sobota 18. března 2017

Má to cenu!! :)

Postupně, jak říká Anka, musíš postupně:).. Proto se "postupně" snažím zase dostat do ultra objemů, věřit si, a třeba i "postupně" zrychlit.. A protože trenérka říkala "postupně" a vesele, tak vybíhám celkem často, běh hrou, že? V jedné ruce zapnutý mobil a už ze zvyku (na pozadí) vybírám pokéstopy, občas chytnu nějakého pokémona,..[na ty vzácné/speciální i zastavím.. I stalo se, že pochopitelně lokálně patřím(e) mezi silné "hráče" :) ..[letmý pohled říká, že od konce července jsme naběhali/nachodili s pokémony skoro 2.400 km (a to jsem se zapojil výrazněji až později na podzim..).]

Proč to říkám? Už jsem tady mluvil o tom, že mě získala ta skvělá myšlenka -- vytáhnout děti i dospělé ven a zkombinovat tu virtuální realitu s něčím skutečným a s pohybem... Známý bonmot říká, že firma Nintendo udělala pro boj s dětskou obezitou v posledních měsících výrazně víc než Michelle Obama za poslední 4 roky:).Navíc hra nepřímo vede k poznávání zajímavých míst [řada "pokéstopů" totiž označuje různá významná místa.. a tak se "lovci" mimochodem dozvídají, kde v Praze bydlel Nikola Tesla, nebo Emma Destinová..]. Neteče tam žádná krev:), pokémoni, kteří prohrají se snadno uzdravují.. Prostě sama pozitiva a sociální jistoty:)...Akorát naučit děti, ať při "lovu" dávají pozor na auta:).

Co mě ale zaujalo i v téhle "pitomosti" je ukrytý fenomén současné doby. Je skoro standardní, že hodně lidí hledá zkratky..[Naučit se cizí jazyk, nejlépe ve spánku, získat "pekáč buchet" na břiše při sledování televize a pojídání brambůrků, atd.:)] . Nejlépe to nějak přečůrat, najít zadní vrátka a dosáhnout čehokoliv, bez toho, že by to bylo nutné dělat, nebo tomu dávat potřebné úsilí.

Byl jsem s tím konfrontován zrovna tenhle týden.. Volal mi jeden můj kolega a říkal nadšeně.. "Teď jsem našel, existuje skvělý cheat na pokémony!" ... "Pošlu ti to!.. Můžeš mít rychleji vyšší level,...".. Zarazil jsem ho.. A on hned dodává, neboj, nedá se na to přijít!... Povídám mu, proboha, ale proč? .. Vždyť mě právě na tom těší to, že to hrajeme se synem.. že pobíháme, chodíme.. Používat nějaký "cheat" přeci nemá/nedává žádný  smysl..

Ale asi si to nemyslí ti ostatní. Například, běžím si údolím a uprostřed země "nikoho" (Červený lom) dobývám "modrý" gym.. Někdo ve virtuálním prostoru:).. se snaží proti mě "bojovat" a podporovat gym..ovšem, nikde nikdo, že..:).. a jako ve westernu, (ze zásady) nasazuji těžké zbraně.. a za chvíli jsem "gym" přeměnil na "červený", i když vím, že až odběhnu, tak se ti počítačoví lovci zase "vrátí"..:).. Ale měl jsem pocit Rychlých Šípů.. Vnímám to tak stejně ve všem, co dělám. Stejně jako když běžím z práce -- občas toho mám plně zuby, někdy jsem promrzlý, mokrý.. třeba nemám bundu, čelovku, nebo mi chybí bůhvíco, třeba i to nadšení:).. Jasně, vím o několika zkratkách po cestě domů..  Ale proč? Přeci vždy běhám kolem skal..:)

V pátek odpoledne jsem měl skvělý zážitek,  který mi udělal fakt velkou radost.. Běžíme se s Deri  "vyvenčit", ovšem ona se táhne jako slina:( .. Říkám jí.. OK, ok.. tak poběžíme spolu jen 5km, dovedu tě domů, a já si dám extra kousek trailu (10-12km) sám. V mezičase u dolního rybníka (kde se ona ráda ráchá ve vodě) dobiji ten silný modrý gym..:).. A jak to tam vesele likviduju, vidím, že se k mému heroickému boji přidává v závěru někdo další. Nakonec je modrý gym dobit a přichází ke mně malý kluk a říká .. "To bylo dobrý, jak jste sundal tu modrou sedmičku..Jaký jste tým?"... červený.. Hmmm.. to já jsem žlutý:(.. Jaká jste level?.. 33.. hmm. to já jsem jen 19.. Tak já půjdu a nechám vám to:).. Vy používáte cheats, že jste tak vysoko?"

To mě dostalo. Povídám, v žádném případě!!!!! A nikam nechoď.. Já tam jen symbolicky hodím nejslabšího pokémona (magic carp) a ty si to dobij znova. Bude to tvůj gym.. a já to nechám být..:)

[Hned jsem dostal nabídku, že bychom mohli spolu dobývat ty modré gym okolo:)]. Snažil jsem se mu vysvětlit, že "cheat" je podvod hlavně na sobě.. A měl jsem hroznou radost, že ten kluk přikyvoval a říkal, že jo,.. že on to taky tak "hraje" a že podvádět se nemá..:)

Běželo se mi potom fakt skvěle.. Deri doma odpočívala spokojená na polštářku:), já si poskakoval údolím a radoval se, že, že malí skautíci jsou pořád mezi námi, Jen bychom je měli všichni kolem povzbuzovat (a aspoň občas pochválit) a utvrzovat je v tom, že cokoliv, co jsme si získali vlastním úsilím.. má pro nás cenu mnohonásobnou!

Miluji ultra! Možná existuje nějaká zkratka, nějaký "cheat", ale já o ní nevím, ani ji nehledám.. Proč taky? Tady nemá smysl podvádět a třeba tajně přejíždět mezi stanicemi na závodě v nějakém autě (autobuse!), i když to prý i na ultra to občas někdo zkusí:).. Paradoxně se tím sám IMHO okrádá o to nejkrásnější, co k ultra patří.

A proto.. Našemu úsilí zdar! Žádné zkratky, žádný "cheat".. Ty pocity za to stojí, znáte to jistě sami. A pokud to potřebujete černé na bílém.. tak tady to je! :)



12:)

PS. Je to boj.. Ale je sobota večer, dnes jsem strávil den v autě na cestě za rodiči  na Vysočinu.. a přesto mam na svém počítadle přes 110. Zítra sice jen lehký běh s Deri, ale vše se počítá.... Nejdůležitější je, že to úsilí a víra.. je pořád se mnou..

pátek 10. března 2017

Proč? Proto! ... aneb ultra zdar! :)...

Už je tady, jaro je doslova za dveřmi. Jarní (nesmělé) sluníčko vytahuje do parku a do údolí i ty největší pecivály.. Zase víc lidí běhá, nebo se aspoň na to chystá..:).. Kolem sebe slyším o plánech na 5, 10km, 1/2M, M.. Slyším dnes a denně, že běh dělá lidi lepšími:).. Že všichni běžci jsou kamarádi, milí, usměvaví, přející, pohodáři.. Neustále se zdraví, povzbuzují a jak neudělají denně aspoň tři dobré skutky, tak jsou nešťastní.:) Takové novodobé náboženství, prozářené pravdou, láskou a sounáležitostí..

OMG! Taková blbost!:).. Tím, že si navléknu běžecké boty a nějaký tričko/trenky, ze mě určitě neudělá lepšího člověka. Tím, že budu všem kolem vyprávět, jak je všechno skvělé a budu (po americku) neskutečně optimistický, pozitivní.. nebo, že budu na FB všem vyprávět, jak se mám skvěle, ještě neznamená, že to bude pravda:).

Jsem starší ročník, věřím ve vnitřní integritu. Udržovat rovnováhu mezi tím, co cítím a co říkám.. Osvobozuje mě to. Je dobře si realisticky a optimisticky (a po pravdě) říci: "Stojí to za ho*no" .. Ale to je v pořádku! :)..Opravdu, takové poznání je osvobozující a umožňuje mi nelhat sám sobě, nazývat věci pravými jmény a vlastně ten dílčí průšvih potažmo změnit na budoucí úspěch.

[Tady si vždycky vybavím svého kamaráda Čunase, který na otázku, jak se má, odpovídal dvojznačně.. "Nestojí to za nic, ani za nic to nestojí... Bodejť by to taky stálo.. v našem věku..:)]

Po největším z Kanárů jsem se rychle musel vrátit do reality. Od reakcí typu -- co si tím proboha kompenzuješ a otázek, co si podobnými akcemi chceš dokazovat, máš nějakou milenku? Až po zákeřné PROČ to děláš?.. Zejména, když "na to evidentně nemáš"..:)..

Ty všechny reakce mě dovedly k mnoha kilometrům, kdy jsem si to probíral ze všech stran. Ale na konci toho všeho přemýšlení jsem našel znova tu samou odpověď.. PROTO! :).. Kašlu (řekl bych to i jinak) na to, co si ostatní myslí.. Jsem si jistý.

Ultra je pro pro mě určitý životní styl/přístup. Tady se velmi dobře protínají všechny výkonnostní kategorie. Každý tam najde to své, každý má svůj cíl, svůj boj -- u middle pack runners většinou ten nejtěžší.. sám se sebou,:). Překonávání překážek v ultra mi přináší sílu do obyčejných bojů všedního dne. Naštěstí mi pořád stojí za to bojovat s časovými limity, se svojí nedostatečností, špatným zrakem, závratí, pohodlností.. Pořád mi připadá skvělé se snažit a posunovat svoje hranice, které IMHO poznáváme jedině tím, že se je snažíme překonávat.

Otevřeně jsem si přiznal, že sice běhám ho*no:), ale že mě to těší!:) .. Jsem unavený, běhám teď pomalu, .. ale i když jsem nedoběhl až do Maspalomas, zase nacházím odhodlání a sílu. Musím se na nadcházející akci v Albionu dobře připravit. Naběhat kilometry a trochu se poprat s blátem/deštěm a rychlostí:). Zase to moc chci a věřím, že pro to udělám maximum...

Pravda, v minulých dnech jsem si vyslechl ledasco. Ale naprosto skvělá reakce na moje poslední DNF přišla od mých nejlepších kamarádů, kteří mi obratem nabídli  .....další "horolezecký"výcvik !:)... Pavel VS, nezapomněl připomenout, že on to věděl už dávno:), když u mě na blogu louku porostlou pampeliškami nahradily horské motivy.. Měl jasno!:). Prý na Suchých skalách to natrénujeme:).. Podobně Martin VP nabídl trénink na horolezecké stěně, abych si pocvičil lezeckou gymnastiku.. Rychle utírám slzy dojetí.. zároveň jsem ale zděšen!:)

V tom píše t-bird, že bychom v rámci tréninku a společenské soudržnosti měli udělat nějaký noční/pivní běh. Jsem unavenej, ještě trochu nalomenej, kašlu, smrkám... ale (pochopitelně) souhlasím a tak v úterý večer vybíháme společně z Palackého náměstí na pivo do Vraného:)... Pod tlakem zmatků zase zapomínám doma čelovku(!), takže závěrečný samostatný běh od Barandovského mostu do Stodůlek je paměťově silně stimulující (=beru to jako aktivní boj proti Alzheimerovi), kdy se snažím vzpomenout na všechny nerovnosti a díry na cestě.. Před půlnocí jsem doma. Nakonec s téměř 40 km, s dvěma Plzněmi:) a společenským rozměrem..

Ve sprše v duchu odvolávám, co jsem odvolal.. Ano, (moji známí) běžci jsou kamarádi.. pozitivní, neustále připravení pomoci.. Nicméně, tím,že mám tak dobré kamarády už nepotřebuji žádné nepřátele!:). Oni by mě dokázali zahubit sami o sobě! :). Už teď se těším/děsím z možného "výcviku" a dalších společenských akci, které na mě s nimi čekají.

Všemu zdar! Naším kamarádům.. a ultra zvlášť!

12:)

sobota 25. února 2017

Největší z kanárů, aneb objevuji svoje (krásné) slepé uličky:)

Všechno začalo tak krásně-bojovně. Skolily mě viry a bakterie a já kašlal a smrkal.. sotva se šoural po domě. Ale o to víc jsem byl odhodlaný vyrazit na závod a porvat se s protivenstvím. Naštěstí byl týden čas a já i když jsem ještě v letadle kašlal jsem začal věřit, že... že by to třeba šlo.. a že to půjde a chvilkami i poběží:).

Cesta proběhla poklidně, od Pepra se dozvídám spoustu užitečných rad, tipů..(řadu z nich jsem úspěšně otestoval v závodě), probíráme znova a znova trať, děláme si poznámky, kde by měla být voda (nakonec většina toho, co říkali organizátoři nebyla pravda)... Ale i přes to jsme velmi pozitivně naladění. Dělám si svůj plán průběhu.. založený na taktice "děda Lebeda", hlavně v klidu a postupně. Beru si Peprovy plánované časy a na začátku je nádobím koeficientem 1.5, později zvyšuji na 1.7. Mám tam na konci papírovou rezervu asi 4 hodiny:)

Po příletu je mi děsně zle. Čas od času si moje porušená rovnováha vybere svoji daň a změny tlaku v letadle se přemění v neskutečnou mořskou nemoc, bolesti hlavy.. jako bych se přiotrávil.. a tak pondělí do večera vědu důvěrný dialog se záchodovou mísou:), večer se to začíná lámat a tak do sebe natlačím pizzu a ráno jsem jak (maličko leklá) rybka. Ale vím, že je to za mnou a tak se rychle registrujeme, připravujeme bágl na závod, na stanice.. 

Ovšem ranní zmatky pokračují ve velkém.. domluvili jsme se, že ušetříme nohy a vezmeme taxík, který se ale neukázal.. na start vyrážíme v nervózním poklusu, snažíme se po cestě chytit taxíka.. Pepr s Paloncem nakonec stopnou auto s běžcem, co jede na start a tak jsme v prostoru startu 15 minut před 9 hodinou. Vstupuji do koridoru jako jeden z posledních, rychle se snažím si připravit navigaci, satelity -- trasa naskočí těsně před závěrečným odpočítáváním.. tedy včas:), ještě stačím letmo kouknout na profil a vyrážím.

Tady jsem poprvé drobet bloudil. Koryto řeky, hustá vegetace


Naprosto neskutečný obrázek. Ta kytara v té pustině..



Stoupáme k Tunte


Budeme sbíhat


Zatím jde vše podle plánu. Lehce jsem se zamotal už na prvním místě, odbočce do vegetace v potoce, pochopitelně jsem se začal víc soustředit a neztrácel se víckrát než jednou každých pět kilometrů..:).. v Hoya (Tunte) jsem v restauraci na náměstí velmi organizován. Piju pivo, zároveň do sebe cpu namazaný chleba z domova a dolévám vodu do všech láhví.. po zmatených cestičkách vykličkuji z vesnice. Skvělý pocity.. do té chvíle, než mi došlo, že jsem si v hospodě (v euforii nad svojí efektivitou) nechal hůlky!!:). Rychle, co to jde mažu zpátky.. právě včas. Hůlky už jsou sbalené a chtějí si je odnést organizátoři. Za sborového smíchu s pocitem úlevy a s dalším cca kilometrem v prdeli:), opouštím tentokrát na čisto Tunte..

Krásné Tunte.. skvělé pivo.. a zapomenuté hůlky

Drobné lezecké vsuvky 


Uklidňuji se tím, že je skvělý, že daří takhle na začátku .. a že se to tím pádem brzo uklidní:). Konečně objevuji krásu neexistující trati a v podstatě azimutové přibližování ke Garaňon. Pomalu se ve třech blížime k hoře, navigace ukazuje cca 4 km do kontaktu (do stanice) a před námi hora jako kráva.. tak jsem to pochopil. Bude se šplhat.:) bohužel začalo drobně pršet, dělá se mlha. Navigačně velmi nevhodný okamžik, máme šplhat průrvou podle potoka ostře vzhůru, ale v té mlze není vůbec jasné jestli vlevo/vpravo, dál/blíž .. a navigace skáče jako pominutá:). Nejhorší je, když se nehorolezec někam s vypětím vydrápe a zjistí.. že je špatně..:).. některé pokusy byly vyložené jednosměrky, končící jako slepá ulice.. sestupy po zadku.. nebo v traverzu dávají nohám zabrat. Při jednom takovém přemístění jsem si na prsou poničil Salomon flašku..a tak se přidal další rozměr bojovnosti. Nedostatek vody a ja budu mít na trasu ještě o 1/2 litru méně..
Začíná pršet, mlha a tím pádem těžký výstup na Garaňon

Nevím, kde se bere ten optimismus:), ale jsem v klidu.. říkám si.. teď to nějak doklepeš, v další vesnici koupíš 1/2 láhev vody. Když se dostáváme na cestu, zrychlím a na stanici jsem ještě za světla.. rychleji proti optimismu a víc jak 4 hodiny před cut-off. Chystám se na noc. Dělá se zima a tričko s rukávem chybí.. nevadí mám rukávy.. co je horší, při manipulaci s čelovkou se mi zlomil držák baterie. Mám sice scotch pásku, ale ani po slepení čelovka nesvítí:(.. prší, mlha, tma.. a já mám jen jednu čelovku..Američané říkají výzva, já bych řekl průšvih:). To budu vidět zase úplně kulový.. naštěstí stanici opouští skupinka 4 Španělů.. musim se jich držet, oni jsou rádi, nemají dost baterií a tak navigujeme jen dva, ostatní zase koukají na cestu.. tim pádem jsme na další stanici-- i přes  malou viditelnost brzo ráno.


Rychle jím, ošetřuji nohy a na 45 minut spím. Super! Ve vesnici není blízko obchod a tak vyrážím do žáru ... stoupám opatrně i když co to jde.. tak ty 3 km/h..:), šetřím vodou, tak za tři hodiny jsem nahoře:), začínám toho mít dost, voda mi vydrží tak do El Risco, tam podle mapy není žádná hospoda.. nezbude než žebrat:). Předchází mě známá dvojice z minulé noci, chvíli se bavíme a oni říkají, že jeden z těch kopců je technicky silně náročný.. přeju si, aby to byl tenhle.. je světlo a pořád mám ještě nějakou vodu.. ale kdepak.. i když sestup byl občas osmekaný a v bujné vegetaci.. jsem si skoro jistý, že to těžké mě teprve čeká. 

Konečně nahoře a šup na stanici!

Bez vody první kopce druhého dne a k El Risco


V El Risco (cca 118/120) jsem skoro bez vody. Nicméně je otevřený místní bar, kde vypiju dvě piva, koupím vodu i malou 1/2 litrovku:). Jsem zase plný sily a cítím se ve zpátky v závodě .. doslova v plné polní:). Říkám si, když vydržím přes noc 2.6-3.0 km za hodinu, tak mám denní limit a zbude i na hodinu spánku a údržbu nohou:).

Za vesnicí začíná úsek označovaný organizátory jako "nejasná/nezřetelná :( stezka, což mohu potvrdit:). Postupně v těžkém terénu mezi velkými kameny, vysokou trávou a náletovými keři klesání cestu nahoru..

Musím pořád korigovat navigaci, slunce zapadlo a ve vysoké trávě není vůbec nic vidět. Za chvíli zjišťuji, že jsem ve svém úsilí minul traverz a tak asi 200 metrů musím sestoupit a hledat odbočku vpravo. Jenže když jsem ji našel a kousek jí následoval přivedla mě pod prudkou skálu. Mapa říká.. nejasná stezka.. následuje kamennou průrvu:). Přede mnou nefalšovaný horolezecký výstup, rozdělený do několika sekcí.. Pepr to hodnotil jako horolezec na stupni poctivá trojka:).. no po 120 km, a s těžkým báglem, sám.. bez horolezeckých zkušeností.. Už jsem přeci jen stařík, ale jsem na světě rád, odpovědný otec od rodiny.. lehce, alibisticky zkouším a sjedu dolů... Kdepak!!! Koukám dolů po srázu po nějakém světýlku.. nikde nikdo.. a tak po chvíli těžkého rozhodování, to otáčím a opatrně sestupuji dolů..

Až úplně dole potkávám skupinku, nabízejí, že můžu jít s nimi.. ale už jsem zlomený. Už jsem ten výstup zkusil sám a mám velkej strach.. sejdu na konec vesnice, kde prozíravě parkují pořadatelé a záchranka. Prý až projde poslední závodník (prý za hodinu), tak mě hodí na autobus do nejbližší vesnice. Nakonec tam klepu kosu pod svoji termo fólií až do 4:30 ráno. Je to konec konců jedno. Objedeme kopec a jsme v Giia, kde je občerstvení/stanice.. mimochodem nemají ani čaj, ani kafe..jídlo mizerné.. ale autobus jede do Las Palmas za 20 minut. Vypiju dvě sklenice Pepsi a valím:). Teda po náročné noci by mě to moc neobčerstvilo:).

Naštěstí na autobusovým nádraží mají automaty na vynikající kafe!!:) i v Las Palmas je mají:) a tak když v 8:30 ráno jsem autobusem dokončil okruh kolem ostrova jsem skoro:) v pořádku..tedy chodidla mám už tradičně zrasovaná, v hlavě pořád přebírám svoje rozhodnutí.
Vnitřně to beru, že jsem nevzdal, ale odstoupil.;)

Z mého lamského pohledu (člověka, který zbytečně nevyhledává překvapení na trase) Je škoda, že při briefingu, místo aby nám povídali, kde je na mapě sever, jak je označená stanice.. mohli raději promítnout obrazy nafocených těžkých míst, s radami kudy:)... nebo pokud se něco dalo obejít a bylo to povolené.. tak by taky měli říci kudy a tak. Nebo se poučit od Olafa a v každé vesnici domluvit aspoň jednu hospodu/bar/cokoliv, kde by měli otevřené přes noc, dát to do informací pro všechny. Taky neznačené úseky ve skalách (s přirozenou odchylkou v GPS) zbytečně podle mě zvyšují náročnost, obzvlášť v noci .. proč nedali jasné fáborky/odrazky na pár kilometrů, nebo proč v těch lezeckých úsecích nedali pár metrů lan:)..

Nevím:), buď to nestihli/nepromysleli.. nebo to byl záměr, aby prošli jen ti nejtvrdší:), ale zase proč to neřekli na rovinu pro Honzy, kteří čekali náročnost na úrovni TGC, jenom, že to bude 2xdelší:). Při neexistující trati (track dali pár dní před závodem) jsem se dokonce domníval, že velký kus závěrečné poloviny bude totožný s TGC. 

Závod je to opravdu náročný a věřím, že do dalších ročníků to pořadatelé doladí..:), rozhodně to není v této podobě běžecký ani skyrunningový závod, ale spíš takový adventure/survival.. Má své kouzlo, které by mohlo být i větší, kdyby v řadě úseků (co jsem prošel) trať vedla po stezce (a ne bordelem o 300 m dál) a člověk se mohl kochat výhledy a ne se prodírat hustou vegetací. Ale to je jen pohled zážitkového rekreačního běžce..:)

Nechci aby to vyznělo nějak špatně. Pro mě to byla taková mimoběžná volba závodu. Stejně s Cimrmanem si mohu říci-- tak tudy pro mě ne:)! Ale i tak to bylo pro mě krásné, poučné a inspirativní.. cítím se jako dobrodruh, ale zodpovědný :). Hodně věcí jsem se naučil, hodně dobrých rad získal od Palonce a Pepra, něco i úspěšně otestoval na závodě.. a hlavně, i když mě to mrzelo, měl jsem dost sil, jídla a vody a motivace.. přesto jsem dokázal s rozumem ohodnotit svoje horolezecké možnosti a vrátit se zpátky.

Sice únor bude kilometrově velmi slabý, nemoc a zkrácený závod, přesto věřím, že je pro mě skvělým impulzem do dalšího pobíhání, tréninku.. něco jako živá voda..

Všem díky za povzbuzení a milá slova.. teď už se těším, jak doma zase začnu probíhat:).

Všemu zdar! Našemu úsilí, pokusům, omylům .. a hlavně ultra!:)

12:)
PS. Na pár místech, kde jsem mohl jsem fotil.. zkusím sem dát brzo fotky, ale nemám s sebou počítač.. a všechno jsem si poctivě naťukal na telefonu..podle své zásady, aby ty moje zážitky byly čerstvé, neohlazené časem nebo autocenzurou.:)

Nacvičoval jsem průchod cílem, ale .. asi to nebylo moc pečlivé

neděle 19. února 2017

My rifle, my pony and me..:)... aneb vzhůru na čundr kolem ostrova kanárů!

Na svoje poměry jsem si delší dobu nic nenapsal. Proti "normálu" mám v podstatě 1-2 zápisky mezeru:) a tím, že si píšu primárně pro sebe je jasné, že se něco "stalo"...:(..

Před 12 dny na mě všichni usilovně plivali viry a bakterie, až mě to sklátilo k zemi.:).. Možná to taky bylo přiživené tím, že každý z nás (včetně mě) má tendenci se domnívat, že je že železa, nebo aspoň ze železných pilin. Proto není nic lepšího, když si občas musím(e) uvědomit, že moje tělo říká (a křičí).. odpočiň.. zpomal.. soustřeď se jen na to podstatné..

A tak jsem se minulý víkend sotva hýbal, potil se tak, že jsem za noc se musel 5x převlékat.. Během celého týdne jsem kašlal jako abonent tuberkulózní léčebny.:). Ještě teď kašlu:(, ale víra v moji "imunitu" získanou v dětství a utuženou "selským" způsobem života -- mi dává věřit, že do závodu budu OK a že nakonec všechno dobře dopadne. Ta víra a touha po dokončení je zase na stupni 12 ze škály 1-10..:).

--- malá odbočka ---
Ten globální boj proti bakteriím, antibakteriální mýdla, speciální přípravky na WC, krémy na ruce .. to mě nikdy nebralo (navíc v USA ten "boj" vypadá obzvlášť směšně a má podle mě negativní efekty na zdraví děti, alergie, apod. Plně souhlasím s George Carlinem -- doporučuji si poslechnout jeho zábavnou show "- fear of germs" [zvlášť ta hláška, kdy říká, že si po záchodě myje ruce, jen když si je pos***:)], Je to skvělá reflexe mého dětství, kdy jsme chytali nitěnky rukama a brodili se přitom u výpusti městské kanalizace, v rybníku v bahně sbírali pijavice, překusovali žížaly, atd.. Například díky tomu jsem zdárně přečkal i záškrt:).
--- konec odbočky ---

Zase jsem "statisticky" zabalil zavazadla .. Tedy v příručním zavazadle mám úplně všechno, co nutně potřebuju na závod. I kdyby mi zašantročili velký kufr, tak můžu ve finále běžet jen s tím, co budu mít u sebe. Vždycky mě udiví, že se všechno podstatné se nakonec dá poskládat do malého příručního kufru.. Tady je fotodokumentace, jak to šlo za sebou a mám v kufříku..

Rozložené na zemi
Postupně rovnané do příručního zavazadla
Když o tom tak přemýšlím, tak jsem připraven. V podstatě se není na co vymlouvat,. Kašlu? Kdo nekašle.. Jsem unavenej? Kdo není..:).. Před startem budu mít sice méně kilometrů naběhaných (fyzicky), ale mentálně jsem udělal maximum. Dokonce jsem si sám připravil mapy do navigace, procházím a plánuji si trasu. Utěšuji se tím, že méně naběhaných kilometrů zvládnu:).. -- nejedu tam soutěžit o čelní umístění:), a tak bude důležitá moje pohoda, vyspání, vůle po dokončení a i určitý "hlad" na běhání.. který naštěstí ve mně každý den roste..

Držte mi palce. V pondělí brzo ráno sedám(e) do letadla a ve středu v 9.00 to vypukne. Už mám v sobě usazenou i písničku/písničky na závod.. takže je mi jasné, co si budu zpívat do kroku do kopce a do běhu s kopce:).

Všemu zdar! Našemu nadšení a ultra .. zvlášť!

12:)

sobota 4. února 2017

Vývoj batohu -- Pořád se něco děje.. aneb, na Hromnice.. všeho více..:)

Jedna z věcí, co mě trochu mrzí je, že v denním boji o každý km a vyběhnutí většinou nezbývá čas, abych si připomenul důležité (a někdy hodně veselé) okamžiky svých denních bojů, ale věřím, že si je snad sám budu dlouho pamatovat. Když jsem minulý týden omluvně vysvětloval Ance ".... hele byly to šílené šoky, například z dlouhého běhu jsem se musel vrátit, protože mi volali z VZP a já jsem musel nastavit/změnit moji nejmilejší manželce přístup na portál,.. pak jsem byl na služebce".... prostě --- samé výmluvy, že:) -- "..skončil jsem u 90km.." A ona ve smyslu české klasiky mi odpovídá, .." Ale to jsi běhal dobře.. to jsou ty důležité první vlaštovky"..:)
 [V takové chvíli já okamžitě slyším původní repliky... "Mám na mysli tu pěknou čtyřku z dusíku, nebo ta rovnováha na páce, že? To jsou ty první vlašťovky." ...:)]

Ale jo, ono naběhat, když v zaměstnání zuří období reportingu a když my musíme nejen sepsat a vysvětlit, co všechno jsme vybádali a kolik věcí jsme koho naučili, ale zároveň přesně určit a přiřadit, které sponky, papíry a součástky počítačů jsme k tomu použili:).. Taková činnost nutně posunuje běhání trochu na okraj časového spektra, speciálně, když v ještě čase rezervovaném na běh vyhazuju a vyhrnuju sníh.. Ale o tom to je.:).

Pak často večer v práci zjišťuji, že nemám s sebou třeba běžecké kalhoty, čepici, čelovku... nebo tričko... ale nakonec to "nějak" člověk překlene.. a já běžím údolím domů po tmě, v zimě a ledovce ... a říkám si "maminko.. ty to vidíš!!!"..:)... Tedy, víte jak to myslím, věřím, že právě ten dnešní běh je ten nejdůležitější, který formuje moje odhodlání a vůli:)..

--- připomínková odbočka ---
A vždycky mi to připomene starou motivační pasáž od Běžícího Stína, kterou mám nalepenou hned vedle 1.monitoru mého počítače:
...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t....
--- konec odbočky ---

Jakoby toho nebylo málo, tak jsem se snažil doladit poslední věci se svým batohem. (ano, ano černé pivo!). Honza Bartas má hezký zápisek, přehled a milý pohled na (nákupní) evoluci batohu.. Já bych si dovolil trochu (r)evolučnější aktivní vývojový pohled..

Abych to patřičně uvedl. VS je nejen jeden z mých nejlepších kamarádů, ale zároveň správný borec, který svým ponoukáním vlastně začal a způsobil řadu mých eskapád... Když jsme spolu poprvé běželi, tak se jen tak mimochodem zmínil, že dostal nějaký levný batoh na testování, ale že mu vůbec nedržel na zádech, že byl na prd. Tak ho hned rozpáral a přešil, přidal pár věci a teď je skvělej:)..

Nevěřím svým uším... Párat a přešívat batoh? Vylepšovat ho? To se dělá? To musí být asi hodně náročné, asi jen pro horolezce a znalce .. Ale Pavel, mi vysvětlil, že ze starých batohů, kalhot.. vybavení, se dá použít spousta různých pásků, přezek, šňůrek, gumiček, brzdiček.. A když je člověk ještě nemá, tak je potřeba vyrazit do "horské švadlenky":).. a koupit si je.. Slovy VS udělat/doladit batoh, tak jak to tobě vyhovuje, je k nezaplacení, protože pocit, že máš svůj nejlepší batoh na světě..:), a to ti nikdo nevezme..

Zní to jednoduše, jenže včera není dnes, Valdauf není Gott, Liberec není Praha.. a "horskou švadlenku" abyste po Praze lupou hledali:). Ale jsou tu!! [například Kutil na Újezdě, nebo i Hornbach (!) nabízí zajímavou selekci levných přezek, pásků, šňůrek, pružných provázků, brzdiček, sponek, karabin apod.] A tak i já jsem se vrhl do předělávání, dolaďování.. a mám (podle sebe) naprosto nejlepší batoh. Jak jinak:). Ale neměl jsem na výběr. Propozice dlouhých ultra mluví jasně.. Povinnou výbavu, minimálně 1.5l vody..

Na TGC, 360 degree je potřeba kromě hromady jídla, minimálně 3l vody, Žďárského pytel, malou elektrárnu v baterkách, dvoje čelovky, nepromokavou sadu oblečení, atd...Ale.. Ale můj (upgrade) báglu to všechno umí! Je to pravá evoluce jednoho batohu..

Verze 0 (zakoupena v obchodě) má po stranách 2x 0.5 litru bidony. Jednoduše zlepšeno ve verzi 0.12, -- bidony zvětšeny na 0.75 litrů. V nouzi se dají použít i litrové, ale lehce mi o ně drhnou ruce, chtělo by to posunout dno pouzder na láhve níže [Možná příště:)].

Ve verzi 1.0 jsem přidal extra zip po celé délce, výrazně to zlepšilo a zrychlilo přístup do spodní části batohu, kam jsem si mohl dát oblečení (povinnou výbavu) a nahoru jídlo, doprostřed čelovky.. Skvělé, ověřeno letos na Rondě.

Verze 1.5 získala větší množství nášivek, popruhů, oček, na které se dá téměř všechno přichytit.

Vývoj od 1.0 k verzi 1.5

Verze 2.0 má extra popruhy k zachycení dodatečných lahví vepředu (sedí skvěle a vyvažují parádně batoh) a verze 2.2 má ještě přídavnou extra kapsu na oblečení, k dispozici je další menší extra kapsa (nepromokavá) primárně na část lékárny, telefon, doklady, kapsu na odpadky, atd. [Mezi námi, nechápu, proč sériové nevyrábí verzi 2.2, nebo moji budoucí verzi 3.4..:), takový vymazlený batůžek to je:)]

Detaily poslední verze 2.2 s litrovými bidony (použiji jen 0.75)
Mezi námi, ony ty úpravy batohu mají i silný mentální význam. I já, prostá nezkušená lama.. se díky tomu připravuji se na to, že budu hodně dlouho odkázán jen sám na sebe. K tomu slouží moje cvičné pobíhání s "plnou polní" po údolí, abych zjistil, kde to drhne, jak to skáče, co utáhnout, co povolit, co přesunout.. a co -- jak říkají němečtí sousedé --"stranou ležet nechat muset":).. Určitě nejlepší strategii bude optimalizovat váhu, mít co nejlehčí batoh, co nejmenší množství materiálu, v duchu veverkovského horolezeckého hesla "materiál je brzda výkonu":).


V této chvíli plánuji, že poběžím s dvěma 0,5 litrovými lahvemi vepředu, dva menší 0,75 bidony budu mít vzadu, a pokud možno "prázdnou" 0.5 litrovou PET lahev v přídavném batohu. Samozřejmě bude důležitá rekognoskace terénu, zjištění možnosti nabírání vody v civilizaci, ale i v potocích..


Na Hromnice mi v e-mailu přistála od organizátorů zatím jen dílčí informace o stanicích, profilu a vzdálenostech. Bohužel, zatím žádná trasa.. Ale přeci jen.. už koukám na ostrov a přemýšlím kusy se tak asi tak poběží..

 


Už vím, že můžu mít na trasu dva drop-bags, které budu mít k dispozici na třech stanicích.. Zprovoznil jsem skvělé mapové iPhonové aplikace (vedle wikiloc, je packet earth naprosto luxusní), potáhnu powerbanku, náhradní baterky budou v báglech..



Těším se silně. Bude to krásná před-jarní dovolená v horách.. Bude to přesně jako v pohádce..."Volejte sláva.. A pět dní se radujte!::)...

Všemu zdar! Našemu úsilí, naším skvělým báglům a kamarádům zdar!

12:)

PS. Na mailové dotazy na nějaké ty "lamské" rady pro kočku:).... si dovolím odkázat na jednu skvělou věc. Asi každý kdo běhá po čase zjistí, že nezáleží na pracím prášku a jeho množství.. Běžecké hadry prostě začnou po čase (silně) páchnout:). Moje nejmilejší manželka objevila a máme vyzkoušené.. Tenhle přípravek přidejte čas od času ke svému prášku.. Nechte pomalý (eko program) při praní na 40C.. Zápach je pryč.. Ať nám to (voňavé) běhá..:

neděle 22. ledna 2017

Začalo odpočítávání, aneb připravuji se na kleště..:)

Každý den nějak nedočkavě koukám, kdy se dozvím trochu víc o mé nejbližší akci.. TCG 360 degrees... A v tom mi přistál na počítači hezký mail..



Motivační obrázky, nicméně mi opět nic neřekli, tedy vlastně řekli:). Netuším, sice kudy se běží a rád bych si tu trasu aspoň mentálně zažil co nejvíc, promyslel si různé záchytné body a scénáře. Nevadí. Ale už vím, že bude 5 stanic a to mi vychází cca 44 km vzdálenost mezi nimi. Takže v mém podání to vidím jako hezkou dovolenou v horách, jako skvělý vandr.. Samozřejmě to úsilí na mé straně bude nesmírné, abych stačil časově limity.


Z Čech na TGC, co já vím, míří dva skvělí ultra běžci, Pavel Paloncý, kterému se teď houpá čerstvý skalp a druhé místo ze 460 km dlouhého brutálního závodu na britských ostrovech a Petr Míl, který umí běhat sakra rychle a dlouho .. a má neskutečný zkušenosti že závodu typu advanture :). Tak chlapci budou útočit na přední umístění a já.. to budu jistit zezadu..[myslím ta hodně zadní umístění:)]. Moje pozice je analogická sedmé rotě.. ze zadních řad budu pomáhat oběma reprezentantům brát ostatní týmy do "kleští"..:), aby Češi byli vidět nejen vepředu, ale i vzadu:)..

Příprava z mé strany vrcholí i logisticky. Už mám ubytování, letenku .. A v posledních dnech pilně pracuji na upgrade svého báglu, myslím si, že se černé pivo postupně mění na silný Guiness speciál:). Různě promýšlím a připravuji si nášivky, příchytky, prostě flexibilita maximální.. Ale i moje "příprava" se snad stabilizuje.. i když tenhle týden kilometrově stál za prd:), ale po stránce úsilí a boje se dostávám nahoru..

Myslím, že to nejlépe zachycují drobné střípky hovorů a zážitků..


  • Naše paní vrátná byla celá unesená, jela po noční autobusem do Modřan.. na Barandovském mostě mě vidí, jak běžím... jak figurka z reklamy na Duracell baterie:) ... ale souboj s autobusem (pochopitelně) prohrávám.. Jenže na druhé straně na Dvorcích, když ona dobíhá a přestupuje do tramvaje, tak kde se vzal, tu se vzal.. Honza míjí tramvaj a pádí do práce. Paní vrátná nadšená..:)
  • Tuším ve úterý/středu, když kulminovaly mrazy, hodně pozdě běžím z práce, nevzal jsem si bundu(!) a tak mám přes dvě trička teplákovou budu z fitka:)... Šílená zima, ale zároveň.. na nábřeží děsná krize.. útroby šílí:).. nutně potřebuji WC. Nakonec v nouzi nejvyšší, vstupuji na lázně na lodi a jako naprostý zoufalec procházím mezi nahými těly na toaletu. Když už nic, tak věřím, že tohle mi jistě pomůže k dokončení:) TGC..
  • Držím přípravu v duchu přípravy na Rondu. Je potřeba je běhat v poledním žáru:).. a trochu intenzivněji v kopcích. Protože kopečky v trailu jsou jako zrcadlo, bez nesmeků ani ránu.. Běžím si takhle vesele z kopce, proti mně se přidržuje mladá rodinka zábradlí a různě "bruslí". "Tatínku, proč ten pán nespadne? Proč mu to neklouže"? ... "Pán je horolezec! Má stoupací železa!"..:)... "A proč my nemáme 'spací' železa? :).. V tu chvíli jsem s sebou málem seknul a smál jsem se ještě kilometr potom...

Ale je potřeba to brát pozitivně.. A zase ne tak moc vážně:)

  • Pár dní před tím, při svém pravidelném rituálu na Ctiradovi,, Poskakuji, ruce do písmene V, jak Rocky a řvu.. "Rondááááá" .. "Velkej kanáááár" !!!.. a běžím pryč. Předbíhám dvojici a slyším, jak se žena ptá.. "Co to křičel o rundě a o kanálu?.." :)

LOL.. No je vidět, že hluchota boří předsudky a pomáhá nám si k věcem najít tu správnou polohu..

Tak všemu zdar, naším snům a ultra zvlášť!

Ať nám to běhá!

12:)

sobota 14. ledna 2017

Leden čas dárků ... a technické kontroly..:)

Normálně televizi skoro vůbec nesleduji.. ale v období vánočních svátku se nedalo uniknout. Koukal jsem s rodinou na (neskutečně slabé) pohádky v duchu známé Cimrmanovi frustrační kompozice, kdy se prvek očekávání střídal s prvkem zklamání:)... a v přestávkách mezi pořady jsem se dozvěděl, že nejlepší dárky, které potěší staršího muže jsou pochopitelně přípravky Corega na zubní náhrady, kloubní výživa Proenzi 3+, nebo Klokan.. Korunou všeho bylo pro mě zjištění, že to po čem starší muži touží úplně nejvíc je Prostenal, a pokud to není Prostenal, tak je to Prostenal Forte:)..

Naštěstí.. naštěstí jsem byl podobných dárků ušetřen. Rodina ví, že já za nejlepší kloubní výživu [jako správný rolnický syn:)] považuji ovarové kůže nebo pečené vepřové koleno:) a že pivo a alkohol jsou jediná uznávaná anestetika:).

Nicméně, jsem zodpovědný starší muž, který má trochu nezvyklého koníčka.. a tak každý rok v lednu pro získání zdravotních potvrzení podstupuji celkem důkladnou "technickou" kontrolu. Moje obvodní lékařka je (díky ji za to!) je velmi pečlivá a tak nejen, že mě proklepe, poslechne a celkově vyšetří, ale natočí mi EKG, udělá mi velmi detailní rozbor krve, moči i stolice:).. a můj urolog (Dr. Ptáček) mi k vyšetření mého "ptáčka":) udělá navíc všechna související vyšetření včetně sono břicha.. Připadám si jako staré embéčko na stanici technické kontroly:). Možná je to zbytečné, ale já jinak (zatím-ťuk-ťuk) k lékaři nechodím.. a tak mám aspoň dobrý pocit, že jak podvozek, tak i motor a karosérie zatím vyhovují a můžu se účastnit svých oblíbených závodů..

------- malá odbočka ------------
[Teď vážně.. Pokud je vám víc jak 40-45, určitě, určitě doporučuji absolvovat pravidelnou technickou kontrolu:).. Pokud je vám jako mně 50+, tak si myslím, že je to téměř nutnost... Už jen pro váš klid.. Stát se může cokoliv, ale aspoň má člověk dobrý pocit, že něco nezanedbal]
------- konec odbočky -----------

K těm dárkům. Nevím, jak u vás, ale u nás je to těžký.. Slovy Zlatana Ibrahimovice.. "Co bych kupoval svoji manželce za dárek? Vždyť má všechno! Má Zlatana!" :)

Tak pochopitelně, stejně může uvažovat moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko..:).. Co by mi měla kupovat za dárek? Vždyť mám ji! :).. A tak nakonec takové ty nejlepší "běžískovské" dárky si člověk stejně koupi sám.. Například výbavu na TGC 360 degrees..[např. ultra lehký Žďárského vak, 230g (nepotáhnu přeci stan), atp.].

Nebo nový komutační batoh, do kterého se dá složit i oblek! Čekám, že mi dorazí každou chvíli! :)..
video zde

Ovšem, když přijde řeč na závodní bágl, je ticho.. Pohledem na požadavky na povinnou minimální výbavu na 360 degrees -- namátkou: 3l vody s sebou, oblečení, jídlo, stan/ždárák, atd. by bylo celkem logické, abych si koupil nějaký nový, lehký, expediční běžecký batoh.. Jenže.. jenže.. moje "černé pivo" se mnou absolvovalo už tolik.. to mu přeci nemůžu udělat! A tak přemýšlím, co přivážu zespoda, co ze strany, co dám dopředu, co dozadu.. Abychom i tohle dobrodružství mohli absolvovat spolu.. Ta vazba a vděčnost věcem, které mi sloužily a pomáhaly.. mi přijde celkem zásadní (i pro úspěch takového podniku). Vidím to jako paralelu k tomu, že člověk nehledá neustále tu nejmladší a nejatraktivnější partnerku.. Stejně jako ve vztazích, tak u běžeckého báglu vnímám ty společné chvíle, zážitky, krize a vítězství..:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, plánům.. a ultra zvlášť!

12:)
PS. Přes víkend plánuji testovat nové úpravy "černého piva".. Je to fakt vymazlený batoh. Myslím, že se to posunuje správným směrem..:).

pondělí 2. ledna 2017

Vzhůru do 2017! Aneb závazkové hnutí ke 100.výročí Velkého Října:)


Nevím jak vy, ale já už zase uložil starý excel se záznamy svého pobíhání a připravil si novou, nepopsanou tabulku. V prvních letech svého běhání a boje o ultra jsem se snažil na Nový rok běžet nějaký pěkný, motivační (nejlépe ultra) běh... aby mi to nastartovalo sezónu a pokud možno vydrželo do celého roku..

Jak jsem starší, tak jsem pochopil moudrost zkušených bojovníků, kteří dokáží využít důležitý okamžik a neutrácejí síly zbytečně... Tím myslím i 1.1.:)... Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko dřív (daleko víc a lépe) snášela moje specifické formy oslav Nového roku, kdy jsem se na 5-6 hodin někde "zaběhl"..:). Ten zkušenější ve mně ví, že je daleko moudřejší jít s (línou) Deri na "hodinu" ven, vrátit se už za 1.5 hodiny:) a pak být doma... Všichni tím pádem získají dojem, že běhám méně, že přeci jenom snad dostávám rozum:).. A já si (zkušeně) v dalších dnech pokaždé při cestě do práce/z práce "maličko" zaběhnu, nebo třeba i drobet víc:). Netrpěl jsem v práci přeci celý podzim zbytečně!! Ted přichází ta pravá běžecká a tvůrčí volnost -- ale nemusí to každý hned vědět:).

Těšil jsem se na tohle období dlouhou dobu - určitě celý podzim. Vím, vím, že každá další "sezóna" mého usilovného pobíhání je svým způsobem náročnější. Jednak jsem přeci jen starší:) a jednak se chci podívat a proběhnout se na hezkých místech -- a to je často spojeno s náročnějšími trasami, požadavky..

Především pohledem do kalendáře je potřeba si uvědomit, že rok 2017 je stým výročím Velké říjnové socialistické revoluce .. a při běhání bych to já -- stará struktura, pravidelný účastník letních pionýrských táborů a spartakiád:) -- měl vzít v potaz.

-- malá odbočka ---
U nás na pracovišti před lety vznikla potřeba cíleného kurzu "komunistické ideologie" pro americké studenty. I přes velkou poptávku nakonec vyplynulo, že kurz neměl kdo učit.. musel jsem já:).. i když jsem původní profesi matematik, byl jsem jediný, kdo daný obor ovládal... Mám státnici z marxismu leninismu a jsem asi jeden z mála, kdo si podobné věci nejen pamatuje, ale umí si z nich i po letech udělat legraci, ocitovat tu a tam vhodné verše, Leninovy dopisy, zazpívat budovatelské písně a vzpomenout na socialistickou kinematografii, symboliku, atd:)
-- konec odbočky ---

Motivován tedy odkazem Velkého Října jsem vzpomněl na úlohu běhu, jeho zosobnění v časech minulých:). Vy si to už nepamatujete, ale mladí lidé v socialistickém filmu vždy běhají.. Pokud jdou do práce, tak rázně vykračují, na pracovišti nadšeně pobíhají.. Při běhu a pobíhání se ovšem málokdo z nich zadýchá.. (což je velmi inspirativní).. a k běhu to svádí přítomné ženy a dívky, nejčastěji oděné v národních krojích nebo alespoň v košilích svazu mládeže. Láska patřila k mladí, stejně jako mládí k socialismu a tak zamilovaní mladí lidé běhali na březích řek, po lučinách, po lesích (borech) i po skalinách, někdy i po (družstevních) sadech... Dívky se s často zachytávaly kmenů stromů a točily se kolem nich -- možná právě proto, aby daly šanci pronásledovatelům a mohly být chyceny.. :)
Samozřejmě k tomu všemu patřilo nadšené výskání (ale ani při něm se nikdo nezadýchal!) -- které zdůrazňovalo nadšení z běhu, lásku k vlasti, k socialismu a možná i šance budoucího partnera..:).
Tady bych zdůraznil, že v socialistickém filmu neběhala jen zkažená mládež, ta někde v ústraní plánovala, jak bude škodit společnosti -- kula pikle a pokud šlo o nebezpečné/protřelé škůdce socialismu, tak ti měli na hlavě ještě imperialistický klobouk a kouřili doutníky (=vrazi z Wall Street(u))...

V přípravách na rok oslav 100. výročí jsem proto usoudil, že je potřeba se k problémům postavit čelem [jak jinak. Soudruzi se vždy k problémům stavěli čelem, že?:)] ... Mládí je pryč, ale třeba by činnost patřící k mládí (tedy běh, viz výše) mohla drobet napomoci pozastavit ten neúprosný zub času..
[Znalci v této souvislosti ocení budovatelskou píseň "Mladí jsme všichni, šosácký Západe.. Mladý je každý.. komunista...":)]...

Tedy rozhodl jsem se že stejně jako mladí úderníci a hrdinové, budu v nadcházejícím roce běhat po lučinách, borech a po skalinách... Upřímně, na pronásledování děvčat v krojích se už necítím [a taky by mi to doma zakázali stejně, jako soudruhům návštěvy nedělní mše:)] ..

I když je to silně provokativní (a mám splněnou kvalifikaci) -- rozhodl jsem se nehlásit se do loterie na Spartathlon. Pravda, oni by mě sice s vysokou pravděpodobností stejně nevytáhli.. Ale kdyby náhodou ano:), tak bych většinu roku musel trénovat na silnici a i když je to legendární záležitost ... není to můj sen. Uff.. Ta úleva, si to přiznat. Navzdory symbolice, kterou jsem k tomu vkládal.

Budu běhat tam, kde mě to těší.. i když to bude o hodně, hodně těžší než na rovné silnici. Můj oční lékař by o tom mohl vyprávět:)..

Jaké jsou moje plány?

1) Koncem února se vrátím na Velkého Kanára, abych si připomněl základní matematickou poučku, že 360 stupňů je kolem dokola..:)

2) Na konci dubna se pojedu proběhnout kolem Temže.. Logisticky náročnější výprava, ovšem.. podle řek, přes klasický Oxford heritage trail.. Který akademický pracovník by nechtěl končit na půdě posvátné Oxfordské university, že?:)

3) Uprostřed května navštívím naší Los Alamoskou "buňku" a proběhnu se s nimi na trať legendární Jemez 50 miles. Je to známý a oblíbený slalom mezi chřestýši a medvědy.. S pivem v ruce a s ohněm v žaludku (přeci jen místní chilli je vyhlášené).. a s kamarády Stínem, Veronikou a Michalem to bude velmi zajímavá společenská akce.. Taková vzpomínka na známou dvojici Los a Lamos:)...

4) Maličko odpočinu, ale jen maličko.. a vyprávím se na místo činu do Dolomit, tentokráte snad v lepších botách:), zabojovat s extrémní tratí, zkusit vyzvednout zavěšený pytel..

5) Sice jsem si říkal.. Jasné pravidlo dvakrát a dost.. Ale.. Ale.. Ale.. Ronda (a mám slzu v oku, když to říkám) je můj srdeční běh. A tak.. tam půjdu zas. Zas se tam budu trápit, radovat a nadávat:).. a zkoušet to znova doběhnout a pokusit se to dát pod "par".. tedy pod svůj věk, pod 54 hodin:)..

6) Ještě váhám s programem na podzim.. ale sliby se mají plnit (nejen) o Vánocích.. tak uvidíme..

7) V koutku duše optimisticky věřím a doufám, že mi ještě zbudou síly na podzimní 24h.. ale to má čas..

Závazkové hnutí jsem tedy začal, nástěnky jsou připravené.. Rok oslav Velkého října může začít!:)

Všemu zdar! Ultra a (mladistvému) nadšení.. zvlášť!
Ať nám to běhá!
12:)