pondělí 27. dubna 2015

Ztraceno ... (a nalezeno) po cestě..aneb běžecká hospoda volá..:)

Znovu jsem si uvědomil, že řada lidí, kteří mi psali komentáře na blog, nebo se kterými jsem se potkával ve svých začátcích.. Nějak zmizela..:(

Je to škoda.. Peggy, bývalá královna virtuálního prostoru, Briggit Jones, českého pobíhání, zmizela... nejen, že přestala psát (profesně chápu), ale ztratila se i celkově (jen občas ji vídáme v TV), Anička známá jako Tuulli Pakkannen (Mrazivý vítr) se také ztratila v té podivné tkanině prostoru a času, dokonce i její blogerske jméno bylo po letech obsaženo někým novým. Witty, nekorunovaný běžecký básník už dlouho nepíše, o blogu mého nejlepšího kamaráda Běžícího Stíná raději nemluvit:) .. Jiří U. se mi také ztratil, i Muttyz i Blondýna jakoby přestali běhat a existovat.. A tak bych mohl pokračovat dál a dál..

Samozřejmě, lidé přicházejí a odcházejí.. Co když ten cyklus, ta "obnova" má nějaký hlubší význam? Možná, že ti "původní".. buď z nějakých důvodů přestali běhat, nebo se nějak bojí, že jsem zaběhl někam příliš daleko... Ale není to pravda. Pořád jsem ten nadšenec, co se snaží objevovat zajímavé rozměry běhu a neztratit přitom svoji radost.. Občas těch km je sice výrazně víc než na začátku, ale upřímně nic se nezměnilo... Je to stejné, jako před lety..

Přemýšlel jsem o všech lidech, co se "ztratili" na mé cestě k ultra a o dalších, co jsem zase na té cestě potkal. A tak mi hned naskočilo, jestli není na čase se stáhnout do ústraní a potichu se vytratit?? ANI NAHODOU! :)... V 90.letech na koncertech Jiří Dědeček vyzýval lidí, ať si zkusí na něj zavolat.."Jdi do pr*ele!" Ať si to zkusí říci někomu, kdo k ním mluví do mikrofonu..:)... A pokračoval, že se nestane vůbec nic! On dokonce ani neodejde:)...[u mě tomu bude stejně tak:)].

A když jsem si tak přemýšlel o různých ztrátách a nálezech:) .. zrovna píše Leona, že by bylo dobré svolat takové to sdružení rodičů, členů a přátel iThinkBeer... přes VS vím, že i "klubových" triček už mezi lidmi koluje hodně:), když svoláváme hospodu, tak často mineme řadu lidí.. na některé ani nemám(e) spojení..

Takže .. v týdnu po PIMu a mezi dalšími závody, uvažujeme o setkání -- jak velká hospoda to bude, záleží na tom, kolik se nás sejde..:). Pokud chcete přijít uvažujeme o termínech 4. nebo 6. května, od 5h, místo bude upřesněno, dejte vědět svoje preference na doodle, v poznámce nechte svůj e-mail, případně se ještě k tomu ozvěte treba na můj nebo Leony e-mail.. Budeme se těšit..

Nemusíte se bát. To, že během hospody kdekoho přemluvím na ultra.. je zlá pomluva:)... Jitka správně dodává, kdyby to v nich nebylo, nikdy bych je nepřemluvil:)..

Všemu zdar! Spolkovému setkávání, kamarádům a ultra zvlášť!! 12:)

neděle 26. dubna 2015

Nomen omen... aneb podstata věcí je ukryta ve jméně:)

Už jsem si zde citoval známou balkónovou scénu z Romea a Julie, kdy Romeo deklamuje, "Co je ve jméně?" a ve kterém Romeo přeneseně tvrdí, že na jménu vlastně nezáleží, protože růže bude stejně vonět i pod jiným jménem.. Vždycky jsem s tím tvrzením měl trochu problém, ovšem s postupem času musím říci, že je to úplně obráceně!!!

Já například věřím v užitečnost "onomastického determinismu":), neboli, když jméno je zároveň znamením a vyjadřuje pravou podstatu věci. Například "můj" urolog, kterému plně důvěřuji a považuji jej za velmi schopného se jmenuje dr. Ptáček:).. pamatuji na šikovného zedníka, který se jmenoval "Zedník", známý přešel k novému zubaři -- pochopitelně dr. Zoubek:).. V takových okamžicích už není co dodat, je jasné, že se jedná o profesně dobrou volbu, že.. apod.:)

Proto, doporučuji pečlivě volit běžecká jména a přezdívky. Mezi dobrá běžecká jména jistě patří Running Shadow (aneb Běžící stín), Tuuli Pakkanen (Mrazivý vítr), Vítr-ve-vlasech, ultramapo, Máma v běhu... Konečné i moje "jméno" 12honzade (34honza běží) je velmi vhodné, výrazně mi pomáhá a jistým způsobem mě i předurčuje pro hobické ultra:)... Na druhé straně třeba Pulec -- Leona promine -- spíš naznačuje skrytou inklinaci k triatlonu..:),.. Tučňák (Renata) zase prozrazuje orientaci na otužilecké plavání (i když Miloš Škorpil zavedl běžecký styl "tučňák"). Prostě obě přezdívky mají z hlediska běhu velmi pochybnou přidanou hodnotu... [= není čas na změnu? :)]

Možná si někteří z vás vzpomenou na český film "Bota jménem Melichar" .. [pro (ne)pamětníky -- ta druhá se jmenovala Baltazar]... I když to vypadá dětinsky, hodně věcí, které mě obklopují má své jméno. Určitě to pomáhá:), dává životu další rozměr, hravost a větší barevnost.. První běžecký batůžek (Salomon X20), který mi už léta nosí věci do práce a z práce, se jmenuje "Bouřlivák", protože byl pokřtěn za jedné šílené bouřky a průtrže, kdy byl nový a běželi jsme spolu z práce domů.. [Scott Jurek vestě neřeknu jinak než skokan:), tedy v jedné chvíli jsem jí říkal skákající kozy:)] .. Nový bágl na ultra závody se jmenuje "Černé pivo" [původně "Temná síla"..:)], navigace je Severka, atd:) ... Proto není divu, že nově získané boty z Intersportu [končím s nákupy...jsem zásoben opravdu na rok dopředu] .. už mají také jméno "Thunder  & Flame" (Hrom a Plamen)...

Pevně věřím, že jak správné běžecké jméno, tak i správné jméno pro výstroj posunuje naše pobíhání do úplně jiné kategorie.:). Proto jako drobnou reakci na e-maily žádající nějaké "mé" rady :)... vřele doporučuji... zapomeňte na jména a přezdívky jako Louda, Šnek, Sud, Špekáček... nedej bože, když má člověk sám o sobě nějaké to běžecké stigma ve jméně (Zabloudil, Zlámal, Loudal, Nechvátal ...) a zvolte si jméno nové, která vám při tom pobíhání může pomoci. Například Petr V. po té, co se zžil se svým novým běžeckým jménem (Thunderbird, aneb t-bird).. plně využívá svého "bouřkového zrychlení":), propadl ultra a běhá úplně neskutečně -- dál a dál a rychleji. :).. Upřímně s civilním jménem, by to měl výrazně těžší:)..

No schválně.. jestli ještě nemáte vhodné jméno, najdete si jej.. a zkuste pojmenovat nějakou svoji oblíbenou část výstroje.. bágl, boty, hůlky.. uvidíte, že to půjde -- co půjde.. poběží !! -- o dost lépe..
Moje soukromá anketa -- mají některé vaše věci jméno? A jaké?

Všemu zdar! Ultra zvlášť!
12:)

pondělí 20. dubna 2015

Jak jsme pouštěli kapitalistovi žilou:), aneb sudetské běžecké malování..

Příprava u Pavla
Přiznejme si to otevřeně..Takhle společensky náročný rok, to už jsem dlouho neměl..:). Poslední návštěva Sudet a VS byla velmi vydařená a tak, když VS naznačil svoji potřebu se běžecký družit .. říkal jsem si že bych měl dorazit.. Přeci jen, skvělí kamarádi neleží na ulici a Pavel je v Sudetech stranou, opravdový zapadlý vlastenec:). Volal mi prý, že by chtěl nějaké velké logo/písmena vykreslit do mapy... Asi, že se nebude nikdo z nás chtít zúčastnit, sezóna závodů je v plném proudu... A zněl trochu smutně... Jak to udělat? V sobotu po obědě máme naplánovanou oslavu narozenin moji nejmilejší manželky, jasné slunéčko... Ovšem, s pátečním během přes noc, by se to podle mě mohlo podařit.. Proto jsem slíbil, že se budu moc těšit a že to jdu to nějak "citlivě":) dojednat a říci mé nejmilejší...

Protože jsem ho na začátku moc neposlouchal, tak jsem se ptal, -- ne že by na tom nějak záleželo -- ale co to "kreslíme"? Říkal "S" a "I". Nic mě nepadalo, ale pak mi to naskočilo. Vždyť my vlastně kreslíme emblém socialistické internacionály!! V rámci tematické přípravy, jsem proto shlédl jeden díl známého stranického seriálu "Okres na severu" a pilně poslouchal proslovy okresního tajemníka s.Pláteníka, stejně tak jako soudruhů že sousední budovy... Vykreslit .. vydupat svýma nohama do země emblém Socialistické Internacionály je přeci snem každého občana naší socialistické vlasti! Šosácký Západe! Mladý je každý komunista!!:)
Překvapení na nádraží
Ano, vlastně jedeme "z ústředí" zkontrolovat stav závazkového hnutí, kvalitu nástěnek a propagandistického hnutí v sudetské oblasti. Opravdu jsem se položil do role, takže moje první otázky (soudružské) návštěvy šly rovnou k věci.. "A co soudruzi, vy zde na Severu? Písně zpíváte? Vrahy bijete?" ... A jak na sportovní frontě? Sportujete podle sovětských vzorů? Co plány s. Běhalova? Už jsou v praxi?:)...

Chlapci byli evidentně "zaskočeni" a tak jsem místo pokračování v dotazech na příběh Pavky Korčagina (Jak se kalila ocel), už jen tradičně kalil vodu:)... Pavel mi jemně (a trochu vyděšeně) zopakoval, že nebudeme vydupávat a vykreslovat SI, ale IS. Neplést se zkratkou nové vznikajícího státu na blízkém Východě! Je to zkratka InterSportu .. ale uklidnil mě.. Čím víc km uběhneme, tím víc pustíme kapitalistovi žilou:)!! Mají nějakou marketingovou akci, při které je cílem vykreslit jejich loga.. a kolik km přitom uběhnete, tolik procent slevy získáte. Upozornil jsem je, že bychom neměli být úplně "nenažraní".. a nejít na 100km, taky přeci jen bych se měl dostat rozumně domů. Oslava volá! Navíc jako matematikovi mi vůbec nebylo jasné, jak by v InterSportu chápali 102 km? Jako že nám ještě 2% ceny vrátí zpět v hotovosti? :)



Stručně řečeno, páteční pozdní večer nás s t-birdem přivítal u Pavla ve velmi dobré náladě, s tím, že 80-85% je také hezká sleva a že pány z IS jistě potěší, že Pavel zakomponoval do obrázku i Ještěd a velkou část přilehlého hřebenu. Vítáme se s Pavlovým občasným spoluběžcem Martinem, zkušeným triatlonistou, který je v našich akcích po prvé a na základě jeho prosby vyrazíme až o půl noci, aby noc nebyla příliš dlouhá... Sákryš, říkám si.. ale to bude logistický velmi náročné se dostat následující den do jedné hodiny do Prahy do Stodůlek. Ale je se mnou VS, který si ví se vším rady a t-bird, který je logistický mág.. a tak věřím, že akci zdárně dokončíme a slovy proletářů.. "kapitalistovi pustíme žilou:)"... vše se v dobré obrátí, a stejně jako v pohádkách vlk Karkulku nesežere, Růženka se probudí a Honza včas do Prahy dorazí:)..

Na nádraží v Liberci jsme včas, akorát abychom zjistili, že na trati je výluka:) a že (snad) nás na místo startu dopraví náhradní autobusová doprava. Únava z posledních dní se ukazuje už v autobuse, kde marně bojuji se spánkem, hned jak jsem dosedl. T-bird se laskavě ptá, jestli jsem v pořádku.. samozřejmě, že jsem, až na tu "hlavu", ale s tím, jak my víme, se moc nedá dělat...:)

Krátce před půlnoci jsme na místě. Všichni loví satelity, protože každý potřebujeme mít tu "svoji" stopu zaznamenanou. První km -- kdy se kvůli tvaru písmena "I" dereme strání a ostružinami -- nám trvá asi 18 minut a představa, že budu v Praze včas dostává vážné trhliny... Kdybych to byl býval věděl, říkám.. Tak jsem si vzal z domova zahradnické nůžky!! Ale asi po km se dostáváme do části lesa, kde se dá i popoběhnout, pak na cesty, kde se dá i běžet...


Nešlo odolat
Hned na začátku řešíme úplně zásadní problém, který server předpovídá počasí nejlépe. Protože se dost významně liší. Navzdory mě kritice nejmenovaného zdroje:) ... se počáteční vyjasnění vytrácí a v místech kudy běžíme se objevuje drobný déšť se sněhem, který při dopadu na zem taje. Ono s tím počasím je to vlastně jedno, jak už je člověk venku, že..:).. a protože je apríl, tak se chvílemi vyjasní tak, že je krásně vidět ozářený Ještěd, ovšem když se jej snažím zachytit na svůj telefon, vypadá to jako známá fotografie.. tři černoši v tunelu:)...

Cesta krásné ubíhá.. jsou okamžiky, kdy se zdá, že návrat do Prahy stihneme:), v té chvíli zrovna sbíháme do Svijan, kde nám VS nezapomíná sdělit řadu vlastivědných zajímavosti, včetně toho, že znak pivovaru na komíně maloval on a jak se zbořil při prohlídce pivovaru, že ho museli odvážet na valníku domů... Čímž dostává Svijany do vyšších vrstev našeho pivního žebříčku..:)... Nálada se vylepšuje, když asi kolem 4h ráno t-bird vesele zdraví na benzínové pumpě "dobrý večer"! :)... my dva (padlí andělé skupiny) samozřejmě kupujeme pivo [Svijany:)], VS vysvětluje obsluze, co vlastně děláme.. Martin začíná mít větší problémy a říká, že včera byl na kapačkách(!). OMG! Tohle kdyby se dozvěděla moje nejmilejší, tak mi podobné výlety zakáže, abych od spoluběžců něco špatného nepochytil:).. Domlouváme mu a nakonec z Malé skály, někde kolem značky maratónu má zajištěný odvod domů.
Začíná svítat

Pohledem na hodinky nakonec Pavel následně modifikuje trasu dál.. s tím, že asi 5km nakonec ukrojíme, abych stíhal oslavu. I tak to bude vyžadovat dobrou koordinaci...Začínáme stoupat větší kopce, počasí se různě mění a začíná svítat. Jako dokumentarista skupiny to vůbec nemám lehké. VS například ukazuje rukou úplně jinam než by se světelně hodilo.. Předběhnu jej, abych v kopci zachytil hru světel a jeho výstup, ale on nespolupracuje.. Říkám si.. Veverka, jestli se mi ten záběr nepovede, tak tě pošlu dolů a uděláme to celé znova!! [Přesně tak jak to on dělal s horolezci ve svých filmech:)].
Jak se začínáme blížit k Ještědu, mění se zase počasí, přicházíme po hřebenu do míst, kde je celkem ostrá čára mezi zelenými pastvinami a čerstvě napadaným sněhem. Zatímco před chvíli při svítání zpěv ptáků dosahoval hlasitosti motorové pily, tady je naprosté ticho... Slyšíme, jak nám pod nohama křupe čerstvě napadaný sníh, zmrzlý a mokrý podklad je skvělá kombinace pro t-birdovi silničky a moje Hoka [ano, ano.. při seběhu mi vždy naskočí jako varovné světélko jejich slogan "Time to fly":)].

Když se konečně dostáváme na Ještědku je už hustá mlha. VS už tradičně ukazuje do neprostupné mlhy a říká, kde se co se nachází.. Podotýkám opět Ještěd není vidět:).. t-bird úspěšně přesvědčuje majitele bistra, aby nás obsloužil. Zatímco my dva si vybíráme pivo (v Sudetech jedině Konrád), VS nám drží místo u stolu. Začíná nám být zima, všechno trvá, protože majitel nám dává najevo, že na takovýhle návaly... tady nejsou zařízený:)... Rychle dopíjíme pivo, a v sílícím větru spěcháme dolů.. V následujících hodinách dobíháme do prosluněného údolí a za chvíli končíme naše dobrodružství... Hlavně neudělat nad tím S háček.. To byl průšvih:)..

Ve finále cca 77km (2021m převýšení), krásně jsme si zase nacvičili běhání v noci.. i se zastávkami, nákupy a tak.. 11h, žádná šílená rychlost, ale skvělý tréning na ultra.. Stačíme se u Pavla i umýt, skvělá snídaně.. po cestě do Prahy stihnu koupit ještě i kytku [.. moje nejmilejší to se smíchem shrnula.. tak už jsem se kvalifikovala na dárky kupované na pumpě:)]... prostě naprostá paráda..

Matně se snažím vzpomenout si na celou noc, kdy jsme společně běželi a povídali si... Asi nejlépe moje pocity shrnují slova C.W. Buehnera: "(Lidi) Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili." Jako pocitový běžec to vnímám úplně stejně.. Nakonec jsou stejně nejdůležitější ty pocity, které si uchováme..

Běhu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)

PS. Nás výlet přinesl i jedno velmi zajímavé statistické zjištění. Byl jsem v poslední době na Ještědu několikrát... v listopadu, v prosinci, loni koncem března, letos v druhé půli dubna. Pokaždé sněžilo a byla mlha. Uzavírám výzkum - nejsou potřeba další pozorování. Vždy, když jsem na Ještědu sněží a je mlha:).

PPS. Neskutečná radost, hrdost na moje těžce získané zkušenosti s navigací Dakota 20. Připadal jsem si jak opravdový navigátor. Ještě musím pár "čudlíků" osvěžit a jsem připraven na nové dimenze sólo běžecké turistiky..:)


Tak se to podařilo, VS nemusel znova:)
Ostrá hranice mezi zelenou a bílou
VS drží místo v restauraci, my bojujeme o pivo
"tady" kolem je ... všechno... akorát to není vidět:)







čtvrtek 16. dubna 2015

Shovívavost... prosím..:)...

Skoro tradičně v posledních letech se s příchodem jara, možná 1/2M, a dalších městských běhu zvedne (kolikátá-nová) vlna běžců a různě všichni řeší(me) ten příliv nových tváří v parcích a v přilehlých lesích/údolích... Jako starší muž se už na ty diskuse dívám s pobaveným úsměvem... kdo je "starousedlík", kdo běhal ještě před tím boomem, kdo běhá nejdéle, nejdále, nejlépe...?.. Možná by se mohlo zdát, že svými zápisky to jen podporuji, ale vůbec ne... Je mi to opravdu jedno. Opravdu neřeším, kdo byl první, druhý... kdo je "štamgast" a kdo nově příchozí... Naopak, i když větší množství lidí může poněkud komplikovat moje odbočky mezi keříky, že:).. ve finále je to spíš pozitivní jev, protože se mohou objevit noví známí a kamarádi.

Vzpomínám si na jeden hezký indikátor finanční krize. Zkušený investor říká, že situace na finančních trzích se stává kritická, když mu jeho holič začne vykládat o akciích a dává investiční typy a doporučení na jejich nákup..:).. Cha cha! V tomto týdnu jsem byl zase po delší době u holiče a nečekaně vyslechl zasvěcenou přednášku o běhání... Jak správné běhat, co dělat/nedělat.. Dovolil jsem si souhlasit, že běhání mám taky rád a že taky uběhnu víc jak 7km (zde chápáno jako milník běžce/neběžce)...:).. Ovšem po právu jsem zpozorněl. Situace se patrně stává "kritickou"!..:)

I u nás v práci (v rámci akce "auto mat") mladší kolegové dokonce začali uvažovat o pravidelném dojíždění do práce na kolech a vytvoření "týmu"... Tak jsem se ve slabší chvilce nabídl, že navzdory výrazně generační mezeře :) bych třeba mohl týmu pomoci, ovšem jedině bez kola:).. Ať se zeptají organizátorů, jestli se běh (v distanci kolem 15km jedním směrem) dá počítat jako komutační a jestli tím pádem mohu být v týmu. Naštěstí se nekvalifikuji, musel bych mít "kola". Jednu chvíli jsem uvažoval, že dodržím pravidla a budu s sebou v batůžku tahat malou skládací dětskou koloběžku.. Ale pak moje "osamělost maratónského běžce" zvítězila, a to i navzdory tomu, že jsem měl už vymyšlený slogan na tričko ["Sice nešlapu, ale jsem běhna":)]..

Ale zpátky k tomu "stavovskému" chápání běhu... Před lety jsem četl hezké zamyšlení tuším od Luckyho? Doufám, že cituji správně jeho pseudonym (třeba se mi podaří najít i původní odkaz) -- kdy správně upozornil, že meta maratónu se dá chápat jako "positional good".. V podstatě je to zboží, které nám přináší nějaký (sociální) status. Stejně jako drahá auta, skvěle vypadající přítelkyně.. tak i uběhnutí maratónu může mít podobné "znaky".. Jenže ouha:), lidí běhá čím dál tím víc, čím dál tím víc lidí překonává (být za výrazně delší časový limit) bájnou hranici maratónu a tak uběhnutím maratónské distance jí ty "masy" vlastně degradují na něco obyčejného. A statut výjimečnosti se ztrácí... Lidé proto přicházejí s časovými "limity", kvalifikaci na Boston, atd.. aby si uchránili "statut maratonce":).

Proč se k tomu vracím? Od jednoho známého jsem vyslechl, jestli mě vede k běhání ultra touha se odlišit od té -- stále se rozšiřující -- masy "maratónců"? Jinými slovy, jestli "ultra" a "divnost v nás" není oním "sociálním statutem" (=positional goods), po kterém toužíme a které nás primárně vede k tomu, že (z hlediska normálních lidí i standardních pobíhačů) děláme čím dál větší podivnosti a šílenosti? Stejně tak mi bylo řečeno jak osobně tak e-mailem, že moje různé akce jsou jen proto, abych se utvrdil, že jsem divný a vyjímečný.

Dost jsem nad tím přemýšlel.. něco km na to padlo:).. A upřímně si můžu říci, není tomu tak, opravdu ne. Samozřejmě, říkám to často, i zde u mě na blogu to několikrát zaznělo.. "Divnej je dobrej:)"... Ovšem ani ne tak z hlediska sociálního "statutu" jako spíš společnosti -- kamaráda a parťáka. Mě na ultra láká několik věci. Samozřejmě, poznání zajímavých míst, kam bych se bez ultra běhu těžko kdy dostal.. Pochopitelně komunita lidí, kteří podobné vášni propadli je neskutečně různorodá, těžko bych je poznal jinde:).. a moc mě baví. Navíc při různých akcích a závodech člověk snadno natrefí na spřízněné duše a relativně snadno získá skvělé kamarády!:). A potom...pochopitelně ta možnost poznat sám sebe. Pro ty, co to nezažili to samozřejmě zní jako klišé, ale ten rozměr boje, (překonaných) krizi.. pokušení to vzdát.. a radosti, že se tak nestalo:)... toho si snad cením nejvíc.

---- malá odbočka (poznámka pod čarou) ----
Na mé oblíbené stránce trailove.cz před nedávném uveřejnili odkaz a recenzi na knížku Hal Koernera o ultra (česky Ultra a dál, MF). Která mě nadchla... nejen užitečností svých rad a potvrzením, že i při svém lamském přístupu to vlastně dělám celkem "správně":)... Všechny ty naše "akce" by Hal naprosto schválil, jako nedílnou součást přípravy na ultra:). Luboš mě upozornil, proč zrovna mě se knížka tolik líbí a proč je mi zrovna Hal tolik sympatický.. Cituji z databáze knih: "Americký běžec Hal Koerner je podle časopisu Outside nejšťastnější běžec na světě"... :).. navíc umí parádně oslavovat po závodě, pivo prosazuje.. takže spřízněná "duše":) a knížka naprostý luxus!
---- konec poznámky -----

Zajímalo by mě, co si o "běžeckém sociálním statutu" myslíte vy.. ať už maratony a ultra běháte nebo ne:)... Jsem přesvědčen, že jakkoliv nás všechny pobíhače těší být těmi "divnými".. tak většinou to (u mě vždycky) celé vzniká jako naprosto vedlejší produkt. Například naše noční (pivní) běhy nejsou nic jiného než poctivý noční tréning na ultra.. Stejně tak různé oběhy měst apod., jsou jen skupinovou a veselou verzí dlouhých ultra tréningů.:). Stejně tak jsem přesvědčený, že "ultra" je do jistě míry v nás.. Podobně jako se člověk rodí matfyzákem:), tak jsem přesvědčený, že o svém směřování k ultra většina z nás (nejasně) tuší ještě dlouho před uběhnutím maratónu... Aspoň u mě tomu tak bylo.

A proto prosím o shovívavost... Když si sem píšu o nějaké "akci"... není to proto, že bych se chtěl vytahovat nebo odlišovat.. Kašlu na to! Můj blog vždy byl a zůstává takovou rozšířenou pamětí a určitou (sebe)reflexí, která je (díky internetu) do velké míry otevřena k nahlédnutí:)... Ale nijak jsem se za těch 6.5 roku zásadně ve svém přístupu nezměnil. Sice teď uběhnu výrazně víc km, než jsem běhal na začátku, ale pořád ta radost i urputnost ve mně je a zůstává. Pořád jsem tím SOS (starším opotřebovaným strejdou), který běhá pro radost a plní si svůj sen.. běhat ultra. Proto mám pochopení a podporu pro všechny, kteří začínají běhat, bojují s kilogramy a sní svůj sen o dlouhých bězích.. I když je třeba v téhle chvíli relativně daleko...

Ten popis mluví za vše.. Něco takového jsem si říkal na začátku:)
Všemu zdar! Ultra a všemu, co k tomu patří.. zvlášť.
12:)

neděle 12. dubna 2015

Šestkrát a stále znova .. aneb Brdská očima okouzleného:)

Znáte to určitě z lidských vztahů.. Díváte se na okouzlené pohledy jednoho z páru a říkáte si, proboha! Co ona (on) na tom druhém sakra vidí?.. Vždyť.. a začínáte vyjmenovávat mnoho důvodů, proč zrovna on(a) se vám nelíbí..:)
Ano, občas to zažívám i já, například, když se svými běžeckými známými mluvím o Brdské stezce... Mezi důvody, které slyším stále dokola, patří -- Šíleně asfaltu! Ten běh na začátku a na konci po staré strakonické silnici s auty svištícími kolem je šílený.. To by mě zabilo..Nikdy!:)

Právě jsem byl pochválen:). Pavel za chvíli obleče klub.tričko
Brdská -- byť je to součást Europacup v ultramaratonu a MR ve veteránských kategoriích -- patří mezi komornější závody. Každý rok tam potkávám víc a víc známých. Letos to bylo ještě o něco veselejší, měli jsme klubová trička a skoro každý "komentoval" moji dietu. Co taky čekat? Bylo to stejné, když moudrá žena doma několikrát zopakuje, že zítra jde ke kadeřníkovi, tak následující den jí všichni chválí účes,že?:) .. Stejně tak i mě kamarádi se smíchem chválili, jak jsem skvěle zhubnul a jestli nedržím nějakou dietu? No nezabili byste je?:)

K tomu asfaltu... Jasně, určitě by se v lesích kolem Mníšku dalo vyznačit několik hezkých a dlouhých běhů, které by využívaly lesních cestiček.. Jenže tomu tak není:)... Co víc, prozradím na sebe jednu úplnou zvrácenost. Vždyť já ten začátek (a konec) na té silnici vlastně mám rád!! Vyrazíme myší dírou pod dálnicí a vyloupneme se na staré (a stále frekventované) strakonické silnici. Jako vždy i letos rozbíhám na své poměry velmi rychle. Kolem 4:25 na km:)... Předbíhám řadu lidí, o kterých moc dobře vím, že budou v cíli minimálně o 20-30 minut dřív než já:)... Slovy moudrých, zbytečně pálím síly. Možná ano, ale z mého pohledu je to úplně naopak... Běžím svižně a jak je dlouhá rovinka, tak je vepředu ještě vidět Dan Orálek, v podstatě běžím "na špici":)... a zažívám ty skvělé pocity být mezi nejlepšími. Takové malé běžecké nebe:). Samozřejmě, všechno je relativní a u první vesnice jsem nekompromisně konfrontován s realitou a hned vím, kam mě můj přístup vlastně vede..:)... [Pro neznalce dodávám, první ves je Řitka:)]... Zpomajím a začínám stoupat do kopců..:).

Jak jsem si letos otevřeně přiznal, čekat nějaké rychlostní výkony se opravdu moc nedalo... Ale, výmluvy nejsou na místě. Jdu na závod opravdu jen párkrát do roka... Tak jsem tady, abych se se vším popral, nejvíc i sám se sebou.. se svoji leností (rozuměj s nechutí běžet na hranici svých možností)... s prudkým oteplením... Ten čertík v hlavě mi říká, přeci běháš pro radost.. tak se zbytečně nehoň:).. Co je to z blbost? Jasně, že běhám pro radost, ale na závodech? Tam závodím! :)

Jenže, jenže... moje tězce získané "ultra" reflexy se nedají tak snadno potlačit.. Do kopců (navíc se prudce oteplilo) se vyloženě šetřím, občas i jdu:), zato z kopce se snažím běžet, co to dá... Na své poměry, jsem se řítil jako utržená lavina.. Nešetřím nohy, věřím v jejich sílu:). A kupodivu do 25km ztrácím na svůj loňský "rekord" jen asi necelé 2 minuty... A to už jsem byl proti loňsku několikrát u keříků... Nicméně, když jsem na 28km těsně za kontrolou opět zamířil kousek mimo cestu, bylo mi jasné, že se loňskému času ani nepřiblížím. Jak to jeden že spoluběžců lakonicky komentoval. "Tak takhle se pro*írá výborný čas..:).. Hluboká pravda. Vím, vím, všichni i velký Honza Bartas doporučují immodium, ale nakonec ve mně přírodní přístup zvítězil. A to včetně použitého materiálu:). Podle junáckých zásad -- v přírodě na utírání používat přírodní materiál, i kdyby to měla být smrková větev!!:)

Zajímavý bylo, že i když jsem vlastně souboj s loňským časem definitivně prohrál (upřímně dopředu jsem nečekal jiný výsledek), tak stejně se nakonec ve mně ta závodní duše vzepřela a zase jsem hezky běžel. Nakonec podle mezičasu jsem v druhé půlce byl stejně rychlý jako vloni, nebo jen o maličko pomalejší..

Co víc.. užívám si skvělou atmosféru Brdské.. Na občerstvovací stanici si většinou beru pivo, v mírném kopečku přesvědčím důchodkyně, aby se mnou kousek popoběhly... No děsná radost. Ještě při závěrečném odskočení ke keříkům (asi 1.5km před cílem) mě předbíhá Bubo.. Zdraví mě tak vehementně, že jsem si málem znečistil oděv..:). Ještě se snažím maličko povzbudit spoluběžce za mnou, ale pak už závěrečný výběh do kopce končí. Následuje pozdravení se s Danem O. a prohození pár slov... tohle na Brdské a na Danovi vyloženě miluju!

Do cíle dobíhám volným klusem -- přeci nedoběhnu zničený, že:), celkově velká spokojenost 4:17:40. Nakonec 5. místo v kategorii a 2. místo na mistrovství republiky v kategorii 50-59. Svítí krásně slunce, postupně popíjím pivo, případně ho nosím kamarádům k cíli... Nádherná sobota. Okouzleně si říkám.. no jo, Brdská! Ta nezklame!:)

Všemu zdar! Naším radostem a ultra -- zvlášť!
12:)

čtvrtek 9. dubna 2015

Hunger games po česku, aneb Hladové běhy...

No.. co.. co..
Tak se v sobotu zase chystám na Brdskou stezku... Vím, vím.. Brdská nemá s horským ultra nic společného, i když převýšení téměř 1,000m dává tušit, že to zase úplně po rovině není... I když má v názvu "stezka", tak tam trail není vůbec žádný:), jsou to většinou asfaltky, Na druhé straně ty pasáže, kdy se běží po normální silnici, paralelně s rychlostní dálnici.. to nemá chybu!!:). Proč tam budu má spoustu důvodů: 1) nemůžu pořád vymetat něco v zahraničí nebo obětovat v dubnu celý víkend na nějakou CS1000 akci.. 2) Je to za rohem, brzo odpoledne už můžu být doma a věnovat se domu/zahradě//Deri a svým blízkým..:)... a 3) Bylo to moje první ultra. Mám pro něj velkou slabost, protože má nezaměnitelnou atmosféru (aspoň pro mě). Vnímám lidi kolem závodu, na stanicích, v cíli... prostě pokud stíhám a zvládám, říkám si.. JO!

Proti minulým rokům jsem letos nic rychlého neběžel ani na nic rychlého "netrénoval":).. Neběžel jsem žádnou 10k, ani 1/2M.. místo toho jsem obíhal skoro cokoliv (Prahu, Londýn, Grand Canarii...) nebo běhal s kamarády odkudkoliv do Prahy, ... kdejaký kravský výběh jsem vymetl:). Zkrátka, jalových km celkem dost, ale všechno jsem běžel velmi pomalu a rozvážně..

Slovy básníka.. vzal jsem svoji "rychlost" a jakékoliv "závodní ambice", položil je na oltář Rondy a zapálil. Velmi podobně, jako když vám velká láska vyrve srdce, hodí ho do mixéru a pustí na nejvyšší rychlost:)... Zrovna teď to ve svém filozofickém zamyšlení vyzvedla Nikie:
"Sometimes you have to sacrifice everything you have, abandon it and set off for an unexpected journey deep into the very core of your heart and your soul. You have to sacrifice the weaknesses to find the strength."

Hezky řečeno. Vím, že Ronda je nářez, spousta daleko zkušenějších, lepších běžců... nedokončila. Pokud se chci dostat do cíle já, lama pobíhač:) [a já pevně věřím, že se tam dostanu:)], tak pro to musím udělat hodně, daleko víc... Proto jsem začátkem roku začal se zajímavým "experimentem". 16+ a 8-. Tedy 16h a víc hladovět a v intervalu 8 a méně hodin jíst. On to zase takový experiment není, mnoho lidí s půstem a s přerušovaným půstem má dlouholeté zkušenosti... Najdete to i pod hesly IF (intermittent fast), warrior's diet, apod. Na jednu stranu to popírá jakékoliv stravovací a hubnoucí poučky.. Na druhou stranu to neskutečně funguje:). Plus to byl zajímavý šok.

Pro přátele čísel a lidi, co se ohlížejí zpět... Kdysi (2009) jsem začal hubnout běháním ze 104kg, během prvního roku jsem naběhal cca 2.5k km a dostal se na váhu kolem 84kg.. Pak jsem běhal víc a víc.. v posledních letech mezi 4.5-5.1tisíce km.. nicméně váha se mi pořád držela tak kolem 81-83kg podle období roku.. Když jsem četl o cvičení v půstu a vzpomněl si na svoje zkušenosti s běháním v období jarní "čisticí" kůry:).. tak jsem se jako správný nadšenec rozhodl, že to musím zkusit...

Začal jsem tradičně hned po vánocích, před začátkem roku, aby to nebylo "novoroční přecevzeti", protože ty mají jen krátký život:). Na začátku velmi zajímavé pocity, když po ránu hladový člověk běží do práce a začíná jíst až po poledni.. Ještě zajímavější bylo, když jsem v sobotu hladovej vyrážel na dlouhý cca 4-5 hodinový běh. Bez jídla a jen s vodou. Přidal jsem nějaké drobné fitko místo oběda. Ty sobotní dlouhé byly fakt jen a jen o hlavě.. Sam sobě přiznávám, že mít za sebou tyhle zkušenosti vloni.. tak by byla velká šance Western States dokončit. Jasně, zvracel jsem několik hodin, ale teď vím, že se bez jídla dá v klidu fungovat:).. je to sice pomalejší, ale tělo se i v mých 51 letech naučilo přepínat na jiný režim. Na hlad se totiž moc rychle běhat nedá:), ale jde to!

Postupně jsem se zlepšoval, co víc, při doběhu z dlouhé jsem cítil "sílu"... Navíc, "tukové zásoby" se na těle stále přeskupují, je to až neskutečné. Ztrácím váhu.. ne sice šíleně rychle, ale přibývají i svaly.. a uvědomuji si pokrok jak pohledem, tak i měřením s cm.. Celkově po víc jak třech měsících moje váha ukazuje pod 77kg, což dává mezi 1,5-2kg měsíční úbytek. Dle učených knih, naprosto optimální rychlost. Nemusel jsem se soustředit na speciální jídelníček, vynechávat víno a pivo:).. Ne, že bych to doporučoval, jistě to není optimální postup, ale berte to jako moji odpověď na opakující se otázky, co to vlastně "provádím". Věřím, že třeba někdo povolanější k tomu přidá nějaká další vysvětlení a tipy v diskusi, já bych nechtěl cokoliv obecně radit:).

No zpátky k přípravě na Brdskou... Je to rychlá 50k a není nad pokoru. Dá se čekat, že to bude jeden z mých horších časů nebo možná i nejhorší čas:). Na sobotu hlásí 19+C a asi nikdo prudká oteplení nemiluje:). Ale nemám žádné výmluvy. Takže všem nadšeným pobíhačům, co míří do Mníšku vzkazuji -- Budu se snažit běžet že všech sil, ... závodit...to slibuju!

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť! 12:)

PS. Čirou náhodou mi kolegové že zahraničí poslali odkaz na německý ultra server. Co byste řekli? Moje ID číslo jako běžce je --- 12-24-34.. No to nemá chybu!! A evidují tam i historické výsledky Brdské a jiných ultra. Najdete se tam.. Tady jsem já:).

neděle 5. dubna 2015

Všechno při starém... aneb nic nového.. žádné deprese..:)

Pro jistotu, abych předešel nějakým nedorozuměním, hned na začátek dodávám, že chmury i deprese se mi léta úspěšně vyhýbají (ťuk-ťuk). Můj poslední příspěvek měl spíš naznačit nikoliv pochybnosti nebo problémy, ale stupeň mého odhodlání...a připomenout mi to, až bude potřeba:).

Minulý týden jsem po dentálním chirurgickém zákroku neběhal (jen) dva dny, což ve čtvrtek paní doktorka ocenila slovy, že v tom případě se hojím jako Wolverine:), protože jsem měl být celý týden v klidu (!). No štěp v dásni se ujal, ale prý se to bude hojit maličko déle díky mým vylomeninám, nicméně už můžu oficiálně běhat:). Nějak jsem s tím už počítal [a běhal stejně:)] a tak jsem PV a PZ dopředu slíbil, že si na Zelený čtvrtek zopakujeme vydařenou noční akci z Berouna... Paní doktorce jsem poděkoval za pochopení a zmínil jsem se jemně, že dnes večer tedy poběžím s kamarády z Berouna.

To vyvolalo zajímavou reakci.. 1) Pochopitelně moje nejmilejší manželka byla velmi oceněna, skoro jako svatá žena:)... [některé moje kamarádky otevřeně přiznaly, že kdyby mě měly doma, že by mě asi mlátily:)] a za 2) byl jsem hned objednán na další (pro změnu zase laserový) zákrok. Čirou náhodou pár dní před květnovým ŠUTRem. Říkám, že bych po dvou dnech potřeboval běžet cca 54km... Dozvěděl jsem se, že když vědí, že neberu růžové prášky, tak to v mém případě bude v pohodě:)... Cituji "bude to nepříjemný, bude vás to bolet, ale jinak nic zvláštního"... A tak divně se na mě podívaly.. Připadal jsem si, jako když si kupuji abonentní vstupenku do SM salónu:)...

Tak či tak se večer setkáváme s PZ na Smíchově, t-bird už sedí ve vlaku a drží místa... A já si připadám jak kastelán na hradě;). Chlapci natěšení jak děti na Ježíška -- že si prý jistě budu pamatovat cestu.. (OMG!) a tak se stává kozel zahradníkem neboli bludička navigátorem. Ale k překvapení všech -- ono to funguje.. :)...Dokonce dávám k lepšímu i vrcholné zkratky Tomáše podle trati v Zadní Třebáni:). Pomůckou mi při mém navigačním úsilí byly tradičně značky piva na vývěsních štítech hospod:). Říkám, tady u Staropramenu rovně... U Svijan doprava!!:).. A tak je citlivě vedu kolem hospůdky "U Máni" v Třebáni:), neomylně mířím na most a do podchodu.. Cítím se téměř jako "adventure" navigátor:), bez zaváhání je vedu už k "tradiční zastávce" na pivo na cca 19km. Jak zastávka dostavníku na Divokém Západě, ještě bych mohl skřípat jízdenky, nebo vykřikovat..."Strong ale for all my man and fresh horses!":) ... Teprve druhé zastavení, ale už jsme za stálé hosty. Zase je potřeba přiznat, že se zapnutými čelovkami jsme nepřehlédnutelná skupinka a konkrétně moji maličkost si tu velmi dobře pamatují:).

Pavel Z. později naše zastavení komentoval cimrmanovským absolutním rýmem.. "Běžci v letech pijí v Letech". Ovšem jak mapka naznačuje.. bylo to už v Dobřichovicích :). S chlapci, co spolu tak různě pobíháme, jsme se jednoznačně shodli na tom, že je to skvělá hospůdka, i když maličko z ruky. Nicméně, t-bird pravil, že v létě navečer bychom to kvůli té zastávce mohli a měli běhat pravidelně..:)... No nevím nevím.. už teď prohlásila moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, že by nám klidně dala peníze na zpáteční jízdenky, abychom nemuseli běžet domů:).

Tradičně velmi podařená společenská akce. U Pavla v autě na Smíchovském nádraží na nás čeká cílové pivo.. T-bird běží směr Vinohrady.. Já vědom si toho, že brzo ráno dávám písemku a zkouším, využívám Pavlovy nabídky na odvoz a tak těsně před 2h jsem v posteli.. ranní venčení v 6:30 s nadšenou Deri, má své kouzlo.. Slibuji jí krátké proběhnutí navečer a mizím do práce.

Ať to vypadalo minulý čtvrtek jakkoliv... Je to typický -- je potřeba věřit v dobré konce! .. a ono to nějak (=dobře) dopadne:).. Týden končím nakonec i výrazněji přes 100k, i společenská akce se podařila:). Přes víkend jsem dodělal neskutečně věcí na domě a v zahradě...

Jaro je tu! Veselé Velikonoce! Všemu zdar! Ultra zvlášť!:)
12:)

PS. Ještě mi někdo z mých známých řekne něco o tom, že má depku, nebo že má nějaké problémy s běháním, s motivací.. Tak ho fakt praštím! Nerouhejte se. Daří se vám skvěle, roupama nevíte, co dělat a zbytečně blbnete! Když vás nebaví běhat, jezděte na kole, nebo hrajte třeba piškvorky:), dělejte, co vás baví...


JE JARO!!! :)