úterý 30. dubna 2013

Zane Grey 2013 - aneb všechno, co jsem si přál...


Vylézáme z auta, je celkem zima, asi většina lidí by si přála, kdyby podobná teplota vydržela celý den, ale horko/hic patří k ZG jako mladí k socialismu:)...

Při startu obřadně škrtají ve svých seznamech 76 a 84 a teď už to bude napořád jen seventy-six and eighty four... Koukám kolem, jestli neuvidím Gordyho, ale tma jako v pytli, jen červená čísla velké časomíry odpočítávají zbývající minuty do startu, zkoušíme čelovky, řadíme se dozadu, hodně dozadu, úplně na konec a v tom najednou je start a úzký had plný světlušek se vydává na cestu vzhůru do kopce... 21 vteřin než překročíme pomyslnou startovní čáru, 12 pozadu, snad mi to přinese štěstí..

Pomalu stoupáme vzhůru a postupně se propracováváme dopředu. Stinuv loňský úspěch těsně nad hranicí 13h nás posunuje dopředu a milí za milí se dostáváme výš v pořadí. Na první stanici rámus, všude ještě plno lidí, i když pole závodníků už dávno není souvislé a běžíme hodně osamocené, povídáme si.. a většinou předbíháme.. Stín si počítá bilanci kolik předbíháme, kolik předbíhá nás...na další stanici se posunujeme podle všeho do první 100, potom jsme 76... ale to bych předbíhal...

Běží se mi hezky. Terén, na který se většinou nadává:) je těžký, kameny, výmoly, cesta se vlní nahoru dolů, údajně převýšení je 12.000 stop (3.600m), ale jak Stín vtipně dodává, cíl a start je po první stanici skoro ve stejně výšce, takže běžíme téměř:) po rovině.. Probíráme všechno možné, v jednu chvíli podle všeho předbíháme i Gordyho, ale na společnou fotografii není čas, věřím, že se uvidíme v cíli:), Stín se řítí vpřed jako namydlený blesk. Máme skoro půlku za sebou,slunce stoupá pořádně vysoko, kameny sálají, že si připadám jak chleba v topinkovači:) a nebýt Stíná běžícího přede mnou, tak nevím, co stín je:)... Jenže...Ty placky, co Stín namazal a normálně jsou dobré, tak je nedokážu jist. Mezi první a druhou stanici jsem snědl sotva jednu půlku, pak kousek a teď už vůbec nic. Vím, že je to chyba, ale věřím, že třeba jist začnu.. Zkouším chroustat slané tyčinky.. vždy do kopce zpomalíme, přejdeme do chůze a jíme, upíjíme z lahví.. Mám v jedné vodu s kolou a v další jen vodu.. což
se samozřejmě ukazuje jako začátečnická chyba, ale co... Jak by řekl chlápek padající z mrakodrapu.. Zatím je to dobrý:) a tak v pohodě dobíháme na 24 míli do stanice s příznačným názvem Hell's gate...

Brána do pekla

Motto: "Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale o tom, že to do poslední chvíle nevzdáváme... " (Běžící Stín)

Těšil jsem se, že třeba zkusím sníst kousek banánů, ale na stanici mají asi 3 proužky banánů nakrájeného skoro tak tence, že by se z něj dali dělat chipsy:), beru jeden a v mžiku mizí zbývající dva:). No nic, beru si vodu s kolou a vodu plus vodu do rezervní láhve. Čeká nás jeden z nejtěžších úseku... A tak vybíháme. Asi 3 minuty od stanice se mě Stín ptá, tak jak to jde, vše OK? Ještě stačím odpovědět se svými tradičními vtípky, že jo OK, tak přesně, naprosto přesně v tom mě chytnou neskutečné křeče do nohou... Křeče mám skoro všude. vzadu, vpředu, třísla, lýtka..:) svíjím se tam, jak tančící derviš, bolest neuvěřitelná, nedá se nijak protáhnout, protože při protipohybu na jednu křeč, to přeskakuje jinam:). Naštěstí nás dobíhá jedna dvojice a Stín od nich získává 3 solné tablety, které si beru, bolestivě kulhám a snažím se křeče rozejít. Jdu pomalu, slézání z kopce je náročné.. postupně ale můžu aspoň chodit a tak se posunujeme dopředu no skoro stylem babička s chodítkem..:).. A to je před námi jedna z nejtěžších části na plném slunci... stoupání berou sílu, nemůžu jist, proč jsem si trouba aspoň nevzal neředěnou kolu:)???... Naštěstí po cestě potkáváme dva potoky a tak doplňujeme rychle ubývající vodu do lahví, máčíme si čepice a šátky a zase jdeme krok suň krok dopředu směrem vysněná stanice Fish hatchery... Snažím se že Stína vyrazit, jaký je cut-off, kolik máme času, jestli se na stanici dostaneme v čas a začínám přemýšlet nad další strategii..

Postupně se sice sbírám, už dokážu souvisle jít, ale běžet (zejména z kopce, kdy by se to hodilo) kvůli křečím nemůžu..jak se vyhýbám kamenům, tak snadno chytám křeče téměř náhodně do nohou:). Potřeboval bych se najíst, ale nejde to:). Najednou ale vidíme auta, slyšíme rámus a jsme na Fish Hatchery, asi 40 minut před časovým limitem..

Sedám si na chvíli pod střechu stanu a Stín mi nese studenou kolu a vodu.. říká vodu moc nepij, pij kolu co můžeš.. Vem si (teplý) pivo z batohu...to tě srovná, buď se ti udělá lip, nebo se pozvracíš a za chvíli ti bude o hodně lip:)... tak tohle se mi (zatím) nepodařilo [ale slibuji si, že na tom budu pracovat:)]..

Nicméně za chvíli přichází Stín s informací, že cut-off je na další stanici za 4.20 a pokud chci dokončit, tak bychom měli co nejdříve vyrazit. Celou dobu přemýšlím, jak dál a říkám i nahlas, že samozřejmě bojovat chci a budu, nejsem měkota, ale nechci ohrozit kamarádovo úspěšně dokončení (i když na dobrý čas už je dávno pozdě)... Nenechá mě domluvit a říká, pokud poběžíš, poběžíme spolu. To je slovo. Na jednu stranu mě to děsně svazuje, protože teď už nejde jenom o moje dokončení, ale Stinovo DNF je také ve vzduchu. Mimochodem mi Stín prozrazuje, že on loni tuhle etapu běžel kolem 3:30?

A tak běžíme... ne není to řečnický obrat.. skutečně se snažím běžet rovinky a mírně kopečky dolů/nahoru, prudší věci scházím opatrněji... Ten pocit soudržnosti je moc silný. Vím, že Stín položil bez řeči riziko svého nedokončení doslova na oltář mého ultra křestu, jen aby mě podpořil. Takové oběti neleží na ulici, takové dary se nevyhazují oknem... A tak fakt běžím, co to jde..ještě jednou mi Stín dává na zemi nalezené solné tablety:), ještě několikrát bojuji s křečemi, ale jak tělo poznává, že hlava vítězi, jde všechno snáz...Znovu to rozcházím a i rozbíhám.. Sice nezvracím, ale nakonec se mi podaří sníst hrst slaných tyčinek a piju kolu a vodu... Jakoby se všichni kolem i nade mnou spojili, aby pomohli.. probíháme kousek cesty částečně pod mrakem a světě zboř se... Na stanici jsme v  dostatečném předstihu, zvládli jsme to za 3:38 (!).

Na stanici se ale zdržíme déle... Tady musíme nabrat opravdu zbytky jídla, jsme mezi posledními, stanice už čeká, až se bude moci za hodinu zavřít, ale nutnou podmínkou, abychom mohli dál je mít každý své světlo.. jenže my jsme naše čelovky na druhé stanici odložili... Tady se ukazuje soudržnost ultra komunity. Jednu nám půjčuje (a následně i věnuje) manželka běžce, který je tu s námi, druhou půjčuje obsluha stanice a tak vyražíme.. Teď už sice nemám žádnou motivaci na spěch, naopak říkám si, že to bude bez jídla za 16h, ostuda, ale klidně to dojdu, ať se ve tmě nezraním.. prostě chci dokončit na jistotu.. Stín mě celkem správně popichuje, že mi GPS neměří úplně přesně, že bychom mohli zkusit pod 15h, protože jsme v horách, stezky jsou velmi členité, že máme ve skutečnosti za sebou víc.. Zase měl pravdu, je to zkušený borec:), měl jsem ho ve všem poslechnout i s tím zvracením:)... ale chybami se člověk přeci jen učí:)... tak nakonec o pár minut míjíme 15h hranici.

Tady je potřeba pro úplnost přidat alespoň pár momentů a střípků že závodu. Například asi 3km před cílem nás míjí [určitě další herec že skupiny kterou si Stín objednal:)] Cliff a volá na Stína, jestli už běží druhé kolo?:). Vysvětluji, že ne, že táhne s sebou kámen, tedy mě..:).. Stín využívá situace a zjišťuje, jak a s kým je Cliff tady a obratem nám zajišťuje odvoz k autu na start. No je tohle náhoda???

Nebo.. V první půlce běžíme po stezce a najednou děsný rámus, strašidelný zvuk asi metr od stezky.. Děsně jsem se lekl. Stín říká zkušeně.. to je chřestýš a pěkně naštvaný:).... Vím, že to všechno dělal pro moje zážitky, ale jak do té divočiny dostal magneťák a reproduktory??:)... po chvíli, když opatrně probíháme mezi takovými menšími pavoučky, Stín to zase komentuje.. to jsou všechno černé vdovy.. :)...Rozvovor s Cliffem a Jeffem v autě patří také do kategorie hereckých etud, připravených pro zahraničního hosta..

Nebo... Velkou část druhé půlky jsme se míjeli s "růžovou Barborkou":) jak jsme si Stephanii se Stínem překřtili. Střídavě nám to běželo/šlo rychleji, střídavě ona byla rychlejší... a velkou část posledního úseku jsme zdolávali společně... a také cílem jsme prošli šťastní společně.... No zážitková dovolená, jak podle katalogu...:)

Pocity v cíli se nedají jen tak jednoduše napsat, nebo aspoň já to nedokážu, bez toho, že bych byl buď přehnané osobní, patetický nebo bych zamlčel pravý stav věci:).

Je to skvělý, na začátku a uprostřed jsem díky svoji hlouposti a nezkušenosti téměř úplně vyhořel, těsně před cut-off jsem se se Stínovou pomoci znova narodil a zvedl se k relativně slušnému času na další stanici, abych nakonec "zkušené" dokončil:).

ZG 50 miles, 2013 je za námi. Ať žije ZG 50 miles, 2014. Chci tady příští rok být, dostat tou holí přes záda a běžet po těch kameních a půdě, která je, jak říká Stín, červená od potu a krve těch, kteří tady běhají..:)

Běhu zdar, ultra zvlášť... Ať žijí kamarádi! 12:)

PS. Hned to postnu, pár fotek dodám později.


pondělí 29. dubna 2013

Zane Grey -- prolog

... měl bych správné říci, herci kam se podíváš..:)

Nebyl by to úplně správný prolog k závodu, kdybychom neudělali redukovanou běžeckou hospodu:), která s Nikou získala ten správný ženský rozměr, umocněný tím, že můžeme se Stínem pít, protože ona nás odveze domů:)... Následný oběd s N. v Chilli works mě jenom ubezpečil [pro úplnost N. změnila svoji registraci z 50k na 50M:)] v tom, že Stín se, co se motivace týče, vyrovná světovým lídrům:)..

Konečně je tu pátek a my se připravujeme na cestu. Vlastně mám celou dobu pocit, že jsem ve snu, nebo že se dívám na nějaký film a Stín to ještě patřičně přiživuje..:). Jeho tradiční poznámky o nákupu v IKEA a proběhnutím v Arizonských horách, nebo jeho až niterná touha ukázat mi ZG pro mě co v nejtěžších podmínkách s možností "poznat" sám sebe, je až dojemná... Do toho všeho dolaďujeme logistiku...


Protože se Zane Grey běží "od nekud někam" a mezi startem a cílem je po stezkách vzdálenost 80km, tak autem je vzdálenost mezi startem a cílem výrazně větší, organizátoři nezajišťují pochopitelně ani dopravu na start, ani dopravu na cíl. Městečko Payson je zhruba 25 minut autem od startu a asi 35 minut od cíle, záleží na to, jak a kdo řídí:). Protože jedeme sami, bez nikoho, tak je potřeba mít na místě dvě auta, jedno nechat v čili, druhým se dovézt na start.. Všechno je potřeba promyslet... Ale, ale.. to by nebyla dvojka Los a Lamos, aby se věci zase nějak neposunuly a nevytvářely zajímavé situace.. Tak postupně.

Ve čtvrtek večer Stín našel jedinou půjčovnu aut v Paysonu, zarezervoval auto a my v pátek po cestě plánovali, jak to všechno bude, krok za krokem... nejdřív jedeme kolem cíle, obhlídneme parkování, potom pro auto k letišti, pak registrace, nákup večeře a potom ubytování.. Stín mi ukazuje impozantní a zároveň velmi prostý cíl, dva kameny na začátku/konci trailu. Na jednom z nich sedí chlápek a hned se s námi dává do řeči..

Vypadlo z něj, že před několika lety tuhle trať běžel a že se sem teď vrací... Že si musel dát několik let pauzu, aby zapomněl na to utrpení a ty kameny:)....Ta slova mi přijdou povědomá, jakoby naučený text?? [hned mě to zarazilo, jak kdyby to byl najatý herec!:)] ... a jak pokračuje, že si říká, že úplný blázen, že se sem vracel... Na Stínovu poznámku, že on je zde po třetí, málem upadá na záda..:).

Spěcháme si vyzvednout druhé auto z půjčovny a já se pomalu chystám, že přijde moje chvíle, jako slabšího řidiče na zdejších silnicích, ale ne... Nejdříve kroužíme kolem letiště a až na potřetí nacházíme půjčovnu, ale od jediného zaměstnance se dozvídáme, že je pátek a že šéf už odjel pryč, takže žádné auto nemáme...:). Bereme to pozitivně, ušetřili jsme čas a peníze, i když zatím není jasné, jak se z cíle dostaneme ke startu pro naše auto, ale kdo by se teď zabýval závěrečnou zápletkou, když nezačalo ještě ani první dějství, že?:)

Přijíždíme k registraci a "herci" přibývají... Lidí kolem, se vítají se Stínem a družné vzpomínají, kde spolu zvraceli, plakali, byli zlomení, aby následně dokončili ve svém traťovém rekordu:). Koukám na to jako blázen, říkám si, co já tady vůbec hledám? Připadám si podobně, jako když jsem se dostal na svůj první start brdské.. Vyjukaný, nezkušený, vůbec netuším, co mě čeká a kolem šíleně přátelská atmosféra i když všichni ví (lépe než já) že to zítra bude určitě silné... Ale věřím, že i tohle se stane mým srdečním závodem, protože to tak cítím, ještě jsem tady nepřeskočil ani jeden kámen..:)

Po registraci oba přemýšlíme, co dál, je večer, naše rozhodnutí tábořit je nahlodané i tím, že jsme ušetřili peníze za pronájem auta a tak cvičně zkoušíme dotaz na zdejší motel, jestli nemají volný pokoj a dozvídáme se, že jsou sice plní, ale před hodinou někdo zrušil rezervaci a tak bydlíme zde(!), Stín chystá balíčky na jednotlivé stanice a já poslouchám nábožně jejich jména:).

Večeře probíhá ve Stinovo oblíbené restauraci, je páteční večer, sedíme před místními muzikanty, kteří hrají country, kolem hodně žen na "lovu":), některé se snaží tancovat spolu a přilákat pozornost okolo sedících... No my si pijeme svoje pivo že džbánu a těšíme se na další den... V pět hodin ráno je start, takže kolem 4 se budíme, jíme něco ke snídani a pak už sedáme do auta, Stín velmi symbolicky poušti na přehrávači Offspring a jak naplno poslouchám ten správný nářez...


"Falling, I'm falling
Falling, I'm falling
...
So if you walk away
Who is gonna stay
...
Auto srší energii, Stín se usmívá a já si říkám... Třeba je to v p*deli, ale je to v krásný p*deli, intenzívní a jdeme do toho!!!

12:)


pátek 26. dubna 2013

Křest ??? Křest!!! :)

Je čtvrtek kolem druhé hodiny odpoledne místního času... Od rána jsem pracoval přes internet na své pracovní stanici až jsem vzbudil v čechách dojem, že jsem zpátky na pracovišti:)... A tak je na čase si obléknout na sebe běžecké a jít se maličko proběhnout. .. Stín totiž říkal... že oba věříme, že být delší dobu bez běhu znamená špatnou karmu:) a že bych neměl riskovat. On sem nemůže přijet a tak půjdu běhat sám... Bojím se, maličko se bojím, že zabloudím a tak se pro jistotu rozhoduji, že poběžím po "perimetru" asi tak 20 minut tam a 20 minut zpátky, naprosto na pohodu, jen zahřát nohy, uvolnit duši a připravit se na dny další. A že bude na co.:)


Až teď si to plně uvědomuji. Poprvé jsem zde běžel sám, úplně sám.. Je to zajímavý pocit, pocit lovce v "divočině", kdy se snažím zapamatovat si cestu (i když to bylo po chvíli jednoduché), koukám kolem sebe smysly napjaté... a pak si najednou zvyknu a prožívám si kousek zdejších stezek úplně opuštěný, spoléhající se sám na sebe... Snad mi ten pocit síly a víry v sebe zůstane dlouho..:).


Zítra po ránu sedáme do auta a vyrazíme směrem do Arizony. Stín tradičně vtipkuje, když (po pravdě) říká, že jedeme nakoupit pár věci, zastavíme se v IKEA ve Phoenixu a že ho tak napadlo, co kdybychom se tam trochu proběhli? Krásný hory, bude se mi to líbit, mohli bychom i zakempovat.. No ať si vezmu víc oblečení a celovku, kdyby se to protáhlo..:)


Je to skvělý, mít v takové chvíli vedle sebe nejlepšího kamaráda... Přemýšlím, co se bude dít a jsem takový rozechvělý.. Mám smíšené pocity... Na jedné straně se trochu bojím a mám plný respekt, na druhé straně se moc těším...Co převáží??? :)


Utěšuji se tím, že jsem se poctivě připravoval a skoro doslova a do písmene plnil Stínovo rady... poslední měsíc a půl jsem pracoval v přetopené kanceláří připomínající suchou saunu a trénoval dusno:), běhal jsem nastavované kopce, teplé oblečený... Snášel úsměšky kolegů v práci, kterým když jsem vysvětloval, že "ten hic je součástí moji přípravy.. a že to řekl kamarád, kterému v tomto ohledu bezmezně důvěřují".. .. tak mi říkali, že jsem ještě větší magor, když někoho takového poslouchám..:)...



 Nic jsem neponechal náhodě -- v posledních dnech i hodinách jsem pilně doplňoval ionty -- jako správný člen týmu Ithinkbeer.com jediné pomoci k tomu určených nápojů, viz foto z částečně výstavky reprezentující naše zasedání a plánování závodu se Stínem...:)



Ale přesto.. přesto vím, že je to troufalé. Starší chlápek "z nížin"... První pořádné horské ultra a hned Zane Grey 50 miles? Vím, jak se na mě dívali běžci z organizačního výboru zdejších ultra, když jim Stín řekl o naší výpravě a představil mě.. Přemýšleli, jestli jsem natolik dobrý a odvážný nebo takový nadšený trouba. Ano B je správně:).... Ale to malé ultrátko ve mně říká.. Kašli na to... Je to v hlavě... Užij si to, kvůli tomu tady taky jsi !!! :)...


A tak ano... Abych zůstal věrný svému radostnému přístupu, tak jako finální přípravu volím oběd v Chilli works, což je sice velmi levná, ale naprosto, naprosto vyhlášená restaurace, či stánek, kde mají absolutně nejlepší novomexické jídlo.. Volím specialitu majitele - double burritos plate a červeným a zeleným čili (ano, správně se zde říka "Christmass")... Majitele jsem nadchnul a přidává mi zdarma jeho palivou salsu... Určitě mi to pomůže se na sobotní závod patřičně připravit. I místní zkušeně říkají, že zdejší čili pálí každého určitě dvakrát:) a tak to bude jistě taková silná podpora v kopcích.:)


Držte nám palce! Vím, že v podání performátorů Los a Lamos bude i tenhle závod mít humornou příchuť, když asi mnohokráte řekneme při pohledu na trasu co nás čeká ... naši oblíbenou hlášku.. "Ty voe, fakt drsný!":).


Běhu zdar, ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

středa 24. dubna 2013

Čtvrtina nejtvrdšího tréninku...

I kdyz jsem tu několikátý den a z loňska už jsem také pár stezek proběhl... musím říci, že je to jako padesátkrát a stále poprvé... obzvlášť dneska mi Stín udělal ohromnou radost...


Přes oběd mi navrhnul že si dáme "rychlovku", on odskočí z práce a dáme něco tak na 40minut, aby byl do hodiny plus minus zase v práci.. Dojeli jsme autem pod sjezdovku na Pajarito. Oproti včerejšku se výrazně ochladilo, naše tenká trička s dlouhým rukávem v kombinaci s krátkým v tom větru a zimě vypadala skutečně jako vtip. Koukám na ten šílený krpál před námi a Stín mi sdělí sladké tajemství.. Tady, ano, právě tady trénují ti nejlepší z nejlepších místních sto-mílařů... Tohle je jejich součást tréninku na Hardrock, kdy tu sjezdovku a přilehlý kopec tak 4x vyběhnou a seběhnou [ano, je to tady.. i oni mají "nastavované kopce", ovšem tohle je z mého pohledu úplný brutus:)]


Stín se tradičně tetelí blahem, prudké změny podmínek obhlíží s úsměvem a pyšně, jako by to všechno dopředu objednal... Říká do větru, který se postupně mění do síly vichřice... "Pokud budeme mít štěstí, začne padat i sníh!!!":).. Jjo, kamarádi, kamarádi, ty mě přivedou akorát tak do průšvihu...:)



A tak funíme do kopce, který v určitých místech svádí k tomu lézt jej po čtyřech a Stín naprosto nadšeně, jako ryzí pedagog říká ty svoje úsloví a průpovídky... "Na tomhle kopci je nádherný ten gradient:)!".. "Snaž se trošku cik-cak, jinak se to nedá.."... Vypráví o poctivém tréninku na Hardrock a o tom, že na pravý vrchol nevede žádná zkratka... doslova i přeneseně..:)

Na vrcholku a na hřebeni to šíleně fouká... zkouším maličko fotit, sousední kopce z větší výšky a pak se rozběhneme a zmrzlýma rukama se snažím uklidit telefon do ledvinky... Přeběhneme kousek hřebene a hned mi Stín ukazuje tu svoji vysokou školu seběhu -- na vedlejších kopcích a následně na sjezdovce po které jsme tak pracně stoupali nahoru..


Stín se řítí se dolů téměř volným pádem.. já na své poměry taky celkem rychle, postupně a opatrně se snažím získávat trochu lepší kontrolu běhu a stejně jako ve škole smyku se učím získávat rovnováhu, zvládnout to, že na kouskách sjezdovky a cest je ještě zmrzlý sníh, jinde mokro, kousek je bláto, spousta větví, popadavych stromů .. a v tom všem Stín kličkuje, jako zajíc..


Sbíháme dolů  a u paty sjezdovky mi Stín povídá.. "Tak a tady při Jemez bězích stojí hrozně lidí, křičí, povzbuzují a fandí.. Ty nevnímáš, že tě bolí nohy a kolena, protože už ti do cíle zbývá "jenom" asi 25km a z nich skoro 20 je z kopce.." ...


Ufff... běžím tam za ním a užívám si těch výkřiků a povzbuzování lidí.. Jasně, sice nikde nikdo, ale já to dneska zažil úplně stejně intenzívně, jako při závodě... Ano 4km, přesně 1/4 pravého tvrdého tréninku na Hardrock... Cítím se jako král i když jsem starší strejda...Děkuju!!!


Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)



pondělí 22. dubna 2013

Ve stínu Stína


Říkal jsem si, že práce plno, času málo, ale přesto bych si měl zaznamenat aspoň maličko z těchto pár dní, protože jejich intenzita je neuvěřitelná.. Budu se snažit si zapamatovat, co tady prožívám přes některé Stínovo hlášky.

=> Dneska je jedna z posledních šancí se pořádně zničit, neměli bychom to minout....
[říká Stín před tím, než se vydáme ve slunci vzhůru kopcem, abychom to po hřebenu vzali 19.5 celkem s prudkými seběhy]

=> Tady se asi maličko podrápeme, ale když se člověk vrací domů a neteče krev, tak to nebyl pořádný trail.   [před tím, než běžíme jako blázni dolů z kopce, a probíháme kolem akátových keřů a "udržujeme" tak průchodnou cestu]

=> Já rozbíhám vždycky pomalu... [tradiční úsloví Stíná před tím, než mi zmizí v prachu:)]

=>Tady to byla taková propagačka, na Zane Grey je výrazně víc volných kamenů..:) [po té, co probíháme na můj vkus nádherně technickým úsekem se spoustou kamení, výčnělku, kořenů a Stín se řítí z kopce jako tank, já za ním že všech sil vlaju:)]


=> Občas když naprší, tak jsou tady medvědí stopy. Co tady ty medvědí žerou, když tady kromě nás nic není, to fakt nevím..:)  [myslím, že tahle větička mi umožnila se i z kopce držet Stína jako klíště:)]

=> Dneska je oficiálně 17C.  [ v situaci, kdy jsme na svahu, slunce pálí, jako vysoká pec...v podstatě pražský ekvivalent 27C a hned dodá..] ... počkej to na ZG bude hlášeno 27C a ten pocit překoná tvoje očekávání..

Večer se Stín radostně tetelí pohledem na předpověď počasí... "Payson hlásí 27C, 0 mraky a výhled na vyšší teploty...." Stínovo radostná světýlka v očích naznačují vše .. "jjo, bude to zase rekordní rok, ti chudáci z nížin nebo z chladných oblasti prožijí menší peklo..." :).

A tak na něj koukám s úsměvem od ucha k uchu.. Chudák z chladných nížin, který se těší, jak si tam se svým kamarádem užije to svoje krásné peklíčko.

Všemu zdar, ultra a skvělým kamarádům zvlášť!
12:)


 

neděle 21. dubna 2013

Spoléhej na sílu (use the force, Luke!)



Ještě před svým odletem jsem se registroval do Czech Skyrunning Association, tedy abyste tomu správně rozuměli... čtu nejdříve blog Sama Straky o horských ultra a on se najednou změní na oficiální portál nově vzniklé české organizace běhání v horách... a objeví se výzva, že by se mohli též i obyčejní troubové (=rozuměj nadšenci) zaregistrovat a stát se členy této nové vzniklé organizace a podpořit ji svým členským příspěvkem:) ... už je to drahně let, co jsem byl někde organizován a tak mi evidentně otrnulo...A protože věřím na znamení, tak píšu přes komentář Samovi, že tedy jestli by náhodou členské číslo 12 bylo volné, tak že bych jaksi na podporu a do počtu..tedy zaplatil členský příspěvek:).


Hbitá odpověď -- že málo členů má tak vyhraněnou představu o členském čísle a i když momentálně 12 patří nejmenovanému reprezentantovi:), tak mi ji podstoupí:) -- prostě neměl jsem už následně možnost se na cokoliv vymlouvat a tak já jsem nakonec členem něčeho, co bych si v životě nepomyslel, majíc závrať:), téměř nulovou orientaci v terénu, špatný odhad vzdálenosti, blbě vidím:), v lese každou chvíli o něco zakopnu... a najednou tohle...

Ale vždyť se nemusí hned běhat k oblakům, že.. může se i občas chodit, říkám si. Navíc má to neuvěřitelné kouzlo... A v tom mi to docvaklo... Sky-running, Sky-walking... Skyrunner...Skywalker!!! A je to tady...Hvězdné války znovu na scéně..Jsem Luke Skywalker!:)

A proto hned jak jsme se přivítali se Stínem v pátek, tedy u nás už byla sobota, tak bylo kolem půlnoci zdejšího času naprosto jasné, že další den hned vyběhneme. Slovy BS: seš můj nejlepší kamarád, tak tě nebudu vůbec šetřit!:) Naplánoval krásný (sece krátký - 8.5km, i když výživný) okruh -- máme totiž na běh asi hodinu času -- a hned mě "Luka Skywalkera" zatrhnul:) protože před jednou stezkou vedoucí celkem brutálně do kopce, prohlásil.. a zkusíme to vyběhnout, jo???:)


A tak se snažím běžet, nezakopávat o kamení, kořeny, přitom se kochat neskutečným okolím a Stinovo historkami.. to je něco těžko popisovatelne.. ale aspoň přidávám pár fotek, abych Vám to přiblížil a sobě uchoval v paměti.

Původně jsem chtěl sem dát i GPS záznam naší trasy, ale jak jsem při "odběhnutí od běhu":) vypnul hodinky, tak už jsem je v tom nádherném prostředí zapomněl zapnout. Klasik by to parafrázoval, že div, že jsem s sebou měl aspoň fotak (který je naštěstí v telefonu napevno).

Na vlastní kůži pociťují, jak časově náročné to Stín má.. a chápu, že v časovém rozvrhu -- kdy je maličko času mezi desátou večer a půlnoci (optimisticky pohled, počítající skoro s pěti hodinami přerušovaného spánku) -- stačit ještě k tomu všemu kolem si ještě napsat zápisky na blog, je heroický výkon..

 Běhu zdar a ultra zvlášť!!!

Lezoucí stínek je vzhůru, za chvíli se probudí Breptající stín, my se rychle něčeho napijeme a na dvě hodiny zmizíme do kopců.

Všemu zdar! Nejlepším kamarádům a naším manželkám zvlášť!
12:)

středa 17. dubna 2013

Stínohra:)!


Ráno teď pobíhám po údolí, těším se z hry světel a stínů:), slunce a ranní mlhy v prokopáku vypadají kouzelně.

Je fajn, že oba dva dubnové závody jsou šťastně za mnou a že jsem si je oba naplno užil... Ted už se nemusím ani ve skrytu duše zabývat nějakým časem nebo závoděním... Pravda je, že mám "maličko" výčitky.. Deri na mě při běhu kouká děsně zamilovaně, jako by tušila, že za pár hodin kopnu do vrtule a zmizím, co víc, že skoro celý měsíc doma víc nebudu než budu. Moje nejmilejší, jasné slunéčko, zřítelnice mých očí, taky na mě kouká s určitou výčitkou, ale je to tak...
... Do odjezdu (tedy přesněji do odletu) zbývá doslova pár hodin a tak se musím přenést přes vlastní výčitky a těšit se na výlet za Stínem..


 Postupně se balím, přemýšlím, co všechno narvat do mého "malinově-růžového kuférku"... Sice se na mě na letišti dívají trochu divně, ale má tak skvělou barvu že ho hned ho najdu! Optimalizuji, co na sebe, abych mohl odvézt všechny dary, blbosti a pár svých běhácích věcí. I když hromady vypadají velké, a moji blízcí si že mě dělají legraci, že když bude nejhůř poběžím jen v trenýrkách, nebo nejlépe ať si běžecké vezmu rovnou na cestu :)... myslím, že všechno v pohodě:) narovnám do kufru.

Aby toho nebylo málo, můj syn mi doporučil při přípravě na cestu sledovat TV seriál Breaking Bad (český Perníkový táta), který je o 50-létem učiteli chemie, který se (pod tlakem okolností -- choroba a problémy -- změní v drsného výrobce drog). Nejdříve jsem nechápal, ale při sledování prvního dílu jsem vše pochopil. Krajina mi připadá taková známá, povědomá... a ejhle. Celé se to odehrává v Novém Mexiku, v Albuquerque a v Los Alamos!:).

No co... Jsem vítací typ.:).. Musím se nejdříve rozloučit, abych se mohl zase vítat:). Prostě teď jedu na výlet s kamarádem spojený s běháním a se stanováním... I přes ty moje výčitky a zmatky v přípravách jasně cítím, že se něco zase děje:), ať už chtěně nebo nechtěně... Například Stínovic rodina posílá nějaké drobné dárky:), samozřejmě všechno včetně mého již tradičního kontrabandu -- fernetu a hořčice -- narvu do kurfu:), ale jak se tak tím probírám a urovnávám, tak zjišťuji, že v tom jsou dvě balení kafe a nějaký věci v prášku!!! Drogový dealer je opět na scéně! Breaking bad..:). Jestli mi tentokráte celníci neprolustrují všechny tělní otvory, tak nedělají svoji práci pořádně:).

Všemu zdar! Kamarádům, manželkám a ultra zvlášť!

Nic neslibuji, ale všechny pozdravy vyřídím a udělám všechno pro zdar našeho výletu. Žít se musí! Držte nám palce! 12:)




sobota 13. dubna 2013

(A)dios!!!

Brdská je moje srdeční záležitost.
Pořadatelé se snaží, obsluha na stanicích nabízí kde-co (i panáka) :), příjemná atmosféra proti masovým běhům téměř komorní běh a co víc, jak sem jednou zabrousíte, už pořád potkáváte známé ksichty:), takže se člověk cítí od začátku jako doma.

Vyjeli jsme s Ďurim, abychom byli správní ekologové, tak jsme jeli jedním autem (což mi připomíná, že mu musím dát něco na benzín) a oba dva natěšení, no dokážete si to představit.

Sotva jsme se zaregistrovali, začínám se ve společenském sále převlékat (jakýpak fraky) a málem se pouštím do diskuse, "co na sebe"... jaký tričko, dlouhý, krátký, dvě?? Doma jsem si myslel, že jsem do batohu vzal dvoje leginy a troje různá trička. Protože ten nahoře mě má rád:), tak jsem ve finále zjistil, že mám tričko jen jedno a to z krátkým rukávem a hned se mi ulevilo. Problém vyřešen:). Taky jsem zjistil, že jsem si nevzal ledvinku a tak jsem ani nemusel řešit, jestli si s sebou vezmu tradičně telefon a nějakou fidorku/tatranku. Nebyla ledvinka, nevzal jsem si nic:).

Všude se objevuje šíleně známých Dav s Gábinou, Petr s Kamilem, Pavel, Bubo a s ním snad celé Kladno:).. prostě jestli jsem měl nějakou nervozitu, tak že mě spadla, ovšem moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi dala v sms takové rozporuplné instrukce. Říkala, ať běžím v pohodě a rychle do cíle..

Venku foukalo, už jsem si říkal, že já trouba furt tak věřím na ta znamení, jestli jsem si neměl vzít od Buba nějaké extra tričko, ale už se pole zaclo houfovat, aspoň na dálku se zdravím s "bratrancem" :) a vyrazili jsme. tak jsem byl natěšený, že garmina zapínal až po cca 300 m, po oběhnutí okruhu na stadiónu a jak mi byla zima, tak jsem svižně vyrazil ven, nerozběhaný (rozběhám se po cestě), ani moc neprotažený (protahoval jsem se ráno v posteli)..:)

Jak si tak hezky peláším, tak mě asi po 4km chytla šílená křeč do pravého lýtka, ale fakt šílená, až jsem musel zastavit.. Kdyby to bylo na 44km nebo aspoň na 34.. ale na 4km??? Říkám si naprosto otevřeně.. No to seš Honzo pěkně v pr**li... a jak se tak opírám o strom kouknu před sebe a informační cedule jasně říká "Řitka"!!:) To mě pobavilo, jakou jsem měl nechtěně pravdu a tak jsem se rozhodl, že to pochopitelně rozběhám a taky ano.. V podstatě mě to za chvíli přestalo bolet a po pár km jsem o tom vůbec nevěděl.. Pro pochopení proč, doporučuji následující kultovní klip:)!



Moc hezky jsem si to užíval... Stín řekl, dokaž si sílu v kopcích, hlavně seběhy.. Tak jsem běžel s kopce (tedy rozumně), ale co mi to šlo:). Potkal jsem řadu známých a kamarádů, moc by se s nima dobře povídalo, ovšem.. ovšem..Já co chvíli u stromečku nebo v podřepu, takže jsem minimálně tak 5 minut pro***.. tedy prostál a proseděl v překrásné brdské přírodě:).

Pocitově naprosto skvělé, zase jsem se zlepšil (asi 2 minuty), i když jsem to fakt nečekal.. většina závodu se díky mým potížím odbyla jen čaj a asi 4 kousky chleba, po jednom kousku sýra a banánu..

Čas úplně skvostný.. no posuďte sami...

4:15:37.

[pro číselné labužníky dodávám, povšimněte si lichých čísel vytvářejících dvojkovou formaci .. 1-5 a analogicky 3-7, 4=2+2, takže dvojky sedí i číselně:), prostě dárek jako hrom!:)]

Všechny známé touto cestou ještě jednou zdravím, bylo to super vás vidět a za těmi 0-1 si u řady z vás můžu představit konkrétní tváře...:)


Běhu zdar a ultra zvlášť! Jdu pomalu balit!!!

Ať žije expedice Arizona 2013, v podání performátorů z dvojice Los a Lamos!:)

PS. Pro lepší vysvětlení dodávám, že jsem měl číslo 10, které jak mi řekl syn získávají nejlepší fotbaloví útočníci (d10s, aneb dios, bozi), což on nemohl pochopit, jak jsem to dostal já.

čtvrtek 11. dubna 2013

A už je to zase tady...černá kronika:)

Jako by nestačily články o škodlivosti běhu v zimě, současná série článku o škodlivosti změny životního stylu 40-50 letých mužů, které se teď objevily ve všech novinách a časopisech, zase probudily v moji matce "černou kroniku"...:)

Příběhy lidí, kteří začali cvičit, zhubli a změnili svůj životní styl jsou podbarveny infarkty, úmrtími, vážnými zdravotními problémy... v iDnes je to doloženo osobním příběhem známého českého spisovatele. Tento fenomén je lidem vysvětlován prostě tím, jak se muž mezi 40-50 lety změní a začne cvičit, tak si většinou něco způsobí..[což zase dělá většině, která necvičí neskutečnou radost:)]

Samozřejmě je to asi jednoduché (a ne úplně správné) pochopení problému, ale zajímavé je, že jsem byl už několika lidmi upozorněn.. slovy článku "Kdo na sobě maká, ten brzy dojede" ... že mě to čeká taky. :). Stoicky odpovídám, že tohle je jediná jistota, že nás to "čeká" v různých modifikacích bohužel všechny, ale budeme si kvůli tomu kazit pěkně chvilky?:)

Moje maminka tak znova oživila ve své představivosti obrazy, jak se nedůstojné někde válím na zemí ve svých zvratcích a výkalech:), ... co když mě takhle uvidí studenti? A hned dodává.. a víš co stalo tomu...??? :)... No srabácky jsem na dotaz, kde zase budu lítat, odpověděl ááále tak normálně. Srabácky jsem zatajil Brdskou.

Paradoxně mě to zase od moji máti potěšilo.. Tím, chci říci, že její hlášky, "neměl bys tolik běhat.. už jsi se naběhal dost." [..ať běhají teď zase mladší"..:)]. "až nebudeš jenom trochu moci, zastav a vystup z řady, neběž!"..apod.. mi pomáhají získat dobrou náladu a najít ten správný přístup, co dělat v závodním měsíci dubnu, kdy "závod" doslova střídá "závod", já na to nejsem zvyklý a musím v sobě zavoďáka objevovat a zase ho zahánět holí..

A tak mamince a všem odpovídám, že na podobné výzkumy kašlu. Neberou v potaz to, čemu se anglicky říká "contrafactual" tedy.. co by se stalo v obráceném případě.. Co by se stalo s námi nebo s těmi chlápky, kdyby nezačali sportovat?? Možná, že by dostali ten infarkt ještě dříve...Možná, že bych tady už nebyl..:)

A na důstojnost? Na tu také kašlu... když bude potřeba tak poběžím (zase) i se "špinavými" kalhotami, od Stína se musím ještě naučit decentně zvracet a jsem plně připraven na ultra:).. Samozřejmě, žádné šoky.. všechno má svůj čas.. na pohodu..:)

Brdská přede mnou... Dělám si radost, jak to jde.. vyhrabávám zahradu, sázím, stříhám keře.. Všude bude plno známých...Těším se..

Připomíná mi to můj oblíbený vtip -- Švéd říká, člověče, to ti bylo strašný...málem jsem umřel na posledním Vassově běhu! Kamarád odpovídá.. jak strašný? Přežil jsi to a kdyby ne? Vždyť je to přeci sen každého správného Švéda zemřít při Vassově běhu!:)

Tak ať nám to dobře běží.. A Vy, co jste mezi 40-50 a uslyšíte podobně hlášky.. Zůstaňme pevní.. Je to z velké části nepochopení (a možná i trochu závist)... Jak se mě ptal jeden známý, co ho moc nemusím.. "Prosím tě.. Řekni mi, co na tom běhu máš?"... Odpověď naskočila v reakci na Slunce, seno, jahody.. "To víš, já ti to řeknu a ty začneš běhat taky!!!":)

Brdské zdar a ultra zvlášť! 12:)

PS. Abych Ondřejovi ulehčil práci..V rámci motivace jsem se podíval na duben 2010. V tomhle zápisku se historicky (v mém blogu) lámal chleba, jestli ultra ano nebo ne.. Ty dodatky:).. Ukazují rozměr pochyb a odhodlání. Myslím, že se mi Brdská odměnila neuvěřitelnými zážitky před ní a potom.  Doufám, že to pořád ve mně je.

neděle 7. dubna 2013

Když lama udělá školáckou chybu, je to vůbec chyba? :)

Nedávno jsem se připletl do diskuse, kde zaznělo, že odborník dělá často naprosto školácké chyby, umocněné i tím, že se snaží všemu dokonale rozumět, všechno do detailů pochopit... Potvrzují to lamentace mých známých a kamarádů, kteří sportu a běhu rozumí.. no asi o dva řády víc než já a přesto dělají, jak oni sami říkají.. "školácké chyby".. a už jsem slyšel, že je to nespravedlivé, že lamy a troubové těch chyb dělají prý méně... :).

No nevím, určitě by to se to mělo víc prozkoumat:), ale mám jinou teorii... My lamy děláme asi úplně stejně chyb, možná i výrazně víc, ale 1) o většině z nich nevíme a tak nás to vůbec netrápí a 2) některé obzvlášť pitomé chyby nakonec vypadají jako velmi promyšlená taktika a důmyslný postup..:).

Jak se to projevilo u 1/2 M? Do poslední chvíle (jako už tradičně) jsem bojoval ve své hlavě, jestli jít vůbec závodil -- mám teď nějak na svůj vkus moc závodů --... jak moc rychle/pomalu běžet.. Ale protože jsem si na základě Davidovy rady koupil nový Garmin, věřil jsem, že "technika" zvítězí... tedy nad mým nadšením a nezkušenosti.. Óó jak bláhové to pomyšlení. Lama zůstane lamou..:)

Další chyba byla, že jsem na to šel patřičně vědecky. Na BŠMŠ mají na 1:30 napsané tempo 4:16 na km. Říkal jsem si, že můj osobáček má hodnotu 1:28:37, tedy asi 100s pod hranici 90 minut. Většinou na občerstvovačkách jdu kousek krokem, napiji se.. takže ztrácím nějaké vteřiny.. A teď (chybná) úvaha:)... 100/10=10, další dvě vteřiny tak plus minus na občerstvovací stanice a z toho mi vycházelo průměrných 4:04-4:06 na km, abych se maličko zlepšil.

Kde jsem přišel k tomu, že 1/2M má 10km, na to se mě neptejte..:). A tak si v klidu běžím, občas kouknu na hodinky, usmívám se, jak jsem to mazácky vymyslel, že se zase nijak na krev neženu, že budu držet přibližné tempo, ke konci zvolním..


Tedy původně mi David říkal, abych si nastavil na hodinkách panáčka, abych viděl, jestli běžím rychle nebo pomalu, ale to už je na mě příliš moc.. A tak jsem pohledem na hodinky odhadl, kdo asi tak běží podle mého tempa, a říkám.. aha růžové podkolenky.. tak běžím za nimy.. Pak hodinky ukazují, že ne, tak jsem zase přepřáhl "koně" a koukám.. ááá zapletený cop:)...

Moc hezky se mi běželo, až, až do 15 km, tam jsem totiž pohledem na hodinky zjistil, že uběhla teprve hodina od startu a to mě maličko zarazilo.. V hlavě mi to začalo trochu víc šrotovat a postupně jsem sčítal.. A došel jsem k tomu, že se mi rozbil Garmin. Fakt mě to v tu chvíli vytočilo, říkám si, před pár dny si to koupím a už to blbne!!! Takovej peněz to stálo..:).. ty satelity budiž, ale že ten čas to měří špatně.. to bych nečekal...Přece bych musel běžet výrazně usilovněji, vždyť to běžím na nějakých 1:25?... Maličko jsem zpomalil a hlídám hodinky, zkouším počítat 21-22.. a koukám, jestli je to vteřina na ciferníku! :). No málem jsem upadl:). pak jsem to naštěstí přestal řešil, a běžím dál...asi 400m před cílem mě dohání "soused", a říká, že máme skvělý čas, že by to mohlo být pod 1:25 -- ale nenechal jsem se vyprovokovat.. Za zatáčkou vidím displej s neuvěřitelnými čísly.. Zpomaluji.. sundávám čepici, mávám na všechny strany a téměř krokem rozvážného staříka vplouvám do cíle v čase

1:25:28 (v reálném je to ještě o 10s méně)..

A teď mi řekněte. Taková školácká chyba, že? Takovej kiks při výpočtu tempa. Toho je schopna akorát lama (i když je matematikem)... Ale jsou ty naše chyby skutečně vždy chybami?? :)

Proto bych chtěl poděkovat a zároveň se omluvit. Já za ten čas opravdu nemůžu.. Dovolím si vypůjčit omluvu od klasiků.. "Náš ústav se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politování hodné nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou (dvakrát, třikrát...) za deset let."

Běhu zdar, nadšení a ultra zvlášť! 12:)

PS. Na doplnění přikládám alespoň kousek svého kondiciogramu, i když...kdoví jestli  ..."přéčinou byla elektrónka E-13 z našeho podniko Katoda Olomóc..." :)...




pátek 5. dubna 2013

Jaro je tady! :)


Jak jsem si v minulých dnech tak trochu stěžoval:), že jaro ne a ne přijít, natož aby přiběhlo a najednou je jaro tady u nás.. Stoprocentně!
1) Už od středečního rána jsou ve Stodůlkách slyšet ptáci, skoro tak hlasitě, jak ve známém hororu:), 2) teď jsem několikrát neběžel dvojsměrky a jel občas MHD, a tak vnímám, jak se to jaro kolem nás a v nás probouzí a hlásí... , i někteří dočasně "plonkoví" kamarádi jsou opět v páru...:)... prostě je JARO!!!

Snad i lidé se víc usmívají, asi nejlépe to bylo vidět při kolapsu metra B, kdy jsem se různými cestičkami snažil dostat pomocí autobusu nahoru do Stodůlek.

[Ano, dcera se mě taky ptala, co že jsem vyměkl:) a neběžel.. V polobotkách už to přeci umím:), tedy měl bych na sobě normální (těžký) bágl a bál jsem se, že si zničím zimní bundu a pod ní jsem měl jen obyčejné tričko s krátkým.. takže srabácky v autobuse]

Ale aspoň mě to přesvědčilo o jaru... Kolaps-nekolaps, tradičně jedu spokojen a usmívám se skoro stejně, jako když běžím... Autobus narvaný, lidi v něm slisovaní jako sardinky:). .. připomnělo mi to zážitek z cestování po povodních, kdy bylo náročné se dostat do vlaku přes most a dodnes živě vidím, jak mě jedna distingovaná dáma poprosila, jestli bych ji nenaštouchal do vagónu, protože nutně potřebuje do práce a ona sama nemá sílu se tam narvat:).... Něco podobného... Uvolněná atmosféra... Jeden mladík stojící (no mačkající se) kousek vedle mě si velmi užíval stísněný prostor autobusu, protože mu to podle všeho pomáhalo se lépe sblížit se svoji spolucestující :). A jak zjistil, že autobus míří na "Luka", tak začal veršovat .. "až kukačka zakuká".. a pak si vzpomněl, na veršovánky se jmény stanic metra a "něžnými" motivy (reklamní kampaň čokolády Milka z loňska?). Začal jsem mu hned fandit, jak řekl " Luka?.. Neboj se pohladit svého kluka:)..."

Fakt dobré otevření.. musel jsem se asi usmát ještě víc.. a on se zeptal.. nevzpomínáte si na ty "verše"? :) No jasně, že vzpomínám -- říkám si v duchu, já si pamatuji kdejakou kravinu:) -- ale neříkám, že si pod slovy verše představují něco trochu jiného... A on jestli nevím nějaké jiné vhodné místní pokračování... A tak jsem mu (nebo jim?) udělal radost, a přihodil další pokračování -- říkám "Stanice Hůrka.. Co takhle večeře, ty a tvá potvůrka? " :) :)

Prostě je jaro!

12:)

PS. I když vím, že doba poezie asi je dávno pryč, ale při své přípravě na závody a vnitřním bojem musím vzpomenout na Walt Whitmana a jeho Zpívání o sobě. Zejména 35. je moje oblíbená... Překlad of J.Vrchlického je kouzelný, ale na netu jsem českou verzi nenašel... (je to ta báseň o námořní bitvě, anglicky zde).. Příběh maličkého kapitána, který bojuje s potápějící se lodí, už jen s pár děly... všechno vypadá beznadějně.. ovšem on stále bojuje. Báseň končí, tak jak má...a pak se nám vzdali! :)

Tak ať vydržíme do úplného konce a nevzdáme se před tím, než sami zvítězíme.
Ať žije sobotní 1/2 PIM, užijme si to! Je jaro!

pondělí 1. dubna 2013

Co se děje? Aneb klín klínem (snad úspěšně) vytloukám...:)

Myslím, že jako tradiční "citlivka" vnímám tu dlouhou zimu víc, než by bylo rozumné... Asi to není tolik vedené jen tou nekončící zimou, ale nedostatkem slunce a i tím, jak se stále snažím věci dodělat a jak pořád věřím, že ještě maličko, jen maličko a staré nedodělky zmizí a budou jen průběžně průšvihy:)... ale trvá už to dlouho, moc dlouho...Připadá mi, že dostat se přes tohle bojovné období je stejné jako přeběhnout devatero hor a devatero údolí... přeskočit devatero říček a oběhnout devatero vesnic.. a stejně jako v pohádce věřím ve šťastné rozuzlení..

Jenže.. Jaro nepřichází, práci ne a ne dodělat.. Standardní motivační kruh nefunguje. :). Spřátelené blogy také bojují s depkou a malou či větší krizí.. Navíc mě v tuhle chvíli skvělé výkony silnějších a rychlejších kamarádů z modrého oddílu:) -- například Petra a Pavla, kteří závodí pořád pryč.. Petr snad každý víkend:) -- vůbec nemotivují... Tedy -- já nikdy nebyl zase tak moc "soutěživý" typ, ale spolu s tou únavou mají na mě skvělé výkony ostatních snad i opačný efekt. Rezignace, pocit si lehnout a spát.. přeneseně řečeno "vzdát" to svoje úsilí, závody neběžet.. někde se schovat, počkat dokud to nepřejde..:)

 V sobotu to bylo zatím asi nejsilnější. Ráno jsem vyběhl s Deri, aby ji nebylo líto, že spolu neběháme, svítilo občas i sluníčko, krásné ráno.. Po 9km ji vedu domů a jsem připraven vyběhnout na pokračování se spoluběžkyní... Ta to ovšem skrečovala.. a co já? Nakonec nikam neběžím, sundávám boty... A cítím únavu a rezignaci, téměř absenci jakékoliv radosti.. myšlenky, že jaro už nepřijde, že ty problematické věci nikdy nedodělám, že běhám jako úplná trouba, pomalu... prostě taková malá depka...:)

Ale pozor, jako velký propagátor MAŽERY (malé ženské radosti) mám vždycky něco v záloze... A tak jsem okamžitě začal sázet jahody. Připravil jsem políčko, natáhl fólii a přes 50 sazenic jahod jsem s láskou napíchal do země..Ještě "něco" zasel do skleníku něco do truhlíčků, plel a hrabal.. a hned další den po ránu vyběhl ven. Sám, bez ničeho, bez vody jen se záložní fidorkou... A zamířil jen tak za nosem. proběhl parkem do údolí a čekal, kam mě cesta povede... Musíš být pevný jak skála.. řekl jsem si a zamířil doprostřed "skal"...

Příprav se na ultra a na setkání s Gordym.. A tak jsem zamířil mezi kravské výběhy na cesty rozbité kopyty koní a krav... Jako správný tréning na Stína jsem volil místní "trailové" verze cest, což často při seběhu bylo o ústa či přímo o hubu..:). Nezapomínám na to, že jsem "duší žena" :) a mířím na Dívčí hrady... Hlavně od věci neutíkat a dokončovat.. A tak uzavírám propletené kolečko svého neplánovaného oběhu Prokopského údolí... V cíli přes 29km, pohodový běh, jen tak za humna, ani mi voda nechyběla a nesáhl jsem na fidorku..

 
 .. Nechci to zakřiknout...Já v té mapě vidím stojícího staříka o holi:)...Ale hlavně, když vybíhám z údolí, tak se cítím, jako když se člověk po delší době zhluboka nadechne, jako by někde ze stromu na mě padlo pár kapek té vzácné živé vody.. Ta úleva.. Věřím, že jsem jsem zpět.. Bude to ještě chvilku trvat, ještě promyslet, jak na 1/2M a Brdskou, ale hlavní požár je uhašen a mohu se zase víc těšit ze života  a  víc tu radost rozdávat kolem...

Heslo dne.. Ser na závody Honzo, běh zvítězí!!!! :)

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)
PS. Když jsem se zeptal magické osmičky, jestli to dopadne dobře.. odpověděla.. "To si piš!"