sobota 28. listopadu 2020

Zahájil jsem přípravu.... Na devátou vlnu:)!.. A bojuji o tričko!

Můj kamarád, profesor slovanských jazyků a kultury na UPENN a známý provokatér, PS, odjakžíva miloval zvyšovat různá čísla... mluvil o téměř běžícím 4.odboji a připravoval se na pátý... Ze stejným zaujetím proto sleduji, probíhající druhou vlnu, diskuze o třetí... Tady samozřejmě je potřeba naše "surfaře" a “jezdce apokalypsy”:) poučit, že sice známý katastrofický film mluví o páté vlně, ale námořníci vědí své... nejhorší je devátá vlna, či přesněji devátá z devátých. :)

Tady se bohužel mýty a očekávání liší... Někdo říká, že ta devátá či devátá z devátých všechno smete, jiní (optimisté) čekají, že potom se vše uklidní... Tak jako tak, do deváté vlny je ještě nějaký čas a je potřeba ho strávit aktivní přípravou:). Mezi námi, nic jiného než to pobíhání nemám, tak v rámci možností a času se snažím, jak to jde... Samozřejmě, ve Stodůlkách teď sportuje a pobíhá kde kdo a tak při venčení Deri, případně v obchodě poslouchám diskuse o uběhnutých km, ukazatelích sportesterů, VO2 max a skvělých začátcích...:)

No jo, no... ale to soutěžení může být zrádné a nebezpečné, tedy pokud tomu začínající běžci a pobíhači propadnou. Ale ono to i u těch starší může překvapit. Například, běžíme takhle s B. jeden z našich delších společných běhů, v mrazivém ránu z Radotína zákrutami kolem vody zpátky do Stodůlek, hezkých skoro třicet km. Abych neurazil, řeknu piánko, mazurka:), pohodový běh s dcerou... Posledních šest km po asfaltce z Hlubočep je do kopečka... Ve spodní části údolí otáčí nahoru mladá běžkyně (je v té chvíli lehce pod nulou) v krátkých legínách a jen ve sportovní podprsence. No nevěřil jsem, že B. to takhle bude motivovat, najednou v ní bouchly saze:) a údolí jsme vyběhli v tom nejrychlejším čase z celého běhu. A to jsem nikdy netušil, že by byla "soutěživá":). Co to musí dělat s těmi soutěživými začátečníky...

                

No a 13. listopadu mi píše kamarád Honza K., že na mé alma mater, na MFF UK, v rámci zrušeného rektorského dne udělali on-line běžecké soutěže, ať se v rámci "přípravy" přihlásím, že jako alumník můžu:). Hned jak jsem to udělal a po pár dnech nalogoval svoje km... už mi začal psát a povzbuzovat mě, ať se snažím, že bych mohl být na předních místech, nebo třeba vyhrát:).

LOL! OMG! Ta soutěživost! Hned jsem musel zchladit jeho nadšení, protože například RID je zaměstnanec MFF a hned jsem ho viděl mezi registrovanými... není žádné tajemství, že za loňský rok uběhl 12.345 km, zatímco já se potácím kolem 5 tisíc ročně:)... Atd. Ale ... přečetl jsem pravidla soutěže a prvních deset běžců získá tričko MFF UK. No, na nějaké pofidérní vítězství nebo umístění na bedně, na to mě nedostanete... ale na tričko?? Tričko MFF UK? Tak to mě zatáhlo do soutěže a pobláznilo:)...

Jenže, jenže... zrovna na "potvoru" máme hloupě rozvržené obhajoby, moje výuka.. mezi tím mezery nepříjemně dlouhé, ale zase moc krátké na to, aby se dalo běhat, logistika na úrovni plánování Grand Slamu:). Minulý týden mi takhle hloupě vypadl celý pátek a tak přemýšlím, jak to "naženu", ... v tom mi píše Luboš, že s Lenkou jdou na sv. Jana pod Skalou, ke kříži... že bychom se tam mohli v pravé poledne potkat. Hned jsem měl jasný plán a směr, nechci běžet stejnou cestou, tak plánuji "okruh" přes Loděnice, Bubovické vodopády, nahoru přes lomy ke kříži... Ale ranní domácí výpočty se mi protáhly, vybíhám až kolem 9 do husté mlhy... a je mi jasné, že ve 12 u kříže rozhodně nebudu:)

Bubovické vodopády v obležení místních, zástup(y) turistů a "babek s chodítky" různého věku a pohlaví... V touze zastihnout Luboše a Lenku u kříže nakonec různě překonávám zábradlí, překážky, využívám skoro suché koryto ... a v rámci Cimrmanovské zásady: "podlez, ale hned narovnej" předbíhám, co to jde. Ale vše marné... Nabírám další zdržení, kdy před otevřenou večerkou stepuji, až se uvolní potřebné čtvereční metry a já si koupím sladkou vodu... Takže L+L jsem minul. Takové spartakiádní setkání to mohlo být... a já to prokoučoval. Proč jsem nevstal o hodinu dřiv, přeci jsem měl tušit, že se mi práce po ránu může zaseknout. ... Stejně jako Gábi Smolíková si opakuji: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!“:)... Ale je krásný den, bez hůlek odvážně poskakuji dolů s kopce a po červené se vzdaluji davům, které u okének na parkovišti mají takovou jednu velkou street party:).

U Dubu sedmi bratří to také šumí jako v úle... přibíhám a moje červená bunda a žluté reflexní pásky vyvolávají leknutí u přítomných ... "Nejste náhodou kontrola?" ... Ne, vysvětluji, že v lovecké sezóně, navíc s černým baťužkem na zádech... je potřeba být vidět. Nerad bych spadl do myslivecké kategorie .. "po čertech velké prase", nebo "poskakující srnec":). Také, když o kousek dál od posedů slyším střelbu, tak volím drobnou okliku, jistota je jistota, už se přeci jenom začíná šeřit...

Samozřejmě mě hned napadlo, proč já hlava děravá, hlupák starý.. berlu mrazilku jsem nechal doma? (tedy čelovku)..:), ale už se blížím k Ořechu a tady už doběhnu snad po paměti. V tom mi pípne na mobilu upomínka, že mám za 40 minut nějaký online míting a tak drobet zrychlím, v Řeporyjích doběhnu autobus a s velkou rezervou asi 3.5 minuty jsem doma před telekonferencí.

Ač na tyhle vymoženosti v poslední době hodně nadávám:), tak jedna věc se jim nedá upřít. Po netu není nic cítit, neexistují pachové modemy:)... Stačím ještě v "klidu" převléknout propocené věci, otřu čelo a jsem ready:). Krásný den, všechno jsem stihnul, sice jsem minul L+L, ale zase mě nikde nepostřelili a co víc.. jsem se svými 54 km zpátky v "boji o tričko"!)

No snad se všichni ti velcí běžci od Paloncýho dál... ještě nezaregistrují a já se svoji přípravou na další vlny šíleností... třeba ještě získám-vyhraju tričko!

Všemu zdar, našim bojům a závodům... a ultra.. zvlášť!

12:)

sobota 7. listopadu 2020

Jak je důležité míti... pejska:), aneb 5+7=12 (!)

Jeden můj kamarád na dotaz kolik mu je let pravidelně odpovídá, že neví, protože se to pořád mění... jiný zase zdůrazňuje, že věk je jenom číslo:)... To já ta "čísla" vnímám a pokud to jde, tak se z toho raduji. Zdárně a potichu jsem u sebe "na chalupě" oslavil narozeniny a jak je vidět z číselného součtu, věřím, že bych mohl mít zase čísla na své straně. Schválně jsem dal chalupu do úvozovek, protože já mám svoji chalupu vzdálenou od domovních dveří tak asi 12 metrů...:). Moje klubovna (zašívárna), technická místnost... mužská okupační zóna, kde se permanentně může pohybovat jenom můj pes:)... je podle mě nejdůležitějším stavebním kamenem a kotvou pro šťastné manželství, obzvlášť v "zamykacím" období. 

Odsud s Deri na dálku učíme, počítáme a konzultujeme. Jako správný youtuber:), nepodceňuji přípravu na vysílání - vždycky zajdeme s Deri na delší procházku, aby při "tom" nezlobila. A jako na správné chalupě, zatopíme v krbových kamnech, sedneme-lehneme k ohni a přemýšlíme (já), plánujeme (spolu) a odpočíváme/zlobíme (Deri)... 

Po/při našem společném popoběhnutí na konci často musím Deri táhnout v parku na šňůře a tak poslouchám výtky od ostatních -- jak trápím pejska, že se mnou musí běhat v tom blátě (Deri po běhu v údolí vypadá jako polomáčená sušenka), ale tenhle pohled (většinou) majitelky gaučového pejska ukazuje na hluboké nepochopení čistých radostí "normálního" (venkovního) psa... Moje Deri zná Prokopské udolí nazpaměť, obzvlášť všechny potoky, kaluže, oraniště a vůbec všechna místa, kde se může vyválet v bahně:). To vždycky utíká napřed, skočí do kaluže-bláta a rozvalí se tam .. no jako v lázních. Prej chudák pejsek:)...

Jak jsem rád, že ji mám. Vlastně v té záplavě naprosto nesmyslných omezení, zákazů nočních vycházení s vyjímkou venčení psů už jen čekám, až se mě sousedi a známí (kteří nemají psy) začnou ptát.. Můžeme si půjčit Deri? Potřeboval bych si zajít kousek vedle ke kámošovi, večer zaběhat v parku...:)... Já bych to v Praze viděl jako zajímavý podnikatelský projekt ... "Půjčovna psů"..:)

Pro "novou sezónu" jsem se rozhodl postupovat trochu víc šíleně, než je mým zvykem:). Řeknu to kulantně ... Nevidím tak dobře, jak bych při běhu v terénu potřeboval. Stín to tehdy hezky vystihl, že mu v Ledville najednou došlo, že "slepec" houbec vidí:). No tak špatné se mnou zase není, ale třeba v noci, za šera, nebo při mihotavém světle můj běh může připomínat zatoulanou babku s nůší, případně s chodítkem:)... protože já při rychlejším běhu padám jako listí na podzim -- tedy pořád.  

Rozhodl jsem se tomu aktivně postavit. Pro běh v terénu tak střídám různé brýle, včetně i těch na čtení, které jsou asi o 3 dioptrie slabší, takže vidím o dost jinak a hůř:), oči se musí víc přizpůsobovat, ... Je to podobné jako "americká noc", když filmaři natáčejí noční filmové scény během denního světla:). Snažím se zapomenout na nějaký úsporný běh, na blátě a v terénu se snažím běhat silově, zvedat víc nohy, ve větší frekvenci, lépe držet rovnováhu. Uvidíme, až zvýším zátěž a začnu ještě víc běhat za šera a v noci, ale zatím dobrý:).

Co mi pochopitelně schází je větší kontakt s lidmi, se studenty, s kamarády... Snažím se respektovat obavy a postoje ostatních (na příkazy strany a vlády -- pokud není přítomen policista nebo hlídač -- kašlu). Nechci ať už ohrozit-vyděsit-naštvat někoho už tak dost vyděšeného, nebo naštvaného. Chtělo by to nějaký signál, třeba potápěčské OK, že já jsem ok, že kvůli mě nikdo nic nemusí.. aby, když se potkáme takoví dva, tak můžeme existovat normálně. Aby to nebylo... já myslel, že ty myslíš, že já myslím...:). Prostě kvůli mě si nikdo nemusí zamotávat hadr kolem obličeje, obzvlášť venku...  [Ostatně soudím, že to, že děti nechodí do školy, je zločin]

No, ... ale aspoň na dálku obdivuji konzistenci a výkony kamarádů na Garminu. Tohle je trochu ošemetné. Snadno se může stát (a už jsem to mnohokrát slyšel), že sledovat, jak se někomu daří, jak dobře trénuje a zlepšuje se... může mít devastující vliv:). Dívat se jak Petr V., Míša, Malý medvěd.... tam sází "easy run", výklusy ... pod 5min/km v terénu, jak sbírají km, jako děti pokémony... to může být depresivní:). Snažím se intenzivně bojovat na víc frontách, takže občas ten běh je až na páté koleji, a proto se utěšuji... Vydrž, postupně, vytrvale... a nezapomeň si pravidelně dělat radost!

V mém úkrytu za "želvou" v Prokopském údolí zůstalo po "divokém" Keltovi ještě asi 7 piv (3 z toho nealko) a tak jsem si naplánoval, že pokaždé při nějakém delším běhu poběžím okolo, "hospoda " bude stále otevřená:) a dám si pivo... Asi týden potom běžím nedaleko a těším se na pivo... doběhnu do hospody... a prázdno:). Hned jsem si vzpomněl, jak odpověděla moje bavorská teta strejdovi, když se divil, že ve sklepě není žádné pivo. "To pivo by muselo mít rohy, aby se mohlo bránit!"... :). Pro příště musím pro pivo dát i rohy:), nebo lépe schovat!

Tak ať nám to pokud možno reálně a ne-virtuálně běhá a kamarádí! Všemu zdar, ultra a pití piva... zvlášť! [Jdu si udělat lepší schovku/hospodu:)]

12:)