Škatulata škatulata hejbejte se! :)

V úterý dopoledne jsem ještě běhal podle řeky ve Filadelfii, ve středu dopoledne jsem přistál v Praze. Základní problém byl, jak sladit přesuny, časové posuny s mým trenýrkovým plánem? Moje řešení připomíná akci "Kulový blesk" nebo ještě spíš škatulata škatulata hejbejte se...

No, normálně mám pondělí a pátek volno, teď jsem vlastně v pondělí běžel úterý, v úterý středu, ve středu jsem bral pondělní volno, jen ten čtvrtek zůstal na místě:), v pátek jsem běžel neděli, páteční volno přesunuto na sobotu (šílené schůze v práci) a sobotní dlouhej běh tedy na neděli. Takže nejen časovej posun, ale i dny zpřeházené, aby se v tom prase orientovalo:)!! Připomíná mi to organizaci věcí v kuchyni mojí tety, která měla například strouhanku v piksle od kakaa s nápisem "cukr moučka"! Asi tak...:)

Dávám ještě pár obrázků z Phili, ve středu už jednak roztál sníh a tak vzdálené oblasti u řeky ovládly divoké husy a kachny

...a při krátkém přiblížení k silnici v centru jsem předbíhal kolony aut šinoucí se do města. Byl jsem jasně nejrychlejší!!! :)

Ale už jsem zpátky v Praze, tak jen o těch šocích, protože fakt nevím proč, ale já to přitahuju..:)
Například, při cestě zpět v Amsterdamu jsme chytli černého pasažéra, takže odlet o 1h opožděn, všichni vystoupit se zavazadly, odevzdat palubní lístky, po následné bezpečnostní kontrole letadla nástup s kontrolou průkazů. No a koho volali prvního ke kontrole? :) Mě a černýho pasažéra!:) Já byl taky v podezření, jak jsem se dozvěděl, měl jsem špatně vydanou letenku:), naštěstí se to vysvětlilo:).

Doma to vyprávím, jako povedenou historku, jak jsem byl v šoku, protože jsem si uvědomil zmatky ve Phili a že mi možná vystavili špatnou letenku a že už jsem čekal, že zůstávám v Amsterdamu...:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, to ovšem přebila šokovým esem! Povídá, no mně předevčírem volali z justičního paláce, že jsi měl vážný úraz... Naštěstí v další větě říkaj, že sis zlomil nohu (hned se jí ulevilo) a pak že ležím ve Vinohradské nemocnici, tak už věděla, že je to omyl, protože já byl za oceánem. Ale co tě neporazí, to tě posílí a falešnej poplach = dobrý znamení!!! :)

Ale zpátky k pobíhání. Už se děsně těším, až i ty delší trasy budu moci volně běhat venku, příští týden to snad jistí, rčitě vyzkouším v týdnu.. Teď ve fitku jsem dostal skvělou hlášku. Jeden takovej pohodovej týpek v pantoflích mi povídá -- hned po té, co jsem zběsile uběhnul co nejrychleji 10km (na 13 na běhátku) a co nejrychleji odvesloval (2km) -- jestli si nehraju na nějaký dobrodrůžo? Jako útěk z vězení..:).. Prý běžím jako blázen a pak vesluju, jako by mě honili piráti nebo hejno žraloků:)... Ať si příště vezmu nějakej kostým, ať je to dokonalý:)... Suchý, co?:)..

Ovšem neděle -- přeložený můj plánovaný dlouhý, nejdejší běh, to je samo o sobě...:). Včera šílená schůze. Kdybych běžel v sobotu večer, tak mám adrenalinu na celej maraton, bez jakýkoliv tyčinky nebo energetického gelu:). Ale dneska? Nechtělo se mi po ránu nechtělo, přitom vím, že je třeba zajít do fitka nejlíp hned po 8 hodině, kdy otevírají a tak do 10 tam nikdo není, nikomu nepřekážím.. Stejně, většinu času jsem běžel sám.:). Tradiční boj s myslí, ale na to se vždy snažím připravit, jak už jsem psal. Dnes jsem běžel maraton na běhátku, poctivých 42.2 a ještě 3 jsem vesloval. Kdybych říkal, že to byla brnkačka, tak bych lhal, ale tím mým přístupem se z toho stal jen dlouhej běh na páse, vyžadující pevnou vůli. Nic víc nic míň:)!!! A to jsem si zrovna přečetl Hingtona, který posedlý maratonem káže, že v treningu nejdelší trasa je 32km! Jenže VUM (Voldemort Ultra Miloš) mě lamu připravuje na ultra a tak nějak tuší:), že já si vlastně musím na ty fláky zvyknout.. U mě je to hlavně v hlavě:). Takže tak.

K tomu dovětek. Je to šílený, ale i s výměnou triček, odbíháním na WC jsem dokonce lehce zlepšil svůj čas ze Stromovky, nebylo to plánovaný... Jednoduše jsem většinu času běžel 5min/km a ono se to nahledá..:).

Děsně, děsně se těším zase na běhání venku... Příští týden mám volnější:) a dny už konečně zůstavají na místě... Velká šance k normálnímu běhání..:). U mě trenýrkový plán, je kotva všeho. Trenýrkový plán a kolaloka, to je zákon:)...

Ale jak vy, jak vy čelíte zmatkům?

Phil-a-delphia: Běh dle Rockyho ve městě bratrské lásky

Philadelphia má skutečně přídomek "Town of brotherly love" což pro znalce (teď už vy taky) :) dává ten druhý smysl názvu filmu (Philadelphia) o gayovi, který měl HIV...
Ale k běhání a Rockymu a mému dělání si radost. V sobotu odpoledne zdejšího času dorazil, zrovínka se ochladilo:) a zrovínka napadl sníh:), někteří zdejší to viděli jako malou kalamitu, abych parafrázoval Nohavicu -- zima jak na Sibiři, v centru 3cm sněhu a u řeky 4! :)
[dovolil jsem si použít panoram-foto z wiki, aby bylo jednoduše vidět, kudy se dá hezky ala Rocky běhat... samozřejmě podle řeky, Kelly's drive ]
Abych smazal časový posun, tak já jsem většinou hodně dlouho vzhůru.. Ale druhý den ráno, kolem 1/2 7 jsem se oblékl, vykoukl z okna

a vyběhl. samozřejmě jsem byl celkem za velkého exota. Jednak běhat, jednak takhle brzo, že:), ale já jsem rád, když si můžu i velkoměsto užít sám samotinký:).
Takže běžím běstem k řece a sbíhám na její okraj, kde vede příjemná siť různých stezek.

a hned se na ně napojuji. (ten iPhone občas fotí v noci jako ve dne:), ještě, že ty lampičky svítily.

Po chvíli zhasínají lampy a teď se objevuje památné muzeu a schody..Zpívám si I gonna fly now:), ovšem dávám si pozor, abych po cestě zpátky skutečně neletěl po hlavě dolů, schody jsou oklouzané a pokryté čerstvou vrstvičkou sněhu. Fotka po cestě tam a zpět, kdy už vychází slunce a objevuje se za muzem. (z intimních a technických důvodů-nikdo tam nikde nebyl :) nepřikládám, jak jsem nahoře poskakoval s rukama do V).

Ohlížím se zpátky na panoráma středu města s nízkými "mrakodrapy" ... Pro znalce, původně nesměly být vyšší než uztažená ruka Benjamina Franklina, ale ono se vše dá nějak obejít:), výklad výšky budovy se dá dělat jak je vidět velmi tvořivě:). Kolem té trati jsem nakonec neběžel, byly tam zábrany a nechtěl jsem udělat žádný průšvih...

Dostávám se kousek dál po řece, park je hezký, udržovaný, ale pozor, jsem naprosto první v těchto končinách... Fotka přede mnou mi dosvědčuje neposkvrněný sníh a za mnou jsou vidět jen mé stopy:)!

Pak už se dostávám dál (ano to červené v dáli není Slunce, ale Měsíc, který právě zapadá), ještě se ohlížím zpátky a dělám dvě fotografie a v té vypíná se mi vybitá baterie telefonu..

Člověk by si řekl, to je ale smůla, co? Naopak jsem rád, že tak dlouho vydržela, takovej fotek udělala a jak se blížím zpět, tak jak s telefonem "rozmlouvám" :), dotknu se tlačítka a on naskočil! tak rychle udělám fotku muzea, vypnu. Pak v centru zkusím ynovu a udělám opravdu dvě poslední fotky a běžím zpátky s příjemnými 12+ km:). V hotelu jsem za exota...

Můžu jen doporučit:). Svoje běžecké a jiné zážitky zase v sobotu, ať zase moc nepíšu.
Mějte se fajn!
lama 12:)

Mantry v nás

Nijak to nezastírám, jsem lama:). To, že se mi daří úspěsně běhat přes rok a postupně se zlepšovat je IMHO spíš odraz trpělivosti a vytrvalosti jako takové, než mého sportovního "ducha":). Jak už jsem asi říkal, prosinec byl náročný (určitě z mého pohledu - 317km), leden je drsný (zatím 381), ale únor vypadá opravdu revoluční. Nikdy, tedy nikdy před rokem, nikdy před půlrokem, před měsícem...:) jsem nevěřil, že bych se dostal na úroveň, myslím tím objemů (ale i rychlosti) v tréningu, kde jsem teď. Přitom vlastně jsem v "pohodě" (ťuk-ťuk). V týdnu jsem běhal tradičních 12-14 na pásu (v tom mraze a pracovním vypětí se fakt jinak nedalo) a sobotní výběh (39km plus 2) jsem musel přesunout na pátek, protože v sobotu se přemístuji na skok (služebně) do Filadelfie. To byste nevěřili, jak chybějící den odpočinku (výměna volného pátku za sobotu) a prodloužení trasy o malicherné 3km změní náročnost tréningu. Upřímně, teda já tomu věřil:).

Možná teď ještě víc než dřiv si uvědomuju svoji podstatu - jak říkám v legraci, ale pravdivě - jsem duševní:) běžec. Od samého začátku svého běhání zjišťuji a ubezpečuji se, že běh je u mě svým způsobem meditační technika a řada (mých) překážek a problémů je v mysli. Protože se mě někteří ptali, jak já prostá "lama" dokážu vydržet běžet na pásu tak dlouho a v takovém vypětí, tak se to pokusím nějak popsat. Ať tedy vyjde najevo, že jsem magor:).

IMHO, především základ je přesvědčit sám sebe, že "to" dám, když se mi to podaří, tak věřím na 99 procent, že to dám:) Je to jako Hlava 22:)...K tomu je dobrý i ultrákův trenýrkový plán, kdy vše, co běhám se zvyšuje pozvolna. Tenhle model je mi moc blízký, není potřeba spěchat. Ono i pozvolné zvyšování, km ke km nakonec vytvoří pěkné vzdálenosti.:). Zkrátka ultra Miloš to umí  a myslím, že dobře pochopil i moji mentalitu:).

No ale jak se přesvědčuju? Jednoduše. Mám už evidenci, že jsem uběhl třeba 10km, tak používám princip indukce. Když 10, tak i 11, 1 km rozdíl nehraje roli. Když 33 tak 36, když 36, tak 39... A tak pořád dokola. :). Fakt to funguje, ale musí se pozvolna a trpělivě.. [já mám nastavenou tu horní hranici na 50km, první ultra]

U mě se osvědčují tři hlavní věci:

1) pochválit se! Když doběhnu, dokončím tréning, závod... říkám si (sice v duchu, ale hodně nahlas), seš dobrej Honzo, fakt seš dobrej. Je to skvelý, je to skvelý, ...Snažím se nějak si ten pocit z toho úspěšného dokončení uchovat, abych si to mohl v mysli několikrát přehrát:) až bude potřeba a že bude potřeba!!!! :)

2) poděkovat si a dělat si radost. Zní to asi ujetě, ale já si čím dál tím víc uvědomuju si, že mám nějak víc rád tu svoji "schránku" :), je to skvělé, že mi to tak šlo, vždyť nejsem žádný velký sportovec, 46, lama a přitom nakonec to pobíhání tak skvěle vše probíhalo..Tak nějak si vždycky v duchu děkuju.. Poslední část, kterou v tomhle nezavrhuju je "radost sobě":). Já se často snažím se udržovat v pohodě, tím že si udělám jednoduše radost. Ať už je to cokoliv - koupím si nějakou pitomost, třeba semínka na zahradu, kytku, sazenici, knížku, běžecký tričko..(obzvlášť když je nějaká depresivní nálada kolem). Prostě, jsem v pohodě, protože jsem v pohodě...:)

3) Úspěšně :) dělám věci nanečisto... Tím myslím, že třeba první maratón jsem v duchu běžel mnohokrát, procházel jsem "krizí" a překonával ji, viděl sám sebe, jak vbíhám do cíle a jsem v pohodě. "Film" tohodle typu si já rád promítám před spaním a ono to pak skutečně dopadne..Ono to není k zahození si v duchu několikrát proběhnout trasu, člověk si třeba říká, až poběžím tím Karlínem potřetí a jestli bude hic, tak toho budu mít plný kecky:), ale jak to "prožiju" několikrát nanečisto, tak je to takové zvládnutelnější a vlastně si říkám, že to k tomu patři a vlastně už vidím, že až proběhnu dva mosty, tak už je to do cíle jen kousek..Například ja i velké práce na zahradě - přesazování, rytí.. často dělám ve snu:), promyslím, naplánuju, přesně vím, kde to drhne.. promyslím další noc.. no a pak když už to dělám, tak vlastně jen "obtahuju" to, co dávno vím, že pujde a o to víc si to užívám..Ujetý co? Ale u mě to funguje na 100 procent.

Při vlastním běhu já nikdy nemyslím třeba na těch 39km na pásu. To je děsná pakárna, podle mě fakt test práce s myslí..:). Tak třeba dneska.. Na začátku si sleduju, jak se hezky rozbíhám, jak mi to jde (nemůžu nasadit sluchátka...) a ejhle už skoro 5km pryč, no pěkně jsem se zahřál, za chvíli bude 10k.. U 10km si říkám tak ještě tak 10minut (2km) a vyměním tričko, napiju se..:), no a pak v suchém se běží hezky běhá a říkám si no za chvilku bude 1/2 M, to nám to pěkně jde..:) a tam si řeknu, no už mám půlku za sebou, už se běží domů.. U 24-26 vyměním tričko, zakousnu Fidorku:), napiju se a běžím.. Říkám si no vida, už 2/3 za mnou, teď už to doběhnu, i kdyby čert na koze jezdil.. 29 km, no sláva už jen 10k, to je pohoda, to uběhnu v pohodě.., 34km tak jen 5km, ženský běžej s Tesco:), 36km.. vyrovnal jsem rekord minulého týdne.. teď už jen 3km, co to je, to dám:) a najednou je tu konec a skvělý pocit. Nebylo to jednoduchý, ale o to víc to potěší..
A teď je prostor pro body 1)-3).... :)

Já například si plánuju udělat velkou radost hned v neděli. Musím sice do USA, kam se mi vůbec nechce, ale budu ve Filadelfii (městě bratrské lásky:))) a tak jsem nastudoval kudy běhal velký Rocky a zaběhnu si to!!! Z little Italy kolem nádraží, řeky, přístavu až po schodech nahoru k muzeu umění..



A co vy, jaký máte postupy vy? :)
12:)

Bězci mají lepší sex :)

Jak jde čas, tak se různě mění intenzita pošťuchování a dotazů mých různých známých, proč jsem se vlastně "zbláznil" a začal před rokem běhat a proč mě to "nepřešlo" a běhám furt...:). Upřímně jsem o tom přemýšlel, ale těch důvodů je přehršle a fakt je to těžké tak jednoduše říci ten jeden hlavní důvod (a pak ty ostatní, méně důležité, tedy "pohlavní" důvody). Protože většina mých známých mě tak jako tak podezřívá, že jsou za tím určitě nějaké cizí ženské (což není pravda), odpovídám už krátce. "Bězci mají lepší sex!"

Tento týden tato předpřipravená odpověď dostala úplně novou dimenzi.  V týdnu po ránu (zbaběle?) běžím svých 14km na běhátku, po ránu ještě prázdné fitko, dupu si tam, ze sluchátek mi znějí různé fláky... pohodička. Jak si tak dupu, na vedlejší pás nastoupí mladá žena, nastaví si kopeček a začne do něj šlapat, zazvoní jí telefon a ona se uprostřed té své námahy a zadýchávání dává do řeči s někým na druhé straně. Všiml jsem si toho, protože zazvonil telefon, normálně by to tím skončilo, ale co čert nechtěl, tak mi zrovínka v té chvíli skončil "play-list", vypnula se muzika a já nechtěně zaslechl kus rozhovoru.:)

Asi sluchátka na ušich a moje intenzivní zmítání na pásu asi vytvořilo tu potřebnou clonu nebo jí to jednoduše bylo jedno, ale stal jsem nevyžádaným posluchačem sexu po telefonu:). Neuvěřitelná situace, mladá žena jde rychlým krokem do kopce na pásu, zadýchává se a do toho říká "ano, ano ... tak přesně.. tak přesně to mám ráda":)... málem jsem upadl:). I když zase na druhou stranu mi to připomenulo druhý extrém, když jsem byl na jaře roku 1989 v Polsku a sledoval v kině nějaký americký film (s tradičně monotonně namluveným polským překladem), kde podobné (ženské) věty říkal monotonním hlasem muž. Ano tradiční úsloví, když dva dělají totéž, není to totéž:) je plně na místě. Ale pozor, jen jsem chvilku připoslechl, spustil muziku, běžel dál a soustředil se na to, abych se nesmál na celé kolo.

Tak tedy nejen běžci, ale i chodci mají lepší sex. Dobré vyhlídky do dalších let!

Dnes v sobotu jsem otestoval svoje "morálně-volní" vlastnosti.:), plánovaných 36km na běhátku plus 2km na veslovátku ve fitku, ale ouha. Těsně před začátkem pásové výroby:) jsem zjistil, že mám úplně prázdný seznam hudby a tak jsem to celé běžel "jen tak". Teda mezi náma byla to práce s myslí, první hodinu (tričko, 12km) jsem řešil záhony na chalupě, přesazoval stromy, kytky a vyséval:). Druhou hodinu (druhé tričko, 24km) jsem řešil jeden problém-článek v práci. Třetí hodinu (opět výměna trička, 36km) jsem plánoval činnosti na další týden... No ten veslovací zbyteček byla taková třešnička na dortu..:)

Zítra bych měl dát zbývajících 12 k týdennímu součtu 88km. Jsem hrdý, (Budžes) že držím plán, ono až se jaro a Brdská 50 zeptají, co jsem dělal v zimě? Budu moci s úsměvem odpovědět... Těšil jsem se na obě z vás!!!!

Tak ať nám to dobře a radostně běhá. A co u vás?

Váš lampasák (lama na pásu), 12:)

Miloš je Voldemort!!!

Možná asi znáte příběhy Jindry Hrnčíře (aka Harryho Pottera), kde zlý čaroděj Voldemort, byl tak mocný, že se ostatní báli jen vyslovit jeho jméno a mluvili o něm jako "ty víš kdo" (česky TVK, anglicky YKW) :). U nás doma přišla doba, kdy se chudák ultrák stal Voldemortem:)!
Jeho jméno se jednoduše nemohlo říkat... Děti držely basu a říkaly, volal ti, ... no ty víš kdo:)... Až nakonec moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko :) řekla natvrdo... "koukám, že ti už děti řekly, že tě sháněl "Voldemort"! :)

Přitom vlastně o nic nejde, že:)? "Trenýrkový" plán už mám na lednici, světlo mého života, moje nejmilejší manželka už to (snad) vzala nějak na milost:), nicméně to furt vypadá, jako bych se na stará kolena stal členem nějakého zednářského spolku nebo sekty.

Hodně lidí se mě snaží odradit, že je to blbost, co dělám, že běhám moc, že by to ani kvůli mladé milence nedělali (žádnou nemám), že jsem tomu nezdravě propadl, že si snažím něco hloupě dokázat, že asi fakt jsem se zbláznil, že si brzo něco udělám (a hned hloubají, jak to, že se tomu tak ještě nestalo?)... Je to občas takový hon na čarodejnici. Proto je "Voldemort" dvakrát sprátelená bytost:) . Taky proto jsem už minulý týden začal razit zásahu, mimo dobré kamarády moc o běhu nepovídat, i když jako každý hobík "pobíhač":), se rád s ostatními bavím o běhání.. Musím ale opatrně:)!!!!

V těchto týdnech padla některá tabu...Například jsem si dříve -- naivně -- myslel, že vlastně všichni bězci (=bratři) hodní jsou nebo jsou to aspoň potencionálni kamarádi:). Bohužel to není úplně pravda. Stále si ale myslím, že ten podíl mrch mezi běžci je výrazně menší:).. Jiné, veselé tabu, které v minulých týdnech padlo je, že jsem věřil, že ve velkých mrazech se mi při běhání venku nebude chtít na záchod:)!!!! Taky neplatí!!:)

Ale k běhání.. V úterý jsem sice běhal venku, opravdu brzo, "chytře" jsem čast svého ranního výběhu absolvoval kolem rybníka v centrálním parku, kde chodníky a stezky byly už prohrnuté.. Středa a čtvrtek zbaběle ve fitku, přeci jen v té práci se toho hrne nějak víc než jsem si ochoten přiznat:(. Fotky z časného rána kolem rybníka ukazují naprostou absenci lidí (psů) a skvělé podmínky pro pobíhání:).

Sobota, jako už tradičně:( srabácky fitková, ale hrdinně vytrvalecká (27 na běhátku, 2 na veslovátku), ale co ....
Mám ale díky většímu času strávenému ve fitku na pásu hezké "lamí" zážitky. Nejlepší je, jak se ve fitku s začátkem roku objevily nové lamy:).. [Narozdíl od skalních fitnesáků, já je mám rád, jsem to přeci jen já před rokem!!!!:)].. Nové tváře ve fitku mají svoje fitness trenéry a ti těm lamám ="pánům" vysvětlují, že pod jejich vedením při zvedání železa "šíleně" zhubnou..:) Furt to nějak nechápu, řada těch silových fitness trenérů nejsou žádná tintítka, žadný štíhlí chlápci..:). No a v tom všem já tam běhám a zmítám se, často i několik hodin na běhátku:). Kamarád tomu říká, že jsem tří-čtyř tričák:)...tedy jako, že v sobotu potřebuji 3-4 trička ve fitku.. Prostě je musím vyměnit, protože jsou totálně propocená... No a ti chlápci na to koukají jako z jara :) a ptají se toho trenéra... "tohle -- myslí ten můj běh na běhátku -- vypadá šíleně intenzivně a možná bych tím zhubl rychleji, co?" odpověď trenéra fitness je tržně přímočará:).. "Kdepak, to se mnou, postupným cvičením s činkami zhubnete daleko lépe, efektivněji, cíleně a navíc rychleji!!!!" :D

Jinak stejně jako Peggy mám "žravou".. jak jsou všechny ty zmatky v práci, tak jím jako nezavřenej:), piju večer víno, žiju nezdravě! Já neběhat ty štreky pravidelně, tak fakt vážím tunu!! :)

Všechno zvládněte! Co a jak vy, jak se tím novým rokem popasováváte? Jak vaše okolí vnímá vaše pokusy/úsilí o běhání/hubnutí? Ať se daří!

Tradičně, permanentní lama - 12:)

Pochyby 100x jinak aneb zpětný náraz světla II?

Musím se přiznat, je to to zas:)...POCHYBY!!!

Zrovna v neděli 3.1. mi kolem půlnoci přistál v mé poště nový trenýrkový či tréningový:) plán od ultráka a nedočkavě jsem do něj nakoukl. Málem mě omyli! Koukám na ty nakládačky v sobotních bězích a vidím, že nejen leden bude záhul, ale měsíc únor bude opravdu revoluční.:)!
Koukám na čísla a říkám si, jestli pak si mě ultrák s někým nespletl... Tohle běhá přes víkend tak Witty, nebo jiní ultra-nadšenci, tohle přeci nemůže jen tak lama jako já zvládnout? Možná, že ultrák zapomněl, že běhám jeden rok..Možná je to pro dva lidi?:) No musím se s tím nějak nejdřív psychicky popasovat, protože já jsem takovej "duševní" běžec... Asi znáte to moje JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ... Teď se mi spíš spojilo v jiný slogan -- je to v háji, je to... :).

Navíc, v pondělí na mě v narvaném metru jeden spolucestující prknul tak vehementně, že jsem si musel očistit brýle. No fuj. Povídám, chlape, to musíte takhle nachcípanej cestovat v narvaným ranním metru a prskat všem ostatním nešťastníkům do obličeje a mně do ksichtu? :) než stačil znova kýchnout, otevřely se naštěstí dveře a já rychle vyskočil a vyměnil vagon. Stejně to jsem to nějak cítil, jak se ty mršky viry a bakterie snaží zaútočit na hodného Honzu! Jo a ještě, když jsem v úterý brzo po ránu běžel v údolí ty teploty byly kolem -10 i prý míň říkal dole takový sdílný stařík, když na mě nevěřícně koukal:).

No kouknětě na fotku a to už jsem byl jen 4km od cíle, dole v Hlubočepích a slunce se dralo nad kopečky. Ta zima je snad z toho cítit dostatečně:). "Nudle" mi umrzaly na nose, brrrr, síla.. Běhající Finka /mrazivý vítr/ by měla jistě radost, asi v této situaci i Finové oblékají dlouhé rukávy a někteří i mikinku:)! No, ale já jsem si říkal, tohle vypadá, že i v týdnu fitko jistí.. tedy jestli zvítězím nad viry a bakteriemi získanými v ranním metru. A v sobotu 35km? No asi určitě pás.. Jinak to nebude, jinak to nevidím...

Nejhorší ale je, že znovu procházím tím stavem, co jsem ho už několikrát (zatím úspěšně) absolvoval. Zpětným nárazem světla. Tak tomu říkají jogíni, nepřesně řečeno přichází tento stav, když se něco daří a vy se už už dostáváte na nějakou vyšší úroveň. A tak se vás "to" snaží srazit dolů. Věci se nedaří, vy o většině svých kroků pochybujete, zkrátka všechno dává negativní signály. Pokaždé je to trochu jiné a přitom stejné. Je to jako v nějaký šílený počítačový hře, kdy, k dosažení určité úrovně ji musíte ještě následně "potvrdit", pokud se nepodaří, propadáte dolů o několik úrovní:(!!!

Vím, že se to nedá zlomit /zlomit můžu jen sám sebe:(/, že asi tou nejlepší taktikou je držet, držet, držet... každý výběh, svůj přístup k životu. Kvůli tomu, že lidi kolem jsou často zákeřný připadně závistivý mrchy, tak se přeci nebudu měnit já. I když bojovat s tím -- abych citoval klasika Járu Cimrmana -- "je to běs, je to běs" :). Navíc, abych pomalu začal tajit svoje běhání i sobotní plánované výběhy. Všichni si myslí, že jsem se zbláznil, takže se to snažím raději zamlouvat a říkám, "no tak nějak drobet víc než dřív, nestíhám v práci, je to náročnější"..:). Základ asi je -- v práci a s neznámými lidmi se nezmiňovat o běhání. Jak mi to říkala kdysi maminka - hlavně nebavit se s cizími a zlými lidmi! :)

A tak jsem se snažil. Úterý mrazivě venkovní (12), středa a čtvrtek byly fitkové (14 a 17) a sobota? Fitkově srabácká, hrdinně vytrvalecká! Dal jsem svých plánovaných 35km, ale byl to boj s myslí. Ztratil jsem totiž sluchátka ke svému iPhone (za to může ten Němec co mi furt ztrácí a schovává věci!) a běžet 3h na pásu bez muziky to je i na motivovanou lamu:) těžký zápřah. Naštěstí moje nejhodnější manželka - jasné slunéčko - :) přišla do fitka si zacvičit a pak mi přinesla svoje sluchátka. Od 20km už jsem tedy měl muziku a bylo to o moc jednodušší.

Jak zakončit ten divný týden? Jedině pozitivně! :)
Snad bakterie a viry jsou poraženy -- já, kterej byl dřív "slabší kus" a velkou část roku jsem byl nemocen nakonec nebudu mít problémy s nemocemi? Zní to jako z pohádky, ale zatím (ťuk-ťuk) to vypadá jako pravda. Z loňského roku jsem byl jen lehoučce nemocen - 3x slovy třikrát za celý rok jsem nevyběhl, když se o mě pokoušela rýmička a to je všechno! Jen aby to vydrželo!

Zítra plánuju vyběhnout do té bílé krásy:). Hodinku a 1/4, nebo 1 a 1/2 půl bych si mohl klidně užívat, to i promočení bot se bude příjemně snášet:). [týden zatím 78, zítra bych to měl zaokrouhlit na 90... jen prosím nepište, že jsem starý blázen. 1) Vím to a 2) Je to pod kontrolou:)]

Tak ať se nám dobře běhá. Váš BzB (blázen z butovic), stará lama a12:).
PS. Stydím se, stydím... díky nedostatku času v neděli po ránu jsem běžel ve fitku. Ale fakt, už dost! V týdnu to bude prokopák..

Srab nebo hrdina?

My jsme jedna rodina!!!!

Tak nějak bych mohl pojmout přelomový týden roku 2009/2010. Bavil jsem se s jedním svým kamarádem, on probíral otázku každodenního "hrdinství", kdy správný vytrvalec vytrvá a vyběhne i když se mu třeba nechce, má hodně práce, nedostatek času... Já jsem mu zase objasnil svůj pohled "sraba", který také vybíhá pravidelně, i když se věci a zejména čas a okolnosti staví proti výběhu:). Takže jsme došli společně k závěru, co jeden vídí jako hrdinství může druhý vidět i jako určité slabošství:).

Prostě třeba já (lama a začátečník) mám ten asi správný pocit, že na pravidelnosti záleží a že každý ten můj "tréning", ten můj "výběh" je vlastně ten nejdůležitější... Že je to ten, který třeba rozhodne o tom, jestli v pohodě dokončím maraton atp. Takže jako správný srab se bojím a neponechávám věci náhodě:).

V týdnu jsem si ještě užíval běhání venku [takové to pravidelné 12-14km kočkování:)], ale na Silvestra jsme zamířili domů, takže jsem ráno... ano ano, zbaběle a přitom hrdinsky odběhl 14km ve fitku a připravoval se na dlouhý nedělní běh 32km. Přemýšlel jsem jak to udělám, cesty oklouzané v kopcích prokopáku, nechtělo se mi celou dobu běžet v nesmekách a na zádech táhnout dvě termosky. :(

Takže jsem se rozhodl srabácky pro fitko, vzal jsem vodu, tři trička a hned to po ránu dal... Až mě to překvapilo s jakou lehkostí (běžel jsem konstatntně 5min-km), 30km jsem dal i s přestávkami na pití, převlíknutí triček a kontrolu toalet:) za pěkných 2:34:20, pak jsem si ještě 2km zavesloval, protože "Miloš povídal...".. No nevím, na jednu stranu srabácké, na druhou hrdinské... Když člověk běží 30 na jednom okruhu, tak je v podstatě jasné, že ji dá, protože se potřebuje vrátit domů.. To na běhátku se dá kdykoliv slézt:).

Ale tradičně je to třeba vidět pozitivně:)... I dnes srabácky 12 na běhátku, byl jsem ve fitku se svojí nejmilejší manželkou [jasne slunéčko:)] ale přístí týden ve všední dny to prokopák doufám jistí.

Minulý rok byl naprosto skvělý, bězecky úžasný, ale začal nový rok a jak se říká v mém oblíbeném Limonádovém Joe "život běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství":). Holt je třeba zase začít nanovo. Týden končím s 82 km (! můj lamí rekord). V novém roce 44km..

Hodně šťastných a veselých km!

Starý rok končí, nový začíná...

Byl to skvělý rok a tak jsem se s ním rozloučil tím nejlepším způsobem. Šel jsem si zaběhat:). A protože jsem technicky zdatná "lama", rozhodl jsem se pro Vás, co mi různě píšete, kudy běhám, dávat postupně pár běžeckých mapiček ze svých oblíbených tras..
Doufám, že oceníte jak skvělé mapy, naběhané trasy z GPS, včetně obrázků posazených na mapě.. Pro ty pražské poblíž začnu detailněji mým oblíbeným prokopským údolím:). Šíleně se to smekalo, tak na ty časy moc nekoukejte, parkrát jsem i spadl na zadek:)..

Vy, vy nemusíte nic, stačí kliknout na
http://bit.ly/8s81tr

zvolte "full screen", (z možností map asi nejlépe vypadá hybrid, který kombinuje leteckou a standardní mapu). Dá se to jednoduše zvětšovat, zmenšovat (buď kliknutím na "+" nebo "-", nebo otočením kolečka myši), posunovat po obrazovce (zmáčkněte pravé tlačítko myši a posunujete, nebo pomocí šipek). Ty černé čtverečky jsou fotky, když přes ně přejedete, ukáží se miniatury, kliknutí zvětší obrázky..

Před rokem jsem seděl a plánoval celý rozechvělý, rozhodnutý a motivovaný běhat:). Ani zdaleka jsem netušil, že se mi to takhle povede...DĚKUJU!!! Fakt, zaťukat... Shodil jsem nechtěnou váhu [15-18kg], uběhl dva maratony[PR 3:41], celkově uběhl přesně 2.488km../počítám si to, profesionální deformace:)/.

Ale co je důležitější víc než km, maratony... Je ten pocit. Vy, co běháte pravidelně, to znáte... Pro mě je to stále nové, čerstvé a vzrušující. Ta radost, ta dávka těch endorfinů, přihlouplý úsměv na tváři a pocit takového toho všudepřítomného štěstí.
[Navíc, já fakt ty zážitky a situace asi fakt přitahuju, co vám budu povídat:)..]

Takže si přeju (jen?!!!) aby to všechno vydrželo, nepřeju si ani lepší čas na maratonu, ani dobrý první ultra, i když obojí jistě potěší:). Přeju si, aby mi běžecký pánbů zůstal nakloněn, aby se mi pořád běhalo dobře, radostně a vesele, protože mi to fakt pomáhá zvládat nástrahy každodenního života a dává mi to sílu, energii a vytrvalost do všedních dní.

Mějte se fajn, nejenom teď a v Novém roce, ale furt!
Ať nám to hezky a radostně běhá!!!

250x a stále poprvé:)

Před koncem roku prožívám děsnou euforii z běhání, navíc i moje rodina to nějak vzala na milost, i běžecké dárky pod stromečkem naznačovaly, že i "ježíšek" to ví!!!:). Ale stejně, kolikrát už jsem takhle vyběhl v tomhle roce, ~přibližně 220-250x? [jednoduchý odhad, běhám 5x týdně:)], přesto si pořád připadám jako "prvnička", ty pocity jsou stále stejně intenzivní a furt se něco děje:)..

Jestli je někde nějakej běžeckej pánbů, tak bych měl říci DĚKUJU! Ale jestli je, tak on to stejně ví..:)

Svůj sobotní, ve finále 30km výběh bych měl nazvat asi "kufrování s Honzou" nebo uvodit radou "bez mapy a GPS v neznámém prostoru zakufrujete 12:)".

Sice děsne foukalo, doma v klidu předchozí večer jsem naplanoval 27-29km trasu, s využitím turistických tras a značek jsem vymyslel kolem okruh.. Jenže, jak to znáte, šedá je teorie, zelený strom zivota a praxe..:)

Hned jak jsem vyběhl, tak jsem zakufroval:), z vojenskeho prostoru jsem misto v Mýtě vykoukl v Medovém újezdě, což celkem dost je stranou a si 3km od Mýta, no ja nejsem malicherný pro nejaky ten km:), ale stejne jsem si rikal, to's to Honzo začal odvážně:).. Pak jsem chvili byl srab, do Mýta jsem dobehl po silnici, ale pak jsem se zase hned ponoril do lesnich cest..

Některé cesty dávaly silně znát, že jsem si nesmeky fakt měl vzít!:), obzvlášť ta druhá fotka naznačuje kus cesty, kde běh připomínal krasobruslařské závody, kdy jsem zbaběle využíval okrajů a cest v lese, protože to fakt bylo o zranění.. No pako jsem, měl jsem si vzít nesmeky...
Kousek jsem běžel podle trati, ale pak ty hezké cesty zmizly kolem Štěpánského rybníka

a já opět odvážně:) zabočil do lesů.. A výsledek se brzo dostavil:), zakufroval jsem zas a nabral dalsich asi 5km:)... Tak jsem si rekl, ze si to k tomu dalsimu zachytnemu bodu "zkratim",

rozhodl jsem se, že poběžím kolem takového pěkného pole, po okraji.. Když v tom, fakt znenadání vidím skupinku divokých prasat.. Kouknu nahoru a vidím asi 50m posed a na něm chlap evidentně s puškou! No štandopéde zabočím do pole a velkým velkým obloukém to obíhám a řvu: "Civil" [to mám jako reflex jak běhám kolem vápenky v prokopáku, kde si mládež hraje na vojáky a střílí po sobě z airsoftových zbraní], "nestřílet"!!!
Chlapek, kdyz jsem se pak vynoril u posedu na me houka.. Ze mu plasim zvěř, ze uz chtel strilet.. A ja povidam -- no prave!! a on NO PRÁVĚ! Evidentne komunikační blok:)..

No ale pak mi došla voda, tedy čaj v termosce a bylo to v tom větru takove "krušnějsi"... Nejlepší bylo, že asi na 19km jsem konečně narazil na značené rozcestí [moc se s tím značením kolem prostoru moc nepářou], moc mě ale potěšilo, že jsem za celou dobu nepoužil GPS v mobilu.:).

Navíc píšu si body a barvím modré okénko :) za moralni silu ve mne, kdy jsem jeste na 22km, klidne vybehl do nezname stezky v lese ("ve smeru domu") a v tom peknym stoupani, kdyz mi ten certik ve mne rika, to's to zase nakopl:), nemas piti, zenes se tady uprostred neznama v lese, ses unavenej:)... A ten bezeckej "ja" mu tak nejak klidne povida,, To se zvladne, bude to pohoda, vzdyt nam to tak pekne bezi:)...

Konec dobrý, všechno dobré, přiběhl jsem domů s poctivou 30 v nohách:), ale jak jsem byl dehydratovanej, že mi prestalo hucet v usich az asi po hodine:), mazec:), priste musim vzit vic vody/čaje:)...

Mějte se moc fajn! Vaše lama, tedy pako:).. tedy 12:).
PS. Nakonec píšu ještě v mezičase, protože vlastně konec týdne je začátkem roku a to je třeba začít "nově":)

Předvánoční vítězství nad tmou

Jak jsem napsal, tak jsem i udělal..:). Od pondělka jsem byl na chalupě, zprovozňoval věci a vše po velkých mrazech, nějak ještě různě pracoval:), chystal dárky a samozřejmě běhal tradičně ve vojenském prostoru a v brdských lesích...
Pozor, v úterý nám sice začla zima, ale už se začnou dny opět prodlužovat! Hned jsem se pro jistotu zaregistroval na pražský 1/2 M, vidina ušetřených peněz mě zlákala:), na lednici přimagnetoval trénongový plán na Brdskou stezku a začal se těšit:).
V úterý brzo po ránu byla ještě zima jak v sovětským filmu, -9C po ránu, malé asfaltky v prostoru byly téměř netknuté.. No schválně porovnejte "hlavní silnici" :) kterou opouštím, nasazuji "nesmeky" ... fakt nemají chybu ... a běžím do lesů. Tam buď běžím jak mě napadne, nebo pobíhám po cca km rovince tam a zpátky:). V tý zimě přestávají fungovat baterky v nožním čidle mého Polaru:). Pár fotek z úterního rána..

To ve středu se oteplilo. Ráno, když jsem běhal bylo už jen -5C (mrholilo a namrzalo a během dne i plus 2) a tak jsem zůstal běhat jen na takové hlavní trase:) v lese...[nesmeky opět kralovaly:)]
Proč to říkám...
Když už tam běžím asi 8 km, tak najednou, kde se vzal tu se vzal objeví se takovej děda. Povídá, že vy tady zase připravujete nějaký cvičení? [pro úplnost - mám přes oblečení jasně žlutou řidičskou/policajtskou vestu, abych byl z dálky vidět:)]. Zatloukám a říkám, že já s tím nemám nic společnýho, že jen tak náhodou běžím okolo.. On skvěle reagoval, spiklenecky zamrkal a řekl já vím, že nesmíte nic řikat, ale nejsem blbej:) a ukázal na (mý) stopy..viz dolní foto :) Tak jsem byl zase jednou za "vojáka" a za blba:). Říkam, no jo, je vidět zkušenýho... tak radši jděte domů, já jim poběžím naproti a běžel jsem taky dom..

Dnes na Štědrej den jsem myslel, že vyběhnu hned po ránu, ale do noci jsem přeinstalovával dárek - počítač pro tchána - a ráno jsem se vzbudil až po 8 hodině a to už bylo plno takových rodinných svátečních i všedních úkolů... Ale co, dostal jsem od ježíška spoustu dárků, hodně z nich je na běhání, triko, čepice, čelovka, skvělé Asics ponožky.. No jakoby ten "ježich" přesně věděl, co chci!!! :). No moc jsem měl radost, jako malý dítě:)! Zítra po ránu vyběhnu, už se moc těším..
Hezké vánoce! Hlavně zdraví a štěstí.. 12:)
PS. Nakonec končím týden se 78km, už je to pěkné, se spoustou žážitků ze sobotní 30:), ale to zase až příští týden...

Nejsem stroj, aneb hlavne se z toho nepotento..)

Vážení a milí kamarádi, všichni co sem zabloudíte a co mi různě píšete...:). Nejsem stroj a když už okolnosti přesáhnou určité hranice, také používám zdravý rozum, i když "tréningový plán a kolaloka - to je zákon":)..

Ano tento týden jsem ani já, starý pes, poctivá lama... neudržel tréningový plán, i když bylo namále, ale postupně:). Od úterý jsem ke splnění "výběhu" musel začínat čím dál častěji, a postupně se v prokopském údolí začal objevovat sníh a cesty nejdřív byly jen zmrzlé, jakoby pocukrované..

..ale ve středu a čtvrtek už jsem po (půl) šesté brázdil údolí... Bylo to sice děsně poetické:), ale málem jsem se při seběhu dolů do údolí málem zabil:).

Ve čtvrtek, kdyý jsem po velkém sněžení doběhl do údolí, byl jsem "první". Nikde ani stopička, já jsem dělal první ťápance, tedy pokud občas nepočítám králíky:). Když jsem se vracel začalo se rozednívat a ještě jsem viděl jen svoje stopy, -8C dělá svoje:).. No vypadalo to, že navzdory všem zmatkům a protivenstvím:) v práci a budu vybíhat podle plánu. Byl jsem hrdý:).. No ale v pátek jsme měli naplánováno na víkend odejet do Vídně (autem!) a užívat si zasněžené vánoční atmosféry tam.. Takže bylo jasné, že sobotní 25 nedám a nedělní 12 byla také ohrožena:)..

Chtěl jsem jít běžet v pátek brzo ráno a odběhnout těch 25, ale před pátou u nás teploměr ukazoval -13C a představa, že teď běžím přes dvě hodiny v tom mrazáku:), pak utíkám do práce, makám jako blázen a pak ženu domu a jedu v mrazu a vánici unavený do Vídně.. Prostě jsem usoudil, že se nic nestane:), když si vezmu A, protože jsem se na víkend s rodinou moc těšil..

Fakt to stálo za to.. Dávám pár fotek z juniorova telefonu, nádherný, až kýčovitý...

Ale v neděli se mi podařilo se vrátit po 5 hodině a tak jsem nezaváhal:), rychle vyběhl do fitka a do 7 hodiny dal uklidňujících 20km:), tím jsem ze sebe dostal ten přeci jen stres z D1 /jak já nerad po ní jezdím!!!/ a tak končím i při té "bídě" týden s 58 km, prosinec zatím 200, ve finále dobrý pocit. Musím si ale přiznat, že jsem běžecký "závislák":).

Jo, ještě bych měl aspoň stručně říci ten slíbený hezký zážitek z minulého víkendu.

Bylo ještě blátivo, a tak celkem málo lidí v údolí. Kousek u vápenky potkávám párek Američanů, vystupují z automobilu a dávají se se mnou do řeči. Nutno dodat typický amíci -- myslím, že pán byl nad 150kg, žena - budu džentlas:) - kolem 100kg. A prej že jsou na "procházce" a kudy se jde podle trati k takové hezké stanici [Holyně]. Povídám, že je to kousek, míň než 1/4 míle, no fakt bylo to míň než 400m. On, že já vypadám, že nemusím mít dobrej odhad, že by to klidně mohlo být i víc:) a jestli se tam nedá zajet autem:). Povídám, že se to musí objet, ale že se s ním nemůžu vybavovat, jestli chce, ať skočí do auta, jede za mnou, že mu ukážu cestu a když pak pojede vedle mě, tak mu dám pokyny..:).

Tak to bylo nejdřív jak za starých časů, jen mi chyběl praporek:), běžel jsem před autem a vyznačoval cestu. Když se cesta k Řeporyjím rozšířila, tak jel vedle a já mu dal pokyny, jak vyjede na spojku a pak sjede do Holyně a pak jsme se rozloučili a já běžel do luk a polí, kolem lomu, ano, ano... směrem Holyně... Takže, když jsme se tam setkali, měl už jsem asi o dalších 5km:) a hned se mě ptal, jestli se dá dostat dál do údolí, že tam cesta končí..:). povídám nekončí, tady je hezký můstek a dá se jít podle trati až na takovou asfaltovou cestu a dolů do Hlubočep.. No ale autem nelze:)... No samozřejmě jsem mu řekl a ukázal na mapě a moc mě nepřekvapilo, když jsem ho uviděl asi za 1/2 hoďky dole v Hlubočepích.. To už asi udělal i pár kroků kolem auta.. Ptal se mě na zadní cestu do Jinonic, že prý je to hezký.. Asi mu nějaký Čech dal tip na nedělní procházku, ale netušil, že americké procházka je taková projížďka:). Poradil jsem naposled - ale tentokrát jsem tam byl evidentně dříve a tak už jsem konec jeho procházky nekontroloval:). S amíkama jsem zažil dost ale tohle bylo fakt veselé, jak se snažil, protože mu lékař doporučil pobyt na zdravém vzduchu, ovšem chodit? Chodit se mu zdálo už moc namáhavé a na mě, který jsem běhal kolem, se díval jako na úplného blázna. Myslím, že to bylo "vzájemné":).

Zítra odjíždím už na chalupu, pracovat, dodělávat ještě nějaké pracovní projekty, ale už taky běhat v brdských lesích -- nesmeky s sebou! Mějte se skvěle, ať nám to dobře a radostně běhá:). S rozumem!..:).
PS. Pridavam si jednu "vypalovacku":), na kterou rad beham... vzdy me dostane... MALAGELO!

Blativááá, nebo spíš blátivé veselé bězecké příběhy:)

Druhá adventní neděle začala odloženou 23, ve finále to bylo sice 25, ale já se pro krok či km nezlobím:)... Hned jak jsem dorazil z práce jsem nelenil, slupnul banán a vyrazil ven. Měl jsem naplánovaný takový hezký vnější okruh kolem Prokopského údolí, mezi kopci, polními cestami, výběhy s kravkami, no fakt nadhera -- jakobych byl na vesnici. Jen občas se na obzoru objevilo panorama paneláků či Prahy. Pár fotek hned přikládám..

Jak je doufám jasně vidět, všude bláta, takže běh připomínal chvílemi krasobruslení a ty piruety:), ale postupně k mému super zážitku. [neříkal jsem, že já ty trapasy a veselé historky přitahuju?:)]. Tak si tak krásně běháčkuju, mám za sebou tak 15km a sbíhám v postupně zapadajícím slunci blátivými cestami zadem k Holyni.. viz foto..

Sbíhám v lese z kopečka po cestě, kdy bláto je ještě pokryté vrstvou listí v tom za zatáčkou u cesty na bobku mladá žena :)... evidentně v pozici, která poskytuje tělu tolik potřebnou úlevu:). Najednou se na scéně objevuju já, žena znejistí, [pro úplnost dodávám, že na druhé straně cesty je její pes:)], pes zaštěká a já se snažím řici něco na způsob, že se nekoukám, že jen probíhám:)... Jenže jak jsem se snažil poctivě nekoukat:), tak jsem nečuměl na cestu, smekly se mi nohy a ja jel a kutálel se po tom blátě, až jsem skončil přesně před ní. No nemá to chybu:). Žena červená, já taky [mám červenou bundu:)], žena trochu těžce dýchá - já taky [možná jsem sbíhal přeci jen rychleji než optimální tepová frekvence:)]... Pro svobodné optimální na seznámení, už hodně tabu padlo a to jsme se ještě neseznámili.. No, jsem ale šťastně ženat, takže vyskočím, rozloučím se naprosto nesmyslně se slovy, "mějte se, rád jsem vás poznal":) [nefotografuji!:)] a běžím pryč.. No smál jsem se celou cestu a že mi ještě asi 10km zbývalo..:))..

Takže s temnotou o adventu zatím bojuji velmi úspěšně:), teď jsem doběhl sobotní lehkou 18 [velký M mi vysvětlil, že optimální je po třech týdnech dát jeden lehčí] - zítra jedu k rodičům na návštěvu a čeká mě po návratu už jen 12km, celkově 66 (tedy o 10 méně než minulý týden), ale příští už bych měl být zpět nad 70, téměř u 80km... Když jsem se na popud Ďuriho zeptal velkého M, jestli to není moc na "starou lamu":), bylo mi odpovězeno:

.."v prosinci už se pokládají základy pyramidy. Navíc čím je lama starší, tím potřebuje základy mohutnější :)"

Moc mě to potěšilo, dalo mi to opět "řád a smysl", 2.ledna mám na sobotu podle plánu 32km výběh, takže jak na nový rok, tak po celý rok:).

Mějte se fajn, dnešní den byl opět veselý a zážitkový, [foto z dnešního "výběhu"], ale to už bylo moc dlouhé, takže příště..:), ať nám to dobře a radostně běhá!
Co vy -- odpočíváte nebo jako já (starší lama) :) budujete ty základy pyramidy? :)

Rozhovory během Adventu = Adventní rozhovory v běhu

Hodně lidí si různě stěžuje na listopad. Asi bych měl taky, byl to měsíc šílených zmatků, ale vlastně proč si stěžovat? Určitě bych se rouhal. Sám osobně si nemám na co stežovat a listopad? Bylo nádherně, přidávám fotky z minulé nedělní (odložené) 20, nádherné proběhnutí, sice jsem jeste ve 2 hodiny jsem byl v práci. Jenže stres a starosti nemají nožičky:) a tak jsem je nechal daleko za sebou. To počasí připomínalo spíš jaro. Takovýhle listopad? Nemám žádný problém!!! :)

Tak ale už první adventní týden začal s ranními mlhami, deštěm, asi tak jak by člověk čekal:), dávám schválně stejný pohled na místo kudy typicky vbíhám do údolí. Ráno před sedmou šero a poetická mlha... no přesně takhle bylo houby vidět:) [už abych dostal tu čelovku než se nekde přizabiju:)!!! Doufám, že ano!!], ale když jsem se po 8 hodině vracel, právě vycházelo slunce nad stromy a opět nádhera!!

To mě dostává zpět k zážitkům tohoto týdne, které mají společný základ "adventní" rozhovory během mého běhání.

Například ve středu, po těch všech deštích, všude hromady bláta a co se nestane. Potkávám mladou ženu s totálně neposlušným psem, který je špinavý jako.. no jako prase!:) na mě skáče a na pokyny/příkazy "nech páníčka, fuj, páníček je fuj!!!:)..." pochopitelně vůbec nereaguje. Za pár jeho skoků jsem jako kdybych se v tom blátě válel taky:). [Naštěstí jsem ubránil roztržení elasťáků a trika/bundy:)]. Reakce mladé ženy jak noha:)... Povídá jedním dechem, "on je moc hodněj, hravej... já vám to kdyžtak aspoň vepředu očistím..., to nic není, to se vypere, "..:). Povídám, Vás asi doma moc nepustej ke slovu, co?...:) Ona proč si to myslím? Já, no že obstarala celou konverzaci i za mě, protože aspoň "to nic, to se vypere" bych asi měl řici já, ne? :), ale abych ji zbytečně nedostal do nepřímného pocitu, je přeci advent, ne? Tak řeknu s tím běžeckým přihlouplým úsměvem "to nic, to se vypere" a běžím dál... Ovšem po pár metrech slyším nadávání a "nech páníčka, fuj, páníček je fuj!!!:)..." a opět její "on je moc hodněj, hravej... já vám to kdyžtak aspoň vepředu očistím..., to nic není, to se vypere, "... Inu kouzlo adventu:) [pán patrně nebyl běžec, nebo nevnímal advent, protože nadával jak špaček].

To ve čvrtek jsem si to užil taky. Málem mě srazil jeden cyklista na asfaltové cestě ze Stodůlek do Hlubočep. Tak tak jsem stacil přeskočit přes svodidla [přitom všude hafo místa!!!].. Na obrátce v Hlubočepech ho vidím jak tam odpočívá u kola. Povídá, "sem koukal jak ste skáknul přes ty svodidla, úplnej džems bond":)... No co byste mu řekli, deb.lovi?:)... Povídám, normální tréning, nejhorší je vždy srážka s blbcem:), ale máte pravdu, jsem v kaskadérským týmu tady na Barandově:). "Fakt jó? Ty vole?!!!" No opravdu, s bratrem tady teď něco trénujem.. Myslím, že konec a běžím pryč, nicméně jak tam pobíhám po údolí, tak ho za 1/2 hodiny potkávám zas... Hrne se ke mě jako starej známej a já říkám, to si mě asi s někým pletete... Určitě s bráchou, my jsme dvojčata a často nosíme i stejný hadry, pracujem v jednom týmu... On hned nojo, fakt, ty vole... Úplně stejný chlapi, ja se po... Ale teď jak koukám máte jiný brejle!! :)

No zkrátka ani advent není prostý velkých zážitků, jak říká doktor Vlach v mém oblíbeném Saturninovi, pokud člověk nemá dobrodružství a legraci v sobě těžko ji hledá na exotických a veselých místech:).

Jinak týden šílený - jako tradičně - ale už mám ubráněných 52km[to a jak jsem dnes po pracovním maratonu 8-18, dospurtoval domů a dal 12km mě naplňuje neuvěřitelnou úctou:)], zítra přijdu dřív a věřím, že dám --musím -- odloženou 23km, tak snad bych opět měl být na 75.

Ať se nám vesele a dobře běhá! Jak reagujete vy? Taky máte toho poťouchlého čertíka v sobě?:)

PS. "Maličko" jsem zakufroval:), takže nakonec skoro 25 místo 23, plán splněn:)!
PPS. Rikal jsem o vaze, ze na ni budu pracovat. Po maratonu ve stromovce zacinala jeste 85, ted uz zacina 83(!), jsem pysnej..:). Myslim, ze pristi tyden, i kdyz zacinaji vanocni besidky je cas zautocit na 82 [tim padem vic nez definitivne padla meta 20kg od ledna]. No, je cas koupit nove obleceni!:)

Soutěžím o titul (vzorná) lama roku:)!

Už na mě prasklo spousta věcí:), například někdo odhalil, že jsem "duší žena":), což je skvělá hláška a souhlasím, ovšem nejlepší je, že asi fakt soutěžím o titul (vzorná) lama roku! Asi to vyhraju, protože mezi běžci, co já znám jsem jediná lama a tím pádem jsem i vzorná!:)

Týden byl nějak divně zmatečný:), asi slabé slovo pro týden, kdy by bylo potřeba se naklonovat, být nejlépe na dvou místech současně, kdy chyběl pomalu čas na to odběhnout na toaletu, ale pozor! Běhání jsem zatím ubránil. Sice bylo potřeba občas vybíhat hluboce před 7 hodinou nebo už za soumraku a já se tak těším na ježíška! Nějak z mých blízkých skrytě vypadlo, že bych mohl dostat čelovku, tak jsem si ji radši nekoupil (!) a moc se těším na "překvapení":) pod stromečkem! No posuďte sami, můj "noční telefon" (aplikace iPhone od apple) to zachytil následovně:

Ale klame to (dobrá aplikace), jen poslední snímek byl dělán za normálního světla, zbytek byl za šera:).

Dneska (v sobotu) jsem odjížděl z domova po 8 hodině a vracel se kolem 6, takže venku nepřipadalo v úvahu, synek si stěžoval, že jsem mu sliboval v týdnu squash a tak jsem dorazil převlíkl se, za hodinu udělal svých 12km na běhátku, převlíkl tričko a šel na hodinku mastit squash:). Sice tepovku 65 jsem zcela jistě nedržel, ale Miloš mi to jistě odpustí:). K dnešnímu dni mám tedy už 54km, pokud mi zítra - musí! - vyjde čas na přehozenou 20, tak 74 za týden už vypadá dobře! Držte mi palce!

A teď proč ta soutež...

Vlastně od té doby, co jsem začal běhat a co to na mě prasklo:), tak mi známí a různí lidé okolo radí, jak bych měl či neměl běhat. Dámy prominou, ale připomíná mi to takové ty rady typu, zkus vajíčkou dietu, Jitka shodila 5kg za 14 dní.. Ne zkus dělelou stravu, určitě to funguje, 6 kg za dva měsíce.. No zkrátka jsem se různě dozvídal, že bych měl běhat rychleji-míň-víc-vůbec-furt-2xdenně-slabsí týden-intenzivní týden... Fakt mazec!

Naštěstí já měl kliku. Mými rádci byly poznámky neúspěšných lidí na behej(furt).com, Ďuri mi pomohl moc a rady a vedení Miloše je neoddiskutovatelné.. Takže, já vždycky končím ty rady slovy (dle pravdy) "já tomu nerozumím..", ale znám lidi, co tomu rozumí, věřím jim a ti mi řekli, abych to dělal takhle...:). Určitě to lze dělat líp, s rychlejším efektem, ale já nespěchám. Zatím, co mi bylo porazeno, fungovalo. Tak nevidím důvod přestat věřit svým "guru":) a dělat nějaké experimenty"... Největší "legrace" je, že ve finále člověk zjistí, že většina těch "moudrých" se nezbavila zbytečných kg, neuběhla maraton nebo jej dala v čase výrazně nad 4 hodiny.. Zaplaťbánbů jedné důležité věci jsem se snad naučil od ultráka. Necítím potřebu je ponižovat, ani předělávat.. Takže když jsem například vyslechl jednu z posledních rad, jak bych měl intenzivně trénovat, abych získal rychlost a připravil se na maraton (dotyčný jej neuběhl, ale chystá se na "super" čas), tak jsem jen pokýval hlavou a příjmul to jako tradičně se slovy "víš já jsem taková běžecká lama, já tomu moc nerozumím, ale mně se to líbí a vyhovuje mi to tak, jak to dělám, nebudu to měnit". Ten člobrda mi řekl, že je to škoda, protože kdybych trénoval jako on určitě už bych měl taky 10km pod 50minut, jestli jsem zkusil Tesco 10? Že on měl čas hluboce pod 50 minut, mezi 48-49minut. Tak jsem věrný ultrákovi pokýval hlavou a (skromně) řekl, že se taky snažím a že jsem to taky dal pod 50minut. Už jsem neříkal, že to bylo v přípravě na stromovku, že jsem ráno běžel 8km a že jsem to dal pod 47min. Proč taky? 47 je přeci pod 50, nebo ne?:) A lepší je být lama [když jí koneckonců jsem:)], než se nějak vytahovat [není s čím:)] a zbytečně prudit. Moc hezky se mi potom běháčkovalo:) podle mého tréningového pláníčku:).
Mejte se fajn! :) Lama

PS. Jen tak pro pořádek, tu odloženou 20 jsem dal a tak skutečně končím týden s 74, měsíc s 237km. Nakonec není vůbec tak zlé, ale musel jsem "bojovat".

Ubránit si běhání:)

Nevím jak vy, ale já v posledních dnech pozoruji zvýšený výskyt zmatků, zbytečné práce a stresu. Jak říká Pulec, až k tomu přibude vánoční zmatek a stress, tak to asi bude ten poslední hřebíček, ta poslední drobnost, která nás může zničit.
Už běhání v tomto týdnu bylo nácvikem na frontový útok. V úterý po ránu lilo, já se brzo ráno vypotácím z postele a začínám se oblíkat. Moje nejmilejší, nejmoudřejší...[jasné slunéčko:)] manželka povídá, kam se deru, vždyť venku leje. Moje odpověď "ráno vstanu, kouknu na plán, vidím 13km, jdu běhat 13km:)" nebyla asi nejvhodnější, protože zrovna včera jsem opět umístil svůj nový tréningový plán na bok naší lednice vedle rozvrhu dětí...[:) ale už je tréningový plán vzat na milost]

Při návratu domů už slunce občas vykouklo mezi mraky a bylo to nádherné! Ale další den ráno už jsem nestihl, pracovní povinnosti začínaly už kolem 8 hodiny a to se nedalo:(, takže večer jsem plán plnil ve fitku na běhátku a na veslařském trenažéru. Ve čtvrtek to bylo ještě horší a nestihl jsem ani náhražku ve fitku. Hrůza, hrůzice:). Ale všechno zlé k něčemu dobré. Následující týden bude co se týče práce a zmatků naprosto nepřekonatelný, kdy pracuji i přes víkend.. Proto jsem nenechal nic náhodě a naplánoval běhání do detailů, koupil baterku na ranní běhání a tak:).
Ale pozitivně:). Dnešní ranní běhání ve vojenském prostoru stálo za to. Ráno jsem brzo vstal, zatopil a ještě za ranních červánků vyrazil. Při cestě v prostoru už cesta byla červená od ranního slunce.. nemá chybu!

Při návratu mě zarazil jeden soused dotazem, na co trénuju? Při krátkém rozhovoru jsem pochopil, že je ustálený názor -- muži při běhání trénují, zatímco ženy hubnou! On to dodával, že ta jeho "hubne", při pohledu na něj jsem chtěl řici, že on by to taky potřeboval:). Ať žije rovnoprávnost!!!! Řekl jsem, že u nás je to obráceně, žena trénuje a já se snažím zhubnout...:) Přece je to nespravedlivé, čtu, jak některé spřátelené blogy:) vybíhají zásadně pod rouškou tmy, protože se stydí běhat? Co je to za hloupost? Přitom sousedka od nás říkala moji nej... [jasné slunéčko:)] že ji viděla po ránu běhat a že by snad šla taky:),.. asi tak, myslete na ty ostatní, co jim můžete být příkladem!:)
Držím nám všem palce! Týden skončím asi pouze s 55km, ten výpadek nebudu nahrazovat, ale příští týden jsem odhodlán bojovat za každý "výběh".

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Říkám si to kouzelné Popelčino zaklínadlo a sotva jsem doběhl, hned si začínám uvědomovat, jak byl tento týden náročný.. Nejen, že mi práce pod rukama kynula jak těsto, lidi se na všech možných schůzích -- promiňte mítincích a pracovních poradách:) -- nějak na můj vkus šíleně vykecávali, objevovaly se nečekané zádrhele. Moje náctilété děti by řekly jednoduše "mazec" :).
Všude kolem chřipka, no já zatím držím (ťuk-ťuk), ale od pondělí do středy jsem měl silné "žaludeční" problémy, proč to neříci na rovinu, jsme tu mezi sebou, zkrátka bez toaletního papíru ani ránu:). V úterý to bylo tak aktuální:), že jsem vzdal i běhání, nepovažoval jsem za bezpečné, že bych od nás doběhl alespoň na kraj prokopáku:). Ale ve středu a čtvrtek jsem to začal napravoval a tentokrát jsem koukal víc po skalách..

Po ránu minimum [= 0] lidí, jak vidíte, nemá chybu!
V té nějaké divné náladě posledních dnů (vnímáte to taky?) mi snad jen můj "zvrácený" smysl pro humor pomáhá tomu všemu čelit. Pak se i ty prosté (pro někoho nepříjemné) denní situace stávájí příjemné a veselé. Asi je to tím, že jsem magor:). Například ve středu jsem měl možnost si znovu přehrát můj oblíbený výstup "platba kartou". Popíšu situaci. Platím kartou v obchodě, otrávená paní na pokladně, znuděně mi řekne, že jí "to" nečte mojí platební kartu. Hotovo. Čeká že se budu rozčilovat nebo, že sklapnu a zaplatím v hotovosti [pozor nemám dostatek]. V této chvíli ja začínám plakat! Se slovy "co budeme dělat"??? Paní maximálně hotová, čekala cokoliv jen né tohle:)... po malé chvilce se klidným hlasem zeptám "..a co zkusit jinou pokladnu nebo zavolat autorizační centrum?" :). Neuvěřitelná katarze.

Nebo odpoledne šílená schůze, ale pak mi oko zabrousí na prezenční listinu a posudky a při určitých kombinacích jmen jak jdou za sebou mám pocit prožitého vtipu:). Se jmény je to skutečně tak, že život je poskládá do přesných kombinací, které dobrého pozorovatele patřičně osvěží. Abych pro jistotu neinzultoval někoho ze středečního seznamu:), vzpomínám na své mládí, vybaví se mi hned dvě sousední kanceláře na třetím patře katedry analýzy na MFFUK v Karlíně (pamětníci ví, že si nevymýšlím), kde seděli: Veselý-Zajíček a Stará-Čermáková-Úlehla!

Heslo dne a týdne zní (jak jinak) vydržet a neztratit při tom humor!

Dnes v sobotu to běhání bylo neskutečně krásné, mlha a slunce, které se dralo přes kopec a zbytky oblaků tomu dávalo neuvěřitelnou atmosféru! Cítil jsem přitom neuvěřitelný štěstí a i určitou pokoru. Tak aspoň nějaký odraz z mého iPhone..

Zítra skončím týden patrně 54km, už to začínám (doufám) trochu zvedat ... chtěl bych se začít trochu víc soustředit ještě na váhu, tož uvidíme:). V týdnu bych měl mít nový tréningový plán a hlavně se těším, bude se zase běhat všude:)!!!!

Návrat od moře a opět dobrodružstvi:)

Tak už jsem zpět. Ve středu jsem byl ještě běhat v Helsinkách, v mrazivém větru jsem vítal východ slunce:), ale ve čtvrtek jsem si dal pauzu :(. Jednak napadl sníh navečer tál a přes noc, něco zmrzlo, něco napadlo a jednak to nevypadalo bezpečně na běhání a jednak jsem cítil nějakou únavu, či depresi a tak jsem si řekl, že si radši pospím, bral jsem to jako signál těla:).

Je to těžké v tom částečně "depresivním" prostředí zůstat pozitivní, i takový přírodní optimista jako já tady může zakolísat:). Oni Finové jsou sice fajn, ale v podstatě to jsou studený čumáci:), ta dlouhá zima a s tím spojené deprese by se určitě podepsaly na každém... Proto tady nekoupíte volně alkohol, akorát tak pivo a to ještě tak do 9 hodin, je to dost předražené. Není divu, že když už Fin začne pít, tak neví, kdy přestat [možná taky prostě neumí normálně pít:)], Ve čtvrtek jsem se stavil na pivo [6 euro za místní značku!] a u baru se potácel jeden takový "reprezentant":). Právě dopil láhev vína a objednal si pivo a panáka, kopnul do sebe panáka, upil pivo a objednal si dvojku vína! Tomu říkám silná alpská trojkombinace:)... Nejšílenější jsou tady oslavy letního slunovratu, neboli juhannus. [Lidi skáčou přes oheň=kokko (pozor množné číslo je kokot:)!]. To tady tradičně zahyne dost lidí, opilí se většinou utopí v moři, v jezerech a tak. Asi před dvěma lety při bujarých oslavách několik studentů zdejší univerzity na ubytovně vyskákalo z okna, ale buď nepili dost red bullu nebo neuměli lítat:(, zkrátka tady asi platí pravidlo, když už, tak už..

Ale dosti bolo Fínska:), v pátek jsem zamířil k domovů a těšil se, že v sobotu vyběhnu do Prokopského údolí.V pátek večer jsem jestě pro jistotu zamířil na chvíli do fitka, maličko poběhat na běhátku, zkusit si veslařský trenažér, protože "Miloš povídal":)...

V sobotu jsem podle pokynů a podle svého prozatimního plánu (~15km) vyběhl do údolí zkontrolovat, co se za ten týden změnilo. Bohužel všechny jasné a zářivé barvy podzimního listí, tak jak jsem si je pro jistotu zaznamenal minulý týden se změnily v hnědé, listí se přeměnilo na hnědý marast, ale jako zahradník vím, že to bude skvělá výživa pro stromy zase od jara. Ale teď k tomu dobrodružství.

Asi fakt nějak přitahuju všechny podivné existence, zajímavé situace.. Tak jak si dneska běžím v údolí, proběhnu podle tratě, minu zastávku Praha-Holyně a zkouším objevovat různé ztracené cestičky, abych věděl, kam vedou a mohl si kdyžtak vylepšit některé svoje okruhy. Cesta mě zavedla kolem vápenky, tunelem až do skal na druhé straně tratě.

Jak si tak dupu, najednou cítím oheň, nejdřiv jsem si myslel, že třeba někde někdo pálil listí a trávu a tak jako správný pionýr či promiňte skaut:) jsem se vydal po "čuchu":). Dostal jsem se až k takovému podivnému tábořišti a najednou se tam objevili takoví divní chlápci a začali vykřikovat, jako ať se ztratím, pak těm co byli blíž, ať mi dají "na budku":), no nečekal jsem až nějakou tou holí, co hojně mávali, dostanu po hlavě. Naštěstí jsem byl rozběhnutý, tak divousové ať se snažili, neměli šanci:), rychle jsem dosáhl zpevněné cestičky a tam moje MIZUNO ukázaly své i moje "kvality":).

Když jsem to říkal svojí nejkrásnější, nejmoudřejší, nejhodnější...[jasné slunéčko:)] manželce, tak mi řekla, že mi zakazuje běháčkovat:) do takových divných oblastí, ledaže by se mnou někdo s chlapců, co spolu "běháme" byl --- protože zatím běhám většinou úplně sám, uznávám, že je to rozumný požadavek. I kdybych třeba blbě šlápnul.. nemluvím o pochybných existencích:) a tak se budu snažit se držet hlavních tras a pěšin. Ale zážitek jak noha:).

Tak ať nám to hezky běhá, hlavně daleko od chřipky!

Na jihu (Finska) u moře!

Tak jak jsem řekl, v neděli jsem vyrazil na služební cestu. Jeden můj známý to komentoval slovy, že to určitě jedu na jih k moři a tak jsem ho při tom nechal. Nakonec Helsinki jsou na jihu Finska a u moře jsou taky, takže jsem vůbec nelhal:)!

Ráno bylo potřeba brzo vstát, přeci jen tu nejsem na běžeckém kampu:), ale mám tu dělat nějakou práci, takže 1/2 sedmé zdejšího (1/2 šesté pražského času) to jistilo. Bylo ještě šero, ale postupně se rozednívalo a východ slunce u moře je stejně krásný, jako na Šumavě nebo v Prokopském údolí, aspoň co já mužů soudit:). No přikládám pár fotek že svého iPhone.

Přes 11 hezkých větrných a chladných km mám za sebou, pusu v přiblblém úsměvu a spěchám se zkulturnit:). Akorát tak čas okouknout rybářské stánky a vyrazit do "práce"...

Vzpomínám, jak jsem tady byl před dvěma lety začátkem prosince. Ráno po cestě do práce, tma a pršelo (ještě nebyl sníh), odpoledne z práce, tma a pršelo... depresivní i na mě:). Tak se ptám, jak to tak snáší a bylo mi řečeno: 1) V každé práci je "antidepresivni" lampa, která má simulovat denní světlo a tak pomáhat lidem se vyrovnávat s depresi, 2) omezuje se alkohol, i bez toho je šíleně moc domácího násilí děláno při depresivních stavech a za 3) je to relativní:)... Ptal jsem se jak relativní? No třeba na Špilberkách už prý není vůbec žádné původní obyvatelstvo, ti, co tam byli se buď pozabíjeli nebo spáchali sebevraždu, teď tam dělníci mohou být maximálně 3 měsíce.. Proti tomu je jih Finska úplná selanka!!!:)

Ale kvůli objektivitě je třeba dodat, že Fini jsou přátelští a dobře se tady běhá:). Na druhý den ráno jsem při běhu opačným směrem natrefil na dvě Finky, co vylézaly z moře. Pravda, moře sice nebylo zamrzlé, ale bylo to impresivní... Nikde nikdo, je já dusám kolem a tak se s nima dám do řeči a ptám se, proč se v takové studené vodě koupou v plavkách, vždyť to musí být šíleně nezdravé!:) Odpověděly mi, že se bály, aby to lidem nevadilo, tak jsem je na příště ubezpečil, že by to určitě nevadilo:), navíc zdraví je na prvním místě, ne?:)

Ono běhaní za svítání kolem moře může být i nebezpečné, koukněte na fotku. cesta kolem moře byla najednou asi na 2 metry přerušená, málem se se taky "koupal". Za světla (když jsem se vracel) to přeci jen bylo vidět víc, ale za šera? Úplná zrada..:)

No zima, od moře foukalo, slunce přes mraky snad ani nevylezlo:), "zbaběle" jsem se uchýlil pod ochranu stromů a keřů v jednom hezkém parku na kraji moře a asi 5 km v něm odkroužil:), celkové 13km, hezky ranní proběhnutí a od 9hodiny jsem už fungoval pracovně.
Zatím zdravím z Finska, ozvu se tradičně na konci týdne. 12:)

Miloš povídal..:)

Vzpomínám si, jak se mi kdysi líbil obrat Petra Bajzy z Bylo nás pět, když říkal, "my kluci co spolu chodíme", teď by se hodilo ho změnit na "my kluci, co spolu běháme":)... Uvedomuju si, že čas od času se zastavím s Durim a s ostatními a aspoň mluvíme o běhání, o zážitcích [a že je nějak pritahuju:)], když už nám to nějak nevyjde vyběhnout společně.. Samozřejmě, celkem výsadní postavení má (logicky) ultra Miloš a já jsem několikrát přistižen svoji moudrou, krásnou, milou... manželkou [jasné slunéčko]:), že řeknu, "Miloš povídal" a pokracuju s něčím :)...

Takže když jsem si v rámci drobné radosti koupil nějaké vitamínové bobulky, hned se mě ptala, jestli mi to taky "povídal Miloš":) a já, že ne! [pro úplnost dodávám, že jsem si to přečetl v jedné jeho knížce "7+1 krok nejen k manažerské kondici":)]. Nicméně, minulý týden jsem probíral s M. moje plány na příští sezónu a podle mého předchozího ("přesného") zadání jsme společně došli k plánu, že by bylo vhodné trénovat na Brdskou stezku (50km), která se běží v dubnu [vlastně kousek za chalupou] a jeden maratónek na podzim, kde bych si zkusil dát nějaký ještě lepší čas.:)

No ono upřímně, o ty dva běhy zase tolik nejde, já se těším, že zase budu mít pravidelný rozpis, řád a moje běhání bude nějak líp zakotvené zase, až zmatky v práci budou ukrajovat můj volný čas a treningovy plán? to je hezká obrana.

Zatím v čekání na přesný treningovy plán jsem tento týden vyběhl 3x (po 12km), příští týden už bych chtěl 4x, a následující už bych chtěl být na standardním cyklu 5 běhání za týden. V Prokopském údolí je už po ránu pěkná zima, teď už byla i jinovatka, spadá zbytek listí... dneska jsem využil toho, že jsem vyběhl na sobotu časně (už po 7.30 jsem byl v údolí) a tak čerstvě napadané listí bylo po cestách a pěšinkách nasypané jak květy pro svatebčany. No posuďte sami..

Ale zima, byla.. Naštěstí mám i rukavice a tak jsem na příští týden dobře připraven. Zítra kolem poledne totiž letím směr "jižní" Finsko (Helsinki), takže tam bude aspoň hezky teplo:), těším se na běhání kolem moře, měl jsem při balení hezké dilema -- jestli si vzít oblek a oblekove boty s sebou. Vyřešil jsem to jednoznačně. Oblek a lakovky jsem nechal doma a vzal si běžecké hadry:) a svoje Mizuno... Jsem přesvědčen, že to byla skvělá volba!

Týden poté:)

Bylo to krásný, užívat si to svoje vítězství -- protože já každý úspěšný běh vnímám jako viteztvi. Ale musím říci, naštěstí už je to pryč! Úspěšný maratón z minulého týdne je dávná historie:)!!! Je to skvělý to zažít, ale potřeba zase začít odznova, najít novou motivaci, nový cíl nový treningovy plán:)... Abych citoval svého oblíbeného Hogo Fogo z Limonádového Joe: "Život běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství":) [pokud si chcete připomenout všechny skvěle hlásky i z ostatních filmu jsou i se zvukem zde]

V neděli jsem sice těch léčebných 5km fakt potřeboval:), takže mi to sobotní maratón ještě hodně připomnělo:). Dál jsem je ale srabácky na běhátku u nás ve fitku, protože představa, že tím "bolavým" krokem sbíhám mokré a bahnité cesty do údolí mě naplňovala děsem a viděl jsem v duchu ty drzkopady:). Jak říkají knihy, můj guru a moje zkušenost, po proběhnutí 5km jsem už byl zase jako "nový":). No a v úterý už jsem proběhl standardních 12km v údolí, pohodička:)... Samozřejmě, vím, že musím pozvolna zpátky na nějakou rozumnou běhací hladinu, tak 2-3 týdny pro takového začátečníka by snad mělo být akorát, uvidíme, co mi řeknou moudří:).

Aby to nebylo tak jednoduchý, nějak se o mě pokouší zákeřná mužská choroba na 7 [ano, ano - rýmička!], takže jsem ve čtvrtek vypustil plánované běhání, ani v sobotu ráno jsem nevyběhl, ... Co k tomu dodat? Kolega v práci mi dál odkaz na jednu americkou studii, kde američtí soudruzi vědci vlastně ukazují, že po dlouhých bězích je ogranizmus oslaben a snadno chytne nějaký bacil:). [Oni sledovali myší, co hodně behaj, pak ty co behaj málo a ty co nebehaj vůbec. Stříkli na ne nějaký bacil a ty, co běhají málo se s tím vypořádaly nejlíp, pak ty, co neběhají vůbec a ty maratonkyne:) skoro všechny pochcípaly:)] Asi tak na vysvětlení moji zákeřné choroby:)..

Takže teď léčím "rýmičku" a snažím se, aby se neobjevila "teplutka":) a drobné přemýšlím, co dál.. Jak jsem se prásknul, jsem "duševní" běžec a proto si musím promyslet další motivace, cíle, co vlastně chci a co dál... Nejdřív jsem si myslel, že to bude těžké, ale vlastně není:). Od čeho má člověk svoje zkušené kamarády a guru? řekl jsem si, že si napíšu svůj idelani plán na další rok a oni mi řeknou, jak na to.

Takže, co vlastně chci?

Chci běhat. Chci běhat často, 5x týdne. Někdy i daleko. Někdy i rychleji. Chci, aby mě to nikdy nepřestalo bavit, abych nebyl zbytečně nemocen nebo zraněn. Myslím, to mám ujasněný a dostatečně konkrétní:), takže mi kamarádi i guru určitě dobře pořadí...

Miloš se nějak rozhodl, že použije můj poslední članek do Běžecke školy, kdybych to byl býval věděl, asi jsem psal lépe, ale asi ne:). Já si píšu primárně pro sebe a kamarády, nejsem spisovatel. Ale protože mi říkáte, abych psal s háčky a čárkami, [což mi ale jde výrazně pomaleji], takže dělám kompromis. Píšu tradičně rychle a neučesané bez háčku, ale nechám si to na
adrese: http://nlp.fi.muni.cz/cz_accent/index.php

oháčkovat. Takhle jsem na to vyzrál:). Jdu si udělat čaj:) a těšit se na běhání..

PS. Musím připojit nádhernou doušku, kterou mi řekl známý jogín, když jsem neběžel s velkým M a říkal, že jsem vlastně neprozil daršan :).
"Guru je vám tak blízko, jak blízko jste vy jemu. Nejdokonalejší daršan je pak ten, kdy jeho nohy běží vašima nohama, jeho ruce hýbou vašima rukama a jeho srdce tepe vaším srdcem to se pak sám stáváte guruem..." :)