neděle 29. září 2013

Běžecké laskominy ... Veverka, kam se podíváš.. aneb zjišťuji, že adrenalín je hnědý!:)

Možná si většina z nás neuvědomuje jak je důležité, kdo a jak o věcech mluví.. Když o vině nebo jídle mluví "labužníci" jazykem vázaným, tak se hned sbíhají sliny.. i prostý sýr ementálského typu lze popsat slovy.. Chuť je čistá jemná, lehce oříšková, sýrově mandlová, mléčně sýrová, nasládlá a velmi jemně slaná. OMG! :) Natož pak o vině se píší úplně ságy, úplná vyznání lásky..:) teď jsem si zrovna jedno objednával a když čtu ty popisy, to je fakt extáze.. Vůně je neuvěřitelně koncentrovaná, nekonečně rozmanitá, okouzlí medem, květy lípy a rozinkami...Chuť je plnějšího těla ... a bohatá na ovocitý výraz, v němž se objevují stejnéa plné  tóny jako ve vůni. ... No, takhle se asi lidé stavají alkoholiky, že?? :)

Ovšem není to nic proti tomu, co se mnou udělal popis navrhované trasy na sobotní výlet za kamarádem Pavlem K. (Veverkou Sudetským) do Jizerek...
Poběžíme nejprve jednou že skalních oblastí, kde nás čekají dřevěné i kovové žebříky s řetězy, vystoupíme "skorohorolezeckou" cestou na velkou vyhlídkovou skálu, poběžíme bukovými lesy, které by už mohly být červené, dostaneme se do centrální části hor, do výšky přes 1000 m, do oblastí připomínajících severskou tundru se zakrslými stromy a rašeliništi, z vyhlídkové skály ve výšce 1070 m uvidíme polovinu Jizerek, přes 250 let starou sklářskou osadu a kolem velké horské přehrady se zase vrátíme zpět, k památníku horolezecké expedice Huascarán 1970 (podle níž se jmenuje závod Jizerská 50). K dokonání všeho dostávám GPX soubor, laskám se s mapkou, s profilem.. no .. co budu povídat..:)

Potom -- jak už to tak s kamarády bývá -- věci nabývají dalších zcela netušených rozměrů.. Například se dozvídám, že hůlky nebrat (nebral bych je), ale důvod mě děsí.. překážely by totiž při horolezeckých výstupech!! Následný mail od Pavla mě utvrzuje o pravdivosti úsloví, že když má člověk dobré a podnikavé kamarády, tak vlastně už nepotřebuje žádné nepřátele!!:)... cituji "Horolezecký křest ohněm ... a žádný lana a všechny ty nesmysly, co horolezci používají. Říkávali jsme, že "materiál je brzda výkonu"...":). Další účastník výletu Martin (zvaný Veverka Pražsky) dodává uklidňujícím tónem ... "Honzo neboj jizerská žula Tě uchvátí svou krystalickou nádherou a zelenými mechy a nahoře budeš jak jinak než jedna dvě.." .. No hlavně abych díky těm mechům nebyl dole jedna-dvě..:)

Takže když se v sobotu po ránu trochu rozechvěle (je krásné počasí, ale žádný tropy) vydáváme na cestu, tak se uklidňují, že chlapci jsou "staří" horolezci a když se dožili dnešních dnů, tak jsou jistě zkušení a rozumní... navíc žádné skály nevidím! A jsem hned v klidu...:)

Mělo by se říci všeho do času.. protože, jen co zatočíme do lesů, tak co chvíli míjíme různé skály, kameny a já se těším z různých výstupu a výběhu po žebřících.. běžecká hostina náramná.. k tomu spousta zajímavého místopisu, musím si to pro jistotu nastudovat ještě doma, co kdyby mě Pavel příště zkoušel!:)...

A když už to vypadalo, že na ty horolezecké záležitosti úplně zapomněli... tak zrovna v tu chvíli zatočili k jedné skále .. její jméno si budu sakra pamatovat.. Lysá skála .. a že prý vylezeme nahoru.. a ukazují mi řadu zajímavých cest, jejichž názvy už leccos napovídají.. za všechny jmenuji obtížný "šmirgl":).. a uklidňují mě, že tady tak akorát turistický vystoupáme..:)

Před námi v tu chvíli skála poporostla o dalších ... minimálně dvanáct(!) metrů... dostal jsem základní školení, jak stát na skále a jak držet těžiště (což mi dole na zemí přišlo logické a samozřejmě a naprosto nerealizovatelné o 1-2 metry výše),.. pak jak lézt ve spáře.. následované důležitým upozorněním, že si horolezci nahoře podávají ruce!.. Skvělá informace.. ve zmatku jsem se nezeptal, co dělají, když potom slezou..:)

Zkrátím ten zážitek.. výstup trval (v mé hlavě) určitě hodinu, ne-li dvě.. Skála postupně rostla a když jsem se dostal nahoru, tak jsem měl velkou starost, jak dolů.. byl jsem zkušeně ujišťován, že to půjde o hodně rychleji.. [toho jsem se pochopitelně bál:)].. nakonec horolezečtí matadoři i chromou a poloslepou lamu nahoru vystrkali a dolů doprovodili, za což jim skládám velký dík a patrně by udělali i zkoušky "instruktor pro úplně deb*ly a pos*ry:)"
Došlo i na obligátní (horolezeckou) otázku.."Je adrenalin hnědý? " :)...

Jak zažívám zažívám neskutečně pocity vítězství, tak opět zjišťují tu naprostou relativitu věci.. Dozvídám se, že obtížnost této skály je 1, i když malá pasáž byla vlhká, stejně to nebyla ani 2... Já mám ale naprosto jasno.. Pro mě stupeň 1-2 slovy dvanáct!:)

Delší dobu se z výstupu vzpamatovávám, naštěstí nepodlehnu pokušení zkusit ještě něco drobet těžšího.. Raději odmítám, protože zážitkově už to bylo opravdu mimo stupnice a je mi skvěle..Raduju se z přírody kolem a z toho, že jsem horolezení přežil... Běžíme rašeliništi, opravdová nádhera.. celá cesta je překrásná, ale běžet přes rašeliniště a po dřevěných chodnich směrem na Holubník, z vyhlídky si prohlédnout hory a krajinu široko daleko.. absolutní vrchol..

Jenže hospoda, ani autobus nečeká a tak rychle obíháme přehradu běžíme s kopce na parkoviště v Bedřichově, kde nás čeká Pavlova skvělá žena. Zastavuji a vypínám svůj garmin, svoji "Bludičku". Je to znamení.. na hodinkách (přesně!) 5:12:00...(30.66km). Co k tomu dodat? Budu si ten skvělý výlet dlouho pamatovat, stejně jako přehršel horolezeckých a jiných historek..

Sprcha, rychlá hospoda, pivo, polévky a autobus.. Jako ze sna, jen drobné oděrky na koleni mě utvrzují v tom, že já nejen v Jizerkách běžel, ale světě drž se.. i lezl! :)... Ovšem myslím, že standardní kategorie 1-2 (tedy v mě stupnici 12) bude navždy moji vrcholovou hranicí...

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť!!! 12:)




..

pátek 27. září 2013

Radostné dluhy..

Přichází čas od času okamžik, kdy si uvědomují, že něco někomu dlužím.. Ale tentokrát to není doprovázené tím mizerným pocitem "dluhu", naopak, teď si vzpomínám, že ten a ten pro mě něco skvělého udělal a že se mi třeba naskytla možnost něco maličko zase udělat na té mě straně.. navíc mám možnost trochu napravit, co jsem třeba i já sám spáchal :).

Jak tady byl na návštěvě Běžící Stín, tak pochopitelně řada souvisejících akcí se vyloženě povedla (hospody, Baroko s noční desítkou)... beseda v PIM běžeckém klubu byla jistě také vydařená a patřičně surealistická:), protože někteří příchozí mohli být patřičně vyděšení názory a hláškami BS, které my, pravidelní čtenáři jeho zápisků ... v podstatě bereme za svoje:)..
Ale (velmi povedený) medailónek BS v TEMPU, díky své velmi krátké stopáži může v nezasvěceném divákovi vzbudit dojem, že BS je naprostý mimoň, anebž trouba... Že je to chlápek, který má rád sport, ale v mládí byl šíleně nešikovnej...Pak si urval achylovku a s běháním přestal... Kouřil i dvě krabičky denně tak si řekl, že s tím něco udělá. Přestěhoval se do USA a přihlásil se na těžký ultra aniž si zkontroloval mapu. Trpí, ale baví ho to a tak jede do Leadville... :) Asi tak nějak příběh zachycený (nutnou) televizní zkratkou může vyznít..:)

Protože jsem se jistým způsobem podílel na spunktování těchto akci, cítil jsem, že by bylo dobře uvést věci trochu na pravou míru a jak jinak než uveřejněním celého interview, které je dostatečně dlouhé (cca 45min), a je určeno vlastně pro vás, virtuální či skutečné kamarády, kteří jste z nějakých důvodů chtěli BS vidět a pobavit se ním.. Věřím, že tak by se Vám mohlo líbit..

Nelze než hodně moc poděkovat štábu, který daný rozhovor natáčel, že mi poskytl příslušné materiály, musel jsem to různé zmenšit, aby se to vešlo na you tube, ale myslím, že celková kvalita nijak neutrpěla:).. a tak tím snad trochu plním dluh.. a tajně doufám, že "pomsta" BS nebude, nebo aspoň, že trochu otupím její ostří:)..

Zde je link, upozorňují, že prvních 30s nejde zvuk.. Nezasahoval jsem do záznamu, aby byl plně autentický, včetně nastavení mikrofonu a kamery..:). Doufám, že příznivci ocení:)..

http://www.youtube.com/watch?v=usxlTWYqD-Q&feature=youtu.be

Druhá věc, či řekněme dluh se týká tradičního setkávání různých lidí po bězích v Praze... Řada setkání Běžecké školy v poslední době vlastně ani neproběhla:(... abych tak řekl organizační neklid se vloudil a jak jsem věděl od různých známých, všichni se těšili do Stromovky. Nejen na maratón, ale na ten společenský rozměr běhu.. Po "delším běhu" se sejít v restauračním zařízení, potkat známé i neznámé, pro někoho si spojit ty 0 a 1 s existujícími obličeji:), prostě naslibovat si vzájemně, co zase do příště spácháme, získat motivaci do zimního pobíhání a tak..

Proto neformálně vyhlašují happenning "Devětkrát kolem šaten", na paměť Pražského maratónu, který se letos kvůli povodním a neexistujícímu zázemí nekoná.. Prostě napište komentář, mail, když se budete chtít "zastavit" a buď kus nebo celé si to uběhnout:), případně pomoci se zajištěním.. není to žádný závod (i když čas změříme), ale při každém proběhnutí bude k dispozici pití, iontak, voda v dostatečném množství, budu se snažit podle počtu lidí, co mi dají včas vědět zajistit i dost koly, jídlo (banány, hrozinky, chleba, sýr, čokoládu).. A pochopitelně podle zájmu i následně restaurační zařízení.. jen doufám, že nás nebude tolik, abychom se někde vešli.. Michal V. z PIM běžeckého klubu slíbil zázemí u nich.. možnost si nechat bágl v Running Mall a následně za drobný poplatek použít i jejich sprchy, pokud bude chuť a potřeba [Michal sem dá potom i nějaké podrobnosti, případně odpoví na dotazy].
Podle původních propozic, které říkají, že, cituji: " Den a hodina startu: 19.10. 2013 v 10:00 hromadný start..Trať: 1x malý okruh + 8 x velký okruh" ... Pokud někdo bude chtít, budu tam určitě dříve a může odstartovat i o hodinu dřív:), ať se v případě pomalejšího běhu nemusí drtit a litovat, že už není v hospodě:).. Jen mi dejte vědět..

Detaily, včetně případně mapky (i když to vyznačíme) pošlu, nebo sem zavěsím..
Zase tomu nechci dělat velkou propagaci, takže jen takhle stručně...[a po víkendu to překryji nějakým jiným zápiskem:)]
Shrnuji pro úplnost -- ještě jednou je to společně proběhnutí (abychom nepotřebovali žádné povolení), žádný závod.. čas změříme.. žádné startovné ani nic jiného není potřeba, ani nebude vybíráno. Jen prosím dejte vědět pár dní dopředu, ať stačím(e) zajistit dost všeho, co bude potřeba..

Běhu zdar, ultra zvlášť.. kamarádům úplně nejvíc! Zaslouží si to! 12:)

pátek 20. září 2013

Terapie během... aneb ... nebuď taková holka! :)

No jak jsem si tady minule tak hezky "poplakal" a jak jste mě neméně krásně utěšili ...podobně jako moudrý pan dokror slovy.. "to nic, to mám taky"! ... No jen ten Pelhřimov tady chyběl!:)

Samozřejmě, jsem pocitový běžec-pobíhač a jak jsem si uvědomil, co mě trápí, hned se mi ulevilo. Byla to taková běžecká kocovina a stejně jsem ji léčil.. Pokud je přeběháno, je třeba to ... maličko a postupně přeběhat. Něco jako vyprošťovací ranní pivo..:)

Měl to původně být týden s minimem běhání. V práci hodně plus jsem měl naplánován lékaře. Hodná paní doktorka :) mi ve středu vyřízla bouli na hlavě [možná jsem se postupně měnil v jednorožce:)]... a řekla, že dneska by to chtělo skoro úplný klid. Doma říkám své "doktorce", svému slunéčku, jak to šlo a ... Je vidět, že není doktorka, jako doktorka:)... Ta moje nejmilejší povídá, no když nebudeš moc bláznit, tak si jdi pomalu zaběhat [skvělé--já jinak než pomalu stejně neběhám:)]... Ať si na to dám šátek/čelenku, ať nevypadám blbě a ať už sem pryč. Prý by se mnou stejně nebylo k vydržení:).

Syn s Deri se ke mně připojili a asi po 20m od našeho baráku začalo pršet a pořád víc a víc... Říkám nahlas.. že normálně mi déšť nevadí, ale aby mi ta hlava s tím obvazem moc nenamokla... že jsem si měl vzít kšiltovku.. A syn vypálil naprosto skvělou hlášku, kterou mi za ten týden ještě mnohokrát zopakoval... "Prosím tě!!... Nebuď taková holka!" :). Smál jsem se, snad většinu cesty.. No jasně něco na tom bude. Jsem nějaká slečinka..

Hned ve čtvrtek jsem tedy zkusil novinku, kterou bych chtěl teď praktikovat. Místo klidného ranního venčení:), takový svižnější klus 5-6km, domů, beru si batůžek a běžím do práce. Když je čas, nebo vyběhneme dřív, tak můžeme s Deri trasu i výrazněji prodloužit. Ovšem známí pejskaři, když nás viděli -- Deri špinavá jako prase [ovšem neskutečně šťastná] -- tak ukázali naprosté nepochopení té psi duše... Mleli něco o týrání psů, chudáčkovi, co musí běhat v mokru a blátu:)... Houbelec!!! Týrání by bylo, kdybych ty tři velké kaluže, na které se Deri těší, jako děti na ježíška.. kdybych je oběhl, nebo kdybych ji bránil do nich hupsnout:).

Říkal jsem, že letos už žádné závody.. Říkal... Ale byl jsem oslabený:). .. Všichni mi vlastně radí to správné.. Neřeš to, dělej si, co té baví, po svém... A tak jsem si našel jeden závod, který se mi moc líbí..Začíná se v šest ráno.. takže se po cestě budu moci kochat přírodou a sledovat ty panoramata:)... Zaregistroval jsem se s číslem 106, to nemůže být náhoda!!! Poběžím o 106, 6.10! Jak já ty čísla miluju!:)...A tak už jen do přípravy zařadit ke svačině turistický salám a večer.. že by malého praděda?:)

Ať nám to běhá! Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

PS. "Naše" Stromovka -- BUDE! Happening který vedeme s MV pod pracovním názvem "Devětkrát kolem šaten" se skutečně uskuteční v řádném termínu.. a abych tomu zase nedělal nějakou zbytečnou reklamu:), tak jen stručně... Čas a start stejný jako původní maratón... Zajistím základní občerstvení, tedy vodu, ionťák, nealko, kolu a snad i čaj (neslibuju) plus klasika banány, hrozinky, sýr, čokoláda, sůl, chleba... dám vědět separátně detaily, mapky WC:), pro neznalé trasu...plus detaily ohledně zázemí.. Promyslete, jestli zůstanete potom (hospoda)... Dejte vědět preference mailem, včetně jídla. [Pro nadšené kamarády a zdejší návštěvníky je možné běžet i méně okruhů:)...]

úterý 17. září 2013

Na čem (mi) záleží...

Uvědomuji si spolu s ostatními známými "spolu-blogery" :), že je jak Renata trefně řekla.. "přeběháno".. Objevují se nové a nové portály, běžecké servery, speciální publikace, články, skoro každý časopis/magazín píše o běhání, dává tipy pro běžce, redaktoři novin běhají Beskydskou sedmičku, aby měli o čem psát..:)... Virtuálně je snad každý kolem "běžec".. ale i v parcích se vyrojilo nebývalé běžců...Ještě aby prezident a politici před volbami začali běhat.. To by mě asi vážně kleplo!:)

Je pochopitelné, že v té zvednuté vlně běhání -- svoji velikostí dosahující úrovně tsunami:) -- řada z nás stejně jako já.. (možná) cítí vlastní běhací krizi.. Něco (třeba) bolí, objeví se třeba i maličká rýmička:) doprovázená nechutí jít běhat, není potřeba si vůbec o běhání s někým povídat, psát, natož o něm číst... prostě tradiční symptomy přejedení, nebo přesněji "přeběhani"..:).

Sám jsem se teď ve všem v posledních dnech různé plácal :), vnitřně se vymlouval na menší nastydnutí, bolest achilovky a kotníku... na předchozí zážitkovou smršť:)... Ale tak jako tak.. Při všech těch problémech jsem se šíleně úporně držel toho svého pobíhání... Jak teď mi píše z duše BS:
"Pak chce mít člověk v hlavě tmu a běhání je prokletím. Nikoliv pro radost, ale jen proto, že musí. Protože jinak žít neumí. Možná ani jinak žít nechce, nebo se jinak žít bojí. A jako již tolikrát před tím ... levá před pravou, pravá před levou ... občas zakopne, občas si zkroutí kotník, někdy dostane větví do ksichtu nebo mu trny akátů rozedřou na holeni kůži do krve. Dech tradičně nestíhá a pot pálí do očí. Neví jestli ho to ještě někdy bude bavit ale přitom neví jak přestat."

Prostě si najednou znova uvědomuju, že neběhám kvůli ničemu jinému, než kvůli sobě, kvůli svým pocitům, kvůli tomu viditelně-skrytému:) boji, o kterém se snad ani nedá a ani nechci/neumím psát.. Neběhám delší vzdálenosti proto, že "už skoro každý běhá maratón" :)... abych se odlišil... kašlu na to.. A znovu sí říkám, že je mi absolutně jedno, jestli běhají v parku všichni, nebo jen já tudy probíhám...:)

Navíc je jasné, že virtuální realita a sociální sítě to dělají ještě horší:). Proto jsem si na nějakou dobu zakázal mimo opravdu spřátelená místa:) o běhu na netu číst.. Zahlcuje mě to a nutí mě to se nějak vnitřně vymezovat. Například většina toho, co bylo v poslední době napsané o dlouhých bězích je v 95% doprovázena ságami o růžovém kamarádovi, íčku, vitamínu I, zázračné pilulce, brufíkovi... Zaráží mě, že lidí, co se vydají na delší běh (často i na 1/2M distanci) to zobou skoro jako slepice zrní, někde to dokonce pořadatelé dávají i do povinné výbavy (!)... Asi jsem blázen, ale kam to ten svět spěje?:)... Pak se zamyslím a hned se opravím a říkám si.. Honzo, základ je nečíst... nezabývat se tím... Nejsem toho součástí.. Nezáleží mi na tom.

Vždyť proč bych měl koho soudit, proti komu-čemu se vymezovat.. Je přeci obecně známé, že kombinace ibuprofenu a dlouhodobé zátěže je velmi nebezpečná.. ale ví to každý.. Ale nemám důvod proti tomu brojit. Je to každého věc. Ovšem motivován -- udělal jsem si pro svoje kamarády malý výzkum a musím potvrdit...je to v barvě!!!

Jak mě teď symptomaticky trápilo tělo, tak jsem si koupil dvoje lentilky. Pečlivě jsem oddělil specifické barvy (je vidět, že růžové jsou asi obzvlášť léčivé, protože jich tam bylo nejméně!).. na stranu jsem dal růžové na bolest a modré... no co kdyby někdy v budoucnosti.. bylo potřeba, že? :)

Po dvou aplikacích při pomalém vyběhnutí.. byť v dešti a slotě.. musím říci... něco na tom je! .. a pak mi to došlo. Je to v barvě.. Na barvě záleží!! Na podporu mojí teorie dodávám, že to byla sukénka růžové barvy, co mě na ZG přes veškeré moje obtíže a křeče neochvějně dovedla do cíle, že?:)

Běhu zdar! Ultra a dobrým kamarádům zvlášť! Soustřeďme se na růžovou!:)

PS. Ted když vybíhám, tak běžím -- stejně jako většina těch čerstvě vyběhnuvších -- kolem rybníků parkem... Často mám s sebou Deri na vodítku... Je symbolické, že ji odepínám, právě když odbočujeme z parku do údolí. Tady začíná svoboda, tady je volno..:)

PPS. Modré jsem nechal sníst kolegovi pro jistotu:).. Říkal, že ale nic:(... Tak teď nevím, asi špatná modrá..:)

pátek 13. září 2013

Reklamace a Inventura..:)

Stín je v pořádku doma, za mnou zážitková smršť a s ní vlastně všechny vrcholy letošní "sezóny", dá-li se to tak říci:).. což znamená jediné... dostaví se zákonitě únava, zážitková "kocovina" a potřeba se zase trochu srovnat, nalézt směr a neztrácet při tom radost...

Navíc, teď vlastně s výjimkou jediného běhu do práce jsem v posledních 2-3 týdnech vlastně neběhal vůbec sám... Nevím, jak vy to máte zařízený, ale u mě je vlastně podmínkou k úplně pohodě mít naběháno určitě procento naprosto "jalových" km, které běhám sám, často bez účelu.. nebo turistických, kdy se někam vypravím a prostě běžím... V takovém "očistném" běhu se snažím běžet co nejdéle -- dokud mám "zásoby" a čas. Všechno - problémy, starosti, napětí - postupem času že mě odpadá, všechno, co se mi mele v hlavě je nakonec umleto:), uklizeno a já cítím jen báječnou únavu a klid...

No, musím po pravdě přiznat, že včera jsem se vrátil domů že služební cesty silné rozštelovaný:)... přijel jsem domů.. otrávený, unavený, chtěl i nechtěl jsem jít běhat.. a v ten moment začalo šíleně pršet, co pršet, lejt začalo... Koukám na to dopuštění se zoufalstvím v oku. V tísni největší si vzpomenu na hodiny marxismu-leninismu a na stěžejní dílo V.I.Lenina.."Co dělat?":). Rozhodl jsem se tedy nikoliv pro proletářskou revoluci, ale spojit tu sprchu venku s prací a s něčím užitečným. A tak jsme po chvíli přemlouvání (nakonec jsem si stejně vzal vodítko) do toho dopuštění s Deri vyběhli s velkými nůžkami na živý plot a začali zase prostřihávat cesty, hlavně větve šípkových keřů a akátů.

Tady musím udělat malou vsuvku. V minulých dnech, když jsme běželi po cestičkách a stezkách v údolí se Stínem jsem si uvědomoval, že... že "mi" to zase zarůstá a vědom si prosté pravdy -- pokud to neprostřihám sám, těžko to za mě někdo udělá.:).. Prostě plánoval jsem to "někdy" udělat:). Jenže zrovna včera ráno tam pobíhal Advid a hned mi nechával vzkaz a fotku.. že tady má "reklamaci" že mu na některých stezkách nešlo probíhat, že u obrázku mám GPS souřadnice a jestli by to nešlo co nejdříve prostříhat..

Samozřejmě, že šlo!!:) Tedy promoklí jsme s Deri až na kůži, 10km za dvě hodiny? OMG!:) .. Po pravdě moc jsme neběhali, ale o to víc jsme stříhali:). Věřím, že jsem se hodně "očistil" .. snad i nabil nějakou energií, naštěstí snad nenastydl:). ... Neříkám, že jsem definitivně vyhrál.. ale zatím neprohrávám:) a nevzdávám to, což mi přijde nejdůležitější.

Věřím, že dnešní pátek ve spojení s čertovskou 12:) mi bude nápomocen a až dorazím domů a udělám potřebné opravy na domě, zapojím se do úklidu, něco maličko urovnám na zahradě... tak chci vyběhnout zase jen tak.. nevím kam.. vezmu vodu, kousek chleba nebo fidorku a budu jen tak běžet.. jen tak nechat plynout svoji mysl dokud to půjde...

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

PS. Pár dokumentačních záběrů z reklamačního oddělení.. Mimochodem, to GPS na mobilu ti Advide neukazuje moc přesně. Naštěstí to tam znám:).
Původní reklamace (začátek stezky):


Odpověď reklamačního oddělení:




Samozřejmě jsem vzal z gruntu i cesty na louku, k louce a následně do lesa..:) [Slunéčko tam teď chce běhat, tak ať se pohodlně proběhne(me)..:)]. Stejně teď musím nosit malé nůžky s sebou na vzdálenější místa...:).

 

pondělí 9. září 2013

Blízká setkání třetího druhu ... aneb kdo je blbej a kdo je navedenej:)

Stejně jako primitivní kmeny věří, že když je vyfotografujete, tak jim berete část duše, tak prý jogíni věří, že když budou vyprávět a sdílet svoje prožitky z meditace, tak její veškeré kouzlo zmizí... No, stejně tak i já věřím, že kdybych psal dopodrobna (a veřejně) o svých pocitech a zážitcích z minulých 10 dní, tak by to nebylo úplně dobře:).. ale ať.. aspoň maličko, jako připomenutí těch skvělých chvil... bude to pro mě jako zamražené jahody, až mě macecha v zimě pošle pro čerstvé do lesa:)...

Stín je .. no řekněme to normálně.. takový přírodní úkaz... Něco jako 4 v 1.:).. Horký letní den s jarním deštěm, do kterého se míchá večerní kvákání žab a občasná polární záře..:). Prostě dějí se věci nečekané (my zkušenější se ničemu nedivíme a bereme to velmi vděčně, asi podobně, jako když při vyhazování smetí člověk najde los, který vyhrává hromadu peněz... a roztočí tím kolotoč neuvěřitelných příhod, skečů, zážitků... který končí -- jak jinak než šťastně -- nalezením původního (nyní už šťastného) majitele losu..:)

Ve středeční akci/besedě pod záštitou běžeckého klubu PIM (díky Michale) byli účastníci (většina z nich trénujících na nadcházející silniční Grand Prix v Praze) příjemně vyděšeni .. názory BS typu, ... "pivo je nejlepší anestetikum a iontový nápoj" ... "nejdůležitější pro hobby běžce a "pobíhače" je nepřepálit začátek a proto on zásadně vybíhá z poslední pozice... zranění také pomůže k udržení rozumného tempa"... "nepodceňovat běžce se zlomenou nohou"... atp.:)

Stinovo starty že zadních pozic jsem mohl v sobotu pocítit "naživo" a to dokonce dvakrát... jak by diváci akčních scén mohli říci.. sledoval jsem to doslova z první řady:). Po besedě na PIM jsme se šli na 11km proběhnout po Letné a po Stromovce.. BS potěšil přítomné, že ani on se nijak nebrání městským běhům, že také poběží večerní 10km. Ale v zápětí dodal na vysvětlenou, že vlastně dopoledne jedeme za kamarády do Plas na takovou společenskou akci, zaběhneme maratón, dáme pár piv, smažák a pak zase hupky šupky zpátky do Prahy na noční běh:).

Myslím, že během zdejšího pobytu mezi námi panovala taková drobnější názorová neshoda.. kdo vlastně tohle vymyslel/způsobil... Ne, že by o něco šlo, ale rádi bychom věděli, kdo z nás je ten blbej a kdo je pouze navedej..:). Zatím to není úplně jasné, každý si totiž vzpomínáme na úplně jiné detaily, ale když nad tím přemýšlím, tak je to vlastně jedno..

Sobotní ráno nás zastihlo v automobilu směr Plasy, moje nejmilejší, jasné slunéčko se ujalo funkce řidiče a tak i když vlastně nevíme úplně kam, přijíždíme relativně v čas, abychmo se alespoň telegraficky stačili s řadou skutečných i virtuálních známých uvidět, pozdravit, popřát si zlomení rekordu nebo nohy/ruky.. prostě rodinná atmosféra, snad jen Jana, Peggy a Kopretina tam chyběly:).

Jdeme tedy až na konec a Stín mi říká, že bychom to měli dát určitě pod 4:30, optimálně pod 4:20, ať se moc nešetříme:)... Já mám zase v plánu se po cestě různě družit, popovídat si s lidmi a tak nevím, jestli je to rychle nebo pomalu k dosažení té právé běžecké společenské události.. Po cestě se chvíli bavíme s Luckou, Jitkou, Barborkou, RIDem, RVM.. a mnoha dalšími.. bohužel hezké ženy a dívky nás nakonec z různých důvodů opouštějí, pod průhlednými záminkami pomalejšího tempa, kratší trati... a tak se aspoň snažím si povídat s BS a lidmi kolem...

Náš závěrečný čas 4:16 je ve znamení číselné lahůdky 4:4^2, dávající tušit, že běželi dva otcové od čtyřčlených rodin a také naznačuje do jistě míry aklimatizační problémy BS na pohyb v nížině:)... Sám totiž přiznal, že zdejší vzduch je tak hustý, jako by běhal v medu:)...že přebytek kyslíku mu málem způsobil otravu a "zahlcení motoru":).. Já naopak při fázích, kdy jsme probíhali kolem chlévů, kravínů a čerstvě pohnojených polí, jsem dostával další energetické impulzy, chuť vyprávět a podělit se o různé zajímavosti, včetně diskuse o vlivu kravského mléka na kalcinaci zubů u děti předškolního věku..:)... Stín s rozvahou sobě vlastní moje rozsáhlejší zvukové výlevy většinou velmi pregnantně vracel zpátky na zem... jako například, když jsem si při sbíhání z kopce ve vesnici pochvaloval, jak si to hezky užíváme, že se nehoníme... Tak v tu chvíli mi BS bleskově řekl, že je to naprosto a jedině správné a přísně mi nakázal, abych si opravdu nic nezačínal honit... :)...

Prostě, krásný slunečný den, BS glosuje život kolem... kdy při chůzi do kopce jsme předbíháni běžkyní praktikující rychlobruslařský styl (zalomena v půlce těla, ruce za zády, váha přechází že strany na stranu...)... po nějaké chvíli má drobné problémy (Stín nabízí svůj speciální protikřečový nápoj .. pomerančový džus, pivo a voda) a nabroušení bruslí, které se zřejmě pohybem v lese ztupily...:)

V cíli se vítáme se všemi, jen Apríl chybí, dáváme tři rychlá piva, párek a chceme vyrazit zpět na Prahu, neboť noční 10 nečeká:), když v tom vyhlášení vítězů a já se díky věku dostávám na bednu v kategorii 50+:) a co víc, můžu poblahopřát Pavlovi K. ke skvělému 2.místu a k cca 20 minutám, které mi velkolepě nadělil:). Při odjezdu je jasné, že pro podobně šílený nápad dnešního double -- tedy kombinaci s noční 10 -- jsme získali celou řadu dalších lidí.. Barborka, Lucka, ale i Pavel Z., který běžel maratón pod 4 míří na Václavské náměstí... Po rychlé sprše u nás doma (myslím, že by nás podle přepravního řadu MHD mohli pro zápach vyloučit z přepravy) a dvou rohlíků s uherákem už mastíme na stanoviště, které ... má naprosto jasnou symboliku.. Bod G na rohu Perlovky:) a 28. října... Existuje lepší dárek k budoucím narozeninám?:)

Navíc, při frontě na WC z "našeho" záchodku vylézá růžová Barborka (!) a hned, že poběží s námi, prý na pohodu.. BS dodává, jasně poběžíme tak pod hodinu.. a že on bude pro jistotu udávat tempo...S Barborkou moudře přikyvujeme, hodina zní jako rozumné tempo a tak si stoupáme -- jak jinak -- téměř na úplný konec sektoru G.. Za námi už jen kočárky, vozíky a sběrné suroviny:)..

Zazní Vltava, zatím žádný pohyb a do té slavnostní atmosféry BS dodává... "jen aby třeba nedošlo k mýlce, já bych chtěl, abychom do hodiny byli v cíli..." ... "myslel jsem pod hodinu v reálném čase"...:)... A tak vlastně už na rovince před startem začínáme svoji stíhačku, protahování se skulinkami... ale i tak naše trojka probíhá startem 7 minut od výstřelu. Kolem hrozně lidí, silnice se různé ucpává... a my se tak někdy lépe jindy hůř proplétáme, snažíme se povídat...Barborka se ujišťuje, že to nikdo z nás jejímu trenérovi neřekne.. Má velkou radost, že si nevzala tepak:)...[říkám jí to pořád, moderní pomůcky vedou jen ke stresu:)]... Já zase jsem trochu nešťastný, že si nemůžeme povídat se spoluběžci, tak se aspoň snažím při hudbě dělat různé taneční kreace [ale potom toho raději nechám, protože z chodníku se mi chystali běžet na pomoc, jestli nemám křeče:)]...

Závěrečné poděkování BS od Barborky u Kotvy je od srdce a tak nějak vhodně uzavírá to celé sobotní dobrodruztvi.. "...magor jeden americkej!:)"... Ovšem i tak, jak se snažíme o synchronizovaný doběh.. kontrolujeme krásný reálný čas 0:59:46:xx prostě pohledem na setiny sekund se dá vidět, že to bylo 12s pod Stinovo hodinovým limitem..

Co víc si přát??? No po doběhu ještě dvě rychlý piva a naložený hermelín a rychle domů, protože druhý den ráno BS filmuje na mých stezkách v údolí..:)...

Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

PS. Všem moc díky, bylo to skvělé se vidět se všemi "ufouny", pobíhači a nadšenci obecně.. K tomu jen malý dovětek od BS a ode mě.. Uvědomte si, kolik z Vás bylo v cíli dřív, někteří jak v maratónu, tak i na double, co Pavle? :)... Přesto o sobě maličko pochybujete.. Není důvod... Hlavně si to užít.. Ty zážitky a radost.. To nám nikdo nevezme..

neděle 1. září 2013

Pacing objevuje to (nej)lepší v nás....

Nechtěl bych polemizovat s velikány ultra-trailových běhu o zákazu/povolení paceru (spoluběžců) na dlouhých tratích... Samozřejmě souhlasím, s tím, že spoluběžec by obecně neměl být nosič vody/jídla:), že vedoucí závodníci by je neměli mít.. Ale.. myslím si, že právě ta diskuse o využívání/zneužívání paceru míjí několik důležitých aspektů spoluběžectví... rozměr kamarádství, sdílení pocitů, vzájemné pomoci i motivace...

V mém chápání spoluběžectví (a zejména u nás pobíhačů) není primárně o nějakém extra světlu v noci nebo o lehčím batohu..:).. ale o to, že v určitých chvílích můžete vaše pocity s někým sdílet [..ty voe.. fakt drsný:)], můžete někoho podporovat a společně .. skoro jako v knížkách z dětství .. prožívat kamarádství, tak jak jsme si ho vždycky všichni představovali.... Ať už si tam dosadíme jakoukoliv dvojici.. Old Shatterhand a Vinnetou, Pat a Mat, ...Los a Lamos:)... Při silných prožitcích vznikají obecně skvělí kamarádi...

Věřím, že to sdílení je vzájemné... Dokonce si myslím, že třeba já jsem zatím získával víc v pozici spoluběžce... Třeba loni na Leadville -- vidět všechno [myslím přeneseně, protože ve skutečnosti byla tma jak v ranci!:)], prožít tu atmosféru, sdílet úsilí a boj BS... prostě třeba tohle všechno pro mě znamenalo jediné.. potvrzení, že ultra skutečně moc chci, že se chci právě sem za rok vrátit a běžet...

Ale není to o délce trati... všechno je relativní.. včetně vzdálenosti... V minulých letech jsem začal občas doprovázet svoje "děti":) při jejich 10km závodech. Vím, že řada mých kamarádů to dělá taky a pokud to fakt bereme jako "pacing", tak ty pocity po trati a v cíli a v následných dnech vydají za celou řádku osobních rekordů...

Letos mě překvapil můj syn... Přes prázdniny se dostal do formy, shodil neuvěřitelně kg, naběhal šíleně kilometrů a z nenáviděného běhu se stal pravidelný rituál... Běžel jsem s ním včera Nike run.. Startujeme jako správní ultras:) každý s batůžkem, ve kterém máme náhradní oblečení i ještě něco navíc:), i přesto, že vybíháme ze zadních koridorů, naše batůžky vzbuzují pobavené úsměvy... Ale všeho do času:)... Držím dohodnuté tempo, předbíháme tisíce a tisíce lidí...v druhé půli ještě maličko zrychlujeme a já si celý závod uvědomují, jak rychle a jak úporně se syn po své cestě vydal a radují se v cíli ještě víc, než kdybych já udělal jakýkoliv osobní rekord...

Správný pacer se snaží být skutečně dobrým člověkem, hledá a dává to nejlepší co v sobě má.. Zatím jsem ale zažil, že většinou on dostává mnohem mnohem víc nazpět... Dvakrát jsem se o tom v posledních dnech přesvědčil i mimo trať ... Poprvé, když mi syn pověděl, že by chtěl na jaře "v pohodě" uběhnout maratón... proto, aby mi mohl při mém dalším ultra dělat pacera... A podruhé, když moje nejmilejší, jasné slunéčko to komentovala..., jestli si uvědomují, že za pár let zase já na ultra budu třeba dělat pacera jemu..:)..

Ať žijí spoluběžci, ať žijí kamarádi! Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)


PS. Ten čas je skutečně nejen skvělý, ale i krásný:). Znalec ocení růstovou linii (o jedna) 5->6 a 1->2 v zrcadlovém provedení..:).