pondělí 14. ledna 2019

Hlavně se z toho nepo.. tento:).. aneb dlouhý trénink přede mnou a šťastná loterie za mnou..:)


Začátek nového roku mě slovy klasika zastihl v postavení s nohou vpřed..:). /Tedy jako při kriketu a kriket je hra.../. Prostě ať se bavím s kýmkoliv o čemkoliv, nakonec se to sveze na (moje) pobíhání.

Natěšení běžci ve svém počátečním nadšení nejsou pro mé pobíhání ani tak nebezpeční, jako ti, co běhají dlouho a jsou ztracení. U těch super nadšenců si  - trochu se závistí - si říkám.. hergot, ... ne .. krucipísek,.. ne .. říkám si ... písek! :) .. Copak, že já už nejsem tak nadšený? Vždyť neběhám zase tak dlouho, není to víc jak deset let..:)..

To ti ztracení buď mluví o úplném vyhoření, kdy běhání je už vůbec neoslovuje ... (a tady přichází kolo, koloběžka, potápění, .. ale i jóga, meditace, pilátes a krása kolektivních sportů). Já to chápu, ne každého to pobíhání chytne na furt... a jako ve správném silném vztahu... i u mě se mohou vyskytnout problematické momenty, ale jsou to jen epizodní okamžiky, vetšinou se z toho do rána vyspím:).

Je to jednoduché, já na rozdíl od nich žádnou jinou aktivitu nemám.. Nemůžu se těšit na nohejbal, ani na volejbal, abych si mohl úspěšně natrhnout křížové vazy, o kterých mi J. posledně tak krásně vyprávěl.:) Neumím ani tenis, ani squash, takže časté problémy s loktem a klouby nemám možnost sdílet v kolektivu. Nezbývá mi nic než osamělost přespolního běžce, naštěstí přerušovaná občasným popoběhnutím s někým známým, s trenérkou nebo v rámci občasných setkání našeho kroužku v restauračním zařízení.

Kvapem se blíží můj "dlouhý lednový trénink", jak jsme s Míšou krycím jménem nazvali blížící se 24h.. [to abychom zbytečně nestresovali 12honzu:)].. a k tomu patří společný trénink, popovídat si.. promyslet strategii, pokud se tomu tak dá říkat, protože 24h je můj tříkrálový běh, proto výklad K+M+B.. je jasný.. budu "sakra" muset běžet!:)

Týden před závodem, teď v sobotu, byla asi poslední šance běžet společně s M. něco delšího (běh je 19.) a tak tradičně navrhuji Karlštejn:)... Jenže napadl sníh, mráz, déšť a následně to všechno tálo, klouzalo a tak moje trenérka nekompromisně požadovala se držet stranou terénních tras. Já si osobně myslím, že se hlavně bála mojí opravné trasy kolem Vonokos.. obzvlášť když o nich jednou mluvím jako o Vonokosech, Vonoklasech i Zvonoklasech:). [To moc neukazuje moje navigátorské schopnosti:)]

Nakonec volíme vyběhnout z Radotína podle vody směrem ke Karlštejnu a zpět - 40 km. Doma dostávám pokyny, abych zase nebloudil, ono to není úplně od věci. Protože podle mojí D., já dokážu zmást ostatní a zabloudit i na okruhu na Kladně:), proto i naše sobotní trasa měla několik drobných ocásků a vracení. Ale než jsem stačil říci Pilsenner Urquell, tak jsme byli v půlce.. Po 20 km Míša rázně zavelela, že otáčíme. Ke Karlštejnu to sice bylo necelé 2km... ale že se řeklo 40, tak se běží 40..:)

Pravda je, že cesta neskutečně ubíhala.. trenérka sice říkala poběžíme pomalu a rozvážně.. ale před koncem koukám na hodinky .. a průměrka pod 6 min/km, což je asi tak na hraně mé představy o pohodových 40 km:), ale pravda je, že bez hodinek bych si to ani neuvědomil..:).
Tak tak jsem stačil pozlobit rodinku krmící kachny, tradičním doporučením, že jsou drobnější a že by měli vzít na neděli aspoň dvě.. Když s úsměvem přichází otec od rodiny s velkou taškou, tak já se loučím slovy, že není třeba radit.. Do té tašky se v klidu vejdou i tři!:)

Cílevědomost M. se ukazuje v závěru tréninku, kdy do 40 km chybí necelý kilometr (to jsou ty ocásky a vracení)... tak naprosto "logicky" běžíme kus tam a kus zase zpátky, aby to vyšlo, protože trenérka řekla .. běží se 40, tak se běží 40, ani o kousek víc, ale ani o kousek míň.:).

Z toho povídání s M. pro mě do závodu vyplynulo několik "zásadních" rad:
1) Snažit se potlačit moje počáteční závodění
2) Nekoukat se zbytečně na hodinky, důvěřovat svým pocitům
3) Za každých 10 km se odměnit.. i třeba pivem, suchým tričkem, čelenkou..:)
4) Začínat bez muziky.. Držet se zpátky, použit "sílu svého play listu" až později, hlavně v noci a nad ránem
5) Ale především si to užít .. Nebát se toho.. Prostě se z toho ani ze sebe.. nepotento:)

M. ještě dodává, není to závod, na který se připravuješ.. Oba víme, že tam evidentně budu mezi těmi nejhoršími, ale jak mě uklidňoval i RID -- nakonec v cíli budeme mít všichni stejný čas!:)

V neděli už jsem nebyl běhat, ne že bych nemohl, ale podle pokynů si mám vypěstovat ten správný "hlad"(!) a chuť pobíhat za týden. A tak raději dodělávám věci doma a do práce, začínám si v přestávkách chystat věci na závod a jsem přitom nervózní .. no jako pes:). Moje Deri to cítí, cítí, že se něco děje a tak štěká, jako pominutá.

Důvod mé nervozity je prostý. 13.1 je totiž den loterie na Leadville 100M. Říkal jsem to jen pár lidem — jsem věčný snílek, ale bojovník... proto jsem hodil svoje jméno i do osudí loterie na Leadville. Pořadatelé při přihlašování říkají, že když jim člověk dá zajímavý příběh, tak si zvýší šanci na účast. Ho hóó.. :)... Říci, že chtějí příběh o mně a Leadville? :).. tak ho mají mít..

Nějak jsem ve skrytu duše doufal ve svoji šťastnou hvězdu. Vím, vím, jako běžec jsem hluboký průměr, ale ve vyprávění příběhů jsem si trochu víc věřil:). Tak proč mi nepíšou, vždyť už bude u nich po poledni? Tak v tom mírně depresivním:)  stavu mi pípne e-mail..


Vykřiknu, co vykřiknu, zařvu tak, že Deri vylekaně proskočí svoji dírou ve dveřích.. :).. No to se nám ten kalendář na léto pěkně plní.. Už to vidím, že v létě budu mít doma statut PVP /Permanentně v prd*li/. :)

Všemu zdar! Našim touhám, našemu úsilí.. ale ultra.. ultra zvlášť!!
12:)

neděle 6. ledna 2019

"Tříkrálový běh" přede mnou, aneb.. Co kdyby to příště nevyšlo? :)

Už je to tady..

Nevím, jak vy, ale já si svoje stárnutí neuvědomuji ani tak o narozeninách, jako v lednu..:). Jako by ten skok, ta změna - byla náhlá a dramatická.. Teď mi skončila moje desátá "běžecká":) sezóna a začíná mi nový, jedenáctý rok. Je to první rok třetí pětiletky, která -- jak víme z budování socialismu -- je vždy kritická.:). Počáteční nadšení je pryč, všechny rezervy jsou vyčerpané závazkovým hnutím pětiletky druhé a ani známá sovětská hesla jako "dohnat a předehnat" už moc nefungují.:).

Stejně jako socialistické zemědělství mělo čtyři úhlavní nepřátele: Jaro, léto, podzim a zimu:), tak kolem sebe vidím, že typický rekreační běžec to má podobné. Spousta známých mi referuje, že buď začne běhat (až se oteplí, až nebude pršet, foukat, ... případně až nebude takové horko), nebo že ztratili motivaci, -- protože se snaží běhat už několik let a vůbec se nezlepšují, spíš naopak.. a navíc teď běhá každý pako.:).

A co já s tím? Nabízí se sice vhodná litanie na moje zdravotní problémy, ale hned si uvědomuji, že i když vidím čím dál hůř, tak ale padám čím dál tím lépe, jako profesionál, skoro jako kaskadér. :). A tak na podobné stezky jen kývnu hlavou, všude je něco:), jsou možná mezi námi i tací, co nikdy neměli žádnou krizi, co nemusí o svoje běhání bojovat v práci, s rodinou a se sebou samotným.. ale takových lidí je určitě málo. Základ je nedávat si žádná předsevzetí. Přeci jen to jsou většinou věci, které neumíme, nechceme dělat.. nebo nám vůbec nejdou.. tak proč to zkoušet? Nebudu tedy hubnout, ani nepřestanu pít, ale ani nezačnu pravidelně cvičit běžeckou abecedu..Podle posledních statistik jsem měl při svém narození šanci na 62,8 let života ve zdraví, takže už mi zase statisticky vzato tolik nezbývá a tak radši pojedu na zajímavé závody teď a co nejdřív, protože co kdyby to později nevyšlo:)?? !!

Moje trenérka Míša, když během POPu slyšela můj tuberácký kašel, doprovázený smrkáním připomínajícím sloní troubení:), tak bez ohledu na blížící se závod, mi na začátek ledna napsala takový velmi opatrný plán... Něco jako: Opatrně se kouknout na běžecké boty (=10km volně), rekognoskace terénu (=15km fartlek) s občasným nácvikem skoku (rovinky na zledovatělé cestě). Ač jí většinou poslouchám, tak tentokrát jsem to nedokázal.
Za 14 dní jsem se zapsal na 24h, nemůžu tam přijet totálně oslaben na těle a na duchu:)... Vím, vím, měl bych to brát jako dlouhý trénink, ale  i když mi teče z nosu, kašlu a po večerech pilně léčím nohu, neměl bych mít týdenní kilometráž pod 100, to by mě definitivně srazilo na kolena:)..

A ten můj běh? Ve čtvrtek dobíhám dvojsměrku z práce. U výlezu z parku mi zvoní telefon a tak ho zvednu. Rychle odpovím a zavěsím, ale ten přechod z běhu do klidu a telefonování mě rozhodil dech a začal jsem silně kašlat... Okolo jdoucí to starostlivě komentuje, že by se při nemoci nemělo běhat! Bráním se slovy, že já ale opatrně, pomalu... A ona hned jestli snad nepatřím mezi ty blázny, co si myslí, že pohybem se dá vyléčit chřipka a nastydnutí?  :).:)... Je to moje mantra a snažím se jí držet.. Nezapřel jsem svoji "víru" a povídám .. "Pohyb nevím, ale pomalý běh léčí (skoro) všechno!" :)

Co se nedá nahnat v tréninku, snažím se doladit logistikou a přípravou playlistu. Sice mě před pár dny urazil jeden mladík, když jsem u Mánesa čekal na zelenou, protože nevhodně komentoval Haničku Zagorovou, která mi pěla ve sluchátkách:). Samozřejmě.. Když uprostřed deště, ať už na oválu nebo v irských rašeliništích Hanka zazpívá..byl krásný..tvůj nápad..Tak o svém pobíhání vůbec nepochybuji:).

K logistice 24h mě trochu rozhazují poznámky organizátorů, že je vše stejné jako v minulých letech.. a že nejlepší je ubytování v hotelích, co "bydlíme" vždy na Spartathlonu:)... Tak to mě rozsekalo. Evidentně tam budou jenom reprezentanti, Spartathlonisté .. a pak já, jako ten divnej vzadu.

Proto jsem nadcházející 24h posunul do kategorie tříkrálového běhu a K+M+B ke mě promlouvají naprosto jasně: "Ku*va Musíš Běžet"!!!

Všemu zdar!
Novému roku, našemu úsilí a ultra zvlášť!
12:)