středa 27. února 2013

Chvála K

K je v mém pohledu na běhání naprosto Klíčové:). Vždyť mojí Kotvou je Kupa Kilometrů naběhaná často během pravidelného Komutování (jak znalci říkají přesunům do práce a z práce).

Ale hlavně Konzistentně (tedy dávám přednost co nejvíce opakovaným výběhům místo jednoho heroického tréninku). Nemám moc rád Klopotné intervalové běhy, ale Kopce jsem si nakonec i oblíbil a když je nemám, tak si je i nastavím..:)

Vždyť všechny podstatně vrcholy začínají na K.. Horolezci by hned řekli K2 ... a proto se těším na K10 (civilně zvanou Kbelskou 10). Myslím, že bych ji měl běžet stylově, co nejdéle se udržet u Davida K. (!) a zkusit třeba i pokořit tu K***vskou :) 40minutovou hranici.. Ale Kdeže... budu se radovat z tak jako tak.:)

Hlavně ne Klopýtat, ne Kulhat, ne Kouřit, nijak ne Kalkulovat, ne Kňučet ani ne Kňourat, vyhnout se Kolizím, nebát se Konkurence, v závěru nebýt Kaput ani KO... nedbat na Kibice ale hlavně mít Kuráž, být v dobré Kondici, povzbuzovat Kamarády, běžet Krásně, proběhnout správně Kontroly, spálit všechny Kalorie, překonat všechny Krize, a běžet, běžet ... až do Konce!!!!

Možná budu zase Komický, ale K10 je K10.. Kurňa! :)

K zdar, Kamarádům zvláśť! 12:)

PS. Kamarádi, v zimě jsem dělal všechny možné běžecké K*k*tiny, jen ne trénoval rychlost a závodění. Ale nevymlouvám se. Udělal jsem maximum. Budu se snažit držet klubové barvy vysoko, startuji za tým ithinkbeer.com a pochopitelně za lamí část naší dvojky Los a Lamos:)... Nedám se (sám sobě) lacino:).

pátek 22. února 2013

Jak jsem (se) špatně namazal a jak jsem si "užíval"

V úterý jsem špatně namazal -- tedy skoro jako na běžkách.. lepil se mi sníh zespoda pod patou (nevhodně zvolených) běžeckých bot. V úterý totiž začal padat čerstvý sníh a já měl před sebou představu dvojsměrky. Z pondělí byly venku moje silniční Mizuna a tak jsem do nich bezmyšlenkovitě vklouzl a vyrazil [nevím jestli víte/znáte, ale Mizuno podkova pod patou je na silnici skvělá, ale mimo silnici úplně pitomá? Přesně se do ní vejdou a zapadnou silniční kameny, borová šiška.. a tak]. Za malou chvíli jsem byl jako na běžkách když se špatně namaže -- pod patou vždy kopec lepivého sněhu, co chvíli zastavím, oklepu a zase běžím dál..

Při seběhu z Barandovského mostu jsem si neuvědomil, že vlastně nemám podrážku a jak jsem se vyhýbal jednomu pejskovi, tak jsem s sebou pěkně majznul. Jeho panička koukala, co se děje a já na vysvětlenou dodávám, že jsem "špatně namazal", což ji rozesmálo a vtipně odpověděla, že podle toho, jak jsem sebou rychle plácnul, tak jsem spíš namazal až moc..:). No hlavně že neřekla, že jsem se namazal moc..:)

Ale za chvíli mi otrnulo.. běžím po nábřeží a už jsem (tedy věřil jsem tomu) získal určitý grif.. pár kroků běžím a pak patou posunu po zemí, čímž odřu lepicí se sníh.. když už mi to šlo úplně nejlépe, tak běžím kolem Žlutých lázní, kde -- jako na potvoru -- se zase vyhýbám pomalu jdoucímu psisku s pěknou paničkou. A jak jsem tak praktikoval ladné otírání pat, tak jsem to asi přehnal, smekl jsem se po patě, noty vyletěly svorně nahoru a já dopadl úplně natvrdo na měkkou část zad.:). Co myslíte? nějaká úcta ke "stáří"? :).. Kdepak smála se mi a prý co dělám? [Tyhle otázky miluju!:)]... Protože jsme byli před Žlutými lázněmi, tak mi to sepnulo a povídám.. Co by? Nic.. normální lázeňský švihák.. Jak vidím lázně a pěknou ženskou, tak s sebou švihnu!:)

.Aby to nebylo jednoduché, tak mi středa nevyšla na běhání a ve čtvrtek jsem byl od 4 ráno služebně mimo. Večer při návratu že služebky jsme s Deri tak nějak "zoufale" běželi na louku a zpět (10km) s tím, že si na pátek beru dovolenou a poběžím třeba někam dál..
Původně s Lubošem naplánovaný spartakiádní běh na Karlštejn jsem kvůli velkému mrazu a Lubošovo práci nakonec přesunul na jindy a tak ve čtvrtek večer mi povídá moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko... "To se budeš divit, jaká jsem hodná! Když máš zítra to volno, tak jsem ti domluvila na chirurgii, že se ti "podívají" (!!! :) ) na ten tvůj natrhlý nehet na palci. Udělají to hned, nebudeš muset čekat!!!"... :)

No řekněte sami, dá se tomu odolat? Taková protekce:), budou mi ubližovat hned! Už tam běžím!!! Nemůžu se dočkat!!! :)

[Tedy nevím, kde se bere to obecné povědomí, že běžci a pobíhači delších tratí jsou vlastně masochisté a nemohou žádnou takovou příležitost minout:)]..

Původně jsem si naplánoval, že si radši v pátek po ránu půjdu aspoň na chvíli zaběhat, ale byl jsem vyveden z omylu, že je potřeba tam být relativně brzo, příští týden má paní doktorka volno/prázdniny tak abych o "to" nepřišel!! :)...

Tož ja, abych o to nepřišel:). Původně jsem byl chlácholen, jako že mi to "odstřihnou".. asi podobný trik jako u malých děti, .."pan doktor se ti jenom na ten zoubek koukne"..:).. jasně, že se koukne, ale maminka už neříká, že před ho tím koukáním vytrhne:)... Tady se také stříhalo, ale až po té, co mi ten nehet vytrhli.:)

Ale jo.. nehet a já jsme oddělení, asi nejhorší a nejnepříjemnější je to umrtvení (pořád nevím, proč se tomu říká umrtvení) bolí to i teď, ale ne víc než nehty po Silvě. Tak se jdu obléci a zkusit to maličko rozběhat..:)

Všemu zdar, ultra zvlášť! Naším zážitkům, našemu úsilí a ať s námi zůstává radost!

12:)
PS. Jak žijeme v té pospolitosti, tak teď čtu v iDnes, že budoucí prezident se motá, protože má zanícený palec na palci (doporučuji přečíst diskusi)!! To mi hned připomnělo naše bohatýrské popíjení v mládí, když jeden můj kamarád bujaře vykřikoval. "ožerem se, až nám slezou nehty na nohou"! :)... Už toho alkoholu tolik nevydržím, tak mi s těmi nehty museli lékaři pomoci, zato jak čtu, budoucí pan prezident je jiná liga.:)

neděle 17. února 2013

Doba je nesmírně dynamická...

... a všechno se každou chvíli mění. Ze skvělého se stává průměr, aby se z průměru stal v daných podmínkách skvělý výsledek... jestli tohle není ten pravý trénink na ultra? :) Budu se muset zeptat zkušených...Ale aspoň já to tak beru.:)

Minulý týden jsem z pracovních a rodinných důvodů vynechal pondělí a úterý a propadal jsem malému zoufalství:) a kilometrománii:), nakonec i s drobným odpočinkem jsem zakončil se skvělými 92km... kdo by to byl tehdy ve středu ráno řekl, že?:). To zase tento týden jsem měl impozantní začátek a výrazně horší konec. Pondělí a úterý dvojsměrky a tak v úterý večer mi svítí na počítači 62km a nádherné pocity. Ve středu až večerní běh, zato relativně svižně se sousedem a rázem 77 a nádherný čísla..Jenže mi vypadl čtvrtek a pátek:) a jakoby se o mě pokoušely nějaké vážně mužské choroby, že by rýmička? Možná i boleníčko v krčku?

V tu chvíli si musím vzpomenout na svého oblíbeného Saturnina a připomenout si, že nejhorší zapomnětlivost je, když se zapomeneme radovat že života.. "Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci aby jenom hřála."

Přesně tak.. vždyť já v té idyle (ťuk-ťuk) žiji pořád.. Například ta úterní dvojsměrka byla naprosto luxusní... Sice jsem se zdržel déle v práci, ale s čelovkou a v padajim sněhu je cesta z centra Prahy do Stodůlek obzvlášť malebná... Světla a pouličních lamp postupně ubývá a sněhu a ticha přibývá..


 


Ve čtvrtek jsem si užíval setkání s běžci v restauračním zařízení, a tam jsem si uvědomil, jaký jsem vlastně padouch:). Jak už se tak bavíme o všem možném, došla řeč i na nepřítomného externího "člena" modré buňky, na Běžícího Stína. Nadšeně jsem kamarádům vyprávěl, co mi zrovna napsal a viděl jsem v jejich očích, že jsem vlastně pěkný mizera:) -- no jako když nějaký lump bere dětem hračky... "Tak chudák BS nemá čas na psaní blogu a ty ho otravuješ a on ti píše dlouhé maily???" :) ... "Nebylo by jaksi lepší, kdyby ti psal jen krátce a radši psal na blog i pro nás?? "...:)

Abych to trochu odčinil, tak sem plácnu pro potěchu aspoň kousek z dopisu BS a jeho reakce na mé nastavované kopce a přípravu na Zane Grey..

... a ten tvůj veverčí trénink :))) ... rozhodně si z toho nic nedělej ...kopců na ZG je hafo, ale nejdelší jsou jenom dva. První je hned po startu,to půjdem pěšky na posledním místě. než se výškrábem nahoru začne svítat a my "předběhneme" tak asi 8 lidí, kteří se zapomněli vyčurat nebo si šlápli na tkaničku od bot. Druhý nejvyšší kopec je taková šílená jehla asi někde po 60km, ale i pěšky a v podroušeném stavu to trvá jen 9 minut se vyškrábat nahoru. To je dost rozdíl proti třeba našemu Jemezu, kdy slavné "Caballo" bylo 50 krušných minut stoupání mezi 10-20%, Cerro Grande hodina deset a výšlap na Pajarito (bylo tam sice pár rovinek) trval dobře přes dvě hodiny. Oproti tomu ZG je takovej divokej dikobraz. Kolem 3km stoupání celkově, ale většina kopců jsou takové jedové vršky na 3-4 minuty. Do hodiny se jich sice vejde klidně i 15, ale to by veverku Tvého typu nemělo vůbec rozhodit :)))

A proto, heslo následujících dní.. Vydržet, kamarádi, vydržet.. děláme to určitě dobře:). A to, že někteří z nás tomu pobíhání dali téměř "duši" není zase tak špatně... Neklesat na mysli, když to vypadá bledě a zase nepolevovat a nemalovat si vzdušné zámky, když se zrovna vede líp:). Prostě si užívat každou chvilku, každý km..

A jak říká můj nejlepší kamarád.. ... všechno, co za něco stojí se nezískává snadno... ultra se rodí na bolavých nohách ...tak to tak musí bejt, ne ? :)

Běhu zdar, ultra a kamarádům zvlášť!!! 12:)

úterý 12. února 2013

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají..:)...

...mimochodem, uvědomili jste si někdy, na základě čeho se často rozhodujeme?

Ano, vím, jsem jedna z modrých zmijí:), která cíleným útokem přesvědčila Leonu k účasti na K10 (známé v civilním světě jako Kbelská desítka) a o to víc si možná uvědomuji, jak moc jsme manipulováni... A to nejen svými kamarády:), ale i reklamou a vábením kolem..Zažil jsem to teď zase na vlastní kůži. Ale postupně.

Rada spřátelených blogů se (radostně) chlubí svými dárky a tak se také já musím pochlubit (a připomenout si svoji radost) ... ovšem i ta moje cesta k radosti byla radostná a veselá... Ano dostal jsem jako dárek peníze, abych si koupil něco, co bych si jinak nekoupil, protože by mi bylo líto těch "papírků".. a tak jsem si "něco" vybral..

Přemýšlel jsem nejdříve co..
Protože rád pijí víno, tak jsem nejdříve zabrousil na různé servery nabízející víno a čtu si v popisu/nabídce neskutečně věci...Schválně sem dávám příklad..

Víno má barvu ryzího zlata s oranžovými menisky a odlesky bronzových tónů.Vůně vína připomíná kandovanou citrusovou kůru, cibéby a okvětní lístky růže. Chuť je velmi kořenitá a robustní. Můžeme v ní najít růžová poupata, kandované citrusové plody a první jarní med.

Říkám si panenko skákavá.. to musí být víno...:).. ale pak mé internetové "kroky" vedou či doslova pádí do sekce běžeckých bot a hned si čtu popis další nabídky k radosti..

Bota má fantastický kontakt s podložkou, zejména pak na blátě, mokrém kamení, sněhu a ledu, ale neztratí se ani na silnici a zpevněných cestách. Prodyšný svršek pak doplňuje funkčnost této boty na maximum, i pro běhy ve špatných klimatických podmínkách. Bota je pevná, ale přitom dostatečně pružná, chrání dobře nohu a zároveň poskytuje teměř nepoznaný pocit lehkostí.. Je vhodná pro všechny typy běžců, včetně běžců s nadváhou...

:)..:)..Co teď? Už málem kupují univerzálně-speciální boty:), ještě váhám.. protože při svých naběhaných km by mi zase tak dlouho radost nedělaly... v tom mi padne do očí popis vlastností jednoho běžeckého trička a jsem ztracen:..)

Pro snadnejší a delší běh a regeneraci po něm. ..... pomáhá posturální podpoře hrudníku a svalům horní časti těla a zlepšuje tak přijem kyslíku během běhu. (NO TOHLE!!!) :)



... sami uznáte, oko nezůstalo suché, ještě, že triko nesvítí samo na cestu, nevaří čaj nebo mi neříká, kudy mám běžet. A tak i když mě cena celkem šokovala, přeci jen je to dárek.. a ten má dělat radost a přinést něco, co bych si sám od sebe asi nekoupil ...
Takže teď se mi bude běhat o řád lépe, bude se mi vlastně automaticky posilovat horní část těla, část námahy s dýcháním vezme tričko i za mě...:). [Není už to doping?].. Takže pokud bych někoho z vás předběhl, tak to není moje zásluha... to je tím tričkem...a pokud vy předběhnete mě, tak jste ještě lepší než já a kouzelné tričko k tomu :)!


Běhu zdar! Ultra zvlášť 12:)

pátek 8. února 2013

Kilometro-mánie :)

Jednou se mi svěřil velký ledo-borec Machy, že trpí termo-fobií (odborně též kryofóbie) a hned vysvětlil, co to je... Že se boji, že když si na teplo moc zvykne a pustí si ho k tělu, tak jej pak zima a studená voda obzvlášť skřípnou:). Hned jak mi to řekl, tak už tehdy jsem si uvědomil, že jsou chvíle, kdy trpím silnou kilometro-fobií...

Význam je skrze Machyho vysvětlení naprosto jasný.. Bojím se, že jak nenaběhám, tak mě to také na dlouhých tratích a v kopcích patřičně zmáčkne.:)... Postupem času se u mě kilometro-fobie maličko upravila do mírnější formy kilometro-mánie:). Už jsem zjistil a smířil se s tím, že krize vždycky přijde:), že se s tím nedá nic dělat a bránit se tomu nebo tomu nějak vzdorovat už i mně přijde dětinské... Ale o ty km pořád bojuji i o každé vyběhnutí, protože, co kdyby to zítra nevyšlo!!!:)

A teď si představte, že mi na začátku týdne z nějakých důvodů (práce, rodina, zmatky, lenost..) vypadlo pondělí a následně i úterý... Jaká se mě zmocnila běžecká posedlost!!! :) V úterý v noci jsem téměř vážně přemýšlel, že by se ještě možná dalo před půlnoci uběhnout i něco delšího.. Co na tom, že ráno brzo vstávám..:).. Nakonec jsem ze středy -- kdy jsem měl být brzo ráno v práci a později odpoledne jít se svoji nejmilejší si někam na chvíli sednout -- nakonec udělal "dvojsměrný den". Střihl jsem si to do práce a z práce a jak mi při návratu domů na displeji zasvítilo 31 km, tak mi "žíla na krku" maličko splaskla.. Ve čtvrtek ráno po doběhu do práce (s oklikou na venčení Deri), vidím 51km a už se cítím zase o něco lépe.:)

Kvůli společenským akcím čtvrteční běžecký návrat nepřipadá v úvahu a hned už bych zase málem propadal mánii, protože pátek dopoledne mám dovolenou a předělávám vodoměr. Ale vždyť tento týden je odpočinkový!! :). To by s pár km přes víkend mělo stačit.. Doprčic! :) Znovu si uvědomuji, jak jsou ty závislosti náročné:). Pokaždé mi to připomíná popis bitvy o Stalingrad. O každý kousek, o každý metr..Neustoupit...

Nejhorší/nejlepší je.. že to každé pondělí začne od začátku. Minulé běhy (a km) jsou zapomenuté:), je čas jít běhat..A užívat si každý metr-kilometr -- mánie nemánie..:)

A co vy a vaše fobie/mánie? :). Mezi bězci a běžkyněmi jsou, co já vím asi nejrozšířenější světloplachost (též fotofobie) [osoba nechce být při běhu viděn(a) a vybíhá jen pod rouškou tmy], chronofóbie [strach z času v cíli a proto běžec nechce závodit:)], ...,ale co bych mluvil, jaká je vaše mánie/fóbie? Pokud nevíte, najděte si tu svou fobii nejlépe ZDE. :)..


Naším bojům s fóbiemi a mániemi zdar, ultra zvlášť!!! 12:)

pondělí 4. února 2013

Nastavované kopce..

V poslední době mě "maličko" :) znervózňovaly poznámky známých a zkušenějších lidí, že jsem zase (tradičně) přestřelil a že mě letošní sezóna zlomí vejpul, srazí na kolena, ne-li na zadek. ...Možná ano, možná ne..:)
Ale v jedné věci asi mají pravdu...jak chci běhat v kopcích a v horách, když tady žádné hory nemám? To na mě bude muset pořád Stín čekat?

V tom jsem si vzpomněl, jak jsme jednou vařili s tetou a ta mi řekla kouzelnou větu.. Jó Hanzi, když něčeho není dost, vždycky se to dá nějak nastavit! A tak jsem zavedl do svého pobíhání nastavované kopce. Co má pražák dělat, nemám tu žádnou dlouhou sjezdovku, velké dlouhé kopce a tak si jednoduše ten svůj malý kopeček nastavím..

Objevil jsem už v minulosti pro tento účel naprosto skvělý výběh z Hlubočep nahoru směrem k Jinonicím, začínající v ulici Na Placích -- cesta na vrchol kopce je dlouhá asi 750m a převýšení je cca 120m... jako správný matematik dosáhnu efektu dlouhého kopce jednoduchým nastavením... prostě si ten kopec vyběhnu a seběhnu víckrát!!! :)

Zrovna v sobotu jsem vyvenčil Deri v běhu (je to sice nejlepší trenér, ale v poslední době mrcha líná!!), nechvám Deri doma a hned jsem seběhl dolů do údolí pod svůj (nastavovaný) kopec novou metodu otestovat.

Běžím ho nastavovaně poprvé... při prvním výběhu předbíhám v kopci poněkud tělnatější paní, která rve do dopce podobně stavěného německého ovčáka. Povídám, to máte dělat obráceně, jako správný musher!! Ten pes má táhnout vás!:) Paní souhlasila a když sbíhám dolů, tak vidím, že je sice za psem, ale téměř stojí oba na místě...že by něco bylo špatně?:)...těsně pod dolním obratem míjím staršího cyklistu, uviděl krpál před sebou a na můj veselý pozdrav jen mrzutě odpověděl, že s kopce to se běží..:)... za chvíli ho předbíhám v kopci a říkám.."ale do kopce taky..:)" ... a že mi opravdu pěkně šlapalo, tak jsem viděl, že chudák v půli kopce sedl na lavičku a odpočíval, nebo prostě jen čekal, až ten kopec trochu splaskne...

Když běžím dolů, tak ho (zase vesele) zdravím a od mi odpovídá, že se od žádných mládežníků nenechá vyprovokovat k nějakému neuváženému ničení těla:), což jsem mu schválil.. jenom s tím, že já už dávno nejsem mládežník:)... Ale že bych to na kole taky asi nedal a proto, že běhám... Vyběhl jsem po třetí a nechal jej odpočívat a zamířil domů. Ten kopec není velký, ale náš!:).. To by v tom byl čert, abych tady něco nenatrénoval. No, přiběhl jsem domů přesně akorát, ukazatel skóre říká "oko" a ještě půl km k tomu..

Skvělé pocity.. Ten pokrok a inovace, kde se to jen zastaví ?:)

Nastavování zdar! Běhu a ultra zvlášť!:)

12:)

PS. Nakonec běžet to napoprvé jen třikrát bylo moudré rozhodnutí, protože další den (v neděli) jsme vyrazili s Davidem (Advidem) oklikami na hrad Karlštejn a byl z toho nádherný výběh/výlet a nakonec i hezkých 32km a tedy týden končí se hezkým číslem 138.