Šestkrát a stále znova .. aneb Brdská očima okouzleného:)

Znáte to určitě z lidských vztahů.. Díváte se na okouzlené pohledy jednoho z páru a říkáte si, proboha! Co ona (on) na tom druhém sakra vidí?.. Vždyť.. a začínáte vyjmenovávat mnoho důvodů, proč zrovna on(a) se vám nelíbí..:)
Ano, občas to zažívám i já, například, když se svými běžeckými známými mluvím o Brdské stezce... Mezi důvody, které slyším stále dokola, patří -- Šíleně asfaltu! Ten běh na začátku a na konci po staré strakonické silnici s auty svištícími kolem je šílený.. To by mě zabilo..Nikdy!:)

Právě jsem byl pochválen:). Pavel za chvíli obleče klub.tričko

Brdská -- byť je to součást Europacup v ultramaratonu a MR ve veteránských kategoriích -- patří mezi komornější závody. Každý rok tam potkávám víc a víc známých. Letos to bylo ještě o něco veselejší, měli jsme klubová trička a skoro každý "komentoval" moji dietu. Co taky čekat? Bylo to stejné, když moudrá žena doma několikrát zopakuje, že zítra jde ke kadeřníkovi, tak následující den jí všichni chválí účes,že?:) .. Stejně tak i mě kamarádi se smíchem chválili, jak jsem skvěle zhubnul a jestli nedržím nějakou dietu? No nezabili byste je?:)

K tomu asfaltu... Jasně, určitě by se v lesích kolem Mníšku dalo vyznačit několik hezkých a dlouhých běhů, které by využívaly lesních cestiček.. Jenže tomu tak není:)... Co víc, prozradím na sebe jednu úplnou zvrácenost. Vždyť já ten začátek (a konec) na té silnici vlastně mám rád!! Vyrazíme myší dírou pod dálnicí a vyloupneme se na staré (a stále frekventované) strakonické silnici. Jako vždy i letos rozbíhám na své poměry velmi rychle. Kolem 4:25 na km:)... Předbíhám řadu lidí, o kterých moc dobře vím, že budou v cíli minimálně o 20-30 minut dřív než já:)... Slovy moudrých, zbytečně pálím síly. Možná ano, ale z mého pohledu je to úplně naopak... Běžím svižně a jak je dlouhá rovinka, tak je vepředu ještě vidět Dan Orálek, v podstatě běžím "na špici":)... a zažívám ty skvělé pocity být mezi nejlepšími. Takové malé běžecké nebe:). Samozřejmě, všechno je relativní a u první vesnice jsem nekompromisně konfrontován s realitou a hned vím, kam mě můj přístup vlastně vede..:)... [Pro neznalce dodávám, první ves je Řitka:)]... Zpomajím a začínám stoupat do kopců..:).

Jak jsem si letos otevřeně přiznal, čekat nějaké rychlostní výkony se opravdu moc nedalo... Ale, výmluvy nejsou na místě. Jdu na závod opravdu jen párkrát do roka... Tak jsem tady, abych se se vším popral, nejvíc i sám se sebou.. se svoji leností (rozuměj s nechutí běžet na hranici svých možností)... s prudkým oteplením... Ten čertík v hlavě mi říká, přeci běháš pro radost.. tak se zbytečně nehoň:).. Co je to z blbost? Jasně, že běhám pro radost, ale na závodech? Tam závodím! :)

Jenže, jenže... moje tězce získané "ultra" reflexy se nedají tak snadno potlačit.. Do kopců (navíc se prudce oteplilo) se vyloženě šetřím, občas i jdu:), zato z kopce se snažím běžet, co to dá... Na své poměry, jsem se řítil jako utržená lavina.. Nešetřím nohy, věřím v jejich sílu:). A kupodivu do 25km ztrácím na svůj loňský "rekord" jen asi necelé 2 minuty... A to už jsem byl proti loňsku několikrát u keříků... Nicméně, když jsem na 28km těsně za kontrolou opět zamířil kousek mimo cestu, bylo mi jasné, že se loňskému času ani nepřiblížím. Jak to jeden že spoluběžců lakonicky komentoval. "Tak takhle se pro*írá výborný čas..:).. Hluboká pravda. Vím, vím, všichni i velký Honza Bartas doporučují immodium, ale nakonec ve mně přírodní přístup zvítězil. A to včetně použitého materiálu:). Podle junáckých zásad -- v přírodě na utírání používat přírodní materiál, i kdyby to měla být smrková větev!!:)

Zajímavý bylo, že i když jsem vlastně souboj s loňským časem definitivně prohrál (upřímně dopředu jsem nečekal jiný výsledek), tak stejně se nakonec ve mně ta závodní duše vzepřela a zase jsem hezky běžel. Nakonec podle mezičasu jsem v druhé půlce byl stejně rychlý jako vloni, nebo jen o maličko pomalejší..

Co víc.. užívám si skvělou atmosféru Brdské.. Na občerstvovací stanici si většinou beru pivo, v mírném kopečku přesvědčím důchodkyně, aby se mnou kousek popoběhly... No děsná radost. Ještě při závěrečném odskočení ke keříkům (asi 1.5km před cílem) mě předbíhá Bubo.. Zdraví mě tak vehementně, že jsem si málem znečistil oděv..:). Ještě se snažím maličko povzbudit spoluběžce za mnou, ale pak už závěrečný výběh do kopce končí. Následuje pozdravení se s Danem O. a prohození pár slov... tohle na Brdské a na Danovi vyloženě miluju!

Do cíle dobíhám volným klusem -- přeci nedoběhnu zničený, že:), celkově velká spokojenost 4:17:40. Nakonec 5. místo v kategorii a 2. místo na mistrovství republiky v kategorii 50-59. Svítí krásně slunce, postupně popíjím pivo, případně ho nosím kamarádům k cíli... Nádherná sobota. Okouzleně si říkám.. no jo, Brdská! Ta nezklame!:)

Všemu zdar! Naším radostem a ultra -- zvlášť!
12:)