pondělí 25. května 2015

Kierat 2015 - szukam kontroly aneb kino noczne (po 28 letech)

Je pátek 4 h ráno a já vstávám.. přede mnou cesta na Kierat, s cílem zbavit se šíleného strachu z orientačního ultra a hlavně splnit si kvalifikační limit na WS a tím pádem se udržet v loterii... Rezignovaně říkám sám sobě.. Rozum jsi do padesátky nedostal, teď to bude jen horší:)..

Věci na cestu vybírám tak trochu v tranzu:), pohled na předpověď počasí říká, že má být v noci chladněji a poprchávat.. proto beru elasťáky ke kolenům a jen velmi lehkou bundu a tenké tričko. Vím, že když mi je chladněji, tak se aspoň nebudu nikde zbytečně loudat a "kochat"...

K tomu "kochani":), čím blíž k hranicím, tím víc polských slovíček a obratu mi naskakuje, sice je to víc jak 1/4 století, co jsem tři měsíce pobýval v Banachově centru ve Waršavě.. ale je jasné, že řada věci se prostě nedá z paměti vymazat.. Hlavně pozor na podobnost polských a českých slovíček, které mají úplně jiný význam, že?:).. Na to doplatil jeden můj spolužák, když se ho hezká polka na férovku zeptala "podobám ci sie?" tak ji odpovědel, co blbneš, vůbec se mi nepodobáš, vždyť já mám tmavý vlasy a ty jsi blondýna:).. Aniž by chlapec tušil, že se ptala na zásadní otázku, jestli se mu líbí:).. Vůbec nejhezčí na polštině a češtině je jejich symetrie. Zatímco nám obecně připadá polština legrační a směšná (vzpomeňte na dětské vtipy, jak se co řekne polsky), tak u poláků je to naprosto stejně.. čeština je pro ně velmi legrační jazyk..

A tak ještě v Čechách ladím "radiozet" a hned se mi vrátily vzpomínky na Havlovy hry, které jsem viděl v polštině, Hrabalova knížka "Obsługiwałem angielskiego króla":) byla moji oblíbenou... nicméně nic nepobije moje vzpomínky na kino noczne. V některých zemích se zahraniční filmy opatřují dabingem, jinde titulky. V Polsku dialogy četl monotónní hlas. Ještě teď se směju jak debil, při vzpomínce na vášnivé, zuřivé či bojové scény.. kdy si herci v delším monologu vyznávali lásku či chystali se k boji .. a překladatel lakonickou zkratkou stejným hlasem řekl buď miluju tě nebo zabiju tě!:).


Navzdory různým uzavírkám se nakonec dostávám do městečka Limanowa. Po menším bloudění (objížďky a fronty způsobené silničními pracemi a pokládkou chodníku), nakonec dorazím do hotelu, který mě znova posune těch 28 let zpátky, naprostá nádhera, tady se zastavil čas:). Dostávám klíč od pokoje 28, říkám si, symbolika neskutečná.. to je znamení... Odemykám a tři ze čtyřek lůžek už jsou obsažené, tak si házím bágl na zbývající slamník, v tom přicházejí první spolubydlící a já mám možnost si trochu osvěžit slovíčka..:). Jdu na registraci, získávám mapu a hned se hrnu na jídlo a na pivo, dávám vše při jistotu dvakrát, abych podle alkoholiků nepřepadával na jednu stranu:).. Znova a znova studuji mapu, připravuji bágl, jídlo.. ještě mi zbývá asi hodina, abych se povaloval na posteli a občas nakoukl do mapy..Pak už se oblíknu a jdu na start si poslechnout "briefing".

Start mezinárodního závod, 12. ročník (je to všechno jenom náhoda? -- NENÍ) se odehrává v parku, na pódiu mluví ředitel závodu a já díky osvěžené polštině chytám detailní rady typu, že nechávat si vozit věci na převlečení na trať a mít plně zázemí není tak úplně fér, že on by jistě nedoporučoval výměnu bot. Na dotaz, jestli je to důvod k diskvalifikaci, ředitel vtipně odpověděl, že to ne.. ale jak brzo poznáme, je to úplně zbytečné:).. Skutečně, ačkoliv se jedná o (hezky) polský závod, tento ročník připomínal spíše otevřené mistrovství Číny, protože jak pole, tak i louky se proměnily v rýžová pole:), v lese 100% vlhkost -- no jako v pravé čínské prádelně.. byly úseky, kdy jsem viděl tak na dva metry maximálně, a třeba se nedalo běžet, protože nebylo jasné kudy a co je pod nohama.. ale to jsem ještě nevěděl.. Lidé se začínají houfovat, polsky si odpočítáme z deseti do jedné a všichni vyběhnou, jako když do vrabců střelí.. Tedy těsně před startem ředitel závodu upozornil, že čip a karta nedrží na poutku dostatečně a že se stává, že to lidí ztratí, což vede k diskvalifikaci. A tak jen co jsme vyběhli, zpomalím, a v chůzi si rvu čip a číslo na krk do futrálu k mapě.. Jistota je jistota...:)

Co mě překvapilo -- jakmile opouštíme část označenou LOK (povinná cesta), tak se lidé různé rozprchnou na všechny strany.. Někteří i podle moji chabé orientace na úplně obrácenou stranu.. ale třeba k tomu měli nějaký důvod.. Běžím si, běžím.. a v tom si uvědomím.. doprčic! Vždyť já vůbec nesleduji mapu, rychle sahám pro mapu.. a ejhle.. koukám, že jsem buzolu nechal na pokoji:)!! vzhledem k tomu, že se jedná o orientační závod je motto naší skupiny (co nemáš, nepotřebuješ) trochu nadsazené... Nicméně.. nicméně si říkám, jak jsem byl moudrý a koupil si topo navigaci pro Garmin. MVP mi psal, neboj se, garmin tě nezradí:). Jenže, jak jsem záhy pochopil.. jednalo se o "light" verzi, která neměla v sobě skoro nic. Tedy měla hlavní silnice a cesty, ale neměla potoky, řeky, vrstevnice.. z turistických tras měla jen "torza" a to jen občas..:).

Ovšem nejhorší je smrt z rozděšení, jak mi několikrát připomínala moje bavorská prateta.. Proto se rozhlížím a snažím se odhadnout, kdo, která skupinka vypadá zkušeně, koho se budu držet na první stanici, tam se zorientuji, navigace aspoň zhruba ukazuje směr, dá se používat při nejhorším kompas..:).. Jednu skupinku jsem následně nechal běžet prostředkem nějaké louky, sice to dávalo tušit, že běží nejkratší cestou, ale byli jediní.. následně jsem si říkal, že by bylo dobře uhnout do prava a pak zase doleva.. a v tom jeden týpek přede mnou to udělal.. A tak bylo rozhodnuto.. zavěsil jsem se za něj a ačkoliv v jedné fázi se snažil zrychlovat, tempo pod 5 min na km na polní cestě s plným báglem... Ale co, přizpůsobuji se, běží se krásně.. Dobíhám jej a co nejlepší polštinou zdravím a ptám se, jestli by mu nevadilo, že bych se snažil běžet s chvíli ním, případně, že bychom mohli běžet přes noc spolu.. A tak se hned představujeme - já polsky jako Janek a můj spoluběžec je Tomek. věkový rozdíl dvacet let, Tomasz je evidentně zkušený běžec, některé "zásady" core orientačních běžců sice nechápu, ale respektuji, například traverz lesem, když po regulární cestě to bylo asi o necelý km dál, ale dalo by se celou cestu běžet? Myslím, že jsem se zase něco naučil.. Některé kontrolní body v tomhle pojetí měly téměř charakter geocatchingu..

Už na třetí kontrole se nám to málem vymstilo:), kontrola je u malé meliorační nádrže na vodu, ze které dle mapy vytéká jeden potok.. myšlenka, že spodní cestou narazíme na potok a podle něj vyběhneme nahoru.. se neukázala příliš nosnou:). V posledních dvou týdnech totiž silně pršelo a při brodu přes čtvrtý potok si jednak člověk zvykne:) a jednak začne přemýšlet, jak rozpoznat ten správný.. No nechtělo se nám přelézat na hned začátku další potok, který se ukázal být tím pravým, ořechovým a tak následné prodírání se stráni, ostružinami jednak prověřilo moje "emo" úchylky a jednak jsem si říkal, hergot, proč já si vlastně nevzal hůlky? :)

Před stanici překračujeme potok a oba se na sebe podíváme.. je to jasné.. už nemáme vodu, zatáčet k vesnici a kupovat něco k pití? Voda vytékající z nádrže vypadá čistě, piju co to jde, nabírám pomoci své láhve Tomkovi plný camel bag, doplňuju ještě láhev.. a razíme ke stanici. Tam sice moje představy o čistotě vody berou drobet za své, protože na kraji malé nádrže je stanice, u ní skupinka lidí s koňmi, kteří konají potřebu buď hned na místě, nebo nejlépe přímo do vody:).. Radši to spoluběžci ani neříkám (proč taky, klasikuji svoje pozorování jako TMI - tedy příliš mnoho informací).. :), a věřím v silnou samočisticí schopnost vody a okolní přírody..:)

Nikdy jsem nic podobného nezažil.. naprostá volnost, některé varianty cest jsme modifikovali skoro na poslední chvíli.. běžíme velmi konzistentně.. a ačkoliv na začátku jsme byli na hranici první stovky, postupně se prokousáváme pořadím vzhůru.. Těším se na 50km, kde by měl být teplý čaj a polévka.. Tomek si chce přezout ponožky, vyměnit "gaters" a tak zjišťuji, že zatímco já s holýma nohama a krátkými ponožkami, v podstatě nevnímám rozdíl mezi během loukou a brodem v řece, on má chytře relativně sucho.. A tak se domlouváme, že 10 min, zastávka.. rychle tedy se rozhoduji a také měním ponožky (u mě spíš legrace než trvalejší efekt), další přechod vysokou trávou a kopřivami mě asi za 4km dokázal marnost toho činu.. Ale nechť.

Co je horší, jak jsem se soustředil na ponožky, tak Tomek nikde!! Doprčic, říkám si, že on se rozhodl vyběhnout, já to neviděl...A tak se ptám obsluhy, kde je můj kolega, oni, že na WC není, takže asi už běžel.. Chvíle zděšení a přiznání si stavu věci.. je uprostřed noci, mám akorát mapu a kompas.. azimut se bude blbě dávat, nemluvě o tom, že mi bude chybět centimetrové měřítko na buzole k odhadu vzdálenosti... Pro jistotu beru ještě jeden čaj, ještě si zalévám jeden bujónový prášek a chystám se vyrazit.. Vyjdu že dveří a na verandě z boku se objeví Tomek!:). Povídám, já tě všude hledal, a on že se omlouvá, že mu šlo převlíkání pomalu.. že by si ještě dál čaj.. Juchu! hned se nabízím a jdu mu přinést "herbaty" a říkám si, no teda... Ještě, že jsem ve zmatku a rozděšení nevyběhl.. To by bylo jak v těch osudových filmech, kdy se lidé nějakou nešťastnou souhrou náhod rozejdou a každý si myslí, že ten druhý jej opustil:)...

Takže zbytek noci běžíme v naprosté pohodě, sice při některých výstupech na blátě nechápu, proč jsem si já páko nevzal hůlky? ale asi abych se lépe připravil na Rondu, že? :) .. V lese viditelnost často pod 2m, mlha jako mlíko, vysoká vlhkost, ve světle čelovek se mění ve fosforeskující stěnu:).. Měním baterky a za chvíli nádherně svítá.. sice začíná nepříjemné poprchávat.. ale říkám si, aspoň se tady nebudeme zdržovat.. krásné nacházíme údajně problematickou stanici 11 (o které při briefingu prohlásil ředitel, že si máme dát pozor, že na mapě je jen jedno křížení cest, ve skutečnosti je jich tam mnohem víc:)... a už si tak říkám.. vystoupáme na Javorz, a podle Tomka, který to loni běžel obráceně.. je dolů běhatelná cesta.. to bychom mohli doběhnout lehce nad 16 hodinami..:).. Jenže.. Tomek jako správný orienťák říká, na vrchol uděláme traverz lesem, nastavíme si nadmořskou výšku a budeme hledat vyhlídkovou věž (není na vrcholu, ale asi 100m pod na takové náhorní plošině). Skvělá věc, ovšem když je vidět..:). Pochopitelně GPS má výchylky v měření nadmořské výšky a tak jsme při traverzu v šíleně zabahněné a kluzké stráni se posunovali nahoru a dolů.. vidět bylo asi na 20m maximálně.. Říkal jsem si, no to mě po*er. 10-12km od cíle a my se tady ztratíme jako Křemílek a Mochomůrka:). Po chvíli se rozhodujeme, podle mobilů a GPS hledáme směr a jdeme raději výš.. a když už to vypadalo úplně špatně, tak jsme z lesa venku.

Před námi bílo, kam se podíváš, občas z té běloby vykoukne kousek lesa, nebo louky. Další měření a nemůžeme zjistit, kde jsme. Podle všeho blízko ke stanici... Tomek volá, ale nic, tak já silně zapískám na prsty a asi 40m nad námi se ozvou nějaké hlasy.. Za chvíli jsme na stanici, údajně kolem 35 místa... Teď už si to nedáme vzít a nejdřív po povinné cestě stoupáme vzhůru, abychom potom sbíhali dolů..

Tomek ovšem má zase "nápad", že bychom asi v půlce mohli odbočit a udělat krátký traverz na jednu cestu a pak běžet dlouho po vrstevnici. Prý si to jen maličko prodloužíme:), ale nebudeme muset zbytečně klesat a stoupat. Jeho slova berou za své, když za chvíli stoupáme sjezdovkou vysokou trávou a následně kopřivami (jsem si jistý, že revma se mi aspoň na 10 let vyhne!) abychom se dostali na "tankodromovou" cestu, kterou používají místní rolby. Ano, to je ta ideální cesta:), ale po chvíli se napojuje na standardně blátivé cesty.. a pak už si to šupajdíme dolů do Limanowa.. Ta voda v botách, věčné prosmekávání, nahoru a dolů nedělá úplně nejlépe mým šlapkám, cítím puchýře na prstech a pod nehty, ale už vím.. Za nic nesundávat boty! Běžíme do cíle.. Před poslední zatáčkou je Tomek asi 6 m přede mnou.. Na tom, že jsme došli do cíle má větší zásluhy, i když jsem měl taky pár dobrých navigačních momentu:), takže nemá smysl spurtovat a závodit do poslední chvíle.. Tady se ovšem ukazuje síla charakteru orientačních běžců.. i když je u snímače čipů asi o 2 vteřiny dříve, čeká na mě a koordinované se označujeme v cíli..

Bylo to neskutečný, skoro se bojím říci, že tradičně .. jsem měl z pr*ele kliku:) ... zážitky při navigaci v mlze byly neskutečný, zase jsem se něco naučil a zase jsem se utvrdil v tom.. že .. ale co.. znělo by to moc pateticky:).. Bylo to krásný a bylo toho dost. Díky Tomku, bylo to skvělý s tebou běžet, můžu to říci, že jsem si Kierat 2015 neskutečně užil a závodil na plný pecky!

Kierat kocham cię!!
Všemu zdar! Ultra zvlášť a orientačním běžcům patří můj obdiv.
Musím to ještě nějak vyřešit s těmi brýlemi, protože tohle by se mi taky líbilo..:)

12:)

PS. Pro příznivce čísel .. celkově 28 místo (podobnost čistě nenáhodná), doběhli jsme ještě před první ženou! čeho si šíleně vážím, protože ony jsou fakt děsně dobrý!, 108km, 17:21 (krásnej čas, když 12. ročník, tak 21 minut).
PPS. Po doběhu rychlá sprcha, místní párek:), naházel jsem věci do auta a vyrazil na Prahu.. Co chvíli dělám bezpečnostní zastávky, piju kafe a redbul, nicméně po 10h večer jsem doma. 42+ hodin nepřetržitého provozu, většinu s plným soustředěním... V duchu se uklidňuji a opakuji si svoji mantru.. Ronda, Ronda!!!
PPPS. V neděli po ránu v sedm už Deri radostně kňučí pod oknem, za chvíli už jsme na dlouhé procházce.. Slibuji ji pomalou večerní, a skutečně léčivá"louka" to jistila.. [pro znalce polštiny.. Kierat znamená "dreadmill" neboli běžecký pás...:)]

čtvrtek 14. května 2015

Co by tomu řekl Vin, Brit, Chris? Aneb stále žiju westernem a Western States:)

Myslím si, že mě opravdu četba indiánek a sledování filmu z Divokého Západu v dětství poznamenaly na trvalo. Ta představa skvělých a neohrožených mužů, kteří -- za všech okolností -- si snaží udržet svoji důstojnost, dostat svému slibu a bojovat za své ideály... i slzu při té představě uroním,:). A samozřejmě, jak před čtyřiceti lety se posouvám do stejně role "neohrožených" a prožívám v ní svoje boje. Určitě je to dětinské a legrační, ale baví mě to...

Civilní část mého "já" se začala rozčilovat, když jsem uviděl změny v seznamu kvalifikačních běhů a limitů na letošní kvalifikaci Western States. Oh ti šílení kapitalisté!!:) Až po termínu TGC zvedli kvalif. limit z 25h na 27.. a furt tam mají trasu 119 km:).. Kdybych to tušil, že existuje 27h limit, tak je velká šance,že kvalifikaci mám v kapse:)...
Plus ty "mrchy":) vyhodili italské a španělské ultra.. Drží jen "družební utmb" a jeho klonové tratě..

Ovšem to silnější / westernové "já":), říká.. mělo to tak být.. měl jsem si TGC užít, tak jak jsem si ji užil.. a získám kvalifikaci, tak jak si to ti kapitalisté nalinkovali::). Jen malá notička... ani Ronda del Cims není v kvalifikaci.. díky termínům už je jasné, že místo pobíhání na Šutru ke konci května (ne)budu bloudit:) v polských Beskydech na Kierat 100k.. Vzhledem k tomu, že se běží podle mapy.. bude zajímavé, jak moc se dokážu kvalitně připravit a soustředit, abych potlačil své bloudící já:), dorazil do cíle v pořádku a získal kvalifikaci a další dva lístky do loterie..

Prostě nikdo mi nemůže hodit moji zbraň na zem a říct ať se ztratím pryč:)... A tak jsem postupně mistrně překonal úskalí neúplně zadaného bankovního spojení na zaplacení registrace:), zaregistroval se, získal i parkovací kartu, koupil topo mapu, v posledních nočních bězích jsem se -- co do nebloudění -- neskutečně zlepšil...:)
V hlavě mi sice bliká kontrolka, jestli by nebylo lepší zrušit tu "nápravu" dásní laserovým přístrojem dva dny před závodem.. ale western je western!!.. Co by na to řekl takový Chris? Vin? Brit? nebo Shane?... :)

Podle propozic je trasa dlouhá cca 100km a má zdánlivě grandiózní limit 27hodin... Moje dcera to komentovala velmi pregnantně, slovy.. "do 130km ti naprosto věřím, pak už to bude boj" :)... Můj nejlepší kamarád Běžící Stín to glosoval ještě lépe... "No jako nejlepší kámoš ti moc přeju, aby sis to hezky a rychle zaběhl, užil, v pořádku doběhl šťastný do cíle.. a pak aby tě diskvalifikovali, protože jsi vynechal kontrolu nebo jsi je proběhl ve špatném pořadí..":)... On totiž ví, že jediná další možnost pro mě je běžet na Haloween v Arizoně.. Juvelina jundred (100m), kde on chce běžet taky:)... Nicméně, zrovna včera mi říkal, že když to uběhnu a nediskvalifikují mě, tak se na mě taky nebude zlobit!.. Svět je krásný:).

A tak osvěžuji polská slovíčka.. prosze bardzo.. a vzpomínám na svůj pobyt ve Varšavě v památném jaru roku 1989, kdy jsem v mrazivé noci přesvědčil kolegu, že bychom měli jít plavat do Visly, protože mi to přišlo jako skvělý nápad... Bylo to přímé pokračování šíleností, které začal můj kamarád a spolužák Martin, když jiné (neméně) památné mrazivé noci roku 1988 prohlásil, že venku je -20C a že bychom proto měli jít zkusit proplavat Trojský kanál:)...

Prostě "neohroženě" se vrhám do dobrodružství zvaného orientační ultra, v jazyce organizátorů.."XII Międzynarodowego Ekstremalnego Maratonu Pieszego".. Prosím všimněte si, že se jedná o 12. ročník! To je znamení!

Držte mi palce! Všemu zdar! Orientačnímu ultra zvlášť!

12:)

sobota 9. května 2015

Rodina a ultra, Penelopa nebo Fanoušek? Aneb může si jít Honzík zase s námi hrát..? :)

Už jsem to tady jednou zmínil, ale jak pobíhám sám i v kolektivu, tak pozoruji lidi/vztahy kolem a nedá mi to..:).. K běhu a pobíhání se pochopitelně váže otázka vhodného "partnera"... Zatímco "normální" běžci/pobíhači často rozbíjejí svá manželství, aby přivinuli ke svému boku nějakého jiného běžce -- tím, jak zhubli a začali "nový" aktivní život, tak vypadají atraktivněji a chtějí výrazně měnit svůj život. Dovolím si oponovat, že u "ultras" (pobíhačů) je tomu často naopak. Převážná většina ze zkoumaného vzorku byla (naprosto šťastně a) pevně ukotvena s neběžeckými partnery. Když jsem to začal "vědecky" sledovat:), zjistil jsem, že úplně nejlepším typem partnera pro ultra je "Penelopa" (Ať již Penelopa-žena, nebo Penelopa-muž). Ve své počínající studii bych proto rád získal vaše názory (fakt by mě to zajímalo, použijte komentáře).


"Penelopa" je v mé "klasifikaci":) partner, který z povahy svého typu nejen že čeká, ale hlavně má naprosto správné sklony pro praktický život.. Ví, co kde je, kdy je potřeba co udělat, dohlíží na normální život.. a hlavně.. náš běh bere jako standardního koníčka.. Nijak ji(jeho) neoslovují či neomračují naběhané km, či hodiny strávené během.. -- vždyť té k tomu nikdo nenutí (!)...:) -- naopak po doběhu dělá, jako by se nechumelilo.. Předá děti, vyžaduje, aby se udělaly domácí úkoly, dokončily různé práce, úklid, opravy na domě.. prostě, aby vše normálně fungovalo.. Vždyť jsme se x hodin přeci věnovali svému koníčku, že? :).. Případně při ultra v jiném městě/státu vyžaduje nákup nábytku v IKEA (Stín by mohl vyprávět) apod... Pro neznalé může tento typ působit poněkud odtažitě, trochu jako "megera", ale podobnost je čistě náhodná..:)... Přístup pravé Penelopy je totiž velmi užitečný a asi jediný možný, abychom si udrželi -- jak nedávno v jednom komentáři poznamenal Karel -- ten správný střed vesmíru.. a zůstali při zemi.. Mimochodem mohu potvrdit, že právě ty chvíle, kdy po cca uběhnutých 40+ km člověk pokládá dlažbu nebo zatepluje štít domu (nejlépe ze žebříku).. Zrovna tyto okamžiky mi potom na "trati" závodu přidají extra (morální) sílu.. není nad to, když nám naše "Penelopy" dávají jasné najevo, že nejen během a pobíháním živ je člověk..:)

Druhým extrémem je "Fanoušek/Roztleskávačka" .. -- je to typ partnera, který naším běhacím koníčkem téměř žije víc než my:). Účastní se všech našich závodu, zná se s okolními běžci lépe než my.. obdivuje nás, fandí, objíždí občerstvovací stanice, pečuje o nás a po x-té okouzleně poslouchá, kde jsme zvraceli, co nás bolelo, jak jsme běželi.. a už nemohli, ale pak najednou zrychlili a doběhli v osobáku:).. I když to vypadá, jako pohádka, takový partner je nebezpečný.. a upřímně si myslím, že podobný přístup vede k nevybalancovanosti vztahu, který nemá dlouhodobou perspektivu:).

Znovu jsem to měl možnost otestovat. Minulý týden v běžecké hospodě se nás sice snažila Leona rozesadit:), ale stejně jsme se na chvíli sesedli s t-birdem [ten chlapec začíná být stejně nebezpečný jako zápalky v rukou dětí!)... A on hned, že bychom ještě před závody a prázdninami mohli stihnout běh Dobříš-Praha. Při pohledu na světýlka v očích malých dětí a nadšených kamarádů.. nedokážu říci ne:).. a tak jen odpovídám, že zkusím probrat doma vhodné termíny..

To bylo prosím pěkně v pondělí. V úterý mi Petr píše, že by se nejlépe hodil pátek večer, dojet do Dobříše, zase kolem 8 vyběhnout, doma jako po flámu:).. a druhý den ráno už můžeme normálně zase fungovat:). Povídám svoji nejmilejší, že chlapci mají zase nějakou akci.... a ona, že už jsem přeci slíbil, že teď budu zase chvíli doma. Ať si chvilku hrají na písku beze mě:). Vytahuji proto největší trumfy -- říkám, že to nikoho neomezí, navíc ráno si spolu zaběháme, pak půjdeme do kina, bude to hezký den, přesunem se domů, uklidím klubovnu [ta Deri!!:)] a pak navečer vyrazím pryč, nad ránem jsem doma:). Nakonec kombinace s informací, že rodinná kotva, velký t-bird běží také (D asi netuší, že on to spunktoval), zabrala a dostávám povolení si vzít bábovku, lopatičky a vyrazit si hrát chlapci na písek:). Nakonec mohu znovu říci, "Bylo nás pět":), protože i že Sudet přijíždí dvojčlenná hlídka a Martin, navzdory příslužbě, řeší trasu tak, aby v případě potřeby byl do hodiny na pracovišti:). Akce tradičně krásná a vydařená (vzhledem k tomu, že jak Martin, tak i VS běželi, nebudu psát žádné podrobnosti), ale ukázala, že všude naše Penelopy mají pochopení...

Nad ránem, v 1/2 3 dobíhám domů, v posteli jsem lehce po třetí.. v 8h jako rybka:) vstávám a užívám si skvělého víkendu s rodinou.. Místo vyprávění o nočním běhu, moudře chválím, jak už je Deri zvyklá na moje noční příchody:), a jak vklouznu dovnitř jako Popelka:)...[člověk nikdy neví, že:)].. Čeká mě dost práce, i skleník potřebuji celý přesázet.. Jjo, není nad to mít doma svoji skvělou Penelopu...:).

Schválně jak je to u vás a v okolí? Zobecňování je vždy nebezpečné, ale určitá "typologie" se jistě hodí... Pro jednoduchost jsem sledoval jen dva základní typy partnerů, ale určitě jsem jich celou řadu minul .. Tak čekám na vaše doplnění a postřehy:).

Všemu zdar! Ultra, kamarádům.. a Penelopám.. zvlášť!
12:)


středa 6. května 2015

Střípky -- aneb jaro a radost patří k sobě jako mladí k socialismu:)...

Jaro je všude a já tradičně okouzlen rozkvetlými stromy, hrou světel se "kochám", až se bojím, že sebou někde "fláknu"..:)... Takže hned, co to šlo, jsem si vzal den dovolené a vyrazili jsme s dcerou během rektorského dne (to se má sportovat) -- kam jinam než na Karlštejn!

Vybral jsem svoji oblíbenou trasu, přes údolí, kolem Kalinova mlýna, Chotčí na cestu císařovny Elišky... nádherný počasí, nikde nikdo, vlastně lidi jsme potkali až v podhradí. Obecně tahle trasa patří k mým srdečním záležitostem. Naprosto ideální trasa jako běžecky "insignační", obzvlášť, když se vyvede počasí, tak srdce začínajícího běžce delších tratí zaplesá -- navíc jsem dceři "zkušeně" vysvětlil zásady ultra běhu pro lamy:).. prostě běžet v klidu, do kopce se jí (a rychle jde, případně popoběhne), s kopce a roviny běžíme.. Tak není divu, že do cíle na 28 km dobíháme plní sil i ve slušném čase, nálada na stupnici 12 z deseti:). Následuje pochopitelně pivo a slib, že budeme běhat delší:) a první "ultra" dáme spolu ještě letos v létě ? No svět je krásný..:).



            


Na konci jedné z cest..:)
Na prvomájový prodlouženy víkend jsme vyrazili k April do Alp. Co si člověk může přát víc? Návštěva u kamarádky, probrali jsme možné nemožné -- znovu se ukázalo, že pokud chci vědět, co se děje mezi českými běžci a pobíhači, je nejlepší vyrazit do Niedernsillu, jasné zahraniční centrále iThinkBeer:). Co víc i sám jsem vyběhl do Hory:). Je to neskutečný pocit jen tak se obrátit štítům hor vstříc a ze širokého údolí se postupně zvedat nahoru, obíhat výběhy s kravami, nacházet konce cest, a zase stoupat..


Už se musím vrátit..
V pondělí ráno (před běžeckou hospodou) běžím do práce. V Myslíkově ulici se zdravím s RIDem, který po maratónu už pilně krouží svoji dvojsměrku, jen se rozloučíme, předbíhám ve Spálené tramvaj č.3. V zadním voze mě pár mládežníků zpozorovalo a slyším tradiční pokřiky makej, makej... V Lazarské jsme nastejno, otevřenými dveřmi tramvaje vnímám soutěživý duch i řidič už dává signál, že bude zavírat dveře a zvoní..:).

Napojení přes křižovatku mám trochu komplikovanější, musím vyběhnout kousek výš na přechod a tak dobíhám tramvaj za rohem ve Vodičkové a slyším už "kotel" fanoušků.. Jedni křičí na řidiče.. jedéééém!!! a ... závod!! Někteří na mě z okna ukazují viktorky, jiní paroháče..:). Řidič vyrazil velmi rychle -- mezi další stanici (Václavské náměstí) je delší rovinka a tramvaj mi to těžce natírá..

Niedernsill se objevuje pode mnou..
Ale znáte to.. každý chvilku.. tahá pilku:). Začíná se tam vepředu motat jedno auto a tramvaj usilovně brzdí, zvoní.. a já dotahuji... Na zastávce jsme zase nastejno a pokřik sílí:). Už mě ten závod s tramvají "chytil", jenže získaný drobný náskok teď zase ztrácím já ve skupince italských turistů na druhé straně náměstí v Jindřišské ulici.. Do ulice Politických vězňů vbíhám jako pravý finisher:)... Těsně před zatáčkou maličko zpomalím a zdravím dojíždějící tramvaj.. řidič zvoní na pozdrav, ještě jednou pozdravím svoje "příznivce" :)...

Říkám si, taková blbost, ale mám radost celý den.. Ani ne z toho, že jsem těsně (s pomoci běžeckých bohů a dopravní zácpy) udržel vedení, ale ta radost z jarního rána byla všude..


Je jaro!! Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)