neděle 22. dubna 2018

Koblížek a Kocourek na cestách., tentokrát na Lazovské 100, aneb co nemáš, nepotřebuješ stále platí:)

Restaurace v Piešťanech - nádherné retro
Kdo by mě neznal, myslel by si, že moje zážitky jsou čistě psychedelické, patrně psané pod vlivem nějakého silného psychofarmaka... Ale není tomu tak. Všechno jsem měl celkem pečlivě promyšlené, do poslední chvíle jsem byl rozhodnutý pracovat a balit a chystat se až v pátek dopoledne, přeci se dokážu zabalit rychle, ne?:) navíc ve vlaku bude dostatek času si ještě odpočinout....

Nicméně v pátek dopoledne si moje nejmilejší způsobila tříštivou zlomeninu lokte a a tak místo balení před polednem objíždíme rentgeny, chirurgie a čekárně v Motole píšu Martinovi, aby zrušil moji jízdenku, že to balím. Ovšem moje nejmilejší po chvíli říká, že jde na operaci až příští týden a že mě doma v principu nepotřebuje...:). Trochu mě to zasáhlo:), ale jako správný drsňák hned volám Martinovi.. se slovy -- odvolávám co jsem odvolal.. slibuji, co jsem slíbil:) -- ho prosím ať neruší jízdenku. Martin říká, že to bylo doslova vteřiny před závěrečným kliknutím..

Přijíždím domů, ve spěchu všechno, co vypadá použitelně nacpu do báglu, hodím jedny běžecké boty v igelitce, na nohy si beru pro jistotu extra “psí"  asics (staré černé, co už mám, jen když jdu venčit Deri), ale v nouzi by se v nich dalo ještě běžet.. Na závod beru svůj bágl černé pivo se základním závodním vybavením, baterky, čelovky, navigaci.. Není čas na nějaké rozjímání a dojetí:), říkám si, že jsem mrcha, odjíždím pryč, žena pochroumaná na těle a na duchu, v sobotu má navíc narozeniny.. Ale má pravdu, byl bych tady k ničemu. Zanadávám v duchu a decentně, popadnu věci a běžím na metro, vím že mám tak asi 5-7 minut rezervu, abych chytil vlak.. Utěšuji se klubovým heslem co nemáš, nepotřebuješ -- bez toho, že bych tušil, jak moc si ho budu opakovat.:)

Vlak do Piešťan je z kategorie zážitková akce - přímá linka Praha-Piešťany je sestavená patrně z vyřazených lokálek německých drah nasazených v Čechách jako mezinárodní rychlík:). Horko jako v sauně, na dotaz na funkčnost klimatizace následuje odpověď, že máme okna a větrák. Na tramvaj to bylo luxusní, na vlak krásné retro, jak stoicky prohlašoval jeden z K:), záleží na úhlu pohledu...

Na příjezdu do Piešťan dáváme pro jistotu jídlo, smažený sýr s housce v neskutečném non-stopu. K+K přehodnocují strategii, místo čekání na bus, bereme taxík, který nám zajistí určitě extra hodinu spánku, máme penzion skoro 2 km od startu. Když tam dorazíme, už zavírají kuchyň. Podaří se mi ale přesvědčit obsluhu a kuchaře, aby nám udělal polévku a pivo.. Martin jako správný horský vůdce s naprostým klidem jí polévku a ve chvíli, kdy mu mezi zuby patrně zapraskají kousky ledu:).. na sebe s úsměvem pohlédneme a unisono prohlásíme, že by polévka mohla být i teplejší;)..

Ale jak se říká.. večer chutná ráno pomáhá:).. V mezičase si rychle připravujeme věci na závod a já si připadám jak při losování MATESa - postupně otevírám naházené pytle a tašky v báglu a "objevuji" co mám s sebou. Na Martinovu otázku, v jakých botách poběžím., po pravdě říkám, počkej, musím se podívat!:).. A La Sportivy! Tak to běžím v nich.. Potom nacházím i polštářek a hned se chválím, jak i při tom zmatku jsem skvěle zabalil:). Další otevírání přináší další dobré zprávy. Mám nějaké jídlo, sušené ovoce, krátké kalhoty, ponožky a tričko s krátkým rukávem i nevěstu (Sahara kit), tady ale dobré zprávy končí. Sice mám další sady triček s krátkými rukávy.. asi desatery trenýrky:).. ale nemám spacák a nic do čeho bych se po doběhnutí mohl převléci a přečkat zbytek noci a čas do odjezdu vlaku.. Co nemáš nepotřebuješ.. a to ze ti bude zima v tělocvičně není tvůj problem.. je to problem tvého budoucího já... a upřímně tomu chlápkovi to nezávidím:).

Závod je tak trochu zahalen ve slunečním oparu. Ráno se pomocí Martinem zařízeného stopu:) dostáváme na start, vítáme se Jitkou, nastavuji dobře připravenou navigaci -- věřím si, všechno nechávám za sebou a vyrážím.. Nicméně navigace umírá už po 2.5 hodinách a hned za to platím ..  první kufr..

Slunce fakt pálí a jsem moc rad, ze mám nevěstu, Sahara Kit je moje nezbytná pomůcka -- i když v kritickém časovém období naprosto chyběly potoky, aby se dala namočit. Pravda je, že zabloudění a ztráta vody před Filipovým údolím, to mě málem zahubilo. Postupně přestávám běžet, chůze, která se zpomaluje po chvíli připomíná stařecké šourání. Je mi fakt blbě, neskutečná dehydratace a stanice je děsně daleko. Jjo, kdybych věděl, že je na jiným kilometru, tak bych asi žebral o vodu na začátku vesnice..

Na stanici málem zvracím. Jdu rovnou do hospody, kde se zřítím na židli:), postupně do sebe dostanu dvě Fanty, pivo a vývar.. Přes půl hodiny ležím jako lazar.. pak procházím ještě jednou stanicí, beru několik chlebů se sádlem a rozvážně stoupám pryč.. snažím se vrátit do závodu.. v řadě úseků bych normálně určitě běžel — ted to ale nejde, pořád bojuji se zvracením a snažím se maximálně pít..

Přidávám další bloudění - pro člověka který špatně vidí dodávám, že ty přechody z turistické značky na vlastní značení by jistě zasluhovaly víc značek, upozornění pomocí fáborků a tak.. Ale, co. V duchu mažu jakékoliv predikce dokončení, bojím se, ze už se nerozeběhnu:)... Nakonec dvě rychlá piva na Holubyho chatě jsou jako elixír.. po malé chvilce dávám čtyři rychlé kilometry, každý pod 6 min/km. V country salonu, obětuji další čas, polévka a pivo jisti dobrou náladu.. o když je mi jasné, že přes noc toho moc v náročnějším terénu nenaběhám, jsem v pohodě. Já s těmi svými defekty umím dobře žít:) a mám je svým způsobem i rád..

Ve Višňovém připíjím s Petrou M. na její nadcházející narozeniny, ještě dvě stoupání a jsem v cíli.. Trochu se mi to komplikuje na poslední záchranné stanici, při výlezu bloudím, nevidím žádné značení.. ztrácím další a další minuty hledáním kolem, navigace mrtvá (ani druhé baterky nevydržely víc jak 3 hodiny) a tak s pomocí telefonu a google maps nacházím cestu do cíle a dokončuji v čase o hodinu delším, než byl projektovaný pomalý čas:). Kvůli tomu, aby čas začínal 18 si málem zašpiním trenýrky;), ale jak víme, je to v klidu, neboť jich mám s sebou na rozdávání:)..

V cíli se snažím na chvíli si lehnout a odpočívat, ale balíček, ve kterém jsem si myslel, že je lehký spacák, byl  ručník!:). Společně s básníkem si na zemi v tělocvičně přeji být menší a ještě menší.. až budu nejmenší na světe.. Ranní chlad a pokora mají podobné účinky.:) Oblékám si znova návleky na ruce, beru džíny a ručník přes ramena mi zajišťuje, že se neklepu zimou a míra diskomfortu je na "přijatelné" úrovni..:).

Ráno s Martinem společně usoudíme, ze jsme sice po noci šíleně ztuhlí, ale za 40 minut nám jede z Piešťan vlak. Zbytek příběhu je stejně punkový jako doposud.. Objednávání taxi a pobíhání kolem základní školy.. hledání taxíka, který je u jiné školy..příjezd doslova minutu před odjezdem vlaku.. V "tramvaji" na cestě do Prahy už nemají skoro nic k jídlu.. tedy jediné "jídlo" jsou bramborové lupínky... Ale horká čokoláda s extra mlékem, úsměvy a krátká sukně stewardky získávají plusové body a napravují reputaci tramvajové linky..:)

Akci celkově hodnotím velmi pozitivně, hezký výlet s kamarády, skvělé retro momenty, punková atmosféra, návrat do skoro skrečovaného závodu a celkové zvládnutí všech šoků. Za to se musím pochválit:). ... I když příprava, ani závěrečné "ladění" na závod, nebyly optimální (o samotném balení věcí ani nemluvím), tak se znovu ukázala síla našeho klubového hesla -- Co nemáš, nepotřebuješ. A znovu jsem se ujistil, že klid musím mít v sobě, jinde ho těžko najdu!:)

Všemu zdar! Našim nejmilejším manželkám, našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)

čtvrtek 12. dubna 2018

"Pracovním" běhům.. ZDAR!.. :)

Pořád řeším to dilema, ten svůj běžecký trojúhelník, který má pevně daný obvod (den má 24 hodin) a tři strany v mém případě určené jako  -- "práce/rodina/povinnosti", "zábava/běhání" a "spánek". Znáte to, když jeden rozměr natáhnete,  ty zbývající dva se proporcionálně zkrátí:(. Slyším to od svých kamarádů i od Anky, že je potřeba si udržet svoje běhání, což ovšem je rada jak noha, obzvlášť v případě, když dotyčný (=já) běhá jen o maličko rychleji než Sieglinde s nůší..:). Z hlediska kausality je to zajímavý problém.. Dávám běhání menší prioritu, protože běhám h.vno? :), nebo běhám kulový, protože málo trénuji? ... Jinak řečeno -- co bylo dřív vejce nebo slepice?:)

---- malá odbočka -----
U mě je ta "odpovědnost" zakořeněná výchovou v dětství.:) Nevím, jak vy, ale já jsem velkou část svých prázdnin od dětství trávil pilnou prací:). Kamarádi -vrstevníci to moc nechápali, ale mně se to líbilo. U své (bavorské) tety jsem se staral o zbytky jejich hospodářství, které jejich rozená chtivost:) nutila vést na hranici udržitelnosti. Dvě prasata, pravidelně víc jak sto  králíků, čtyři ovce... Od svých 11-12 let jsem byl proto naprosto nepostradatelný čeledín na jejich hospodářství. Jak je teď populární mluvit o traumatech z dětství:), tak na mně tyhle krásné prázdniny také zanechaly své neblahé stopy.:)
Především ty selské zásady, že všechno ostatní, zvířata, pole... mají přednost.. Jídlo se nesmí vyhazovat.. ale  hlavně mě dostalo  zavedené "přesné určení času" na volno a zábavu -- třeba, když jsem se ptal, kdy půjdeme k rybníku.. Odpověď byla vždy stejná -- "Až bude práce hotová"... :)... Což, jak asi chápete, v létě - uprostřed zemědělské sezóny -- je úplně stejné, jako kdyby se řeklo "na svatého Dyndy (=to nebude nikdy). :)
---- konec odbočky -----

Ale co Čech, to vědec/inovátor a výzkumník. Jak při procházení kolem TV zjišťuji, "základní" výzkum, kde se realizuje většina českých žen zahrnuje primárně oblasti hygienických potřeb a dětských plen, zatímco muži podrobují hlubokému zkoumání mycí a prací prostředky. Bohužel nic "výzkumného" se v hlavních mediích neobjevuje směrem k efektivitě běžeckého trojúhelníku. :)

Ale nevzdal jsem to! Asi před dvěma týdny jsem přišel s velkým "objevem", pracovně tomu říkám princip sdílených stran.:). Prostě se snažím "natáhnout" to svoje pobíhání tím, že se překrývá se zbylými stranami mého životního trojúhelníku. Spát a běhat zároveň zatím nezvládám, ale napadlo mě, že bych mohl běhat a zároveň pracovat:). A tak před tím než vyběhnu ven, nejlépe spustím výpočty na své pracovní stanici:), přečtu nějaký problém a při pobíhání se ho snažím vyřešit, nejlépe ještě při cestě do práce/z práce:).  Sice si musím dávat výrazně větší pozor na cestu a pokud možno se vyhýbat oblastem s větší hustotou běžců/cyklistů/kočárků/psů... Ale zatím to funguje!

Takže i když pracuji v centru, při "pracovním" běhu vybíhám směrem na západ - trailem údolím na  Řeporyje. Po ránu tady není skoro nikdo a tak v klidu přemýšlím - připravuji recenze, odpovědi studentům.. a změny, které udělám hned jak budu ať u počítače, nebo u tužky a zápisníku..:). Moc mi to pomohlo. Teď se vůbec necítím provinile,  přiběhnu sice o "chvíli" později, ale v podstatě buď s řadou řešení, nebo aspoň promyšlených slepých uliček, že?

Příslušná inovace má řadu výhod. Můj normální běh do práce je většinu času z kopce, po asfaltu a podaří se mi  nastoupat maximálně 30 metrů - díky kopečku/viaduktu v Hlubočepech a Barrandovskému mostu:). To "západní" modifikace přináší zajímavých extra 600 výškových metrů, cesty, pěšiny, pole a kravské výběhy... prodloužení z 15 km na 22.5 ... A ještě pocit odpovědného pracovníka. Upřímně - vždyť já jsem celou dobu vlastně v práci! :)

Počasí teď bylo nádherné, v deštích musím trochu doladit bláto a hnůj:), i když si z minulých let vzpomínám, že po silných deštích byly některé boty skoro na odpis -- ale řekl bych, že to jsou jen technické detaily:). Mám s "pracovním" během už i krásný zážitek. Minulý týden, kdy jsem tu cestu běžel poprvé, zamyšleně vybíhám s batůžkem z údolí v Řeporyjích, rozhlížím se.. A jak před lety v  Radotíně se opakuje setkání s domorodcem.:). "Kam běžíte, takhle po ránu?", povídám do práce.. a na otázku, kde pracuji, říkám, .. no na Václaváku. "To ale běžíte špatně! Úplně obráceně.. Takhle byste doběhl tak na Karlštejn nebo do Berouna!" :). Poděkuji a říkám, že to tady otočím.. proběhnu pod mostem a druhou stranou už běžím do města...

Tenhle týden jsme na sebe narazili znova:). Tentokrát, se už neptal, pochopil:) a smál se.. a říkal mi, že v hospodě vykládal, jak jednoho hloupýho pražáka musel navigovat -- běžel místo do Prahy na Beroun... A teď vidí, že já tady běhám takhle normálně..:).

Snad snad ... Navzdory nečekanému nárůstu práce a nutné návštěvě maminky jsem konečně minulý týden přelezl kýženou 100 týdně se zajímavým převýšením..

Všemu zdar! Našim bojům, ultra a "pracovním" běhům .. zvlášť!

12:)