaturní zásoba vody:) a tak jsem se jen tak kochal a udržoval těch cca 70m rozestup než se cesta úplně narovnala a on zmizel v Jinonicích..

Dobře je, že zatím mě moje poťouchlé nápady neopouštějí, což naznačuje, že je vše OK:). Zrovna před pár dny jsem ještě běžel centrem Prahy a vidím proti mně přicházet nejmenovaného člena KSČM a ten čertík mi nedá. Přejdu hned do chůze, zvedám pěst a zdravím "Čest práci, soudruh D.!" :) On se rychle rozhlédnul kolem a s výrazem velmi zaneprázdněného (plachého) soudruha kvapně odpověděl "Čest, čest" :) a zmizel v útrobách svého ústředí:)...

Suma sumárum samé dobře zprávy před koncem roku! Běhám jako pako, i když Deri je rychlejší!!! Musím s tím něco udělat:).

Hlavně, ať nám vydrží zdraví, štěstí a dobrá nálada!

Veselé pobíhání a Šťastný Nový rok!!!

12:)

PS. Já si dám aspoň malá přecevzetí. Zkusím, když budou závody opravdu "závodit", zkusím pravidelně vypínat mobil a nebýt tolik na internetu a zkusím si míň psát blog. Přeci jen běhám už tři roky a tak bych mohl snad i trošku vydržet bez svého povzbuzování:).

Kvůli ...Silvě... :)

2011-12-27T12:34:00.001+01:00

Zrovna čtu, jak Dav s Gábinou velmi pravdivě napsali, že jak člověk jednou "ulije" běhání, tak se to může hned "tak" různě pokazit, že pak z toho pobíhání je nakonec houbelec:). Tohle já tuším od samého začátku svého pobíhání a proto se snažím nevynechávat!:) Říkám tomu zbabělé pobíhání:), protože i když se mi třeba na začátku nechce [ono komu by se chtělo když spí sotva 6 hodin, ráno se vykopat se psem a pak vyrazit běhat:)]... ale nechci vynechat. Za nic!!! [Navíc vím, že se mi to bude za chvilku líbit:)]

Hned kombinuju - co kdyby to další den nevyšlo, to člověk vynechá najednou nečekaně dva dny...jak se chvíli nepobíhá, hned se může chytit nějaký bacil..:).. a je z toho velká pauza, jak člověk neběhá, může špatně šlápnout a třeba si i nějak ublížit!:)... No vidím, že argumentuju stejně jako moje babička, která říkala, nelži Honzíku! Kdo lže ten krade a kdo krade, ten by mohl i zabít!:):)

Veden touto neúprosnou logikou navazování možných následků jeden na druhý, prostě "držím", jak jen to jde.:) Díky mému úsilí mám pochopitelně spoustu zážitků. Třeba zrovna tenhle...

Jeden můj známý, když mě po ranním úsilí viděl dobíhat do práce, říká, člověče, proč tak blbneš? Chtěl jsem mu začít vysvětlovat, že se připravuju na ultra a tak mu říkám.. To je kvůli Silvě! On se zarazil a povídá, no to by mě žádná ženská nedonutila, abych takhle magořil!:) Navíc vždyť vypadáš dobře a ... pak říkal jsi, že žádný ženský!!!:).. Jjo, to jsem tomu dal.. Asi jako můj kámoš (Kanaďan), který, když jsme spolu po peripetiích pracovně přistáli v Sofii poslal svoji milé následující lakonickou SMS. "Finally...I am in Sophia!!". Pak se zarazil, chytil za hlavu a rychle dopsal "I mean the town.." :)

Ovšem ta rána, v tom srabáckem boji o moje pobíhání rozhodně stojí za to. Když se podaří včas vyběhnout na vrcholky kopečků v Prokopském údolí a přes údolí nad Barandovem začíná vycházet slunce... To jsou ty čisté radosti mého života..

Běhu zdar! 12:)

Motivační kroužek aneb je potřeba adjustovat:)!

2011-12-22T12:22:00.003+01:00

Tohle já miluju... Sledovat ty poťouchlíky, co spolu tak na dálku běháme a trénujeme [a pošťuchujeme se:)]... Mě to dostává: jeden běhá v trenkách a skáče do závěje, druhý už rovnou vybíhá v plavkách a skáče do vody, další trénujou jak šílenci a někteří ještě k tomu tancujou:).. Já to diskontuju:), vybíhám oblečenej, skáču tak akorát přes zamrzlý kaluže a pozor, přibíhám rovněž oblečenej.:), ale zase vzhledem k mýmu "stáří" jak fyzickýmu (dost), tak běžeckýmu (málo) i to je určitý extrém, ale divnej je dobrej:).

Přiznávám, že jsem se nechtěně zapojil do Machyho bláznivého korespondenčního otužileckého kroužku, když jsem v úterý brzo ráno (-5C) běžel do práce, v batůžku zmrzlý vepřový koleno že zabíjačky, který přimrzalo k batohu, na čepici mi lehce namrzal sražený pot a u nosu nudle.. Machy by měl jistě radost:). Jak se motám po těch zmrzlých cestách, tak u ramene Vltavy (hotel Racek) kachny tradičně vycourají vodu na chodník a je to tam jako kluziště. Jak tam mezi nimi probíhám, uklouznu, částečně pád vyberu, ale při tom (nechtěně) nakopnu jednu kachnu tak, že velký kus popoletěla a zahučela do vody:). [Fyzikálně řečeno, kachna zabrzdila můj přímočarý pohyb vpřed, energie z mého nakopnutí ji po tečně k silovému působení po sestupné trajektorii odpovídající přitažlivosti a odporu vzduchu dostala mimo pole mé působnosti a mě zase v rámci zákona akce/reakce umožnila získat zpětný balanc:)]. Ostatní kachny okamžitě s děsným rámusem zmizely... Pikantní bylo, že si to asi všechny pověděly, protože když jsem na druhý den ráno běžel kolem, jen jsem se v červené bundičce vynořil na kraji řeky, už s vyděšeným kvákáním vyklidily cestu...:)

Mezi námi, já ten motivační kroužek (Machy, běžící stín, Advid a další a další..) mám diskontovaný, prostě si ty jejich čísla výrazně zmenším a tak:). Těch úrovni "šílenosti":), co oni provozují se nepřibližuju, já to mám promítnutý aspoň do faktu, že běhám. Tedy že VŮBEC běhám a že běhám, jak to jde.:) To je teď u mě ta pravá radost i to hrdinství v jednom. Tento týden po-st je ve znamení úporného úsilí (14+30+30.) protože beru v potaz Štědrý den a Boží hod (návštěva u rodičů) a svůj plán se zase dostat nad 100km týdne. Běžící stín to u sebe trefně komentoval, že to zimní běhání je takové nijaké, nemá to strukturu, délku ani frekvenci, ale ono se to nějak nasčítá:).

Kamarád mi říkal, člověče, ty trénuješ jak na nějaký horský ultra, neběžíš Leadville? Povídám, maximálně kousek z toho - tedy "led" to jo - na ledě běžím, nebo "vedení" to mi schází:)... Ale pravda je, že to úsilí u mě pořád je. Ovšem není to hrdinné úsilí, ale srabácké úsilí:). Já se totiž ve skrytu duše BOJÍM, že kdybych neměl dost naběhané, tak mě to na delší trati skřípne a já si to běhání vůbec neužiju! :)

Ale co, padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina!:)

Tak ať se nám to dobře běhá, potápí či jinak různě vzájemně blbne. Protože, když není radost, tak není nic!

Hezký svátky! 12:)

PS. Pokud to nebylo jasné z mých oslavných fotografií z tohoto týdne, tak snad i čas postu napovi! Je čas sluno(z)vracení!!! Už budeme zese běhat do světla, protože slunovrat, to je takové malé jaro:).

ZOO v přípravě

2011-12-18T12:34:00.004+01:00

Jak jsem se dozvěděl od Luboše, tak mi údajně zahubili mamuta:), tedy 85km v Silva Nordica. Na běhej.com se vedou velký diskuse, co je dobře (špatně), jak dlouhá by měla být trať, jesti 90 nebo 103km či vím já kolik:)...

K tomu tradičně ufounsky dodávám, je to jedno! Je mi to jedno, jestli se poběží po silnici, nebo kombinace silnice, cesty.. Jestli se to bude jmenovat mammut nebo kozel:). Prostě říkám si spolu s klasikem:

What's in a name? That which we call a rose

By any other name would smell as sweet.

Copak je po jméně? Co růží zvou,

i zváno jinak vonělo by stejně.

[Vrchlicky má myslím ještě poetičtější dovětek:

I pod jiným jménem bude se růže rdít stejně kouzelně.

Prostě i když je to daleko a nevím kolik to vlastně bude a jestli se to bude běžet 2.6 nebo 9.6, je to jedno! Myslím, že u mě na tom vůbec nesejde:). V adventním čase se těším že svého často těžce vybojovaného pobíhání a přitom si užívám tu neuvěřitelnou energii. Možná právě proto, že musím pořád překonávat různé překážky, možná právě proto, že nic není jednoduché, možná právě proto mě to neuvěřitelně těší a cítím tu sílu. Doufám, že je to všude kolem a že to nějak "sdílíme".:)

Určitě zase přijdou těžší chvíle, ale teď to není, teď jsem "Hrdý Budžes", to je ten, co vytrval:). Po namrzajících ranních stezkách a chodnících se sice motám, jako koza na ledě, občas skáču jako kůň a na zpáteční cestě jsem slepý jako krtek:)... No, zase jsem si totiž zapomněl dát čelovku (a nesmeky) do batůžku, říkám si, je tohle už normální? Ale když jsem v pátek navečer dokázal po hodině pracovního vánočního večírku (jídla a pití všude hromady) se sebrat, navléci na sebe běžecké a vyrazit do deště, vichru a tmy směr domov....to jsem byl už možná i starý osel:).

Já sice noc na běhání nemusím, ale teď v adventním čase řada míst kudy probíhám večer vypadá obzvlášť poeticky, ať už je to myší díra pod Vyšehradem, nebo poslední lampa v Prokopáku, kde se loučím se světlem a definitivně vbíhám do tmy. Ale ještě pár dní a v pátek je slunovrat a to už začneme běhat do světla!

Hezky adventní pobíhání, ať nabereme co nejvíc sil, protože se budou jistě hodit.

12:)

Adventní střípky

2011-12-15T12:34:00.003+01:00

Letošní advent je opravdu divný. Nemyslím, jak jsem minule napsal, že divnej je dobrej:), prostě na něj koukám jako Alenka:). I když podle mě nejlepší obrana na nepříjemné a šokující jevy/schůze/návštěvy/rozhovory... je dívat se na ně jako na divadlo:)! Sedíte v první řadě a občas přeběhnete přes scénu..[Sice si potom člověk občas říká, no tohle už ten režisér přehnal, to už je fakt moc. Ale o hodně líp se to snáší:)]

Pochopitelně moje scény-střípky jsou -- jak jinak -- povětšinou velmi veselé.

Běžím si třeba v Prokopáku, na vrcholku míjím zamilovanou dvojici, co se drží za ruce [chlapec ale fikaně má na volné ruce rukavici]. Za chvíli nacházím na cestičce ležící rukavici. Tak ji seberu a pospíchám hledat onu dvojici. Asi po km ji najdu v milém objetí:), předávám rukavici a běžím pryč. Chlapec se mi omlouvá, že jsem si kvůli němu zaběhl:), na to se nedá nic říci, než se usmát, popřát veselý advent a zase zmizet..

Při mém aktivním pobíhání po okolních vesničkách se často dávám do řeči s domorodci (kde jsem, nejkratší cesta a tak..). Nedávno jsem se ptal v Dubči na nejkratší cestu do Ořecha, chlapi stáli před zavřenou hospodou (sháněl jsem vodu) a říkali, no nejbližší otevřená je v Ořechu, taky tam "teď" jedeme.. Autobus prý jede za 50 minut. Povídám, vždyť to přes kopec nemůže být daleko.. Oni, jjo, to byste se divil po silnici skoro 4.5 km a lesní zkratkou to bude tak 3-3.5km. To mě dostalo. Ještě z nich vypadlo, že už tam přes 1/4 hodiny čekají. Povídám, no moc tomu nerozumím, ale to už byste tam dávno byli, ne?:) Koukali na mě jako na Pražáka, co se v Brně ptá na vstup do metra:). A tak jsem odběhl a potvzuji -- tím kopcem a volným tempem jsem byl v Ořechu u hospody asi za 1/4 hodiny. Oni by tam pěšky do 50 minut museli být i kdyby nechtěli..

Dneska ráno běžím po silnici (po hlavní) a z vedlejší mi zkříží cestu policejní auto a troubí na mě tou jejich houkačkou.. Na jejich následnou stížnost odpovídám, proč bych měl zastavovat? Nehoukali jste a já byl na hlavní:). To jednoho z nich dostalo. Prý běžec s rychlosti >10km/h by se měl považovat za stejného účastníka provozu jako kolo!:)

Ovšem na absolutně nejlepší advetní zážitek je uvaleno přísné informační embargo:), ale já si ho pro sebe o to víc pamatuju (vedeno pod číslem 34), abych se s ním mohl veselit a těšit. Asi jako když v té jedné rodině si už místo vtipů říkali jen čísla. Řekli si třeba 9 a začali se smát:). Když se nechápající návštěva chtěla zapojit a řekla 17! Manžel se začal smát, ovšem žena řekla, že se nestydíte! Před dětma!:) ... Takže 34! :) :)

Běhám? Snažím se, co to jde. Někdy to jde míň, někdy víc, ale samotného mě dostává ta moje úpornost, to úsilí, které věnuju tomu, abych si běhání udržel. Každý to jistě zná, pokud není člověk sám, má práci, rodinu... tak ví:). Moc se mi líbila úvaha běžícího stínu, že nejlepší příprava na ultra je rodina, práce a zmatky. V tom případě jsem na velmi dobře cestě:), protože když si myslím, že zmatky jsou překonány a vše je pod kontrolou, tak se stoprocentně něco vyvrbí a totálně zatřese s plány.:) Jjo, člověka to potom silně utuží, aspoň v to věřím..

Hezký adventní běhání! 12:)

Weird factor, aneb divnej je dobrej:)

2011-12-07T23:32:00.000+01:00

Začínám si nějak víc a víc uvědomovat, že jsme divný:)... Teda, tady kolem -- co čtu a kdo sem zabloudí -- tak je každý nějak jinak střihnutý, a to nemluvím o opravdových esech [weird factor 10] - Machy je pravý ledový muž, teď u jen zbývá, aby na své ponory přijel třeba na saních tažených eskymáckými psy:), triatlonistická skupina se snaží střídavě se buď utopit nebo ujezdit na kole nebo utancovat v kole:)..., no a běžící stín? to je kapitola sama o sobě:).

Ale uvědomuji si, že i já nějak začínám zapadat do této kategorie - divnejch:) a tak si raději hned říkám, divnej je dobrej:). Navíc zjišťuju, že ten pocit a měřítko "divnosti" mi přijde v určitých situacích celkem motivující a pomáhající překonávat nástrahy jak běhu, tak i mých životních eskapád.

Začátek týdne je vždy jako nepopsaný list. Je potřeba se znovu vypnout a vyběhnout, protože "statistiky" z minulého týdne jsou už historie:) a o to je to i těžší. V pondělí jsem zase vybíhal do deště. I když jsem ho trochu pocítil pod deštníkem, když jsem venčil Deri:), tak jsem se to snažil neřešit. Abych parafrázoval Machyho, nemá cenu strkat prst do rybníka ve kterém budeme za chvíli plavat:), proto pečlivě balím svoje svršky do igelitu a ukládám do batůžku (nemůžu běžet zpět, o to je to horší). Vždycky zpětně v tom vidím velkou symboliku, ten boj mám-nemám-MÁM! Jak moknu a získávám ty "divné" body, jakoby to někdo sledoval, ten někdo, kdo kontroluje mraky a kohoutky s vodou, sílu větru a takové ty legrácky s počasím. Silně věřím, že jak ukazuju to svoje odhodlání běžet a přemoci sám sebe [trochu i tu přírodu:)], tak se najednou stává, že se vítr utiší, přestává pršet a někdy dokonce i vysvitne slunce!!!

Přesně tohle se stalo v pondělí. Na začátku moknu jako len, když se máčí, mraky a provazy vody kolem, ale ty jsou čím dál tenčí, mraky odfoukává vítr a při výběhu na Barandovsky most dokonce vychází slunce! Neuvěřitelný pocit. Věřím na pohádky a šťastné konce. Zase jsem se znovu ubezpečil ve své "víře", že pokud něco hloupě nevzdám, tak nakonec určitě zvítězím!

Stejný to bylo dneska (ve středu) večer při běhu domů. Nejen, že pršelo, ale jak jsem si minulé říkal, že musím vyměnit baterky v čelovce, tak jsem se sice vypnul a baterky vyměnil, ale čelovku nechal doma!:) Říkal jsem si, to bude zase nářez! Leje, v prokopáku nebude vidět ani na krok, tma jako v pytli... Ale hned jsem zavrhnul myšlenku jet domů metrem, protože divní lidí, dělají přece normálně divné věci:) a tak jsem vyrazil nejdřív podporován světlem pouličních lamp a potom už byla tma. Ale někdo, "někdo" tam nahoře to jistě sleduje!!! Protože to moje dupání do tmy ho asi chytlo za srdce, zavřel kohoutky, roztáhl mraky a měsíc jako rybí oko mi posvítil na cestu.

Je to tady!!! To prosté úsilí - i když u nás starších je to až legrační - ale asi právě to úsilí mi pomáhá nejvíc. Nejen na té trati, ale i tak obecně, když se něco vyvrbí:). Člověk si při vší pokoře řekne -- to už tady bylo:) a taky jsme se s tím nějak popasovali, tak nač stahovat kalhoty, když řeka je ještě daleko...

Honzo, mysli na to! 12:)

Běh do světla a běh do tmy

2011-12-01T21:12:00.001+01:00

Říkám si, že je to určitě tím, že jsem se narodil o 1/2 4 ráno a proto já tak miluju běh do světla [a nesnáším běh do tmy:)]. Jak je to super, když člověk brzo ráno vyběhne (oči ještě zalepené spánkem) a probouzí se na trase, kdy se slunce pozvolna ukazuje nejdřív za obzorem a pak se rychle švihem dostane na oblohu... To jsou chvíle naprosto čistých radostí mého života, člověk si při poskakování po cestách ledasco v té hlavě setřese a mysl se rozjasní:)..

Ovšem i takový životní optimista a nadšenec hobického pobíhání jako já, musí svádět šílený boj, -- abych se v některých dnech po skončení práce vydal tou samou cestou zpátky. Jako by to byla úplně jiná cesta! :) Nejde o to, že vede do kopce, ale většinu cesty v prokopáku není vidět ani na krok [musím si dát nové baterky do čelovky!:)], mlha, k tomu ještě oblaky páry od úst plus mlha, co se mi sráží na brýlích.. No je to boj.:)

Tady se nedá než citovat klasiky z divadla J.Cimrmana, kteří vysvětlují, že proto, aby jim na druhou půli neodešli diváci, dělají brzo přestávku a vysvětlují, proč by diváci neměli odejít.. Závěrečná věta jejich vysvětlování .. "A pro jistotu zamykáme hlavní vchod" :) tomu dává tu patřičnou dimenzi.

Stejně tak já mám pro sebe po ruce řadu argumentů, proč po natěšeném ránu bych měl určitě běžet zpátky večer -- potřeba nasbírat km, ten boj s myslí je potřebný, překonávání překážek patří k maratóncům a ultra.. -- no a pak dodám "pro jistotu si s sebou neberu civilní venkovní hadry" :). Tedy musím běžet, tak jako tak. Prostě důvěra tu je, ale pro jistotu... :)

Jak se blížíme ke slunovratu, tak zase budeme běhat pořád do světla!!! Na to se těším úplně nejvíc, až se zase den bude prodlužovat a tím i čas, kdy vidím na cestu:). Zase je potřeba přiznat, když se člověk vynoří z temného údolí, tak i to světlo lamp má magickou sílu a jako můra běžím za světlem, naštěstí už mě to naviguje domů...

Mám hezky zážitek, kdyby to nebylo nepřípustné, tak jsem to fotil -- byla by to jasně fotka roku:). Jak nám Praha 13 letos šetří a z údolí odstranila všechny mobilní toalety, tak různé aktivní sportovce trápí typicky nerudovská otázka: Kam...? V dolní části údolí je takové hustější roští, které i v těchto dnech vyvolává jistě zdání neviditelnosti:).. No běžím okolo a v jednu chvíli vidím tři lidi (z různých stran) .. zadky k sobě:)...vůbec o sobě nevěděli a myslím, že si ve finále nevšimli ani mě:).

Vidím to jako jasný symbol adventního času. Ta pohoda, klid, čas a pochopení..:)

Příjemné adventní pobíhání. 12:)

Listopad? Reflexní vestu s sebou:)

2011-11-27T21:12:00.001+01:00

Po velmi vydařeném Mikulášském večírku (díky Leono!) jsem měl na pátek naplánovanou dovolenou. I jsem si říkal, že pokud počasí dovolí, zkusím třeba i na Karlštejn, ale mlha seděla na okolní krajině načechraná jak peřina na posteli u mojí babičky. Čekal jsem až do 8h a pak jsem se rozhodl, že nejsem sebevrah [kus cesty vede tu a tam po okresní silnici a ani s reflexní vestou a blikačkou na batohu jsem nechtěl riskovat:)] a tak jsem vyrazil neznámými cestičkami v okolí Prokopáku vzhůru bloudícímu dobrodružství. Nejlépe se bloudí za humny, že?:)

Teda pako jsem a asi zůstanu:). Ze začátku jsem byl takový "nervózní", že mi to moc neběží (mlha, cesty osmekané), dokonce jsem byl nervní z toho, že bloudím a běhám zbytečně nahoru dolů (pak mi GPS v telefonu skoro nic neměří)... Naštěstí mi to brzo došlo. Co blbneš? Přeci je jedno, kolik jsi běžel, kolik ti ukazuje GPS.... vždyť bloudíš často a bloudíš rád:)! ...Navíc -- "běží se hezky" :)...

A tak jsem pojal páteční dopoledne jako trailovy výlet do okolí Prokopského údolí. Teda, když jsem vylezl v Řeporyjích, uvědomil jsem si na ovzduší tu relativitu. Téměř na vesnici, ale Barandovský most byl proti tomu parková zóna:(! No potřeboval jsem přeběhnout na druhou stranu a tak jsem se přes Řeporyje vydal co nejrychleji. Abych to nějak mentálně vydržel, začal jsem koukat po komínech, kdo to vlastně způsobuje.. Koukám -- jeden vypadal, že topí nejen na plasty, ale obcas přidá i kousek pneumatiky, pak jsem našel dalšího, ten snad přidal i gauč, ovšem můj favorit?... Tam snad přiložili i dědu!:)

Naštěstí jsem brzo vyběhnul do kopečka a nechal Řeporyje pod sebou pevně rozhodnutý se dneska zdravému vesnickému vzduchu zdaleka vyhnout:)... zamířil jsem do dalšího údolí, ke Kalinovu mlýnu, těsně před Dubčí jsem to stočil k Cikánce, podle potoka, kolem bývalých trampských osad, kolem Slivence nahoru a údolím zpět.

Jak jsem minul Řeporyje, tak mě to začalo fest bavit, jenže tady se ukázala zase moje "připravenost":) na cestovní turistiku. Vzal jsem si sice s sebou Bouřliváka [můj běžecký batůžek], jenže jsem si nevzal žádný peníze a jen 0.4 litru čaje v termosce, nic k jídlu. Teda, nakonec jsem zjistil, že jsem s sebou celou dobu vláčel dva malého kousky čokolády (Mikuláše a medaily) že čtvrtečního večírku. [to jen pro dokreslení mojí popletenosti]. Děsně jsem se bavil, když jsem si představoval, že jsem takhle mohl vyběhnout na Karlštejn potom žebrat při zpátční cestě vodu:)...Ale aspoň to bude zajímavý cvičení -- a řekl jsem si, že s čajem budu šetřit, kdoví, jak dlouho budu bloudit...

Jak si tak v klidu bloudím v pomalu se zvedající mlze, najednou slyším psa a vidím dvě postavy v zeleným suknu. Hned jsem se vyděsil. Šmankote, (ožralí) myslivci! Vždyť já úplně zapomněl, že je podzim a oni chodí střílet na všechno co se hejbe.. Asi jsou kolem všude, teď jsem zaostřil a uviděl dalšího na blízkém posedu. Co dělat? Proběhnout potichu nebo dělat kravál? Srabácky jsem ten kritický úsek proběhl určitě ve svém traťovém rekordu, při jakémkoliv podezření z přítomnosti myslivců jsem volal "Pozor - běží člověk"! :) :).

Jak jsem se dostal na širou pláň a přeběhl po mostu silnici a zamířil do "rodného" údolí, tak mi spadl šutrák že srdce:). Zastavil se, napil čaje a uznal, že těch šoků bylo na dnešek už dost a zamířil domů s 28km, ale pozor, ještě mi skoro 1/2 termosky čaje zbylo. Jen nevím, jestli je to moje zásluha, nebo těch myslivců:)... 28km na 2dcl vody? Dobrýýý:)..

Heslo měsíce: Pozor na nimrody! Příště beru reflexní vestu i do údolí, kdo ví, kam třeba zabloudím. Ať se nám pořád hezky běhá.. 12:)

Běží se hezky....

2011-11-22T03:33:00.001+01:00

V posledních dnech -- jako asi tradičně na počátku treningové sezóny nebo na jakémkoliv počátku? -- se moje jednotlivé zážitky, dojmy, pocity drobí do malých střípků mozaiky, takže člověk má strach, že je ztracený, protože nevidí ani kousek celkového obrázku. Pokud je navíc venku mlha a tma, tak potom na nás může snadněji padnout nějaká ta malá depka, nebo i krizička:). Prostě přes jednotlivé stromy nevidíme celý les, nevidíme, že se nám vlastně všechno daří a že ta drobná zaváhání a pochyby k tomu všemu patří ... no asi jako "mladí k socialismu":)

Před pár dny měla MF Dnes hezký článek o tom, jak si jsou pes a jeho pan fyzicky podobní, musím dodat, že se tomu tak děje i na té "mentální"úrovni. Jak jsem tady psal o svých elektrikářských "úspěších", tak se zadařilo i u Derivace. V neděli dopoledne, když jsem vešel do naší "mužské"místnosti, najednou rána, vylítly pojistky a já si říkám, hergot, tak to vyhořelé zářivkové světlo asi nebyla výrobní chyba, ale signál pro něco horšího. Jdu nahodit hlavní vypínač, vrátím se a ... světla svítí!!! Ovšem Derivace si v mezičase přestěhovala svůj polštářek od topení na opačnou stranu místnosti!:) Letmý pohled na nakousany drát od prodluzovačky to vysvětlil a mě přesvědčil, že je z ní stejný elektrikář, jako jsem já! I to srdce má naštěstí také tak dobré :) :)

Ještě jednou díky všem za podporu a maily/komentáře, zdárně jsem absolvoval třídenní očistu, mezi námi, nic na tom není, není to žádná zásluha, jen spíš takové drobné připomenutí, že i (moje téměř vrozená) žravost se dá relativně úspěšně kontrolovat:). Návraty k běhacímu rytmu pokračují...jak jinak než pozvolně, ovšem i tak s potřebným úsilím. Občas je to téměř jako zen-budhismus, nebo jako pravý kaizen, kdy se člověk snaží neustále překonávat sám sebe v těch drobných maličkostech. :)

V neděli jsem naštěstí už se střídavými spoluběžci vyběhl na něco malinko delšího (14k) a v pondělí jsem vyrazil do práce s tím, že poběžím nejlépe i nazpátek. Protože vím, že pravděpodobnost zádrhelů se blíží v takových situacích k jedné, raději jsem neponechal nic náhodě a nevzal si s sebou bundu na cestu zpět. Tím pádem jsem vybíhal poněkud nejistě za tmy (s čelovkou na čepici) z práce kolem 5h. Ty pohledy na ulici stály za to:)... Vidí staršího týpka, s čepici a s čelovkou (zatím vypnutou) a s batohem na zádech, jak utíká centrem Prahy k vodě... Představuji si, že je to pro ně podobné, jako vidět Šemíka, jak s Horymírem pádí směrem k Neumětelům.:) Tak to mě obzvlášť potěšilo, potom, když jsem přeskákal most a vydal se temným údolím a parkem vzhůru, tak ten pocit byl ještě mocnější.

Ale jak ráno tak i večer při cestě nazpátek jsem měl takové malé okamžiky, kdy se mi buď nechtělo nebo jsem měl pocit, že to nejde.. A to je nejvyšší čas nasadit moji nejsilnější mantru:). Abych si uvědomil, že je opravdu vše v pořádku, tak si říkám, co blbneš...vždyť.. "Běží se hezky..":).. A je to fakt, opravdu se běží hezky..:)

Ať se nám hezky běhá! 12:)

Signály, které potěší, aneb návrat ztraceného

2011-11-17T20:02:00.001+01:00

Tak v pondělí, když jsem váhal mám-nemám-mám běžet do práce [mrzlo, námraza, vše se smekalo, asi i smog], málem jsem se začínal bát té 15km distance (!) :) a to definitivně rozhodlo. Žádné další odkládání, není čas čekat -- ani na lepší počasí ani náladu -- je potřeba s tím něco udělat hned:)... A tak jsem vyběhl. U mě existuje takový pomyslný mezník -- když podběhnu pod Jeremiášovou ulicí a spustím se do Prokopského údolí. Je to něco jako bludný kámen v pohádkách. Já na tomto místě naopak svoji cestu najdu a pochyby definitivně ztratím :).

Zase paráda - vlastně všechno kolem mi říkalo, jak je dobře, že jsem se vrátil, jak je dobře, že právě teď tady běžím. Starší paní v ulici K Nové vsi mě poznala a říkala, to ještě běháte? Já myslela, že už jste toho na zimu nechal:)... Pozdravy od dělníků dole v Hlubočepech dávají tušit, že se ztracený syn vrátil! A to je moc dobře..:)

No jo. Ale v úterý se mě zase různé zmocňují pochyby. Všichni melou o smogu a tak přemýšlím, jestli já ve středu vůbec poběžím a jak se postavím k tomu smogovému nadělení? Co jiného podniknout? V tom (jako už tradičně) mi přijde nádherný číselný pošťouchnutí. V rámci uzavírání jedné bankovní operace mi přišel šek z 11/1/11 na 0.07 $. Jako James Bond jsem se k tomu postavil čelem:). Rozhodl jsem se, že je akorát tak čas v tom "znečištění" na pravou silnou očistnou podzimní kůru:). Nedá se nic dělat, je potřeba, jak říkají zkušení, se "drobet" pročistit a hned jsem se připravil na třídenní (hladovou) kůru.

A tak kupředu levá, zpátky ni krok.:) Ve středu teda pokračuju v nalajnovaných cestách do práce, říkám si smog určitě trochu ustoupil (cha-cha), musím tomu "čištění" pomoci i během.. To byste neuvěřili - jak tak probíhám Myslikovou ulici narazím na S0cketku, která jde do práce! Svět je malý a o náhody tu není nouze:).

Jinak hladovění je a bylo celkem pikantní. Například ve středu jsem se musel účastnit jedné opulentní večeře. Představte si, že se všichni kolem cpou vybranými lahůdkami a já popíjím mátový čaj (aspoň, že z čerstvých lístku máty)...:). Je zajímavý, jak lidi zjistí, že z nějakého (=blbého) důvodu pár dní hodláte nejíst, tak si myslí, že jste určitě členem nějaké šíleně sekty, v lepším případě, že jste zblbli, případně, že brzo zkolabujete:).

Samozřejmě opak je pravdou. I když:)... Ve čtvrtek (tedy druhý den) jsem usilovně dodělával resty doma a musel jsem se přitom pustit do drobet komplikovanější opravy elektriky s výměnou el. rozvodu a zářivky. Když jsem poprvé dostal ránu a vyhodil všechny pojistky včetně hlavního jističe, tak jsem slyšel komentáře, že je to určitě z "hladu":)... Ovšem když jsem v závěru dostal ránu znova, tentokráte se 220V proběhlo přes holou levou ruku do právě ruky, tak se mi definitivně rozsvítilo. Není to z hladu! Je to proto, že jsem stále stejný Janek:). A to je dobře, aspoň mě to potěšilo. Navíc jsem experimentálně zjistil, že mám srdce naprosto v pořádku:).

Teď možná to hladovění vnímám přes takový opar vůně dobrého jídla:), ale přesto už vím... Plánované hladovění není vůbec blbost a určitě do toho po Novém roce a na jaře půjdu zas. Nejenom ta očista, ale ten dobrý pocit za to určitě stojí.

Ať zvládneme co nejlíp ten smog! 12:)

Boj s časem:)

2011-11-11T15:15:00.003+01:00

Tak jsem si ve Phili pěkně maloval (nohama), že sice ve středu po příletu budu mít šílenej den, hned do práce, ale ve čtvrtek, hned ve čtvrtek zase vyběhnu. Jenže jsem ten kouzelný okamžik propásl, tedy problbnul s Derivací [stále hárá, stále hárá:)] a radováním se se svými blízkými a v pátek i když nádherný datum 11.11 (v 11.11 hodin) přímo svádí k nějakému veselému zápisu, tak to míjím. Nestíhám, což samo o sobě naznačuje rozměr nestíhání u člověka posedlého čísly:).

Boj s časem, si běžci většinou představují jako úsilí o co nejlepší čas. U mé maličkosti je to úsilí o "čas".:) Sice vím, že dělám téměř nemožné:) a že zázraky nejdou dělat každý den. Ale.. Není právě tohle to úsilí, které -- jak se hloupé domnívám -- mě posiluje? Věřím, že určitě. A jako právo a zákon jsou definované tím, jak je kdo porušuje, tak i víra (ať už je jakákoliv) je posilována něčím jako zázrak. A tak i když dneska budu až do 10hodin v práci a zítra od časného rána jedu zas a v neděli do odpoledne, tak věřím na zázrak. Věřím, že buď ještě dneska večer nebo zítra nad ránem se obléknu, vezmu čelovku a vyrazím ven.

Proč? Prostě jen tak. Nebo možná proto, abych sám sebe přesvědčil, že jsem připraven (zase) bojovat. O ten radostný pocit z pobíhání, dlouhých tratí a skvělého bloudění:)... Jen mi je asi souzeno být na většinu běžeckého úsilí sám, ale nevadí, vždycky tomu tak bylo.:)

Plánoval jsem, že se na 16-17.11 uvidím se spoustou lidí na FL 22, ale nebudu moci. Sice v tu dobu skončí šílenosti v práci, ale chci a potřebují být doma, kde mě všichni potřebují a kde já všechny potřebuju ještě víc:). Takže pokusy o cvičné treningové uběhnutí nějaké delší vzdálenosti ve FL berou za své, stejně tak pokec s kdekým:), ale to je život.:)

Zase budu moci začít běhat do práce a z práce [už se nemůžu dočkat!] a navíc mám ještě jeden trumf v rukávu, jak na radost... Říkám si, což takhle si někdy po ránu brzo vstát a vyrazit na Karlštejn? Podzimní krajinou, mlhou a tmou ke strážci pokladu země české? Čelovku a reflexní vestu s sebou ...:)

Ať se nám vesele bojuje, protože běhání za to stojí!!

12:)

PS. Konečně nad ránem se spustil háčkovací server a tak je můj výkřik česky:), navíc můžu si říci, ano drobné zázraky se dějí a pochopitelně jsme včera v noci s Deri uběhli 2km (lenoch lína) a já si 8 přidal. Pocit k nezaplacení. Odborník by řekl ... závislák..:)

A bagel without Phili is just plain silly

2011-11-08T12:34:00.003+01:00

Dovolím si použít asi nejznámější reklamu na filadefský krémový sýr ke komentování mého zdejšího pobytu. Ano, být zde a neběžet po schodech muzea, neběžet přes little Italy, případně neběžet v přístavu, to může jen naprostý hlupák nebo ignorant:). Přeci, když je příležitost udělalat si velkou tadost, tak si člověk musí udělat velkou radost, že? Cokoliv jiného by byla nejen blbost, ale i určitý prohřesek nebo dokonce i hřích, který by se jistě dočkal brzo trestu:).

Od mé poslední zdejší návštevy uplynul nějaký čas a povinnosti mě na chvíli zase zavály sem... Možna právě proto, abych si znova uvědomil, co je důležité a abych se znova vrátil k dělání si radosti. Říkám si to pořád furt, ale stejně člověk občas zblbne a neuvědomí si, ze největší zapomětlivost je, když se přestaneme radovat ze života a vážit si toho co máme.

Hned v neděli jsem po ránu vyběhnul směrem k řece, směrem k muzeu a dál podle řeky -- to se dá běžet až do Valley Forge (cca 13 mil?), ale místo klidného rána a relativně poklidného běhání byla celá oblast obležená lidmi. Probíhal zde totiž běh/pochod "race for hope" a tak jsem se po našem zapojil. Akorát jsem přiběhl, když mne minulo čelo závodu a tak jsem nezávahal ani chvilku a běžel v protisměru, tleskal a povzbuzoval probíhající běžce dokud pole nezhoustlo a neproměnilo se na prosté pěšáky. Bylo zajímavé sledovat místní, neznají to a běžící z toho měli radost, slyšel jsem, jak jeden z nich říkal něco jako ... to je super, příště to uděláme taky!!! :)

Pak jsem zatočil zase zpátky k řece a pokračoval směrem ven z města. Je dobré býti cizincem, člověk má výhodu, že může být divnej, provokativní a nikdo se nad tím zase tolik nezastavuje, protože jste holt cizák:). I nekomunikativní zdejší domorodci se sluchátky na uších se dávájí s vámi do řeči, protože jste něco jako Krokodýl Dundee v New Yorku, evidentní ufoun:), zdravíte neznámé lidi kolem a to ve velkém městě není úplně normální.

Super bylo, jak jsem dostal jednoho chlápka v mém věku, který se při mém pozdravu zarazil a ptal se, odkud se známe:)... Povídám, vím já?:) U nás je zvykem se mezi bězci zdravit... A tak jsem se ho hned zeptal, jestli běžím dobře na Rocky mountains, což ho evidentně dostalo [je vidět, že takhle laciný vtípek nezná, nesleduje Big Bang Theory], říkal, to je snad v jiným státě ne? Nemůže být, říkám mu, Rocky byl z Philadelphie, tak to musí být někde kolem:) a on se začal smát jak splašená koza, povídal, to je dobrý, to musím říci doma ženě!

Další dny jsem si vyběhl v klidu a v ranní intimitě schody z východní strany, stejně jako Rocky a skákal tam na vrcholu. Pocit k nezaplacení. Myslím, že si to budu užívat v duchu ještě hodně dlouho.

Trať podle řeky sice nese hrdé přízvisko "river trail", ovšem do trailu to má asi tak daleko jako Plzeňská Viktorka do Barcelony.. Je to normální asfaltka podle řeky.:) A tak jsem se na ní většinou vykašlal a běžel hodně těsně podle řeky. Jeden chlápek mi povídá, že je lepší běžet po chodníku, podle řeky je to plné špíny od kachen... Tak mu říkám, že mi to nevadí, že mám boty:) a jestli někdy zkusil běžet jen tak po trávníku podle řeky. Proč prý, když je tam asfaltka:). Ale pak najednou zatočil k řece a šel si to "zkusit" a pak na mě mával jako na spiklence:)...

To zdejší pobíhání bylo celkově velmi inspirativní. Jednou jsem četl, že když je člověk unaven, tak dává poslední silu do všeho co dělá a nemůže se z ničeho radovat. Jako plavec, který plave daleko v hlubokém moři, už nemá sílu na to, aby mával na projíždějící lodě:(. Třeba já poznám, když je skutečně "zle":), že si přestavám dělat svoje legrácky, že přestávam pošťuchovat lidi kolem.. prostě, že ten čertik ve mně strachy zaleze a není mi chvíli veselo. Ale není ta kauzalita obráceně? Protože jsem přestal dělat svoje pitominky a přestal se radovat z blbostí, tak mi začne být ouvej?

Končím zdejší pobyt a těším se domů... Zase jsem začal běhat (15+16+ 19) ale hlavně cítím, že se mi zase vrátila radost.. Starostí, práce a povinností je pořád hafo, ale dobrá zpráva je, že jsem se nezapomněl radovat!:)

Ať se nám hezky běhá, nové sezóně vstříc. 12:)
PS. Je to sice osobní, ale musím si to sem dát. Při dnešním ranním běhu jsem skálal jako divý nahoře, až mě uviděla jedna dívčina na kole. Řekla, že je jí moc sympatický, když se muži nestydí vyjádřit city a že ona taky je velký fanda Rockyho a jestli nechci vyfotit s tim vycházejícím sluncem za zády? Jsou otázky, na které se nedá odpovědět jinak než YES, YES, YES!!!

Začátky jsou těžký:)...

2011-11-04T12:34:00.001+01:00

Hezké na začátcích je to, že po každé začínají něco nového, i když se člověk chová pořád trochu stejně. Po maratónu ve Stromovce jsem potřeboval na pár dní vypnout, dodělat resty a těšit se na novou běžeckou sezónu. Jak hezky napsala Leona, maratón a kolotoč kolem (rodina, práce, povinnosti) donutí většinu z nás si sáhnout na dno sil a občas i hlouběji:). Výsledek se většinou dostaví ve formě "ozdravné" choroby. Prostě tělo onemocní, aby nám dalo najevo, že je potřeba odpočívat:).

Tak nějak to probíhalo i u mě, jen s tím rozdílem, že těch povinností a restů bylo tolik, že jsem si vlastně ani neodpočinul, jen jsem různě při nemoci pracoval:(, tím pádem se žádné uzdravování nekonalo, až moje nejmilejší, jasné slunéčko rozhodla a nasadila mi antibiotika. A na moje chabé pokusy, že bych to třeba mohl zkusit jít rozběhat se podívala tak, že jsem na tu "myšlenku" hned zapomněl:).

Jenže.. V úterý večer jsem dobral atb, pořád jsem kašlal a k tomu se přidala taková protivná usazující se rýma a tak jsem ve středu vzal (na tajňačku) jen boty, jinak nic běžeckého, Deri a šel se večer tajně aspoň na 3-4km se proběhnout, zkusit to. Abych to neměl úplně jednoduché, Deri, moje tečna, začala poprvé hárat a prožívá to "fest":). Kdo z vás má fenu asi tuší, že v určitých dnech je delší pobyt s fenkou venku něco mezi úprkem a řešením složitých problémů -- jak se vyhnout v dálce neznámému pejskaři, u těch známějších honem lovit v paměti, jestli mají fenu nebo psa.. Prostě dobrodružství..:)

A tak si běžím pomalu večerním parkem s Deri na vodítku, rozhlížím se kolem v šeru jako ostříž, usilovně naslouchám zvukům - no jako lovec. Ne, že bych to pojmul úplně hned jako mamutí lov, ale je v tom určitá symbolika, začít novou sezónu s pocitem lovce a na tajno:).

Pro lepší pochopení dodávám, že jsem si vzal starý venkovní kabát, který mi byl volnější i když jsem měl přes 100 kg... Jak tak běžím kolem rybníka, stávám se nechtěně středem zájmu skupinky lidí, evidentně dobře živených, průměrka řekl bych převyšující moji předem zmíněnou váhu v roce 2009:)... A slyším.. "Hele táto, podívej, takovej hřmotnej bytelnej chlápek a zkouší běhat. Měl bys to taky zkusit!"... "Depak, mámo, poslouchej, že sípá! Toho určitě klepne!" :)... "Ten to kolečko nedoběhne!".. A tak když jsem to kolečko s Deri doběhl a běžel jsem na to větší ke kostelu tak je doháním znova.. Tehdy mě ten jeden chlápek začal povzbuzovat slovy "Chce to vydržet! Začátky jsou těžký!!!":)... Bylo to milý a já jsem nechtěl kazit tu veselou večerní atmosféru, abych mu řekl, že i nemocen bych to tady oběhl ještě moooc krát..:)

A tak jsem kývl a dodal, že začátky jsou sice možná těžký, ale moc krásný!!!

Tak ať se nám hezky zase začíná!!! 12:)

PS. Zatím dobrý, ve čtvrtek opatrně 12, dneska nestíhám ani zítra, kdy se přesunuju do Phili, ale boty a věci beru s sebou!!

Král je mrtev, ať žije král!

2011-10-28T03:33:00.001+02:00

Tak mi Stromovkou skončila běžecká sezóna 2011, ať žije běžecká sezóna 2012!:) Mám to velké štěstí, že byla tradičně krásná, plná skvělých [tedy většinou jalových:)] km. Právě jsem přepsal číslovku na svém blogu na 48 a začínám pomalu plánovat co dál. A jak se koukám na své zápisky z minulých let, nezměnilo se v mých plánech vůbec nic.:)

Pořád chci běhat, možná někdy o trochu dál a v nových místech, ani nemusím rychleji, ale nechci se zbytečně zranit a rozhodně chci, aby mě to bavilo. Letošní léto a příprava na Stromovku byla ale v něčem jiná, nová. Poprvé jsem (nechtěně) musel úplně odložit tréninkový plán připravený Milošem a v podstatě jsem jen tak běhal při dodržování těch nejzákladnějších běžeckých zásad, které jsem si pro sebe upravil:

1) aby mě to bavilo, 2) abych vše (km i případně úsilí) zvyšoval postupně a 3) abych i odpočíval a tím pádem se na moje pobíhání těšil.

Ještě jednou díky za podporu a gratulace ke Stromovce, ale po pravdě je to těžké. Takové podivné vítězství:). Musím se víc hlídat, aby ten závoďák, co ve Stromovce vykukoval zase zalezl a usnul a vyloupla se ze mě ta udivená ženská, co jen tak pobíhá:). Známí mi teď různé vykládají, že bych se mohl ještě výrazně zlepšit, kdybych pořádně trénoval, nebo aspoň kdybych odložil tu hloupou pózu nezávodícího idiota:) a začal běhání dělat pořádně. Je těžké jim říkat, že to není žádná póza, ale určitý pohled na život a že se bojím, kdybych začal nějak "pořádně" trénovat, že by se z mého běhání ztratilo pobíhání a radost a mohl bych se snadno zranit. Navíc já chci běhat a ne dělat běhání. A možné zlepšení času jako cíl? Naprostý výsměch.:D..

Naštěstí mám skvělé lidí kolem sebe. Když jsem přišel domů že Stromovky, celkem jsem ten rychlý maratón cítil. Moc by se mi hodilo se jen tak různé válet a odpočívat a nechat se "obskakovat".:) Ovšem moje nejmilejší, jasné slunéčko, mi správné řekla, co tady tak kulháš, koukej něco pořádného dělat, slíbil jsi.. a přeříkala mi dlouhý seznam:)... Vždyť jsi se teď celé dopoledne věnoval svému koníčku! :)

A tak je to správné. Pobíhání je přeci můj koníček, baví mě, ani to snad neberu jako sport nebo závodění:). Sice ten můj poslední maratónský čas se už začíná blížit téměř sportovním časům zchátralejších šedesátiletých veteránů:), ale pro mě je běh hlavně koníček, moje záliba a láska.

Proto v nové sezóně budu zase hlavně pobíhat, bloudit a hledat nové cesty, potkávat se s lidmi, objevovat nová místa i koukat na ty stará, jak se mění, prostě užívat si to stejně, jako si někdo užívá rybaření nebo sbírání známek:).

Pořád trochu přemýšlím, že zkusím běhat směrem k mamutovi, i když od všech kolem sebe vím, že mamut bude a musí bolet... Přeci jen, přeci jen bych pořád chtěl pojmout možnou přípravu na mamuta jako svého radostného koníčka, kdy si to poběžím užít... Kdy při ohlédnutí za sebou uvidím tolik radostných km, že těch 84 přede mnou už nebude vůbec hrozivých:).

Proto asi zklamu své známé zavoďáky, ale rozhodně nehodlám přestoupit do jiného tábora:), těm, co mi píší, nespokojení se svými maratónskými časy, bych zase chtěl říci, kašlete na to!!! Netrapte se tím. U mě, staršího chlápka, který začínal z nuly, je snad vidět, že i když člověk prvotně o žádný dobrý čas neusiluje, tak to taky přijde. Přesně, jak říká mně velmi sympatický zavoďák, běžící stín -- dovolím si jej citovat -- "...co se počítá zdaleka nejvíc je prosté běhání s láskou. Já osobně mám nejraději podobný přístup jako ty. Výsledky pak taky přijdou ... ať už chceš (já) nebo ne (ty) :)..."

A tak pobíhání zdar! 12:)

PS. Pro přátele čísel je zde rekapitulace všech (čtyřech:) mých maratónů:

závod čas času vítěze

Volkswagen Maraton Praha,09 04:25:39 48.1%

Pražský maratón, Stromovka,09 03:41:17 68.8%

Amsterdam Marathon, 10 03:23:33 61.8%

Pražská Stromovka,11 03:13:18 76.0%

počet startů v kategorii: 4,
nejlepší čas: 03:13:18 (76.0%),
průměrný čas: 03:40:57

Chytej svého králíka, aneb 3:15 zemřeš:)

2011-10-22T21:12:00.003+02:00

Normálně závody nejsou fakt můj šálek čaje, ale tentokrát ve Stromovce bylo naštěstí všechno jinak. Jednak Pražsky maratón a já jsme stejně staří, oba jsme se narodili v roce 1963 a tak tam určitě silná vazba existuje, navíc před Stromovkou jsem byl nějak rozpolcený. Tedy klasický a správný trening na maratón jsem vůbec neabsolvoval, žádné speciální kopce, intervaly, nic takového.. Prostě jsem běhal:), běhal jsem do práce/z práce, občas jsem to někde protáhl, ale nic speciálního. I velký ultrák mi říkal něco na ten způsob, čas není všechno, stěhoval jsi se, měl jsi spoustu jiných starosti... Dával mi potenciální výmluvu do zálohy:)

Ale všichni běžci kolem byli s možnými výmluvami daleko lépe připraveni -- tradiční všude přítomna běžecká latina mě zase nezklamala - těžce jsem se bavil, když jsem že všech stran slyšel, jak koho táhne noha/třísla, koleno úplně v háji, kotník na maděru, jeden sotva dobral antibiotika, další śpěšně předváděl šílený kašel, no sbor invalidů..:). Pochopitelně, pak se odstartuje a oni vyrazí rychle vpřed, řada těch největších skuhralů je pak na bedně..:) Ale to mi přijde jak legrační tak i svým způsobem nebezpečný. Jak se člověk vymlouvá, tak se určitě připravuje dopředu na neúspěch, nebo se snaží na.rat běžecké bohy. Proto jsem všem na otázku, jak se cítím a jak do toho půjdu, po pravdě říkal, cítím se skvěle, naprosto super, forma jak hrom, už to ani lepší být snad nemůže, udělal jsem maximum a zkusím osobák.

Tolik teorie a předstartovní pocity. Byl jsem domluven s Milanem K. zvaným Králíkem:), že poběžíme spolu určitě na osobáky, poslouchal jsem přesně jeho pokyny, co si mám oblíknout, dokonce jsem si podlě něj vzal krátké kalhoty (!), triko s dlouhým rukávem a triko s krátkým (žádná bundička a to byla zima, chápete to?) a on mi půjčil hřejivou mast na vykukující lýtka, před startem jsme se šli proběhnout snad 2.5-3km, prostě lama se chovala jako profesionál, protože mi profíci dobře radili.

Jenže -- díky pobíhání jsme přišli na start v posledních vteřinách, zmateně jsme odkládali svršky pod Michalo auto a spěchali na start. Tam jsme se zamíchali mezi lidičky a hned se vyběhlo. Jenže, jenže.. já ztratil svého králíka (tedy Králíka!) koukám doleva doprava, Milan nikde!!!. Sákryš, říkám si, no to je průšvih! Během zahřívacího kola se naštěstí ukázal Michal, který si něco ještě po startu ukládal do auta, dobíhal a říkal, že Milana taky nikde neviděl a tak jsme se během povídání domluvili, že aspoň kousek poběžíme spolu [Michal je fakt rychlý běžec] než najdeme každý svého králíka.

Tady musím maličko odbočit pro neznalce. Jak Milan, tak Michal patří mezi super kamarádské typy lidí, oba jsou děsně vtipní (viz jejich příspěvky na běžecké škole) a já se těšil, že s Milanem prokecám maratón:) a tak vlastně zvítězím nad závodnickou fobií... Jak jsem už tady naznačoval, místo vystresovaného závoďáka poběží ukecaná ženská:). Ale Králíka jsem ztratil a Michal je přeci jen jiná liga, opravdu běžec, ale zároveň je neuvěřitelně dobrej kamarád, který se obětoval a běžel se mnou těch 4:15-4:20 taková max.rychlost, kdy si ještě užívám ten pravý maratónský pokec:).

Michal mi hned na začátku řekl zajímavou historku. Loni se tady šíleně zničil na čase 3:15. Povídám, to je naprosto logický. Znáš ten titulek amerického hororu 3:15, zemřeš? Zakletej čas. Prostě musíš jít na výrazně lepší (horší) čas. O ničem jiném to není:) a snažil jsem s ním běžet, jak to šlo.. Ovšem na 30km už jsem začínal víc tuhnout, no nebudu kvůli tomu jíst gely (neumím to a skončilo by to špatně), nechtěl jsem dál využívat Michala a tak jsem ho hrubě poslal dopředu, aby se ještě zkusil výrazněji se přiblížit k té 3h hranici a snad chytit toho (k) Králíka.

Tím pádem jsem si neměl posledních 10km s kým povídat a musel jsem "trpět" a "závodit" = už jsem se jen snažil držet nějaké slušnější tempo, co to šlo, ale fakt jsem se nešetřil. Bylo mi jasné, že to bude osobák, ale já se neumím "šetřit", a bál jsem se odkládat PB na jindy, protože jsem pověrčivý, že už by žádné jindy nemuselo být. Závěr z říše snů.

Abych to zkrátil, Michal doběhl za cca 3:08, já v neuvěřitelným čase 3:13:18 (ještě teď se z toho vzpamatovávám), zlepšení od loňska o víc jak 10 minut! Ale poctivě musím přiznat, že ohromnou zásluhu na tom má Michal, který mě 30km vedl, holky podle trati, které nás hnaly dopředu (fakt skoro jako extra noha!) a hlavně Králík, který, jak asi tušíte vůbec nebyl před námi, ale kousek za námi a my se ho celou dobu marně snažili chytit! :). Přesně podle Konfúcia, který říká, že je velmi těžké chytit černou kočku v tmavé místnosti, obzvlášť když tam není!!!

Mějte se fajn, moc díky za podporu, maily, sms.. Teď se těším, že závody jsou za námi a budu zase jen tak pobíhat:).

Nabírání (veselých) km zdar! 12:)

PS. Hodně mě potěšila Lucka, která fotila můj doběh. Říkala, že je vidět, že jsem to já. Většina lidí dobíhá v soustředění o posledni vteřiny, já si sundavám čepici, směju se a zdravím všechny okolo..

Dualita

2011-10-15T17:17:00.000+02:00

Asi to taky znáte, občas člověk snadno přechází mezi (svými) světy. Já to teď zažívám většinou po ránu, kdy jdu na procházku s Deri, jako běžný pejskař. Poprchává, zalezavá zima, mrznou ruce, jsem takový celý schoulený, říkám si, a to chceš v tomhle běžet do práce? Za chvíli začne určitě pršet, jestli ne lejt, vykašli se na to..:)

Přicházím domů, celkem nalomený, ale radši moc nepřemýšlím, narvu na sebe běžecké, beru si batůžek a vyrážím přes park do práce. Ještě než stačím zapnou "měřiče" na iPhonu:), tak si všimnu, že drobný déšť poněkud houstne, ale co ... pak vyběhnu a dostanu se "za zrcadlo".. prostě do jiného světa. Znalec by řekl, jjo, už si šlehnul:). V tom přechodu ještě částečně jako "pejskař"zdravím lidi se psy, co jsem je před chvíli různé míjel, ti se na mě nechápavě dívají a já vesele poskaju stejně jako před chvíli ta moje "veverka":). Neomylně mířím parkem k Prokopáku. A v něm začíná jiný svět, kde vlastně ten déšť jen rozjasnil to listí na zemi, super se dýchá a člověk se cítí tak volně, nikde nikdo..:).

A stejně tak snadno přecházím mezi světem pobíhače-turisty, ve kterém lehce běžím a kochám se přírodou a najednou mě někdo předhoní nebo předjede pomalejší cyklista, nebo uvidím v dálce/v kopci nějaký pomalejší "objekt":) a najednou se dostanu do závodního světa, kdy si říkám, toho dáš, toho udržíš, toho předběhneš..:) a pak zas jako když přejdu z místnosti do místnosti, se svět vymění a zase jsem ta udivená Alenka, co kouká, jak se listí v tom slunci třpytí:).

V podstatě příprava na Stromovku je za mnou, teď už jen takové malinkaté poklusy a přijde sobotní maratón. V dnešním mrazivém ránu jsem opět tak různé přecházel mezi těmi světy:), najednou dole v údolí jsem si uvědomil, žádné delší trasy a rychle otočil k domovu. Akorát v čas, bylo z toho přesně poctivých 19km, tak já má zhruba být:), ale co je hezké, až symbolické.. V posledním stoupání do kopce před Novou vsí jsem předbíhal skupinky starších turistů, kteří se hromadné vydali Prokopákem "někam" a jak se různě voláním upozorňují .. "pozor auto", "pozor traktor", ... tak najednou šel se mnou pokřik "pozor běžec!!!! " :).

Nakonec proč ne... "Pozor běžec"! :) Udělal jsem,v přípravě, co jsem mohl, těšilo mě to a těším se na příští sobotu, poběžím co to půjde a budu závodit! Žádné výmluvy nemám, noha ani nic mě nebolí (ťuk-ťuk), cítím se skvěle. Určitě budu ve svojí kategorii zase první. Cítím to v kostech, neuvěřitelná forma.... Co na tom, že jsem ve své kategorii jen já sám, o to těžší je vyhrát a neskončit poslední:).

Tak ať se nám daří jak na závodech tak i v průchodech našimi světy.

12:)

V drogovém opojení, aneb LSD along the rivers

2011-10-09T12:34:00.004+02:00

Rozsah mých bloudících schopností se dá asi nejlíp dokumentovat na přípravě, kdy jsem se domlouval s Nikie, a doloval z ní rozumy.. Přikládám zkrácený záznam, moji nechápavost jsem zkrátil asi na 1/3, abych se trochu vylepšil..:)

Já: Prosím tě Nikie, jak kolem řek(y)..

Nikie: No nejlíp na most.

Já: Na kterej?

Nikie: No přeci ve Zbraslavi....

Já: A to je před Radotinem nebo za Radotinem?

Nikie: Otevři si mapy (pitomče):)...

Já: Mám otevřené nevidím.. Most závodu míru.. Neznám..

Nikie: Prosím té, radši ti to pošlu v mapě..

Takže díky Nikie, ještě teď neběhám kolem Berounky nebo Vltavy.

Výlet jsem chtěl pojmout v rámci mě oblíbené turistické metodě LSD (low slow distance) tedy, že se nebudu zase moc honit, ovšem jak se maratón blíží, že bych to rozhodně neměl zase běžet o moc pomaleji než minutu na km proti mému "závodnímu" tempu. Ale co, vzal jsem batůžek, něco k pití a po ránu v pátek vyrazil. Nejdřív Prokopským údolím k vodě, potom po trase A1 cyklostezky do Radotina, překročit Berounku, do Zbraslavi, přes most Závodu míru na druhou stranu Vltavy a pak (A2) směr centrum. Jak to na mapě vypadalo divoce:), tak to ve skutečnosti bylo jednoduché, držel jsem se vždycky řeky, i když jsem se zamyslel a třeba i drobet uhnul, tak jsem nakonec zašel správnou cestu.

Potěšilo mě setkání s ještě větším bloudilcem.. Běžím si podle řeky a v tom od Chuchle jde někdo a volá na mě Hej člověče!!! Nádherný oslovení, připadl jsem si jak ve westernu, chtělo to jen Hey hombre! Tož zastavím a abych naladil na stejnou nótu, povídám.. Jářku, člověče, co potřebujete? A on (mířící směrem do Hlubočep) povídá, jestli už bude brzo ve Zbraslavi na náměstí. Tak mu říkám, že já sice bloudím často, bloudím rád a čirou náhodou běžím tím směrem taky:), ovšem podle mého laického názoru (běžel jsem úplně obráceně) je Zbraslavské náměstí přes řeku (řeky a úplně jiným směrem, než on jde..). Podíval se na mě takovým pohrdlivým pohledem a řekl, no asi často bloudíte, co člověče? A vyrazil do Hlubočep..:)

Vzpomněl jsem si na něj se slzou v oku, asi po 7-9km, když jsem náměstím probíhal. Mimochodem, Nikie, nikdo z domorodců ten most (Závodu míru) neznal, ale našel jsem ho, a ještě jsem vzdělal místní! :)

Na druhé straně řek(y) už jsem přeci jen maličko bojoval s nedostatkem vody (cca 24km a s sebou tradičně jen 0.4l v termosce), ale u Modřan už byl otevřený jeden stánek, rychle jsem doplnil "pohonné hmoty"a hupky supky směr centrum.

Cestu mohu doporučit (od nás celé až do centra 36km, ta pasáž kolem vody od barandovského mostu asi 21km), až na malou spojnici mezi Radotinem a Zbraslaví, kde jsem na silnici přeci jen míjel nějaká auta (asi 2+km), to bylo naprosto libové. Myslím, že jsem zvolil správné načasování výletu, teď už bych měl běhat tak s rozumem a postupně snižovat dávky:), přeci jenom za 14 dní je Stromovka a chci se pokusit jí uběhnout co nejlépe...

Co je ale nejdůležitější, vypadá to, že při tom pobíhání a bloudění jsem spoustu těch starostí úplně nadobro poztrácel, "popel" opadal a pokud se tak dá říci, i nové lupení na mně vyrašilo:).

Tak s chutí do podzimního běhání. Ta melancholie ještě přijde..

12:)

Zpomal! Aneb dobrovolný hasič v akci

2011-10-05T22:22:00.001+02:00

Leona trefně napsala o vyhoření a jak si my super/duper nadšenci vždycky všechno musíme absolvovat a je to fakt:). Doufám jen, že my starší se snažíme víc poslouchat signály těla/ducha a tak aspoň že to hoření zachytíme ještě v zárodku.

Taky vnímám ty spojený vesmíry:), že se mi také hůř pracuje -- slovy okresního přeboru, večer usínám, deprese, jdu do práce deprese, jdu z práce deprese? no to už zas ne :) -- ale prostě moc se mi do ničeho nechce, respektive spoustu času mi berou věci, které bych ani nemusel dělat a vznikají z toho, že bohužel neumím moc říkat ne, že neumím tak dobře bránit svůj prostor a řada lidí toho zneužívá...:( a zase je to přesně jak říká Leona.. Člověk to většinou snáší do určitě doby, než se to stane neúnosné, než to s ním nějak švihne, pak uděláme radikálnější posun, spoustu věci zredukujeme a začne to všechno pozvolna zase od začátku..:).

Přesně tak u mě - v pondělí to začalo úplně nenápadně. Nadšení po ránu a úprk do práce vrcholil sice ve výrazném "traťovém" rekordu, kdy moje "průměrka" mně pozitivně vyrazila dech.. ovšem celodenní služba "u mašiny" a dělání zbytečností po dlouhou řadu hodin nakonec vedlo k poznání, že se neúprosně dostávám do "hořlavých" končin a tak jsem začal rychle hasit. Už s krizemi podobného druhu snad mám pár zkušeností:), budhisté jim říkají zpětný náraz světla. Prodělal jsem jich řadu a úspěšný "průchod" byl vždy cestou k větší pohodě i k lepším běžeckým výsledkům, pokud se to tak dá říci..

Jak NATO? Koupil jsem si Fidorku, zrušil běh domů, místo toho jel MHD a po cestě domů parkem snědl na lavičce u nádrže Fidorku:), vzal jsem Deri na delší procházku, zapálil oheň ve venkovním krbu a jen tak koukal do plamenů..., nesáhl na stohy papírů, které jsem si poctivě přinesl z práce. Ono se to nezblázní:).

Snad to nejhorší jsem zažehnal. Radost si musíme dělat!! Aspoň nějakou MAŽERU (malou ženskou radost). Sice jsem v úterý nestihl zaběhat, ani práce neubylo, ale aspoň jsem se rozhodl věci výrazněji "ořezat" a zase jsem získal to potřebné natěšení na středeční "pracovní"běhání a následný pracovní maratón. Jedno z důležitých rozhodnutí, které jsem učinil bylo, že určitě budu přes víkend chvíli jen tak ležet a číst knížku, určitě vyběhnu na nějakou delší trasu a určitě ... určitě si budu dělat radost:)...

Okamžitě jsem použil "hasičský"postup, který mě kdysi naučil kamarád. Vzal jsem tu hromadu papírů, oběžníků a požadavků a jednoduše je hodil do koše se sběrem a začal dělat jen to, k čemu přišly urgence.:) Práce výrazně ubylo:), hned se mi ulevilo a vlastně se tak snadno ukáže, co bylo a nebylo důležité... Navíc jsem ve středu kvůli povinnostem neběžel do práce, ale jen z práce. Hned se člověk cítí lip, protože pokud běh vede ke stresu, je třeba to zredukovat:), zpomalit a vykašlat se na "rekordy"... O co jde, tak pár minut na maratónu budu horší/lepší? Nejsem zavoďák!!!

A tak se těším na pátek. Zítra si nechávám na vyřešení urgentních záležitostí a v pátek po ránu (v kombinaci s vybíráním zbytku dovolené) třeba si vyběhnu někam dál podle řeky, ale žádný závod.. Jen cesta a já..

Tak pozor na požáry a deprese!!! Je to ve vzduchu! A když, tak hasit hned v zárodku! 12:)

Běhání prosté, běhání s dopomocí a běhání s odporem:)

2011-09-30T22:22:00.004+02:00

Já ve svém pobíhání rozlišují tři typy běhání -- Běhání prosté, běhání s dopomocí a běhání s odporem -- samozřejmě moje prosté/kochací běhání je naprostý základ všeho, jenže pod tlakem okolností se mohou typy snadno změnit a na to si musím dávat fakt bacha.:)

Například, běžím si takhle v pondělí domů z práce, krásné odpoledne, první dva km tak lehce přes semafory, kochám se na náplavkách líbajícími dvojicemi, nasávám tu atmosféru řeky, směsi pachů a sleduji slunce odrážející se v drobných vlnách "Veliké řeky", jak by řekl Eduard Štorch.. Prostě děsná pohoda, průměrka tak kolem 6+min/km, jenom jsem se s nikým neobjímal, jinak naprostá turistika:).

V tom mi zazvoní mobil a moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mě informuje, že nečekaně dorazili řemeslníci ještě něco dodělat a proč jsem jí to neřekl? Marně se snažím vysvětlit, že mi měli zavolat, než přijedou a domluvit se.. Nicméně mi bylo jasné, je na čase se urychleně přesunout k domovu, jinak bude průšvih.. A tak jako mávnutím proutku jsem se přepnul do jiného módu a upaluji domů ... no navzdory dost pomalému začátku jsem nakonec doma v novém traťovém rekordu do kopce s celkovou průměrkou přesně za 5min/km. :) Dobíhám akorát včas, když řemeslníci končí, abych stačil vše zkontrolovat a tak. Tak tohle je typické běhání s "dopomocí":)..

Naproti tomu běhání s odporem nemusí být nutně kvůli odporu k běhání na naší/vaší straně. Prostě se něco vyvrbí a člověk buď nemůže vůbec běhat, nebo jen málo/omezeně a to je vždy nebezpečné. Tedy aspoň u mě to pak vyvolává, tzv. velbloudí nebo-li dromedárský efekt:), tzn., že potom, když už "můžu" běhám určitým způsobem do "zásoby", tedy víc než bych měl.. Člověk si na to musí dávat pozor, ale i přes veškeré připomínky, rady, zkušenosti -- aspoň tedy já -- mám stejně tendenci zapomenout na všechno a jsem v té chvíli jako pes puštěný že řetězu:) ...Vybíhám vstříc novým cestám, obzorům, prostě se vyběhat, nechat to všechno za sebou, nabít si baterky s cílem si nenabít přitom ústa ani hubu:).

Zase typická ukázka z tohoto týdne .....v úterý jsem měl pracovní povinnosti až do noci (navíc naplánován volnější den), ve středu v rámci svátku rodinné návštěvy a oslavy, ve čtvrtek práce a návštěva/oslava s kamarády.. Ted si mě představte v pátek ráno... Lev v kleci, je proti tomu hodný morčátko..:) Vím o tom a tak, když běžím ráno do práce, tak si říkám a opakuji, klídek Honzo, pijánko, mazurka, pomaličku... první 3km se držím -- teda asi tak jako Deri na vodítku:) -- 5:30/km, pak si řeknu, no tělo už je prohřáté:), můžeš pomalu zrychlit, ale pomalu.... Abych to zkrátil, ve finále dobíhám do práce v novém traťovém rekordu, s celkovou průměrkou začínající 4..:).

V práci jsem vůbec neměl být (mám v pátek dovolenou) a tak plánuju, že už po 3 hodině vyrazím pozvolna k domovu, žádné honění, kochat se, a možná se maličko kouknout, jak to vypadá za Barandovskym mostem směrem od Prahy. Začínám zase semafory a pomalým během 6+min/km, s sebou "pro jistotu":) jen 1 litr vody a ledové kaštany:). Ale moje přecevzetí mi vydrželo jen asi ke Žlutým lázním..Ty mladé ženy/dívky na kolečkových bruslích všude kolem, to je vyloženě riziková zóna!!! Měly by tam být značky!! :)

Vzpamatoval jsem se až za Komořany, kdy se dívky naštěstí (na chvíli?) z trati vytratily, využívám toho a říkám si, otoč a zpomal:). Zpátky k mostu a hajdy domů. .Snažím se zase aspoň trochu kochat..

Po překročení mostu pak marně hledám vodu, takže piju až u studánky v horní části Prokopáku, dobíhám domů s téměř dalšími 28km, s průměrkou i tak pod 5:30/km, celkem dvoufázově to bylo na víc než na maratón.. Tak to jsou ta nebezpečenství, "běhu s odporem", stačilo málo a uhnal jsem se:)...

A co vy, dokážete to líp "ukočírovat"? Poraďte..:)

12:)

Pes maker

2011-09-27T22:22:00.002+02:00

Jak se teď snažím pravidelněji běhat se svým nejmenovaným spoluběžcem, tak často s sebou bereme na proběhnutí naší Deri. Deri, aneb Derivace je opravdu moje tečna [s vodítkem je ta iluze dokonalá], takže v matematickém slova smyslu dostává svému jménu:). Pobíhání s ní je asi
1) kombinace úprku (na začátku mám vždy problém, aby se neuškrtila:)],
2) lovení [ty kachničky v rybníkách a kolem Centrálního parku to je silné pokušení],
3) bránění svého pána [sice mi to dělá dobře, ale proč proboha skáče na hezké slečny, co nás zdraví?] a
4) pokusy o výcvik (z mě strany se zatím téměř míjejí účinkem).

Můj spoluběžec to minule komentoval, že místo toho, aby bylo na mě spolehnutí, že budu držet stále tempo, tak jsem pod vlivem svého psa a místo pacemakera aneb vodiče -- díky jejímu skákání a štěkání -- nejsem ani peacemaker tedy usmiřovatel, ale stal se že mě jednoduše pes-maker:). Člověk, jehož si vytvořil pes k obrazu svému..Prostě teriér je teriér:), ale zase se snažím, abych nebyl úplně ve vleku Deri a postupně dobývám ztracené "psovododské" pozice.

Ze soboty mám celkem tradiční spolkový zážitek. Díky pokusům o výcvik svého "musherskeho" psa (myslím, že Deri by místo mě utáhla s vodítkem i naložené saně:)] jsem i členem Kynologického spolku:) a i tam působím patřičné obveselení nebo i opovržení ostatních. Nácvik otoček se psem je vrcholem posledního tréningu. Vedoucí skupiny říká.. "A teď čelééém vzad". Velím: "Čeléééém vzad!" Ona volá: "Ne!!! Vy čelem vzad! Pes k noze!... Člověče, jak se to točíte? To, že to váš pes neumí mě vůbec nepřekvapuje, vždyť vy se neumíte ani otočit, vy toho psa úplně matete!:)... Copak jste nebyl na vojně?"... Ne nebyl, mě nechtěli, já mám modrou knížku na hlavu !.:)..:)

Ovšem Deri už běhá celkem slušně, těch 6+km zvládá ve velmi pěkném (průměrném) tempu, včetně všech možných činnosti vedle:). Občas je to ale pořádný kalup! Vidím, že na jaře spolu vyběhneme i mimo Centrální park a Prokopák bude rájem naší čuby Baskervilské:).

Pro obveselení přikládám video s Deri po doběhu. Pro dokreslení je jí 6 měsíců, v nožičkách má 6.5km, v průměrce asi 6:20/km, a to i včetně "lovu"... a stejně má super mety a rychlost při návratu...:)..

Ať se nám dobře -- samostatně i společně běhá...12:).

PS. K.G. mě poprosila, abych dal link a podpořil jejich akci Amazonko odvahu! Říkal jsem si, že třeba něco k tomu napíšu, ale nejsem ten pravý člověk, nenapadlo mě, jak o nich napsat, sám jsem jim dal hlasy, přišlo mi to super, hlasování končí za dva dny:)..

Z rychlosti může človek i zblbnout:)

2011-09-25T14:41:00.003+02:00

Po pravidelném běhání stejnou trasou do práce a z práce jsem si zase znova uvědomil, kdy a jak a proč jsem začal chtít běžet někam dál... Prostě mě zajímá, co je za tou odbočkou, kudy jsem běžel minule a co, kdybych zatočil jinak, není ta malá cestička do lesa nakonec lepší? A dá se běžet hezky podle vody? A po které straně líp? A tak to chci prozkoumat.. Samozřejmě, moji známí mi říkají, to se přeci dá jednoduše a bez námahy zjistit z google maps, uvidíš to letecky jako živý:), ale buď se v tom tolik nevyznám, nebo mi to připadá jako mrtvý:) a tak mám pocit, že je to potřeba proběhat na vlastní nohy:).

Ve čtvrtek jsem dostal navíc z osobního oddělení mail, že mám spoustu nevybrané dovolené a tak jsem si hned 1/2 dne v pátek vzal a vyrazil aspoň pár věci zjistit, co vlastně je tam za tou zatáčkou, kde už to neznám.. Tedy zatím:) neznám..

Cvičně jsem si naplánoval, že seběhnu údolím dolů a zatočím podle vody, jistě tam vede nějaká cyklostezka a uvidím, jestli je dostatečně daleko od Strakonické, poběžím po ní do Chuchle a pak nějak nahoru a pak se uvidí:)..

Sice v rámci přípravy na Stromovku jsem asi do 10-12km utíkal skoro jak mléko na plotně:), ale pak jsem si musel ještě dokoupit v krámu vodu a rázem můj utíkací den získal úplně nový rozměr... tedy pořád tam nějaká intenzita byla, to ne že ne:), ale už jsem i prohodil pár vět s domorodci, s cyklisty -- zejména při stoupání ke Slivenci jsem cyklistu svým veselým pozdravem a náznakem hovoru asi odradil natolik, že zastavil a začal raději spravovat kolo, či co..:).

Přitom asi nikde jsem nenašel tak různorodé lidí, jako na kolech. Od těch, co to berou velmi vážně a mají šílené vybavení, drahá kola a na nikoho ani pomalu nemávnou, až po ty strejdy a tety na starých rozdrcanych kostitřasech s taškami, co jedou domů nebo do hospody:)... Řada z nich odpoví na pozdrav, někdo ne [buď v té rychlosti nestačí, nebo prostě nesleduje lidí kolem, nebo je mu/ji to fu(c)k :)], občas někdo řekne něco i nepříjemného -- jako posledně jeden militantní na Barandovskem mostě.. "co se tady motáš debile?":). Ale mezi cyklisty mám pár dobrých známých, a tak vždycky, když na svých cestách narazím na překážku, tak myslím na ty kamarády cyklisty a snažím se ty velké spadlé větve, kmeny a překážky odstranit a uvolnit jim cestu.

Doufám, že je to vidět z fotek, běželo se mi hezky, i když to napojení na Prokopák/Ořech/Řeporyje musím ještě lépe prozkoumat. Když jsem se potom už zase přebíhal podél trati Prokopským údolím, tak jsem se na chvíli zasekl, protože tam bylo několik silných větví natažených přes cestu. Na několika místech, i za zatáčkou, až to vypadalo, jako by to tam někdo nastražil.

No zapomněl jsem na svoje časově úsilí a začal to odklízet. Když už jsem skoro končil a odhazoval poslední větve, fičel dolů kolem cyklista z kategorie arogantních.. Z dálky na mě volá "pozor" a "na stranu",.. apod:) a tak jsem mu vesele odpověděl, ať radši zpomalí, nebo si může rozbít ústa:) a že kdybych tušil, že pojede on, tak bych asi s tím uklízením cesty chvíli počkal:). Zajímavý je, že zpomalil, zastavil, ...slezl... a odhodil se mnou ten zbytek. Pak jsem vyrazil, on nasedl, za chvíli mě předjel a pozdravil, zamával.. Konec jako z pohádky, nebyl to arogantní pitomec, jen prostě z té rychlosti na chvili zblbnul, to se může stát skoro každému.:).

Nakonec to byl krásný cross-training a ve finále jsem i s těmi nákupy vody a s odklízením dřeva udržel v kopcovitém terénu průměrku 5:20/km (ten kopec z Chuchle do Slivence je pěkně malebný), krásných 27km a řada nových obzorů. Navíc už mám teoriii - těch velmi málo pitomých cyklistů, co občas potkám , prostě jezdí rychleji než by měli:), stačí jen trochu zpomalit a zase jsou to normální (příjemní) lidi...

A navíc už zase vím, kam příště! Příště asi zkusím druhou stranu řeky do Vraného!

Ať se nám hezky běhá tam i zpátky!

12:)

Alzhaimer, aneb zavěšený kafe

2011-09-22T09:11:00.009+02:00

Nevím, jak to děláte vy, ale já i přes svoji velkou snahu:) vždycky něco provedu. Už bych se s tím měl smířit, není mi zkrátka dáno se zajímavým životním situacím vyhýbat. A to je dobře.:)

Lidé se různé spolčují, dříve bylo různých spolků jako máku, já se snažím nebýt nikde organizován, ale my "holky a kluci co spolu (i virtuálně) běháme se čas od času -- díky naším organizačně zdatným vedoucím -- sejdeme v restauračním zařízení, abychom při dodržování správného pitného režimu probrali, co nás trápí, těší, někteří na sebe prasknou zase nějakou šílenost, kterou by blog neunesl:), zkrátka pohoda.

[Doma jsem musel slíbit, že domů nepoběžím:), ale že pojedu hromadnou dopravou.. Bylo by to sice super, vzít si čelovku a ve tmě stoupat údolím domů.... Ale začínající brzká tma mi to brzo umožní i normálně..]

Včerejší schůzka se nesla v duchu silného tématu - byl den Alzhaimerovy choroby - jak příznačné, že? A tak jsme se hned častovali veselými historkami, co kde kdo zapomněl a já doma teď přezdívaný Alzhaimer:) jsem se cítil velmi dobře, no jako mezi svými:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi teď pořád říká, aha.. tys zase nechal mozek v práci, co? Jak běžíš domů do kopce, abys to měl lehčí :)... Dárek od Leony - tužtička, zápisníček a dvě tablety lecitinu na rozvoj mozkové činnosti - navodil u "bloggers" tu správnou atmosféru, ovšem podcenil jsem to, podcenil. Správně jsem si hned měl začít zapisovat a tablety lecitinu sníst raději všem okolo.

Schůzka byla fajn, seděl jsem u Leony, Martiny a kousek od Machyho a tak jsme stačili i něco probrat:).., při placení vzpomínám na všechno, co jsem měl, když váhám, kolik bylo piv, pro jistotu platím víc, ať po mně nejsou dluhy, že... Ale na kafe jsem úplně zapomněl!!! Kafe jsem tam nechal viset a platící Leona se mi nezapomněla ranním mailem správně vysmát. Den Alzhaimra se skutečně vydařil!

Mimochodem, v řadě restaurací v Paříži se dlouho používal termín zavěšený kafe. To někteří, když platí, tak často platí to "zavěšený" kafe, aby si tak někdo, kdo třeba nemá peníze nebo je zapomnětlivý :) nemusel kafe odepřít nebo se necítil trapně. Jak je vidět, Leona je pravá Francouzka!

A tak spolčení a zapomnětlivosti zdar, protože zapomnětlivost patří k běžcům..Vždyť ne nadarmo se říká, co není v hlavě, musí být v nohách!!!

Tak ať se nám vesele zapomíná a běhá!

12:)

Poprvé 3x....:)

2011-09-17T12:34:00.004+02:00

Poprvé 1x to bylo příjemné, ale dlouze očekávané, zato když jsem mohl poprvé 2x, tak jsem ucítil novou sílu a představil si nové obzory..a cítil se skvěle a a teď? Tak napůl:)... Trochu jako magor:), trochu jako průkopník, trochu jako závislák.. ale jak říká Limonádový Joe... Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!

Samozřejmě, nemluvím tady o nějakých lascivních záležitostech, ale o běhání do práce a z práce.:)

Když jsem to běžel v před měsícem poprvé tam a zpátky, říkal jsem si skvělý dvoufázový trening:), 15 tam, 15 zpátky:), to je vlastně 30km jen tak... Když jsem to běžel v předminulém a minulém týdnu 2x, tak jsem si říkal, no to je super, 60km úplně "zadarmo" a teď jsem se dostal na řádově asi ideální stav 3xtam a zpět. Jako Hobit v pohádce, jako můj zrcadlový čas:), tam a zase zpět a přitom je jen tak mimochodem 90km naběháno. Tedy ono určitě nejde ani tak o km, ale znamená to, že jsem našel 8 hodin na běhání.... a díky ušetřenému času v městské dopravě jsem vlastně polovinu, tedy 4h vlastně opravdu na to běhání uspořil.

Když se nad tím tak zamýšlím, tak jsem vlastně "urval" víc jak jednu směnu jen sám pro sebe. Protože když běžím, běžím většinou sám, je to chvíle, kterou mám sám pro sebe, je to taková zavřená kancelář, kam nikdo neleze, tajné místo, kde mě nikdo nenajde, kde si mohu přemýšlet o čem chci a odpočinout si od všeho a všech, abych se zase mohl na všechno a všechny těšit:)..

Dřív jsem přemýšlel jestli je lepší PŘED nebo PO (=před práci nebo po práci) a teď najednou zjišťuji, že by 3x týdně šlo obojí. Nastartovat den s endorfiny a ukončit jej s tím, že všechno šílené, špatné, deprimující a sílu beroucí.. prostě poztrácím po cestě domů:)...

Je to první týden, brzo na to, abych dělal nějaké závěry, nevýhodou je, že musím opravdu přemýšlet o logistice, plánovat skoro víc než čínská plánovací komise:), ale myslím, tedy cítím, že to stojí za to. Odměnou je krásně proběhaný (přitom rodinně nesobecky:) to upozorňuju) čas, čistá hlava, sem tam nějaký nápad a pocity k nezaplacení.

Navíc v pátek zpáteční cesta byl boj, tedy práce s myslí:).. únava, navíc mi chyběha voda, naštěstí jsem na nábřeží zahnal myšlenky, že bych jel zbaběle tramvají a metrem, seběhl jsem k loděnici, dal si "teplý" ledový čaj a sušenku a pokračoval do kopce do Stodůlek. Takže zocelen:). Ve středu jsem měl skvělý zážitek. Plný síly dupu nahoru do kopce ulicí K Nové vsi a předbíhám dvojici na kolech, kterou už jsem v minulých dnech různě míjel a předbíhal. Vyzývám cyklistu, ať do toho šlápne, že dáme spolu ten kopeček ve velkém stylu:)... Říká, člověče, vy jste plný energie, takové teplo... Povídám vždyť jo, běžím z práce natěšený domů... A on to skvěle zabil a povídá.. "Koukám, že jste toho v práci zase tolik nepolámal, co?"... :) :)..

Snad mi to nadšení i plánování vydrží. Plánování (nejen běžeckému) zdar!

12:)

Běžec jako postava z počítačové hry aneb Machy je Holy Paladin!

2011-09-14T12:34:00.004+02:00

asi je to tím zářím, stejně tak jako loni, při cestách v metru místo líčení prázdninových zážitků slýchám velmi zapálené hovory mládežníků o počítačových hrách, ve kterých silné dominuje WoW (World of Warcraft), nazývané lidové wowko:).

A protože je toho tolik a protože i nejmenovaný spoluběžec:) mě o této hře neustále poučoval, tak najednou vidím neuvěřitelně souvislosti mezi světem běžců a pobíhačů a hráčů...

V mé představě je "běžec-hobík" určitě postava, která není zákeřná (ne jako třeba vrah "roguna", která bojuje zákeřné zezadu dýkami, často neviditelná). Není to postava, která jde do všeho hlava-nehlava (jako různí bojovníci "wariors"), není to hrdina, který na sebe váže pozornost a furt potřebuje léčit (jako třeba damage-dealers), hobík nepoužívá moc žádné lektvary a kouzla jako různí "mágové" a čarodějové.

V mé představě je běžec-pobíhač:), pravý holy paladin, což je postava, která není negativní, většinou stojí na straně světla, vydrží neuvěřitelnej "damage" (zničující zásahy), jeho armor (tedy útočné síly) sice nestojí za moc, ale má spoustu "manny" (energie) a je schopna se o ní podělit. Často může být i ranhojičem ("healer"), dokáže se vydat na výpravu i sám ("dungeon" je vlastně variantou běžecké turistiky), ovšem nezříká se společnosti:).

Nevím, jaká je příčinná souvislost, jestli z lidí, kteří běhají se časem stávají víc "holy paladinové" nebo jestli si tyto postavy vybírají běh jako svoji aktivitu:)? Věřil jsem, že díky běhu se snad trochu stáváme lepšími, ovšem dnešní mail od Richarda-Machyho mi vyrazil dech. Zmínil jsem se totiž na jeho blogu u super popisu jeho Valašské cesty "tam-šíleně daleko":), že jsem uvažoval o tom, že bych si někdy zkusil zaběhnout z Prahy na rodnou Vysočinu. A on mi dnes napsal a nabídl pomoc, že by jel se mnou na kole a dělal servis. Dovolim si citovat: "Hodně toho uvezu a něco vydržím: nejdu zabít horkem, nejdu zabít mrazem, nejdu zabít vejcem :)" Jednak je to neuvěřitelný, skvělý, milý a jednak to naprosto rozvrátilo moji teorii o vlivu běhu na lidskou laskavost!!!! :)

Machy je totiž nejsvatější že všech holy paladinů, co znám, člověk, který dělá spoluběžce nevidomému kamarádovi, známá opora týmu "radost až na kost":), člověk, který patrně přivedl k otužování a "ponorům" davy lidí... Prostě houbelec běh. Někteří se takoví jednoduše narodili! Tedy doufám, že jich není až tak moc - Vinnetou, Old Shatterhand, Mirek Dušín, Machy, pár těch svatých.. :)

A tak díky Richarde, určitě toho využiju, budu pilně pobíhat, abych si splnil malý sen, že si z Prahy prostě doběhnu na Vysočinu. V mezičase budu pilně pobíhat, abych se nějak postupně a přirozeně stal "lepším", protože ta mrcha, je pořád ve mně, ale i tak se mám rád!! :)

Ať už jsme nebo nejsme lepšími, běhat stojí za to, ne? Ať máme rádi i tu mrchu v nás:). A díky Machy!

12:)

Poslední pokušení

2011-09-11T19:19:00.001+02:00

Před noční 10 jsem vnitřně velmi bojoval, jestli běžet nebo neběžet, jestli (vůbec) závodit. Nakonec dosažený čas 42:24, vzhledem k tomu, že byl skoro o dvě minuty horší než loni, na první pohled nesvědčí vůbec o mém úsilí, tedy mentální síle:).

Už odpoledne jsem cítil nějakou silnou nervozitu, i časté návštěvy WC tomu naznačovaly:), že to bude "boj". Ale stal jsem večer na startu, plný síly, vědom si toho, že se nemám vůbec na co vymlouvat, běhal jsem běhal, sice jsem rychlost vůbec netrénoval, ale nic mě nebolelo, nebyl jsem nemocen, perfektní počasí, co si přát víc, že?:)

Měl jsem skvělou startovní pozici, hodně v předu a vypadal jsem rozhodnuty se s nástrahami tmy popřát jak jen půjde. Jenže se mi hned po vyběhnutí zdálo, že to nejde tak lehce, přeci jen rychlost a závod je něco, co není úplně "na pohodu" a tam se člověk asi musí víc "zapřít", vím, že loni mě to málem zlomilo, odradilo od běhání závodů, byť byl z toho osobák [který jak je zřejmě bez velkého úsilí nepřekonam a kdoví jestli i tak:)]. Prostě po km jsem nějak blbě šlápnul, narazil do jednoho z kuželů (teda vůbec nic se mi nestalo), ale hlava tak nějak říkala, zástav, mohl bys klidně předstírat, že té to bolí, vždyť je to skoro zázrak, že se nic nestalo, taková slupka.. Najednou jsem na 10k běhu uvažoval o DNF (!), prostě, že bych to zabalil, protože mi to "nejde"?

A opravdu prvních 5km jsem se šíleně trápil, všichni mě předbíhali:), ještě jednou jsem při drobnější kolizi musel zahánět myšlenku na ukončení závodu, krize hlavy jaxvinja:). Ale pak to přišlo. Pak jsem si najednou uvědomil tu malichernost těch protestů svoji hlavy [ona i hlava má svou hlavu, že:)] a rozhodl jsem se, že závod dokončím, jak to nejlíp půjde. Začal jsem běžet, nejdřív, jako kdybych běžel rychlejší maratón, chytil jsem dech, pak jsem zrychlil a přestal jsem to řešit a najednou už jsme byli blízko cíle. Sice bylo jasné, že to 40 minut zdaleka nebude, ale za to úsilí, za ten boj mi běžecký bůh nadělil krásný a symbolicky čas.

42:24.

Stejný tam jako nazpátek. Abych si uvědomil, že někdy je potřeba se dostat tam i zpátky, že závod je jako zrcadlo a boj, který při něm prožívám, ať s časem nebo s myslí je potřebný a cenný.

A tak nejenom, že tu Stromovku poběžím, poběžím ji že všech sil!

Tak ať ty svoje (vnitřní) závody zvládneme a vyhrajeme. 12:)

Díky Nike, aneb, když cíl není cílem

2011-09-06T12:34:00.003+02:00

Koukal jsem na bjěhej a vidím, že ani tam ještě emoce po Nike Run neopadly:), dokonce i diskuse na téma smazaných negativních příspěvku je stále živá, zkrátka pořád se něco děje:). I moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko to komentovala slovy, že aspoň chápu, proč ona nechce "masové" běhy.

Ale já se přiznám bez mučení, mně se to moc líbilo. Běžel jsem s nejmenovaným spoluběžcem [o kterém se nesmím ani slovem zmínit:)] a jako správný domestik jsem s sebou měl svůj skvělý batůžek s termoskou s pitím, s věcmi na převlečení a dalšími drobnostmi, kromě karimatky a stanu, snad všechno:), ale určitě právě proto jsme si to děsně užili. Navíc závod/cíl byl, tak jak to má být nikoliv cílem, ale cestou. Protože díky "přípravě" na tuto akci jsme většinu léta spolu různé pobíhali. A to bylo na tom všem to úplně nejlepší. Díky Nike!!!

Prožívám teď takovou malou "závodní" krizi, i když je to vůbec krize? :) Cesty po Prokopském a přilehlých údolích, i jen tak do práce jsou fakt krásné, že se nemůžu donutit běhat podle trenýrkového plánu. Na km neběhám zase tak málo, mezi 80-95km týdně, ale netuším, jak moc se to kloubí s moji přípravou na maratón ve Stromovce a s tím, že bych měl zkusit v sobotu na noční 10k si trochu víc zazavodit, ale ten "závodník" ve mně se zase ztratil.:) [On tedy po pravdě nikdy pořádně neexistoval]. Prostě najednou je všechno mimo prostor a čas, já se občas vynořím z té "pavučiny" časoprostoru a v té chvíli jsem rád, že běžím, prostě jen tak pro radost a ne pro nějaký závod. Je mi to blízké, pobíhat z místa na místo, ráno, v poledne, večer, pro sebe, pro radost, jen tak...

No o to bude to těžší závodit, ale věřím, že se vypnu a poběžím co to půjde. Navíc ve Stromovce bychom měli běžet s Milanem K., měla by tam být řada známých a tak se těším, nejen, že to poběžím, ale že si se všemi budu různě povídat:). A protože Milan běhá rychle, tak bych mohl toho závoďáka v sobě trochu obelstít, protože by místo něj by závod po boku rychlého kamaráda vlastně běžela ta ukecaná ženská:).

Tak závodění/nezávoděni zdar! 12:)

Umění běhat a běhací umění

2011-08-31T12:34:00.011+02:00

Tak ta ženská ve mně je [bohužel/bohudík], nejen ten recept z minula o tom svědčí! Trenýrkový plán se mění v cár papíru, místo intenzity na dráze, se opět konala běžecká turistika!:) .. A tak zjišťuji, že jsem vlastně vyhodil z okna peníze za "trenýrkovy" plán, protože v něm mám od Miloše napsané detailně intervaly, intenzívní pobíhání a já místo toho běhám do práce/z práce, se synem a o sobotě si klidně vyběhnu do dalšího údolí. Ovšem, na druhé straně byl to luxus!

I v tom bahně a 1/2km odbočce kopcem a strání vzhůru, to byl zážitek maximální. Tedy říjnový maratón ve Stromovce bude (z hlediska času) buď jeden velkej průšvih, protože se na něj připravuji tak nějak mimochodem:), nebo jeden velkej zázrak, protože to všechno nějak padá shora:). No, nechám se překvapit, ale ta ženská ve mně to evidentně neřeší.. tedy myslím ten čas. Pocity zatím skvělé.

Jak čtu a sleduji, tak se všichni teď různě soustředili na běžeckých jamboree, soustředěních, setkáních, aby se naučili umění běhat. To jsem už velmi rozumně usoudil, že mě nikdo nenaučí, ale řekl jsem si, že na běhacím umění přeci něco je. Představte si, že existují různí běžci, kteří svým během vytvářejí umělecké artefakty a obrazce na mapách pomocí GPS. Tím pádem doslova tesají svoje kroky do země a svým během tak vytvářejí i něco jiného. Například je zajímavá stránka Art of running, kde Josef Tame, chlápek žijící a běhající v Tokiu, vytváří zajímavé běhací GPS obrazy. Jeho věž v Tokiu, malé slůně, které pije z kanálu nemá chybu. Posledním přírůstkem na jeho stránce je logo Apple, jako pocta odstupujícímu CEO Applu.

A tak jsem zapátral, jestli ve mně taky není i jen maličko ukryt nějaký běhací umělec a je to tady!!!..:) Tak nějak nesměle se dere na povrh, ano ,zatím jsem víc abstraktní umělec, ale na to, že to bylo bez plánu, co? (A pozor na ta čísla!)

A co vy? Co vy GPS nadšenci, nepošlete odkaz na nějakou svoji mapu, co má pěkný tvar?

Běháním k umění:)!

12:)

PS. A teď obrázky těch, co sem dali nějaký odkaz.. Super..

Ju:

Advid:

Liška- Nikie:

Advid2 (tentokrát krysa):

Ondřej:

RID:

Protože moje "sbírka" je stále otevřená, i teď po dlohé době dostávám hezké obrázky. Tenhle je od Davida (Advid) a ten ptáček je fakt hezkej.:)

Nové příspěvky od pravidelného "malíře" Davida (Advid).. Ležící lama a havárie vzducholodi:

V žáru běžecké lásky

2011-08-27T12:34:00.002+02:00

..asi tak by se dál nazvat tento týden, aneb jak jsem si budoval morálně-volní vlastnosti, plnil konzervy na další lov mamuta, nebo taky.. Jak jsem blbnul :). Teda, běžet v tomhle počasí moji trasu domov-práce a zpět je pro nás středoevropany nejen morální výzvou, ale pro starší týpky je to výzva také fyzická, i psychická, neboť jsem musel mnohokrát vyslechnout, jestli prý jede se mnou i záchranka:)?... Šmudlové, copak jsem magor? :)

Ale ve středu jsem těch 30km absolvoval fakt skoro na doraz, těch zpátečních 15km, kopcem nahoru, v 32C fakt stálo za to [k tomu na mé poměry stále výborná průměrka 5:45/km]. Ve čtvrtek po ránu se mi skoro nechtělo běžet, jak jsem byl vyšťavenej:), říkal jsem si, to jsem zvědavej co nazpátek:). Naštěstí během dne zavolal kamarád a tak jsem nemohl (=nemusel) běžet v tom žáru zpátky:)... Zdá se mi, že v těchto dnech snad pražící slunce odpařuje zbytky mozku a připomíná středomořské prázdninové destinace.. Ale běhám [:)], i bohužel mi to časově vychází tak, že v tom největším parnu, ale zase kvůli kousku stínu jsem byl po nábřeží ochoten běžet i vedle silnice. Prostě magor, nebo běžecký poctivec/nadšenec, záleží na úhlu pohledu:).

Ale to běhání do práce a z práce, má i výhody v tom, že při určitém časovém režimu, člověk začíná potkávat stejně postavičky, ať už to jsou bezdomovci, rybáři (tak co berou, berou -- akorát tak roha!), výletní čluny na nábřeží, cyklisty, řemeslníky opravující tramvajovou trať na nábřeží (Že tě to baví v takovém hicu někam běžet?.Musím do práce..:) ), prostě najednou do toho rána na trati Stodůlky-centrum nějak patřím a to mi dělá dobře. Asi nejlepší uvítání do té směsi pražského rána jsem dostal u Barandovského mostu. Probíhám kolem a když jsem už podruhé zastihl paní, jak na bobku koná potřebu, tak to suše komentovala slovy, "Koukám, že my oba jsme přesný jako hodinky:)... Prostě prožívám takové "Dobré ráno! (Praho)".

Cesta z práce se mi líbí ještě víc. Vůbec nevadí, že je od mostu už jen a jen do kopce, jak naběhnu na první náplavku, tak se mi kus starostí a problémů usype, jak seběhnu z Baranďáku, tak už nevím, že nějaká práce byla/je, a po pár metrech v Prokopáku je najednou sobota! :) No komu se povede mít několikrát za týden sobotu, že?

Tak běháním blíž do víkendu! 12:)

PS. Abych prokázal, že jsem duší žena, protože v rámci dívčích webů, Martiny, Leony, které tam dávají své recepty, aby nás morálně podpořily/rozvrátily:), tak i já dám svůj letní recept, co jsem se naučil od své nejmilejší manželky, jasné slunéčko -- je to dobrý, (zdravý, kupodivu), bez práce a zvládne to i pako jako já:)

Grilovaná feta (sýr)

Potřebujeme - Plátek fety, 1/2 cibule, papriku, rajčata (případně jinou/další oblíbenou zeleninu), oliv.olej, koření.

Na pečicí misku na pár kapek oliv.oleje položíme cca 1cm silný plátek sýra feta, posupeme kořením (ital.či řecké bylinky, nebo koření na grilovanou zeleninu příp. přidáme bazalku) dáme do trouby zapnuté na gril (či horní pečení) na pár minut rozpéci.

Vyndáme, posypeme zeleninou, cibulí, paprikou, rajčaty, zase maličko koření a dáme zapéci na cca 10-15 minut, než se zelenina zapeče tak, jak ji má kdo rád.:) já to jím s chlebem, namáčím do rozpečeného sýra a zeleniny, nemá chybu. Obzvlášť, když zelenina je z vlastní zahrádky.

Ilustrační foto..Můžu jíst skoro denně..

Tomáš Lehký

2011-08-24T12:34:00.002+02:00

Známí mi dost často říkají (a i někteří zdejší mi podobně píší) -- To máš lehký, tobě se to běhá, tobě to jde, ... baví tě to a nemáš žádné obtíže/bolesti/nadváhu... Navíc máš u toho spoustu zážitků..., to já bych taky běhal(a)...:)

Vždycky mě tahle slova potěší i pobaví. Tedy pokud pomineme pár lidí, kteří mají opravdu silné medicínské důvody, tak jestli někdo běhá nebo ne, je přeci jeho volba. Ostatně nejsem žadný Šebrle, že?:), když jsem začínal tak jsem měl 104kg.. A tak většinou na věty typu To-máš Lehký, Těžký.. odpovídám, tak tohodle To-máše neznám.. Znám Jednoho a Nevěřícího:)...

Fakt je, že někdy to nejde, někdy je to s motivací na štýru, někdy se nechce, někdy to bolí, někdy.. Ale vždycky vím, že je potřeba se v takové chvíli vykopat ven, obléci běžecké hadry a je to v pohodě:).

Navíc některé věty o běhání a argumenty jsou tak veselé, že mi to připomíná moje děti ve věku 3 let, když říkaly.. "Tatí, já budu jezdit na kole, ale až to budu umět"...:)...Vždyť nikdo nikoho nenutí, aby běhal, vždyť je spousta jiných koníčků, kolo, plavání, šachy, lepení letadel, koukání na televizi, rybaření.. Každého baví něco a třeba to, že já nemusím chodit na ryby neznamená nic špatného. Ostatně nemusím ani militantní běžce ani běžecké ideology a tak některým svým starším známým, co začínají běhat říkám na jejich podporu aspoň vesele.., co si stěžuješ, vždyť ty JSI BĚŽEC. Jen holt zatím moc neběháš sám, ale za ženskejma. I když i to je dobrý začátek:).

Navíc, co se týče zážitků, dovolím si ocitovat z mého oblíbeného Saturnina:

"Blouzní-li šestnáctiletý chlapec o dobrodružstvích, jsou jeho sny plny palem, tropických pralesů a písečných pouští. Pro mne není palma o nic dobrodružnější než řekněme borovice, a neuvěřitelné příhody mohou člověka potkat mnohem spíše na Smíchově nebo v Radlicích než na kaučukových plantážích ostrova Sumatry..." Tolik Saturnin. Prostě zážitky čekají na nás na všechny kolem a jde jen o to si je užít, čekat je a radovat se z nich:).

Abych trochu podpořil běhání...O prospěšnosti běhání jsou napsané stohy, poslední zajímavý článek v NYT, aneb jak říkáme v timéšech:) ukazuje, že krysy, které víc běhaly, méně stárly a to tělesně i mentálně. No budeme tomu asi všichni rádi věřit a kdyby to nakonec neplatilo, aspoň jsme se pěkně proběhli...

No jo, ale v poslední době (asi pod vlivem koncentrace úkolů a průšvihů) vyrostla moje zapomnětlivost a zmatkovost na nebezpečné úrovně, až mi doma začali říkat krycím jménem Alzhaimer:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, sarkasticky komentovala moje eskapády slovy, že ten "příznivý" vliv běhání na mozek se u mě nijak neprojevuje a to přeci běhám dost,ne? Naštěstí odpověď ze mě vylétla rychlostí blesku... "Naopak! Dokážeš si představit, jak by to vypadalo, kdybych neběhal?" :)

Tak do toho...Běháním proti blbnutí. 12:)

Proti proudu

2011-08-20T20:20:00.003+02:00

Když člověk jde či dokonce běží proti proudu, je to vždycky těžší, ale myslím si, o to zajímavější. Jako když se chcete dostat ke kořenům, ke zdroji veškeré energie. Stejně, jako když se starší typek (jak říkám SOS=starší opotrebovanej strejda) pořád snaží a vůbec mu nejde o mámení nějakých mladších cizích žen:), ale prostě o to mít stále radost že života, užívat si ten fakt, že tu jsme a že si můžeme vesele užívat spousty věci... dokonce i běhat!:)

Jak jsem řekl, v rámci časových úspor jsem teď začal běhat do práce pravidelněji, 1bubo to vyjádřil trefně, 15 tam a 15 zpátky, to máš 30km bezbolestně v treningu:), přesně tak, snažím se 2x týdne to dát tam a zpět. Ze začátku se na mě pochopitelně dívali v práci jako na exota/.../ jeden kamarád mi říkal, to tam chceš nějakou břehuli okouzlit, že jsi takový macho, že běháš do práce? Povídám, to ne, to maximálně okouzluju sám sebe, že jsem pořád takový Janek:)..

Je potřeba vydržet, po pár dnech se to stane normální a nikoho to nebude zajímat. A tak se stalo:). Prostě se to stalo normou, faktem, stejně jako že J. je nevěrná manželovi, S byla na liposukci, Z je na zensky, K sbírá známky... no a já si pobíhám..:)

Ale v tomto týdnu to bylo obzvlášť krásné. V pondělí jsem běžel v ranním horku (dle předpovědi jsem čekal na odpoledne déšť) v bundicce a v odpolednim dešti jsem se doslova kochal (i když slušný čas) - při zpáteční cestě jsem si užíval deště na prázdných nábřežích, syrové vůně řeky a mlžného oparu (jak nad řekou, tak na mých brýlích), závodil jsem i s kajakáři a úspěšně kličkoval mezi velkými kalužemi v Prokopáku.

Samozřejmě, nedá se to vysvětlit, kolegové na vás koukají nejen jako na exota, ale jako na prvotřídního debila nebo exhibicionistu, když vybíháte do deště a chystáte se běžet tak 1.5 hodiny do kopce do Stodůlek:), ale rozhodně nejsem exhibicionista a je mi jedno, co si kdo myslí... Kdo někdy běžel v dešti, tak ví, o čem mluvím.:) Ten pocit absolutní svobody, nezávislosti, volnosti má v sobě tolik síly a krásy, že by cokoliv jiného by byla lež, i kyž to může znít jako klišé. I když zase nevím co si mysleli ti řidiči na Barandovskem mostě, když jsem v pátek v té šílené průtrži předbíhal po chodníku kolonu aut, jeden si významně ťukal na čelo, asi jestli jsem doma:), ale asi záviděl, nebo měl by:), protože to fakt stálo za to!!

Protože proti proudu se dá běžet i doslova, tedy, když se příroda zblázní a přívalové deště udělají z prokopského údolí jednu velkou řeku, když běžíte v té největší průtrži do kopce nikoliv po silnici, ale v řece! Tohle je pocit, který si přeji uchovat na dlouho, ten pocit, kdy živly jsou kolem a vy víte, že je to krásné, asi jako děti v pohádce, když ví a těší se, že všechno dobře dopadne :).

A bylo to stejně jako v každé správné pohádce. Na konci Honza dostal princeznu [tedy doběhl jsem domů a dostal večeři od své nejmilejší manželky, jasne slunéčko:)].

Ať se nám hezky běhá. Živlům (i všem) navzdory! 12:)

Taťka (š)moula

2011-08-15T12:34:00.003+02:00

Nevím, jestli to mám vrozené, nebo jestli ty situace nějak nechtěně přitahuji, ale je to tak. A platí k tomu zákon plánovacího paradoxu - Čím víc se snažím cíleně plánovat, tím víc šoků a nečekaných zvratů se objevuje, prostě tím víc pitomin spáchám.:)

Podle svých plánů jsem v tomto týdnu chtěl 2x běžet do práce a z práce, abych postupně naběhl na tento skvělý model, případně to posunul na 3x:)... A tak proto hned v pondělí po ránu jsem odběhl do práce, pilně popracoval, kolem tradiční zmatky do té míry, že jsem nestačil ani pořádně pít během dne a kdzž tak čaj nebo kafe:)... Odpoledne se ve slunečném počasí vydávám na cestu domů a volá mi syn, jestli prý později nepůjdeme běhat, než přijde bouřka? Pozitivně naladěn odpovídám, že jen doběhnu domů a můžeme zkusit na tu desítku společně zaútočit. [potřeba dodat, že do práce je to 15.15, stejně tak z práce a já s sebou nemám vodu a moc jsem toho za den nevypil:)]

A tak při doběhu domů, černá mračna, říkám, ani se nebudu převlíkat a běžíme:). Akorát jsem si omyl obličej a pusu -- no nejsem já pako? A jak běžíme synovo tempo, tak si nějak říkám, hergot, ten Honza se zlepšil, dneska běžíme nějak rychle:). Kdepak rychle, dehydratovanej jsem byl jak sušenka. A taky že jo, po čtvrtém km si říkám, že se buď napiju z potoka nebo musím domů a vysvětlil jsem synovi proč. No samozřejmě, moje dřívější řeči o dodržování pitného režimu byly pro mého synka zdrojem neuvěřitelného veselí, aby taky ne, když otec je moula:).

A v tomto duchu pokračoval zbytek týdne. Prostě, když se daří, tak se daří.:) Další den jsem v rámci plánování vyndal dříve popelnici (a zapomněl na to), ráno vycouvávám, sleduju babičku o holi, jak se belhá kolem a bezděky srazím autem -- tedy ne babičku, ale popelnici. Odpadky se válejí kolem, já o ničem nevím a odjíždím pryč. V zrcádku vidím, jak na mě babička nadšeně mává holemi - no asi se známe! Že by to byla moje známá z Řeporyjí?:) Ale jak otočím auto na křižovatce, tak uvidím tu spoušť a rychle se vracím, zastavím, vyběhnu z auta a ve větru sbírám odpadky, kličkuju mezi auty a snažím se dát vše do pořádku. Babička v mezičase zvoní na náš zvonek, jak tam uklízím, vidím, že syn za záclonou vše sleduje a šíleně se baví, myslím, že slyším jeho hurónský smích až na silnici. Korunu všemu dává babička, když říká, někdo tady couval a srazil tu popelnici. To jste hodný, že to seberete:)... Nemá chybu! Tak to na sebe prásknu, že to já jsem ta ostuda, syn to za chvíli komentuje slovy, teda ty jsi "umělec národní", hotovej taťka (š...)moula:)!

Samozřejmě, aby toho nebylo konec, moje nejmilejší manželka jasné slunéčko, mě následující den dostala. Povídá, viděl jsi, jak to tady objížděli městský policajti? Tak už to na tebe prasklo, ty tvoje výběhy do Prokopáku... ???... No podívej se na bilboard co je naproti, kudy běháš..

Myslím, že nepotřebuje žádný komentář:). A klidně budu (š)moula.

Ať nám to vesele běhá! 12:)

PS. Navzdory šmoulovatění, nebo právě proto? km jdou nahoru...

Probouzení draka

2011-08-08T08:08:00.001+02:00

Určitě je příliš brzo se zabývat tím, jestli poběžím tu Stromovku na nějaký lepší čas, ale něco se přeci jen děje... Na jedné straně se pořád nemůžu úplně vymanit/vystoupit z nějakého šíleného kolotoče, asi jako když se moje Deri honí za svým ocáskem. [U štěňat ten kolotoč vypadá roztomile, ale u nás starších je to spíš o ztrátě kontroly:(.] Sice jsem doufal, že se rychle zvedne kilometráž mých výběhů a tím i hodiny strávené na trase, asi jako mávnutím kouzelnou hůlkou, ale nic naplat, musím to budovat postupně.:)

Ono to postupně budování a překonávání je asi to, co mě nejvíc žene dopředu. Silní si své síly podle všeho tolik neváží, stejně tak od přírody rychlí a vytrvalí jedinci asi všechno berou jinak, ale my, co si všechno (radostně) musíme postupně "naběhat" ke svým časům, ať už jsou jakékoliv, máme úplně jiný vztah, že?:)

Na druhé straně (naštěstí) pořád cítím, že ten "hlad" po běhání ve mně je a tak nezbývá než citlivým a pečlivým plánováním -- třeba pomoci běhání do práce/z práce -- se dostat zase do lepší běžecké pozice:). Ale nejdůležitější na tom všem je, že i při tom průběžném bojování nemizí moje radost (ťuk-ťuk)... ona je sice na začátku skrytá, někde v koutku zalezlá, ale jak udeří 4-5km, vykoukne a s každým dalším km se ta potvůrka ve mně víc rozlézá a i nějak vystrkuje růžky. :)

Takže potom poštuchuju výletní cyklisty v Prokopáku, dělám navigaci [předbězce] zabloudilým automobilům, proháním jezdce na koních a různé jiné opičky:). V sobotu navečer se takhle vracím od Hlubočep do kopečka k ulici k Nové vsi a na takové mezi-generační pošťuchování výletního cyklisty odpovídám výzvou. Tak víš co? Dáme závoda, jo?:) Zastav kolo, já zastavím a kdo bude odsud nejdřív nahoře na začátku prokopáku u prvního rybníka [asi 2 km]. Probudil jsem v sobě draka-závoďáka. Koukám potom na GPS, do toho kopečka suše pod 5min/km a ani to tolik nebolelo:), jak říkám, do kopce já si troufnu, chudák chlapec koukal, co v nás starších ještě dříme [...STS Chvojkovice Brod - no, zřejmě slušnej oddíl, no...:)], ani jsem nečekal, až dojede, otočil jsem se, zamával na dálku a lehce pokračoval do zbývajícího kopečka:).

Takže drak se probudil, sice nevím, na jak dlouho a jestli je to dobře, ale asi i v duši ženy:) dříme závoďák. Tož uvidíme.

Ať nám to běhá co nejlíp a nejveseji. 12:)

Pocity

2011-08-03T12:34:00.005+02:00

Tak jsem KONEČNĚ začal běhat do práce. A protože já dokážu zabloudit i na okruhu kolem parku ve FL, že Nikie:), tak jsem nic nenechal náhodě a radši se ještě jednou zeptal na cestu přes most, abych nemusel (jako dříve) běhat po trase tramvaje z Hlubočep do centra:). Nikie mi to vysvětlila, nicméně jsem už dopředu věděl, že v mém případě je stále šance na zabloudění, obzvlášť při přeběhu Barandovského mostu. Ovšem cyklisté jsou hodní lidé a celkem mě buď sami o sobě (je to součást relativně frekventované cyklostezky) nebo svými radami úspěšně navigovali. Fakt příjemné proběhnutí, zajímavé, do práce 15.51km, z práce pozor 15.15 (!), nádherný čísla, o tom žádná, RunKeeper mi dělal velkou radost, ale skoro 1/2km rozdíl?

Protože jsem už ráno plánoval, že pokud to stihnu, chtěl bych běžet i zpátky a tak jsem se snažil zapamatovat si důležité orientační body. Jako, u zelené lavičky doprava k vodě, u spícího bezdomovce nahoru do kopce, a tak..:). Naštěstí, jsem běžel domů relativně v čas, akorát kolem 4.15, když jsem běžel okolo vody, přemalovávali lavičku na hnědo (!), ale kousek zelené ještě zůstával... Klika! Stejně tak bezdomovec stále ležel na stejném místě, už jsem se bál, že je po smrti... už jsem chtěl do něj šťouchnout, když v tom se pohnul. No málem jsem měl srdeční zaútočení:).

Snad už nezabloudím a doufám, že to budu zkoušet běhat snad častěji, v MHD to trvá asi 45minut, se semaforama a tak jsem to běžel 1:23 [ta čísla, sama radost:)], takže vlastně děsná úspora času, protože skoro 3h proběhnutí mě efektivně stalo jen asi 1.5h času. Je to asi pocit, který má alkoholik, když mu zlevní pití o pár korun a on v rámci "úspor" [je to přeci levnější] hned vypije o litr víc:).

Začíná se mi různé v hlavě honit ten rychlejší cíl na podzimní maratón [co jsem si to zase vymyslel], zatím jsem se rozhodl, že nic nezměním a budu běhat "pocitově", prostě abych naběhal své tradiční "hluché" :) km, s tím, že občas přelezu plot a zkusím zaběhat intervaly nebo kopce. Ale tak nějak "na pohodu", žádná křeč.

Hlavně se těď těším, že by po 3-denním výletu k rodičům se měl vrátit junior a že zase budeme spolu běhat. Vždycky mi při pobíhání hučí do hlavy, takové ty základní problémy z počítačových her - jestli být "tank", nebo 'damage-dealer" nebo snad "paladin"? :) Jestli bojovat za světlou nebo temnou stranu síly? No mám hlavu jako včelí úl, naštěstí při sólo proběhnutí všechny tyto informace zaponenu, abzch je příště mohl poslouchat znova. Ale o to nejde. Jak si říkám, jde o pocity, člověk většinou zapomene, co mu kdy kdo povídal, ale pamatuje si, jak se při tom cítil. A to je pocit k nezaplacení. Běhat se svým synem.

Ať se daří a vy co sem zabloudíte, ať máte ze všeho taky jenom hezký pocity!

12:)

PS. na požádání dávám mapičku, mam to jako trasu na runsaturday..

Žena v pokušení nebo muž v naději?

2011-08-01T12:34:00.003+02:00

Měl jsem teď zajímavou 10-ti denní zkušenost, kdy jsem se staral o domácnost, dokončoval různé "drobnosti" na domě a v zahradě, uklízel, vařil, pral a chodil do práce a přitom se snažil běhat. V tom období sice navíc ještě přišly velké deště a voda do sklepa, ale to bylo už jen jako třešnička na dortu.:). Řadu věci jsem vůbec nestihl, jako třeba setkání běžců v tradičním Corleone, ale to je život.:)

Proto nemůžu než znova začít pět ódy na všechny ženy, které zvládají v pohodě domácnost, práci i pobíhání. Budiž jim chvála a plné uznání! Ty km, které jsem tomto období naběhal byly co do délky většinou podprůměrné, cca 53km týdne vždy ve třech vyběhnutích no normálně to není žádná sláva, ale teď ten pocit? Ten pocit jsem měl, jakobych si našel čas aspoň na 2 maratóny týdne:). Jak člověk ukradne čas na běhání a vyběhne z kolotoče sporák, úklid, "děti" a práce, tak najednou i obloha je modřejší (i když třeba prší), všechno je ostřejší, asi jako když si my krátkozrací vyčistíme brýle:)...

Při jednom delším vyběhnutí jsem se -- decentně a z odstupu -- zavěsil za jednoho dobrého běžce, který "vyklusával" v Prokopaku a já jsem že slušnosti držel diskrétní zónu cca 30-40m a proběhl jsem za ním celý Prokopak směrem dolů v průměrce pod 4:10, říkal jsem si sákryš, na ženu v domácnosti není špatný!:)

A dole v Hlubočepech jsem na jeho otočce zamířil do toho pěkného krpálu:) a vystoupal v pohodě nahoru, oběhl kolem televizní věže, radlického hřbitova směrem k jinonickému hřbitovu -- a jak už to vypadalo morbidně, jako tour po hřbitovech v okolí, tak mě napadlo, že bych měl zase mít NUTNĚ (!) trenýrkový plán na lednici a začít se připravovat na podzimní maratón. Tak jsem v duchu hřbitovního tour svoji přípravu pracovně nazval "3:15-zemřeš:)", plán už je na lednici(!!!) i když můj cílový čas je spíš 3:21 (výrazně lepší číslo, že?) a hned jsem na něj najel. Ten kopec u Hlubočep je famózní jak nahoru, tak dolů:) a vidím, že začnu v rámci úspory času běhat do práce (případně i z práce).

PS. I když jsem se zlepšil, řada typický ženských dovedností mi bohužel stále zůstává skrytá. Třeba multitasking, aneb více činností najednou to mi ale stále moc nejde. Například když jsem při výpočtech a praní smažil řízky, tak jeden bylo potřeba holt drobet oloupat:).

PPS. Připadám si teď nějak nevyrovnaný, jako v mužské menopauze, ale jsou to spíš dozvuky běžecké pauzy. :)

Držte mi palce! 12:)

Běhám, jak se dá:)

2011-07-25T22:22:00.000+02:00

Moc jsem toho tento týden zase v lese nebo po cestách nenaběhal ale jinak jsem běhal (bohužel) víc než dost.

-- běhal jsem po úřadech -- jen změnit všude možně bydliště, od nové občanky, po živnostenské záležitosti, pošty (změny doručování), dokončit kolaudaci domečku, ještě mi zbývá cesta na katastr, no samé (ne příliš)radostné pobíhání:)

-- běhal jsem po řemeslnících -- při , dokončování je to určitě nezbytné a nutné, různé dodělávky, co budu povídat...

-- běhal jsem sám i se synem s kyblíky -- nejdříve v rámci různých úklidů a organizování garáže a naší mužské místnosti zvané "Pentagon", kde zatím z holek trvale může jen Deríva:). Ovšem pak přišla vodní pohroma a běhal jsem s kýbly po schodech ze sklepa. Jjo, voda je živel. V tom nejhorším dni jsem asi do 23 hodiny držel krok s deštěm a spodní vodou, pak jsem si musel dát pauzu a částečně jsem prohrál:). Ovšem druhý den jsem koupil kalovku, situace je vyřešena (doufám na furt) je vykopaná jímka a pomoci různých triků nakonec i pondělí zajistilo skutečný běh po venku, ne nějaké ty "náhražky":).

Myslím, že se říká, že ve válce a v lásce je dovoleno cokoliv, ovšem při obraně běhání se také nějaké ty triky a manipulace musejí použít, jinak bych snad v těchto dnech vůbec nevyběhl. Jsme v těchto dnech se synem sami [holky jsme poslali za hranice všedních dnů:)] a tak nejen, že ještě dokončuju/rovnám/umývám/uklízím, ale zároveň jsem taková maličko žena v domácnosti s vařením a praním k tomu. Koneckonců, jako "duší žena" :) bych k tomu zase neměl mít tak daleko. Jen na tu pětku s hvězdičkou by mě stále nepustily:).

Kdoví, kdo sem teď zabloudí a tak raději nebudu komentovat detaily a rozebírat obrat(y), kterými jsem v této vpravdě "pohnuté":) době bránil svoje pobíhání, ale na ilustraci své občas poťouchle invence :) přiložím neškodnou veselou ukázku. Vzpomínám si, že když byla dcera malá [jako by to včera bylo:)], tak na jakoukoliv otázku, která obsahovala slovo "kolik" odpovídala hrdě "dva" :). A protože mi určitá poťouchlost byla vždy vlastní, tak jsem s tím doslova srazil do kolen mladé studenty... No zaskakoval jsem za jednoho kolegů, učil jsem ve velké aule a byl jsem domluvený, že na konci přednášky se moje nejmilejší manželka zastaví s dcerou a "vyzvednou mě:)". Ke konci přednášky už dopisuji na tabuli taková ta pěkná řecká písmenka, plno smluvených matematických značek:) a v tom najednou vidím, jak se ke mně hrne moje malé sluníčko. Dopíšu příklad a povídám.." I malé dítě si dokáže s příklady tohoto typu hladce poradit, že.. No kolik to je?" Odpověď z ní vylétla jako vlaštovka z hnízda.. "Dva"! Ovšemže to jsou dvě! Dokončuji výpočet a sleduji reakce zničených studentů:). [Určitě si říkají -- no to je úplný magor, chudák dítě!!! :)].. Jjo, jak by řekli američané, obyčejný "monkey business":), celkem laciný trik, ale dodnes vidím ten šok/údiv/zděšení a dodnes se tomu směju.:)

Takže tak, kdysi jsme se na marx-leninismu učili, že jakýkoliv kompromis sloužící zájmům dělnické třídy je dobrý. Já bych to modifikoval a řekl bych, že jakýkoliv drobný trik, který slouží zájmům mého pobíhání je ještě lepší! :)

Pobíhání zdar! Hlavně to nevzdávat a užívat si to! 12:)

Nejsem (centrální) párkař! :)

2011-07-19T12:34:00.002+02:00

Můj výkřik neznamená ani tolik můj vztah k právě probíhající grilovaci sezóně [naopak párek, proč ne:)], jako spíš radostný výkřik, že jsem se konečně o víkendu vrátil ke své běhací turistice a konečně opustil hranice stodůleckého centrálního parku a kousíčku navazujícího Prokopského údolí.

Vždycky je něco za něco. Jak běhám teď častěji se synem, tak bohužel se tak děje v Centrálním parku, a tak kroužím(e) kolem rybníčků, nádrže, ke kostelíku a zpět a tak různě. Kvůli monitorování našich "úspěchů" mám zapnutou aplikaci RunKeeper, která nám radostně (co 5 minut) hlásí, jak vlastně dlouho běžíme, jak daleko a jakou máme průměrku. To by nebylo zase tak špatné, kdyby to "hlášení" neprobíhalo v parku, kde jako na potvoru při tom většinou člověk probíhá skupinkami sedícími (či popíjejícími) na lavičkách a poslouchá buď rádoby vtipné povzbuzující hlášky nebo udivené plkání. "Hele ten typek už tady blbne přes 1/2, ..3/4 hodiny..." :) a tak. Naštěstí zatím běháme spolu tak 5km, pak od domů vybíhám sám na další trasu, ovšem i tak minimálně 2-3km zase běžím parkem kolem nich znova:).

Proto jsem se o víkendu těšil na delší "výběh" no asi jako zvíře se těší že vyběhne z klece. Asi jako když po ránu vypustím Deri, tak je to asi stejně, stejné jako když v řecké bájí vypustí Krakena.. Ano "Release Kraken!!!!" :). Tak nějak to probíhalo, když jsem nakonec až v neděli vyběhl/vyrazil/poskakoval přes údolí do Řeporyjí, Ořechu, lesem k vesničce Dubeč, kde jsem opět úspěšně zabloudil(!) a přes Chýnici zase zpět na Ořech, Řeporyje a Stodůlky. Radoval jsem se z krásného rána, předbíhal v kopcích osamělé cyklisty [jo, v kopci já si troufám:)], jezdce na koních a co víc byl jsem naprosto volný!

Samozřejmě, jen uvažte, jak je běhání po parku komplikované. Například Praha 13 v rámci úspor všude zrušila mobilní toalety a i když muži jsou na tom v tomto ohledu výrazně lépe:), přeci jen, je nebezpečné i v bezpečí houští byť jen maličko popustit nebo rozepnout kalhoty, neboť snadno se člověk pak stane "úchylem", že?:). Proto, drobné peníze vždy s sebou a případný okruh kolem stanice metra Hůrka je podmínkou, případně vydržet až do hlubší části Prokopského údolí. Ale abych se tu tolik neradoval z tak přízemních věci, že:)..

To nedělní ráno, bylo nejen symbolicky krásné, ale i krásně symbolické. Samozřejmě mi v tom hicu brzo došla voda:) a tak jsem se zase mohl družit s domorodci, při bloudění v lese a v kopřivách jsem sice ztratil "krásný/rychlý" čas, ale ten následný km v obilném poli, když jsem běžel v kolejích vyjetých traktorem a kdy jsem kus cesty nejdříve "závodil" se zajícem a pak se srnkou, stal fakt za to. Dobíhám domů, plný dobré nálady, vypínám mobil a na displeji svítí 26.26. [5:37 na km]. No řekněte, není to krásný začátek?

Běhací turistice zdar! 12:)

Jako na divadle :)

2011-07-11T12:34:00.004+02:00

Jak říkám, moje střety s americkou kulturou jsou vždy veselé, ale že to bude tentokrát až tak, to jsem opravdu nečekal:). Z hlediska profesionality se tady zdržím podrobností a těch nejveselejších momentů:), ovšem alespoň něco neutrálního na ilustraci.. Jeden den po ránu jsme odjížděli na "výlet", před hotelem se nedalo dlouho stát s autobusem a tak jsem se "zkušeně" domluvil na nástupu do autobusu v 8.45 (sraz dříve a že v 8.45 "opravdu" odjiždíme), řidičovi povídám, přijeďte na 9.00 to už bychom měli být kompletní. Nicméně v 9h ještě 3 lidi chyběli a tak řidič udělal ještě okruh městem a přijel v 9.15. To chyběli už jen 2:), přesvědčil jsem ho, že jsme čekali (tam, kde se nesmí), v 9:20 volným krokem dorazil další, ale kompletního počtu jsme nedosáhli. V 9.28 jsme to vzdali a odjeli bez jednoho z účastníků, s posunutým časovým rozvrhem. Po SMS jsem se později dozvěděl, že dorazil prý jen 15 minut po našem odjezdu[=hodina od srazu], proč prý jsme nepočkali:)...

Jjo, je to náročnější, ale má to veselý rozměr. Před lety jsem zjistil, že mi moc pomáhá, když si v takových situacích představuji, že jsem vlastně na "divadle". Jakobych seděl v první řadě a sledoval nějakou třeba Formanovu komedii, ve které občas i přeběhnu přes scénu:). Pak se to dá snášet opravdu s veselou.:)

Ale pro vyrovnání skóre, moje poťouchlost mi nedala. Když jsme jeli zamračenou krajinou, hned mi to seplo a povídám jim, no to zpoždění se nám možná vymstí, já to měl naplánované podle předpovědi počasí, abychom se vyhnuli tornádům..:) A ukazuju na obzoru, téměř klasický "trychtýř".. No chytli se, chytli, musel jsem se smát, jak jsem je dostal a co se pak "rozpoutalo":).. Kolega následně několik z nich úspěšně mystifikoval, že holé chmelnice jsou vlastně odposlouchávací zařízení, no vydařená taškařice:).

Ale běhání v takovém časovém rozvrhu je v některých dnech opravdu mimo i moje (velmi dobré) plánovací schopnosti. Tento týden jsem zakončil tak km na růstové trajektorii:), ale stále ještě pod 50km-týden. Ale nejdůležitější a dobře znamení je, že zatím se snažím i běhat se synem. Většinou začneme spolu, pozvolna, on někdy k tomu nese lehké činky, aby "posiloval" a tak nějak cca 4km dáme spolu, já se pak otočím, vyrazím do Prokopáku a "doběhnu" si svůj zbytek, hraju si pak s časem, abych pokud možno dobíhal domů s celkovým průměrem aspoň pod 6min/km, tedy občas je to výzva:), ale myslím, že se to zařídit i natažením trasy. Moc mu fandím, stejně jako Deri, ze které se postupně stává běžecký reprezentant. Jen by nemusela za běhu okusovat moje ponožky, otáčet se, snažit se mi sundat běžecké kraťasy, vyvlíknout se z obojku, překousnout vodítko, prohnat všechny ostatní psi, atp.:). Večer je ovšem Deri vyloženě studijní typ:), chce být celou dobu se mnou a tak mi sedí na polštáři na kolenou, kouše si kostičku a já se snažím psát na počítači, témeř idyla, ale chce to ještě vypilovat, protože mi relativně často hamtá do klávesnice:).

Km i navzdory "protivenstvím" jdou zase blíž k normálním hodnotám, Američani pryč, život je krásný a snad během pár dní bude i domek celkově hotový a já se budu ze všeho těšit a pobíhat kolem, střídavě se synem, sám a s Derivaci!

Ať se nám hezky běhá! 12:)

PS. Jen tak náhodou jsem zjistil, proč se mi líbilo v Lokti. Město bylo totiž založeno roku 1234! :)

A long time ago, in a galaxy far far away...

2011-07-04T12:34:00.000+02:00

Není to náhoda, že jsem si vzal pro dnešek do titulku úvodní slova ze Star Wars. Je to nejen můj oblíbený příběh, ale hlavně to pro mě symbolizuje fakt, že se vracím v čase a prožívám si jakoby znovu začátek běhání, [poslední měsíc zmatku znamenal jen cca 130km], jednak můj syn, také velký příznivec SW začíná běhat! V jeho "slabší" chvilce jsem ho přesvědčil na naší společnou účast na 10k běhu We run Prague Nike, začínáme spolu na to trénovat a jeho heslo "May the force be with me" [Ať mě mě provází síla], také mluví úplně za všechno..:)

Samozřejmě nové začátky a návraty jsou vždy poněkud zrádnější. Přeci jen si musím dávat větší pozor, abych něco příliš neurychlil, ale v nadšení se člověk neubrání různým "úletům". Například chudáka syna jsem hned na začátku tréninků zničil, protože při prvním běhu běžel cca 4km v kopačkách a tak si pořídil nádhernou sadu krvavých puchýřů:) [ale Asics G už má koupené:)], o svém rychloběhani ve VFF na silně kamenité cestě už jsem si už napsal [noha vyléčena rychle, přeci titanové náplasti v kombinaci s Phitonem dělají své:)]. Prostě je to něco na způsob, padesátkrát a stále poprvé:).

Upřímně, takový návrat také znamená silný návrat čistých radostí mého života, kdy si uvědomuji, jak moc běhání potřebují, zejména jako neuvěritelný zdroj energie i jako pevný bod, jako kotvu svého (občas více zmateného) životního úprku:). K tomu mi včera v neděli mi začal intenzívní týden se skupinou Američanů, což přináší nejen zmatky, ale řadu úsměvných historek, doufám, že se o některé budu moci podělit, když ne tady, tak aspoň na běžeckých setkáních, protože střety s americkou kulturou jsou vždy velmi veselé..

Zatím jsem začátek "Amerického týdne" použil k upevnění své běžecké morálky, když jsem po úvodní části náročného týdne a společně večeři dorazil domů až těsně před 11 večer, ale nezaváhal jsem ani chvilku, oblékl běžecké, nasadil čelovku a vyrazil na nočních 10.7km, dorazil domů jako Popelka, asi minutu před půlnoci s neuvěřitelnou směsici štěstí, běžecké odpovědnosti, bláznovství nebo určitě "výjimečnosti", prostě plný endorfinu:), plný nadšení zase vymýšlet různé poťouchle situace.:). To jsem zvědav, co mi zase provedou letos a na co je zase chytím letos já:)!

Běhu a poťouchlostem zdar! 12:)

Já už budu hodný!! :)

2011-06-27T12:34:00.001+02:00

Jak říkají sociologické průzkumy (a na ně navázané vtipy), k tomu, aby člověk dokázal být šťastný celý den, by měl obejmout alespoň 8x lidi kolem sebe, nebo alespoň jednoho člověka zmlátit:). No a protože já jsem na té "objímací" straně, tak je to někdy náročnější a moji blízcí že mě musí mít (občas) plné zuby:)... Teď, jak neustále všude tahám Deri, tak zjišťuju, že malý pes, to je úplný lapač na kočky! Tedy tím myslím, ženy a dívky všeho věku... [Myslím, že syn ji bude rád venčit i mimo naší zahradu:)]. Navíc vidím, že malá plemena přitahují dívky o to více, takže pánové, pokud se chcete seznámit, nebo alespoň jednoduše navazovat známosti, doporučují malé plemeno psa a pochopitelně nejlépe fenku! Samozřejmě zní to velmi dobře [je to takový 100% seznamovací gambit], když můžete říci o svém pejskovi, že je to holka, protože holky jsou o moc šikovnější:)!!!

Ale když jsem začal s těmi sociologickými průzkumy, tak je zajímavé, jak lidé jednají pod vlivem zjednodušených modelů. Například jeden chlápek při pohledu na dovádějící Derivaci a moji maličkost říkal svoji přítelkyni s naprostou jistotou... tohle určitě není jeho pes, malá fenka a chlápek? To vůbec nejde dohromady. Ale jde!!! :) I když mě na druhé straně dostala jedna paní, když říkala, to máte určitě kočku!!! To mě fakt dostalo.. Chlápek a kočka venku na veřejnosti! Pravděpodobnost pod 0.5%! :) Tak to ne, to u mě určitě nehrozí..[i když pro "potřebné" ... z hlediska seznamovacích instrumentů by to byla silná zbraň:)]

Ale teď už k běhání.. Musím říci, že stejně jak bájný Fénix se z popela opět rodí moje běhání. Ty v pravdě porodní komplikace nejsou způsobené jen mým stěhováním a dokončováním stavby, i když přeneseně jistě také, ale hlavně tím, že jsem stále lama.:) Nevím, jestli říci bohužel nebo bohudík, ale navzdory tomu, že už nejsem úplný začátečník, tak stále dělám stejně pitominy.

V pondělí jsem sice konečně vyhlásil "stop-stav", jak tady trefně řekl Luboš, je to rozumný nápad...barák postavený, tedy neuteče=nemá nožičky, čím později se dostanu k dodělávání většiny věci, tím míň je pak budu předělávat:), zkrátka, řekl jsem si, že teď je čas postupně zase začít věnovat větší kusy svého času pravidelnému pobíhání. Abych to patřičně podpořil, ve čtvrtek jsem si vzal Vibramy a pln radosti jsem vyběhl. Co vyběhl, vyřítil jsem se ven:)! Chtělo by se mi říci, že jsem poskakoval jako kůzlátko, ale vzhledem ke svému věku jsem se hnal, spíš jak starý kozel:)...i když nadšeně, i v těch kopcích jsem "na boso" běžel v průměru 4:56km, což naznačovalo zajímavé přísliby do budoucna. Taky že ano, nadšením jsem zapomněl, že běžím skoro bosky a narazil si spodek levé nohy o šíleně ostrý šutr v cestě. Sakra! Sice to vypadalo, že to i "rozběhám", do 9 km to šlo pořád rychle, ale pak mě začala silně bolet noha a tak jsem to rychle otočil a o něco v klidnějším tempu doběhl domů. Pěkných 13km, 5min/km, ovšem cítil jsem nohu/klenbu i když jsem jen chodil nebo i seděl, bolest jaxvinja:(, druhý den navíc jsem musel chodit v obleku a polobotkách, tak o to větší maso.

A tak jsem nohu léčil, tedy jak to šlo a včera jsem se celou neděli těšil, že vyběhnu, aspoň 20km, jen tak pomaličku. Pozvolna:). Už noha nebolela, tedy moc nebolela:), ale jak jsem se oblékl a vyběhl, tak jsem se po 100m vrátil. Jsem asi magor, ale měl jsem nakonec i radost, že jsem dokázal "oželet" chvilkové potěšení:) jen proto, abych si v dalších dnech mohl o to víc užívat. Noha už bude úplně v pořádku a nemá smysl ji a běžecké bohy zbytečně dráždit.

Prostě porušil jsem svoji zásadu č.5 = "ve VFF pouze relaxační běh", a tak tohle bylo takové popleskání, taková výchovná facka od mého běžeckého strážného anděla. Jjo, já si to uvědomuju, i když drobet později než bych měl, ale já už budu hodný!!!

Tak do toho! 12:)

Návrat do budoucnosti

2011-06-21T22:44:00.002+02:00

Okamžik z říše snu, něco jako "cíl", nebo to, co se při mých delších výbězích většinou skrývá za mlhavým oparem zamlžených brýlí:), to, co vypadá jako fata morgána, jako nedostižný sen, tak to se stává skutečností.

V minulém týdnu zmatky dosáhly naprostého vrcholu, kdy už jsem ani nevěděl, co je za den:), když jsem urval čas na malé proběhnutí, ani jsem si to nikde nezapsal:), nestačil jsem, prostě všechno kolem mi dávalo jasně najevo, že se blíží konec nebo spíše začátek! Naštěstí jsme se s moji nejmilejší manželkou, zřítelnicí mých oči vypnuli k heroickému výkonu a v sobotu se definitivně přestěhovali.

V tom neskutečném výkonu jsem "navečer" ještě různé domontovaval postele, poličky, závěsy, rolety (moje nejmilejší zatím stačila zlikvidovat snad milión krabic, jak to dělá?), když jsem si řekl, že mám děsný hlad, že bych si vzal večeři, následoval můj udivený pohled na hodinky ... bylo 1/2 1 v noci:)! Nicméně jsem se stejně najedl a ještě tak do 2 jsem různé "stěhoval" a opravoval/zapojoval/zametal/uklízel. V neděli to bohužel bylo to samé v bledě modrém, ale bydlíme!!! Hejna krabic zmizela, většina věcí v domě funguje:) a má své (alespoň dočasné) místo a tak jsem se pevně rozhodl, že v pondělí, v pondělí zahájím novou běžeckou kapitolu, začnu běhat "odsud", tedy z domova..:)

Hned jak jsem si to naplánoval, tak se objevily tradičně "drobné" komplikace. V práci jsem byl od časného rána až do 5h s Deri (to bylo fakt maso:), protože ona teď chce štěkat! mrcha:), už moc neposedí ..), při návratu domů mě znova dohnaly další stěhovací povinnosti, v tom kouknu na hodinky a ono 8h večer!!! Venku leje jako z konve. Oblíkám svoji červenou bundičku, běžecké boty a BĚŽÍM VEN!!! Do parku vbíhám kolem zastávky, kde se schovává děda s vnukem. Jak se rozhlížím při přechodu silnice, slyším, jak děda říká vnoučkovi, "Jirko, pojď se schovat, copak ses magor? Nevidíš jak leje?" Malý Jirka kouká přes silnici na mě, jak tam moknu v běžeckém, jak čekám, až přejedou auta, která na mně stříkají gejzíry vody a jak se přihlouple usmívám a obratem se ptá: "Dědo, ten pan je magor"? Teda, ta sedla! Děda se to celé snaží zahladit komentářem, že pan je sportovec:), zbytek už jsem bohužel neslyšel, ale bylo to fajn!

JSEM ZPĚT! Tedy ještě v domě a kolem zdaleka vše není tak jak má být, tipuji tak 14-20 dní, než budou i povrchy, odvezen nepořádek, dodělám zahradu a tak, ale ode dneška mám i internet, takže žiju nejen ve skutečnosti, ale i v matrixu:)! Trasy se maličko prodloužily, napojení na nejkratší okruh udělalo z 10km 13km, což mě moc potěšilo!!! Navíc veselá setkání a příběhy se dějí, co si přát víc! Život je krásný a potřeba si to jaxepatří užít!

Běhu zdar! 12:)

Jak jsem se opět -- sice neplánovaně, ale o to kvalitněji -- čistil...:)

2011-06-12T12:34:00.005+02:00

Nelze při této příležitosti nevzpomenout na jednoho známého homeopata, který vždy, když se někomu z blízkých udělá nějak šoufl, případně se osype, má vyrážku, potažený jazyk, rýmu, atp. tak to vítá s radosti a s úsměvem a říká, to je potřeba, tělo se čistí!:). A tak jsem po mamutovi [asi možná jako reakci na nějaké místní jihočeské či rakouské jídlo- a pozor nebyly to klíčky!:)] dostal neuvěřitelnou žaludeční a střevní virózu.
Normální léky jako immodium nebo endiaron to nechávaly celkem být, abych byl úplně upřímný, měl jsem to načasované a používal jednoduché převodní tabulky/vzorce. Například, cesta do práce=1 ediaron, dopolední práce s možnosti opuštění budovy=2 ediarony, apod.:). Moje nejmilejší manželka jasné slunéčko, po té, když jsem ji říkal, "běh venku v Prokopáku=2 nebo 3 endiarony? " :), prohlásila, že se už do toho jako lékař musí vložit sama a nasadila mi něco, co se bere v Egyptě, či v exotických zemích a pátek již byl klidnější, dneska v neděli jsem dokonce v deštivém ranním běhu byl naprosto v pohodě.:)

A tak jsem si mohl s řadou lidí několikrát zopakovat svůj oblíbený pozdrav.."To jsem rád, že Vás zase vidím!" Tedy, mezi nama, já ho snad nejčastěji používám při styku s dopraváky, to vždy křepce vyskočím z automobilu a s úsměvem na rtech hlaholím své "To jsem rád, že Vás zase vidím!!!" Většinou jsem raději za prostoduchého prosťáčka/pomateného inteligenta, nad kterým mávnou rukou, případně si zaťukají na čelo (jako jestli jsem doma)... Jako tuhle, když mě nejdřív chytili u Václaváku v zákazu vjezdu [Moje vysvětlení je naprosto odrovnalo..zabloudil jsem, jedu do Karlina a jinak než podle tramvaje to odsud neznám:)], ovšem, když mě stejná parta o hodku později kontrolovala na Senovážném náměstí, jsem je dostal s prosbou, jestli by mi neukázali směr na magistrálu, že tady celou dobu bloudím..:). Podobně jsem při cestě na mamuta vyklouzl z toho, že jsem nechal doklady od auta doma!:) Ano, ano, neplatil jsem ani v jednom případě pokutu, neměl jsem nepříjemnosti, protože to jsou hodní chlapci a poznají zmateného a slušného člověka.:)

Sláva! Tak jsem tedy opět zpátky u veselého i když o to zmatenějšího běhání. Dneska brzo po ránu, v šíleném dešti, při kličkování mezi kalužemi a šneky jsem narazil na jednu známou v Prokopáku. Možná právě proto jsem hned volal to své.. "To jsem rád, že Vás zase ..."-- v tom jsem se včas zarazil a dokončil -- " .. potkávám!" Ta paní je totiž slepá.

Ať se nám hezky běhá! 12:)

PS. Zmatky, domek stále není hotov, ale slovy PIMu, už jsme podběhli Husákovým tichem a vbíháme do Pařížské. Takže brzo!!!

Třídenní t(r)est

2011-06-07T22:48:00.010+02:00

Uplynuly tři dny. Tři dny jsou obvykle taková správná doba, jednak aby člověk získal patřičný odstup, jednak aby se svět měl šanci vrátil do zase normálu.

Tím myslím, že jsem konečně přestal dostávat kondoleční maily k mému neulovení mamuta, že ustaly i rady typu, "měl jsi se kousnout", "ultra je o překonávání bolesti", "mamut je svinja".. Přestaly i veselé poznámky, že se konečně ukázalo, že nejsem mimozemšťan, že taky nevydržím všechno, že mě moje porážka "polidštila... Prostě je to pryč. :)

Jak říkám je to sice za mnou, ale většina lidí, co znám, včetně mého gurua ultra Miloše, vůbec nechápe, proč jsem to "zabalil", když jsem vlastně v pohodě a hned večer jsem relativně normálně fungoval, navíc druhý den zase stěhoval, nosil, montoval...

Proč tedy? To jsem takový srab, že nedokážu překonat maličkou komplikaci/nepříjemnost? Myslím, že ne, pravý důvod je někde jinde.

Je to asi v ujetém pohledu na mé pobíhání. Mým "ideálem" je běžec pohodář, který nikoho svým běháním neotravuje, na pár závodu si dojede sám, pokecá si na nich se známými, po nich normálně funguje - prostě pohodička. Pochopitelně v hektice posledních týdnu a měsíců tanhle ideál málem vzal za své:). Ovšem i během mamuta to bylo skvěle a přesně podle mých představ. Běžel jsem s Martinem "bratrancem", co to šlo jsme si to fest užívali - na 35km jsme odstartovali "Brdskou stezku" (.."tady na stadiónu oběhnete kolečko, jó? a pak podle značek.."), na 42km jsme odstartovali PIM, Martin mluvil za pana Škorpila ("Keňané tradičně vpředu..."), já přehrával úvodní tóny Vltavy, fakt pohoda. Právě kvůli Martinovi jsem přemýšlel, jestli to nezkusit.

Miloš mi dneska opakovaně říkal, že mamut není 50-60km, že to nebude nikdy "pohodička", že se holt budu muset přemoci:). Nevím, Miloš určitě ví líp, ale pořád věřím, že si to i tak budu moci patřičně užít -- právě tohle bude na příští rok ta pravá výzva -- natrénovat tolik, abych si to skoro za všech okolností mohl užívat. Asi to zkusím co to půjde v rámci svého pohodového přístupu, s tím, že se pokusím naběhat lépe a kvalitněji přípravu, posílit záda (už teď jsem si zajistil posilovací lavici domů) a hlavně si udělat trochu volněji před závodem, zajistit si lépe dopravu a možná raději i nepracovní neděli po mamutovi..). Zkrátka pro jistotu budu maličko "sobec", ono se to taky nezblázní. Příští rok asi toho Mirka Dušína v sobě na ten víkend jednoduše "vypnu"..

Tolik definitivně k mamutovi, který má sice šanci za ten další rok běhání po lese zesílit, ale já už se ho vůbec nebojím! Pokora tu je, ale strach ne. I když co se k tomu dále vracet, život -- jak říká můj oblíbený Hogo-Fogo -- život běží jak splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství!:)

Je čas zasít, aby zase brzo bylo co sklízet!:)

Tak do toho! 12:)

PS. Asi i z obecneho principu je dobře, že se to nepovedlo. Občas je potřeba nejaký zádrhel, aby si člověk víc všeho vážil a do budoucna si znova opakuji slova Thomase Paine: " What we obtain too cheap, we esteem too lightly: it is dearness only that gives every thing its value. Heaven knows how to put a proper price upon its goods..."

Mamut mi utekl, ale hlavně se z toho nepotento..:)

2011-06-04T22:44:00.003+02:00

Jjo, jak se říká, tak dlouho se člověk snaží dělat nemožné, až zjistí, že to opravdu nejde:). V minulých dnech jsem přestěhoval několik plně naložených aut s knihama (v plně naložených bedýnkách jsem nanosil vše od nás z bytu do auta, převezl, vynosil a furt tak dokola, asi 50 jich bylo, k tomu nová knihovna sestavit, stará rozebrat a převést a sestavit...Záda mě bolely celkem fest, ale říkal jsem si, ve čtvrtek/pátek se pořádně vyspím a ono to přejde. Ale chyba..Navíc místo všeho jsem celý týden spal na zemi v kuchyni, aby Deri nefňukala, řešil stavbu, práci a dělal spoustu věci mimo, a tak není divu, že mě záda na cca 45km zradila:), do stanoviště na 50km jsem se snažil to nějak rozhýbat, ale byl jsem tak děsně zatuhlý, že jsem se ani nadechnout pořádně nemohl.

A tak jsem tam došel volným krokem k občerstvovačce, zabalil to, nechal se hodit ke svému autu a snažil se aspoň trochu zprovoznit, abych mohl řídit, samozřejmě, záda bolí ještě furt, ale aspoň můžu normálně fungovat..:)

Ukázalo se, že nejsem ten pravý ultra, jsem opravdu duševní běžec.:) Možná to šlo překonat, ale ta zodpovědnost vůči mým blízkým ve mě zase zvítězila. Viděl jsem nejen jak řídím sám tu cestu domů autem, ale práci, stěhování, budování v dalších dnech a hodinách. Mám ty svoje "lidičky" na krku, to mi nikdo neodpáře a proto jsem nechal svého mamuta zatím běhat na svobodě. Bylo to o to těžší, že jsme to měli s Martinem hezky rozběhnuté, cítil jsem plno síly, všechny kopce jsme vybíhali, nohy a kondice v pořádku. Slyšel jsem od spoluběžců výzvy, abych šel "do toho", otázky "fakt to nejde?":).. No určitě by to šlo, ale spíš jsem se bál, abych sám sebe nezlomil a jak bych potom fungoval?Ale to se asi nedá těm "pravým" vysvětlit:)

Nejveselejší je, že ve finále nemám vůbec špatné pocity, naopak. Skvělý běh, skvělý trening celou sezónu..a že to nevyšlo? Tak mám o čem přemýšlet na další rok a aspoň vím, že je potřeba začít pilně posilovat záda, aby se tahle situace už neopakovala:).

PS. Netřeba mě litovat:), mě to nakonec velmi potěšilo, že jsem to dokázal nejen odpískat, ale že jsem neměl žádnou blbou náladu, nakonec ještě abych utěšoval lidi kolem, že mi to nevyšlo:). Jen tak mimochodem, při převozu ze stanoviště jsem přesvědčoval starostu Nových Hradů, aby začal běhat:). Ovšem nejhezčí korunou všemu byla SMS od mé nejmilejší manželky, jasné slunéčko:), která mi poděkovala, že jsem "nebyl ješitnej debil"..

Ať se daří! Zítra se půjdu proběhnout..12:)

Předěly

2011-05-31T22:22:00.003+02:00

Každý z nás má své velké a malé předěly. Křesťané počítají před a po Kristovi -- a upřímně můj současný předěl určitě není před a po mamutovi, ale před a po derivaci!:) Tedy před a po štěněti JRT. Jak jsem několikrát slyšel terfně podotknout, pes (tedy stěně) je vždycky velký šok do života rodiny i v klidném období, natož, když se dokončuje přestavba RD a já se přitom ještě snažím připravit na mamuta. To prý může udělat jenom exot, jako jsem já:).

Připomíná mi to starý moudrý židovský vtip, kdy Roubíček, když si stěžoval u rabína, že mají malý být, spoustu zmatků, tak mu bylo postupně doporučeno, aby si do bytu koupil krávu, kozu psa a kočku. Když už úplně zoufalý přišel, že se to fakt nedá vydržet, tak mu rabi poradil, aby prodal krávu, kozu, psa a kočku a bude úplně spokojený!:) Takže, až po pár dnech (věřím, že tak 2-3 týdny max) budeme plně přestěhovaní a Deri bude moci bez problémů běhat na zahradě, tak to bude pohoda.

Ale představte si, když máte montéry, zedníky a i vlastní práci a k tomu máte u sebe děsně závislou "ženskou":), která je malá a nedá bez vás ani krok...Tak to je fakt pecka. V sobotu jsem kvůli ní místo 20 běžel 11, v neděli nic a v úterý 11. Naštěstí už to tak teď mám šolichat:), ale ten čas upřímně kradu. Mám na ní i přepravní tašku, dneska jsem s ní byl v práci, děsně "hodná", ani nestačila rozkousat internetové kabely, cestování s ní je (ťuk-ťuk) naprosto v pohodě, už se těším, až povyroste a nacvičíme nějaký delší běh. (Pokud máte nějaké praktické zkušenosti s nácvikem běhu se psem, sem s nimi!:)

Zatím jsme s Deri překonali řadu úvodních nástrah pevného vztahu. Naštěstí jsme se hned první noc spolu vyspali, (nechtěla beze mě být a kňučela a štěkala jako blázen, v paneláku by nás asi sousedi sežrali), a přesně, jak to znám od jinud a z vyprávění:), padly zbývající zábrany a jsme k sobě silně připoutáni. Ale v pátek večer a v sobotu to bude muset beze mě vydržet. Domluvil jsem s dětmi a i moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko slíbila, že se všichni budou o Deri starat. Tak budu moci odjet na Silvu.:)

Tohle vše má to ale jednu velkou výhodu. Ty zmatky mě natolik pohltily, že jsem zatím neměl čas se ani těšit ani děsit z mamuta a zatím to beru jako správnou běžeckou turistiku. Ovšem i tak všechno vypadá jako úplně nemožné, jak ten běh, tak logistika, jak a jestli budu moci ještě večer odjet na Prahu (, možná pospím a pojedu ráno, těžké je plánovat, skutečnost mě vždycky překvapí a to je dobře!!!0, prostě holá nemožnost!!!!!

Proto končím citátem že své oblíbené Alenky v říši divů:

Darmo zkoušet,'řekla Alenka,v nemožnosti se věřit nedá.' ,Moc zkušeností věru nemáš,'řekla Královna.,Když jsem byla tak stará jako ty,dělala jsem to každý den půl hodiny. A tak jsem někdy do snídaně uvěřila třeba v šest nemožností.

Nemožnostem zdar!

12:)

...it's a real emergency! .. :)

2011-05-25T23:45:00.002+02:00

Nevím, jak moc znáte film Pravá blondýnka (v orig. Legally blond), kde hlavní hrdinka v úvodu, když je zasažena faktem, že si její chlapec našel jinou, rychle nasedne do auta, vyrazí do nejbližšího "Nail studia" nechat si udělat manikúru.. Přičemž přivolá obsluhu zoufalým pohledem, se slzami v očích a se slovy, promiňte, je to skutečně závažné!:)

V tomto duchu probíhalo u mě pár posledních dní. Tradičně posunuju nás domeček do závěrečné fáze a protože běhání je můj ryze soukromý koníček, tak teď je obzvlášť těžké najít čas, když věci kolem hoří a nedají se odložit ani posunout do nočních hodin. Třeba o víkendu to nejdříve vypadalo, že se prachu a nepořádku uvnitř nikdy nezbavíme a bylo potřeba začít navážet i nějaký nábytek dovnitř, takže jsem v sobotu místo dlouhého běhu celý den až do pozdního večera uklízel (i když jsme měli další pomocníky), běhal po žebříku (zatím nejsou schody), v neděli přivezli kusy nábytku a musel jsem při tom pracovat. Nebyl bych to já, abych se už neusadil "na jedné z teras", nezapojil počítač, internet přes svůj iPhone a pilně řešil, psal a počítal. A užíval si:). Ale tím pádem na běhání nedošlo..:(

V pondělí po ránu taky nic a už jsem byl "drobet" nervóznější, takže jsem později odpoledne v práci přerušil jednoho anglického návštěvníka, který pořád se mnou chtěl diskutovat se stejnými slovy.. Musím domů, je to skutečně naléhavé!!! :) A taky bylo. Lehce po 6h jsem měl boty na nohou a dal jsem si celkem intenzivních 20km, .. ten pocit, však to znáte... Sice v úterý a středu jsem po večerech sotva urval čas na 15 a 11km, ale bylo to jako v té reklamě na instantni polévku.. "Rychlovka, ale potěší!":)

A tak to beru stejně jako mazák čekající na civil, který poslední průtahy, prodlužování a nepříjemnosti odbýva s úsměvem a říká si.. Tohle zvládnu, tohle odsedím i holým zadkem na rozpálených kamnech:). Nebo když už se někdy ke konci delšího běhu těším domů, tak si říkám, posledních 5-10km? To přeci dám i po prd.li:) !!!

Takže klídek, pijánko, mazurka.. Radovat se je třeba, obzvlášť, když dobrých zpráv není mnoho a cíl se může ztrácet na chvíli v mlhách. Proto jsem dnes koupil naší Derivaci:) obojek, řemínek, pár hraček a těším se, že v neděli už bude s náma! [To aby těch zmatků zase nebylo málo:)]

Ať se daří, 12:)!

Jsem lepší díky běhu? (Co je příčina a co je důsledek?)

2011-05-17T23:45:00.000+02:00

Tahle otázka mě tak občas napadá, protože těch hodin, kdy se snažím různé pobíhat je už celkem dost a hlavou se honí různé myšlenky.. Ale asi jsem pořád stejná mrcha (nebo klaďas), i když si myslím, že díky tomu, že při pobíhání ventiluju svůj stres a určitý přetlak, tak moji blízcí netrpí, tedy aspoň neřvou mými bolestmi:) a jsou určitě šťastnější..

Už jsem ultra pobíhač? Tahle otázka mi připomněla mladí na škole, kdy se tradovaly vtipné historky, kdy se vlastně člověk stává matfyzákem -- sám o tom neví a pořád je v nejistotách, ačkoliv díky jeho podivnému chování všichni kolem vědí odpověď už dávno -- "Tatínku, už jsem matfyzak?" ptá se maminky... :), takže je jasné, že je k této škole předurčen. Raději se sám sebe neptám, jestli už jsem ultra běžec, určitě ne co do počtu km (i když minulý úderný týden jsem měl pár hezkých momentu a celkových 121km už něco naznačuje o mém úsilí), ale věřím, že hlava už si to nějak přebírá a že mě ten delší čas strávený pobíháním někde "mimo" [ostatně já jsem "mimo" relativně často:)] se začíná velmi líbit a že se teda aspoň duševně se do té ultra roviny začínám dostávat. Tedy věřím tomu...:)

Ale tyhle otázky souvisí s prapůvodní -- co je příčina a co je důsledek? Stávám se běžcem, protože věřím, že jím stávám? Je svět/lidé lepší protože my věříme, že jsou lepší? Jeden silný příklad z poslední doby. Před cca 10 dny jsem ve vlaku na trase Ostrava-Praha, zapomněl svůj notebook. Sice jsem se s tím hned vyrovnal, (jsem trouba, jsem trouba..) ale jen tak že své důvěřivosti jsem poslal e-mail na info@CD, jestli se náhodou nenašel.. Známí se mi smáli, jak se vůbec můžu domnívat, že by jej někdo vrátil.. Že prý jsem horší než pravidelný čtenář Rychlých šípů, že moje naivita nemá hranic.. No a na druhý den mi po ránu přišel následující e-mail:

Dobrý den,

dotazem na oddělení ztrát a nálezů ve stanici Praha hl.n. zjištěno odevznání nalezené věci. O identifikaci kontaktujte tel. č. 972 241 158.

Takže jsem naklusal na 1.nástupiště, zaplatil poplatek 50Kč za vyzvednutí ztracené věci a těšil se nejen že svého laptopu se spoustou dat, ale hlavně z pocitu, že asi existuje nějaká forma zpětné vazby. Když si myslím, že má cenu být slušný a že lidí jsou veskrze dobří, tak tomu určitě tak bude.:) Ten známý, co se mi mi nejdříve smál pro moji naivitu, pak kroutil hlavou, že se jemu ani lidem, co zná nikdy nic takového nestalo.. Já mu říkám, že mě se (ťuk-ťuk) dobré věci stavají skoro pořád.. Nechtěl jsem říkat, že si myslím, že je to proto, protože on a jeho lidé dopředu vidí vše negativně, za vším hledají nějaký podraz. A že je asi lepší (aspoň z mého pohlledu) být ten naivní prosťáček, který intuitivně, stejně jako malé děti miluje šťastné konce a věří v ně.

Tak na šťastné konce! Ať na cestách či v běhu života.

12:)

Když musíš, tak musíš (aneb šuby duby Amerika...)

2011-05-13T13:13:00.003+02:00

Od kamarádů občas slýchám, že jsem až moc pracovitej, až moc se věcem věnuji, že moje úsilí je tak moc usilovný, až jim to vadí:)... Ovšem, já bych k tomu pro pořádek dodal, že je to spíš legrační a že tím, jak se snažím se v tom všem vidět ten veselý rozměr, tak se věci vesele dějí i když třeba "usiluju":), ale postupně..

Ve čtvrtek jsem si vzal dovolenou, abych dopoledne koordinoval práce při dokončování přestavby našeho domečku (celkem náročné, ale blížíme se do finále, aspoň doufám, že koncem května se začneme stěhovat), až do 12 hodin jsem různě pobíhal na stavbě a když už bylo jasné, kdo a co má jak dělat:), [já jsem měl zakopané a připravené vedení vody a elektriky v zahradě, přesunul jsem se domů, oblíknul běžecké hadry (tentokrát navzdory horku jsem vzal moudré tričko a bundu) a vyrazil na svůj plánovaný běh cca 60km..

Teda, vybíhal jsem takový vytočený, až bych řekl nasr.., ale teď ani nevím proč..:) ... Vadilo mi, že jsem nemohl běžet ráno, ostře píchalo slunce a hned začínalo pršet, bál jsem se, že to nestihnu "uběhnout" než se spustí lijavec... Ale zatočil jsem po cca 3km v Prokopáku podle trati a najednou jsem si uvědomil, že ten déšť krásně kropí prach na cestách, zeleň keřů kolem cest je najednou zářivější, jak jsem probíhal kolem vápenky, začalo sice silněji pršet, ale radoval jsem se, jak jsem skvěle odhald počasí..:)... ano správně.. starosti a problémy zůstaly za mnou a já se začal radovat ze svého objevovaciho běhu..

Za chvíli sice začalo pražit slunce jako blázen, ale to se mi podařilo přesně doběhnout do lesa u Osady "Dlouhá míle" a pokračovat ve stínu stromů na Dubeč.

Začal jsem se tradičně kochat a málem jsem zabloudil i na trase, kterou znám velmi dobře.. Říkám si, aspoň chvíli koukej na cestu, ať sebou někde zase neflákneš:) a včas.. málem bych zašlápl hnízdo slepýšů, chudinky se rozutekly na všechny strany, naštestí jsem aspoň jednoho stačil vyfotit..

Po pár km běžím liduprázdnou oblastí, široké lesní cesty u Roblína, v tom kde se vzalo, tu se vzalo, zaparkované auto a podle pravidelného pohupování jsem už na dálku poznal, že je JARO a že nějaký šťastný pár tam provozuje velmi příjemný "cross-training"...:).. Chápu je, kdo by se v těchto končinách pohyvoval, že?:) Mladý muž mě zahlédl z okénka, když jsem probíhal kolem, pozdravil jsem zamáváním a radši zrychlil, abych jim nekazil hezkou chvilku..:)

Jak se přiblížil 30.km, tak se přiblížil hlavní cíl moji cesty -- lom Velká Amerika. Musím se tady přiznat, jsem srab... Celou cestu jsem se těšil, že až doběhnu na ten konec a lom se přede mnou otevře (viz foto), tak se postavím na okraj a s patřičným gestem zakřičím.. Atanáááááá! Vinettou!!! Atanáááá Rybana!! :)

Jenže tam kousek seděla skupinka mladých děvčat u jednoho srázu a bál jsem se, že by (smíchy) mohla spadnout do lomu.. A tak snad někdy příště...:)

Zbytek zpáteční cesty probíhal tradičně, místo socialistického boje o zrno, to byl boj o vodu..Ačkoliv ji z nebe pršelo možná až moc, všechny krámky a hospody v přilehlých končinách byly zavřené a tak nezbylo zase "žebrat", tady to snad ani nenapíšu, ale lidí jsou hodní a byla to legrace..

Vlastně všechno bylo nějak hezky barevný [určitě ty endorfiny:)], i to střídání počasí od horka po chlad a déšť...ve finále jsem ještě dobrovolně nastavil okruh v Prokopaku, aby to vyšlo k těm 60km.. Pocity skvělý, jednak, že jsem v tom shonu a napětí se rozhodl vyběhnout a znovu se přesvědčil, že běhání na mě naprosto funguje a ani to zase nijak moc "nebolelo", uvidím zítra..:).

Radost, jednoduše radost.. zaplaťpánbu, že ji žádné moje (počáteční) úsilí neodradilo a že je stále se mnou. DÍKY.

12:)

THESE are the times that try men's souls...

2011-05-09T10:01:00.004+02:00

Dovolil jsem si začít úvodními slovy asi nejsilnější eseje, kterou kdy napsal Thomase Paine (Crisis, 1776) a byla podle mě důležitým mezníkem, který zvrátil americkou občanskou válku. [G.Washington jej nechával předčítat americkým vojákům, pro zájemce zde.. celkem silné, má to ten správný náboj.. doporučuji přečíst..]

Ano TEĎ je ten právě čas, který zkouší sílu mé duše, moji "víry"... práce na rekonstrukci domku se ženou do opravdového finále, je potřeba detailně dohlížet na logistiku, kompletaci a různé dodělávky... V práci končí nebo finišuje řada projektů, semestr.. blázinec:). A v sobotu nad ránem mě probudila šílená bolest v krku. A to jsem měl naplánováno běžet 60km..:(

Co teď, říkal jsem si, ale nakonec jsem to vzal jako znamení. Přeci nejsem ideolog ani vrcholový sportovec. Prostě jsem běhání přes víkend odpískal a místo toho jsem strávil plné dva dny prací na domku, kompletací skříněk, úklidem, dohledem na stavaře, zakopáváním cca 50m vody a elektriky v zahradě. Prostě dodělal jsem nutné resty, s tím, že tělo mělo (crosstraining jaksvinja) možnost se uzdravit.. Ani jsem v neděli nebyl na schůzce běžců v restauračním zařízení.

Dneska (v pondělí ) si půjdu zaběhat až navečer a vyběhnu do fakt silného týdne. Ve čtvrtek a pátek si vezmu ještě loňskou dovolenou:), jednak abych mohl odběhat tu 60km záležitost a jednak v klidu dohlížet a kompletovat stavbu. V pátek nepoběžím, v sobotu lehce a v neděli dám zbývající dlouhý běh (40km), .. [konzultováno s Milošem:)] a tak pokud věci půjdou aspoň trochu jak mají, tak to bude velmi zajímavý a silný týden.

Asi proto jsem si přečetl "Crisis", abych věděl, kdy se vyburcovat, abych si uvědomil, proč všechno dělám a kvůli čemu bojuji! A aby se mi přitom ze života nevytratila tolik potřebná radost a nadšení!

Zatím se daří, i když ... THESE are the times that try men's souls... :)

pro potěšení si dodávám ještě pár dalších útržků, které mi pořád různě zvoní v hlavě...:) ...

[What we obtain too cheap, we esteem too lightly: it is dearness only that gives every thing its value. Heaven knows how to put a proper price upon its goods...]

Držte mi palce..

příště zase vesele, neboť mám veselé a pozitivní zážitky, jen se teď musím patřičně vyburcovat!

12:)

Moje sobotní ultrabloudění

2011-05-01T11:49:00.005+02:00

Vyběhl jsem brzo po ránu, s cílem nejprve zkontrolovat stavbu, donést na ní igelity na zakrytí dlažby pro malování kuchyně a pak si jít zaběhat na prozkoumavaci běh (Do Mořiny zadními cestičkami, turistickou trasou).

Takže nejdříve jsem si zaběhl kolečko cca 4km na stavbu, všechno nastavil, zaúkoloval:) a potom jsem to úspěšně zatočil do centrálního parku a běžel přes Prokopské údolí, po modré přes Řeporyje, Ořech, Kalinův mlýn a pak po červené podle potoka na Dubeč, přestoupil na zelenou do Třeboratic, pak na zase na modrou směr Roblín (a Mořina). Tam ale už počet km a čas se nachýlil (spolu s odhadovaným návratem) a tak sjem zamířil domů. Naštěstí se mi podařilo se po silnicích vrátit včas a téměř jako Popelka už jsem byl před 12 úspěšně doma s 4+42km v nohách. Průměr lehce pod 6min na km snad bude na ultra stačit, a kdyby ne, tak co? :) byl to krásný výlet a po obědě jsem byl vzorný.. Absolvoval jsem nákupy v IKEA, jakoby nic:) a ještě jednou (vlastně dvakrát) jsem zkontroloval stavbu:)..

Ale postupně. Když jsem na začátku proběhl Ořechem předjelo mě auto, které jelo (po postupně se horšících cestách) stejným směrem jako já. Zatímco za Ořechem mě předjelo s výraznou "rezervou", asi po 1/2 km jsem se dotáhl na vzdálenost cca 50m a viděl jsem, že je řidič nervózní, s autem jede, jako kdyby to byl off-road:) a tak jsem mu nechal těch 50km náskok, nechtěl jsem sse jednak na něj lepit a jednak způsobit, že by si chudák urval spodek. I na tu dálku bylo jasné, jak mu to vadí, že další km mi neodjel ani o metr, ač se snažil, co to šlo:).. Naštěstí pro řídiče a jeho auto -- přišlo rozcestí a já odbočil a pokračoval po červené.

V tu chvíli mi už dávno došla voda:(, nikde nikdo, pole... A najednou rybník. Už jsem přemýšlel, že se napiju z rybníka nebo z potoka, ale vidím domorodce a hned jsem vyžebral vodu že studny, nechal si poradit zase cestu, prostě taková děsná volnost. Po cestě se bavit s neznámými lidmi uprostřed samot a vesniček -- například jedna volá na sousedku, "Máňo, ty máš v ty hlavě jen ty chlapy! Zapomněla jsi tu rohlíky!:) V tom se znenandání vynořím já (to zděšení) a hned se v žertu nabízím, že za rohlík:), málem jsme si plácli, ale běžím dál...

V Kuchaři jsem nakonec našel otevřený konzum (s hospodou) a koupil si 1.5l poděbradky a ještě 1/2l ochucené vody. Dolil jsem si do termosky a pak ještě do Chynice běžel se zbytkem poděbradky v lahvi, ale dopil a dokonce vyhodil do kontejnerů s plasty.:) Když jsem se ujišťoval o "nejkratší" cestě, paní zjistila, že běžím do Prahy,,, Hned mě začala "litovat":).. Tak ji povídám, není vůbec proč, závidět, závidět byste měla!!!!:) a zase jsem zmizel do dáli..

Jak říkám, doma včas, s výbornými pocity, ovšem potřeba si to říci naplno. Po absolvovaném nakupování v IKEA jsem zjistil krutou pravdu. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) je reprezentant! Kdyby se PIM běžel v IKEA (nejlépe v protisměru) tak žádný Keňané nemají šanci! Asi tak:)

Příští týden asi zkusím dát tu Ameriku po polních cestách, mám naplánováno 60km, jen musím lip rozmyslet tu vodu a její doplňování [teď na 46 jsem spotřeboval skoro 3 litry vody a moje termoska má 0.4l].

Tak ať mi to vše vydrží! 12:)

To musím zvládnout sááám :)

2011-04-26T22:22:00.003+02:00

Co sobectví je a co není? Říkám si a ptám se sám sebe, zejména v poslední době, když stavba našeho domečku vrcholí, já bych přitom "potřeboval" trénovat na své velké ultra a přitom být s rodinou a zároveň na stavbě, pracovat na projektech, práci, mám nějaké nápady:)..

Jak to říkám, hned se mi vybaví jeden silný moment, když holčička z chudé rodiny říká, víš, jak se pozná, že té někdo má rád? Přeci, že té nechá jíst první.. No a že stejného úhlu se dívám na svoje běhání teď. Běhat a naběhat na mammuta se určitě dá. Ted už v to věřím, ale má smysl to dělat na úkor jiných věcí či vztahů? Neutrpí tím nakonec jak to, na čem mi skutečně záleží tak i ve finále to moje pobíhání? Určitě ano...

Běhání je můj koníček a je potřeba jej dělat tak, abych si jej užíval a zároveň aby ostatní netrpěli:), nebo aspoň netrpěli moc:). Proto asi na soustředění do Dolní Stropnice -- speciální soustředění na mammuta -- tak tam nakonec nepojedu..jak jsem to řekl, tak se mi ulevilo..

Bude v té době potřeba začít stěhovat, montovat skříně, připravovat věci pro stěhováky.. prostě abych tady byl a ne se rekreoval někde v horách. Miloš trefně podotknul, že to žádná rekreace nebude, ale o to přeci nejde, jestli tam budu ležet na zemi nebo potit "krev". Vždyť já tady můžu taky vstát velmi brzo ráno, přes dopoledne odběhnout těch plánovaných 60km v Prokopáku (vidím to tak na 3 kolečka po 20km) a pak pokračovat jako správný tvrďák ve stěhování.Ve všední dny běhat do práce, atd...

Prostě, zkusím to zvládnout jako standardního koníčka. Svým nadšením a úsilím. A hlavně zkusit si to celou dobu užívat. O tom to je, aspoň tak to vidím.

Budu si držet palce!

Zapísky z podpolja, aneb zápisky z podzemí

2011-04-18T23:23:00.001+02:00

Asi bych nazval dnešní post názvem Dostojevskeho knížky, která charakterizuje můj přechod do ilegality, odpojení blogu... Nicméně dám si k tomu úplně "nadzemní" obrázek rozkvetlé aleje zplaněných třešní z Prokopáku, u kterých se teď během mých výběhu lidé líbají jako o život!

Přemýšlel jsem, jestli uzavřením blogu pro veřejnost přestanu úplně psát, ale pak jsem si řekl, že by to byla škoda.. Je to taková moje terapie, navíc, když vím, že to není úplně volné, tak si můžu psát "po svém"... Sice asi pro jistotu budu držet určitou fazónu, ale teď už bez obav.

V sobotu jsem v těch zmatcích odjel na Brdskou stezku. Říkal jsem si, jak se to to všechno, spolu s finišováním stavby podepíše na mém 50km pobíhání? Ale nakonec to byl těžkej "luxus". Sice jsem to uběhl výrazně hůře než loni (loni 4:40, letos těsně pod 5h), děti se mě několikrát ptaly, proč jsem běžel tak "pomalu"? :) Ale o čase to opravdu nebylo...

Teda měl jsem na začátku maličko cukání to "rozbalit" a běžet na čas, cítil jsem se, že je mi fajn, že by to možná šlo, ale potkal jsem na startu zase Martina, loni jsme běželi s čísly 106 a 107, letos já 42 a on 43. Koneckonců jsme za sebou v abecedě, [pro pořádek, Martin se jmenuje Hanusek:)] ... Hned jsem mu vyklopil, jak jsem po doběhu v cíli loni mystifikoval pořadatele, že jsme bratranci :). No a tak jsme zase běželi spolu.

Povídali si, já se ptal Martina na Silvu a hned jsme se domluvili, že poběžíme spolu. K tomu času. Martin měl docela fest krizi, ale i tak jsme doběhli OK, má můj velký obdiv, jak se s ní dokázal poprat a já se samozřejmě snažil, běžet s ním, užít si to, podpořit ho. Podpořit sebe!

Protože celou dobu říkám, že moje běhání o čase není a i když se ve mě maličko "závoďák" vzpouzel, tak jsem věděl, že poběžím s ním. I tak, nebo možná právě proto to byl skvělý "závod", ztratil jsem jen pár minut, 20-25? ale myslím, že jsem získal dobrého kamaráda a souputníka/rádce na Silvu. K tomu pocit, že fakt o čase to mé běhání úplně není.:)

Díky tomu tempu cca 6min/km (včetně občerstvovaček) jsem měl v cíli nejen skvělý pocit z běhu, ale i pocit, že bych dokázal běžet dál i jsem si dokázal představit, že těch dalších 35km. Uvidíme, bude to ale výzva, s pokorou v duši se na to těším.

Ted aspoň maličko jednu další důležitou i veselou příhodu. Podařilo se mi přesvědčit syna, že spolu poběžíme Run Nike Prague! Tak jsem pro jistotu hned vyplnil a zaplatil rezervaci (než si to rozmyslí) a vybrali jsme si trika a čísla. Zatímco u něj zvítězily různé popřehazované násobky tří, moje číslo bylo celkem jasné - 001234:). Honza zvolil heslo "may the force be with me", vědom si toho, že "sílu" bude rozhodně potřebovat, zatímco já se držím své oblíbené mantry "Je to v hlavě, je to v hlavě:)".

Málem s námi běžela i dcera, ovšem podmiňovala to vhodným startovním číslem. Jakým? Inu 90-60-90 :), které už bylo (pochopitelně) obsazené:(... A tak je vidět, jaké maličkosti rozhodují o budoucích běžcích-hobících:).

Tak ať se mi hezky běhá a píše z ilegality. 12:)

Od nobody k somebody a zase zpět:)

2011-04-13T12:34:00.007+02:00

Je zajímavé, jak jsme výchovou vedení k tomu, abychom nějak vynikali.. Cílem je být "někdo", ale myslím si, že řada těch moudřejších, když toho dosáhnou, tak si uvědomí, že vlastně po "tom" vůbec netouží a že jejich hlavním cílem je být vlastně celkem obyčejný -- nobody -- a udržet si hlavně své štěstí a (raději skrytou) radost.

Jsem rád, že jsem si dokázal udržet podobný přístup ve své profesi a že stejného úhlu vidím, že je na čase se zde rozloučit a udělat dětem pá, pá...:)

Upřímně, o tomto kroku přemýšlím už delší dobu... Od samého počátku můj zápisníček plnil primárně úlohu mé motivace, reflexe, zážitků a vidění světa. Byl jsem vždy možná až příliš otevřený a možná i naivní:).. V dobách, kdy sem zabloudilo jen pár lidí to nevadilo, ale v poslední době jsem získal celkem správné přesvědčení, že je teď ten pravý okamžik uzavřít blog, nečekat na nějaký velký předěl (třeba případné ulovení mamuta) a prostě nechat ten můj běžecký příběh otevřený...:)

Sice mě stále baví běhat a pobíhat a psát o tom, stále se mi dějí vesele příběhy, ale ... - kamarád se mi smál, že primárně končím s psaním blogu, protože mi jej lidi hodně čtou, že to je stejný jako v Cimrmanovi, kdy si dotyčný koupil hospodu, ale vadilo mu, že mu do ní chodí lidi:)...

Milovníky šťastných konců můžu ubezpečit, že můj běžecký příběh bude určitě veselý a dobře dopadne.. tedy, jak jen to půjde, protože hlavní hrdina je neskutečný optimista a je rozhodnutý si život a běh užívat dokud to bude jen trochu možné ..:)

Těším se, až zase budu číst Vaše blogy a protože má každý odchod být vyvážen nějakým hezkým příchodem, tak vězte, že se objevila nová běžecká hvězda! Jmenuje se "Derivace", [je to dokonce její čistokrevné jméno (!)] Správné jméno pro matematického psa, který se jistě nenechá ničím deptat ani derivovat, bude dalším zdrojem radosti a veselých zážitků... Ona to sice ještě neví, ale bude milovat pobíhání se svým pánem, který ji, když bude unavená, rád poponese v batůžku!!!

Ať nám to radostně běhá a pobíhá.. 12:)!

PS. Určitě nechám ještě pár dní blog otevřený, než jej defitivne uzavřu, abych se s Vámi všemi hezky rozloučil a poděkoval za Vaši přízeň, byť to byl jeden z hlavních důvodů, proč končím:)

PPS. Chtěl jsem sice původně udělat nejaké shrnutí, ale protože věřím, že můj pobíhací příběh zdaleka nekončí, tak to nebudu dělat...

Konečně zase "na boso" s FF!

2011-04-11T11:11:00.001+02:00

Na úvod bych jen pro pořádek dodal, že se nevezu úplně na současné popularitě knihy "Zrození k běhu" ani na následném útoku na prodejce minimalistických bot [Obojí jsem prodělal s předstihem už dříve:)]. Loni jsem si na radu Fabia koupil Vibramy Five Fingers (FF) a začal s nimi postupně běhat relaxační běhy.. Moc se mi to líbilo, ale samozřejmě jsem se bál, abych se díky nějakému svému nadšení nezranil nebo si neublížil. Prostě postupně, pomalinku. Mám se rád, že..:)

Navíc Miloš v mém případě [=lama] doporučoval opravdu opatrnost a pozvolný přechod. Takže loni jsem s nimi naběhal asi lehce mezi 100-150km a letos jsem čekal, až se oteplí a až budu mít po 1/2 PIMu. Dokonce jsem si říkal, že příští týden mám Brdskou stezku a tak že bych měl ještě počkat. Ale pak ve mne zvítězil ten nadšenec. No a co. Tak holt budu mít horší čas na Brdské, protože budu mít namožená lýtka. Copak jsem závoďák?:)

A tak jsem v neděli už nevydržel, nasadil FF a dopoledne vyběhl do sluncem prozářeného Prokopáku. Říkal jsem si, poběžíš opatrně, jen 5km, lehoučce, pijánko, mazurka.. No jo, ale ve finále mě to (celkem podle očekávání) zase pohltilo. Kolem jaro v plném proudu, rozkvetlé keře, ale běžet téměř bosky mezi rozkvetlými koberci podléšek a kakostu? Nemá absolutně chybu..

Ale i jinak to byl příjemný zážitkový den. Na svém bosoběhacím okruhu jsem uviděl skupinku běžců [řada z nich měla tričko s nápisem "Stodůlky" -- zřejmě dobrý oddíl:)] a jak jsem je doběhl a chvilku než jsem je přeběhl, tak jsem vlastně byl součástí skupinového běhu! Aby toho nebylo málo, o chvíli později mě sledoval a komentoval jiný běžec, kterého jsem doběhl. Byl to anglicky mluvící všeználek, který mi hned začal udělovat rady, že běhám moc krátkými kroky, že delší krok a pevné boty mi zrychlí čas. No nevím, já patrně díky FF jsem v loňském roce výrazně zkrátil krok a zrychlil své běhání. Nechal jsem ho vymluvit a běžel svými kratšími drobnějšími krůčky, on běžel dlouhými skoky, nicméně při svém pohodovém ťapání (ala terénní slepice) , navzdory jeho úsilí, jsem ho lehce při svém tempu nechal za sebou a běžel domů.

No jo, jenže při těch všech setkáních a pobíhání se z plánovaných úvodních (=opatrných) 5km nakonec stalo 11.5, které jsem ale i s pomalejším vyklusem zaběhl přesně za 1:01, což na můj relaxační běh je pěkně svižně tempo. Zase jsem se neudržel, ale co, užil jsem si FF, snad mě to v sobotu na Brdské moc nevytrestá..

Držte mi palce, 12:)

PS. Pro váhající, určitě má cenu zkusit, já jsem mimo jiné zjistil, že se mi patrně za rok zmenšila noha! Asi díky FF, mám asi víc klenutou nohu, původní 43 u FF bych teď v pohodě mohl mít 42. Až budu obměňovat či si dělat radost, půjdu určitě do menší boty.

PPS. Miloš taky změnil náhled na FF a tak podle všeho v nich budu "moci" běhat častěji a i třeba delší trasy. Ale tady fakt pozvolně, žádný maratony hned.. Tedy budu na to myslet, ale raději nic neslibuju.

Je jaro!

2011-04-07T15:51:00.003+02:00

Asi taky kolem vnímáte to obecné "opojení" jarem. Podle všeho to má téměř devastující účinky na mužskou populaci. Nejen, že ženy a dívky odloží neforemné svetry a kabáty, aby daly vyniknout ladným křivkám svého těla -- a tím pádem zvýšily úrazovost nejen na vozovkách, ale i u běžců pobíhajících kolem :)... Ale také se vynoří vždy několik nadšených propagátorů jara. Zrovna včera v narvaném metru mi do ucha jeden mladý muž vehementně líčil krásu rozkvetlých stromů, že i mně, "hluchému" zvonilo v uších ještě večer... Při jeho slovech o stromech "oděných do nesmělých kvítků, jak mladičká nevěsta z dávných časů" ... :) :) .. jsem si okamžitě vzpomněl na svého oblíbeného Stephena Leacocka (kanadské žertíky a literární poklesky), kde tento jarní jazyk je zachycen také mistrně .. cituji.. jak se ten "pupeneček krásně rozpunenečkovává.." :). Naštěstí/naneštěstí jsem musel z metra vystoupit a tak jsem minul další květnaté a pučící věty, kterými se patrně snažil zaujmout nějakou svoji "nesmělým jarem vonící lásku":). Prostě jedinečný důkaz, jak blbneme:)

Ráno se probouzím, poznamenán touto jarní příhodou a jak brzo ráno vybíhám, najednou mě napadne, že bych nemusel mít kšiltovku, ale že si dám na hlavu takový přetahovací šátek, no však víte, co myslím. Pro diváky černobílých televizorů dodávám, že je v barvě šmolkově modré, s nenápadnými bílými květy, k tomu barevně ladící úzké elastické kalhoty ke kolenům, modré pružně tričko s dlouhými rukávy.:). Umělecký dojem 9.8. K tomu ta pravá jarní ranní scenérie... drobný mlžný opar, který dává tušit, že v noci sice bylo chladněji, ale že za malý okamžik se ta opona z šedých plátků zvedne a sluníčko opatrně vystoupá nad koruny stromů... Romantika -- no jaxvinja:)

A jak si v tom poetickém ránu běžím do strmějšího kopce od Hlubočep, tak zaslechnu za sebou následující rozhovor... "Koukej ty vole, jak to tak ženská valí do toho krpálu!"... "My ji snad nepředjedeme" .. "Že se nebojí takhle po ránu?"... "Nebo možná běží tak rychle, protože se bojí" :)...

Nechal jsem tomu jenom malou chvilku a pak jsem se otočil a řekl jim, že každá normální ženská ví, že úchylové ráno spí:), že se jich vůbec nebojím a navíc i když se jim líbí můj zadek, tak jsem chlap:)!!

Jen nevím jestli to byl jen mlhavý opar nebo nezaměnitelná hravost mého běhu:) spolu s šátkem ladícím s mým outfitem, který je zmátl... Ale asi to bylo samo jaro!!! :)

Jaru a veselému běhání zdar! 12:)

Nerouhat se! :)

2011-04-04T22:21:00.006+02:00

Tohle pravidlo si říkám stále, skoro furt. Asi naší největší chybou je, že zapomínáme na věci dobré, nevážíme si jich a abych dodal dle své babičky - hloupě se rouháme. Pořád si to připomínám, ale přesto na to taky občas zapomenu. Ted si k tomu "pro jistotu" dodávám, že tento týden je takový hodně divoký, že příští týden bude určitě lepší:) -- taková pitomost! Na to mi moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko okamžitě odpovídá, že s touhle mantrou se už se mnou seznámila:) a že ji překvapuje, že v to dokážu věřit tak dlouho, vždyť už ji to říkám asi 21 let:).

No, ale já pevně věřím, že opravdové zmatky budou trvat jen omezenou dobu, do konce května se přestehuju a hlavně, zase začínám po 1/2 PIMu běhat -- opět absolutně pro radost:), za 14 dní Brdská..

K tomu rouhání. Teď to právě ze mě nějak hloupě vypadlo, jako bych neměl z běhání radost, jakoby ten sobotní závod byl jen pro zlost... Kus 1/2 PIMu jsem totiž absolvoval tak nějak "mrtvě", jako bych jej vůbec neběžel rád. Dneska čtu Leonu, komentáře k PIMu a opět sleduju, "ty spojené vesmíry".. Vnímám takové to "otrávení"nebo neradost z 1/2 PIMu, že by konec potěšení z muziky, bubnů a lidí kolem? Houbec! Rouháme se!!!!!

U mě je to jasný. Asi jsem se těšil a upnul na to, že přijede Milan K.rálik (= alias Kůtek) a s ním poběžím jako o "závod" abych pomohl k lepšímu času a budeme si po cestě povídat, prostě takové radostné závodění. No a on si mizera onemocní! A tak jsem fakt velký kus 1/2 PIMu proběhl tak na své poměry ne moc šťastné, asi jako zombie:). Tak do 10/11 km to sice vypadalo, že bych mohl zaběhnout k 1:30, pak jsem chvíli běžel i s hloučkem kolem vodičů, ale pak jsem zjistil, že bych musel asi hluboko "hrabat", abych se s nima udržel a nechtělo se mi.

Nějak jsem v duchu počítal, za kolik se dostanu do cíle i když jen "půjdu", v tom mě na 16-17km doběhl Petr (alias 1bubobubo). Hned jsem pookřál a začal si s ním povídat. No povídat:), já byl takovej natěšenej, že to byl spíš takový vodopád slov a příběhů z mé strany, hned jsem se nabídl, že i zrychlím, i když jsem toho měl sám dost, protože vím, že Petr je závoďák.. A jak jsem tak do něj hustil svoje různé veselé příběhy, tak minul 18-19 km a já najednou zjistil na 20km, že něco vykládám nejakýmu úplně cizímu "člověkovi". Taková ostuda..:)

A tak abych to zamaskoval jsem se snažil trochu přidat a už jsem byl v cíli, nakonec i snad o něco lepší čas než loni. Ale k tomu rouhání... Hned se za tepla omlouvám, aby mě za to nestihl nějaký trest! Vždyť jsem hned v cíli poznal, že to byla fajn akce (navíc spojena se schůzkou BŠMŠ) ! Prostě bylo to skvělé, překonal jsem počáteční nechuť až odpor k závodění, celkem horké počasí a nakonec i sprintoval do cíle:)!

Takže z mého "dívčího" váhání jo/ne/jo/ne..:) nakonec bylo velmi hezké ANO! Pokud jsou ty "závody" rozumně naředěné, tak i nezavodnik jako já může zazávodit i radostně. Jen je potřeba si to uvědomit a potěšit se z toho!!!! Ten můj čas má taky samé pěkné číslice a je to celkově moc hezké číslo, poradi 412, 4-12 (!) takže radost i z každého numera:). 1:32:42 reálný čas byl sice Milošem komentován, že jsem bačkora, neboť jsem měl jít na 1:28. Ale to je Miloš:).

Nevím v jaké metrické soustavě těch 1:28 měřil, ale to není podstatné. Podstatné je radovat se ze života a blbě se nerouhat!

12:)

Rány, šoky, kuří oka, vše vyléčí..

2011-03-29T12:34:00.004+02:00

...tedy nikoliv kolaloka, ale (moje) pobíhání.
Sobota byl den opravdu velkých šoků, i když to tak na začátku vůbec tak nevypadalo. Ráno chládek a klid, zamračeno před deštěm -- říkal jsem si bude takový meditační výběh, kdoví jestli potkám nějaké domorodce.

Probíhám v takovém zamyšlení Prokopákem, kolem trochu potemnělých ruin válcového mlýna, když v tom se spustí šílená střílečka! Dávky že samopalů, (naštěstí) airsoftové kuličky kolem sviští o sto šest a já okamžitě řvu "CIVIL!!!!" a naštěstí úspěšně probíhám.. Říkám si, uff, a to to vypadalo na takové ospalé pobíhání:)..

Ale nebylo, o pár km později mě překvapilo osamocené, opuštěné a otevřené auto, na kraji pole, u něj rýč a jáma! Říkám si, teda aby tady ještě někdo zakopával nějaké tělo.. Opatrně sonduju kolem.. Naštěstí se ukázalo, že to byli hledači pokladu s detektorem kovů a lopatami, ostatně na polích kolem vesnice Dubeč, jsem jich pak ještě pár uviděl.. Teda, uff:), znovu jsem si říkal, to jsou šoky, ale s dobrým koncem!

V tom začalo víc foukat a poprchávat, měl jsem nějakých 22-24km, tak si říkám, zatočím k domovu a zbytek do cca 35 si v pohodě doběhnu v Prokopáku (snad ti magoři s puškama nebudou střílet). A tak probíhám/sbíhám z kopečka v Řeporyjích, způsobně jsem se rozhodl běžet po chodníku. Pár lidí tam různě uhrabává trávu a tak se kochám pohledem do upravených zahrádek.. Pohodička... Tady je potřeba dodat, že chodníky v Řeporyjích svými dírami a strukturou připomínají víc tankodrom než chodník. A tak se výsledek mého kochání brzo dostavil. Jedna ta díra mi podrazila nohy a já opět předvedl jeden že svých vrcholných "kaskadérských" výkonů -- skok plavno za rukama. No ležím tam na malém kousku trávníku, kam jsem to stačil srolovat:) a tak postupně se ohledávám, jestli jsem v pořádku.. Říkám, hlava dobrý, nohy dobrý.. když v tom se nade mnou sklonila taková hodně stará paní, opřená o hrabičky! [ještě že neměla kosu, to by byl možná definitivní šok:)] a ptá se, jestli jsem OK, jestli nepotřebují pomoc. Uff..Šok maximální!

No a tak jsem se rychle postavil na nohy, popoběhl, při tom zakousl zbytek fidorky, dopil zbytek čaje a rozběhl se do Prokopáku.. No na začátku to drhlo a drobet bolelo (to rameno mám asi naražené), ale věřím, že vše OK. Jak jsem tak běžel domů (ve finále způsobných 35.5) tak jsem si přehrával Ozzákovo part - Fernet léčí všechno. Není nic, co by fernet nevyléčil... Bolí mě hlava? Dám si fernet. Bolí mě žaludek? Dám si fernet.. Bolí mě ledviny? Tak si fernet nedám!

.. No a tak jsem si v analogii říkal, bolí mě hlava? Zaběhám si... bolí mě nohy?.. Tak si taky zaběhám, ale opatrně!:)

Tak ať ty šoky taky zvládnete! 12:)

Když se běhá dlouho sprintem..:)

2011-03-25T22:22:00.003+01:00

...tak to není běh, ale štvanice a to mi to až moc připomíná moji současnou situaci. Rekonstrukce domečku vrcholí, samozřejmě v práci to v tu samou chvíli vypadá, že se možná i vyhlásí snad nějaké závazkové hnutí:).. Jakoby se všichni zbláznili. Jednoduše MAZEC:)! Abych u té své šílené mašiny seděl pořád přes půlnoc, pak následně upadl do "jistě formy bezvědomí", ráno brzo vstal, abych stačil běhat. Nejlépe ještě při zpáteční cestě zaběhnout zkontroloval stavbu a zase rychle domů a do práce..

Při tom vlastně proč? Proč se (často) nechávám zatahovat do takových šíleností? Ještě, že si pak při návratu z běhu, při ranním vycházejícím slunci ujasním priority a říkám si, klid Honzo, samozřejmě všechno doděláš, ale rozhodně nemá cenu brát víc práce, víc se honit. Ať už doopravdy nebo přeneseně. Jsi duševní běžec delších tratí :), žádný sprinter. Jakmile si to uvědomím, je zase aspoň na chvíli klid...

Připomíná mi to jeden moudrý vtip, který jsem včera v obměně použil (jako zamítavou odpověď na další úkoly a nabídky) v práci. Tedy původní verze zní tak, že se Američan dívá na Kubánce, který ještě před polednem polehává v síti na verandě a popíjí rum. Říká mu, že by neměl zbytečně odpočívat, že by měl raději vyjet na moře a ještě lovit. Pepe mu odpovídá, že už ráno lovil a proč by měl víc pracovat? Američan vysvětluje, že by pak měl víc peněz, mohl si koupit větší člun, větší síť, častěji lovit víc ryb a vydělat si víc peněz.. Na otázku co s těmi penězi pak, až bude starý a zničený, co s nimi bude dělat? Tak mu Američan říká, no co budeš chtít.. Třeba budeš odpočívat a radovat se že života... NO JO, TO JÁ ALE DĚLÁM UŽ TEĎ! :)

A tak je to správné! Je potřeba se radovat ze života teď. Žádné zbytečně čekání a těšení se "na důchod":). Je nejlepší si takové malé "důchody" a radosti dělat permanetně. Proto po posledních šílených dnech jsem vyhlásil i já velký "držák" :) stop-stav. Příští týden žádné šílenosti!!! Navíc zítra po ránu si vezmu termosku s čajem -- asi bude pršet, tak i červenou bundičku:) a poběžím údolím za čistými radostmi mého života. Trochu zabloudit, trochu si popovídat s domorodci, koukat a těšit se, jak to jaro je kolem nás ..

Poběžím relativně pomalu, tak nějak rozumně, trenýrkový plán říká něco kolem 35-37km, žádná křeč.

Neuštvat se, ani v běhu, ani v životě!!! Tak si znovu a znovu opakuji, žij teď, ne v budoucnosti!

Ať se to nám všem daří! 12:)

Předstírání v práci a předstírání v běhu.. :)

2011-03-21T15:15:00.002+01:00

Jak teď jaro chvílemi předstíralo, že není jaro, i když už vlastně dlouhou dobu je:), tak mě při tom pobíhání v Prokopáku a koukání na neorvané :( zbytky vrbových větví plných kočiček napadlo, že to předstíráním mám taky sám v sobě..

Možná díky pravidelnému střetávání s americkou kulturou, člověk nějak podvědomě přebírá jejich způsoby. Říkám někdy snad už úplně automaticky -- jjo, určitě zavolám, i když vlastně vím, že nezavolám.. ať už proto, že nechci, nebo dopředu vím, že to nestihnu. Přijedu/nepřijedu.. Zastavím se/nezastavím se.. Půjdu s nějakou skupinou lidí běhat? Ale asi pevná výchova ke slušnosti mě skoro s jistotou vede k milosrdným lžím.

U běhání je to ještě spojené s tím, že já běhání povětšinou beru jako očistnou kůru a tak s pár výjimkami, jako jsou velmi občasné závody nebo setkání s kamarády na poutním maratónu, FL, atp., či velmi občasné běhání s dobrými známými -- prostě běhám sám. Je to jedna z malá chvil, kterou mám jen sám pro sebe, kdy jsem sám se sebou a mohu si to patřičně užít.. Jjo, lamy jsou plachá zvířátka:).

Říkal jsem to nedávno Milošovi a on pochopitelně je na obrácené straně barikády. Nelhat, nepředstírat. Přitom já vidím i ten druhý, primárně pozitivní rozměr předstírání -- to je tehdy, kdy se dostatečně "položím do role". :) Protože předstírání nás svým způsobem dělá lepšími...Aspoň já v to v koutku duše věřím. Zejména, když se předstírá dobře:), tak člověk nakonec zapomene, že předstírá:) a je to..

Jako ta tréninková metoda, kterou jsem tady jednou citoval slovy Bílého koně (z prý už vycházející v češtině knížky "zrozen k běhu"), kde říká zhruba toto: "Běž nenuceně a snadno, jakoby houby záleželo na tom, jak ten kopec je strmý nebo jak ta cesta je dlouhá. Pak to trénuj tak dlouho, že zapomeneš na to, že je to tréning, až to bude hladké, bezproblémové."

Když jsem nedávno běžel na Karlštejn a zpět, tak jsem to znovu a znovu "trénoval", až jsem opravdu u té Mořiny zapomněl, že to předstírám a ten dlouhý táhly kopec jsem vyběhl "coby dup" a opravdu lehce :).

Tak ať se nám pozitivně předstírá..:)! 12:)

Dělání (si) radosti

2011-03-17T22:36:00.001+01:00

Nikie si připravila hezky post o ženském pohledu a mně nezbývá než otevřeně přiznat, že to holky a ženy mají obecně těžší... Ať se jedna o běh nebo cokoliv jiného, většinou jsou ty křehčí zároveň i pevnějšími a lepšími "oporami" než většina z nás mužských..:( Ale jako správná "duši žena":) musím nám všem připomenout, že základem všeho je dělat si radost!!!

Uvědomuji si to teď, obzvlášť ve dnech, kdy život a práce připomíná sprint nebo dokonce i štvanici...Pravidelně dělání si radosti je proto možná i důležitější než pravidelný přísun potravin!!! Občas na to zapomenu i já, velký propagátor "radosti sobě":). Ještě, že třeba díky agrotechnickým termínům jsem před cca 1.5 měsícem zasel papriky, takže v období drobnější "krize" jsem je mohl zalévat, přesazovat, zasít k ním rajčata:), následně vyrazit na zahradu, pokácet zbývající náletové stromky a keře. Prostě zase si dělat radost. Naštěstí je to díky dlouhodobému tréniku ve mně silně zakotveno, stejně tak, že radost nejbližším je stejně důležitá, jako "radost sobě". Proto v pátek vyrazím s rodinou do Milana a dokonce (abych jim to jejich štěstí nekazil) s sebou neberu běžecké boty:(.. :). Věřím, že to tradičně bude fajn, jako všechny možné výlety, co se pro nás snažím vymyslet a zrealizovat. [Návštěva cenacolo (poslední večeře) bude jistě skvělá, i když návštěvy obchodů na Corso Emanuelle budou určitě ještě lepší:)]

Těším se s nimi tam, i když se ještě víc těším, že v neděli navečer (asi v dešti nebo v mrholení) vyrazím do poli a luk v okolí Prokopáku a budu se v tom bahně pěkně čvachtat, případně se tam v něm zase válet:). Oslavovat, že ten šílený týden v práci i mimo jsem zase ve zdraví, štěstí, radosti a pohodě přežil.

Díky Bohu! A určitě i díky běhu:)!

12:)

Královský běh - Na Karlštejn! [a zpet] :)

2011-03-15T12:34:00.002+01:00

V sobotu jsem tradičně plánoval delší běh spojený s běžeckou turistikou. Vzhledem k plánované vzdálenosti 40-45km ani při mém "kochání" by se to zase nedalo úplně nazvat jalovým během. Ráno jsem vykoukl z okna a jak se různě oteplovalo, tak jsem se během 15 minut průběžně převlékal, pak jsem se ještě ode dveří vrátil pro baterku do čidla na botě, a už jsem slyšel... "Ty se chystáš, jak chudý král do boje"!"), a taky jo, já se chystal... "Na Karlštejn!:)

Protože jsem si nebyl jistý, jestli někde nezabloudím a jak to půjde, tak říkám svoji nejmilejší manželce jasné slunéčko, kudy poběžím, aby mě kdyztak vyzvedla:).. Odpověděla mi, že v tom případě děti přijdou o tatínka, ale ona zůstane doma... Kdyby totiž vyrazila na cestu autem i ona, tak by přišly i o maminku:).. Tomu jsem se smál ještě v Ořechu..

Před 9 jsem nakonec vyrazil. Počasí bylo krásné, slunečné, ale foukalo, takže jsem se zase tolik neflákal a běžel normálně. tady se slušelo dodat, že já, kvůli bezpečnosti po silnicích zásadně běhám ve žluté reflexní vestě [Safety first!:]. Mám dvě dobré zprávy. 1) Čeští řidiči nejsou lhostejní a 2) Pořád se neberu vážně..

No schválně zkuste si na okresní silnici (nikde žádné pořádně keře), sedět na bobku v příkopě v reflexní vestě a konat potřebu. Stoprocentně v tu chvíli začnou jezdit kolem automobily a i autobus:). I když jsem to nijak neprotahoval, jeden řidič hned zastavil a jestli jsem v pořádku... Povídám naprosto, já mám totiž papír vždy s sebou:).

Cesta díky příjemnému zastavení probíhala vesele:) a za "chvíli" už jsem stoupal po červené kopcem ke Karlštejnu..

Vyběhnu nahoru a potkávám skupinu Američanů na kolech, jak tam bloudí s mapami, různě je točí a ptají se okolo, jak se na kolech dostanou na Mořinu.. Povídám, jen se napiju a běžím zpátky, pojďte, já vás kousek povedu.. A tak jsem jako vodič seběhl vepředu z kopce a dole zatočil do kopce k Mořině. No dlouho jsem byl vepředu, i když bylo jasné kudy, nějak neměli sílu a rychlost mě předjet. A tak jsem před nimi cvičně vyběhl nahoru do kopce u Ameriky, rozloučil se a běžel napřed k Mořine s tím, že mě po cyklotrase po cestě někdy předjedou a že si zase zamáváme.. Nepředjeli! :)

Ale tu Ameriku, Kanadu a Mexiko si dám někdy příště, po turistických trasách. To bude blouděníčko:)...

Mějte se fajn, ať si všechno užíváme! Nejen běhání ale život obecně! 12:)

Většinou vítězím, běhám totiž sám!! :)

2011-03-11T11:11:00.001+01:00

Věřím, že nikdo, kdo sem zabloudí není na tom tak špatně, aby propadal silným depresím, ale špatným náladám propadají asi občas všichni... Málokdo z nás si uvědomuje, že právě jarní měsíce patří mezi ta nejdepresivnější období. Pěkně počasí ne a ne začít, zásoby serotoninu (hormonu štěstí) se ztenčily na minimum, kvůli zimě a nedostatku slunce ho máme ještě výrazně méně.. Jak se pak se má bojovat se špatnými náladami -- pochyby v nás často získávají převahu..

Navíc u spousty svých známých/spolužáků teď v předjaří ještě pozoruji jeden závažný trend. Ve velké míře se objevují nové (pánské) časopisy o módě, o životním stylu... plné fotografií sexy chlápků a tyhle obrázky jsou, jak jsem vypozoroval, u některých mužů horší než zápalky v rukou děti.:) Jak vidí ty "reálné" modelové chlápky, štíhlé, svalnaté.. a najednou se stane to asi nejhorší. Ti obyčejní chlapci přestanou mít rádi sami sebe, začnou "nenávidět" své tělo, které má do dokonalosti časopisových obrázků hodně daleko. Podle všeho prožívají srovnatelná traumata jako mladé holky, když se upnou na vychrtlý vzhled modelek. U chlapů to často vrcholí šílenými pokusy o nadměrné cvičení, využívání různých podpůrných prášku i anabolických steroidů. Ty konce jsou někdy komické jindy tragičtější..:(

Přitom o co jde? Mít rád sám sebe, doprčic vždyť ty moje nohy/ruce... mě nosí, zvedají.. Měl bych jim být vděčný, radovat se z toho, děkovat jim a užívat si to... Máme své roky, ale přeci kvůli tomu nebudeme nešťastní.. Když jim to říkám, tak poslouchám, že... kdyby oni taky úspěšně zhubli a běhali, tak by byli taky v pohodě. [Proč teda neběhají?:)] ..

Že určitě i v tom běhu často "vyhrávám".. Prostě na to se nedá nic říci, takové blbosti...

A tak s úsměvem popravdě odpovídám...

Jasně, máš pravdu.. Já většinou vítězím, protože já... běhám sám!!!!! :)

Ať se nám dobře a vesele žije a běhá! 12:)

Náhlá úmrtí při cvičení a běhu?

2011-03-08T08:08:00.001+01:00

Po odpočinkovém a závodním týdnu se opět vrhám po hlavě a doufám že i dostatečně radostně:) do tréninku, který, jak intenzitou, tak naběhanými km se zase dostává na vyšší úrovně.

Pochopitelně, když se mě neběžci nebo platoničtí začátečníci [to jsou ti, co pořád začínají běhat a nikdy vlastně nezačnou] ptají jak běhám, tak různé mlžím... Jenže zase veden rodinnou výchovou - lhát se nemá:) [... kdo lze ten krade a kdo krade, mohl by i zabít:)!!!] - tak když se někdo na férovku zeptá, tak na zase férovku odpovídám...Potom většinou dostanu odpověď, že mě to brzy "zabije" a kolik starších běžců/sportovců umře při cvičení, protože je to "nelidské" a proti přírodě, aby starší pánové intenzívně běhali nebo sportovali. A pak začne taková pseudo černá kronika.. :)

Ale fakt mi to nedalo a udělal jsem si malý průzkum -- na internetu jsem našel celou řadu zajímavých studií (asi nejdetailnějsí přehled a shrunutí je anglicky zde). Například jedna z nich ukazuje, že cca 10 procent infarktů ošetřených v jedné velké US nemocnici souvisí se cvičením. Šance náhlého úmrtí při cvičení je podle různých studií v 1 na 15-18 tisíc případů za rok. Tedy jedno úmrtí na řekněme 1.5 miliónů tréninků.

Rozdělení je zajímavé:

1 úmrtí na 17 tisíc mužů, kteří cvičí soustavně do 19 minut týdně

1 úmrtí na 23 tisíc mužů, kteří cvičí mezi 20 až 139 minutami týdně

1 úmrtí na 13 tisíc mužů, kteří cvičí více než 140 minut

Docela smutná zpráva téhle studie je, že ti, kteří vůbec necvičili měli menší úmrtnost než ti, co cvičili intenzívně až 6x více (cca 2 hodiny týdně).

Jak to? Přitom existují milióny studií, zase ukazující, že aerobní cvičení vede ke zdravějšímu srdci a delší životu. Proto je zajímavý tenhle výsledek, že určité zvýšení cvičení a intenzity vede k vyšším infarktům a vyšší úmrtnosti.

Jiná zajímavá studie uvádí, že asi 18 procent infarktů bylo způsobeno při silovém tréninku (zvedání činek a tlačení), 30 procent při joggingu nebo sportovní aktivitách (zejména tennis a squash), a 52 procent na dvoře při práci, třeba jako je štípání a řezání dřeva. Americké průzkumy to přičítají mrazivému počasí... cituji "Tep roste k maximu a v kombinaci s chladným počasím, které omezí průchodnost tepen máte recept na katastrofu." [a já tak rád běhám ve sněhu ... a dnešníí mrazivé ráno v prokopáku -8? :)]

Jiná velmi detailní studie amerických fitness klubů při analýze loňských náhlých úmrtí našla dva zajímavé trendy v datech: Průměrný věk ve fitnes klubech byl 32 let, ale průměrný věk těch 71 mužů, kteří zemřeli v loňském roce byl 53. Ale pozor, ti kteří umřeli loni, byli průměrné ve fitku dvakrát do měsíce! Sice je možné, že by cvičili výrazně mimo, ale autoři studie o tom vážně pochybuji, to by podle nich byli ještě naživu..:)

To mi připomíná zajímavý paradox, se kterým jsem se v praxi setkal. Jeden student chtěl pomocí empirických dat prokázat, že běhání je zdraví prospěšné a tak sbíral data o běžcích v různých parcích.. A zjistil, že hodně z těch, co běhají mají problémy s nadváhou, vysoký krevní tlak, někdy jsou po infarktu, atd.. Že by efekt běhání? Ale houbelec. Prostě je to takzvaná opačná kauzalita, kdy o prospěšnosti běhu nikdo nepochybuje a proto lidé, kteří mají zdravotní problémy běhají nebo začínají běhat. Je to tedy přesně obráceně. Nelze některé zdravotní problémy běžců přisuzovat běhu..

A tak zpátky k americkým studiím, které ve finále radí že nejlepší, jak omezit infart a úmrtí při tréninku je ... cvičit a trénovat. A v těchto místech se už zcela nepokrytě smeju:). Moje prostořeká babička by to patrně komentovala slovy "To by neřekl němý, kdyby mu hubu rozbili"... A kolik že ty výzkumy staly:)? Tedy popravdě, je dobře, že si někdo dal práci a ukázal, že valná většina těch 71 případů amerických náhlých úmrtí při cvičení byli lidé, kteří nesportovali zase tak často a pravidelně (2x ve fitku do měsíce), měli většinou sedavé zaměstnání.. Prostě při svém způsobu života to mohli být typičtí gaučoví přebornicí, kteří si občas začli zacvičit (možná pod tlakem okolí) a asi měli tendence to (právě proto) přehánět..

A to je myslím dobrá zpráva pro nás starší, co si chodíme zaběhat i několikrát týdně a neřešíme žádné rychlé výsledky nebo prudké budování síly. Všechno postupně, žádná křeč, žádný rychlý a okamžitý rekordy... primárně radost a potěšení:).

Ať nám to hezky a dlouho běhá, hlavně žádný šoky! :)

12:)

Zajímavá (kulturní) zkušenost...

2011-03-05T15:51:00.009+01:00

K navození mých (ve finále velmi dobrých) pocitu jsem si dovolil použít oblíbené úsloví jednoho svého kamaráda, čechoameričana.. Asi poprvé jsem ho od něj slyšel, když ho v roce 1990 po 1.5 dne nepříjemných výslechů pustili z vězení v jedné nejmenované balkánské zemi. Když jsem se ho pak zeptal, jak bylo, tak odpověděl lakonicky a se šibalským úsměvem.. Byla to taková zajímavá kulturní zkušenost.:)

A tak jsem pochopil, že cokoliv, co přes nějaké nepříjemné pocity/očekávání/problémy nás posílí a nakonec zanechá za sebou jen to příjemné a pozitivní je -- "zajímavá kulturní zkušenost":).

Upřímně, jak jsem tady psal, vůbec se mi na Kbelskou nechtělo (!) - nádherné počasí svádělo k dlouhému výběhu do neznámých končin [a ke krásnému bloudění:)], ale protože jsme zblbnuli řadu lidí od nás, tak by nebylo fér říci, že nejdu. Ve Kbelích, mraky lidí na startu tradičně vyvolávají dávné pocity z výstavy vtipů Vladimíra Renčína, kde jsem se také "příjemné mačkal", všude kolem namačkané pěkně běžkyně, co si přát víc, že?:)

Nové přírůstky do našeho týmu vůbec nezklamali! Kluci, na to, že sotva začali běhat, Arsen před 3 měsíci přestal kouřit, tak se do běhu položili naplno a podle mě si to užili a vypadali, že je to nadchlo! Už to nadšení s jakým se začali rozcvičovat, nakazilo i mě nezávodníka:), že jsem začal na místě pobíhat.:) No legrace!

Když jsem viděl jejich nadšení, tak jsem se nakonec pasoval do role zkušeného a dával jim pár rad, aby v pořádku doběhli a celé si to užili.

Ovšem co mě dostalo, když jsme se u auta všichni (7!) fotili a žádali jsme jsme jednoho souseda [tímto mu ještě jednou děkuji!:)].. tak se mě zeptal, jestli náhodou nejsem 12Honza. No to mě fakt zničilo, připadal jsem si "profláklý" jak sňatkový podvodník po odvysílání relace VB žádá, radí informuje..:)

Potkával jsem známé Nikie [proč jsi neběžela?!], 1bubo mi to podle předpovědi nandal skoro o minutu, proti loňské K10 jsem se sice zase zlepšil 41:23 je pěkný čas - tím myslím pěkný číslo:) [ta 14 na konci by se mi taky líbila, i ta 41:), ale takhle je to hezky sestupně kolem dokola, pěkný číslo!], ale pozor! s nikým se skoro nedalo po cestě povídat:(... prostě nenatrefil jsem na nikoho, kdo by si chtěl popovídat, tak snad příště:)... Aspoň, že poslední km mě dohnala Soňa "od buba" a tak jsem ji aspoň mohl povzbuzovat, že ji přeci nemůže předběhnout taková lama..:) A Soňa zrychlovala a zrychlovala:).. a do cíle zaslouženě doběhla o krok přede mnou, protože je závoďačka a protože si to zaslouží!:)

Kluci od nás všichni potěšení, doběhli v moc hezkých časech, v dobré náladě a s přesvědčením běhat a běhat... Tak navzdory mým obavám, závod je za mnou a běžel jsem ho skoro jako závod:(, ale co hlavní... Kluci nadšení a natěšení a tak jsem dnes opravdu nezávodil nadarmo!

Ať to všem dobře a vesele běhá! 12:)

PS. Ještě teď se raduju z toho času... 41:23.. no uznejte, 4-a pak 1-2-3... sice to není "osobák" na 10k, ale mám z toho větší radost. Nádherný číslo..:) -- je to jak reklama na muj blog:)...

Běh a stres: kamarádi nebo nepřátelé?

2011-03-03T01:11:00.004+01:00

Říkám to furt, žijeme v propojených vesmírech. Pulec a Socketka zrovna napsaly věci, kterými různé procházím i já.. Kvadratura kruhu sladění rychlosti a pohody v běhu... Rozhovory s neběžci:), kteří dle "mého příkladu" se najednou rozhodnou běhat, vše jim připadá jednoduché, asi nejsložitější je barva bot:) a pak padne otázka: A co když mě to "nepůjde"? Co když mě to nebude "bavit"? :)

A co já NATO? Na to je nejlepší odpověď jednoho gurua, když se ho ptali, co dělá, když "to" někdy "nejde". On se zamyslel a odpověděl... Jo, někdy to nejde......:)

Ačkoliv jsem lama nepoučitelná a nadšená, natolik už jsem s tím prožil, že můžu říci to samé .. Ano, někdy to nejde. Ale s výjimkou nějakých zranění či zásahu vyšší moci je to v podstatě na mě, aby mi "to" zase šlo a aby mě to zase bavilo. Podle mě to drobet víc souvisí s tím, jak kdo bere běhání a co od něj čeká..

Četl jsem řadu článku, které mluví o běhání jako o perfektním léku na stress - Ale pozor na běhání pro výkon, to naopak hladinu stresu silně zvyšuje.. To mohu potvrdit, když jsem před cca 2 týdny v šíleném stresu v práci "dělal běhání" tak mi to vůbec nepomohlo, ba naopak. A tak jsem se koukal, co říkají "výzkumy" a různí guruové. Údajně jsou tři hlavní faktory které snižují stress - modlitba, meditace a psychosomatická cvičení zaměřena na dech (jóga, taichi,..). Co je zajímavé, že západní civilizace je tak zaměřena na výkon, že lidé provozují i jógu, aby si zvýšili (sportovní) výkony.. neuvěřitelný paradox .

Jako nejlepší můj antistre bych si dovolil připojit mé oblíbené "jalové" pobíhání, nezaměřené na výkon, ale na radost, které je motlitbou, meditací a psychosomatickým cvičením v jednom:). Proto v poslední době běhám sice dle trenyrkoveho plánu, ale znova jsem se (naštěstí) vrátil k začátkům, kořenům či hlavním důvodům svého pobíhání. Běhám pro radost! Běh je v mém vidění světa téměř očistná kůra, něco asi jako sprcha, kdy si ženy představují, že voda postupně odplavuje vše špatně, problémy, pocity.. tak já si často přestavuji, že jak běžím, tak že mě starosti a problémy "opadávají" a já je nechávám za sebou někde hluboko a daleko.. Tím zaměřením na dech, jak o něm asi správné horují jogíni, vlastně neexistuje nic než ten současný okamžik, nádech a výdech.. Asi jako ty bájné mantry..

Ten pocit "nezavoděni" a "nevýkonu" mě v posledním týdnu tak nahlodal, že jsem se málem rozhodl nejít/neběžet na Kbelskou, aneb K10. Představa závodu, ke kterému jedu přes celou Prahu, ze kterého se stává děsná masovka proti mojí oblíbené běžecké turistice? Kdybych neslíbil lidem/známým/studentům, že tam budu, tak určitě radši běžím někde v polích. Uznávám, je to ujeté a je to evidentně způsobené pocitem a tlakem se dostat zase z područí zavoďáka, který ve mě taky někde drobet dříme a už planuju, jak ho nechám zase do 1/2 PIM hezky spát..

Takže radostnému běhu zdar, stresu zmar! 12:)

Jalové km = čistá radost mého života

2011-02-26T20:20:00.004+01:00

... aneb pobíhám, kochám se a tradičně bloudím :)...

Začátkem týdne jsem bojoval s drobnou virózou, měl jsem služební povinnosti od rána do noci mimo Prahu, s běháním se to v tomhle počasí a s mými zavazadly neslučovalo, ale bylo to vlastně krásné.. vrátila se mi radost a tak jsem se na svůj návrat a na pobíhání děsně těšil!

Nejdříve jsem si udělal ve čtvrtek později večer vyloženě radost ve fitku, měl jsem pocit, že se vznáším, i to bylo celkem svižně, o to víc jsem se těšil na sobotu.. Že budu běhat ty jalové km, jak o nich profesionálové tak nehezky píší.. Že budu provozovat běžeckou turistiku.. V sobotu ráno jsem si zalil do termosky čaj, vzal fidorku a před odběhnutím slíbil, že do 12 jsem zpátky:) ... (tedy proč já slibuju takové věci, když moje moje poznávací běžecká turistika je spíš příručkou, jak zaručeně zabloudit).

Vyrazil jsem přes Prokopak, podle vody a žel.tratě.. Nejdřív mrzlo ještě hodně, potom už výrazně míň, svítilo sluníčko, já v naprostým rauchu:). Běžím přes Reporyje do Orecha.. Tam mám hezké setkání s jedním staříkem, volá na mě, že mě tady vidí často, jestli běžím TAM a nebo už ZPÁTKY..:) no není to krásný dotaz? Po vzoru Nikie, která začala běhat pro něco, tak já běhám asi jako v těch ruských pohádkách - Tam nevím kam, přinést to, nevím co.:).

A tak jsem zatočil po červené ke Kalinovu mlýnu, a tam jsem po prvé "drobet" zakufroval, ale jak se přede mnou objevila Chotec, slunce se dostalo nad kostel sv. Kateřiny, tak jsem zase polevil v obezřetnosti. Zase jsem se začal "kochat" a hned jsem drobet běžel jinudy než jsem měl původně v plánu... Tak si tak krásné pobíhám a "najednou" Tachlovice... A bylo jasno:). Připomnělo mi to jednu anglickou komedii, kde stařík popisuje cizincům cestu.."..až pojedete kolem rybníka a uvidíte takový velký zelený kámen, manželka říká, že vypadá jako velká žába... TAK TO JSTE BLBĚ a zabloudili jste..:).. Tak přesně tak, jak jsem se dostal do Tachlovic, tak jsem měl jednu jistotu, jsem uhnul moc, moc jsem se kochal a můj slib návratu do 12 hodin se pohybuje ve zcela hypotetické rovině..

A tak jsem se drobet víc soustředil na slunce a jeho dráhu a snažil se zamířit co nejkratší cestou k domovů... běžím tak nějakou chvilku a vykouknu na kraji jedné vesničky v takovém "satelitním" přívěsku. Potkávám dvojici žen a tak se hned ptám, kde to jsem? Jejich odpověď mne naprosto dostala, tuším ... "ulice V alejičkách" :)!!!... A tak povídám, jestli by mi neřekli nějakou jaksi globálnější informaci:) a následná odpoveď byla celkem vtipná, že prý Zbuzany, kousek od Prahy, Česká republika..:). Pak už přes Ořech, Řeporyje to bylo jednoduché, nicméně "po termínu".. Moje nejmilejší manželka jasné slunéčko to odhadla naprosto přesně - Tak co, zase jsi se kochal, nebo jsi zabloudil záměrně?

Jjo, svět je krásné místo k bloudění, tak si to budu užívat. Mimochodem, stejně jsme to stihli a tak se mým pozdějším příchodem vůbec nic nestalo!

Ať se daří, jalovým km zdar! 12:)

Hluchý běžec a hluché kilometry

2011-02-23T15:15:00.001+01:00

Čirou náhodou se ke mne dostal zajímavý anketní dotaz. Upřímně, už jen to, že se mě někdo zeptal na "běžecký názor" :) mě drobet "vykolejilo", protože co já k tom mohu říci... Fakt jsem se domníval, že mi to přišlo od Petra omylem, protože já nejsem závodník:), ale Petr mě přesvědčil "... že lezu kvůli běhání intervalů přes plot, běhám kopce navzdory lijáku a dokážu za rok naběhat 3000km to přesto že ještě před 2 lety jsem vážil více než 100kg". :)... A tak abych se nevymlouval, zde je dotaz/anketní otázka, co si myslím o hluchých km.

Učená kniha říká, že běžecký trénink je účelně organizovaný proces. Nejčastějším problémem vytrvaleckého tréninku jsou tzv. "hluché" kilometry. Tedy objemové tréninky na nižších intenzitách, které nemají potenciál rozvíjet výkonnost. Nepřiměřeně velký objem běžecké práce v tréninku je kontraproduktivní. Autor knihy dále klade důraz na motivovanost tréninku a varuje před absolvováním tréninku na "jalové" střední úrovni. Napadá mi bonmot, že hluché jsou vlastně všechny tréninky, které nemají předem daný cíl a nemají návaznost na určitý širší tréninkový proces. Co já na to? :)

Už ten název se mi zalíbil. Hluché km. Já sebe totiž považuju za hluchého běžce. Tedy hůře slyším od dětství a upřímně, často je to velká výhoda. Buď neslyšíte nebo můžete úspěšně předstírat, že jste neslyšeli, když občas děti či nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) utrousí něco na moji adresu. Z hlediska rodinné pohody k nezaplacení :). V mém pobíhání je to takové problematičtější. Ta "hluchota" má za následek, že občas neslyším signály nejen svého těla, ale i své duše (viz minule) a ženu se tím do nějakého průšvihu. Ale pozor, já to vím!:)

Proto považuju hluché km také za nebezpečné. V mém chápání jsou to ale km, kdy neslyším sám sebe, svoje tělo, vnitřní já, chcete-li. Kdy otupěle "dělám běhání" místo toho abych běhal... Prostě když z běhání a tréningu nemám radost a dobrý pocit.

Běhání je "levný" sport. V podstatě si koupíte dobré boty, pár běžeckých hábků a máte na minimálně 800km či víc vystaráno:). Já, protože tomu opravdu nerozumím, tak nedělám žádné divočiny a k těm drobným nákladům -- tedy ceně bot -- přidávám velmi rozumný náklad na treningovy plán a trenéra. Ne proto, že bych byl závodník, ale řeší to celou řadu problémů. Jednak mám strukturu mého pobíhání udělanou tak, abych v rámci možnosti dosáhl svého cíle (rozumné předem definovaného a pokud nějaký konkrétní je) a pak už jen s Milošem ladím a upravuji, abych se moc neztratil, když "ohluchnu" :). Nemyslím si, že tréning musí mít nutné "růstový potenciál", ani cíl.. Vždyť i cíl mého pobíhání není vždy jasně definovaný, natož cíl tréninku. Asi bych to spojil s tím, že pro mě je důležité a posouvá mě dopředu, když z behu/tréninku mám dobrý a spokojený pocit. Když tomu tak není, tak sebelepší a sebevětší úsilí je -- aspoň v mém případě -- na nic. Proto můj "trenýrkový plán" je často konfrontován s mými pocity, protože na těch mi záleží víc než na km nebo čase v nějakém závodě.

Tolik k anketě:)

Jinak mám dvě zprávy. Ta dobrá je, že radost je zase zpátky, ta špatná, že jsem v úterý, ani dnes neběhal:(, protože na mě lezla nějaká chorůbka [jak SOS několik dní minimálně spí, maximálně pracuje a ještě usilovněji běhá, tak je holt tělo oslabené a bacily jej snadněji zlomí:(] a jsem na dva dny služebně mimo. Ale cíl je vyhnat chorůbku z těla a hned večer ve čtvrtek si jít zaběhat. Jak jen o tom píšu, tak se na to těším... no jako dítě na ježíška nebo jako běžec na "běžíška".:)

Držte mi palce! 12:)

Poslouchej tep svého srdce, svého trenéra... a hlavně svou duši!

2011-02-18T12:34:00.001+01:00

Vzpomínám na jednu z prvních reklam na rádiovou stanici: "Jsem holčička Vendulka, poslouchám maminku a Evropu 2". Každý asi potřebuje mít nějakou autoritu, kterou by měl poslouchat, když se objevují nějaké pochybnosti, u mě třeba ohledně běhání...Nějaký pevný bod, kotvu, řekl bych..:)

Už delší dobu -- a v posledních týdnech téměř permanentně -- poslouchám z různých stran ani ne tak kritiku, jako nepřetržitý proud otázek a komentářů na téma, že běhám hodně/špatně/často a že je div-zázrak, že ještě ve svém věku a laickém (tedy lamském, nezkušeném) přístupu nejsem už dávno zraněn a neschopen pohybu... Navíc nedělám žádné takové správné rozcvičování, protahování, změny došlapu.. prostě nic. Jen se seberu a nejdřív pomalu vyběhnu a po cca 2km drobet zrychlím.. Takže z hlediska všech znalců úplná trouba:).

Navíc ono to moje poctivé plnění je celkem náročné na čas. Copak 100km uběhnout za týden v rychlosti jako je běhám já -- to včetně přípravy na běh a do práce nějakých pár hodin skoro 1.5 směny, vzhledem k mým x zaměstnáním, dokončování domku a potřeby být s rodinou -- to je sákryš náročné..:).

Proto občas se nechám těmi řečmi nalomit -- proto jsem taky lama, tedy spíš "láma":) -- a pak hned volám/mluvím s Milošem a ubezpečuju se, že to dělám dobře:). Tento týden se mi dostalo obzvlášť dobře odpovědi, kterou si hned vytisknu a dám před sebe.

Poslouchej tep svého srdce a svého trenéra!

Rada k nezaplacení tím spíš, když nestíhám, když se všechno na mě valí ze všech stran...práce, stavba, rodina, čas na běhání...[například plánovaná druhá fáze se nejdřív posunula z úterý na středu, aby pak přešla do čvrtka ráno:)]... Prostě v tu chvíli se sám sebe ptám, proč to vlastně dělám?Proč tak urputně?

A při ranním pobíhání v Prokopáku mi najednou v hlavě bleskne myšlenka z Born to run: "Za hranicemi extrémní únavy a nesnází, můžeme najít lehkost a sílu, o které se nám nikdy ani nesnilo; je to neuveřitelný zdroj síly, který objevíme ve chvíli, když ty potíže, překážky a únavu překonáme."

Nicméně dneska, kdzž jsem dopoledne měl naplánovaný maraton na běhátku jsem najednou cítil něco, co mě vyděsilo! Mě to běhání vůbec netěšilo!!! Přitom mi v podstatě nic nebylo, jasně jsem unavenej, nevyspalej... Ale uvědomil jsem si, že se snažím zlomit sám sebe.. A o tom to moje běhání rozhodně není. A tak jsem všechno přehodnotil a po velkém boji a 32km šel domů..:)

Pohledem na plán jsem zjistil, že jak jsem přesunoval ty ztracené týdny, úplně mi vypadl odpočinkový týden!!! Takže vlastně ok:), ale uvědomil jsem si při tom to nejdůležitější.

Neběhám kvůli ničemu jinému, než kvůli sobě a svým pocitům, své radosti.. Proto doplňuji Milošovo heslo:

Poslouchej tep svého srdce, svého trenéra... a hlavně poslouchej svou duši!

Tak teda do toho! Neznamená to, že bych hned odpískal Silvu, ale pokud mi příprava na ni nebude dělat radost, tak ji nemusím mít. Nejsem závoďák, cítím, že bych mohl běhat rychleji i dál ale vím, že co bych tomu musel odevzdat (hlavně asi radost a potěšení) nestojí za nějaký závod nebo čas:)

Tyhle dva následující týdny s vrcholnými km, studeným počasím a hromadou práce a povinností, to bude určitě vrchol náročnosti. To si fakt "hrábnu" hlavně v té morální rovině:). Protože žijeme ve spojených vesmírech, tak určitě máte/prožíváte něco podobnýho:). Tak si držme vzájemně palce..

12:)

PS. Týden nakonec 99km, ale důležitější je, že se radost snad zase vrátila, ale o tom příště..

Milostný rozměr běhu :)

2011-02-13T22:22:00.002+01:00

Jak se tak blíží Walmarktem vymyšlený svátek zamilovaných, tak se s předjařím objevuje kolem mě čím dál víc i skutečně milostný rozměr běhu:).

Tedy já ho primárně vnímám při běhu na pásu ve fitku zejména přes svůj výběr muziky, který by se mohl zařadit do kategorie "poslechem pomalých milostných písní k rychlejšímu a vytrvalejšímu běhu":). Asi jako moje oblíbené knihy "Dear Vittie, aneb jak si zlepšit angličtinu četbou milostných dopisů" nebo uklidnění se sledováním romantických komedii (=pohádek pro dospělé). Proto říkám, že i starší chlápci mohou při monotónním běhu na pasu bojovat právě s tou monotónnosti posloucháním pomalejších romantických písniček... Aspoň u mě je to pravda.:) Taková "Oh my love, my darling"... po 35km dokáže neuvěřitelné, stejně tak "Cry to me" a další fláky. Vím, že většina lidí odchází poslouchat při běhu "údernou" muziku, ovšem silné romantické melodie to je v předjaří, řekl bych rovnocenné téměř celé tabulce čokolády!:)

Ovšem pozor, v tomto období ozvlášť se dá říci, že láska kvete v každém fitku:)... Vnímám, že lednové opojení pozvolna mizí, nové (i starší) tváře ve fitku občas nalézají společnou řeč a vidím je potom u recepce, popíjející nějaký drink, který je možná zárodkem nějakého hezkého (a pevného?) vztahu:)... A jak to tak pozoruju z povzdálí, tak si říkám, no naštěstí to pozoruji z dálky, už jsem starší člověk, tohle se mi už vyhýbá. V tom okamžiku se mnou jedna pěkná žena při mém slézání z pásu a krátkodobém přesunu na veslovatko začne bavit a jen tak mezi řečí od ní padne, jestli se nezastavím taky potom dole v recepci na drink!

Co teď, že? Tak si říkám, že svými provokativními myšlenkami jsem si to jenom přivolal, snažím se to nějak zamluvit, když v tom padne ještě doplňující otázka, "Co Helena?" A bylo jasno! :) Chudák ženská si mě s někým spletla a já v tom málem hledal nějakou výzvu:). A to mě potěšilo a rozesmálo...

Tím pádem mám klid a mužů zůstat "milostně" svázán s pobíháním jako takovým, o své nejmilejší manželce jasné slunéčko:) ani nemluvím!

Tak klidného Valentýna a ať nám to vesele a spokojeně běhá! 12:)

PS. Reaguji na skvely komentar Nikie:). Pokud mate nejake hezke romanticke flaky:), sem s nimi.. Potreba inovovat:). DIKY!

Mission impossible

2011-02-10T20:20:00.003+01:00

Tak takhle krásně se budí Prokopak v mrazivém ránu.. Ale začátek tohoto týdne byl opravdu ve znamení Mission impossible. Já si tedy při tom nepředstavuji ani tak Toma Cruise, ale třeba maminu od dětí, která se snaží sladit práci, starost o rodinu a svoje běhání, nebo svoji maličkost, když se poctivě snažím se připravit na Silvu, přitom práce, dostavba domečku plus snaha držet svoje blízké spokojené a šťastné a být s nimi....

Je to Mission Impossible, prostě jako kdybyste chtěli zařídit, aby ve Windows všechny programy spolu spolupracovaly bez jakýchkoliv problémů nebo třeba zajistit trvalý mír na Středním východě.. Prostě téměř nedosažitelná meta, která je udržitelná možná jen částečně a krátkodobé:).

Prostě tento týden na mě připadlo splnění mých slibů:) -- vzít si na pátek volno a odjet do hor na lyžování s rodinou. Teď jak k tomu splnit mamutí trénink? A tak jsem nenechal nic náhodě a dlouhý běh dal nakonec ještě dneska ve fitku, odjíždím na hory a mám téměř splněno:) -- po-čt = 90km. V neděli přijedu snad OK a večerní proběhnutí mě doufám posune nad 100km a ke splnění mého trenýrkového plánu. Ovšem nebylo to úplně jednoduché, byl to takový malý boj, možná o to těžší, když vím, že jsem teprve na začátku cesty:). I když upřímně, já mám tréningy a pobíhání rád.

Ovšem dneska to bylo ve fitku super. Nejdříve jsem ráno vyřešil všechny možné zařizování, věci do práce po noční:) a pak v symbolických 9:11 dorazil do fitka. Jeden zážitek za všechny. Běžím si takhle třetí tričko [vyměňuju tričko po 12km, napiju se, zakousnu fidorku..] když se tam ukáže nějaký povědomý chlápek a (už v poloprázdném fitku) začíná cvičit. Tak na něj okem zakaleným potem pohlédnu a říkám si, hergot, vždyť já toho člověka od někud znám!!! To je buď spolužák nebo někdo z matzyzu:). Koukám na něj po očku, dokonce jak šel vedle na pasu, tak jsem měl sto chutí se zeprat, odkus se známe. Naštěstí jsem to potlačil. Když jsem při své "občerstvovací" stanici slezl, vyměnil tričko:), napil se, tak mi jeden z místních trenérů řekl.. "My jsme dobrý fitko, chodí sem i spousta známých osobnosti, jako třeba pan Klepl, co teď odešel..." No málem mě kleplo-tedy omylo:). Ještě, že jsem potlačil svoji touhu mu sdělit, že asi vím, odkud z mff se známe.. To by si buď myslel, že narazil na uplnýho debila, nebo že se pod průhlednou záminkou ztráty paměti snažím seznámit..Musím si na svoji družnost dávat větší pozor!:)

Ať se nám dobře a vesele běhá, držte mi palce. 12:)

PS. Tyden 104km.

Všechno je relativní, bohudík! :)

2011-02-05T23:17:00.003+01:00

Jak jsem si už mnohokrát ověřil, všechno je relativní a jak se přesuneme k absolutním číslům, poměřováním, srovnáváním, tak jsme většinou v háji, případně je zaděláno na nějaký ten průšvih nebo zranění. Vždy mě potěší, že většinou lidi mají sklony k takovému extrémnímu a zjednodušenému vnímání světa (běhu a pobíhání). Buď si myslí, že všechno je jednoduché a jde to tak lehce, že by se hned sami bez tréningu přihlásili na maratón -- nebo to zase vnímají, že (běh či cokoliv) je spojeno s neuvěřitelným úsilím a proto to raději vzdávají. Z mého pohledu je buď obojí správné -- mám dny, kdy se daří a všechno vypadá růžově, jednoduše a lehce, nebo zase jsou dny a období, kdy se zdá, že i km je vzdálenost:) a pomalu každý krok vyžaduje úsilí.

Asi je fakt nejlepší se vykašlat se na extrémismus a měřit/poměřovat se jen sami sebou! Kamarád mi minulý týden říkal, že ho deprimuje, když jsem běžel 5min/km a v pohodě jsem s ním telefonoval. Povídám mu, to máš relativní, například Dan Orálek by běžel ten km o cca 2 minuty rychleji a taky by byl v pohodě a mě to nijak nedeprimuje:). Naopak mám radost z toho, že mi to běží, jestli x lidí běží rychleji/pomaleji mi ani nedělá radost ani vrásky. Nejsem blázen, tedy asi pošuk ve vidění neběžců jsem, ale nejsem zarytý závoďák. Místo časů u mě vítězí vždy pocit [-- osobáček ovšem také potěší, ne že ne...:) ]

Stejné je to se vzdáleností. Naprosto chápu, většinu běžců hobíků začne dřív nebo později fascinovat meta maratonu, přeci jen ta mystika tady je a chceme si to uběhnout. Taky jsem tomu propadl, ale upřímně.. určitě podobné pocity překonávání sama sebe, jaké pociťují ultraběžci na 90 míli a dále:) může někdo prožívat i na 20km, proč ne?

Například jsem koukal, že Peggy je smutná, protože ji zdravotní stav neumožňuje se připravit na maraton a cítí se být jen 1/2 hrdinou. Nechápu to. Ona i tomu půlmaratonu dala takové úsilí, jako většina běžců dala maraton lehčeji. Měla by být hrdá, mít z toho radost, ale to je právě to úskalí absolutního srovnání.
Ale taky s tím bojuju, tedy s absolutními čísly. Dneska (v sobotu) jsem měl napsáno 35km a chtěl jsem je uběhnout venku. jenže většina tras v prokopáku dopoledne vypadala spíš na MS v krasobruslení než na běhání a já ještě nechal doma nesmeky.:) často jsem se klouzal, v některých úsecích jsem musel kolem skal i "traverzovat", všechno osmekaný... Po 17km jsem se dostal ve zdraví domů s tím, že by to pro dnešek stačilo. Úsilí jsem tomu dal srovnatelné možná i dvojnásobné trati v lepších podmínkách... Navíc těšil jsem se, že něco podniknu se synem.. Jenže to absolutní vnímání světa a vzdáleností zaútočilo i na mě. Pochybnosti, aby mi ty km náhodou nechyběly:)....

A tak jsem po návratu z kina v 19.30 popadl hadry a boty do fitka a dal svižnějších 16km [Tedy místo 35 bylo 33km, nadvakrát, ale s tím už se nedá nic dělat:)]. Nemyslím si, že to bylo potřeba, ale je to ukázka, že i staří zocelení jedinci podlehnou číselnému srovnávání.

Musím na sobě pracovat:). Co vy, jak se srovnáváte, vydržíte plnou relativitu, nebo taky občas podlehnete číselnému absolutismu? :)

12:)

PS. Týden 96km.

Lama jsem a lama zůstanu:)

2011-02-02T23:45:00.001+01:00

Koukal jsem, ze se v posledni dobeě(na BŠMŠ) řada lidí/bězců dobrovolně přihlásila do kategorie bězecké lamy, tak bych chtěl ukázat také jeji další členění, aby si každý mohl vybrat:)...
Milos vycházejíc ze znalosti postižených svěřenců nás charakterizoval takto:

Běžec – hobík (hobík mající sportovní cíle) – lama

Cituji Miloše: "To je takový mišmaš běžce – srdcaře a běžce hobíka, protože si chce svůj běh užívat, ale taky je v něm sportovní duch, a tak má radost z toho, že se v běhu zlepšuje. Chce si to však dělat po svém. V podstatě je to ten, co ve všem působí zmatky, jako je tomu u každého, kdo je jednoduše nezařaditelný, a ještě když si k tomu přidá, že je lama :). "

Upřímně těch zmatků je nějak víc a asi nějak neúmyslně k nim přidávám další. Abych to tak parafrázoval -- Miloš a Mammut jsou daleko a různé problémy blízko a tak si s tím lamo nějak poraď:). A jak se usilovně snažím se s věcmi/problémy popasovat, tak o to víc dělam různé blbosti:).

Například v pondělí a větší část uterý jsem byl služebně mimo Prahu a uz jsem byl natěšeny, jak hned po návratu začnu pilně plnit běžecky plán, vyběhnu s čelovkou... jenže inverze jaxvinja:( a tak jsem zase zůstal ve fitku a snažil jsem se běžet jako blázen. Ať tedy trénuju aspoň drobet rychlost:). Asi jsem něco infekčního snědl, neboť se o me pokouší celkem silné střevní potíže... Zkusili jste běhat někdy s běhavkou:)? Tedy uz v to útery mi to výrazně zrychlovalo krok:) , což teprve dneska ve středu.. Po ránu jsem měl sice naplánované dvě fáze, ale když jsem vstal tak jsem usoudil, že bude náročné se bez ztráty kytičky přesunout do práce, že ani taková lama jako já, by neměla dráždit chřestýše bosou nohou. Včera není dnes, Valdauf není Gott, zkratka, co mi prošlo včera večer by se nemuselo zdařit dnes po ránu:).

V práci, asi ukolebán bezpečím a relativní dostupností WC, jsem usoudil, že nejsem žadný ořezávátko a že večer musim jít běhat aspoň do fitka. No byl jsem ve finále jako koroptvička:), nejdřív jsem odbíhal po 1km, pak po 2km a nakonec jsem i zbytek do 14 nějak zvládl, ale ta rychlost v závěru byla impozantni.:)

Jeden maník, co tam cvičil delsi dobu mě rychle odhalil a zhodnotil to slovy: "No viděl jsem už hodne různejch "případů", ale ty seš úplny pako:)." Jako tradicně měl pravdu. Ovšem, nějak cítím, léčivou sílu běhu:), takže pokud to jen půjde tak ty dve fáze zkusím zítra dát.. My lamy nějak v skrytu duše věříme, že se ta překonaná protivenství:) ve finále sečtou a zúročí a až se Brdská a Mammut zeptají, co jsem pro to dělal, budu moci s klidným svědomím říci. "Fakt moc, co to šlo. Málem jsem se z toho po...." :)

Ať se daří! 12:)

Běhání a úsilí starších hobíků: Patetické nebo pathetic? :)

2011-01-29T17:17:00.007+01:00

Jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž, když dva říkají "totéž" není to totéž:). Prostě se mi líbí to hraní se slovíčky, která jsou stejná, přestože znějí mezinárodně, mají v každé zemí výrazně jiný, často i úplně opačný význam.

Zatímco v češtině patetický je primárně citově nadnesený, vyjadřující patos, vznešené úsilí, tak anglická významová synonyma charakterizují spíše něco, co bychom v češtině zahrnuli pod slova zoufalý, žalostný či trapný:).

Napadlo mě to právě u toho běhu a úsilí nás starších pobíhačů, které někdo vidí heroicky, jiný trapně a v podstatě obojí je správné:). Mě k tomu vedl hezký komentář Radka, který mi minule říkal, že se musí vždy pousmát nad myšlenkou, že někdo kope jámu velkou tak aby do ní mohl spadnout mamut :). Ta vizualizace je neuvěřitelná. Mě ten pocit a myšlenka kopání jámy na mamuta zase připadá taková hezká - dětská až naivní, plně postihující (asi nejen) moje úsilí o další ultra.

Zážitky z tohoto týdne to jenom potvrzují, kdy po ránu bojuji s časem a tmou, vybíhám na osmekanych cestách v prokopáku, či ještě lépe, když polykám km na běhátku ve fitku. Úplně symbolické to bylo ve středu, kdy mi hned na začátku upadl ručník a celou dobu mi v tom horku tekl pot do oči, pod brýle, nepříjemně stékal po nose .. a k tomu se pojí to moje úsilí - neslézt, vydržet to nepohodlí a drobné nepříjemnosti. Asi to v mé hlavě plně symbolizuje boj a přípravu na mamuta. Přesně, jak jsem to řekl před tím. Je to hrdinské, dětinské, heroické a směšné, ode všeho trochu, či nehodící se škrtněte... Na to myslím v těch bojových chvílích, když se mi nechce, když to nejde, když není dostatek času..

Protože, když se pokouším o další významný posun, překonávám hranice zejména ve své hlavě, i když ty nohy a tělo také chtějí svoje:). Už jsem si několikrát vyslechl, že běhání starších pánů je typickým příznakem (prý pozitivně zvládnuté) krize středního věku :). Utíkání před stářím a smrtí, jak to podobně ze svých příhod a rozhovorů popisují kamarádi? Ale proč ne..:)

Z tohoto důvodu si sem dávám další vhodný a oblíbený citát z "Born to run", který si asi pověsím nad stůl.

"You don't stop running because you get old, you get old because you stop running!!!"

Tedy "Nepřestáváš běhat, protože jsi starý.. Jsi starý, protože jsi přestal běhat!"

Tak do toho, podle tohoto hesla se budu snažit běhat, jak to půjde. A co vy, co vaše hesla do dalších dní?

12:)

PS. Týden 94km, v sobotu jsem "uběhl" 6.000km od mého začátku v lednu 2009. Hodně symbolické...:)

Jak jsem držel den svého guru

2011-01-25T12:34:00.000+01:00

Původně jsem si naplánoval v rámci plánů do nového roku (nechci používat slovo přecevzetí, to je takové zprofanované slovo a snadno vyšumí), zkrátka naplánoval jsem si, že by bylo dobře 1x za 14 dní držet hladovku, abych se, jak o tom všichni píší a básní:) "vyčistil", případně i nastartoval ty "životadárné" procesy:). Jogíni to většinou nazývají den guru (a ti pilnější to drží každý týden).

Ono to čištění organismu bude asi silné šokové, neboť Pulec se málem otrávil mrkví, když se čistila:), Socketka píše také dramatické poznámky... No a já když zkoušel před 14dny tu jednodenní čisticí hladovku, tak jsem ve finále "ochořel" teplůtkou a kašlíčkem a ztratil cca 50km ve 4 tréninkových dnech:). Abych tomu zase nekřivdil, něco na mě lezlo a i když jsem si ten večer ze zoufalství nacpal do obličeje celý kastrol teplé hovězí polévky, tak mi to stejně nepomohlo.

A tak jsem k začátku týdne pohlížel se smíšenými pocity. Říkal jsem si - přeci to nevzdám, jeden den nejíst nic není, ale zase na druhé straně ty chorůbky z minula mě drobet zneklidňovaly, k tomu ty historky o otravě zeleninou a zdravými produkty:)... Proto jsem se rozhodl nijak neimprovizovat a raději nejíst vůbec nic, pít vodu a čaj. Ve finále se to ukázalo jako dobrá strategie.

Musím ale přiznat dvě věci. Za prvé, jsem si uvědomil, jak přeneseně trpím "orální fixaci":), tedy jakmile je kolem nějaký problém, nebo nad něčím přemýšlím, hned bych si nacpal jídlo do obličeje:) a za druhé, jak je naše okolí poťouchlé až zlomyslné. V práci, když jsem odmítl jít na oběd, tak by mě hned pozvali...Syn když zjistil, že zase skládám "bobříka" hladu, tak hned přede mnou chystal opulentní večeři, málem jídlo i připálil, jak se snažil aby intenzívně vonělo, atd.:)

Připomnělo mi to mládí na vysoké škole, kdy jsem uprostřed zkouškového přestal kouřit. Lidi, kteří by mi v životě nedali cigaretu a různě žebrali, najednou - jakmile zjistili, že jsem se rozhodl přestat kouřit -, sami nabízeli cigarety.:) Jjo, lidi jsou v jádru děsně poťouchlí. Ale vydržel jsem a snad za 14 dní to bude stará vesta.

Jak říká můj oblíbený Steve McQueen "So far, so good", zatím je to dobrý,.. jak si to tak říkal ten chlápek, co padal z mrakodrapu. Minulý týden se zadarilo postupovat podle plánu, teď se zima ale vrátila celkem v plné síle, po ránu běhat a stíhat při tom ještě kontroly stavby a následný přesun do práce je docela náročné jak časově tak organizačně, ale zatím je to dobrý.

Teď budu mít zase pár dní NATO, abych něco naběhal a hlavně si odpočinul a vyčistil se od toho čistění organismu:).

A co vy? Taky čistíte? Tak opatrně a hlavně se z toho nepotento :) 12

Nebojuj, zapomínej a užívej si to!

2011-01-22T21:12:00.004+01:00

Jjo, ulovit mamuta nebylo nikdy lehké:). Sice mi Bubo po mém středečním "split-training", kdy jsem dvoufázově (přeci jen člověk musí chodit do práce) dal 26km, napsal, že mamuta ulovím a nebude potřeba ani kopat žádnou jámu:)... Nicméně moje km-fobie mi ale říká, že musím mít dostatečně naběháno a být si jistý, věřit si (je to přeci jen hlavně v hlavě).. A tak se postupně snažím budovat a posilovat ten základ běžecké pyramidy, jak o ní všichni znalci a odborníci tolik hovoří a my lamy o nich tak rády posloucháme..

Asi jsem zde řekl, že mám trenýrkový kalendář od Miloše, ale zase jsem musel drobet víc improvizovat:).

1) Miloš mi totiž opět v kalendáři ztratil jeden týden:). No prostě při změně kalendáře/roku má jeden týden dvojí čísla a opět jsme to nezvládli:) a tak vlastně ve skutečnosti mám o týden méně na přípravu a musím se ze "3.týdne", který teď běhám se vtipně přesunout na 5.týden. Ono se samozřejmě srovná, je to lepší usadit hned na začátku, než to zjistit a dolaďovat až ke konci treningového období.

2) Pohledem do loňského kalendáře jsem zjistil, že jsem loni běhal o pár km víc:), takže jsem to vyřešil po svém. Snažím se na jeden den v týdnu dát dvě fáze - ráno a večer tréning, abych jednak nahnal km a jednak získal pocit, že "to" v pohodě zvládnu. Postupně se to snad daří a při tom všem si to snad ještě užívám:). Plus občas přidám pár km, jistota je jistota:).

Při tom mém pobíhání se teď nechávám silně motivovat "povinnou" četbou, pro jistotu si sem dám pravidelně nějaký oblíbený citát z "Born to run".

Tenhle proslov "Bílého koně" se teď stává mým zaklínadlem:

Lekce č.1: Nebojuj s cestou. Pokud je členitá a ty máš volbu mezi jedním či dvěma kroky mezi kamením, raději udělej tři.

Lekce č.2: Snaž se běhat jednoduše(pomalu), lehce, bezproblémově a rychle. Tedy běhej jednoduše/pomalu, pak pracuj na lehkosti. Běž nenuceně a snadno, jakoby houby záleželo na tom, jak ten kopec je strmý nebo jak ta cesta je dlouhá. Pak to trénuj tak dlouho, že zapomeneš na to, že je to tréning, až to bude hladké, bezproblémové. O to poslední se nemusíš starat, jakmile dosáhneš těchto tři vlastnosti, tvůj běh bude i rychlý.:)

A tak jsem podle toho začal kopat jámu na mamuta...

Dneska jsem ve fitku při 30km na běhátku měl takovou menší "morálně-volní" krizi, kdy při druhém tričku (tedy u cca 20km) :) jsem si říkal, hergot, vždyť jsem to loni touhle dobou běhal asi lehčeji, nebo to mám v hlavě nějak pomotané? :) Navíc z běhátka se dá kdykoliv slézt, o to je to těžší. V tom jsem si vzpomněl na výše uvedenou "lekci č.2"... Běž nenuceně a lehce, jako by houby záleželo, jak daleko poběžíš.. A najednou to šlo... Najednou přeskočilo nějaké kolečko a zase jsem běžel 5km/min lehce, jak to šlo. Tak to má být a bude brzo i " líp" - 32, 35, 40, 45, pak odpočinek na Kbelské a zpět k 45 a dál...

Prostě budu trénovat tu lekci 2.. A s lehkostí zapomínat, jak je ta cesta dlouhá. A pak to trénovat tak dlouho, ..., až to bude hladké, bezproblémové.

Zatím, 12:)

PS. Týden 90km.

Bože, jsem duší žena, ale ten chlap je v té hlavě sakra taky:) !

2011-01-19T19:11:00.006+01:00

Několikrát jsem si tady zmiňoval ženský rozměr běhání, psal o různých pohledech na běhání a pobíhání, tak jak je vidí různí kamarádi/kamarádky a spřátelené blogy a postupně jsem docházel k poznání, že jsem "duši" žena:). Náhodou jsem narazil na internetu na několik průzkumu motivace ženského a mužského běhání a je mi to naprosto jasné, fakt mám (aspoň částečně) ženský pohled (aspoň na běhání), protože podle výzkumů výrazně ženy (ne muži) mluví při běhání o pocitech a ze závodu si nepamatují ani tak svoje časy, ale jak se při to a po tom cítily, co prožívaly a jsou schopné o tom povídat pořád dokola:).

Taky u mě vítězí výrazně pocity a zážitky nad časem, cíleně si dělám radost, děsně fandím různým aktivitám, jako je pětka s *, což je "závod", co chystají holky. Takže jsem asi běžecký hermafrodit a lama k tomu:)! To jsem zjistil zase u ultráka na bězecké škole. Celkově se dá říci, že ten chlap ve mně mě nutí myslet na čas a na úsilí, ale ta ženská stránka mé "duše" mi umožňuje se z toho silně radovat a mít z toho naprosto skvělý pocity!:)

Jako dneska ráno. Pod tlakem okolností a času jsem vyběhl brzo ráno za tmy a já "poetická duše" (rozuměj trouba) jsem nechal doma čelovku. Říkal jsem si, je to znamení, abych měl lepší konkakt s přírodou. Jjo, jenže jak při ránu přimrzlo, tak se zbytky zledovatělých cest šíleně klouzaly a já nějak po lepším "kontaktu" :) s přírodou už tolik netoužil. Nicméně, doběhl jsem v pořádku a večer jsem pod tlakem "mužského" elementu absolvoval druhou fázi ve fitku a zakončil všední den s hezkými 26km. Prostředek týdne už snad dává tušit, že to s tou přípravou na ultra myslím fakt vážně.

Kéž by to bylo v červnu jak za dávných časů - muž ve mně uloví mamuta a ta ženská ve mně to prožije, zavaří a bude se z toho radovat:). Doporučená četba pro další dny? "Born to run" a "Lovci mamutů".

Budeme si držet palce při našich cílech! Ať nám to hezky běhá. 12:)

Zázrak? Ne tréning! :)

2011-01-15T18:18:00.003+01:00

V týdnu jsem se bál přestat běhat. V pondělí jsem sice měl mít volno, ale pro jistotu jsem zašel na léčivých 12km, vypotit se a vyčistit tělo a mysl. V úterý středu a čtvrtek jsem běhal podle plánu, ale přeci jen jsem se necítil být 100% v pořádku a tak jsem pobíhal na pásu ve fitku. Když se mi v pondělí po druhé zasekl pas a já to zase úspěšně zvládl, říkal jsem si, seš dobrej.. Když se ještě ten den zasekl po třetí, už to bylo normální...:)

Připomnělo mi to takovej dětskej vtip, jak se děda marně snaží, aby vnuk řekl slovo zázrak. Říká mu, co to je, když bys spadl z vysokého stromu a nic by se ti nestalo? Dědo, to je klika. Tak se děda ptá, no a co kbybys spadl druhý den a ještě z většího stromu a zase by se ti nic nestalo? No to je velká klika. A co kbybys spadl i další den? Vnuk pohotově odpoví, jó, dědo, TO JE TRÉNINK! :)

Takže TRÉNINK! Jak s tou chorůbkou a i s tím zaseklým pásem je to už pro mě stará vesta:), už jsem si na zvykl, že se to může stát. Prostě tréning! Byl jsem na sebe pyšný a proto jsem se divil, že se na mě osazenstvo fitka ve čtvrtek koukalo tak nějak divně:). Teprve, když jsem odcházel, tak jsem zjistil, že jsem měl svoje běhací trenýrky naruby:)! Asi mě podvědomě inspirovala Socketka se svým během naruby. No co, stane se to i v lepších rodinách, aspoň, že se pobavili..

V sobotu jsem konečně vyběhl ven, chvílemi probleskovalo slunce, bylo nádherně a tak jsem v euforii a přesně podle "trenýrkáče" dal 26km a snad se konečně vracím zpět na potřebnou úroveň:). Když zítra vyběhnu (sice nevím, proč ne, ale nechci to zakřiklout), tak bych mohl zakončit týden s 85km a to už vypadá o hodně líp než minulý týden.

Jako bych začal konečně trénovat na ultra:).

Ať se daří! 12:)

PS. Týden 85km.