pondělí 25. dubna 2016

Hledáni trailu... hledání sebe... :) na ostrově bohyně Afrodité

Promenáda. Začátek mého běhu
Možná mě můj hodně čerstvý -- částečně marný -- boj o rekord na švýcarském tankodromu poznamenal víc, než bych čekal. I když jsem se nakonec po všech protivenstvích:) .. se na trať nakonec vrátil, abych si zachoval vnitřní integritu a sebeúctu.. přeci jen, ten návrat do normálu je horší. Člověk si nechtěně klade spoustu otázek a musím čelit řadě pochybností. Hromada práce, úkolů a povinností to dělá ještě horším.

Ale když se ztrácí víra, je potřeba se upnout na rituály. Proto další den beru (línou) Deri jen na krátký běh, a sám pak vybíhám do strání v údolí. Přes všechny zákruty nakonec otáčím na Ctiradovi. Ještě předtím vyskakuji a nadšeně křičím svoje bojovné.. „Rondáááááá!!!“.. V samém nadšení si nevšímám mladé maminky s malým chlapečkem, který podle držení těla s pomocí maminky zrovna čůral pár metrů ode mě..:). Podle reakce maminky soudím, že jsem ho vyděsil natolik, že kalhoty půjdou po vycházce asi rovnou do pračky. Směju se, nahlas i v duchu se jim ještě dlouho omlouvám, ale rituálů je třeba.

Protože ve středu nestíhám běhat a ve čtvrtek brzo ráno mířím služebně na Kypr.. Je rozhodnuto. Není lepší věc než svůj návrat do fitka pojmout heroicky:). Ve středu v polední pauze se zničím dokonale. V letadle nevím, jak bych se pohnul, oblékání saka mi působí vyloženě bolest.. prostě kvalitní příprava:)...

Letmý kontakt s mořem za plotem pivovaru
V pátek dopoledne mám plno povinností, takže běh je odložen na siestovou pauzu... Sice bych chtěl říkat, že běh je pro mě vždy odpočinek, ale není tomu tak. Teď vybíhám, každý krok cítím, unavené a potrhané svaly dávají o sobě vědět silou troubení k poslednímu soudu:). Snažím se běžet co nejblíž k moři, Chtěl bych nalézt nějaké pobřeží, kde by se dalo běžet, třeba nějaké kozí stezky... ale cesta vede přes hlavní promenádu, obchůdky ve starém přístavu.. Pokračuji dál a dál, občas se dostanu do kontaktu s pobřežím, ale oplocené privátní pozemky, sklady, nákladní přístav mě vedou šíleným industriálem, po asfaltkách a rozbitých cestách, kolem odhodlaných hlídačů a ostnatých plotů, které mě nepustí blízko k vodě..

Industriálním pobřežím k velkému přístavu
Nakonec mě moje bloudění vede přes i dvůr a areál pivovaru, kde jsem nadháněný ostrahou. Vysvětluji a ukazuji svoje tričko s výrazným nápisem iThinkBeer. Chlapci se uklidňují.. není to zloděj, ani diverzant, je to konzument, zákazník!:)... Zadní dírou v plotu mě doslova pouštějí k vodě. Štěstí netrvalo dlouho, další uzavírky mě dostávají na asfaltovou cestu plnou nákladních aut z přístavu. Po té, co mi dvakrát přeběhla velká ještěrka přes nohu a co slyším stálé šustění suché trávy kolem... nakonec srabácky běžím po krajnici a po chvíli to otáčím. Každých 15km se počítá, ale asfaltkovým industriálem se unavená duše léčí .. těžko:).


Industriál, na který navazuje úsek s ještěrkami

Druhý den, začátek "smíření" :)
Navíc večer se v baru, kam jsem vyrazil na pivo jsem se nachomýtl, když jeden starší anglicky mluvicí (patrně bývalý) sportovec vysvětloval svoje teorie... Všechno (myslel ve sportu) jde nahoru a dolů. Zatímco většina lidí bere tu cestu vzhůru jaksi automaticky --  jejich forma, kondice, výsledky se zlepšují.. o to horší to je, když se trend otočí. On vyprávěl, jak ho to zlomilo. Nedokázal sledovat, že najednou je starší, skoro všichni kolem jsou lepší, každej mu to natře.. ztratil motivaci k tréninku, přibral, zlenivěl.. zněl zlomeně, málem jsem mu zaplatil panáka..:)..

Nicméně jsem na to hodně intenzivně myslel druhý den brzo ráno. Garmin na začátku ukazuje příšerných 7 min/km hrozně se trápím, všechno mě bolí.. snad i duše, slyším ta jeho slova.. „málokdo se dokáže smířit s tím, že přijde čas, kdy bude jasné, že „směr“ už bude převážně dolů..“. Je to tady, říkám si...asi bych měl zrušit svoje registrace na ultra, prodat běžecké boty a začít dělat něco jiného, třeba koupit rybářské pruty. Dneska to nejde. Na konci promenády to otáčím a běžím zpátky.. Jen to udělám, všechno se ve mě bouří a říká, to přece nejde.. a tak míjím bod, kde bych měl odbočit k apartmánu a pokračuji dál podle moře..

Symbolika.. neskutečná. Jak si znova uvědomuji, jak moc se „mám rád“.. že moje zlepšování/zhoršování na tom nic nezmění.. Věřím, že budu pořád „bojovat“, ať už ten směr je jakýkoliv... V tom okamžiku „smíření“ a „odhodlání“ se přede mnou otevírá hezká asi 2 km dlouhá městská pláž, s jemným pískem, s minimem lidí.. Věřím na znamení, lhal bych, že v tu chvíli nejsem dojatý.. Tričko jde okamžitě dolů a běžím na samé hranici vln.. Síla a odhodlání do dalších dní je všude.. snad i ve vlasech:)..




Tak jako se Afrodita zrodila ve zdejších vlnách, odjíždím odsud silnější, odhodlanější. Poslední den, nedělní ráno mě zastihuje usměvavého a naprosto nadšeného na „své“ pláži.. Zážitky, naprosto luxusní, včetně pozvání do ruského karaoke baru.. jen dokreslují, že .. bojovat se musí a že to stojí za to.

Všechny cesty zdá se -- zase vedou k Rondě a moje odhodlání na stupnici od 1-10 je na čísle 12!:)
Všemu zdar! Odhodlání a ultra.. zvlášť!
12:)

neděle 17. dubna 2016

Žít (a běhat) jako pes... aneb virtuální realitě navzdory! :)

Staří..:).. Po náročných závodech -- byť se hojím a regeneruji téměř jako bájný Wolverine:) [hned to zaťukávám] -- se rozbíhám pomalu. Je to těžké udržet ten opatrný návrat, tím spíš, že si v té chvíli sakra uvědomuji, jak kamarádi, známí a všichni kolem běhají a já.. já se flákám..:). [ a pozor to nepoužívám FB, ani nesleduji sociální sítě]. Někoho výkony ostatních motivují, u jiného je to přesně naopak.

Téma sociálních sítí se objevuje a táhne se (nejen) během jako pověstná červená nit, skoro jako Němci českými dějinami, jak by řekli znalci..:). V běhání mají ještě specifický podtext. Je tady přeci ta přirozená běžecká "osamělost", že? Fakt slyším hodně často.. Dřív bylo líp:), současná módní běžecká vlna, podpořená masivním sdílení všeho, FB, instagramy, videí.. blogy:)... Skalní říkají, že to vše jde proti podstatě běhu. K dlouhému běhu prý vždy patřila osamělost. Ted exhibicionisté zahltili internet,..., a já -- ačkoliv jsem jeden z blogerů, tedy exhibicionistů:) bych chtěl říci, že často věci mohou být úplně jinak, než vypadají na první pohled. Například i exhibicionisté mého druhu, jsou také (částečně) osamělí běžci, kteří žijí a běhají mimo hlavní cesty sociálních sítí..

Samozřejmě mě dřív úsměvné komentáře a zápisky typu.. "I ran 3 km and I feel great" [Běžel jsem 3 km a cítím se skvěle:)], které na mě občas odněkud vyskočily, hodně bavily. Ale potom mi začaly být víc a víc otravné, i když všem přeji jen to nejlepší a chápu, že každého motivuje něco jiného a každý máme (jinou) potřebu sdílet svoje pocity. Ostřihl jsem se od toho všeho a definitivně jsem se rozhodl nesdílet aktivně svoje běhání a většiny virtuálních aktivit se pokud možno neúčastnit. Proč taky. Nejsem žádný reprezentant, abych například mohl svým během a úsilím někoho inspirovat, zajímat. Navíc to bere spoustu času!... Moje virtuální běhání a existence se dostaly do rovnovážného stavu, kdy garmin mám na ruce výjimečně, synchronizuji ho jednou za měsíc, dva, kdoví jestli,.. a taky jsem živ:). Přestal jsem si psát svoje běhy na internet, stačí mi naprosto excel...

Přemýšlel jsem, proč tomu tak je? Přiznám se otevřeně, že jsem dokonce taková mrcha, že ani nesleduji na garminu své nejlepší kamarády, jak běhají! [Snad mě za to nestihne žádný trest!] Na fiktivní FB se podívám, až když mi přijdou po několika dnech opakovaná upozornění, že se něco děje. Dopředu tak mám maximálně šanci zjistit běžeckou hospodu, ale většinu akci svolávaných přes sociální sítě, skoro stoprocentně minu:). Není to stářím, nebo tím, že bych se bál používat počítače, na kterých "to" pořád ještě slušně umím:)... Prostě se tomu vyhýbám. Mám takovou teoriii/fobií :)... Bojím se, že by mě sociální sítě dovedly k vytvoření paralelních světů. Vidím a slyším často kolem sebe, že lidé na FB nadšeně píšou například o své práci (vztahu), zatímco práce stojí za prd a ve vztahu jsou nešťastní, jak šafářův dvoreček:). To rozdvojení a předstírání musí být šíleně vyčerpávající. Pak doma nebo v ústraní jsou dvojnásobně zlomení, případně se snaží všemi prostředky zapomenout a/nebo pokračují v té své "lepší" virtuální existenci.

Proto nepoužívám aktivně FB, abych nemusel lidem ukazovat a říkat, že mám skvělý život, ale abych pokud možno skvělý život žil:).. [Navíc -- jak teď si ověřují -- ani nejsem v pokušení ostatním cokoliv závidět:)].
 Když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem se uklidňoval, že by se mi to třeba stát nemohlo, protože to možná není problém virtuální reality, ale problém časového posunu:)..
Všimli jste si, že čím dál tím víc lidí začíná svoje přání/plány slovy "Až".. "Až zhubnu".. "Až budou děti větší".. "Až povýším v práci".. Nebo pro mě aktuální.. "Až budu v důchodu..:)"...
Tak to rozhodně ne! Žádné odsouvání na "potom" u mě nebude. Co kdyby to zítra nevyšlo!:). Moudří guruové by jistě začali mluvit o nutnosti žít tady a teď, o soustředění na lidský dech a přítomnost. Jo jo, zní to vznešeně, jogínsky, až meditačně:). To můj "guru" Deri, tedy moje fenka.. mi to dává sežrat jednoduše a doslova z první ruky... Žít jako pes, v tom to je:)...

Jdeme spolu běhat a samozřejmě když vybíháme, tak je šílená, otravná, tahá mě za šňůru, skáče kolem, neposlouchá.. Nadšeně pobíhá a raduje se.. Vidí slunečný den, zelený trávník, kaluž a rybník před námi.. na všechno se šíleně těší:). To já často v té chvíli mám před očima pořád ještě přehršel úkolů v práci, případně nějakou nepříjemnou situaci.. ale s Deri na dosah vnímám tu její naprosto čistou radost že života -- hups do kaluže, šílené úprky, ležení v trávě -- taky hned vidím krásný slunečný den, rybník a kaluž, která přímo láká:), abych do ní taky hupsnul:)..

Potom není divu, když na zpáteční cestě parkem zpomalíme, tak slyším, že i ostatní lidé v parku vnímají ten její gejzír radosti.. Posledně mě dostaly na kolena útržky rozhovoru: ".. Tatínku.. já vím, že nechceš pejska.. ale kdyby jsi si MUSEL vybrat pejska .. víš ... MUSEL.. jakej by to byl? ... určitě tenhle, co?:)... a když už by MUSEL pejsek s námi bydlet.. rozumíš.. MUSEL.. kam bychom ho dali?" :)...:)

Proto se ještě jednou všem omlouvám, za svoje absence, špatně sledování virtuálních světů, včetně různých virtuálních běžeckých portálů, garmin connectu, running free, atd ... Není to tím, že bych si myslel, že jsem něco "extra".. Prostě mi virtuální svět nesedí:). Vím, jak to zní šíleně, když to říká blogger ve svém zápisku, že?:) Ale paradoxně, já to "tady" beru jako svůj reálný svět, svůj deníček, který i když je veřejný, je tak osobní a reálný, jak jen může být:).

Příští týden mě čeká relativně hektický návrat k normálu. Od čtvrtka do neděle jsem služebně na Kypru, ovšem cíl je jasný... Ať se děje, co se děje, běhat a radovat se života .. se MUSÍ! :)

Všemu zdar! Ultra zvlášť!
Ať už běháte osaměle, ve skupině, sdílíte nebo utajujete svoje pocity a km. Myslím si, že je to úplně jedno. Hlavně .. ale to my všichni víme:)...

12:)

úterý 12. dubna 2016

24h ve Švýcarsku .. aneb když se pere zavoďák s punkerem:)

Domácí příprava
Všechno je jednou poprvé a všechno přináší i nechtěné a neplánované výsledky. Původně TB plánoval jarní 24h jako cíl k pokoření osobního rekordu, tak jsem to k tomu také směřoval.. 
Sice celková organizace 1.ročniku nenaznačovala úplně perfektní podmínky, délka  okruhu byla postupně upravovaná od zhruba 2.100 m až po 1754.1. Ale běžet se mělo horám na dohled, kousek od jezera.. Těsně před akcí vidím na internetu vizuálně okruh, který ve své trase podbíhá dálnici.. Už chápu proč si to TB vybral.. Efekt domácího prostředí -- v podstatě malešický industriál, chybí jen komín spalovny:)..

A tak nasedám ve čtvrtek kolem 12:34 ve Stodůlkách do Petrova vozu a stávám se součástí rodinného výletu, se zastávkou v Curychu. Abych se dostal do závodního módu, tvrdě se opičím po TB, večer piji hodně vina.. Následná ranní těžká kocovina [určitě dozvuky suchého měsíce:)]  se protahuje až do večera, který už nás zastihuje v hotelu, na francouzské části ženevského jezera. Ale co by člověk neudělal pro osobní rekord, že? Paní nám nabízí za příplatek oddělené postele, spořivě odmítáme, příplatek použijeme na snídani.. Nicméně, když za chvíli vycházíme ven v "latexu" si jít proběhnout trať, tak se chápavě usmívá a vše je jí jasné:)..

My taky všechno pochopíme.. Teda TB zkušeně nachází závodní okruh a pyšně ukazuje kolem haly kvalitní a pravý švýcarský asfalt.. Netuší, že těch zhruba 100 m, je poslední kvalitní úsek trati..:)..
Na trase se postupně vystřídají skoro všechny povrchy.. Rozbitý asfalt, cesta na stavbu, oblázková, stěrková cesta.. Travnatý úsek s hrboly a drny, které se v noci ve světle čelovek stávají celkem záludné:).. 


Je jasné, že případný rekord v podobných podmínkách bude mít neskutečnou hodnotu.. Navíc se ukazuje síla lokálního mikroklima. Zatímco na předpovědi jsou i noční teploty zespodu ohraničené 6-7 stupni, v okolí jezera a potoka vytékajícího z hor teplota klesá k nule ... tenhle drobný detail v období od půlnoci do 7 hodin dokonale prověřil moje lehké oblečeni, zejména 3/4 elasťáky :).

Pro znalce pár detailů z trati..:)

 





Není divu, že chudák TB byl večer silně zádumčivý. Bylo mi ho líto.. Já si svůj rekord/ne-rekord snadno skousnu, mám toho hodně, ale pro něj to byl jeden z jarních vrcholů sezóny..
Je zádumčivý.. :)


Druhý den přijíždíme asi 1.5 hodiny před startem, abychom vše stihli registraci, převléci se, připravit židle, stolek.. naše věci. A tady nastává ta pravá punková atmosféra. pořadatelé začínají stavět stan pro občerstvení a my využíváme místa u chodníku s dobrým asfaltem, parkujeme auto a připravujeme věci.

Zdravíme se s organizátorem, dostáváme čísla jen o fous horší než skvělá:). TB 23 a já 11.. Dozvídáme se, že čistou 24h poběží 25 lidí, několik extra štafet a jsou dvě 12 hodinovky, tak nebudeme na trati úplně sami. Dostáváme instrukce jak má být správně čip, že by nemusel dobře pípat:), nějak tomu nevěnuji plně pozornost, mam ho na noze a to je hlavní. Před koncem se ještě dozvídáme drobnou modifikaci, že se počítají jen celá kola, ale to už mi přijde jako drobná změna ve světle všech posunů a organizace trati.

Ve dvanáct je odstartováno a myslím. že hned od začátku jdeme do toho oba se zaujetím a úsilím.. navzdory všemu se postupně zlepšuji proti mezičasům z Kladna a říkám si, hergot, jak by mi to asi běželo na normální trati? :).. maratón pod 4, 100 pod 11, velmi dobře.. pravidelně vyměňuji MP3 a drží mě to pěkně v tempu. kolem 1:20 mám zhruba 1.5 hodiny náskok proti Kladnu. cítím se dobře.. Problém trochu je, že monitor s km je umístěn na konci občerstvovačky, kde teď stojí hlouček 12h běžců a štafet. tak to nekontroluji po každém kole a říkám si ještě do toho šlápnu, přidám, ať mám brzo 130-140, aby se mi ranní případné chodecké vložky lépe snášely..:)

Pak ale zjišťuji, že jsem ztratil řadu kol náskoku na dalšího, přitom mě nikdo mimo jednou TB v tom čase nepředbíhal... proto se zase soustředím na průchod cílem a vidím, že mi čip nepípá a nenaskakuje to. Snažím se domluvit s obsluhou stanice, nikdo nemluví anglicky, pak přichází jeden a říká, ať se nezdržuji, že to probere s obsluhou počítače..:).. abych to zkrátil.. Tohle mě šíleně rozhodilo.. I když je to dobrá zpráva -- nakonec jsem i závodník:)!!!  Běžím sice už pomaleji, ale pořád skoro o hodinu dvacet rychleji než jsem podle jejich měření běžel posledních 10 km. To bych ušel rychleji:). Po dalších kolech se dozvídám, že obsluha spí, co jiného se dělá v noci, že? a tak vlastně ztrácím nějak motivaci se rvát o rekord, který i na tankodromu) vypadal velmi dosažitelně.

Jdu se zkusit převléci, umýt, zahřát.. zkouším to asi 3-3.5 hodiny.. moc to nejde... beru na sebe džíny.. Říkám si, když punk, tak punk.. Aspoň těch 100 mil.. V tom oknem vidím TB jak statečně bojuje, tím spíš.. připojuji se a nakonec se nám společně podařilo zdolat obě mety. TB překonává 200 km, což má v těchto podmínkách výrazně vyšší hodnoty:)

Za denního světla se ukázaly hory.. i původní lepší cesty..
Myslím, že celkově je potřeba akci hodnotit velmi pozitivně. Poučení celá hromada. Pro mě především jedno zásadní. Nejsem velký milovník 24h, ale "rád" si ji jednou do roka uběhnu... proto žádné experimenty:). Jedině trať na dobrém asfaltu, tam, kde je to profesionálně zvládnuté, .. prostě kde se můžu zkusit poprat o nejlepší výkon... 

Ale z hlediska přípravy na Rondu, to byla nakonec skvělá volba. Sice žádné stoupání, ale členitost povrchu, boj s myslí.. a následná radost nad tím, jak nohy a tělo -- byť rozbité a neuspokojené osobním rekordem:) -- rychle regenerují.. To stojí za všechno. Bylo to krásné.. a bylo toho dost.:) Určitě zkusím posunout svůj výkon k 200, zpětně si uvědomuji, že jsem na "to" měl, stejně jako TB na svých 230 a jistým způsobem je to moje vítězství. Skvělé je, že jsem našel závodní mysl, stejně tak, jako že jsem se potom dokázal vrátit a punkově dokončit. Možná nejvíc si cením dnešní otázky svého syna.. "Asi seš ještě rozbitej, půjdeme dneska běhat"? :).. Odpověď je jasná.. "Tak polehoučku, 9-10 km v údolí, bychom mohli. Těším se na to!"

Všemu zdar! Závodění, punku a ultra zvlášť!!

12:)

neděle 3. dubna 2016

Ať žije výhoda zadních pozic! Aneb hrdý mid-pack runner se chystá na 24h..:)

Displaying image1.jpegPřed každým závodem neskonale obdivuji běžce na špičce peletonu.. mají formu, cítí nervozitu.. svazuje to.. To já -- běžec (říše) středu:) -- si všechny tyhle záležitosti můžu odpustit. Případně pokud mnou zmítá nějaká nervozita z toho, že třeba mám naběháno a že by se mohlo dařit, tak se třeba nechám srazit psem, poraním si koleno, nebo jako teď si (maličko) dorasuju nohu/y.. A hned všechno že mě spadne..:).

V tu chvíli to totiž vypadá, že jsem v totální prd*li:), takže žádná před závodní nervozita nehrozí a v klidu a pohodě se začínám na závod velmi těšit. Neortodoxně, ale logicky třeba léčím nohu nebo řeším nějaké průšvihy a paradoxně často v takových chvílích dokončuji závod v novém osobním rekordu..:)

Ano, musím se přiznat, ve čtvrtek vyrazím s TB na rodinný výlet. Petr v podstatě jede s rodinou navštívit svoje známé v Curychu a mají jedno místo v autě (doufám, že ne na střeše) volné, tak si vzpomněl na kamaráda. že se prý někde poblíž běží 24h a že bych mu mohl dělat společnost. .. Je možné, že TB bude tu historku vyprávět jinak, ale neposlouchejte ho, A) je správně..:).

V sobotu v poledne, v malém švýcarském městečku začneme kroužit. Já už profilakticky párkrát běžel do práce se sluchátky.. a i když jsem měl málo nabitou mp3, mohl jsem se poslechnout svoje běžecké hity.. Písně z dob, aspoň podle hodnocení mého syna, kdy bylo vynalezeno rádio a krávy chodily bez ocasu:). A tak budu poslouchat, o tom, že se toulá půlměsíc, že musím sebrat síly i tam, kde nejsou žádné..S písněmi skupiny ABBA se vrátím do 80-90 let abych v novém století vyskočil jako panna:), doufám, ze pro mě nikdo nebude plakat, ani Argentina:)... Při pohledu na můj playlist je mi jasné, že celá 24h bude, přesně, jak zpívá King Africa ..Bomba!:).

Držte nám palce! TB je tradičně nervózní, protože má formu jaxvinja:), a já.. však víte.. Noha je "celkem" v pořádku, pomalý běh léčí všechno.. ale běžet s ní 24h? A pokusit se uběhnout víc jak 182km? No asi si zase musím přečíst pár pohádek..I když já v podstatě mám ještě radši ty neuvěřitelné sportovní příběhy.. Sledovat výkony 68 je v daných intencích šíleně inspirující, i když mi hokej nic neříká. Nebo se synem (sice skalním příznivcem Manchester United) jsme velcí fandové fotbalového Leicesteru a sledujeme dříve neligového fotbalistu Vardyho, který pravidelně sází góly v lize i v reprezentaci jednoduše asi jako moje teta cibuli:)...

S touhle logikou sportovních zázraků uklidňuji TB, ať je v klidu, že uběhne děsně moc, můj odhad je někde kolem 222, to je krásný číslo:)... [i když si myslím, že má i na víc:)].. a já .. bez ambicí a v plné pokoře tam udělám co budu moci.. Poradil jsem mu, že pokud je nervózní, ať se utěšuje nějakou slabou bolestí těla, která v podstatě neexistuje a bude v klidu..:). Ted si vymyslel, že ho při chůzi do schodů v pohybu do strany bolí koleno, OMG! To je přesně ono! On je silniční běžec, 24h je na rovině, proč by měl namáhat koleno do strany při chůzi do schodů?:).. Prostě jsme ve skvělé formě!

Myslím, že zdar výpravy je předem zajištěn, už nejsem v suchém měsíci a pivo si pro jistotu vezeme s sebou:). Všemu zdar, ultra a šílenostem.. zvlášť!

12:)