čtvrtek 28. července 2016

Návraty, aneb běhání s pokémony:)...


Vždycky návrat z říše euforie do běžného života je pro mě náročný, zejména v tom, že je potřeba udržet potřebnou rovnováhu mezi mírou nadšení z dosaženého výsledku -- a určitě reflexe, co se dalo udělat lépe.. a jak se zase dokopat k tomu, aby člověk myslel na další cíle..:). Balancovat mezi chválou od kamarádů, pohledem do výsledkové listiny a tvrdou realitou, že v mém podání absolvování Rondy nemá s během zase tolik společného..:).

Nejlépe to vystihuje otřepaná hláska padoucha Hogo-Fogo, který jasně říká.. "Život pádí vpřed jako splašená herka -- a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství!"... A tak už dva dny po návratu začínám nesměle popobíhat, abych se co nejdříve vrátil do svého úsilí.. Žádné posvícení netrvá dlouho, navíc... za měsíc (28.8.) běžím náročných 144 km (10.900D+) v Savojských alpách.. Je to můj "zavěšený" pytel -- na eChappeBelle je potřeba odčinit loňské DNF!

Pozvolna, ale ve své víře v konzistenci se znova snažím, znova od začátku, znova jako by to bylo poprvé... Ale není to tak obyčejný návrat, něco se změnilo. Nintendo totiž uvedlo jednu ze svých nejúspěšnějších virtuálních her Pokémon Go a najednou přibyli v údolí chodci/běžci všech věkových kategorií, v ruce mobil a v pohybu "loví" pokémony, dobývají "Gym" a svým pohybem líhnou vajíčka.. A já si připadám -- no jako na safari..:)

Takhle si běžím s kopečka, najednou kousek vedle mě šílený výkřik "Magmar!!" :)... dva kluci s mobilem okamžitě zastavují a proti keři posunují prsty po displeji.. "Zůstaň v tom pokébalu, ty mrcho"!! .. "Petře, hoď mu ještě jedno candy, já už ho mám.."..:)...

Jsou to nádherný zážitky, díky tomu, že běhám s neméně nadšeným a zkušeným trenérem pokémonů, tak vím v údolí, kde co je.. tady u rybníka se objevuje "Magic Carp", na louce je Dratini, támhle se občas ukáže něco silného .. atd. Takže i bez nainstalované aplikace dokážu lovcům, co zabloudí do naší části poradit.. ano, támhle v kopci je Eevyy:).. Svoji domácí adresu bych mohl hráčům snadno popsat, bydlím mezi Igglybuffem a Bulbasaurem, kousek od permanentně obsazeného (RED-tedy červený týmem) Stodůleckého Gym. Syn ho momentálně pomáhá bránit se svým Vaporeonem (cp1350)...:).. Vím všechno!

A tak jsem dnes a denně svědkem zajímavých setkání a rozhovorů.. Třeba jdeme na metro a Honzu zastaví teenager s dívkou a ptá se "Neviděl jsi tady někde pikačua"?:).. Holka červená jak ředkvička, ovšem junior neztratil glanc a říká, kdepak, ten je dneska o kus dál.. Já ho chytil asi 6km vedle v údolí.. ale támhle mezi baráky je skvěle místo, tam se objevují vzácní a silní..:)..

Sice neznalí věci říkají, jaká je to pitomost.. přiblblá hra a tak.. Naopak, já třeba nevidím rozdíl mezi pokémony a geocachingem:).. Geniální hra! Podle mě, Nintendo udělalo pro boj s dětskou obezitou v posledních pár týdnech řádově víc, než Michell Obama ve své masivní kampani za poslední čtyři roky:)!

Třeba včera -- běžím do práce a v Hlubočepech míjím na autobusové zastávce dva cca desetileté "lovce", oba trochu kulatější.. a ten jeden povídá.. "Tak zítra určitě vyrazíme dřív! Potřebuju vychodit silné desetikilometrové vajíčko!"..:)
[Syn prohlásil, že z hlediska pokémonů bych se svými kilometry byl ideální líheň vajíček:), že bych se mu je mohl líhnout ve velkém:).. Pak se ale zamyslel a řekl.. kdepak! Svoje pokémony si musím vychodit a vyběhat.. sám! :)]

A tak našemu úsilí, návratům a ultra zdar!
12:)

Svět je krásný. Plný přítulných a kamarádských pokémonů. Přiznávám, že i já mám jednoho! ... při našich průzkumech se sice občas chameleonsky přeměňuje na polomáčenou sušenku, ale je to pořád ona
....
.. Deri!:).

úterý 19. července 2016

Game of mountains, aneb Ronda podruhé..:)

I když si myslím, že na podobné zážitky nemohu zapomenout i kdybych žil sto let, přeci jen si to tady musím zaznamenat. Můj druhý boj o Rondu přinesl tolik silných zážitků, pocitů a analogií, že je to jako pravá "Cims magic", čistá magie, nebo Dokonalý trik, či ještě lépe po anglicky "Prestige".

The Pledge (Příslib)
V pondělí volám trenérce pro poslední rady a potřebná povzbuzení... Jedna rada z nejcennějších odpovídá naturelu A. S. a toho jak běhá ona.. Při závodu "zadarmo" části (nepříliš technické úseky z kopce a po rovině) pokud možno běžet.. I když to bolí:). Končí s kouzelnou poznámkou, že snad tentokrát nepřijedu úplně na poslední chvíli.. Ujišťuji ji, že vloni jsem odlétal po 11 hodině a tentokrát mám let na 9 hodinu..

Jdu to zkontrolovat a málem upadnu! Mám sice odlet na 9 hodinu, ale večer!!! A letenku, která normálně nejde změnit. Naštěstí můj cestovní status, výmluvnost a zkušenosti mi zajistily změnu letenky na první ranní let v 10:40 ráno a pokuta 1.000 Kč je přijatelným popleskaním za moji hloupost:).
Protože při první fázi každé pravé magie se na stole objevují karty, ani já neodolám a nechám si "on-line" vyložit tarot. Neskutečně silná karta! (posuďte sami.. a "hvězda" nakonec, jak říkají znalci -- Jedna ze tří ochranných karet, zásadně ovlivňující příznivý průběh nějaké události.).
 



Skvělé karty mě sice uklidňují, nicméně, dostávám upozorněni, že tento let má často zpoždění.. Tím pádem jsem zpět v loňském velmi detailním časovém managementu... Budu muset mít vše jen do letadla, do malého palubního zavazadla budu muset dát nejen bágl, bidony, čelovky,  výbavu, oblečení, ale i dvoje boty, které sami o sobě vyplní většinu kufříku:). Stejně jako v loni musím praktikovat TETRIS.. A tak v botách, v bidonech a ve všech volných skulinách jsou zastrkané ponožky, čelovky, tuby.. Ale jo!! Díky skládací verzi hůlek se mi daří do toulce:) narvat na letišti ještě dvě třetinky piva:).

Zkušeně procházím všemi kontrolami a v Barceloně si v duchu gratuluji, jak jsem byl prozíravý.. Jsme tu totiž o víc jak 20 min později, a v půjčovně aut jsou jen dva obsluhující... Vlastně správně je to méně než jeden člověk, protože dochází k "zaučování". Uklidňuji se pozitivním doprdele, doprdele -- ještě, že jsem na okruhu kolem Barcelony zabloudil už loni, to si moc dobře pamatuji a tak věřím, že všechno klapne:). A samozřejmě dojíždím do Ordina v šest navečer, hodinu před zavřením registrace. /proti loňsku asi o 30 minut dříve/ Vidím se se Samem a s významnou částí silné české skupiny. Chlapci jdou na briefing ~ to si já bohužel časově nemůžu dovolit:). Místo toho rozkládám kufr, rozebírám svoji pečlivě poskládanou TETRIS .. Rychle vytvářím dva drop-bags na Marginedu a Passa dela Cassa..

Tady s tím se váže veselá historka.. Diky závodům jsou všichni místní ještě přátelštější než jindy. Všude hromady lidí.. Není kde zastavit a tak zapnu blikačky, nechávám auto na hranici kruhového objezdu:) a chci jít hledat registraci. Jeden z místních policistů mi dobrou angličtinou laskavě říká.. Tady ale nesmíte stát.. Odpovídám, že jsem před pár hodinami přistál, letadlo mělo zpoždění.. Teď jsem dojel, musím se rychle zaregistrovat, odevzdat bágly na stanice.. Koukal na mě jako na mořskou pannu, dvouhlavé tele .. Prostě pouťová atrakce..:).  Ne není se mnou nikdo, kdo by mi mohl popojet s autem.. Přijel jsem sám, odběhnu to sám a zase sám odjedu... Policista se usmál a řekl -- V tom případě..v tom případě tady můžete stát celou dobu než si všechno vyřídíte... a že mi na auto dohlédne:)..

Jídlo na večer a na ráno, včetně koly do bidonů, mám zase moudře připravené už z Prahy... Tentokrát nebydlím v La Massana, ale opět ve 2.5 km vzdáleném hotelu na druhé straně Ordina. Letos volím plně nezávislou variantu. Na start i z cíle pěšky, přemýšlel jsem, co je lepší jestli jit na start do kopce, nebo obráceně..Naštěstí můj loňský hotel (populární mezi Čechy) je už vyprodán a tak nemusím nic řešit.. Na start z kopce.. Potom se už nějak do hotelu doplácám.. Tedy věřím.



The Turn (Proměna)

Proti loňsku to vidím náročnější. Asi poprvé přijíždím na těžké ultra už nevyspalý. Dnešních 6.5 hodiny to bohužel nezachrání:).. Představa, že po probuzení budu víc jak 60 hodin muset fungovat mě opravdu děsí.. Příště určitě určitě.. určitě.. skončím s finišováním v práci na začátku týdne a budu spát do zásoby:).. Je to o to horší, že teď už vím přesně, do čeho jdu. Ale použiji kultovní hlášku z GoT "Valar morgulis"... Přesně tak to chci, chci tady být, ani na chvíli toho nelituji.. Po cestě na start natěšeně do sebe cpu český chleba s paštikou a se silnou vrstvou chilli v soli:). Prožívám naplno nádhernou atmosféru na startu.. Bože Rondo -- jak jsi těžká, tak jsi pro mě jedinečná a krásná..

Bubny na startu ve mě probouzejí bojovníka. Vidím se s Jardou K. a dovolím si poradit, že má cenu na začátku běžet trochu svižněji, že se potom trať zúží a ucpe.. A člověk zbytečně ztrácí čas v pomalejším "vláčku".
Moje znalost trati je výhodou i nevýhodou zároveň. Chci se zlepšit, ale celkem detailně znám svoje loňské mezičasy, kdy jsem se vůbec nešetřil.. Navíc letos různé krize přicházejí nečekaně dřív:) a pohled do tabulky a zhoršující se tempo to ještě umocňuje.. Ten slabší ve mě říká.. A je to v prdeli!! :)... Ale jak všichni víme, hlavně se z toho nepotento..:).

Letos je zajímavou novinkou, že se na trati střídalo horko s ledovými pasážemi, kdy ostře foukal ledový vítr, jak v tunelu.. Hodně lidí kvůli tomu skončilo.. Měli silné problémy s průduškami a s dýcháním. Ani já nemůžu pořádně polykat, bolí to, hlavně když vyženete tepovku při stoupání do nebeských výšin:). Ovšem pojí se s tím krásná historka, dokazující fenomén Game of thrones. Lezu takhle v tom pařáku vzhůru kopcem.. Horko, leje ze mě... malinko odbočíme do takového zastíněného koryta, teplota klesne tak o 20C a začne silně foukat. Nedá mi to, jako vrozenému provokatérovi a říkám ke skupince, co ji předcházím.. "Winter is coming!"..:). Ten jeden málem upadl smíchy, druhý ve skupině s vážnou tváří odpověděl.. "...Father always promised!"..:).

Peru se s tím, jak se dá. Zase poučen, co lépe příště:)... bojuji s časem a se nádhernou tratí. Na řadě vrcholů a hezkých místech "ztrácím" čas:)... fotím, co víc natáčím i video sekvence pro svoji nejmilejší manželku, aby se případně na všechno mohla podívat z bezpečí domova:). Sice jsem říkal, že jí nebudu volat, (telefon je v leteckém módu), ale prosila mě, ať zavolám, jak se chystám na noc. [První noc se mi to nepodařilo, ale při druhé už vím, že ona se bere pro jistotu i moji peřinu, protože má být zima:)]

Sestup na první life-base Marginedu (73km) je pro mě fyzicky a hlavně emočně náročný.. Obzvlášť, když znáte trasu. Nejdřív uvidíte krásně osvětlenou stanici přímo proti sobě.. Doslova na dosah. Ale najednou trať odbočuje a začíná stoupat a otáčet pryč! Když už nakonec horu Bony de la Pica (Honza Bartas po právu přidává háček) obejdete, pořad je stanice hodně hluboko pod námi a začíná brutální sestup..


The Prestige (Vrchol)
V mém chápaní a přístupu k ultra (a k životu) to platí bez rozdílu.. Mnohokrát se věci různě poserou, (s)hořím jako papír.. Nezbývá věřit a jako Fénix se pokusit znova zrodit z popela.. Vrátit se zpět do závodu. Na Marginedě se hlavně snažím uklidnit rozbouřený žaludek a zbavit se na chvíli bolesti v krku. Na zemi leží Jarda K., sice přiběhl před víc jak dvěma hodinami, ale po konzultaci s doktorem a zralé úvaze to zabalil. Nemůže pořádně dýchat, kašle jak stálý abonent tuberkulózní léčebny. Trochu mě to nalomilo, ale heslo dne -- hlavně nekašlat!

To byl asi nejtěžší úkol při výstupu na Pic Negro, kde jsem symbolicky zažíval pocity afrických domorodců ... Kolem jezdí hromady čtyřkolek, které víří oblaka prachu... ještě po chvíli vykašlávám ze sliznic hnědo-černé bahno:). No fujtajbl, vaše velebnosti:).

Letošní opravdu těžký časový management se podepsal asi ne jedné z největších chyb, co jsem udělal. Přehodil jsem boty. Začal jsem v pohodlnějších La Sportivách a pak jsem obul sice skvělé, ale výrazně užší, Hoka Speed Goat. Po pár kilometrech mi bylo jasné, že do 130km, kde mám přichystané o něco širší Hoka, to bude pěkné utrpení... Ale nádhera a náročnost trati pomáhá částečně zapomenout, co se mi líhne v botách.. Ale na Illa (115) už se to skoro nedá snášet a tak položím lékaři kontrolní otázku...jak ošetřují puchýře?:). No pry je propíchnou stříkačkou napuštěnou jódem, tekutinu odsají a překryjí náplastí/tejpem. To zní skvěle:)

Chlapec sice trochu nervozní, že už tam mám infekci a že by to chtělo lépe ošetřit.. jestli pokračuji dál? ... Zde se znova ukázal fenomén GoT. Navlékal jsem na už teď "růžově" zbarvené zatejpované prsty špinavé a mokré ponožky. Beru si hůlky, vycházím ze stanu a na dotaz odpovídám "Valar morgulis"! [Všichni muži musí zemřít]... Chlápek vedle na lehátku, kde mu tejpují koleno, zvedá ruku na pozdrav a odpovídá.. "Valar dohearis!" .. No Hollywood!!!..:)

Letos mě dostaly drobné modifikace trati... Myslím, že ředitel závodu to letos opět posunul o kousek dál, s minimalizací zpevněných cest. Například v loni u Pasa dela Cassa, na 130 km, se do stanice šlo od sky resortu i kousek městem. Mělo to výhodu, že jsem si mohl v nočním baru koupit pivo. Těšil jsem se na to jako malé dítě... Jenže, ouha, sestupujeme zadem, v době kdy jsem tam já tam nikdo není, od větru popadané vlaječky se snažím postavit, nicméně tak asi deset minut bloudím, překračuji několik potůčku tam a sem.. Nikde žádná značka a kravské/ovčí oči ve tmě svítí stejně jako odrazky.:).

Na stanici informuji organizátory a hned tam někdo vyráží přidat světla a značky. Prostě Ronda.. ti lidé kolem a celá organizace je fakt neskutečně precizní a skvělá. Sice mi pivo na bolest v krku a na žaludek teď nepomůže:), na čaj se musí čekat deset minut.. ale rád nakonec skoro půl hodiny obětuji tomu, abych se zase dal do pořádku. Do Incles se ještě dostávám tak tak..tedy za cenu velkého úsilí stahuji čas obětovaný ošetření nohou, mokré a špinavé ponožky "prorostly" s tejpy a nedají se vyměnit. Přecházím na klasický scénář, boty sundat až na hotelu! Mám úplně živé vidiny, při přeběhu na Coms de Jan, špatně odbočím a sbíhám z kopce.



Vidím živě pod sebou dole chatu, jezírko a lidi kolem... Po chvíli mi opadne vlčí mlha:).. pořád vidím chatu dole, jezírko, ale žádné lidi a žádné značky. Zastavím se a nahlas nadávám. Nejde jinak. Pak se otočím, dopiju zbytek zředěné koly a vyrazím těch x výškových metrů vystoupat zpátky. Nevím, kde se to ve mě nakonec vzalo, ale z Coms de Jan na Sorteny jdu (na své poměry) ve velkém stylu. Trať se nakonec začíná stáčet dolů, je horko, nohy bolí v každém nášlapu. Pohled na můj mezičas je tristní. Jsem na tom skoro stejně jako v loni a dělám pro to maximum. Inu stáří!!:).. Ovšem jak já se podívám trenérce do očí? Jak to říkala? Zadarmo úseky je třeba běhat!! A tak to postupně rozbíhám, každý došlap bolí.. uvědomuji si, že i nahlas říkám.. au, au, au.. i jsem si několikrát maličko cvrknul do kalhot [stařík/prostatik]..:). Ale pak se ta bolest otupila a já běžel.. a proti loňsku seběhl víc jak 1.5h. Jsem zase zpátky!


Samozřejmě na Sorteny je možnost běžet dolů a zkusit dostat čas pod 55 hodin, ale je horko, chce se mi silně zvracet a tak jdu a pokud to jenom trochu jde, tak popoběhnu. Po cestě potkávám Míšu na tréninku, pak se ještě vrací a na posledních asi 1.5km mi dělá milou společnost a v cíli nosí pivo! Díky moc!!!

Jak jsem si už dřív uvědomil, nebudu mimo svoje kruhy o běhu povídat. Nejkrásnější a nejsilnější zážitky jsou ty, o kterých se moc nemluví..Možná je to dané i tím, že v tom svět za zdí:) může vidět jen exhibicionismus nebo touhu imponovat ženám.. WTF!! Říkám to na rovinu, co si o mě kdo myslí je mi šumák, je mi 53, žádný ženský nelovím..:)...

Jak to říkal ten loňský průvodce závodem...Přibíhám do Ordina a cítím, že jsem král.. Není to klišé.. Vidím jednotlivé střípky svého úsilí.. Kdy jsem mohl vynechat, zatočit, zkrátit si trénink.. Jak jsem bojoval se svými krizemi na trati.. Asi nejsilnější moment pro mě zůstane můj "návrat" do závodu při cestě na Coms de Jan. Poté, co jsem přeběhl a hloupě seběhl mimo trať.. Stejně jako mnohokrát během těch minulých 55 hodin ten silný ve mně řekl jasně.. "Klid! To zvládneš.." A nasadil tu absolutně nejsilnější mantru.. "Zapomeň na to, co se stalo, jak ti je, jak je to daleko.. Až tam budeš, tak tam budeš.. A ty tam budeš!!"

Děkuji za milé vzkazy a podporu!!
Všemu zdar! Rondě a ultra zvlášť!
12:)

PS. Mám neskutečně fotek a snad i použitelných videí, tak časem zkusím z toho něco vytvořit.

pátek 8. července 2016

Proč mluvím "málo" o běhání... aneb potichu na Rondu...:)

Stejně jako všechny velké příběhy mají společný základ, tak i příběhy běžců jsou si podobné jako vejce vejci.. Vzpomínám si na vyprávění jednoho známého lékaře, který se smál, že si každý myslí, jak ten ten jeho příběh, jeho "zraněni" je nějak výjimečné...Například na pohotovosti lidé rádi popisují "neuvěřitelný" úraz, jak si poranili oko o ostrý list palmy.. Přitom poranění o list palmy, agáve, atd. je nejčastějším poraněním oční rohovky.. :).

Podobně jako všechny cesty vedou do Říma, tak naše cesty k běhání se různě kříží a potkávají. Hodně z nás začalo běhat, protože jsme chtěli zhubnout.. Případně nás k běhu přivedl partner, chlast nebo sázka v hospodě..:)... Překonali (jsme) pár těžkých měsíců.. A pak je (nás) to chytlo a už (jsme) běhali dál a dál.. A jestli nedoběhli do cíle, tak běhají dosud:)..

Musím tím reagovat na několik mailů a rozhovorů, co jsem měl v poslední době. S vlnou popularity běhání roste zástup lidí, co si chtějí o běhání povídat a vyprávět všem zrovna ten svůj výjimečný příběh..:)... Zajímavé je, že základ všeho -- i toho jejich běžeckého "štěstí" a "spokojenosti" je často svázán s výjimečností jejich začátku běhání.. Oni jsou totiž jiní, než ty davy masových běžců a  "já" bych to měl pochopit a potvrdit:)..  A přijde mi to úplně jedno a trochu legrační. Výjimečný nebo tuctový? OMG, já začal běhat úplně nejobyčejněji, jako asi 99% všech ostatních pobíhačů.. A moje pocity to nijak nezasáhlo. "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!:)

Ale proč to říkám... Mám v posledních letech úplně obrácený přístup. Pochopitelně, kolegové v práci, široká rodina a známí vědí o mé "úchylce" a tak často hovor se mnou se stočí na běhání. Asi jako když si s lékařem všichni touží vyprávět o chorobách...:). Dostal jsem se k tomu, že se (mimo okruh kamarádů) snažím co nejméně mluvit o běhání.. Jako správný statistik jsem empiricky zjistil, že když povídám lidem o svém běhání, jak a co, a proč a kdy, a jak se mi to líbí.... Tak mi to potom, ale vůbec nejde, nebo se to nějak "zvrtne":(.. Jako bych se rouhal a trest přišel okamžitě .:). Hned se běh stává náročnější a nějakou chvíli to trvá než to odezní. Mám zjištěno, že i taková pitomost, jako moje odpověď, že dneska běžím domů zpátky -- zcela určitě povede k tomu, že se na zpáteční cestě budu pořádně trápit:)... Nevím, jak je to u Vás, ale já už na dotazy o běhání teď odpovídám, jak cudná panna z přelomu století.. Lehce se "zardím":), "zajíkavě" něco nesouvisle zakoktám.. A to je tak všechno. Vypadám sice jako úplný debil, ale moje "tajemství", můj intimní rozměr běhu je zachráněn a bude se mi dobře běhat a probíhat.. Navíc moc dobře vím, že ani můj příběh, ani můj pohled nejsou nijak výjimečné.. On jim to určitě někdo jiný řekne taky a líp - a mě to nebude nic "stát":).

V podobném informačním embargu prožívám posledních pár týdnů před Rondou.. Moje nejmilejší mi často připomíná.. "Koho to prosím tě zajímá??".. A má pravdu, předsedo!:) a tak rozhodně ani letos nevyužiji nových technologií (včetně speciálních rondových ios a android aplikací), aby moji blízcí věděli, kterými body jsem kdy proběhl, případně měli k dispozici "live tracking"...Navíc jsem rozhodnutý pro letecký mód mého telefonu po většinu závodu.

Stejně jako vloni, i letos doufám, že se mi podaří dát Rondu jako akci S.W.A.T.. Rychle tam, splnit misi a rychle zpět.. Ve čtvrtek dopoledne sednu na letadlo, odpoledne jsem v Barceloně, půjčím si auto, navečer před zavřením registrace jsem na místě. Rychlá večeře, ráno v 7 se běží.. A stejně zpět.. V neděli končí Ronda, rychle se maličko prospím, v pondělí ráno sednu do auta, zpátky do Barcelony a domů:). Tenhle rozměr "nevýjimečnosti" mě hrozně naplňuje. Prostý boj staříka z Vysočiny ve španělských horách.

Upřímně -- nemůžu se na nic vymlouvat.. Zdraví, příprava..super.. Asi se dalo trochu víc běhat, ale moc  ne:). Dokonce i teď na rodinné dovolené jsem přes poledne v největším žáru italského slunce běhal.. Myslím, že epický rozměr mého snažení dokumentuje veselá příhoda...

Lehce před třetí hodinou, zbrocený potem (tradičně bez vody) běžím ve sluneční výhni celkem svižně (na staříka 5.30 průměrka na 12km) kolem přístavu.. Skupinka lidí sedících u baru to (česky!) vtipně komentuje.. Tvl, to je magor! Určitě Američan.. Běží v plným slunci a má do ruda spálený kolena.. :).. Debil!.. Toho za chvíli klepne! :).. Nedá mi to.. Zastavím se a plynou češtinou odpovídám.. Pánové, nadšení a úsilí není výsadou jen Američanů -- i Češi dokážou blbnout .. a fakt hodně..:). Užívám si jejich překvapené reakce a s pusou od ucha k uchu běžím dál..

Ronda bude určitě mazec, obzvlášť v mém podání...:). Ale těším se a to fakt silně. Procházím si loňské poznámky, mezičasy, opakuji si strategii a rady, které mi dala moje trenérka. Ještě jednou děkuji Ance za její cenné rady, povzbuzení a pochopení. Budu mít extra důvod se snažit!

Všemu zdar! Rondě a ultra.. zvlášť! 12:)

PS. Přeci jen pro moje kamarády a pro Vás, co sem zabloudíte a podporujete mě.. Budu mít krásné číslo 208. Ještě jednou díky za podporu!

PPS... Ze vzkazu MM jsem pochopil, že bych to měl říci na plno, aby nedošlo k nedorozumění. Sice se neběhajícímu světu:) snažím se svým koníčkem "vyhýbat" a pokud možno nemluvit o běhání, nereagovat na narážky, dotazy, atd. Nicméně, s kamarády, známými, "pobíhači" a lidmi, kteří zabloudí sem do mého virtuálně běhacího prostoru všechno rád proberu a prásknu na sebe, kde co.:).
Taky.. i když vím od své nejmilejší, že to nikoho nezajímá:)... přesto tady nechávám svoje číslo (208) a tajně doufám, že mi budete držet palce! Na vaše vzkazy se těším, rád si je na stanicích přečtu, ale volat nikam, ani domů nebudu a na všechno moc rád odpovím, z cíle:). Ještě jednou díky moc za podporu!