Říkal jsem si, že se ze se ze všeho rychle oklepu, že si budu i pravidelně psát blog, abych měl dobrou představu, jak se "zlepšuji a jak se vším "úspěšně bojuji" a "proplouvám". Ve skutečnosti si připadám, že jsem účastníkem ve skupinovém závodě, ale ostatní jsou asi dva měsíce přede mnou:).
Nemá cenu nějak bědovat, nebo se litovat, nebo (a to mi je zatím věřím cizí) to vzdávat. A tak v letošním roce zase začínám běhat. Jak moudře a vtipně říkal Běžící Stín, začít běhat je jako přestat kouřit a on dodával, že obojí dělat skoro desetkrát. Tak i já, po několikáté začínám, ale přeci jen už snad nějak pozitivněji. Vím, že ty garminovské statistiky jsou velmi nepřesné, vychýlené, ale zase jako statistik vím, že když se porovnávám já sám se sebou, při použití stejných hodinek, tak to přeci něco říká. Lednový VOXmax na hodnotě 41, u mě znamenal takové malé zděšení, sliboval jsem si, že potom si napíšu opěvnou báseň, až se dostanu aspoň na 45. [moje vrcholová čísla na těchto hodinkách byla 49]
Ale trvalo mi dlouho, až po velikonocích,se přes tuto metu přehoupnout, a najednou jsem necítil ani potřebu se pochválit (což je špatné), ale ani zažívat pocit uspokojení (a to je dobře). Pořád bojuji silně s časem na běhání, dojíždění a akce/konference a jiné povinosti mi to různě komplikují. Jasně mohl bych vstát před pátou a jít běhat, nebo i kolem 10 večer vyběhnout aspoň na hodinu... No uvidím, jestli svého bázlivého "bežeckého" společníka nějak přesvědčím. Teď už se Cori přestala bát se mnou jít do údolí, už snad pominulo zděšení z elektrošoků, co měla v loňském roce... a už zase se objevují elektrické ohradníky.
 |
| Cori po svých 9 km.. :) |
Nějak by pomohlo běhat delší trasy s kamarády, ale v podstatě se mi většina vazeb z minulosti porušila, někdo přestal běhat, někdo umřel, někoho jsem na smrt urazil, někdo má zdravotní problémy, někteří bydlí na opačných koncích města a mají jiné spoluběžce... Tak se aspoň snažím vytáhnout L. na kolobku, podle vody, ale bohužel na něj není moc spolehnutí, tak mám společnost jen 1-2x do týdne, Cori je taky nespolehlivá, ale díky bohu za to. Při otázkách kolegů, jestli ještě běhám, odpovídám, "tak napůl". Pořád se cítím "ultra":), ale realita běžných dní, časové problémy a spouta práce mě donutily posadit svoji pýchu do realistického rámce, jak často říkají politici po volbách.:). Takže tento měsíc aspoň 200 plus, 240? a příští měsíc už snad přes 300 plus.
V tomhle duchu mě dostávají HR otázky, kam jsem se posunul? Nebo známá dotazníkové otázka, "kde se vidíte za 5-10 let?" u člověka nad 60 vyznívá obzvlášť humorně, ale já to ale profesně i v běhu beru jako silnou výzvu...
Květen je přede mnou, mám v hlavě takové vylepšení. Když nemůžu/nestíhám v Brně běhat, tak co kdybych den před tím si dal něco výrazně delšího/náročnějšího a využil pauzu k regeneraci? Zní to jako nosná myšlenka, skoro jako se vysvléci do naha a skočit mezi kaktusy!:)
Ale v principu je vše na té dobré cestě. V prosinci jsem byl na okraji propasti a od té doby jsem udělal velký krok dopředu! Zapsal jsem se na jedno sociálně inspirativní ultra s pitím piva, sice houbec běhám, s tím pitím (a alko výdrží) už to také není, co bývalo, ale kamarád v Brně prohlásil, že se postará o můj kvalitní trénink. Proto poslední pracovní večeři pojal jako zodpovědný trenér a nutil mě pít pivo jako o závod. Takže je pivní šance, že bych aspoň 8-10 koleček mohl "v pohodě" udělat? Teď k tomu ještě rychle přesvědčit nohy...
Všemu zdar! Nadšení, nevzdávání se, potřebnému nadhledu zdar! Ultra zvlášť!
12:)
