čtvrtek 27. září 2012

Znamení...

Tenhle týden jsem v přechodu.. tedy nemyslím přímo, že bych byl v menopauze, což by se u staršího muže s duší ženy jistě dalo i čekat, ale jsem v přechodu mezi dietou/nedietou a změnou posunem v jídelníčku a pokud možno další přípravou na Stromovku.

Samozřejmě, jak jsem na sebe prásknul, že se snažím zhubnout, tak jsem dostal nejen hromadu dopisů, že je to blbost, většina kamarádů i mých guru mi vysvětlovala, že je to velká pitomost při přípravě na maraton a ultra, že mám prostě běhat a "neužírat" se:), ale samozřejmě mi nějaká přísnější pravidla na to, co mužů/nemůžu komplikovala i sociální život, že jsem se rozhodl udělat ten posun o pár dní dřív.

Určitě nejím jako dřív [množství i skladbu], ale zase to není žádné velké hladovění, kdy -- slovy moji dcery -- mi v každém oku bliká pečená kachna..:)... Prostě se snažím jídelníček nějak umoudřit, držet tam i trochu vína a běhat co můžu v rámci možnosti a času..Musím přiznat, že počáteční pokusy o dietu mi pomohly si (doufám) řadu věcí uvědomit a pokus se zjednat nápravu

[Ranní váha dnes ráno (čtvrtek) dokonce ukázala o pár dkg oproti pondělí méně, ale to je brzo na to soudit. Však běhám delší tratě, tak proč bych zrovna v tomhle ohledu měl být sprinter, že?]

Ale, slíbil jsem sám sobě i svým kamarádům, že se budu váhové hlídat, budu cílit na nižší úrovně, ale hlavně se budu snažit běhat, protože mě to baví a protože.. no řeknu svým úterním zážitkem..

V úterý se mi z technických důvodů nepovedla dvojsměrka a tak se vracím domů malou oklikou, abych Ivě zalil kytky.. mám na sobě tričko-dárek od mě nejmilejší s nápisem "Live to Run". Nastupuju do autobusu 174, že se malý kousek svezu. Takový trochu starší chlápek v maličko rozverné náladě (??prohibice??) povídá.. s tímhle tričkem byste neměl jezdit vůbec autobusem.. To byste měl furt jen běhat! Tady kousek v parku je jeden, co furt běhá s baťůžkem..!!! ... Usmívám se (je dobře být inkognito místní celebritou, že?), chystám se vystoupit a ze země zvedám svůj běžecký batůžek "Bouřlivák", ...přehodím si ho přes rameno..., chlápek se zaráží... koukne na mé společenské Asics a batůžek.. potom na můj potutelný úsměv a řekne.. Aha, to jste vy, co? :) Jen ho s úsměvem pozdravím, a naštěstí vystupuju bez toho abych vysvětloval, proč zrovna dneska neběžím..:)

A tak další signál k tomu, že běhat se musí:)!!! A abych už zavedeny zdejší kolorit nerušil, tak jsem hned ve středu po ránu vyrazil natěšeně do práce. Běželo se mi nějak lehce, že jsem si po úvodních 2km zahřívacího běhu říkal, no zkus trochu zrychlit lenochu, ať se posune průměrka někam k lepším číslům.. A tak jsem nestavěl ani u žádného stromku, žádný "značkování":), připadal jsem si jako chlapeček v tramvaji Š&G (..musíš vydržet na konečnou!...), prostě žádný zastávky. Naštěstí jsem tentokrát netlačil žádného vozíčkáře do kopečka jako v pondělí.. semafory mě sice zdržely.. ale dobíhám k práci, vypínám mobilní GPS aplikaci a vidím na displaji neuvěřitelný čísla!






Pochopitelně to není náhoda, že? Traťový rekord a samotný 0 a 1 mi posílají vzkaz, že vzdávat se nemá a že příprava je od toho, abych se na maratón připravoval a abych se snažil ze všech sil. Protože je ve finále míň důležitý jestli to vyjde nebo ne, důležitější je, abych měl pocit, že jsem pro to udělal maximum. A to dělám:)!

Mimochodem, ten čas a numera kolem jsou super, ale on by byl skvělý i kdyby končil 21, 22 (nejen 23), což já jako "čtu", že "cesta" je dostatečně široká i pro mě a neběžet po ní by byla velká škoda!

Běhu zdar, ultra zvlášť!

12:) 

pondělí 24. září 2012

Jaky ročník to pálíme?:)


Vždycky se mi líbilo, když jsem pil nějaké starší víno a při pohledu na jeho ročník jsem si uvědomoval, co se v daném roce stalo, například často s lidmi, co s nimi piju to víno:) jsem se třeba ani neznal... ale proč o tom mluvím...
Dneska ráno jsem vlezl na váhu a číslo 78, které se mi na ní ukázalo mě vrátilo zpět do mého mládí.. musel jsem přemýšlet, dlouho přemýšlet, kdy jsem měl takovou váhu..:).. jjó byl to ročník 1980, kdy jsme úspěšně postoupili na spartakiádu na Strahov a při pravidelném cvičení jsem shodil řadu kg, ale pak už měla váha jen ten stoupající trend, který dostal další silný impulz, když jsem na vysoké přestal kouřit:)..

Takže v sádle pálím rok 1980...

a že to byl dobrý ročník, málem jsem několikrát téměř úspěšně :) získal dívky svých tehdejších snů, záměrně říkám téměř úspěšně, asi jako když Šimek s Grosmanem málem vyhráli soutěž o Milušku Voborníkovou:). Prostě jako znalec (piják vína by prohlížel barvu a hodnotil buket) si připomínám jednotlivé skvěle příhody a trapasy, jako by to było včera..:)

První týden, tedy 6 dnů, abych byl přesný mého nadšeného dietního úsilí je za mnou, asi Leona si to představovala jednodušší, ale tak nějak tvořivé a v rámci možnosti tím různé proplouvám, dál jsem si závazek, že to není jen chvilková záležitost, že je to rozhodnutí nafurt:), abych se správné motivoval, protože pořád věřím, že všechno je v hlavě a pak ještě v nohách:).. proto jsem si dovolil zvolit jeden den, kdy si dovolím "hřešit" tedy porušit plán a vzít si sladké nebo alkohol...prostě aby to bylo normálnější:).
Tentokrát to vyšlo na sobotu, kdy jsem slavil skvěle výročí, ale jak jsem řekl, protože věřím, že je to v hlavě a taky v nohách, snažil jsem se veškeré svoje úsilí podpořit tím, co mě baví a co k tomu jaksi neoddělitelně patří a to je pobíhání... Prostě jsem běhal, když to jen trochu šlo.. někdy pomaleji, někdy rychleji, někdy kratší trasy někdy delší.. koukám na týdenní souhrn a jsem příjemné potěšen.. na displaji svítí magických 155 km a tedy 16.5 hodiny příjemného pobíhání..

Nejlépe to vystihla jedna babička že Stodůlek, která mě během víkendu několikrát viděla ráno běžet s Deri, potom samotnýho mě potkala v parku, pak mě viděla pobíhat za sekačkou před barákem a potkala mě i večer.. následující den po ránu s batůžkem běžím do práce a .. potkávám babičku.. Zdravíme se a ona říká, vy jste takovej činorodej, pořád někde pobíháte..:).

A tak úsilí, činorodosti a běhu zdar! Ultra úsilí a ultra běhům zvlášť! 12:)

čtvrtek 20. září 2012

Důvěřuj svému sádlu!!

V pondělí jsem se ještě sešel se svými kamarády, abychom si vzájemně povyprávěli o našem boji s protivenstvími světa, jako jsou lékaři, choroby, naše a lidská hloupost a podpořili se v dalších bojích, ať už to jsou běžecké závody, pracovní úsilí nebo změna stravování a hubnoucí kůra... Dostal jsem spoustu užitečných rad, některé jsem zapomněl hned a jiné patrně popletl:).
Jestliže jsem tady několikrát otevřeně přiznal, že běhání nerozumím, tak hubnoucí kůry vůbec nechápu:), což se projevuje už v následujících dnech v mailech s Leonou..Uvedu krátký příklad.

Leona (út): Tak jak je, držíš?
Já: Jasně, zatím je to dobrý:), běžel jsem do práce, popracoval, teď si tady jím misku zeleniny a kousek kuřete, chystám se na dvojsměrku zpátky..
Leona:.. dobrý, dobrý.. Počkej, ale dneska máš jíst rybu!!!

Já: aha, ale doma mi dali s sebou kus kuřecího masa! Tak jím kuře..:)
....
Jak jde čas, tak postupně přidávám další a větší "chyby", vynechám veselé detaily, abych Leoně nerozediral rány:) -- prostě podle profilu její optimální diety dělám spoustu chyb. Ovšem Leona na můj přístup nezanevřela a snaží se mi i tak radit, takže bych to neviděl úplně beznadějně:).... Snažím se ji vysvětlit, že já i špatně běhám, dělám i běžecké chyby a ne málo (a přesto mi pobíhání zaplaťpánbu celkem jde a jsem moc spokojený), a tak by logicky mohla čekat, že dietologicke chyby budou následovat .... a že stejně věřím, že to do jistě míry může fungovat i tady.. Ta "cesta" přeci musí být dost "široká"...alespoň tak široká, aby po ní mohl spokojeně projít a proběhnout šťastné ženatý nadšený pobihač, ne? :)
Dodržuji to hlavní.. nejím cukry, nepiju alkohol, ani pivo, ani víno a snažím se nejíst moc a běhat. Včera mi Leona vynadala, že jim zase málo, tak jsem dneska zase snědl asi 0.6kg masa, ono se to v průměru nějak srovná.:) Jedinou stálicí je moje pobíhání.. Běhám, tradičně, co to jde.. k dnešku je to od pondělí lehce nad 100km, zítra mám běžecké volno, pokud mi bude počasí a vše přát, tak bych v neděli mohl zakončit se 130+ a to dává rozumný základ, řekněme 12 pobihacích hodin.
Co jsem si znovu ověřil, že i při dvojsměrkách a úplně absenci cukru se dá rozumně běhat. Ten start je určitě pozvolnější, ale že by to nešlo??? To ne.. Leona mi jako poslední záchranu nabízela, ať si beru před cestou domů banán, abych nezkolaboval v kopci, ovšem to nedělám..
Jedno z hesel, která mi z pondělního setkání uvázlo v hlavě bylo Lubošovo závěrečné provolání: "Důvěřuj svému sádlu!!" :) ... myslím, že má velkou platnost a stejnou hloubku jako Cimrmanovo "Budoucnost patří aluminiu!"... a tak si určitě neberu na dvojsměrku žádnej banán, na co taky, když mám energii sbalenou na svém těle a vydávám se cestou domů..
Zítra neběhám, nestihnu to časově, mám navíc tři společenské párty, kterých se budu muset zúčastnit. Budu na nich jako práva modelka... chodit se sklenicí vody kolem tradičně bohatých stolů, navíc všude výborné pivo a víno zdarma.. a já k té vodě možná skousnu kousek papriky nebo rajče. To bude vodvaz!:)
A tak díky všem za podporu, je to zajímavý začátek, i když mám za sebou teprve tři dny, snažím se "vysílat" své hlavě a tělu jasné signály, že je to na furt. Že moje zbytkové sádlo nemá čekat na záchranu, protože žádná nepřijde..:)...Mám hezkou představu.. Vidím ten "tuk", jako bláto na svých běžeckých hadrech a představuju si, jak běžím, tak to bláto osychá a postupně ze mě opadává.. Ale než se to stane, tak věřím, že mě to sádlo donese ještě hóóódně daleko!:)
Běhu zdar! Úsilí zvlášť... a důvěřujme svému sádlu!   12:)

sobota 15. září 2012

Váha a maratónský čas

Teď jsem na dovolené a před odjezdem jsem přemýšlel, co udělat víc pro zlepšení mého pobíhání? Jak si já starší chlápek můžu zlepšit svůj nezlepšitelný :) čas na dlouhé vzdálenosti?

Při všem přemýšlení a konzultacích se strýčkem Googlem jsem narazil na zajímavý článek s radou jak si jednoduše zlepšit svůj maratónský čas o 17 minut... Rada byla celkem krátká.. Zhubněte 10 kg! ... Na základě nejrůznějších statistik doplněna tabulkou, jak úbytek váhy ovlivňuje v průměru nás výsledný maratónský čas...

V podstatě je to prostě, hodně názoru na běh se mění, ale když přijde na vytrvalecké závody tak se všichni shodnou. Čím méně vážíme, tím rychleji se dostaneme do cíle...:). Doporučuji se kouknout třeba i na zajímavý článek zde.
TAB. Efekt zhubnutí na zlepšení běžeckého času
Změna
Váhy 5k (min:s) 10k 1/2 Maratón Maratón
1kg 0:12 0:25 0:52 1:45
2.5kg 0:31 1:02 2:11 4:22
5 kg 1:02 2:04 4:22 8:44
10kg 2:04 4:08 8:44 17:28


Náhody evidentně neexistují a tak když se kamarádka a externí poradce :) našeho modrého oddílu -- ano, Leona -- při našem běžecko-blogerském srazu rozhovořila o stravovacích návycích a dietách, věděl jsem, že je to znamení.

Malá odbočka. Je zajímavý, že když jsem vážil 105kg a byl jsem nejen tlustej, ale i obézní, tak mě nikdy nenapadlo držet dietu. Ted po té, co jsem díky běhání a pobíhání zhubl velký kus člověka a moje váha se ustálila kolem 80kg a pro většinu svého okolí jsem prý štíhlý chlap:), tak jsem otočil a vidím, že prostor k hubnutí tu je, podle Leony bych mohl dojít či doběhnout i na 73kg spíše i 70kg, bez jakékoliv újmy (měřeno tabulkami) a tak do toho!!!

Cituji Leonu:...Je drsný, sám to vidíš...Když budeš mít hlad, tak se napij, hlad je převlečená žízeň:)... ... Hlavně to prosím nedrž déle jak ty tři týdny! :).. [abych na Leonu lépe odkázal, najdete ji, jak nesedí za pecí, případně zde má svoje služby]

V jejích pokynech se objevují samá dobrá slova, .. drsný...vydržet.... nepodceňuj.. úplný ultra :) a tak si říkám, proč ne. Žádný výmluvy, musím to zkusit, začnu hned a udělám co půjde. Od začátku jsem jako výmluvu proti dietám a změnám jídelníčku slyšel různé hlášky -- i já jsem je používal -- o silných kostech, robustní postavě:), ale jsou to kecy. Jak jsem koukal do různých váhových tabulek, tak ty rozdíly často nedělaly víc než 3-4 kg v maximální variantě:), tak se nemám na co vymlouvat..:).

Držte mi palce a třeba se i připojte se svým úsilím, půjde (nám) to líp:). Já začínám v úterý.:)

Běhu zdar a našemu úsilí zvlášť! 12:)

středa 12. září 2012

(Ne)viditelný trail....

Je zajímavý, jak jsme (soudím podle sebe) často zahledění do sebe nebo nevidící věci jasné a zřejmé... Okamžitě jak mi Stín ukázal svoje trailové stezky podlehl jsem jejich kouzlu a říkal jsem si -- hlupák (!) -- objevím si taky super "trail" vyšlapu v Prokopáku Stínovou stezku... přitom řada cest tam dávno existovala, některé prošláplé turisty, některé zvěří (nebo obráceně?), některé dozajista utajenými běžci a já to neviděl, nevnímal nebo nechtěl vidět.. běhajíc po hlavních ulicích, neviděl jsem pavučinku vedlejších strmých, křivolakých cest a cestiček... a najednou jako když mávne kouzelným proutkem, objevily se jich mraky a já zase mám co prozkoumávat...
Posuďte sami, třeba spojení horní louky a dolní silnice, oklikou z hlavni cesty..


Nebo nový výběh na louku:


V poslední době nemám nouzi o zážitky a příhody, problém je, že se dějí i na můj vkus příliš rychle a hekticky, docela se těším, že zklidním tempo běhu události a pokusím se zrychlit tempo běhu samotného.:) Podle všeho jsem dostal od vrchnosti předběžný souhlas, že najdeme řešení a přesuneme moje povinnosti, abych mohl běžet Pražskou 100 a od Stína pokyny, abych se vykašlal na přípravu na 100 -- to je ještě daleko :) a soustředil se na přípravu na Stromovku.

Včera jsem absolvoval náročný jednodenní výlet do Karviné a zpět na konferenci, díky časovému presu jsem si to vůbec neužil, ale zase zážitků bylo neskutečně... Dneska odjíždím na krátkou dovolenou do Alp do Zell am See, už se těším, jak po ránu budu pádit kolem jezera, snažit se něco naběhat a potom budeme chodit s moji nejmilejší po horách (ovšem má šíleně pršet!). To by v tom byl čert, abych se dobře nepřipravil na Stromovku...Dám do přípravy, co půjde... mám i několik tajných karet v rukávu, jednu z nich vytáhnu co nejdřív:)!!!

Běhu zdar - úsilí nás starších a ultra zvlášť. 12:)

pátek 7. září 2012

Běháním za veselejší svět:)

Luboš mi začátkem týdne povídal, že mi drží palce na Stromovku a Pražskou 100, ale že by se nedonutil to takhle drtit, km, km, dvojsměrky (do práce 15, z práce 15).. Prostě, že to musí být náročný..

Někdy je, někdy hrozně:)... ale někdy, někdy se dějí takový věci, že je to jak ve filmu... Jako kdyby mi ten běžecký pánbůh chtěl udělat radost, za to, že jsem takovej poctivej pobíhač a tak mi občas nadělí náruč plnou zážitků. No posuďte sami...

Tento týden běžím dvojsměrku domů, kousek u odbočky k loděnicím se za lavičkou převlékala hezká holka do sportovního, brala si elasťáky (a měla s sebou kolečkový brusle), běžím kolem když je zrovna ve fázi.. "v kalhotkách"...nedá mi to, obdivně zvednu palec nahoru a řeknu.. "fakt pěkný" ..:)... Její odpověď mě dostala, málem jsem s sebou o ten obrubník fláknul.. "já vím.. může to bejt i hezčí... " :) .. už jsem nechtěl v téhle nebezpečné konverzaci pokračovat.. Běh se stává rizikovým sportem..

Běžím do kopce od Hlubočep údolím.. už na mě dopadá únava, přede mnou pěkná ženská s mladou dcerkou na kolech.. a tak běžím kus za nimi, když je malé stoupání, tak žertuji s dcerou.. ať přidá, nebo, že ji předběhnu, přeci se nenechá předběhnout starším člověkem.. vydrželi kus údolí, ovšem závěrečné trochu větší (i když pořád mírně stoupání) už je v moji režii.. říkám té holčičce (a mamince) tak co, celou dobu jste vedli, nedáme závod do toho kopce?
[normálně bych provokoval svoji gambitovou frází.. "tak co, dáme ten kopec ve velkém stylu?" :)...] no ve finále na mě neměli, ale ta holčička, mě dostala, jestli bych s nimi nechtěl běhat častěji.. :)... [a tak jsem ten kopec vyběhl, jako by mi hořelo za patami.. kdyby to tak slyšela moje nejmilejší, jasné slunéčko, tak by si asi hned pomyslela něco ne moc hezkého..:)]

Aby toho nebylo málo.. Běžím nahoru a v poslední části údolí kousek vidím chlápka se psem na vodítku jak celkem hlasitě telefonuje se ženou a mává při tom rukama, jako větrný mlýn.. slyším, jak ji vysvětluje.. ne nejsem s žádnou ženskou, nejsem.. jsem v Prokopáku na procházce se psem, sám..co by tu kdo se mnou dělal.. jak ti to mám dokázat? za 1/2 hodinu jsem doma!!! ..Počkej. Teď kolem mě běží chlápek, má zelený tričko a žlutej batůžek.. No, ten, ten jak tady furt běhá.. do 10 minut ho uvidíš z okna u rybníka, aspoň vidíš, že nekecám!!! :)

No není to neuvěřitelný??? Zachraňuji manželství, moje pravidelně pobíhání se stává pro některé pejskaře stejnou kotvou, jako pro lidi, žijící u trati houkání vlaku.. "ááá šestka, dneska má ale maličko zpoždění.. "..:)

Zážitkům zdar, běhu taky a ultra zvlášť! 12:)

úterý 4. září 2012

Ty mně smíš i lhát...

...moje milá GPS navigace, ty mne smíš i lhát..:)...


Minulý týden jsem tady prohlásil, že se soustředím na podzimní maratón ve Stromovce a že udělám všechno proto, abych přeorganizoval svoje povinnosti a běžel Pražskou 100 velmi bojovně.. Proto jsem v pondělí po ránu vyběhl do práce relativně velmi svižně, žádný šetření na dvojsměrku:).. No na maratónské ideální tempo to nebylo, ale i tak to byl "rekord" trati:), zase kdo by se hnal do práce, že:)?
Koukám na celkový čas 1:13 (hergot, že bych zkusil dostat tam tu 12?) a na displeji svítí magická průměrka 4:44...Jako přítel čísel zapomenu na 12 (ale není všem dnům konec!, navíc 4+4+4=12), usměju se a mám velkou radost.. No to se mi povedlo! Nejen, že jsem zlepšil rekord, ale zároveň jsem průměrku 4:56 nahradil také něčím "krásným".. To je určitě znamení, to se přeci nestává každý den..:)
V práci jsem pro samou práci málem zapomněl jíst a pít a tak před koncem pracovní doby rychle vyzunknu poděbradku, dva čaje a cpu si do obličeje 1/4 bochníku chleba se sýrem a extra horký kaštany:). Pak se zarazím, vždyť já běžím domů!!! Do toho kopečka, to bude těžký, ... ale přeci nepojedu krtkem?!!! Málem bych propadal poraženeckým náladám, ale pak si vzpomenu na ranních 4:44 a moji ranní e-mailovou poníženou supliku o přeorganizování víkendových přednášek, abych mohl radostně v prosinci pobíhat na pražské 100.. A hned mám dobrou náladu -- Tedy to jsem zvědav, jestli mi to povolí, ale když nevyjde žádost o ultra, zkusím "rodinnou oslavu"... v nejhorším případě "nemoc", lhát se sice nemá, ale neříkal to i V.I.Lenin, že každý kompromis a drobný úskok, který slouží zájmům dělnické třídy, že je dobrý? Proč by to nemělo platit pro ultra, že? :)
Udeřila pátá hodina, opatrně beru batůžek...v sobotu jsem s ním běžel Nike běh a při pronásledování syna v závěrečném spurtu jsem všude slyšel komentáře, podívej se, támhle někdo pádí, jak kdyby mu hořelo u zadku a ještě má bágl, jako kdyby něco ukradl!:).. tak si beru svůj batůžek "Bouřlivák" a vyrazím do ulic, směr domov, automaticky a ze zvyku zapínám navigaci a běžím... Pomalu, obezřetně rozbíhám, kličkuju mezi turisty i místními, už zkušeně na dálku diagnostikuju kuřáky a kraulovými nádechy nebo stylem "potápěč" bezpečně probíhám kolem kouřových zón... Prostě mazácky se dostávám na nábřeží, nechám nohy běžet na "volnoběh" :) a tam se plně ponořím do svých představ. ..
Neběží se mi úplně lehce [bodejť by jo, když se člověk necelou hodinu před během pořádně nají a napije,že:)] ale představuji si, že končím nějaký náročný běh, vidím to nábřeží jako tu širokou a dlouhou ulici v Leadville a v duchu slyším, jak mi všichni fandí, mávají na mě, křičí.. "good job runner!!!" a já se usmívám a běžím lehce, jak jen to jde, zapomínám na všechno, únavu, bolesti..

Tak jsem se tomu pocitu poddal, že najednou cítím, že se mi běží fakt lehce. Ženský hlas z navigace mě povzbuzuje hlášením, že průměrka klesla na 5:43 (!), a tak pod dojmem lehkosti zapomínám na kopce přede mnou a stále lehce zrychluju a prožívám tu euforii doběhu na stadión v Amsterdamu, mexické vlny od přítomných diváků:)... Ani nevím jak překračuju most a vbíhám do údolí. Vysoké stromy asi spolu s mraky zastřely čidla mé navigaci a následně se dívčina v mobilu "zbláznila" a začala mi hlásit km výrazně častěji a dávat výrazně, ale výrazně lepší průměrky..:)

Nejdřív jsem si říkal, co je to za blbost a že to vypnu, ale vypněte sporttester, když vám žena medovým hlasem v kopci říká, že běžíte km za 3:45, že..:).. A tak si znova uvědomuju, že vlastně běžím rychle a lehce, takhle rychle (tedy virtuálně) jsem ještě neběžel.. než doběhnu pod tubus metra na Hůrce, tak už mám místo 14km "naběháno skoro 23km, než skončím svých 16, tak je z toho 26km a k tomu odpovídající časy na km. Nevěřícně koukám, na displaji na ty vzdálenosti, ale pak si říkám, nojo, ale čas je přeci stejný:), kouknu na čas a i ten má magickou hodnotu 1:22:11, což je nejen hezký numerický čas, ale na běh do kopce v této fázi moji laické přípravy, vůbec ne špatný!! Vždyť ještě minulý týden jsem to za stejný čas běhal čerstvý po ránu z kopce do práce..(!)

A pak, že se lhát nemá! Rychlé měním zásadu a povoluju, že mi můj sporttester může občas takhle hezky zalhat.:).. Upřímně, přiznávám, že jinak bych asi to tak lehce a s úsměvem nedal.

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)