Happy goes lucky, aneb hlásím regulérní pokus o Grand Slam of Ultrarunning:)

Jak před časem prohlásil vtipně Běžící Stín, ďábel často s*re na jednu hromadu a že já jsem dítě štěstěny. Pět let jsem trpělivě čekal na svoji další šanci na Western States Endurance Run a letos mě před vánocemi konečně vytáhli. Sliboval jsem si, až mě vytáhnou na WSER, tak zkusím svoje štěstí a přihlásím se do zbývajících loterií celé série amerického ultra running Grand Slamu. Šance se dostat do všech čtyřech závodů je pro rekreačního běžce velmi malá a uběhnout Grand Slam je sakra těžké.. Ale už jenom se dostat na start všech závodů v jednom roce, zkusit svoje štěstí.. byl můj velký sen..

Celou dlouhou dobu jsem to držel v sobě, nikde jsem to neříkal, bál jsem se to jenom naznačit, abych ten sen nezaplašil. Každý, kdo mě zná, ví, že jsem hrozná slepičí prdelka:), všechno na sebe prásknu, o to víc bylo náročné udržet tajemství a neprozradit svůj velký sen. Až na vánoční hospodě a na POPu jsem nejbližším kamarádům postupně naznačil, že jsem se přihlásil i na Leadville (a napsal pro ně i svůj příběh, abych zvýšil šance na vybrání). Jakmile se uzavřely zbylé registrace, tak jsem prozradil, že Leadvillem to nekončí a že jsem hodil svoje jméno i do dalších osudí...:)

 
Opatrnost je na místě -- když jsem se před lety poprvé (bohužel neúspěšně) pokusil o WS, tak se najednou se s českými registracemi roztrhl pytel:). Proto jsem ani nepsal o ostatních závodech, jejich skrytém kouzlu a specifikách.. Víte například, že ve Vermontu se ještě stále běží společně s koňmi?, atd. :)

Dneska bylo poslední losování. V horách v Utahu o šesté hodině večer našeho času začali losovat vstupy do Wasatch 100. V podstatě jsem byl klidný:). Dobrá znalost pravidel, konzultace s ředitelem závodu mi dávala klid... Tedy klid.. Pravidla Grand Slam říkají jasně. Pokud závodník vyjádří svůj pokus a registruje se na Grand Slam, je přijatý do prvních tří závodů a dokončí je.. tak automaticky získává divokou kartu na závěrečný závod .. na Wasatch.

Ale kolem 9 hodiny večer si říkám, no tak mi nic nepřišlo, nevylosovali mě.. Kouknu na stránku, tam jenom odkaz na live stream loterie. Kliknu a vidím poslední tři, nikde seznam jmen.. a tak jen tak ze zájmu proklikávám náhodně sem a tam.. třetí kliknutí mě dovede do kouzelného času 42:00 minut. Po zamíchání osudí.. slyším Wow!!! From Prague, "Czechoslovakia", Jan H.!:) .. LOL. skutečně ta pravděpodobnost je 1/2. Buď mě vytáhnou nebo ne..:).

Jedna věc je veselá, sledoval jsem celkem zajímavou škálu reakcí na moji drzost:) -- se přihlásit do loterií -- a snít o získání a dokončení Grand Slam of Ultrarunning. Jak to, že první pokus z Čech nemá žádný elitní běžec, ale "kokos na sněhu":)...12Honza? No já pečlivě čtu pravidla, řadu účastí jsem vyseděl.. a hlavně.. Je to podobně jak v tom starém vtipu, kdy si chlápek stěžuje pánubohu, že všichni sousedi už něco vyhráli v loterii, jen on zatím nic.. a proto jej prosí, aby se to změnilo, aby pro něj něco udělal. V tom se otevřou nebesa, vykoukne pánbůh a řekne.. udělej taky něco ty pro mě.. Kup si los!! :)


Vzpomínám si, jak jsem před časem slyšel odpověď jedné -- také správně divné obyvatelky Stodůlek, se kterou se po ránu vždy zdravíme.. Já běžím do práce a ona se chodí koupat do rybníka uprostřed parku. Na otázku jedné důchodkyně, jestli jí nevadí, že na ní někdo může koukat jako na bezdomovce, nebo nějakou pochybnou osobu.. krásně odpověděla.."Když to chcete, tak je jedno, co říkají ostatní!!..:)

Je to krásný i těžký.. nejen na to natrénovat, rozložit síly.. ale.. přiznejme si to.. i vydělat peníze, protože ty čtyři cesty do Ameriky, i když bez jakéhokoliv doprovodu a podpory.. přesto znamenají extra náklady. Tady si celkem věřím.. nějak to logisticky zvládnout, naplánovat.. už mám na tři akce zajištěné hotely, mimo posledních dvou i letenky, přemýšlím, jestli to nespojit s prací, atd..

Ale teď už mi nezbývá než opravdu začít běhat! Moc díky všem za hezká přání a za podporu!
Všemu zdar! Našim přáním, touhám.. a ultra zvlášť!!

12:)