Jak jsem (ne) "ladil" před testovacím maratonem, aneb ultra je ultra:)

Mentální příprava na závod, část 1

Po 1/2 maratónu v Braníku jsem měl ladit "formu":), ale nalinkovaný běžecký plán se u mě často neúspěšně pere s košatým stromem možností, které přináší každý den..

V minulém týdnu mi totiž napsal velký Petr V., aka TB, jestli bychom spolu neoživili naši tradici nočních pivních běhů, pevného základu přípravy (v iTB) na dlouhá ultra:). Jako tradičně, něco kolem 50+, s čelovkou a pivem:). Tím pádem se nakonec moje týdenní kilometráž posunula nad 106 km a to mám 7.4. běžet v Bratislavě maratón... Ale trenérka jen moudře pokývala hlavou a řekla, že Bratislava není závod na který trénuji, dlouhý běh (navíc s čelovkou), je přesně to, co bude potřeba -- procvičit moje chatrné noční vidění.:).. a 106 je dobré číslo.. aspoň poběžím o sto šest!

K procvičení nočního vidění v terénu došlo jen částečně, už jsem téměř zapomněl, že TB je opravdu asfaltový specialista a v rámci přípravy na svoji italskou běžeckou šílenost (290+km za plného provozu v okolí Milána) zařadil do naší trasy mimo cyklostezek, nejen okrajové a okresní silnice, ale nefalšované silnice 1.třídy.. Ale postupně:).

Mentální příprava na závod, část 2

V úterý v 17:30 přibíhá TB ke mně do práce, nalehko i bez vody, s tím, že se napije někde po cestě, že je (snad!) jisté občerstvení na 28-30 km a pak ještě jedno pro mě o cca 10 km dál (slíbil jsem, že spolu poběžíme 50+, já se někde na Černém mostě nebo ve Vysočanech.. odpojím a vezmu metro. Jako správný a zodpovědný otec od rodiny mám batoh, s sebou nesu dvě čelovky, 3/4 litru vody, nějakou tyčinku a hlavně extra triko a merino s dlouhým rukávem, abych se na cestu metrem převlékl do suchého a zbytečně neprochladl:).

TP se nejdříve diví, proč sebou táhnu "expediční batoh":), ptá se jestli mám i povinnou výbavu a vařič, když jsme "hned" doma, že? Ale co, běhat s báglem potřebuji a navíc -- já jsem nezapomněl na náš oběh Lipna, kdy nám TB slíbil otevřené hospody na druhé straně přehrady.. a pak jsme to celé obíhali na rychlé pivo a vodu z potoka.:). Hrdě táhnu batoh celou dobu, na železnou zásobu vody jsem ale nesáhl celou dobu.. ultra je ultra:).

Jak říkám, sice jsem si Lipno  živě pamatoval, ale na jiné pivní běhy, které "naklikal":) TB, jsem úplně zapomněl!! Zapomněl jsem, že základem je běh po silnicích za plného provozu, kde se Petr pohybuje s bravurou sovětského regulovčíka --  mává rukama, kličkuje mezi auty, "řídí" dopravu, světla na semaforech mu nic neříkají (domnívám se, že je barvoslepý, ale nechce, aby se to o něm vědělo) a jeho slalom na silnici připomíná vítěznou jízdu Ester na olympiádě. Já za ním zmateně poskakuji, s děsem v očích sleduji, jak přebíhá v v plném provozu (pohodě) i silnice 1.třídy. Když jsem v noci na obzoru uviděl křížení s dálnicí, tak jsem se fakt bál, že buď poběžíme v "pomalém pruhu", nebo budeme přebíhat:).

Mentální příprava na závod, část 3

Ještě teď se z té urban running sekce vzpamatovávám .. Kamiony projíždějící kolem rychlostí 100+km/h mě několikrát donutily skočit do pangejtu. Ale co bych pro přípravu kamaráda na silniční závod neudělal, že? V Hloubětíne se loučím a za chvíli lezu do metra, před půlnocí už čistý v posteli, takže opravdu "hned doma":). Ale teď zase na dlouho.. na dlouho klid od nočních běhů s TB po "kulturním povrchu":), musíme tam dát klidnější úseky a raději pěšinky..

Jak jsem si minulý týden rozběhl zase krásně k ultra, tak tento týden jsem měl napsáno trochu procvičit nohy, odpočinout, zkusit běžet aspoň kousek v tempu maratonu..:).. Což je legrační, že? Já vlastně nevím, jaké bude moje tempo maratonu, protože na něj skoro vůbec netrénuji.. A měl bych odpočívat. Nicméně všichni v práci (a v mých dalších zaměstnáních) se snad domluvili a zbláznili... Poslední dva dny jsem odpočíval a spal minimálně a ani na vyklusání mi nezbyl čas. Včera jsem měl ten známý okamžik z ultra.. Američané tomu říkají.. "lowest low" .. takové malé dno:).. už jsem málem sedl k počítači a zrušil jízdenku na vlak a psal Míše, že ani náhodou:).. Že nezvládám, nestíhám.. navíc tam nic neuběhnu, tak proč? Proč tam jet?

A jako v ultra.. je potřeba vydržet. Vtipálci říkají, že ode dna se dobře odráží vzhůru:).. a já ze zkušenosti vím, že je důležité "zůstat v závodě", věřit, že se to nějak srovná.. a skutečně -- ono často je výrazně lépe. Jako by ti běžečtí bohové mě potom odměnili za moje úsilí a urputnost. Proto dneska dodělám resty, zítra po ránu si nahraji nějaký motivační play list do MP3, nacpu věci do báglu a vyrazím vlakem směr Blava.

V neděli dopoledne zapomenu na všechno, co je za mnou a budu se snažit běžet co nejrychleji.. i když není mým cílem pokořit osobní rekord, výsledný čas bude jistě to nejlepší, co jsem teď.. v dané situaci a konstelaci.. schopen uběhnout:). Žádné výmluvy!

Maratón je pro mě těžký závod, musí se celou dobu běžet naplno a už zase není tak krátký:).. Ale ultra.. je ultra! Proto běžím maratón, ale myslím na ultra!

Závodnímu úsilí zdar! Ultra zvlášť!
12:)

Jak jsem ochuzoval rodinu, aneb 1/2 maratón v Braníku

Sice po pravdě (z pohledu ultra) přiznávám, že jsme spolu s mojí manželku teprve krátce, sotva 30 let:), nicméně i za takhle krátkou dobu se už dají vypozorovat zajímavé vzorce chování. Například moje okřídlená hláška ..."Teď je to všechno hektické, těžké a náročné, ale příští týden.. to bude výrazně lepší!..:).. je (podle ní) používána asi tak 52-53x do roka. Ale jsem už těmi roky patřičně zocelený a tak tento týden, plný společenských setkání, služebních cest, nečekaných, až šílených zážitků jsem se paradoxně snažil poskládat kolem sobotního 1/2 maratónu v Bráníku.
[Na startovní a cílovou rovinku mám skvělé vzpomínky z doběhu na start oddílového závodu (Ve stínu bobra), který už se sice nikdy neopakoval, ale vzpomínky jsou i po letech stále ve mně jako živé:)]

Podle předpovědi se výrazně oteplilo .. jako správný pionýr (=vždy připraven),  jsem se rozhodl podívat se pravdě do očí a přiznat si, že maratón můžu uběhnout pod 3 hodiny jen v případě, kdyby se zkrátila trať:).  Ale zase, to rychlé oteplení je dobrý trénink na rozpálené kaňony na Western States.. a navíc trenérka má vždycky pravdu.. Proto jsem v Braníku už před 10 hodinou, natěšený se zdravím s Míšou a jsem rozhodnutý zahnat všechny svoje pochybnosti někam hodně daleko:). Po získání čísla jsem se začal rozcvičovat a rozbíhat.

Tady si na vlastní kůži uvědomuji krutou pravdu. Zatímco minule .. můj běžecký "striptýz" .. (myšleno rozcvičování a pokusy o abecedu) .. se odehrával v částečném soukromí "za keříčky":) v parku, tak tentokrát jsem se obnažoval už úplně veřejně na louce před zázemím branických otužilců.. Jjo, co by "zoufalec" neudělal pro zvýšení svých šancí.:). Nebo jak se říká.. nejhorší je to poprvé:).

Od svojí manželky jsem dostal dva základní pokyny: 1) nestoupej si úplně dozadu a 2).. Je to 21 km ne 100 mil.. tak se snaž běžet..:). Ještě kontroluji mapu závodu, nasazuji sluchátka, abych si na ten sprint vytvořil vlastní bublinu.. a už běžíme!

Kdyby to náhodou dopadlo úplně katastrofálně (i když co znamená úplně katastrofálně pro pobíhače mojí kategorie před důchod-smrt, že), zní mi v hlavě modifikace písničky od Bluesberry

             (:proboha proč má moje blues, proč má tak smutnej rým:)

             proč každá holka, co mám rád - ztratí se jako dým

             (:tohle smíchovské branické pivo, chutná jak terpentýn:)

             vrátím se k nám do hospody a utopím v něm ten svůj splín

I když bych spíš měl broukat písničku.. Když je v Praze abnormální hic.. vybíhám, co to jde a snažím se aspoň na dálku držet kontakt s Míšou a s čelem závodu. Moje tradiční vydatná "ultra" snídaně -- tentokrát párky na sádle a na chilli s brambory:) -- zase protestuje proti rychlému tempu a zkouší nakouknout z žaludku ven, co se tak zajímavého venku děje:). Podle ultra zásad držím zuby pevně u sebe, nehodlám se pracně nasoukaných kalorií zbavit bez boje... Všichni mi sice různě utíkají, ale nakonec držím plus mínus stabilní tempo. S postupujícím časem a teplotou je mi jasné, že pod 1:30 to nebude, ani kdybych pozvracel všechny lidi kolem cyklostezky:), a tak mě předbíhají "davy":) a já vbíhám do cíle relativně svěží, přesně tak jak nakázala trenérka.."Běž to co to půjde, ale rozumně.. Nesmíš se odrovnat, ani zranit.. není to závod, na který se připravuješ!":)...

Celkový čas není zase tak důležitý .. 1:31:35.. sice pravdivě naznačuje, že maratón pod 3 hodiny to v Bratislavě nebude ani náhodou.. Ale pravda je, že jsem se na tuhle metu teď vůbec nepřipravoval:).

Mám radost ze svého úsilí, nakonec i přes moje zpomalení je z toho druhé místo v poslední věkové kategorii 50-smrt:), Míša je ve své kategorii první.. takže naše umístění 1-2 vytváří skvělou dvanáctku.. co si přát víc?

Akorát doma, když zjistili, že za první místo se daly vyhrát ponožky(!).. už se mnou nemluvili.. Konečně jsem mohl něco vyhrát, co mohla nosit (na střídačku) celá rodina.. a já selhal:)... Snad mi to někdy odpustí..:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, kamarádům a trenérům zdar! .. Ultra.. ultra zvlášť!:)
12:)

Jak jsem běžel přes "kopečky", aneb Panevropský 1/2 maraton, poprvé.. a třeba ne naposledy:)

Patřím ke generaci, která si hodně silně pamatuje "železnou oponu", pohraniční stráže, pohraniční pásma, a s tím související dobová specifika jako byly výjezdní doložky a devizové přísliby... Takže žádný div, že většina z nás různě snila o tom, že se dostane "za kopečky":)...

Před nedávnem jsme navštívili příbuzné mojí nejmilejší manželky (jasné slunéčko) v Poběžovicích.. a protože moje běhací úchylka je v širokém okolí našich blízkých velmi dobře známá.. tak nám hned nabízeli... Nechcete přijet na pouť? Honza by si mohl zaběhnout místní 1/2 maraton:).. Představa, že úprkem překračuji státní hranice (sice v opačném směru) mě vrátila do dětství a hned jsem se přihlásil...

Ovšem.. jak jsem vyhledával 1/2 maraton na internetu, tak jsem omylem vyplnil loňský registrační formulář.. V té chvíli jsme se vraceli z dovolené.. a dostal jsem hned e-mailové upozornění od pana starosty, že mám špatnou registraci, SMS a následný telefonát.. :).. Bylo to moc milé, jak mě nadháněli a tak jsem si říkal, že to bude velmi "komorní" záležitost, D. jsem  říkal, že to tipuji, že běží tak akorát starostové, možná zbytek obecního zastupitelstva, pár místních a já budu dělat delegaci z Prahy. Hluboce jsem se mýlil...:)

Nicméně -- s tímto očekáváním jsem ještě před půlnocí na sobotu natřel a usadil plot u souseda (kde jsme porazili vzrostlý smrk) a v sobotu ráno jsem si říkal -- vyrazíme pozvolna.. Spousta času:). Moje nedoslýchavost způsobila, že jsem rozuměl svojí D., že cesta trvá 1.15, zatímco ona říkala, že 1.50.. Když jsme vyjížděli, tak mě upozorňovala, že už teď mi navigace ukazuje, že přijedu na start v čase, kdy bude zavřená registrace:)...  V tu chvíli mě to drobet rozhodilo a ve snaze stihnout semafor při nájezdu na výpadovku, jsem málem způsobil dopravní nehodu...Ale hned jsem uklidnil sebe i svoji nejmilejší manželku tím, že tam stejně budeme včas, že je to komorní závod a že registraci  mi udělají i 1/2 hodiny před startem.. a když ne.. poběžím podle značek.. bez čísla:), o co jde, že?

Samozřejmě, pět minut po desáté jsme na místě.. skoro hodina do startu (!), na obrubníku sedí RID v iTB tričku:) a tak si říkám, jak ten svět je malý:).. Nakonec na startu skoro 130 závodníků.. mám čas si všechno rozmyslet a po náročné a psychicky vyčerpávající cestě:).. si dávám místní pivo a s místní kapelou si notuji, jak ten jetelíček roste u vody (německá verze druhé sloky mi tedy moc nejde)... ale jdu se rozklusat, neboť mám od Míši nakázáno běžet  a moc se nešetřit:)... Obíháme fotbalový stadion s Romanem.. Pravda, sice si vyměňujeme klasickou před závodní běžeckou latinu (nemám naběháno.. únava, práce, choroby..), ale RIDovi na férovku říkám, i když to není u mě žádná hitparáda, tak že poběžím, co to půjde... Fakt, že se budu snažit. [Mezi námi -- s Romanem se nemá smysl porovnávat co do objemů, jeho ročních cca 7.000 km je impozantních a naznačuje tím tréningové metody dle Hegela ("kvantita se mění v kvalitu"), se silným důrazem na Ferrariho ("objem ničím nenahradíš") ..:).]. Přiznal jsem mu, že v posledním měsíci jsem získal skvělý impuls od Míši M., která se mě snaží (věřím úspěšně) rozběhat .. a rozebrali jsme moje vazby na "Modrý život" a Míši trenýrkový plán:)...

Pro závod samotný jsem se rozhodl jsem použít T-birdovu taktiku (koneckonců je to náš nejúspěšnější reprezentant a nový mistr ČR na 24h)  a vytvořil jsem si svojí osobní bublinu:). Beru si sluchátka, pouštím si do nich oblíbenou muziku a po startu vybíhám skoro stejně rychle jako jako hasič k ohni, ve kterém hoří stodolarové bankovky:). Na startu se evidentně sešla místní sprinterská špička, protože první kilometry se nesou v průměrce kolem (či dokonce pod) 4 min/km, co tohle má znamenat? Já očekával poklidný běh s hrstkou nadšenců, jisté umístění v první dvacítce.. Tohle jsme si nedomluvili:)...Ale zatím běžím co to dá.. a jsem (podle svých pocitů) někde lehce v první půlce, tedy kolem 60 místa.

Ale jak začne hrát muzika 80 let, tak omládnu a valím to s Haničkou Zagorovou, která mě ubezpečuje, že byl krásný tvůj nápad.. :), co to dá -- mám pocit, že dneska by to šlo:). Bohužel v táhlejším stoupání se mi do sluchátek dostávají naprosto nevhodné písně -- V nohách mám už tisíc mil ... no uznejte, to na rychlosti nepřidá.. Navíc, na 11km na mě vyskočí vedle cesty od pořadatelů 10 km cedule. Teda.. to mě dostalo na kolena:)... v půlce trasy 1.2 km chyba měření.. To je na reklamaci Garmina, že?:) .. Po chvíli jsem se s tím nějak popasoval, nejdřív mě Miluška Voborníková uklidnila, že ráda silné muže má, a Hanička Z. mi důvěrně říká, že když holky líbaj neslyšej.. Pln optimismu to zase rozbíhám, abych na 16 km minul ukazatel 5km a zjistil, že ty cedule od pořadatelů říkají počet kilometrů do cíle (!). Ó já hlupák, hlava dubová.. Ovšem nastupuje Michal David a notuji si s ním, že skutečně už nejsem dítě mejdanů.. a že chci žít nonstop..:).. A proto seběh do Poběžovic beru v (relativně) velkém stylu..

Postupně sbíhám mladíky přede mnou i zdejší borce (myšleno na obou stranách hranice). V mírném kopci to valím dolů, co můžu.. Garmina na mě pípá 3:40 kilometr.. a já jsem vděčný Míše za její posun k rychlosti a k úsilí.. [Ti, co znají "Modrý život":) .. si se mnou mohou říkat -- není jednoduché být proletářem v třídně rozděleném světě:) a/nebo mít 55 křížků na krku v běžecké komunitě:).. ale bojovat je třeba] ... Pravda je, že toho posledního závodníka jsem stahoval skoro kilometr.. a pak jsem ho předběhl, abych při výběhu na náměstí hloupým odbočením do kopce ztratil důležitých 20m, sprint s ním jsem nakonec vzdal a tak jsem do cíle dobíhal relativně v klidu...

Ačkoliv jsem mojí D. řekl, aby mě čekala kolem 1:50-2:10, tak ona vyrazila s příbuznými k cíli s tím, že určitě přiběhnu kolem 1:35.. Jak na to ta holka přišla, to by mě zajímalo(!) :).. Dobíhám nakonec za 1:37, 24.místo, 4. místo v kategorii, což moje D. pregnantně komentuje.. No to jsi mohl trochu přidat, aspoň to 3.místo:)... Švagr se švagrovou pochopitelně nemají žádnou představu, co znamená jaký čas na 1/2 maratón.. ale když odcházíme od cíle k nim domů.. Tak je slyšet velký aplaus.. Přibíhá místní legenda Beroušek.. A švagrová kontruje.. Ty jsi předběhl Berouška? [Je to o to pikantnější, že je to manžel její sestřičky v místní stomatologické ordinaci:)] ... Předběhnout Berouška v místním měřítku znamená, téměř, jako kdybych vyhrál olympiádu!! :).. V té chvíli jsem se stal rodinou běžeckou legendou:)...

Odjíždíme domů pozdě večer.. "Rodina" ve finále pyšná, že "jejich" Honza.. málem získal princeznu (no dobře 4. místo v kategorii), ale že předběhl Berouška.. z toho budou žít asi dlouho.. a to je dobře:).. Protože v dalším závodě mi onen jmenovaný může natrhnout tričko i s trenýrkama...ale to je život a je třeba s tím počítat:)

Musím přiznat, že změny za posledních par týdnů.. a hlavně, že jsem si zase srovnal hlavu.. dobře uběhnutý závod.. budou mít jistě silný efekt do nejbližších dnů a týdnů.. říkám na rovinu stejně jako Stanislav Neumann (starý král, otec princezny Krasomily).. "Odvolávám, co jsem odvolal.. a slibuji, co jsem slíbil!:)..

Takže se můžete těšit na určitý pozitivní veletoč v nejbližší budoucnosti.. Aneb, jak se neustále opakuje.. Nikdy neříkej nikdy!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!

12:)

PS. Fotky jsem vzal z internetu.. Snad se na mě nebudou autoři zlobit.. nechal jsem jejich vodotisk na fotkách a nehlásím se k autorství.. jsou tu jen na dokreslení atmosféry..:)

Jak jsem se smiřoval, ale nerezignoval:).. aneb Posázavský 1/2 maraton

V minulém týdnu jsem náhodou četl v jednom magazínu rozhovor s Michalem Vieweghem (o kterém moji kamarádi unisono říkají, že je to fakt smutný, když chlap soustavně kňučí)... Nicméně, v tom rozhovoru jeho úroveň kňučení klesla minimálně na polovinu -- velký Michal přestával dělat Hillary (= za svoje prohry a průšvihy vinit všechny kolem sebe)... Navíc zmínil, že zase začíná běhat a že poběží Posázavský půl-maraton(!). Tak jsem ho vzal na milost:) a těšil se, že při svém vyběhnutí ze zadních pozic ho budu míjet a popřeji, ať mu to běhá..:).. [Nakonec jsem ho neviděl ani na trase, ani ve výsledcích... Michale, Michale..:)..!]

MV pohovořil, že stárnutí mu přináší především smíření, i když to vyznělo trochu rezignovaně - hlavně, že není třeba si už nic dokazovat. OMG! Jsme stejně staří, ale já trouba si musím dokazovat každý den, že věci nevzdávám, že budu bojovat.. Obzvlášť, když to vypadá hodně zoufale nebo úplně na Pikaču:). Jasně, můžu se smířit s tím, že třeba už nic zajímavého nevymyslím, že běhám pomalu.. že při stresu a šocích posledních týdnů spím málo, že vážím skoro tunu:), ..  ale to vůbec neznamená, že se nebudu dnes a denně pokoušet to překonat a bojovat s tím:)..

Situace v posledních dnech je slovy Američanů výzva, my bychom řekli na nic:). Žena doma s pochroumanou rukou v závěsu, po operaci.. Měli jsme teď být na [vyvažovací:)] dovolené u moře.. A tak se slyším, jak říkám svojí D. -- ... abych tu dovolenou nějak vynahradil:), tak pojeď se mnou na Posázavský půl maratón... je to v krásné krajině, pořádá kamarád Richard a jeho skupina.. start a zázemí je na Ostrově...Bude to taková drobná náhražka za dovolenou.. koneckonců ostrov jako ostrov, voda jako voda:)...

Moje nejmilejší byla evidentně oslabená, protože na moje hloupé řeči typu flaška jako flaška..
// "Nemáte nějaký dobrý víno v ceně asi tak do devíti korun a padesáti haléřů?" "Tak to bohužel nemohu sloužit, ale podívejte se, máme tady výborný mošt, kdybyste dovolil, já bych vám ho podal - mošt, flaška jako flaška, že." //
 .. mě neposlala tam kam slunce nesvítí:), ani nezmínila, že nesnáší roli Penelopy — na mě čekat, až se doplácám do cíle — ale naopak řekla, že si uděláme rodinný výlet s mým proběhnutím. Nakonec prý je to krátké, tak bych mohl být tak za hodinku a něco v cíli..:)...

Úterní ráno proto nadšeně beru boty, tvářím se jako profesionální sňatkový podvodník, když Deri proradně slibuji, že ji příště ... příště ji vezmu s sebou! :).. Po cestě autem přemýšlím, jak svojí manželce vysvětlit, že takovýhle sprinty jsem dlouho neběhal, že je horko, ze nemám naběháno, že jsou tam kopečky, že určitě z kopce budu špatně vidět:).. a že poběžím pomalu.. Ale jak o tom přemýšlím, tak je mi jasný, že se nemůžu a nesmím na nic vymlouvat.

U startu se potkáváme se spoustou známých, pod tlakem všeobecné přípravy, protahování a rozklusání -- i já, který nic takového nedělám, podléhám a jednou s kamarády popoběhnu asi 100 metrů. Ale není mi nějak dobře, spal jsem jen pár hodin a tak usoudím, že se přidržím osvědčené taktiky... rozcvičím a rozběhám se  až při závodě:). Moje D. se mě ptá, že vypadám nějak zeleně, tak jí vysvětluji, že to bude dobrý. Buď se to usadí, nebo půjde ven.. a bude to zase dobrý:).

Na závod mám dva silný trumfy. Beru si sluchátka s muzikou, abych si vytvořil vlastní bublinu (D. to komentovala, že je to úplně zbytečný, protože jsem stejně hluchej) a potom karta nejsilnější.. Manželka v cíli, která si myslí, že to uběhnu za hodinu a něco:). Marně jsem se snažil jí vysvětlit, že to "něco" může být i výrazně větší než ta hodina před tím.. No nic.. budu muset běžet!

Vyrážím zkušeně s Malým medvědem ze zadních pozic, skoro úplně od konce, ale snažím se od začátku běžet svižně. Brzo míjím a zdravím Jitku a v půlce asfaltového stoupání i Janu Š. Sice to chvíli vypadalo, že se moje snídaně přijde podívat ven, co se tam tak zajímavého děje:), ale ustál jsem to... Co víc, kopce sbíhám (na své poměry) v neskutečném stylu. Je to kombinace "utržené laviny" (Anka S.) a obdivovaného stylu "no tomorrow" (Honza B.). Sakra jsem se snažil, žádná rezignace! Takhle sbíhá kopce šeroslepý stařík z Povltaví...Postupně sbíhám jednoho po druhém a začíná mě "závodění" bavit.

Ovšem -- proti některým zvykům se těžko bojuje.. Ten zkušený ve mně .. v prudších kopcích přechází do chůze.. a zase mě ostatní předbíhají. Přeci se nezničím během prvních 2-3 hodin, že.. Ultra je ultra:). Samozřejmě to, že jsem zapomněl jak běhat 1/2 maraton mě neomlouvá, spíš baví. Ale pozor. Já ty přechody chůze-běh umím celkem dobře:). A tak stejně jako Cimrman nabádal svoje žáčky, podlez a narovnej:).. tak já zpomalím a projdu, abych vzápětí zase svižně běžel a "ztracené" metry a pozice si vzal zpátky. Na občerstvovačce na 13 km dobíhám Alenu K. a podle povzbuzování na stanici se dozvídám, že je to první žena ve startovním poli...

To mě [duší ženu:)..!] silně povzbudilo. Říkám si, "zaber Jani! To musíš udržet!" Navíc od 17 km je trať převážně z kopce a tady se ukazuje, že se postupně rozběhávám... Přidávám z kopce a stahuji postupně další místa a do cíle přibíhám nakonec skutečně za hodinu a něco:) [1:51, 31. celkově, 7. v kategorii MC, 1. žena až za mnou]...

Musím poděkovat organizátorům... Richard je sice kamarád, ale moje hodnocení na stupnici od 1-10 je objektivně na čísle 12!!! :) ... Upřímně, co se jim podařilo je naprosto unikátní. Překrásný závod, příjemná atmosféra, skvělý ceny .. Víc jak 200 přihlášených v druhém ročníku bez jakékoliv reklamy, to hovoří za všechno. Příští ročník doporučuju včasnou registraci!  Lidi povzbuzovali snad víc než na pražské variantě:), plácal jsem si s dětmi kolem tratě, zázemí skvěle zvolené. Jen bych doporučil, aby se obsluha v restauraci na Ostrově naučila roztočit víc piv (kofol) najednou a pak se už nedá absolutně nic vytknout! Richard mi sice říkal, že měli stížnost, že nějaký pitomec přeznačil kus tratě a pár lidí špatně odbočilo... No to se stává skoro všude, já jsem rozená bludička:).. ale tenhle závod byl značený fakt dobře.. ani já jsem nezabloudil! [dokonce na té pitomé křižovatce byly i nastříkané šipky na zemi, lidi měli GPX trasy dopředu, atd.]..a i kdyby.. tak holt za stejný peníze se proběhnu o kousek dál:). Prostě velmi profesionálně, ale s láskou připravený závod. Doufám, že mi to vyjde i příští rok!

Za sebe-běžecky mám naprosto skvělé pocity. V posledních dnech to byl fakt mazec, ale přesto jsem závodil a běžel dobře. Na svoje zlepšení v trailu a v sebězích jsem opravdu pyšnej! O to víc mě potěšilo, že nejstarší běžec Pavel Š., který je o 11 let starší než já, přiběhl necelou minutu po mě a co víc, kus závodu jsme se různě přetahovali a v kopcích si mě zkušeně mazal na chleba:). Tomu říkám inspirace!! To by měl vidět Michal Viewegh.. žádná rezignace -- bojovat je potřeba!:)

Všemu zdar!
Sprintům, kamarádům ... a úsilí, které patří k ultra.. Zdar!
12:)

 PS. Fotky jsou od Richarda, abych aspoň trochu přiblížil trať.. protože tentokrát jaksi nebyl čas fotit.. Tentokrát jsem musel fakt běžet celou dobu:)

Před kachnou...

Už od ledna mi můj syn, důvěrně říkal "Myško, měli bychom spolu uběhnout nějaký 1/2M, M nebo tak, ať máš radost:), ale vyber takový, abychom dostali medaili...
A tak jsem nejdříve zajistil společné registrace na PIM 1/2M a PIM M, abych je pak vnucoval známým a kamarádům, neboť syn měl maturitu, případně písemky/zkoušky.. O to víc mě překvapilo, že s podobnou prosbou přišel znova na konci prázdnin. Odmítl jsem už naší "potenciální" účast na některé masovce a místo toho mi blesklo v hlavě.. Vždyť vlastně v mém rodném městě se běží "Hlinecká 25"... A propozice říkají, že "každý účastník dostane medaili"! Tak to bychom měli.. Startovné je víc než lidové (100Kč) splatné na místě a navíc se nabízí velmi vděčné spojení "běhu" s návštěvou moji maminky a s nějakým echt domácím pokrmem, kterým se v našem případě stala pečená kachna se zelím (vegetariáni prominou)..:)

Uznávám, měl bych být maličko obezřetný, ale ptát se 19-ti letého potomka, jak na tom je s běháním, je citlivá otázka, asi na úrovni demontáže detonatoru granátů, a tak jsem se neptal:)... Napnutý očekáváním, jsem postupně doma nechal nejen batoh, který jsem chtěl vyzkoušet, ale i Garmina, mapy, a celou hromadu drobností... Když jsme v sobotu před 10h stáli na startu, v zadních řadách.. všichni ostatní se rozběhávali kolem.. a já se jen tak protahoval s tím, že se na začátku přizpůsobím snad v pohodě synkovi, neboť se startuje do kopce (jako všechny cesty z Hlinska)... tak v tu chvíli mi junior sdělil sladké tajemství.. "Šíleně mě bolí levé koleno!!".. "a že už se chtěl objednat k ortopédovi".. "ale dobrá zpráva je, že ho to bolí jen při běhu do kopce, nebo z kopce"..!!! OMG! Povídám, kde si myslíš, že jsme? Na Českomoravské vysočině!! My tady neměli v rovině ani školní fotbalové hřiště.. a to měří míň jak 100m!:) Vždyť jsem ti posílal profil trati.. Takový příjemně zvlněný.. nahoru dolů.. žádný šílený kopce.. ale rovina tam nikde žádná není!! Tak jsem vyslechl odpověď, že poslat jemu výškový profil trati je stejné jako poslat jeho matce schéma zapojení počítače:).. Než jsme si to stačili vysvětlit.. je odstartováno..

Tedy, měl bych říct' že -- a to přiznávám na férovku -- že připínat (byť nakřivo) startovní číslo synovi ve stejném závodě, ve kterém běžím já... To má v sobě takovou symboliku, takou hloubku.. že jsem šel zpět ve své paměti.. a uvědomil jsem si, že když jsem začínal běhat, tak jsem si moc přál, abych zhubnul, abych se dostal do formy.. a třeba abych motivoval tehdy svého 13-letého syna.. aby začal také sportovat, zhubnul.. atd.. A teď to tady prožívám na plný pecky:)...

Pravda je, koleno ho bolelo a tak jsme v některých fázích i šli, za námi už se pohyboval(i) účastníci kategorie 70+, ale o tom to není.. nádherný pocity.. běžíme krajinou, kde to znám z dětství, z pionýrských táborů..:).. a najednou si to tady užívám s juniorem:). Nemá chybu! Ovšem nejlepší bylo, když on sám poznal onu relativitu stavu věcí.. Na 2. občerstvovačce zhruba na 19km dobíháme běžce před námi.. Honza (asi čte po tajnu H.Bartase) říká, viděl's jak byl vyřízenej? Ten už mele z posledního, toho sejmeme jak karty..:).. v okamžiku, jen to dořekl, ho zkroutily šílené křeče a měl sám se sebou co dělat:)... takže jsme ve finále doběhli až za ním, v poklidném tempu jsme doklusali do cíle.. vysmátí, v pohodě.. pozdravil jsme se s pár známými ze školy, kteří asi čekali, že budeme víc závodit:), ale my si to užili i tak naplno! Vytratili jsme se nenápadně jako Popelka, tedy ne ve 12h, ale v 1h, po třech hodinách pobíhání.. Slovy .. není čas na hrdinství a společenské manýry..:).. Babička a kachna.. nepočkají..:)

VŠEMU ZDAR! Dlouhým běhům s rodinnými příslušníky.. zvlášť!:)
12:)
PS. Moc mě potěšilo, že sice si to protrpěl, ale ani jednou nepadlo, že to byl hloupej nápad.. nebo.. nedej bože, že to nedoběhneme.. Není to žádná měkota..