úterý 24. listopadu 2015

(Ne) všímáme si a běžíme.. aneb příprava začala...

Jeden z prvních příkazů, které jsem učil Deri, bylo "Nevšímáme si.. běžíme"..:).. Má to řadu důvodů i významů -- ať už přímých nebo přenesených. Prostě nevšímáme si psů, lidí kolem.. jsme spolu a běžíme.. Nenecháme se jen tak zblbnout, zatáhnout do pranic, ovlivnit nebo jen tak otravovat.. nekoukáme, kde co lítá a běžíme..:)

Samozřejmě je těžké být přesvědčen o své jediné pravdě a svém (jediném) správném přístupu a tak modifikuji povel -- "Všímáme si, ale (stejně) běžíme"..:). Koukám, jak běhají/trénují dobří, přemýšlím z čeho se poučit, co možná zkusit nebo si říci, co asi rozhodně dělat nebudu..:). Přemýšlím, přemýšlím, jak běhat pořád s Deri, s blízkými.. a jak se nenechat ničím "sežrat" ani vyhořet, ale jak se přitom zlepšit.

Filosofové říkají, že optimistický člověk se pohybuje po spirále vzhůru. Asi mají pravdu -- zdá se mi, že se v běžeckém životě zase po určité době vracím do podobného bodu - sice třeba v trochu jiných podmínkách (výše na spirále), ale se stejným východiskem a podobným úsilím. Pro jistotu - stejně jako v pohádce odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil:)...
Před lety jsem definitivně opustil "trenýrkové" plány, zrušil konzultace s trenérem a přešel na naprosto volný způsob pobíhání...Řekl si, že na to moje pobíhání si stačím naprosto sám.. Abych to teď změnil a pokusil se vkročit do té řeky znova (i když jinak). Nemám možnost běhat podle nějakého příliš sofistikovaného a závazného předpisu, mám příliš mnoho neznámých, úkolů a měnících se časových omezení -- ale bylo by dobré se čas od času s někým poradit a vyslechnout si jiný názor a dobře míněné rady.
Věřím, že jsem našel v tomhle směru spřízněnou duši, která moje úsilí jednak chápe, jednak dokáže poradit a co je nejdůležitější, taky jí hrozně věřím:). Takže už si různě připravuji pracovní tabulky -- ani ne tak na konkrétní tréning, ale abych skloubil svoje oblíbené/potřebné rodinné a venčící běhy:) s něčím, co mě posune za hranice časových limitů při důležitých závodech...

Je podzim, a asi každý vnímá kolem sebe takovou tu podzimní "depku".. Lidi hledají převážně výmluvy, proč něco nejde udělat, nebo vysvětlení, proč je to nebo ono "nemožné". Chápu, sám sobě pro jistotu připomínám -- Sometimes ignorance is a bliss -- prostě občas je dobré nevědět. Nevědět, že je něco považované za nemožné.. Pak se o to můžeme lépe pokusit! :).

Proto se se začátkem tréninkového období snažím ve všech směrech. Velký Honza Bartas jezdí na kole (k čemu se asi už nedonutím, ale co zkusit to kolo, co nikam nejede?)... Proto jsem v pátek vyrazil v nejmenovaném fitku na první lekci spinningu. Nutno říci, že mým příchodem výrazně stoupl věkový průměr, ovšem nikdo mi neřekl "vrať se do hrobu", ani mě neupozornili, že klub důchodců je na třetím patře..:)..  Na recepci jsem "nečekaně":) odmítl opakovaně nabízený tepák -- i když mi bylo doporučováno, že je to skvělé, umožňuje to prý poznat, jak moc usilovně trénuji... a je to prý také skvělé v prevenci a včasném odhalení infarktu .. v tu chvíli slečna přidala významný pohled!..:)..

Byla to zajímavá zkušenost. Jako duší žena bych svoji první lekci nazval, jak jsem na chvíli přestal býti běhnou a začal jsem šlapat:). Je to sice hodně jiná skupina lidí, než na co jsem zvyklý, ale je potřeba zkoušet nové věci, navíc ta intenzita byla zajímavá. Jen doufám, že i příště přežiju tu úděsnou muziku:).
Byli na mě ale hodní -- řekli mi, že si příště mám přinést vodu..Protože je potřeba pravidelně pít. Když jsem se snažil vysvětlit, že do dvou hodin pohybu vodu neřeším, tak jsem vypadal jako úplný trouba:)..

Nicméně, začíná krásné období... Advent je téměř za dveřmi, při ranním venčení a běhu do práce mě do tváře studily sněhové vločky. Jsem natěšený jako malé dítě.. Odhodil jsem většinu zábran, už jsem si na stůl, monitor a svoje dveře (zatím z druhé strany)  :) nalepil názvy svých cílů na příští rok.. a  nedočkavě se chystám na věci příští.

Všemu zdar! Ultra a našim (šíleným) snům .. zdar!
12:)


neděle 15. listopadu 2015

Staříkovo běžecké YOLO, aneb bylo nás pět:)

Myslím, že jsem si zkratku YOLO (you live only once - tedy žiješ jen jednou) už tady jistě vysvětloval, ale ona i z běžecko/pobihaciho pohledu má svůj význam. Ani ne tak v tom, že by člověk svoje prožitky umocňoval pomocí ruské rulety, nebo nepředstavitelným riskováním, ale spíš tím, že si dělá radost hezkými akcemi, které // jak už to tak s mými kamarády bývá // jsou blízko u hranice chápání "normálních" lidí..:). Ale ty zážitky, ty nám nikdo nevezme!

Byl pátek 13 -- ráno vstávám hodně těžce:), mají to částečně na svědomí asi poslední dva večery, kdy jsem slavil víc, než bylo rozumné, ale víc je to dané obdobím chřipek, stresy v práci a dokončováním všeho možného a nemožného.. Vím, že bych měl konečně v klidu nasbírat km, v poklidu se zaměřit na větší objemy, posílit, atd.:)...

Místo toho se ve spěchu a s bouřícím se žaludkem chystám na víkendovou akci s kamarády. Cílem je se večer posledním autobusem z Prahy dostat do Pece pod Sněžkou, přespat, ráno na Sněžku a běžet přes hřeben Krkonoš, Jizerských hor až.. až do Hřenska. Ideově krásná akce z nejvyššího přírodního bodu do nejnižšího. Obě části, jak přeběh hřebenu Krkonoš a Jizerských hor, tak i navazující noční část jsou hezké a skrývají v sobě řadu náročných momentů. Obzvlášť noční část (byť už mimo vysoké hory) se ukazovala jako výzva, protože nikde nebude nic otevřené, takže všechno jídlo s sebou, navíc veškeré oblečení i na převlečení neseme v batůžkách.

Každý to (včetně oblečení) pojal po svém. Ale obecně většina z nás na srazu vypadala jako Zilvar z chudobince:)... Když jsem kolem páté hodiny vystupoval na Černém mostě a mával na podobně oblečeného Pavla (VS) nechtěl se ke mne moc znát. Já na zádech běžecký batoh a v ruce idelitku a v kapse mi cinkají drobné na pivo. Pavel už držel v ruce hrst drobných (na pizzu) a bezelstně se mě zeptal.. "A kolik po cestě dali tobě?" .:)... No to nám to pěkně začíná...

Za chvíli už naše pětice (jako za starých časů školních výletů) sedí na zadním pěti-sedadle a pod taktovkou našeho etanolového referenta (t-bird) se občerstvujeme... Víno nám došlo už před Hradcem Králové a tak pod záminkou prostatických problémů vybíhám ven a doplňuji zásoby. Málem mi ujeli, málem jsem nastoupil i do jiného autobusu:), ale od toho má člověk kamarády, aby zadrželi náš autobus, případně aby mě navedli do toho správného..:)

Zážitků a veselých příhod z cesty a z přípravy jsme měli na knihu, ale protože jeden každý z účastníků má svůj deníček:), tak jim nechám dostatek na vyprávění. Jen bych chtěl dodat, že přeběh z mé strany se nesl ve znamení pracovních stresů:) [ty technologie! Naštěstí jsem kvůli baterce vypnul data i neběžecký mobil, ale i to stačilo] a také ve znamení dílčí chyby v předpovědi počasí..
Ve čtvrtek jsem totiž koukal na všechny servery s počasím, ukazovaly krásnou předpoveď, s výraznější změnou a přechodem zvlněné studené fronty (déšť a sníh) až v neděli později odpoledne, což my už budeme na cestě do Prahy, že? :). Jenže, co čert nechtěl a já nevěděl.. časování přechodu fronty se posunovalo stále a stále dopředu, takže v sobotu brzo po ránu bylo jasné, že si výlet užijeme i s patřičnými prudšími změnami počasí po cestě.



To by normálně zase tolik nevadilo, ale já kvůli úspoře místa v batohu jsem nesprávné zhodnotil situaci a vzal si s sebou jen supertenké tričko a tílko, a velmi tenkou a velmi lehkou bundu. O tom, že jsem měl jen tenké elastaky ani nemluvím:). U lanovky zjišťujeme, že pojede jen na Růžovou horu, na Sněžce hlásí -4C a silný nárazový vítr 80km/h. Jeden z našich horských vůdců (VS) nás hned maličko nahlodal, říkal že při téhle vlhkosti a teplotě a rychlosti větru můžeme případně získat i omrzliny a začal si pamětnicky mnout ruce a osahávat obličej:). Ve svém tenkém outfitu vzpomínám na Hanče s Vrbatou a utěšuji se tím, že jsem si "svoje" užil, mám dvě děti, takže případně omrzliny na intimních místech nemusím tolik řešit:). Kamarádi svorně nabízeli zapůjčení dodatečných svršků, ale ... vliv ledového může Machyho v naší skupině je stále patrný:). Takže jsem běžel relativně minimalisticky oblečen a byl připraven se v případě opravdové nutnosti ještě přiobléci na sebe "civil" ...

Počasí bylo nádherně horské. Po úsecích, kdy se v protivětru i špatně šlo, se na pár minut vyjasnilo, aby se stejně rychle zatáhlo, u Sněžných jam zamlžilo, a vítr nám masíroval tváře tradičními ledovými krystalky... Minimálně lidí, obzvlášť při přechodech z Krkonoš do Jizerek jsme se dostali do končin, kde nebylo nikoho. Jako jeden z dokumentaristů výpravy jsem udělal i hodně fotek se kterými se pojí plno nádherných zážitků, které nechám na vyprávění kamarádům..

Ovšem malý poznatek. I když jsem minimalizoval, přesto jsem si vzal s sebou nové nesmeky na prozkoumaní a musím říci, neměly chybu. Držely naprosto perfektně. Pavel vtipně glosoval, že on to zná. Taky si nemohl vynachválit mačky.. a kdyby mu nebylo stydno, lezl by v nich i v létě:). Nahlodalo mě to, zkusil jsem je na i na osmekaných lávkách v Jizerkách, na mokrých kamenech.. seděly jako přibité. Máš pravdu, předsedo! :)

Silný vítr se postupně uklidnil, ledová tříšť byla vystřídána mokrým sněžením, ale pocit zimy to nakonec jen umocnilo. Už odpoledne jsem cítil, že přeci jen.. přeci jen.. nemusím za každou cenu onemocnět a běžet většinu noci v silném dešti, když není úplně důvod? Takže jsem to řekl nahlas a tím jsem skupinu tři, která měla původně naplánováno běžet až do Hřenska postupně rozvrátil, téměř jako imperialistický diverzant skupinu mladých svazáků:). Nakonec jsme seběhli na Oldřichovském sedle do hospody, dali pár piv, rum na cestu.. chytili jsme vlak do Liberce a poslední autobus do Prahy. Slíbili si, že to -- až se počasí umoudří -- někdy doběhneme...

Zase jsem běžel neskutečně krásnými místy, navíc téměř bez lidí:)... Opravdu nádherný kus víkendu, navíc mám šanci v klidu pomalým během doléčit (drobné) nachlazení a zastavit ten vodovod, co mi teče z nosu:). 64 km přes hřeben Krkonoš a Jizerských hor byla opravdu hezká tréninková dlouhá. Díky za ní!

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť!
12:)

PS. Snažil jsem se fotit ve chvílích a vteřinách, kdy třeba vítr rozehnal mraky nebo kdy vyšlo slunce, takže obrázkový pocit z výletu může být ještě o to hezčí.:)

 

úterý 10. listopadu 2015

Četba a sledování scifi jako součást přípravy na ultra:)

Ať chci nebo ne, uvědomuji si, že moje sny/úsilí, směřování a výběr závodů a nejbližších cílů je od jakživa na hranici scifi:), a tak podle rady svého synka pravidelně doplňují svoji motivaci četbou a sledováním "vhodného" scifi.

Pro rychlý běh v terénu asi neexistuje nic vhodnějšího než Riddick a jeho útěk z Krematoria:)

Pro boj s problémy na ultra, nevzdávání se.. je asi nejlepší Marťan. Vřele doporučuji. Mimochodem byl jsem až dojatý, když junior prohlásil, že v tom svém úsilí jsem mu hodně podobný:)

---Vysvětlující ukázka (Marťan) -----------
[Poté, co se věci po x-té pos*aly].....Nyní si pěkně sednu, vzduch unikne a já zemřu. Konec. Už žádné falešné naděje, klamání sebe sama, žádné řešení problémů. Už mám toho, kurva, dost! ...
Vzdech ... Dobře. Tak jsem si zanadával a teď musím vymyslet, jak se udržet při životě. Podívejme se tedy, co se dá dělat ...
--- Konec ukázky z Marťana----------

Minulý víkend jsem svoje portfolio sledovaného scifi doplnil a rozšířil svoji krátkou večerní účastí na běžecké sekci festivalu Obzory. Marně jsem se snažil tvrdit pořadatelům u vchodu, že jsem zástupce médií:) a že jdu na poslední přednášky z celého dne, tudíš bych neměl platit vstupné.. ale nakonec jsem celodenní vstup zaplatil.. Stihl jsem podle mě zlatý hřeb večera -- povídání o nejkrásnějších sky závodech a o tréninku na ně.
Jako správný zástupce médií:) jsem se snažil nejen sledovat, co se děje vepředu, ale i reakce v sále. Například vyprávění Aničky S. o skvělém třetím místě, tedy o zlomené hůlce:) tolik zaujalo, že se vlastně účastníci neptali na nic jiného než.. A vrátila jste tu hůlku? :)...

"A vrátila jste tu hůlku??"
Ovšem při sledování moderované diskuse J. Bartase a Z. Kříže jsem děkoval Bohu, že jsem je slyšel až teď..:).. Poslouchat jejich vyprávění někdy na začátku svého pobíhání v horách, tak prodám nově koupené trailové boty a koupím rybářské pruty!:).. Samozřejmě jsou to reprezentanti, chápu detailní a šíleně nabušené trenýrkové plány... Ovšem slyšet, jak Z. Kříž čtyři hodiny běhá běžeckou abecedu... stovky a stovky naběhaných výškových kilometrů, speciální trénink, minimum spánku.. Podobně, jak J.Bartas vstává také asi ve 4, aby před prací stihl 3 hodiny intenzívně kolo a bůhví co ještě... Že jalové kilometry jsou jalové a na nic. Atletická a horolezecká příprava je základem úspěšného horského ultra:)... To jednoho rozloží:)...

Klíčová matra k překonávání podobných šílenosti? -- "Je to Tvoje volba"..:)

Občas kouknu do publika.. Mladé adepty a další reprezentanty to evidentně motivovalo, zhruba jen půlka sálu měla takový ten vytřeštěný výraz:) -- Buď to byli zbloudilí návštěvníci nebo abonenti skyrunningu, kteří ovšem po skončení přednášky neochvějně zamířili do nejbližší prodejny rybářských potřeb:),..

Pravda je, že po skončení přednášky jsem chtěl pozdravit velkého Honzu B., který kraluje i na běžecké blogosféře.:) Ale vzhledem k frontě natěšených ctitelů a posluchačů jsem to vzdal.. Jak se dostávám ven ze sálu, tak zaslechnu... Ty voe, to nikdy nedám...Chlapci zlomení vyprávěním, které je mělo motivovat:).  Protože jsem byl se Samem evidentně o generaci nejstarší účastník, tak jsem si dovolil je jemně upozornit, že TOHLE byli reprezentanti!!

Stejně jako nemá cenu porovnávat Slavoj Houslice s Reálem Madrid, tak nemá cenu se srovnávat s Danem, Radkem, ... nebo s reprezentanty skyrunningu. Snažil jsem se ty zdrcené mladíky povzbudit optimisticky-sexistickým sloganem se sportovním podtextem.. "Není důležité být první, ale zúčastnit se!"..:). Ovšem nevím, jestli se mi to aspoň trochu podařilo.. Jo, to je to nebezpečí srovnání.

Druhý den byla neděle. Nádherný počasí -- chtělo by to intenzívní dlouhou:), ovšem.. mám rodinu, a je to podle všeho asi jeden z posledních krásných dní v tomto období... Proto nejdřív běžím volně asi deset km s dcerou a s Deri a pak se ještě vyklušeme/projdeme s moji nejmilejší.. V podstatě naprosto jalový km..:).. Ovšem na druhé straně, je to nejlepší trénink a prevence proti vyhoření a rodinným problémům:)..

Při večerním krátkém venčení popobíháme s Deri a celé to spolu globálně hodnotíme... Jasně, jak běhám(e), tak to jsou (z pohledu ambiciózních reprezentantů) naprosto ostudné výsledky. Honza B. se ušklíbal na svých cca 41 hodin na Rondě, což teprve mých 57, že? :) Podle ultrasignup mám průměrný ranking mezi 60-68%, age rank mám sice mezi 70-80%, ale obecně žádná hitparáda. Prostě dobíhám kolem té půlky pole s velmi výraznou časovou ztrátou na ty vepředu.. Ne ne .. neflákal jsem se, neužíval jsem si to:), ale prostě to rychleji nešlo. Nicméně, mám to děsně rád a v cíli zažívám pocity naprostých vítězů:).

Proto, když jsem si večer sedl k počítači, tak jsem naprosto neomylně hodil svoje jméno do dvou loterií. Protože pokud se kvalifikuji, tak není co řešit:)... Ani to, jestli běhám pomalu, ani to, jestli je to ode mě velká nebo šílená drzost se tam a tam přihlásit. Kašlu na to!
Mám to rád, rybářské pruty rozhodně zatím nekupuji. Naopak, mě podobné scifi motivuje:)

Proto všemu zdar! Naší odvaze, počítačovému hrdinství, našemu scifi.. a ultra zvlášť!
12:)

úterý 3. listopadu 2015

Běhám s Deri, aneb pes je sociální lubrikant! :)

Podzim je zajímavé období. Tradičně mi skončila sezóna, měl bych si maličko odpočinout a zase začít se připravovat na další rok, ale stejně tak jako se ve mně pere lenoch s důsledným, zodpovědným a konzistentním otcem od rodiny... tak chtě nechtě poslouchám rady a pošťuchování celého okolí..

"To teď na podzim už se neběhá, co?" :)....
Úplně nejlepší jsou úvahy "znalců"..., proč se honit, stejně tím nikoho neoslníš, dneska uběhne maratón kdejakej blb a kulhavá bába:)... Nebo otázky "To takhle sportujete kvůli manželce?"... "Zrovna já vám to budu věřit!":)

A tak podobně, jako tele-tele mělo své stálé otázky (Tak co Sporťáku, už máš chlapa?), tak i u nás v práci a v okolí jsou určité pevné kotvy rozhovorů. Pochopitelně (asi jako každý) citlivě vnímám, jak to kdo myslí.. a pro ty, co by je potěšilo mě vidět kulhat, nebo přestat běhat -- se vždy vzepřu. I když jsem po náročném ultra, tak v práci je výtah pro mě tabu.. natolik zase já umím rozdírat rány:)..

Ale na podzim a v následně se blížícím adventu se mi zdá (a bylo by to moc dobře), že jsou si s tím chladem kolem lidé možná trochu blíž...Nebo, že by to bylo tím psem?:)... Samozřejmě, běhajíc s malou fenkou, která je navíc velmi přátelská, se člověk nemusí ani moc snažit, aby se s ním dávali do hovoru naprosto neznámí lidé a aby vznikaly střípky kouzelných situací..

Například teď o víkendu proběhla v našem údolí turistická akce s cílem "Holyně" a tak se našimi končinami valilo relativně dost lidí. Normálně tady potkáme sotva pár běžců či pejskařů na procházce... ale teď? Jsou tu turisté ve skupinách lační poznávat (dle itineráře) krásy Prokopského údolí. A světě div se, dost z nich si s námi chtělo povídat nebo aspoň nějak reagovalo na naší přítomnost...

Je pro mě typické, že si neuvědomuji přítomnost lidí a tradičně podle našich zvyků (téměř nepřetržitě) při běhání mluvím na Deri. Vykládám ji, kudy běžíme, kam poběžíme za chvíli, chválím ji, jak je šikovná, jak krásné běží..atd.. Poznámka jedné turistky "Vy jste asi nějak osamělý, že si celou dobu povídáte se psem, co?" :) .. mě dostala skoro na kolena ..

Zastavím, abych vše uvedl na správnou míru, ale než jsem stačil něco říci, tak se asi 100 metrů od nás objevil známý chovatel dalmatinů se svoji smečkou a provokativně huláká... "To je on!! Kubišovou na něj! Týrá to zvíře! Vidíte to všichni!!!:)... A vykřikuje a všem kolem vysvětluje (svůj oblíbený vtipný obrat), že Deri je původně Jack Parcel (příbuzný výrazně vyšší pes než Jack Russel), ale má od běhání se mnou úplně obroušený nožičky, tak že je tak malá..:) .. Přísahal bych, že mu to pár lidí uvěřilo, protože na mě koukali jako na tyrana..

Rychle popoběhneme kousek dál a už to vypadá, že se pěšinkami ztratíme turistům z dohledu a obíháme mladou rodinku, která u cesty na sluníčku odpočívá. Dávám pozor, aby Deri na nich neloudila svačinu, protože děti na ni zálibně pokukují...Tatínek jim moudře vysvětluje... Vidíte, pejsek celý den leží na pohovce a teď se jde maličko proběhnout.. Deri jakoby rozuměla -- okamžitým skokem do kaluže a hlubokým ponořením do bahna dává všem jasně najevo, že ona "gaučák".. rozhodně není...:)

"To je ten pejsek z reklamy na OBI!! Taky vám doma všechno rozkouše?".. :) ... Bráním Deri, zatajuji překousanou elektrickou šňůru a vyhození pojistek v naší klubovně. Musíme držet pohromadě v jednotě je síla:)..

Definitivně mířím na trail a do kopců, rychle pryč. Asi po cca 12km se zadem vracíme s vyběhanou a spokojenou Deri, když v tom zaslechnu výkřiky.. "Pane, držte si toho psa na vodítku! Tady nemůže jen tak běhat.." ... koukám, komu vadí způsobně (vedle mě) běžící Derina a on to Luboš s Lenkou!!:)... Zdravím se s nimi, na chvíli zastavuji a Deri jim na oplátku ukazuje svoje triky a běhá kolem nás parádní osmičky. Demonstruje všem svoji rychlost a sílu.. i když já moc dobře vím, že už je unavená... Ale je to ženská každým coulem. Chce být obdivovaná a chválená, ať to stojí co to stojí! :)

Nic nic.. doma čeká moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, že vyzvednu i ji a také spolu maličko popoběhneme. A tak se rozloučíme s Lubošem a s Lenkou a míříme s Deri domů... Myslím, že nejlépe okomentoval náš návrat jeden obtloustlý pán stojící s kelímkem piva uprostřed parku.
Jeho slova -- "Tak takhle se spěchá domů -- rychle se nažrat a vyvalit v teple!"..:).. Jen doufám, že patřila pouze Deri..:), protože já ještě aspoň maličko popoběhl se svoji nejmilejší... než jsem se ...:)..

Zkrátka a dobře -- pes (stejně jako alkohol) je sociální lubrikant!:) ... I úplně neznámí lidé se s námi baví, komentují naše počínání nebo se i chtějí kamarádit. A to je dobře!

Je jen velká škoda, že Deri neuběhne ultra. To bych měl svoje delší běhy o hodně jednodušší:)!

A tak všemu zdar! Dalším km... Nové sezóně, naším přáním a snům.. a ultra..zvlášť!
12:)