úterý 15. srpna 2017

Jak jsem špacíroval, aneb já se tam vrátím..:)...

Vraceli jsme se z Chorvatska "drobnou" oklikou přes oblíbenou zastávku v Niedernsillu -- pension Haus Gassner, tradiční zázemí českých nadšenců okouzlených horami c.k. Rakouska. Pokaždé si uvědomím, pokud se chci dozvědět, co se děje v české běžecké komunitě, je třeba vyrazit k Romaně do Niedernsilu a posbírat novinky:). Upřímně -- na začátku cesty to vypadalo dost tragicky... U posledního tunelu před Rakouskem jsme chytli 5 km dlouhou frontu, do místního údolí dorážíme uprostřed šíleného deště. A předpověď na další dny nevypadá nijak dobře...

Ranní pohled z okna pokoje č. 8
 Ale i na tohle mám recept. Vozím si dobré počasí s sebou. Ne nadarmo mluvím o své nejmilejší manželce jako o jasném slunéčku:).. Tedy nepamatuji si, že bychom někde měli hnusné počasí. I když jsme přijeli do téměř živelné katastrofy, tak druhý den vyjde slunce nad rozbouřené vody, ani není potřeba vypouštět holubici se snítkou v zobáku:)... a stejně tak tomu bylo i tentokrát tady..

První den průtrž, přes 30 mm srážek, ve zdejší řece (Sallsbach) plavaly stromy.. a druhý den.. pozvolné probouzení do krásného dne. A s ním i nápad, že by se vyrazilo na výlet do druhého údolí.. a zatímco by si děti užívali prolézaček, šplhání po stromech a tak.. a dámy popíjeli kávu:), já bych měl 4-5+ hodin na to si přeběhnout hřeben, a někde se spustit do sousedního údolí..

Mám na přípravu asi tak 15 minut.. Zmateně si snažím zapamatovat klíčové názvy vesnic a směrů.. V přílišném rozrušení nechám doma jak malou mapku hor, tak i hůlky.. Ale opakuji si mantru naší skupiny.. "Co nemáš.. nepotřebuješ"..:)

Tak tam mířím...
Cesta autem do druhého údolí trvá asi 40 minut a tak za necelou hodinu už se odpojuji od skupiny a naprosto sám stoupám směrem hřeben.. a následně se uvidí. Pochopitelně značení jedinou barvou, jak je zvykem v EU:) mě hodně mate a omezuje, navíc, jak nemám mapu, tak jiná jména na směrovkách než ty (dvě) co si pamatuji mě akorát matou.:).. V jednu chvíli cesta končí čerstvě ohrazeným kravským výběhem s absolutní absencí značek. Vracím se kousek zpět a beru to krpálem přímo nahoru.. po hřebeni musí vést cesta.. a kdyby ne, sestoupím na druhé straně a údolím doběhnu do penziónu.

  
 Cesta se postupně zvedá


Idylka.. proplétání se mezi kravami:)

Tak z toho údolí jsem sem vyběhl a vyšel..2h

Ten silný déšť je i tady nahoře celkem znát. Některé cesty jsou podmáčené, ale... ta panoramata!:) .. vystoupám nahoru, cca 2100, není to zase moc vysoko, ale nejsou tu žádné lanovky a nikde nikdo.. No posuďte sami...

Přeběhnu po hřebenu jeden kopec a u druhého studuji nápisy. V tom se z drobné mlhy vynoří místní průvodce se dvěma turisty:).. a říká anglicky.. Koukal jsem na tebe.. bereš to pěkně svižně, a přímo.. kam? Naznačím cíl svojí cesty a úmysl sestupu s radostí čekám na rady domorodce:). ten mi říká, že takhle prudkou cestou on nesestupuje, navíc po včerejším dešti a bez hůlek a samotnému by mi to nedoporučoval:).. A tak jsem zbaběle dal přednost postupnému seběhu, na konci i po zpevněných cestách.. zakončených údolním během asi 12 km po asfaltce...

 

  

Ale musím otevřeně přiznat.. Zamiloval jsem se. Zdejší Pinzgauer Spaziergang, je součástí jedné z nejhezčích tras.. Arnoweg, viz část "Pinzgauer Grasberge", jak mi posléze objasnila Romana... Ten pocit být sám na té hřebenovce.. nikde nikdo.. vyděšenej, že to třeba nestihnu v čas dolů, že zabloudím..:)... ten byl tak krásnej.. neporovnání se závodem, se značenou tratí a zajištěným občerstvením..

Prostě už jen přemýšlím nad logistikou, a říkám si společně s Františkem Halasem.. "Já se tam vrátím.."..:)..

Nicméně, musím se soustředit na nejbližší dny... Přesně za 12 dní se budu soukat do autobusu na start v lechappe Belledon. Jasně bylo to v posledních dnech, týdnech a měsících poněkud hektičtější a emočně náročnější., mám méně naběháno, atd.... Ale!!! Daří se mi odmazávat doslova letité záležitosti, resty, povinnosti a  úkoly.. ať už na baráku, doma, nebo v práci.. tak, aby mě to na poslední chvíli pokud možno nedostihlo. Sice je to často výměnou za běh -- i když jsem na tom v tréninku asi hůř než vloni.. přesto si paradoxně věřím víc..:).

Navíc tím, že jsem si letos Rondu doslova pro*ral:) ... věřím, že ta vůle po dokončení bude letos silná.. a že si budu v náročném terénu dávat většího majzla:). Držte mi palce. Bude to hezká akce. Společensky vyrážíme v naší horské mušketýrské čtyřce, Martin VP, Pavel VS, Tomáš MM a moje maličkost. Snažil jsem se doma opět prosadit krásnou paralelu s Rychlými Šípy na výletě, ale spíš to vypadá, že já tam budu jako buď Štětináč, maximálně jako Haha Bimbi.:)

 

 

Všemu zdar! Kamarádům a ultra.. zvlášť!
12:)
PS. Číslo 244 má hezký číselný potenciál, snad mi to taky trochu pomůže..:)

pondělí 7. srpna 2017

O nemocech padesátníků, aneb slunci vstříc! :)

Jakékoliv zobecňování je vždy nebezpečné, ale stejně časté jako jsou vtipy o blondýnkách, tak stejně časté jsou vtipy/příběhy o zoufalých padesátnících, kteří se snaží buď získat nějakou tu mladou milenku/manželku.. založit novou rodinu.. nebo tak:).. Takové to Faunovo (velmi) pozdní odpoledne:). Celou dobu jsem si myslel, že moje posedlost pobíháním mě jaksi vytrhuje z téhle kategorie:), ale jak jsem byl několikrát upozorněn, snaha o běhání ultra ve věku 50+ naznačuje (prý) ještě větší zoufalost.. Prý je to podobné tomu si najít mladou milenku.. abychom demonstrovali všem, že na tom nejsme tak špatně...:).

Moje moudrá bavorská teta by to komentovala slovy... "Otáčej se jak chceš, zadek máš vždycky vzadu"... Ale vedlo mě to znova k zamyšlení, proč vlastně takhle běhám (slovy jiných.. "blbnu") .. je to kvůli "dojmu" nebo kvůli sobě?? Nějakých kilometrů na to přemýšlení padlo, ale jsem si stoprocentně jistý, že takhle "blbnout":) nemůže soudný člověk kvůli tomu, aby dělal nějaký dojem.. To se spíše podaří koupí luxusního auta (i když bych si mohl koupit výrazně lepší, mám pořád starou škodovku), nebo oblečením, nebo již zmíněnými mladými milenkami:)... Uklidnilo mě to. Většině lidí je totiž naprosto jedno, jestli běháte 20-40 nebo 100 km, navíc oni ani moc nechápou ten rozdíl mezi těmito distancemi:). [myslím, že skoro všem je úplně fuk jestli běháte vůbec, což mně dělá dobře:)]. Tak jako tak, navzdory kritickým poznámkám.. opravdu "blbnu" o své vlastní vůli a pro "sebe" a pro "radost", jak jinak že? :)

 

Pravda ale je, že jsem odjížděl na týdenní dovolenou výrazně oslabený. I když jsem se s ním několikrát loučil, konečné rozloučení s mým tátou bylo v minulý pátek. Pravda, v posledních měsících jsem běhal jak to popisují guruové:) v časopisech.. Nevím kolik, nevím kdy.. Oni si to údajně nepíší a neměří ze zásady -- já proto, že jsem zapomínal..:). Někdy hodinky a občas i si zapsat celý týden... Jen tak jsem obecně věděl, jestli to bylo víc než 100 km nebo sotva nad 60.. Prostě, běhal jsem, kdy to šlo, kdy jsem mohl..Můj letošní tréninkový deník ukazuje proti (rekordnímu) loňsku deficit skoro 600 km, ale ne všechno jsem si zapsal:), ale vím, že jsem běhal méně..


 

 :) k tomu všemu je tristní sledovat, co se děje kolem.. Evropa a svět je opět fascinován levicovými myšlenkami, ... lidská "vynalézavost" nezná mezí -- už máme přes 49 různých pohlaví.. Politická korektnost a sociální inženýrství nás jistě žene do záhuby, obecně prosazovaný a podporovaný ústup od rodinných a evropských hodnot mě celkem drtí... ale to nejhorší je, že lidé zapomínají na základní kotvy všech chlapců/mužů .. například, už málokdo ví, kde plaval Vinnetou u vodopádu, kde stál Forester.. atd. Usoudil jsem, že nejlepší obrana je útok.. a vyrazil se svojí nejmilejší manželkou, jasné slunéčko.. směr Plitvická jezera:).

Bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Večer po příjezdu jsme se lehce povozili na lodičkách, ale druhý den brzo po ránu jsme si to prošli kolem. nemá chybu.. I když se moje nejmilejší manželka silně brání mému běhání o dovolené.. najednou i tohle tabu padlo! Pravda následující den brzo ráno jsem zapomněl naši vstupenku do parku:(.. takže jsem si nestihl oběhnout Plitvická jezera ve vycházejícím slunci a pobíhal jsem po hranicích národního parku.. ale i tak to byl určitý průlom:).
Následující přejezd k moři (kousek pod Split) byl silně inspirativní. V našem programu společné dovolené jsme našli dvě ideální časová okénka pro moje pobíhání.. Jedno těsně před polednem, a druhé kolem 3 hodiny:)...sice žár jak svinja:).. ale co může být lepší pro zoufalého padesátníka, že? :)..

A tak jsem tři dni po sobě, s železnou pravidelností vždy vykroužil denních 20 km, rozdělených na dvě poloviny, ve standardních 6 min/km [rychleji se fakt na té pláži v 34+C nedalo].. odhodlání do budoucna na silném vzestupu a k tomu krásné zážitky..

Aspoň jeden z nich stojí za připomenutí.. abych nezapomněl. Bylo to druhý den v perném odpoledni. Běžím si tak "lehce", úsměv na rtu .. pochopitelně Čechů kolem dost a dost.. slyším perfektní češtinu, a "hele tenhle.. ten tady v tom vedru běhá.. teď skoro všichni běhaj.. měl bys to taky zkusit, Ádo!... " ... a Áda, (s výrazně rudým břichem) kontruje..
Všichni tyhle sportovci jsou strhaný, zničený a vysušený.. Tomuhle bude určitě pětatřicet-pod čtyřicet.. a přitom vypadá na pětačtyřicet..".... :)
No smál jsem se a musel jsem zastavit. Říkám, že mi bude na podzim padesát čtyři., a že má pravdu-- běžci vypadají starší.:)... a běžím pryč.. Jen nevím, jestli ten další den Áda začal opravdu běhat.. Nebo jestli se pořád bojí, že by byl příliš vysušený a starý.. :).

Přejezd do Niedernsillu byl úplně šokový. Užili jsme si jednu delší frontu u tunelu, výrazný pokles teplot, přijíždíme v silném dešti a následující den v "běhacím okénku" stihnu sotva osm kilometrů.. Nevadí! Mě pohled z údolí na horské štíty vždycky uklidňuje a dodává energii. Navíc přestává pršet a šance, že by se dalo aspoň jednou běžet taky trochu v horách.. roste!

  

Nemůžu říci, že už je všechno jen jasné a zářivé. Je to takové "silver lining", přes mraky už prosvítá přislib zářivých zítřků:). Ale navzdory mezeře v tréninkovém objemu (proti loňsku) se utěšuji tím, že moje odhodlání se na škále 1-10  opět dostává na stupeň 12. A to se mi zdá nejdůležitější!

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)

čtvrtek 20. července 2017

Běžecké návraty, aneb nespolehlivostí serverů k lepšímu tréninku:)

Ať už si to chci přiznat nahlas nebo jen tak potichu.. DNF na oblíbeném závodě (i kdyby stokrát odůvodněném) si nesu v sobě relativně dlouho.. A vzpamatovávám se podobně pomalu jako po nějaké delší nemoci... Všechno mě štve, ani běhat se nechce:). Ale kde se ztrácí víra, zůstávají alespoň rituály. Narvat do pracovního dne tu běh do práce nebo z práce je určitá kotva a  pro "návrat" k normálu ten rituál komutačního běhání potřebuji.. no asi stejně jako prase a moje Deri drbání:).

A teď si představte.. sedím si takhle odpoledne v práci u počítače, přehazuji terabajty lopatou:), když v tom mi správa budov oznámila, že nad mojí kanceláří začínají s opravou podlahy, výměnou trámů.. a prostě nemůžu být v práci.. Ať si vše nastavím.. že mám až do své dovolené povolenou práci z domova.. a ať co nejdříve "vypadnu"..:)... Klasické smíšené pocity. Mohl bych se radovat ze získané volnosti.. ale nějak mi to nešlo. Slíbil jsem si všechny "dluhy" a resty dodělat jednou pro vždy a nepříjemných věcí a projektů se nadobro zbavit! .. Nenadálá situace ve mně vzbudila neskutečnou činorodost... řeším nastavení a funkčnost svých počítačů a serveru.. a pak rychle hledám v kanceláři zbytky funkčních triček a běžeckých kalhot... že bych běžel domů:). Moje jediné boty jsou skoro nadranc, nicméně "společenské" Asics, které jsem si nostalgicky schovával na dotrhání ve fitku mám okamžitě na nohou, k tomu bavlněné tričko z Košického maratonu a na hlavě srolovaný šátek jako čelenku. [Doma můj syn pohotově glosoval můj outfit, že s tou čelenkou vypadám jak východoněmecký pornoherec:)]..

No ale musím přiznat, že mě ta moje rychlá akce a zejména rozhodnost s jakou jsem si zařídil běh domů (který jsem ráno ve své -- běhu nenakloněné -- náladě vůbec neplánoval). A protože věřím na znamení.. říkám si, tohle je ten správný kopanec.. tohle tě zase nastartuje:). Druhý den po ránu přemýšlím, jak navázat na to včerejší nadšení, když v tom se mi zahltila moje výpočetní stanice:). Nedalo se nic dělat, musel jsem do práce.. a proto už za chvíli mám na sobě běžecké hadry.. a spěchám údolím dolů do centra. Ve spěchu jsem si náhradní oblečení nechal doma a tak je tu najednou pěkná dvojsměrka:). .. Než se den se dnem sešel, ve středu dopoledne mi to znova spadlo:)...
[vím vím, s tak velkými daty se musí opatrně, i když můj počítač má 120GB operační paměti, přeci jen je to potřeba používat s rozmyslem..]
 Ale co.. za chvíli už jsem u Žlutých lázní a potkávám RIDa.. Říkám mu, zrovna na potvoru :),,:).. mi zase spadl server.. A RID kontruje ".. a není tam nikdo, kdo by ti to mohl nahodit" :)...  [Musím přiznat, že tohle řešení mě vůbec nenapadlo:).. a je to dobře, že se snažím být nezávislý a lidi kolem neotravovat, aby mačkali za mě nějaké čuflíky:)]

Při zpáteční cestě pod Asuánem (pro neznalé rybník na kraji údolí) potkávám mladou rodinu s kočárkem a asi se šestiletým klučinou. Ten jak mě vidí zespoda vybíhat kopec, hned se staví na okraj cesty s napřaženou rukou:)... Plácneme si.. A kluk říká, mami, to je ale závodník, co? :)... Maminka mi děkuje, že jsem udělal radost synkovi -- ale musím přiznat, že větší radost mám já...."závodník"..:).. Tak to, abych vydržel u pořádného tréninku!

Všemu zdar! Nadšenému boji a ultra.. zvlášť!
12:)

PS. Všechno souvisí se vším. To bavlněné tričko z Košického maratonu.. to nebyla náhoda.. Píše mi jeden slovenský profesor a připomíná mi, že mají opět konferenci, opět v Košicích.. a opět v termínu maratonu:)... Že čekají, že přijedu, že budu prezentovat a po konferenci si druhý den (tradičně) zaběhnu maratón. Mohl bych hodit pózu skalního horského běžce [LOL:)] nebo se vymluvit, že mě městské maratóny netáhnou.. Ale jednak by to byla blbost, nedostatek pokory.. a určitě i špatná karma. :). Takže jsem na obojí zaregistrován a vzhůru do Košic!!

sobota 8. července 2017

Sedm let bohatých, sedm let chudých? ... aneb požár v hasičské zbrojnici.:)

Samozřejmě moje DNF na třetí Rondě nepřišlo jako blesk z čistého nebe. Po pěti dnech silných střevních problémů, navíc s doletovou mořskou nemocí... se to dalo čekat:).
Byl jsem totálně dehydratovaný už na startu, nedostatek solí, křeče se ozývaly už v prvním kopci... byl jsem slabý jako malé dítě.. šel jsem jako v medu:). Prostě našel bych spoustu objektivních a legitimních důvodů .. proč to nešlo.

Jak tu polehávám, pospávám, léčím si žaludek a rány na duši:).. bez možnosti pracovat, čekám na pondělní letadlo.. tak mě to nutí přemýšlet. Možná i poděkovat Rondě.. ta lekce stála za to...:). Pochopitelně bylo moudré to zabalit, ale uvědomil jsem si přitom, že mi chybí ta moje dřívější motivace.. chuť a odhodlání dát do toho úplně všechno. Pryč je doba, kdy jsem v tréninku na lačno po ránu jen s vodou vybíhal na svých 40 km v údolí, abych byl připraven, až mě to v horách skřípne:), atp. I moje kilometrová posedlost ustoupila do pozadí..
Když nad tím přemýšlím, tak to dává smysl. Snažím se běhat od roku 2009. Usilovně se snažím o dlouhá ultra sedm let. Je to dlouhá doba, navíc jsem se snažil -- a navzdory vzrůstajícímu věku :) -- se mi dařilo se zlepšovat a posouvat si svoje "hranice". Řadu skvělých závodů jsem úspěšně dokončil, zažil neskutečné věci.. ale vlastně bez žádného odpočinku, změny, nového impulsu..

Vzhledem k mým "výkonům" to bude znít legračně, ale uvědomil jsem si tady včas, že jsem na kraji solidního vyhoření:).
V souvislosti s prací, rodinou, s mými povinnostmi a přístupem.. občas můj den připomíná cirkusové představení, kdy klaun v rukách žongluje s talíři, na noze točí několik kruhů a fouká přitom na harmoniku:). Určitě to taky znáte.. těch mičků, co často musíme držet ve vzduchu může být příliš moc:), obzvlášť unavující je to, když to nekončí, nebo se to stupňuje...
Paradoxně úplně nejhorší věci se pravidelně nahrnuly kolem mých závodů, takže sice moje logistika vypadá impozantně, ale je to šilenost a v podstatě labutí píseň, kdy melu z posledního:).

V menším si podobnou krizi pamatuji kolem mého DNF na Western States, kdy jsem z hotelu před závodem ještě pracoval a počítal.. Jjo, taky pak člověk udělá hrubé chyby.. a zaplatí za to..:)
V podobných situacích, i když (zase ne moc často) je silně inspirativní dostat pár facek:).  A protože jsem člověk veskrze pozitivní, tak už přemýšlím, jak se z toho poučit, a kde najít novou motivaci (ne nutně delší a horší :) závody)... a co změnit.

A tak už plánuji, že se zase vrátím k pevnému strukturovanému tréninku, k intenzivním běhům, ke svojí běžecké a zážitkové turistice.. zase se dát do kupy, do lepší formy.. 

Tím vším si chci jen připomenout nutnost změny a Vám co mě sledujete říci, abyste mě zbytečně nelitovali:). 
V podstatě bych měl být za tu běhavku vděčný..věřím, že mi pomůže se vyhnout těm sra*kám, do kterých bych jinak asi hluboko spadl:).

Odpočívám, ale už mám zase řadu nápadů.. a s lepší náladou můžu zase říci ...

Všemu zdar! Úsilí a ultra.. zvlášť :)
12:)

středa 5. července 2017

Svatojánská všehochuť, aneb hodně cest vede do nebe, ale jen jedna vede přes hory:)...

Svátek sv. Jana si tradičně užívám plnými doušky... Nádherné pobíhání, i při zmatcích se dařily prodloužené cesty do práce. Navíc se mi neskutečně dařilo i na profesní úrovni, prostě idyla... takže obezřetný matfyzák ve mně -- znalec periodických funkcí:) -- už jenom napjatě čekal.. až se zase něco pos*re, aby byl život správně rozmanitý:).. Nedalo to na sebe dlouho čekat, a to doslova..:)

Jak jsem si tak po ránu a nazpátek z práce prodlužoval cestu přes Dívčí hrady a Ctirada, tak mi ta krajina připomínala rodnou Vysočinu.. mírně zvlněné, malá pole, seno.. A zase jsem byl za voyagera, na jednom kopci vyruším jednu dvojici ve vášnivých objetích, na druhém tak tak stačím zvolit větší okruh:). Omlouvám se už automaticky.."..Jen probíhám..! :).. Ale to mi nebrání v tom, abych po pár metrech na hraně kopce nezakřičel svoje "Rondááááá"!! :). Třeba to pomůže..:)

Na další víkend se domlouvám(e) s Pavlem Veverkou Sudetským, že bych ho přijel navštívit na jeho odloučenou lokalitu.. něco jako kontrola z ústředí:).. A on hned, že by měl připravenou jednu pěknou tématickou trasu.. z Bílého potoka přes hřeben zpátky do Liberce. Nadšeně souhlasím, i když vím, že Anka mi říkala.. před Rondou opatrně. Dal jsi tomu letos hodně, tak ať to dokážeš dobře zúročit. V duchu se jí omlouvám, s tím, že .. nevyzpytatelné jsou cesty boží a osudu vůbec .. kdoví, co se může přihodit.. kamarádi jsou kamarádi.. a nejlepší kamarádi jsou holt ti nejlepší.:).


A tak v sobotu brzo ráno vstávám, v 9:30 už jsme ve vlaku směr Bílý potok. Pavel pochopitelně zná kdejakou skálu, kdejaký kříž, pomníček.. a že jich tady je.. a o všem umí velmi zajímavě vyprávět. Akorát.. akorát to prokládá různými (pro mě strašidelnými) horolezeckými historkami. A to jsem (znova) upozorňoval, že bych moc rád.. ty se šťastným koncem. A tak vedle našeho přeběhu neúspěšně hledáme kříž jediné oběti laviny v Jizerských horách, stejně neúspěšně hledáme křížek Rudolfa Kauschka, průkopníka turistiky a horolezectví v Jizerských horách.
[Pavel mi poslal odkaz na pdf jeho knihy, že je povinná četba:). V pracovním úsilí stáhnu na pozadí a už se chystám poslat na tiskárnu.. když zjistím, že je to „Wandern und Klettern“ (Turistika a horolezectví), psaná švabachem. No nezabili byste ho?:)]
Tak ten jeho křížek jsme nenašli, nicméně nedaleko jsme našli křížek Morávka, který -- slovy Pavla -- Kauschkův křížek řadu let nepříliš úspěšně hledal :). No jsem rád, že jsme nerozšířili galerii křížů v dané lokalitě; je jich už tak dost.. a vyrážíme přes kopečky a rašeliniště.. zpátky do Liberce. Chvílemi drobně pršelo, jednu chvíli silně lilo, občas vysvitlo slunce -- ale celou dobu byla neskutečná pohoda. U liberecké ZOO má Pavel 28.5 km, já (jak už je zvykem) o pár km méně:)... V hospodě ještě oslavíme vydařený výlet, Pavlovo svátek a narozeniny.. a radostně se vracím relativně brzo domů.

 
  
 
V autobuse mi píše syn, jestli nevyvenčíme Deri? A tak souhlasím pomalejších 9-10 km ještě nikoho nezabilo, že? :)... Večer plný energie ještě plánuji, co všechno udělám a spočítám, než si v sobotu začnu chystat věci na závod... O půlnoci, jako když se přepne vypínačem. Dostávám neskutečné křeče do žaludku, na záchodě sedím s kyblíkem na klíně, protože jinak to kontrolovat nešlo:)... celou noc nespím.. Neděle přes den se nese v podobném duchu.. už je jasné, že to není z jídla:).. podle rad nejmilejší manželky-lékaře na telefonu:).. nasazuji postupně různé kombinace léků, tedy s nevýznamným účinkem:). Ve výsledku se i pondělí pohybuji přískoky v relativně malém okruhu kolem domu a vyhlašuji soutěž o čisté trenýrky:).. Dnes (ve středu) jsem musel jít doplnit naše zásoby Immodia, Endiaronu, Enterolu... a přesto, že mi je fakt blbě, se musím děsně smát. V lékárnách Dr.Maxe v marketingovém oddělení pracuje určitě neskutečný vtipálek, kterého tímto na dálku radostně zdravím. Při zakoupení Endiaronu jsem dostal zdarma sprchový gel:). Tomu říkám cílená reklama!

Je středa večer, nějak jsem to naházel do kufru, snad dobře. V Ordinu budu mít zítra tradičně asi hodinu rezervu, abych stihl závěr registrace. Nikdo známý tam není a tak pro jistotu píši pořadatelům a Valérie mi obratem odpovídá, že na mě počká, případně, že mi tam číslo a čip někde nechá.. Hned jsem klidnější. Jjo, věřím, že si mě z minulých let pamatuje, jak jsem do sebe lámal jedno pivo za druhým v cíli:).

Celkem zlomeně koukám na předpřipravené taháky s mezičasy, v duchu mažu sloupec pod 53h a přidávám hrubě orientační s km a hodinou vzdáleností na mezičas 58,5 hodiny. Motto mého blogu "..hlavně se z toho (ani ze sebe) .. nepo.. tento..:)"... se stává silně aktuální.:)

Martin VP mi dneska řekl velmi nosnou myšlenku. Že valná většina (zdravotních a psychických) problémů před závody je vlastně testem naší síly, naší víry, našeho odhodlání. Kdybych to řekl já, tak by to znělo sektářsky:), ale od lékaře? To se těžko dá zpochybňovat.:)
Samozřejmě věřím, že se jedná o test víry, nicméně beru s sebou (a na stanice) dostatečné množství papíru, ubrousků, vazelíny a "zastavovacích" léků:). Ance jsem se omluvil, že výrazné zlepšení se nedá čekat, že jsem si to doslova pros**l:], ale že budu bojovat ze všech sil. A o to mi přeci jde..

Držte mi palce, vybíhá se v pátek, čísla mi přejí, 7.7 v 7 hodin ráno.. Mám startovní číslo 332 a udělám co půjde, abych nejdéle v neděli navečer se dostal v Ordinu do cíle.

Všemu zdar! Ultra zvlášť!

Ať žije Ronda...Jak krásně nastavil moto našeho výletu PVS: "Hodně cest vede do nebe, ale jen jedna vede přes hory":)

12:)

úterý 20. června 2017

Aby to nedrhlo..., poslouchám trenérku aneb, "per partes" :)

zahradnické práce můj jediný cross training:)
Minule jsem tu rozebíral svoje velké dilema -- běžet-neběžet Krakonošovu 100? :) -- a fakt jsem byl do poslední chvíle rozpolcenej, ... a pak ve čtvrtek jsem si řekl... To pochybování samo o sobě jasně říká, že tam nemáš jet! Nejsem žádný reprezentant, K100 - jakkoliv je to pěkný závod - nestojí za to, abych lámal přes koleno svoje pobíhání. Navíc, místo toho, aby běh snižoval úroveň stresu, se mi zdálo, že právě účast na závodě v "nevhodnou dobu".. ho jenom zvyšuje:).

Před prázdninami a dovolenými vrcholí různé termíny, navíc jsem měl závazek dodělat úkoly a projekty, které na mě ležely doslova roky.. už jsem tak blízko:)!.. No a tak jsem znovu probudil (socialistického) plánovače v sobě:) ... Vzpomněl si na zásady Římanů (rozděl a panuj) a po částech (jak nás na analýze učili .. "per partes") jsem začal odmazávat.

Běh v "mezičase" dostal úplně jinou dimenzi... Běhal jsem zásadně v "času nikoho" .. tedy, kdy mi běžely výpočty, nebo jsem potřeboval přemýšlet a řešit teoretické a systémové problémy.. Dokončit práci a zbavit se letitých nepříjemností bylo primární.. A najednou se to zlomilo.:).. při pobíhání mě napadlo pár zajímavých věcí, řada řešení se výrazně posunula, dodělal jsem i to, co jsem vůbec nepotřeboval:).. a hlavně .. získal jsem zase potřebný klid. Už ani nezávidím kamarádům:)... nezávidím April, že její cesta pro rohlíky a pro noviny znamená skoro 500 výškových metrů:) ... [OMG! Kolikrát já musím v Prokopském údolí vyběhnout a seběhnout nahoru?]...nezávidím VS, že při cestě "do práce" podobné převýšení lehce získá taky, ani t-birdovi, který se dokáže vzepnout a při kontrole skladů lehce v tempu 4:30 během oběda dát 20 km..:)...


Vymyslel jsem novou modifikaci cesty do práce. Vede víc po lesních cestách a trailem.. z 15 km se posunula na 26 km a má (i když se celkově běží s kopce) ve finále aspoň 350 m převýšení.. Inu -- "Nemusí pršet, jen když kape!".. :).. ale zase taková prodloužená dvojsměrka.. když člověk běží i jenom standardní cestou zpátky už dává zajímavé denní kilometry do deníčku.. a dostatek času na přemýšlení:).



Mám takový jednoduchý indikátor... když jsem v pohodě, tak se mi "dějí" zajímavé a veselé zážitky..Syn sice říká, že moje zážitky jsou šílené "cringe" komedie (jejich hlavním rysem je, že se všichni cítí šíleně trapně, kromě hlavního hrdiny, který se děsně baví).... A tak jsem hned dostal jednu za odměnu včera při cestě do práce..

Běžím si po náplavce, skoro nikde nikdo.. dokončuji nově zavedenou trasu do práce... na telefonu zapínám pokémony, abych na pokéstopech, kterých je v centru milion doplnil "zásoby"... letní pohoda... V tom přede mnou (jak se ukázalo později) sovětská turistka. Obíhám ji opatrně zleva. V okamžiku, když jí míjím, šíleně vykřikne (měli by ji angažovat do nějaké hororu)..plácne rukama do stran.. málem jsem dostal šílenou facku, podvědomě jsem se skrčil. Ženě sjela kabelka z ramen, a upadla před ní na dlažbu, mě při té ekvilibristice poskočil v ruce mobil... Naštěstí jsem ho poskakující chytil. "Zloděj!", vykřikl někdo z náplavky.. "Strhl jí kabelku a sebral mobil!" ... Sice tam bylo pár lidí, ale abych zabránil případnému nedorozumění, po pár metrech zastavuji a snažím se vysvětlit, že paní je patrně silně lekavá, nic jsem jí nevzal.. kabelka jí spadla sama od sebe, mobil je můj..:)...
Paní nic neříkala, jen samé Oj, oj,.. ale potom (držela se přitom za srdce) přisvědčila, že jsem jí nic neudělal.. chystám se rychle zmizet pryč, ale ještě pozoruji, že se (slovy klasiků) objevil "šarmantní" prošedivělý muž.. a evidentně ji zval na drink do blízké lodní restaurace..:). A pak, že se při běhu nic neděje, že? .. Navzdory šoku se paní seznámila s anglicky mluvícím turistou a třeba udělá i štěstí. Doufám, že mi potom bude ještě vděčná..:)

Všemu zdar!
Pohodovému běhání a ultra zvlášť! 12:)

PS. Už jen pár dní a začnu balit .. a mentálně se připravovat na svůj závod..:)