sobota 25. února 2017

Největší z kanárů, aneb objevuji svoje (krásné) slepé uličky:)

Všechno začalo tak krásně-bojovně. Skolily mě viry a bakterie a já kašlal a smrkal.. sotva se šoural po domě. Ale o to vic jsem byl odhodlaný vyrazit na závod a porvat se s protivenstvím. Naštěstí byl týden čas a já i když jsem ještě v letadle kašlal jsem začal věřit, že... že by to třeba šlo.. a že to půjde a chvilkami i poběží:).

Cesta proběhla poklidně, od Pepra se dozvídám spoustu užitečných rad, tipů..(řadu z nich jsem úspěšně otestoval v závodě), probíráme znova a znova trať, děláme si poznámky, kde by měla být voda (nakonec většina toho co říkali organizátoři nebyla pravda)... Ale i přes to jsme velmi pozitivně naladění. Dělám si svůj plán průběhu.. založený na taktice "děda Lebeda", hlavně v klidu a postupně. Beru si Peprovy plánované časy a na začátku je nádobím koeficientem 1.5, později zvyšuji na 1.7. Mám tam na konci papírovou rezervu asi 4 hodiny:)

Po příletu je mi děsně zle. čas od času si moje porušená rovnováha vybere svoji daň a změny tlaku v letadle se přemění v neskutečnou mořskou nemoc, bolesti hlavy.. jako bych se přiotrávil.. a tak pondělí do večera vědu důvěrný dialog se záchodovou mísou:), večer se to začíná lámat a tak do sebe natlačím pizzu a ráno jsem jak (maličko leklá) rybka. Ale vím, že je to za mnou a tak se rychle registrujeme, připravujeme bágl na závod, na stanice.. 

Ovšem ranní zmatky pokračují ve velkém.. domluvili jsme se, že ušetříme nohy a vezmeme taxík, který se ale neukázal.. na start vyrážíme v nervózním poklusu, snažíme se po cestě chytit taxíka.. Pepr s Paloncem nakonec stopnou auto s běžcem co jede na start a tak jsme v prostoru startu 15 minut před 9 hodinou. Vstupuji do koridoru jako jeden z posledních, rychle se snažím připravit navigaci, satelity a trasa naskočí těsně před závěrečným odpočítáváním.. tedy včas:), ještě stačím kouknout na profil a vyrážím. 

Zatím jde vše podle plánu. Lehce jsem se zamotal už na prvním místě, odbočce do vegetace v potoce, pochopitelně jsem se začal víc soustředit a neztrácel se víckrát než jednou každých pět kilometrů..:).. v Hoya (Tunte) jsem v restauraci na náměstí velmi organizován. Piju pivo, zároveň do sebe cpu namazaný chleba z domova a dolévám vodu do všech láhví.. po zmatených cestičkách vykličkuji z vesnice. Skvělý pocity.. do té chvíle, než mi došlo, že jsem si v hospodě (v euforii nad svojí efektivitou) nechal hůlky!!:). Rychle, co to jde mažu zpátky.. právě včas. Hůlky už jsou sbalené a chtějí si je odnést organizátoři. Za sborového smíchu s pocitem úlevy a s dalším cca kilometrem v prdeli:), opouštím tentokrát na čistí Tunte..

Uklidňuji se tím, že je skvělý, že daří takhle na začátku .. a že se to tím pádem brzo uklidní:). Konečně objevuji krásu neexistující trati a v podstatě azimutové přibližování ke Garaňon. Pomalu se ve třech blížime k hoře, navigace ukazuje cca 4 km do kontaktu (do stanice) a před námi hora jako kráva.. tak jsem to pochopil. Bude se šplhat.:) bohužel začalo drobně pršet, dělá se mlha. Navigačně velmi nevhodný okamžik, máme šplhat průrvou podle potoka ostře vzhůru, ale v té mlze není vůbec jasné jestli vlevo/vpravo, dál/blíž .. a navigace skáče jako pominutá:). Nejhorší je, když se nehorolezec někam s vypětím vydrápe a zjistí.. že je špatně..:).. některé pokusy byly vyložené jednosměrky, končící jako slepá ulice.. sestupy po zadku.. nebo v traverzu dávají nohám zabrat. Při jednom takovém přemístění jsem si na prsou poničil Salomon flašku..a tak se přidal další rozměr bojovnosti. Nedostatek vody a ja budu mít na trasu ještě o 1/2 litru méně..

Nevím, kde se bere ten optimismus:), ale jsem v klidu.. říkám si.. teď to nějak doklepeš, v další vesnici koupíš 1/2 láhev vody. Když se dostáváme na cestu, zrychlím a na stanici jsem ještě za světla.. rychleji proti optimismu a víc jak 4 hodiny před cut-off. Chystám se na noc. Dělá se zima a tričko s rukávem chybí.. nevadí mám rukávy.. co je horší, při manipulaci s čelovkou se mi zlomil držák baterie. Mám sice scotch pásku, ale ani po slepení čelovka nesvítí:(.. prší, mlha, tma.. a já mám jen jednu čelovku..Američané říkají výzva, já bych řekl průšvih:). To budu vidět zase úplně kulový.. naštěstí stanici opouští skupinka 4 Španělů.. musim se jich držet, oni jsou rádi, nemají dost baterií a tak navigujeme jen dva, ostatní zase koukají na cestu.. tim pádem jsme na další stanici-- i přes  malou viditelnost brzo ráno. Rychle jím, ošetřuji nohy a na 45 minut spím. Super! Ve vesnici není blízko obchod a tak vyrážím do žáru ... stoupám opatrně i když co to jde.. tak ty 3 km/h..:), šetrím vodou, tak za tři hodiny jsem nahoře:), začínám toho mít dost, voda mi vydrží tak do El Risco, tam podle mapy není žádná hospoda.. nezbyde než žebrat:). Předchází mě známá dvojice z minulé noci, chvíli se bavíme a oni říkají, že jeden z těch kopců je technicky silně náročný.. přeju si, aby to byl tenhle.. je světlo a pořád mám ještě nějakou vodu.. ale kdepak.. i když sestup byl občas osmekaný a v bujné vegetaci.. jsem si skoro jistý, že to těžké mě teprve čeká. 

V El Risco (cca 118/120) jsem skoro bez vody. Nicméně je otevřený místní bar, kde vypiju dvě piva, koupím vodu i malou 1/2 litrovku:). Jsem zase plný sily a cítím se ve zpátky v závodě .. doslova v plné polní:).
Říkám si, když vydržím přes noc 2.6-3.0 km za hodinu, tak mám denní limit a zbude i na hodinu spánku a údržbu nohou:).

Za vesnicí začíná úsek oznaćovaný organizátory jako "nejasná/nezřetelná(" stezka, což mohu potvrdit:). Postupně v těžkém terénu mezi velkými kameny, vysokou trávou a náletovými keři klesání cestu nahoru..
Musim pořád korigovat navigaci, slunce zapadlo a ve vysoké trávě není vůbec nic vidět. Za chvili zjišťuji, že jsem ve svém úsilí minul traverz a tak asi 200 metrů musím sestoupit a hledat odbočku v pravo. Jenže když jsem ji našel a kousek jí následoval přivedla mě pod prudkou skálu. Mapa říká.. nejasná stezka.. následuje kamennou průrvu:). Přede mnou nefalšovaný horolezecký výstup, rozdělený do několika sekcí.. Pepr to hodnotil jako horolezec na stupni poctivá trojka:).. no po 120km, a s těžkým báglem, sám.. bez horolezeckých zkušeností.. Už jsem přeci jen stařík, ale jsem na světě rád, odpovědný otec od rodiny.. lehce, alibisticky zkouším a sjedu dolů... Kdepak!!! Koukám dolů po srázu po nějakém světýlku.. nikde nikdo.. a tak po chvíli těžkého rozhodování, to otáčím a opatrně sestupuji dolů..
Až úplně dole potkávám skupinku, nabízejí, že můžu jít s nimi.. ale už jsem zlomený. Už jsem ten výstup zkusil sám a mám velkej strach.. sejdu na konec vesnice, kde prozíravě parkují pořadatelé a záchranka. Prý až projde poslední závodník (prý za hodinu), tak mě hodí na autobus do nejbližší vesnice. Nakonec tam klepu kosu pod svoji termo fólií až do 4:30 ráno. Je to konec konců jedno. Objedeme kopec a jsme v Giia, kde je občerstvení/stanice.. mimochodem nemají ani čaj, ani kafe..jídlo mizerné.. ale autobus jede do Las Palmas za 20 minut. Vypiju dvě sklenice Pepsi a valím:). Teda po náročné noci by mě to moc neobčerstvilo:).

Naštěstí na autobusovým nádraží mají automaty na vynikající kafe!!:) i v Las Palmas je mají:) a tak když v 8:30 ráno jsem autobusem dokončil okruh kolem ostrova jsem skoro:) v pořádku..tedy chodidla mám už tradičně zrasovaná, v hlavě pořád přebírám svoje rozhodnutí.
Vnitřně to beru, že jsem nevzdal, ale odstoupil.;)

Z mého lamského pohledu (člověka, který zbytečně nevyhledává překvapení na trase) Je škoda, že při briefingu, místo aby nám povídali, kde je na mapě sever, jak je označená stanice.. mohli raději promítnout obrazy nafocených těžkých míst, s radami kudy:)... nebo pokud se něco dalo obejít a bylo to povolené.. tak by taky měli říci kudy a tak. Nebo se poučit od Olafa a v každé vesnici domluvit aspoň jednu hospodu/bar/cokoliv, kde by měli otevřené přes noc, dát to do informací pro všechny. Taky neznačené úseky ve skalách (s přirozenou odchylkou v GPS) zbytečně podle mě zvyšují náročnost, obzvlášť v noci .. proč nedali jasné fáborky/odrazky na pár kilometrů, nebo proč v těch lezeckých úsecích nedali pár metrů lan:).. 
Nevím:), buď to nestihli/nepromysleli.. nebo to byl záměr, aby prošli jen ti nejtvrdší:), ale zase proč to neřekli na rovinu pro Honzy, kteří čekali náročnost na úrovni TGC, jenom, že to bude 2xdelší:). Při neexistující trati (track dali pár dní před závodem) jsem se dokonce domníval, že velký kus závěrečné poloviny bude totožný s TGC. 

Závod je to opravdu náročný a věřím, že do dalších ročníků to pořadatelé doladí..:), rozhodně to není v této podobě běžecký ani skyrunningový závod, ale spíš takový adventure/survival.. Má své kouzlo, které by mohlo být i větší, kdyby v řadě úseků (co jsem prošel) trať vedla po stezce (a ne bordelem o 300 m dál) a člověk se mohl kochat výhledy a ne se prodírat hustou vegetací. Ale to je jen pohled zážitkového rekreačního běžce..:)

Nechci aby to vyznělo nějak špatně. Pro mě to byla taková mimoběžná volba závodu. Stejně s Cimrmanem si mohu říci-- tak tudy pro mě ne:)! Ale i tak to bylo pro mě krásné, poučné a inspirativní.. cítím se jako dobrodruh, ale zodpovědný :). Hodně věcí jsem se naučil, hodně dobrých rad získal od Palonce a Pepra, něco i úspěšně otestoval na závodě.. a hlavně, i když mě to mrzelo, měl jsem dost sil, jídla a vody a motivace.. přesto jsem dokázal s rozumem ohodnotit svoje horolezecké možnosti a vrátit se zpátky.

Sice únor bude kilometrově velmi slabý, nemoc a zkrácený závod, přesto věřím, že je pro mě skvělým impulzem do dalšího pobíhání, tréninku.. něco jako živá voda..

Všem díky za povzbuzení a milá slova.. teď už se těším, jak doma zase začnu probíhat:).

Všemu zdar! Našemu úsilí, pokusům, omylům .. a hlavně ultra!:)

12:)
PS. Na pár místech, kde jsem mohl jsem fotil.. zkusím sem dát brzo fotky, ale nemám s sebou počítač.. a vsechno jsem si poctivě naťukal na telefonu..podle své zásady, aby ty moje zážitky byly čerstvé, neohlazené časem nebo autocenzurou.:)

neděle 19. února 2017

My rifle, my pony and me..:)... aneb vzhůru na čundr kolem ostrova kanárů!

Na svoje poměry jsem si delší dobu nic nenapsal. Proti "normálu" mám v podstatě 1-2 zápisky mezeru:) a tím, že si píšu primárně pro sebe je jasné, že se něco "stalo"...:(..

Před 12 dny na mě všichni usilovně plivali viry a bakterie, až mě to sklátilo k zemi.:).. Možná to taky bylo přiživené tím, že každý z nás (včetně mě) má tendenci se domnívat, že je že železa, nebo aspoň ze železných pilin. Proto není nic lepšího, když si občas musím(e) uvědomit, že moje tělo říká (a křičí).. odpočiň.. zpomal.. soustřeď se jen na to podstatné..

A tak jsem se minulý víkend sotva hýbal, potil se tak, že jsem za noc se musel 5x převlékat.. Během celého týdne jsem kašlal jako abonent tuberkulózní léčebny.:). Ještě teď kašlu:(, ale víra v moji "imunitu" získanou v dětství a utuženou "selským" způsobem života -- mi dává věřit, že do závodu budu OK a že nakonec všechno dobře dopadne. Ta víra a touha po dokončení je zase na stupni 12 ze škály 1-10..:).

--- malá odbočka ---
Ten globální boj proti bakteriím, antibakteriální mýdla, speciální přípravky na WC, krémy na ruce .. to mě nikdy nebralo (navíc v USA ten "boj" vypadá obzvlášť směšně a má podle mě negativní efekty na zdraví děti, alergie, apod. Plně souhlasím s George Carlinem -- doporučuji si poslechnout jeho zábavnou show "- fear of germs" [zvlášť ta hláška, kdy říká, že si po záchodě myje ruce, jen když si je pos***:)], Je to skvělá reflexe mého dětství, kdy jsme chytali nitěnky rukama a brodili se přitom u výpusti městské kanalizace, v rybníku v bahně sbírali pijavice, překusovali žížaly, atd.. Například díky tomu jsem zdárně přečkal i záškrt:).
--- konec odbočky ---

Zase jsem "statisticky" zabalil zavazadla .. Tedy v příručním zavazadle mám úplně všechno, co nutně potřebuju na závod. I kdyby mi zašantročili velký kufr, tak můžu ve finále běžet jen s tím, co budu mít u sebe. Vždycky mě udiví, že se všechno podstatné se nakonec dá poskládat do malého příručního kufru.. Tady je fotodokumentace, jak to šlo za sebou a mám v kufříku..

Rozložené na zemi
Postupně rovnané do příručního zavazadla
Když o tom tak přemýšlím, tak jsem připraven. V podstatě se není na co vymlouvat,. Kašlu? Kdo nekašle.. Jsem unavenej? Kdo není..:).. Před startem budu mít sice méně kilometrů naběhaných (fyzicky), ale mentálně jsem udělal maximum. Dokonce jsem si sám připravil mapy do navigace, procházím a plánuji si trasu. Utěšuji se tím, že méně naběhaných kilometrů zvládnu:).. -- nejedu tam soutěžit o čelní umístění:), a tak bude důležitá moje pohoda, vyspání, vůle po dokončení a i určitý "hlad" na běhání.. který naštěstí ve mně každý den roste..

Držte mi palce. V pondělí brzo ráno sedám(e) do letadla a ve středu v 9.00 to vypukne. Už mám v sobě usazenou i písničku/písničky na závod.. takže je mi jasné, co si budu zpívat do kroku do kopce a do běhu s kopce:).

Všemu zdar! Našemu nadšení a ultra .. zvlášť!

12:)

sobota 4. února 2017

Vývoj batohu -- Pořád se něco děje.. aneb, na Hromnice.. všeho více..:)

Jedna z věcí, co mě trochu mrzí je, že v denním boji o každý km a vyběhnutí většinou nezbývá čas, abych si připomenul důležité (a někdy hodně veselé) okamžiky svých denních bojů, ale věřím, že si je snad sám budu dlouho pamatovat. Když jsem minulý týden omluvně vysvětloval Ance ".... hele byly to šílené šoky, například z dlouhého běhu jsem se musel vrátit, protože mi volali z VZP a já jsem musel nastavit/změnit moji nejmilejší manželce přístup na portál,.. pak jsem byl na služebce".... prostě --- samé výmluvy, že:) -- "..skončil jsem u 90km.." A ona ve smyslu české klasiky mi odpovídá, .." Ale to jsi běhal dobře.. to jsou ty důležité první vlaštovky"..:)
 [V takové chvíli já okamžitě slyším původní repliky... "Mám na mysli tu pěknou čtyřku z dusíku, nebo ta rovnováha na páce, že? To jsou ty první vlašťovky." ...:)]

Ale jo, ono naběhat, když v zaměstnání zuří období reportingu a když my musíme nejen sepsat a vysvětlit, co všechno jsme vybádali a kolik věcí jsme koho naučili, ale zároveň přesně určit a přiřadit, které sponky, papíry a součástky počítačů jsme k tomu použili:).. Taková činnost nutně posunuje běhání trochu na okraj časového spektra, speciálně, když v ještě čase rezervovaném na běh vyhazuju a vyhrnuju sníh.. Ale o tom to je.:).

Pak často večer v práci zjišťuji, že nemám s sebou třeba běžecké kalhoty, čepici, čelovku... nebo tričko... ale nakonec to "nějak" člověk překlene.. a já běžím údolím domů po tmě, v zimě a ledovce ... a říkám si "maminko.. ty to vidíš!!!"..:)... Tedy, víte jak to myslím, věřím, že právě ten dnešní běh je ten nejdůležitější, který formuje moje odhodlání a vůli:)..

--- připomínková odbočka ---
A vždycky mi to připomene starou motivační pasáž od Běžícího Stína, kterou mám nalepenou hned vedle 1.monitoru mého počítače:
...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t....
--- konec odbočky ---

Jakoby toho nebylo málo, tak jsem se snažil doladit poslední věci se svým batohem. (ano, ano černé pivo!). Honza Bartas má hezký zápisek, přehled a milý pohled na (nákupní) evoluci batohu.. Já bych si dovolil trochu (r)evolučnější aktivní vývojový pohled..

Abych to patřičně uvedl. VS je nejen jeden z mých nejlepších kamarádů, ale zároveň správný borec, který svým ponoukáním vlastně začal a způsobil řadu mých eskapád... Když jsme spolu poprvé běželi, tak se jen tak mimochodem zmínil, že dostal nějaký levný batoh na testování, ale že mu vůbec nedržel na zádech, že byl na prd. Tak ho hned rozpáral a přešil, přidal pár věci a teď je skvělej:)..

Nevěřím svým uším... Párat a přešívat batoh? Vylepšovat ho? To se dělá? To musí být asi hodně náročné, asi jen pro horolezce a znalce .. Ale Pavel, mi vysvětlil, že ze starých batohů, kalhot.. vybavení, se dá použít spousta různých pásků, přezek, šňůrek, gumiček, brzdiček.. A když je člověk ještě nemá, tak je potřeba vyrazit do "horské švadlenky":).. a koupit si je.. Slovy VS udělat/doladit batoh, tak jak to tobě vyhovuje, je k nezaplacení, protože pocit, že máš svůj nejlepší batoh na světě..:), a to ti nikdo nevezme..

Zní to jednoduše, jenže včera není dnes, Valdauf není Gott, Liberec není Praha.. a "horskou švadlenku" abyste po Praze lupou hledali:). Ale jsou tu!! [například Kutil na Újezdě, nebo i Hornbach (!) nabízí zajímavou selekci levných přezek, pásků, šňůrek, pružných provázků, brzdiček, sponek, karabin apod.] A tak i já jsem se vrhl do předělávání, dolaďování.. a mám (podle sebe) naprosto nejlepší batoh. Jak jinak:). Ale neměl jsem na výběr. Propozice dlouhých ultra mluví jasně.. Povinnou výbavu, minimálně 1.5l vody..

Na TGC, 360 degree je potřeba kromě hromady jídla, minimálně 3l vody, Žďárského pytel, malou elektrárnu v baterkách, dvoje čelovky, nepromokavou sadu oblečení, atd...Ale.. Ale můj (upgrade) báglu to všechno umí! Je to pravá evoluce jednoho batohu..

Verze 0 (zakoupena v obchodě) má po stranách 2x 0.5 litru bidony. Jednoduše zlepšeno ve verzi 0.12, -- bidony zvětšeny na 0.75 litrů. V nouzi se dají použít i litrové, ale lehce mi o ně drhnou ruce, chtělo by to posunout dno pouzder na láhve níže [Možná příště:)].

Ve verzi 1.0 jsem přidal extra zip po celé délce, výrazně to zlepšilo a zrychlilo přístup do spodní části batohu, kam jsem si mohl dát oblečení (povinnou výbavu) a nahoru jídlo, doprostřed čelovky.. Skvělé, ověřeno letos na Rondě.

Verze 1.5 získala větší množství nášivek, popruhů, oček, na které se dá téměř všechno přichytit.

Vývoj od 1.0 k verzi 1.5

Verze 2.0 má extra popruhy k zachycení dodatečných lahví vepředu (sedí skvěle a vyvažují parádně batoh) a verze 2.2 má ještě přídavnou extra kapsu na oblečení, k dispozici je další menší extra kapsa (nepromokavá) primárně na část lékárny, telefon, doklady, kapsu na odpadky, atd. [Mezi námi, nechápu, proč sériové nevyrábí verzi 2.2, nebo moji budoucí verzi 3.4..:), takový vymazlený batůžek to je:)]

Detaily poslední verze 2.2 s litrovými bidony (použiji jen 0.75)
Mezi námi, ony ty úpravy batohu mají i silný mentální význam. I já, prostá nezkušená lama.. se díky tomu připravuji se na to, že budu hodně dlouho odkázán jen sám na sebe. K tomu slouží moje cvičné pobíhání s "plnou polní" po údolí, abych zjistil, kde to drhne, jak to skáče, co utáhnout, co povolit, co přesunout.. a co -- jak říkají němečtí sousedé --"stranou ležet nechat muset":).. Určitě nejlepší strategii bude optimalizovat váhu, mít co nejlehčí batoh, co nejmenší množství materiálu, v duchu veverkovského horolezeckého hesla "materiál je brzda výkonu":).


V této chvíli plánuji, že poběžím s dvěma 0,5 litrovými lahvemi vepředu, dva menší 0,75 bidony budu mít vzadu, a pokud možno "prázdnou" 0.5 litrovou PET lahev v přídavném batohu. Samozřejmě bude důležitá rekognoskace terénu, zjištění možnosti nabírání vody v civilizaci, ale i v potocích..


Na Hromnice mi v e-mailu přistála od organizátorů zatím jen dílčí informace o stanicích, profilu a vzdálenostech. Bohužel, zatím žádná trasa.. Ale přeci jen.. už koukám na ostrov a přemýšlím kusy se tak asi tak poběží..

 


Už vím, že můžu mít na trasu dva drop-bags, které budu mít k dispozici na třech stanicích.. Zprovoznil jsem skvělé mapové iPhonové aplikace (vedle wikiloc, je packet earth naprosto luxusní), potáhnu powerbanku, náhradní baterky budou v báglech..



Těším se silně. Bude to krásná před-jarní dovolená v horách.. Bude to přesně jako v pohádce..."Volejte sláva.. A pět dní se radujte!::)...

Všemu zdar! Našemu úsilí, naším skvělým báglům a kamarádům zdar!

12:)

PS. Na mailové dotazy na nějaké ty "lamské" rady pro kočku:).... si dovolím odkázat na jednu skvělou věc. Asi každý kdo běhá po čase zjistí, že nezáleží na pracím prášku a jeho množství.. Běžecké hadry prostě začnou po čase (silně) páchnout:). Moje nejmilejší manželka objevila a máme vyzkoušené.. Tenhle přípravek přidejte čas od času ke svému prášku.. Nechte pomalý (eko program) při praní na 40C.. Zápach je pryč.. Ať nám to (voňavé) běhá..:

neděle 22. ledna 2017

Začalo odpočítávání, aneb připravuji se na kleště..:)

Každý den nějak nedočkavě koukám, kdy se dozvím trochu víc o mé nejbližší akci.. TCG 360 degrees... A v tom mi přistál na počítači hezký mail..



Motivační obrázky, nicméně mi opět nic neřekli, tedy vlastně řekli:). Netuším, sice kudy se běží a rád bych si tu trasu aspoň mentálně zažil co nejvíc, promyslel si různé záchytné body a scénáře. Nevadí. Ale už vím, že bude 5 stanic a to mi vychází cca 44 km vzdálenost mezi nimi. Takže v mém podání to vidím jako hezkou dovolenou v horách, jako skvělý vandr.. Samozřejmě to úsilí na mé straně bude nesmírné, abych stačil časově limity.


Z Čech na TGC, co já vím, míří dva skvělí ultra běžci, Pavel Paloncý, kterému se teď houpá čerstvý skalp a druhé místo ze 460 km dlouhého brutálního závodu na britských ostrovech a Petr Míl, který umí běhat sakra rychle a dlouho .. a má neskutečný zkušenosti že závodu typu advanture :). Tak chlapci budou útočit na přední umístění a já.. to budu jistit zezadu..[myslím ta hodně zadní umístění:)]. Moje pozice je analogická sedmé rotě.. ze zadních řad budu pomáhat oběma reprezentantům brát ostatní týmy do "kleští"..:), aby Češi byli vidět nejen vepředu, ale i vzadu:)..

Příprava z mé strany vrcholí i logisticky. Už mám ubytování, letenku .. A v posledních dnech pilně pracuji na upgrade svého báglu, myslím si, že se černé pivo postupně mění na silný Guiness speciál:). Různě promýšlím a připravuji si nášivky, příchytky, prostě flexibilita maximální.. Ale i moje "příprava" se snad stabilizuje.. i když tenhle týden kilometrově stál za prd:), ale po stránce úsilí a boje se dostávám nahoru..

Myslím, že to nejlépe zachycují drobné střípky hovorů a zážitků..


  • Naše paní vrátná byla celá unesená, jela po noční autobusem do Modřan.. na Barandovském mostě mě vidí, jak běžím... jak figurka z reklamy na Duracell baterie:) ... ale souboj s autobusem (pochopitelně) prohrávám.. Jenže na druhé straně na Dvorcích, když ona dobíhá a přestupuje do tramvaje, tak kde se vzal, tu se vzal.. Honza míjí tramvaj a pádí do práce. Paní vrátná nadšená..:)
  • Tuším ve úterý/středu, když kulminovaly mrazy, hodně pozdě běžím z práce, nevzal jsem si bundu(!) a tak mám přes dvě trička teplákovou budu z fitka:)... Šílená zima, ale zároveň.. na nábřeží děsná krize.. útroby šílí:).. nutně potřebuji WC. Nakonec v nouzi nejvyšší, vstupuji na lázně na lodi a jako naprostý zoufalec procházím mezi nahými těly na toaletu. Když už nic, tak věřím, že tohle mi jistě pomůže k dokončení:) TGC..
  • Držím přípravu v duchu přípravy na Rondu. Je potřeba je běhat v poledním žáru:).. a trochu intenzivněji v kopcích. Protože kopečky v trailu jsou jako zrcadlo, bez nesmeků ani ránu.. Běžím si takhle vesele z kopce, proti mně se přidržuje mladá rodinka zábradlí a různě "bruslí". "Tatínku, proč ten pán nespadne? Proč mu to neklouže"? ... "Pán je horolezec! Má stoupací železa!"..:)... "A proč my nemáme 'spací' železa? :).. V tu chvíli jsem s sebou málem seknul a smál jsem se ještě kilometr potom...

Ale je potřeba to brát pozitivně.. A zase ne tak moc vážně:)

  • Pár dní před tím, při svém pravidelném rituálu na Ctiradovi,, Poskakuji, ruce do písmene V, jak Rocky a řvu.. "Rondááááá" .. "Velkej kanáááár" !!!.. a běžím pryč. Předbíhám dvojici a slyším, jak se žena ptá.. "Co to křičel o rundě a o kanálu?.." :)

LOL.. No je vidět, že hluchota boří předsudky a pomáhá nám si k věcem najít tu správnou polohu..

Tak všemu zdar, naším snům a ultra zvlášť!

Ať nám to běhá!

12:)

sobota 14. ledna 2017

Leden čas dárků ... a technické kontroly..:)

Normálně televizi skoro vůbec nesleduji.. ale v období vánočních svátku se nedalo uniknout. Koukal jsem s rodinou na (neskutečně slabé) pohádky v duchu známé Cimrmanovi frustrační kompozice, kdy se prvek očekávání střídal s prvkem zklamání:)... a v přestávkách mezi pořady jsem se dozvěděl, že nejlepší dárky, které potěší staršího muže jsou pochopitelně přípravky Corega na zubní náhrady, kloubní výživa Proenzi 3+, nebo Klokan.. Korunou všeho bylo pro mě zjištění, že to po čem starší muži touží úplně nejvíc je Prostenal, a pokud to není Prostenal, tak je to Prostenal Forte:)..

Naštěstí.. naštěstí jsem byl podobných dárků ušetřen. Rodina ví, že já za nejlepší kloubní výživu [jako správný rolnický syn:)] považuji ovarové kůže nebo pečené vepřové koleno:) a že pivo a alkohol jsou jediná uznávaná anestetika:).

Nicméně, jsem zodpovědný starší muž, který má trochu nezvyklého koníčka.. a tak každý rok v lednu pro získání zdravotních potvrzení podstupuji celkem důkladnou "technickou" kontrolu. Moje obvodní lékařka je (díky ji za to!) je velmi pečlivá a tak nejen, že mě proklepe, poslechne a celkově vyšetří, ale natočí mi EKG, udělá mi velmi detailní rozbor krve, moči i stolice:).. a můj urolog (Dr. Ptáček) mi k vyšetření mého "ptáčka":) udělá navíc všechna související vyšetření včetně sono břicha.. Připadám si jako staré embéčko na stanici technické kontroly:). Možná je to zbytečné, ale já jinak (zatím-ťuk-ťuk) k lékaři nechodím.. a tak mám aspoň dobrý pocit, že jak podvozek, tak i motor a karosérie zatím vyhovují a můžu se účastnit svých oblíbených závodů..

------- malá odbočka ------------
[Teď vážně.. Pokud je vám víc jak 40-45, určitě, určitě doporučuji absolvovat pravidelnou technickou kontrolu:).. Pokud je vám jako mně 50+, tak si myslím, že je to téměř nutnost... Už jen pro váš klid.. Stát se může cokoliv, ale aspoň má člověk dobrý pocit, že něco nezanedbal]
------- konec odbočky -----------

K těm dárkům. Nevím, jak u vás, ale u nás je to těžký.. Slovy Zlatana Ibrahimovice.. "Co bych kupoval svoji manželce za dárek? Vždyť má všechno! Má Zlatana!" :)

Tak pochopitelně, stejně může uvažovat moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko..:).. Co by mi měla kupovat za dárek? Vždyť mám ji! :).. A tak nakonec takové ty nejlepší "běžískovské" dárky si člověk stejně koupi sám.. Například výbavu na TGC 360 degrees..[např. ultra lehký Žďárského vak, 230g (nepotáhnu přeci stan), atp.].

Nebo nový komutační batoh, do kterého se dá složit i oblek! Čekám, že mi dorazí každou chvíli! :)..
video zde

Ovšem, když přijde řeč na závodní bágl, je ticho.. Pohledem na požadavky na povinnou minimální výbavu na 360 degrees -- namátkou: 3l vody s sebou, oblečení, jídlo, stan/ždárák, atd. by bylo celkem logické, abych si koupil nějaký nový, lehký, expediční běžecký batoh.. Jenže.. jenže.. moje "černé pivo" se mnou absolvovalo už tolik.. to mu přeci nemůžu udělat! A tak přemýšlím, co přivážu zespoda, co ze strany, co dám dopředu, co dozadu.. Abychom i tohle dobrodružství mohli absolvovat spolu.. Ta vazba a vděčnost věcem, které mi sloužily a pomáhaly.. mi přijde celkem zásadní (i pro úspěch takového podniku). Vidím to jako paralelu k tomu, že člověk nehledá neustále tu nejmladší a nejatraktivnější partnerku.. Stejně jako ve vztazích, tak u běžeckého báglu vnímám ty společné chvíle, zážitky, krize a vítězství..:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, plánům.. a ultra zvlášť!

12:)
PS. Přes víkend plánuji testovat nové úpravy "černého piva".. Je to fakt vymazlený batoh. Myslím, že se to posunuje správným směrem..:).

pondělí 2. ledna 2017

Vzhůru do 2017! Aneb závazkové hnutí ke 100.výročí Velkého Října:)


Nevím jak vy, ale já už zase uložil starý excel se záznamy svého pobíhání a připravil si novou, nepopsanou tabulku. V prvních letech svého běhání a boje o ultra jsem se snažil na Nový rok běžet nějaký pěkný, motivační (nejlépe ultra) běh... aby mi to nastartovalo sezónu a pokud možno vydrželo do celého roku..

Jak jsem starší, tak jsem pochopil moudrost zkušených bojovníků, kteří dokáží využít důležitý okamžik a neutrácejí síly zbytečně... Tím myslím i 1.1.:)... Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko dřív (daleko víc a lépe) snášela moje specifické formy oslav Nového roku, kdy jsem se na 5-6 hodin někde "zaběhl"..:). Ten zkušenější ve mně ví, že je daleko moudřejší jít s (línou) Deri na "hodinu" ven, vrátit se už za 1.5 hodiny:) a pak být doma... Všichni tím pádem získají dojem, že běhám méně, že přeci jenom snad dostávám rozum:).. A já si (zkušeně) v dalších dnech pokaždé při cestě do práce/z práce "maličko" zaběhnu, nebo třeba i drobet víc:). Netrpěl jsem v práci přeci celý podzim zbytečně!! Ted přichází ta pravá běžecká a tvůrčí volnost -- ale nemusí to každý hned vědět:).

Těšil jsem se na tohle období dlouhou dobu - určitě celý podzim. Vím, vím, že každá další "sezóna" mého usilovného pobíhání je svým způsobem náročnější. Jednak jsem přeci jen starší:) a jednak se chci podívat a proběhnout se na hezkých místech -- a to je často spojeno s náročnějšími trasami, požadavky..

Především pohledem do kalendáře je potřeba si uvědomit, že rok 2017 je stým výročím Velké říjnové socialistické revoluce .. a při běhání bych to já -- stará struktura, pravidelný účastník letních pionýrských táborů a spartakiád:) -- měl vzít v potaz.

-- malá odbočka ---
U nás na pracovišti před lety vznikla potřeba cíleného kurzu "komunistické ideologie" pro americké studenty. I přes velkou poptávku nakonec vyplynulo, že kurz neměl kdo učit.. musel jsem já:).. i když jsem původní profesi matematik, byl jsem jediný, kdo daný obor ovládal... Mám státnici z marxismu leninismu a jsem asi jeden z mála, kdo si podobné věci nejen pamatuje, ale umí si z nich i po letech udělat legraci, ocitovat tu a tam vhodné verše, Leninovy dopisy, zazpívat budovatelské písně a vzpomenout na socialistickou kinematografii, symboliku, atd:)
-- konec odbočky ---

Motivován tedy odkazem Velkého Října jsem vzpomněl na úlohu běhu, jeho zosobnění v časech minulých:). Vy si to už nepamatujete, ale mladí lidé v socialistickém filmu vždy běhají.. Pokud jdou do práce, tak rázně vykračují, na pracovišti nadšeně pobíhají.. Při běhu a pobíhání se ovšem málokdo z nich zadýchá.. (což je velmi inspirativní).. a k běhu to svádí přítomné ženy a dívky, nejčastěji oděné v národních krojích nebo alespoň v košilích svazu mládeže. Láska patřila k mladí, stejně jako mládí k socialismu a tak zamilovaní mladí lidé běhali na březích řek, po lučinách, po lesích (borech) i po skalinách, někdy i po (družstevních) sadech... Dívky se s často zachytávaly kmenů stromů a točily se kolem nich -- možná právě proto, aby daly šanci pronásledovatelům a mohly být chyceny.. :)
Samozřejmě k tomu všemu patřilo nadšené výskání (ale ani při něm se nikdo nezadýchal!) -- které zdůrazňovalo nadšení z běhu, lásku k vlasti, k socialismu a možná i šance budoucího partnera..:).
Tady bych zdůraznil, že v socialistickém filmu neběhala jen zkažená mládež, ta někde v ústraní plánovala, jak bude škodit společnosti -- kula pikle a pokud šlo o nebezpečné/protřelé škůdce socialismu, tak ti měli na hlavě ještě imperialistický klobouk a kouřili doutníky (=vrazi z Wall Street(u))...

V přípravách na rok oslav 100. výročí jsem proto usoudil, že je potřeba se k problémům postavit čelem [jak jinak. Soudruzi se vždy k problémům stavěli čelem, že?:)] ... Mládí je pryč, ale třeba by činnost patřící k mládí (tedy běh, viz výše) mohla drobet napomoci pozastavit ten neúprosný zub času..
[Znalci v této souvislosti ocení budovatelskou píseň "Mladí jsme všichni, šosácký Západe.. Mladý je každý.. komunista...":)]...

Tedy rozhodl jsem se že stejně jako mladí úderníci a hrdinové, budu v nadcházejícím roce běhat po lučinách, borech a po skalinách... Upřímně, na pronásledování děvčat v krojích se už necítím [a taky by mi to doma zakázali stejně, jako soudruhům návštěvy nedělní mše:)] ..

I když je to silně provokativní (a mám splněnou kvalifikaci) -- rozhodl jsem se nehlásit se do loterie na Spartathlon. Pravda, oni by mě sice s vysokou pravděpodobností stejně nevytáhli.. Ale kdyby náhodou ano:), tak bych většinu roku musel trénovat na silnici a i když je to legendární záležitost ... není to můj sen. Uff.. Ta úleva, si to přiznat. Navzdory symbolice, kterou jsem k tomu vkládal.

Budu běhat tam, kde mě to těší.. i když to bude o hodně, hodně těžší než na rovné silnici. Můj oční lékař by o tom mohl vyprávět:)..

Jaké jsou moje plány?

1) Koncem února se vrátím na Velkého Kanára, abych si připomněl základní matematickou poučku, že 360 stupňů je kolem dokola..:)

2) Na konci dubna se pojedu proběhnout kolem Temže.. Logisticky náročnější výprava, ovšem.. podle řek, přes klasický Oxford heritage trail.. Který akademický pracovník by nechtěl končit na půdě posvátné Oxfordské university, že?:)

3) Uprostřed května navštívím naší Los Alamoskou "buňku" a proběhnu se s nimi na trať legendární Jemez 50 miles. Je to známý a oblíbený slalom mezi chřestýši a medvědy.. S pivem v ruce a s ohněm v žaludku (přeci jen místní chilli je vyhlášené).. a s kamarády Stínem, Veronikou a Michalem to bude velmi zajímavá společenská akce.. Taková vzpomínka na známou dvojici Los a Lamos:)...

4) Maličko odpočinu, ale jen maličko.. a vyprávím se na místo činu do Dolomit, tentokráte snad v lepších botách:), zabojovat s extrémní tratí, zkusit vyzvednout zavěšený pytel..

5) Sice jsem si říkal.. Jasné pravidlo dvakrát a dost.. Ale.. Ale.. Ale.. Ronda (a mám slzu v oku, když to říkám) je můj srdeční běh. A tak.. tam půjdu zas. Zas se tam budu trápit, radovat a nadávat:).. a zkoušet to znova doběhnout a pokusit se to dát pod "par".. tedy pod svůj věk, pod 54 hodin:)..

6) Ještě váhám s programem na podzim.. ale sliby se mají plnit (nejen) o Vánocích.. tak uvidíme..

7) V koutku duše optimisticky věřím a doufám, že mi ještě zbudou síly na podzimní 24h.. ale to má čas..

Závazkové hnutí jsem tedy začal, nástěnky jsou připravené.. Rok oslav Velkého října může začít!:)

Všemu zdar! Ultra a (mladistvému) nadšení.. zvlášť!
Ať nám to běhá!
12:)

středa 28. prosince 2016

Najdi si svou zkratku, aneb POP jako Pokémoní Oběh Prahy

Není to žádné tajemství -- Miluju zkratky! Částečně osobní slova známé Mládkovy písničky .."...Jsem RNDr. CSc. z ČVUT v Praze 2, v ČSAO v Praze 3 já mám tlačenku..." Tak trochu vedla i můj oslavný rozměr posledních dní:).. Zkratkami se hemží moje SMS, přes velmi osobní MTR (MTNNCS) až po moje oblíbené MSF [=měj se fajn].
Prostě nic nevystihne pravý stav věcí tak dobře jako vhodná zkratka -- bohužel u nás doma se za podzim začala pro můj domácí statut používat PVP [=permanetně v prd*li:)] i když já se marně snažil přesvědčit svoji nejmilejší, že to první "p" je pro "přechodně":)...

Zkrátka POP s původní konotací "Partyzánského Oběhu Prahy", který vymyslel a přivedl v život velký MVP v našem spolku označuje období "pátého" adventu, kdy skupinka partyzánů s výstroji:) oběhne Prahu, na určitých místech se někdo připojí/odpojí.. a následně se ještě sejdeme v restauračním zařízení. Je to společensky i ideově velmi silná a nosná myšlenka:).

Čas ovšem běží jako splašená herka a letos jsme oslavili už 4.ročník (!) Bohužel letošní kalendář vyloženě nepřál 5.adventu (26.12. je ještě svátek a velká většina lidí objíždí rodiny a známé..)... Tím pádem se oběh Prahy stal velmi komorním, kdy nás celou trasu běželo vlastně jen sedm plus Advid na koloběžce...

Také já jsem musel velmi opatrně volit priority:)... Pro účast na POP jsem obětoval vánoční ŠUTR, přeci jen kilometrově a společensky/krajinově to bylo hodnotnější:). Syn se doma trápil se střevní chřipkou a požádal mě, abych se držel hesla -- neběhat nadarmo!:). Samozřejmě, běh pro něco, s něčím ... to jsou moje oblíbené disciplíny, ale říkám mu.. jdu na POP.. Partyzánský Oběh Prahy.. To se nedá při nejlepší vůli pojmout "rodinně-užitečně":)... Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. P jako P, [Flaška jako flaška:)], že? A tak se pomocí power-banky změnil partyzán v pokémona.. Pokémoní Oběh Prahy...:)

Hledání kontroly a fixu

Ale proč ne? Nakonec jsem to pojal jako skvělý trénink. Jako nácvik na moje pobíhání s navigací (nácvik koukání do mapy/lovení zvířátek) jako simulace běhu v naprosto neznámém terénu, nácvik oční akomodace, seběh s mobilem, případně s "lovem" dodává běhu dodatečnou technickou obtížnost:)... Navíc, kdo zná tuhle aplikaci ví, že kilometry počítané dávají naznačit, že programátoři jsou alespoň vzdáleně příbuzní s Olafem:). [Pro vysvětlení. Náš oběh i ve zkrácené verzi měl 60 km, nicméně aplikace mi naměřila slabý maratón:)].

V rámci nácviku jsem si s sebou táhl skoro plnou polní:).. Jídlo na dva dny, 1.5 litru vody, vybavenou lékárničku, velkou část povinné minimální výbavy do hor, na vyzkoušení i extra láhev s life-straw... dvě čelovky... Myslím, že i kamarádi to pojali stylově. Připravili řadu vylepšení, potlačili asfalt a zařadili výrazně víc cestiček, včetně výběhu a seběhu Baby.

Abychom nevyšli že cviku, tak na každém vrcholu hledali fix a kontrolní stanici:)... Pohoda maximální... Nicméně kvůli dobrým vztahům jsme s MM nikoho nenutili vdechovat pivo (polévku), ačkoliv jsem se snažil naznačit, že i toto starší pánové umí celkem dobře:)...

Nakonec letošní výrazná inovace -- pozdější start, o něco kratší trať -- podle mě přispěly k zajímavým pocitům. Užili jsme si denního světla, i ve zkrácené provozní době restaurace bylo možno se družit do libosti:).. Samá pozitiva a sociální jistoty. Jen škoda dozvuků mého nabitého pracovního kalendáře, přeci jen bylo vhodné odejít před šestou hodinou [PVP statut:)], ještě pořádně vyvenčit Deri a připravit se na následující den a návštěvu u tchyně -- ve smyslu ultra hesla: základem je správně rozvrhnout síly, protože často ty (nej)náročnější úseky nás teprve čekají:)...



Slovy barda dělnické třídy V.Nezvala [díky Honzo za korekci:)] se loučím slovy -- "Bylo to krásné a bylo toho dost..". Pohledem na svoje kamarády jsem si musel zopakovat.. "STS Svojkovice Brod.. zřejmě dobrý oddíl!" A tak za rok, zase na viděnou na POP 5!
[Ať už to P značí Pivní, Pomalý, Překrásný, Přátelský..., je to naše akce, díky Martine! ]

Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)


středa 21. prosince 2016

Slunovratová tryzna za padlé bloggery.. aneb vstanou noví bojovníci!:)

Dnes je jeden z mých nejsilnějších dnů v roce.. slunovrat na 21.12. má pro mě neskutečně numerické (či numerologické) kouzlo [dokonce jsem si na něj nastavil i ukončení jednoho svého milníku:)].. a jak tak večer sedím, popíjím víno.. rozjímám.. Deri sedí na klíně.. vzpomínám/smutním a zároveň se raduji :)..

Asi není lepší chvíle si uvědomit tu pomíjivost běžeckého/pobíhacího bloggerského prostoru..

Bloggeři přicházejí a odcházejí.. Jsem na bloggeru určitě už moc dlouho. Zažil jsem rozmach blogu anaerobního tragéda, poetického Wittiho, inspirativního Vládi (aneb Vl001), nejlepšího kamaráda Běžícího Stína, Ječmínka Máselníka, atd.. Jako by to bylo dnes si pamatuji doby, kdy psala Peggy, já se bavil jejími neskutečnými eskapádami a byl otřesen, když Peggy -- Briggit Jones českého běžeckého bloggerského prostoru -- odešla do ústraní..

Taky jsem zažil jsem začátky Běžecké školy, byl chvíli jejím pilným žáčkem.. a pak sledoval jak se mi vzdaluje... Zažil jsem tady rozmach ledového muže Machyho, Růžové Barborky.. začátky Luboše, který kdysi chtěl být ultra, ale už tomu tak není.:(.. Ztratil se Harry, Tuuli Pakkanen (aneb Anička Mrazivý vítr), i Hideosi byl řadu let ukryt v tom divném propletenci času a prostoru, nazývaného internet.. Ten seznam je dlouhý jako Lovosice:(.

Jasně jasně.. Vláďa stále "žije" a občas něco i napíše, Pancha se zase objevuje, s Dohnym se občas vidím, Mirek se zase vrátil k pravidelným zápiskům a píše dokonce i z Karibiku, RVM zápasí dle možnosti.. Leona, která kdysi svolávala první bloggerské hospody, pořádala bloggera roku.. se teď ostentativně se o běh nezajímá a hrdě prohlašuje, že neběhá [Jak neběhá!!!?? co je to za blbost?..:)].. Ale to se doufám zase změní.

Nicméně si po těch všech letech letech říkám.. Proč vlastně tady zůstávám, já?..:).. Jako memento doby raného pobíhání, než se stalo naprosto masovým fenoménem? Doby, kdy jsem při probíhání stodůleckým parkem téměř zvedal obočí okolo jdoucím lidem na procházce, případně si ťukali na hlavu, jestli jsem doma?:) Doby, kdy potkat běžce v údolí bylo téměř státním svátkem? :)

Možná jsem tu pro ten pravidelný boj, pravidelné úsilí a boj s tím "starcem" ve mně, který nepotřebuje ani moře, ani žraloky, aby si uvědomil, jak je to velkolepé (z jeho pohledu) a zároveň marné .. z toho obecného-širšího:)..

Ale jak už říkal náš dělnický president Antonín Zápotocký.. I kdybychom padli všici -- vstanou noví bojovníci!! :).. Za tu dobu se naštěstí objevila záplava běhajících psavců:), a tak s nimi můžu prožívat jejich zápasy.. a s řadou z nich se kamarádit. Co je ale nejlepší, že běžecké celer-bryty jako Honza Bartas, Zuzka Urbancová, ..., píší o závodech tak poutavě, že se člověk může zasnít a prožít je s nimi od začátku až do konce.. Věřit, že to vlastně byla nekonečné pohoda a legrace, zasmát jejich vtipům, které málokdo mimo pobíhající komunitu pochopí... Jejich texty jsou jak letáčky propagačního odboru, jak vánoční reklama od Coca-Coly -- člověk se při nich přihlouple usmívá a končí to skoro vždycky tak, že se v záchvatu počítačového hrdinství na některé závody přihlásíme:)..

A proto v období slunovratu, které připadá na kouzelný 21.12. při určitém bilancování a plánování budoucí sezóny vzpomínám na všechny, jejichž blogy se už nenávratně ztratily v propasti nul a jedniček -- ale já si je pořád živě pamatuji:)... Na to zachycené úsilí, jejich naděje a touhy.. Možná je to tím vínem -- ale teď mi to dochází..

Určitě si nikdo z nich nepsal svoje zápisky primárně pro "nějaké obecenstvo":). Asi (stejně jako já) si všichni říkali, že je to taková cesta -- pro osamělé běžce a pobíhače -- si najít kamarády.. Věřit, že si nás někdo přečte, odpoví, napíše a třeba se bude chtít s námi kamarádit:).. Pro řadu z nás to byl a zůstává určitý soukromý deník, motivace a zpětná vazba, abychom věděli, čím vším jsme prošli, co všechno jsme překonali... a abychom si uvědomili, že to stojí za to. Ale asi tam primárně byla ta touha se družit.

Někdy je samo psaní blogu podstatným důvodem zase vyběhnout ven - někam dál a pryč.. něco prožít a mít zase co vyprávět:).. A to je super. S návratem slunce se o to víc těším, co na mě kde zajímavého čeká a co z toho si budu moci napsat do svého deníčku.

Všemu zdar! Ultra a kamarádům .. zvlášť!

Ať žije slunovrat!! Tak teď už budeme zase běhat za sluncem!
12:)

neděle 11. prosince 2016

Krásný adventní návrat - DNF na Pražské stovce:)

Vím, že můj post bude znít šíleně, ale chtěl bych, abych si ho i po delší době pamatoval, přesně, jak jsem ho prožil... Začátek prosince je totiž tady v Povltaví ve znamení Pražské stovky... Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat:).

Mezi námi, je to takové moje malé trauma:) ... Otevřeně přiznávám, že to (zatím) není můj závod, na jehož dokončení nebo výsledku by mi bůhvíjak záleželo. Vždycky to schytám zleva/zprava, že ji "patřičně" neprožívám [buď ji beru jako svůj "trénink" nebo kamarádskou akci], jsem divnej, že nezávodím, že ji nejdu na doraz, že nejsem nadšený ze speciálních trasovacích lahůdek a vykřičníků v itineráři, nebo dokonce, že jsem si ji před dvěma lety dovolil kritizovat (!) :)... Prostě viděno skalními -- jsem srab a měkká hlava:).

Upřímně řečeno, je mi to jedno. Cením si nadšení organizátorů, to je mimo jakákoliv měřítka. Jinak se samozřejmě vždy řídím základním pravidlem šťastného návratu, s cílem se nezranit, neonemocnět -- prostě, abych si odnesl jen ty příjemné pocity. A to se mi i v případě mého druhého DNF podařilo. Naštěstí jsem v loni dokončil, tak nemusím toužit a spolu se zbytkem světa si říkat.. vidět Modřany.. a nezemřít:)!

Začalo to všechno velmi drsně. Jeden z posledních opravdu náročných pracovních týdnů. Možná právě proto ten horší.. Minimum spánku, dokončovací práce... Už to trvá hodně dlouho a radost z toho, že bude brzo konec se nějak nedostavovala:). Člověk je unavený, všechno mi trvá déle, pravděpodobnosti chyb se zvyšují geometrickou řadou. Navíc to v pondělí ještě rozčísla "Ona Dnes" se svým horoskopem, ve kterém mi jasně říká/předpovídá:) .. (část musím odcitovat).."V práci se vám nedaří..Nemáte potřebné štěstí a mrzí vás, že na ostatní to může působit tak, že jste se dostatečně nesnažili.." Pravda je, že jsem byl moc rád, že moje nejmilejší manželka, když viděla, jaký jsem zoufalec (=v jaký jsem p*deli), a že přijíždím že služební cesty v pátek odpoledne.. tak mi slíbila, že mě na start odveze. To bylo hrozně milé a navíc mi to vlastně umožnilo se zúčastnit. Vlak bych jinak těžko stíhal.. Nakonec jedeme na start ve třech TB, MM a já. V únavě a vrcholících zmatcích jsem si tak tak stačil připravit základní věci na závod, do auta nastupuji s nasazenou čelovkou (!), jistota je jistota. Díky kamarádům nacházím důvod, proč jsem tady, proč moje manželka bude trávit páteční večer tři hodiny v autě..:)

Ve Spáleném Poříčí, postupně vidím řadu známých a začínám věřit, že se mi bude chtít společně s nimi bojovat na trati. Tedy upřímně -- nemám nijak rád zimní česká ultra:). Startuje se na noc, většinou je k tomu ještě mlha a já se svými zrakovými dispozicemi vidím absolutní h*vno:). O to víc mě často mrzí, že se běží místy, která bych rád viděl za světla. Když se pak rozední, tak už mám hodně unavené oči, jsem vykoukaný tak, že než se dám dohromady a potěším se výhledem na pár hezkých míst, tak už je zase tma:). [O to víc mě před roky nadchla Pradědova 100, která startuje zrána]. Prostě, letošní TransBrdy bych já mohl shrnout sloganem "Jak jsem z celých Brd, viděl skoro prd"..:)

Na startu dostáváme mapku asi 25 minut před startem, takže se mi ani pořádně nedaří si vybarvit si itinerář, na poslední chvíli ještě vyměním ponožky [blbě:)] a už se houfujeme na startu. Malá ucpávka je zároveň i tajnou kontrolou, aby nikdo neulil start a pak už to může pokračovat v normálním duchu.

Jdeme hodně odzadu, takže povětšinou předbíháme, ale opravdu pomalu a v klidu.. Drobné mrholí, sráží se mlha, namrzlé cesty jsou v některých místech jako kluziště.. Vidím úplný houbelec, pekelně se soustředím, abych si něco nezpůsobil:).. V jedné chvíli mi ujede noha, jdu do provazu:) a natáhnu si pěkně třísla. Chvíli se z toho vzpamatovávám -- kluky nakonec dohoním až těsně před hospodou... Naštěstí potom se projevil efekt pomalého běhu [který jak víme, léčí všechno:)] a už jsem zase mohl normálně fungovat. Nicméně, určitou krizi motivace jsem měl po většinu noci. Znám to, jakmile si člověk začne říkat "proč?", tak je to špatně.. Na obě strany -- když to přeperu, tak se nechuť do běhání a určité vyhoření může objevit později a výrazně silnější... a když to ukončím, tak je to předčasné a určitá pachuť nějakou dobu zůstává:).

V tomhle směru jsem měl velké štěstí. Při jednom seběhu (kolem 70km) jsem v hromadě listí zakopl pravým malíčkem o kámen. Bolest, mrcha, jak sviňja. Běžím s tím pár km, radši jsem pár kroků za klukama... Pak ale zjišťuji, že to s kopce a v terénu pro bolest skoro nejde.. Nakonec sedám na pařez, sundám botu a rekognoskuju terén..:)... TB mě potěšil, že na malíčku není skoro nic vidět, pomáhá mi jej přilepit k druhému prstu, ošetřím si při té příležitosti ještě nějaký puchýř.. a pokračujeme. Snažím se, co to jde.. Nejdřív si říkám že skončím na nejbližší kontrole v civilizaci, pro jistotu se ptám dvorního navigátora MM, jak si stojíme s naší polohou vůči civilizaci -- pak vidím to nadšení a odhodlání kamarádů a říkám nahlas, že s nimi půjdu pokud možno až do cíle.. Nicméně kolem 100 km se odpojím. Jak jsem si šetřil pravou nohu pro bolest v malíčku, tak jinak/špatně došlapuji, a proto se mi po 30 km začíná se výrazněji ozývat koleno:). Malý medvěd mi poradil směr k nejbližší vesnici, zapnu si navigaci, rozloučím se, dám jim svůj čip a jdu do civilizace.

A tady začíná krásný vánoční příběh. Jak jsem vyšel z lesů, opřel se do mě silný vítr. Jdu pomalu a citelně promrzám:). Tak si tak brblám a skuhrám, že jsem měl poslechnout hlas rozumu a skončit výrazně dřív.. Když v tom se vyloupnu se ve vesničce s příznačným názvem "Skuhrov"!:)... To je znamení! Jjo, hospoda nikde, všude tma, potkávám náhodného chodce, který mě směřuje k hospodě ve vedlejší vesnici. Ta rovinka podle silnice, i když je to méně než kilometr, je v protivětru hrozně, hrozně dlouhá. Přicházím k hospodě, kde se dozvídám, že je zavřeno [mají soukromou party] zmrzlý jako vrabec. Prosím majitelku, jestli by mě chvilku nenechala za dveřmi v chodbě, že jsem úplně promrzlý, že mám něco s nohou a že si potřebují zařídit dopravu do Prahy... Posunuli mě ke kamnům, dali teplý čaj -- a já si znovu uvědomil to krásné kouzlo Adventu, kdy jsou si lidé blíž a jsou na sebe hodní. Asi za hodinu pro mě přijíždí moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:), která -- ačkoliv to není žádný fanoušek mého dlouhého pobíhání -- zase sedla za volant a zase další večer strávila tři hodiny v autě.. Kvůli mně:).

Ani na chvilku jsem nezapochyboval, že moje odstoupení bylo správné rozhodnutí. Jak malíček, tak i koleno o sobě dávají sice vědět, ale pár dní klidu a jsem OK. Po ránu jsem na internetu nakoukl na výkony známých - Martina, Petra, Romana a dalších=super! Napjatě jsem sledoval heroický boj Karla a MM a jejich dobití Modřan. Je to velkolepé, jsou skvělí a mají můj obdiv. Těším se, až to s nimi oslavím -- bylo to fajn s nimi kousek popoběhnout.

Až teď mi dochází, jak šílené období je za mnou a co všechno se mi podařilo. Až teď. A také ted si znova uvědomuji, že mezi jedny z nejdůležitějších schopností patří "cut the loses" [umění zbavit se toho, co nejde správným směrem. Přiznaná ztráta se následně stává velkým ziskem :)] a nastavení priorit. Díky tomu se zase můžu radovat a objevuji tolik potřebnou adventní atmosféru, odchází stres a začíná mi příprava na další rok.

Zase se na to těším!

Příjemné adventní pobíhání! Všemu zdar! Ultra, našim kamarádům a nejbližším, zvlášť!

12:)

pátek 2. prosince 2016

I s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo...aneb i na Spartathlon lze natrénovat v Riegrových sadech:)

Podobně jako se utěšují ti, co pochybují o svém mužství, tak i já mám svoje běžecká zaklínadla:), abych se nevymlouval, že zrovna nemůžu běhat na horách, že není čas, síla a někdy i chuť (speciálně v hektických obdobích) "naběhat", připravit se na svoje vysněné a náročné akce.

Petr V. (aneb TB) je pro mě ukázkou neskutečné konzistence, nejen kvůli jeho úsilí, ale i schopnosti skoro všechno podřídit dosažení cíle. Samozřejmě si otevřeně přiznám, že takové úrovně dedikace jako TB nedosáhnu, ale to mi vůbec nebrání, abych se každý den nepochválil, jak všechno zvládám a jak jsem dobrej:).. Mezi námi, už to říkali znalci mezilidských vztahů -- základem všeho je -- chválit, chválit, chválit.. A pak, my zkušenější víme, že nepochválím-li se sám, těžko to za mě někdo udělá:).

A tak se (jako většina z nás) snažím ... Někdy je to větší boj, někdy epické, někdy to jednoduše odpískám, protože to i pro mě už to bylo za čarou:). Vždycky mě ale potěší a pobaví pohledy a reakce ostatních. Povzbuzení, že je skvělé, že se snažím, že jiní by si v "mém věku" řekli, jestli to mají vůbec zapotřebí.. Nebo upřímně míněný komentář typu: "Obdivuji, že se ve svém věku a s tak průměrnými výkony dokážeš motivovat k usilovnému tréninku, obzvlášť, když ti to moc nejde:)..

Tak tak, po takové míře upřímnosti jsem se musel okamžitě silně pochválit, abych nepropadl depresi..:) .. Vím, běhám pomalu a v porovnáním s úsilím, a časem který tomu dávám, ty výsledky jsou hodně mimo:). Proto mě těší Anka, která mi přes to všechno (nebo možná právě proto?) celkem pravidelně a mile vtlouká do hlavy, že až mi zmizí ty šoky (kolem 16.12.), tak se zaměříme "trochu víc" na trénink v terénu a na to, abych na závodech dokázal lépe zúročit co jsem natrénoval. V mezičase, ať dělám, co umím, respektive, co stihnu:).

Minulý týden jsem bojoval úspěšně.. sice různé nečekané výpadky v plánovaném pobíhání (už mě to nepřekvapí, když musím naprosto nečekaně totálně změnit časový plán) ale v duchu TB jsem se nakonec vzepnul k nočním běhům, ať už domů nebo v údolí.. Nakonec páteční a sobotní konference byla vždy zakončena nočním během domů. Na nohou "společenské" Asics (už se mi holky trhají!!), džíny, košile s krátkým rukávem, případně "společenské":) tričko.. To je výhoda starších mužů -- u někoho jsem výstřední Američan, u jiného blázen, většině si myslím (je to stejně jako mně) úplně jedno. Navíc už mi dávno bylo 50, jsem plný profesor a tak se snažím dělat primárně věci, na kterých mi záleží. Po skončení jednání se na toaletě převléknu do běžeckého, civilní hadry narvu do batůžku, nasadím čelovku a hurá domů. Doma po doběhu ještě rychle vezmu Deri na procházku, aby mě sousedí nelynčovali:)...

Co minulý týden ještě šlo překonat, se v tomto týdnu nedaří.. V úterý místo dvojsměrky se daří jen (sice epický) běžet z práce domů, ve středu učím už brzo ráno a skoro do 5 hodin odpoledne, pak skáču na vlak do Vídně, kde služebně tvrdnu až do dnešní (páteční) noci.. Od brzkého rána do pozdního večera sedím na zadku:).. a potom nenacházím už sílu/čas jít ráno běhat. Prostě asi tělo a hlava má v té chvíli svou hlavu a prosadí si spánek [já v pozdním ránu pak trpím silnou kilometro-fóbií -- pouhých 45 km od pondělí, tři dny bez běhu, to mě děsí:)]. Ale nedalo se. Vzbudil jsem se vždycky skoro na poslední chvíli, ale co... V pátek kolem půlnoci jsem doma a ráno se nejdřív proběhnu s Deri, pak se půjdu "doběhat"..

Koneckonců, pokud to v týdnu aspoň trochu klapne, tak příští pátek odpoledne vyskočím z vlaku, dojedu domů a přemístím se na Pražskou 100. Tam bych mohl "kvalitněji" natrénovat i nasbírat chybějící km.:). Jak to říkal Mirek Dušín? "Přestaň kouřit, začni cvičit.. a brzo budeš zase chlapík!"

Ale pozor, ať už to moje plácání se a úsilí vypadá jakkoliv pochybně, tak se mi podařilo nevídané -- podařilo odmazat a zbavit se věcí, které na mně doslova roky seděly jako tuna cementu:).. Odjíždím z Vídně a cítím se, jako by mě pustili z vězení:)... To se to bude běhat!!! V téhle euforii se těším na loterie (7.12.) a říkám si, že bych přeci jen mohl zase pošťouchnout ty řecké sportovce a hodit svoje jméno do osudí na Spartathlon...

Všemu zdar!! Ono to často drhne.. Někdy mám pocit, že stojím na místě, nebo že jdu opačným směrem.. Blbost!!! Nesmíme to vzdávat, je třeba vydržet.

Ať žije ultra.. to v nás.. především... 12:)

neděle 20. listopadu 2016

"Optimisticky" hledím do dalších dnů, aneb boj před námi:)

Víte, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista říká, že už nemůže být hůř, a optimista? Ten říká.. "ale může!":)... Když jsem absolvoval první týden té svoji podzimní intenzívní pracovní smršti, tak jsem si říkal, no je to šílený, ale už to snad nebude o moc horší.. ale ten optimista ve mně.. "optimisticky" (a varovně) říká, ale bude:).

A taky, že ano, a taky, že týden-dva přede mnou budou patřit k těm ještě náročnějším. Státní svátek ve čtvrtek - je v podobně situaci za trest. Musím ho nadělat -- tedy vměstnat už tak do nacpaného příštího týdne další extra den, tomu říkám maso. Takhle nějak si představují přípravu na náročné ultra:) Probírám to se svoji trenérkou a říkám ji, že do první půlky prosince se asi moc do terénu nedostanu, že udržet běhání bude šílený boj -- jen o to stíhat (a dokopat se) k běhání do práce/z práce. Pravidelný boj o mých pomalých aspoň 100km týdně, nabírá skoro epické parametry.

Anky rady a podpora mě nakonec v pondělním ránu těsně před práci ženou do mrazivého údolí. Nějak jsem to podcenil s oblečením, říkám si, když sedím na bobku za skupinkou keříků:)...z druhé strany louky na mě volá jeden z místních strážců údolí.."Dej si pozor na zánět vaječníků!" :).. Jsem si jistý, že mě sice poznal:), ovšem duše ženy, že? už se projevuje i tímto způsobem..:)
V práci není klíč od sprchy ve vrátnici, tak se rychle myji u umyvadla.. Spěchám učit, studenti nezkušeně komentují, že je dobře, že jsem dneska vynechal běh:).. že je to o zdraví v takové zimě:).. Nechávám je při tom, ovšem, když navečer s čelovkou vyrážím na cestu zpátky, jednoho z nich potkávám ve dveřích. Ptá se, jestli jsem ráno běžel? Jjo, snažím se..:). [Vždy povinnosti věrný spěch, byť vůkol vanul smrti dech:)]. Na slova obdivu v takové situaci mám naštěstí po ruce vždycky sadu svých kamarádů a známých.. Vím, že Machy a Pepa v takové situaci vybíhají v trenýrkách, v půlce běhu se koupou v ledové vodě a dobíhají domů oschnout:). Podobně můžu kontrovat s TB, VS, MVP nebo MM..

Proto mě potěšilo, že dlouho plánované pivo/hospoda s během -- jako prověrka zázemí na Hamru -- v naší malé skupince proběhlo ve čtvrtek. A i když jsme se dlouho neviděli, mělo to tradiční parametry. Petr (TB) přibíhá do hospody (na předstartovní pivo) na poslední chvíli, neboť běží už z Vinohrad, i když je plán běžet (večer) přes Závist na Vrané a zpět, nemá čelovku:). Veverkové mají zase s sebou skoro všechno i vajíčka na svačinu, MM a já do poslední chvíle pracujeme.. To jsou ty kotvy! Prostě balzám na duši..

Přibíháme pod Závist, VS jako správný horal na moje zpomalení a možný přechod do chůze, zavelí svoje "rovinky běžíme"!:).. No neskutečně si náš společenský večer užívám. A to mi ještě syn na telefonu připojil svůj účet na pokémony, abych jeho slovy "neběhal nadarmo":)... Dlouho jsme se s kamarády neviděli všichni pohromadě a tak řešíme všechny možné základní otázky lidstva, včetně toho, jak to bude letos s naším klubovým (po)vánočním oběhem Prahy (ano, ano POP bude!)...

Všechno má své rituály/zavedené postupy, jak říkám, Petr opět bez čelovky [zakopává v lese a říká, že příště.. příště si ji vezme:)], já mám zase špatně změřenou trať (a zase slibuji, že příště už to musím zvládnout:)].. Veverkovci mají i extra čelovku pro Petra (oni mají všechno, co by se dalo kdy potřebovat), Malý medvěd zkušeně "sbírá" všechny koně (ale nemluví sprostě, to mně by se občas hodilo celé stádo!), má sice čelovku, ale jako správný skaut ji často vypíná, aby viděl hvězdy a nechal si svítit měsícem na cestu..Alkoholový referent říká, že dneska pijeme jenom pivo, ale pak přinese fernety:), atd..

Před tou bouří, která na mě zase čeká, to bylo jako oáza.


Všemu zdar! Naším bojům, ultra a kamarádům, zvlášť!
12:)


PS. Je to těžké se zlepšovat, když já tradičně běhám nejméně kilometrů a nejkratší dobu! Vzhledem k tomu, že jsme například kolem Závisti běželi společně, je to vážné varování!:)