pondělí 31. prosince 2012

Místo PF hledám neviditelné kopce!


Vzhledem k tomu, že se Tříkrálová běžecká beach party/závod kvapem blíží, rozhodl jsem se podívat se na místo činu, tedy k rybníků Martinak na Černém mostě. Je to od nás přeci jen kousek cesty, navíc neproběhanými končinami a tak jsem se rozhodl, že místo dvojsmerky (přeci jen bych měl mezi delšími běhy chvíli odpočívat) dám jen jednosmerku a na Černý most si jednoduše dojedu metrem a nazpět poběžím.. nejdřív k osudovému rybníků Martinak a potom už se nějak chytnu toku Rokytky a případně cyklostezky A26 či 1 a posunu se až na nábřeží, kde A2 už je moje téměř domácí "dálnice" na cestě domů..




Z dětství si vzpomínám, že mě vždy v Rudém právu zaujaly blahopřejné telegramy, když například gen.taj. UV KSČ při přeletu území nejmenované lidově-demokratické republiky poslal blahopřejný telegram svým soudruhům že spřátelené země... A tak jsem si řekl, ze můj výlet na Mostenegro:) mohu použít také k tomu, abych alespoň "telegraficky" pozdravil své "soudruhy" ve zbrani, běžce, nadšence, kamarády a vůbec celý modro-růžový oddíl, co sídlí na Černém mostě.



Navíc tady existuje silná rozepře o kopcovitém terénu v okoli rybnika, která mě lákala k výletu už dlouho.:) O (ne)viditelných kopcích v okolí jsme všichni slyšeli od Leony a tak jsem si řekl, nedá se nic dělat, musím to popatřit na vlastní oči, protože zprostředkovaná zkušenost není vlastní zkušenost...


Podle rady Pavla vybíhám z metra na Černém mostě rovně, okamžitě chytám značku cyklostezky A44 a běžím směr Počernice. Asi po 2km přibíhám k rybníku a marně hledám (Leona promine), marně hledám ty "kopce":). Vzpomínám si na celkem vášnivou debatu, odkud by měl být start Tříkrálového běhu. Leona prosazovala určitě místo a směr, protože ten kopec na začátku by odradil a zničil většinu účastníků. Tady se taktně odmlčím. Třeba tam je..Musí tam někde ten kopec být!!!

Ale asi jsem neměl dostatek oběhu rybníka, abych ten "krpál" našel a tak se pro jistotu chytám Rokytky a běžím "dolů" k Vltavě. Určitě, ale přijďte ten kopec prozkoumat! 6.1. ve 13.00 (!)
Co mi z celé cesty domů uvázlo v hlavě byl najednou pocit velké svobody. Cítil jsem, že ať už zabloudím, nebo ne:), je to jedno. Řeky, železnice a skály jsou už teď mými spojenci a začínám se pozvolna orientovat. Sice byla problematická místa, ale to, že jsem dokázal odbočit z cyklostezky a vydal se prostě sám podél zahrádek a řeky.. ten pocit stál za to a objevil jsem díky tomu spoustu malebných míst.

Zážitků bylo tradičně plno, ale ten nejlepší jsem měl na začátku nábřeží (A2), kdy na jedné straně se z výletní lodi hrne proud turistů a o kousek dál liduprázdná končina, kde mě dvojice cizinců zastavuje s prosbou abych je vyfotil. Z původně jedné fotografie se pomalu stává celé album.. [ještě s hradem, z leva, z prava, v pokleku, zepředu, zezadu:)..]... nakonec prchám, aby nechtěli snad fotit ještě svlečení:)... Asi o 1/2km dál mě odchytil další pár s prosbou o mačkání spoustě. Američané. A tak se pouťouchle ptám, jestli to není riziko svěřit evidentně drahý fotoaparát běžícímu domorodci:)? A on že ne.. Že prý sice četl, že se v Čechách hodně krade, ale že já jsem podle vizáže i mluvy cizinec a jsem evidentně v pohodě..:). No, měl jsem zkusit kousek popoběhnout, schválně, co by říkal a jestli by mě chytil.:)

Dobíhám domů, samá znamení. Nejdřív koukám, na GPS a 37km. Dobře, že jsem se rozhodl pro jednosměrku:), jinak bych musel běžet s čelovkou:). Doma zanáším km na běhej.com a ejhle. Přesně 5,000km za tento rok a 14,041km celkem. To není náhoda.. to je extra radost!



Všem, co sem ke mně zabloudí přeji úspěšný Nový rok! Hodně pohody a štěstí... ať se nám překonávají naše hranice s radostí i s pokorou. Vše je totiž relativní. Bohudík!


Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)






sobota 29. prosince 2012

Objevům vstříc!

Myslím si, že dobrý -- co dobrý, skvělý rok je potřeba oslavit, jak jinak než během a jak jinak než během za hranice (svých) všedních dnů, směrem k novému roku, novým cílům, novým obzorům...
Je jasné, že stejně, jako zákony jsou definovány jejich hranicemi a tím, jak je lidé různě překračují, tak i moje hranice a strachy/obavy jsou daný pouze tím, co jsem dosud nepřekročil. A protože mám pořád velký strach že své orientace v terénu, rozhodl jsem se s tím něco dělat, jak jinak než hned.:) a nač čekat do nového roku.

Uvědomil jsem si, jaká je to ostuda -- tolik let bydlím v Praze a neznám pořádně zdejší končiny, parky a stezky, co vedou doslova pár km od mého bydliště a rozhodl jsem se, že to co nejdříve napravím a postupně tu naši Prahu proběhám křížem krážem, oba břehy, západ/východ, sever/jih... Maličko jsem základní navigaci prodiskutoval s Nikie, ale protože jsou svátky, tak jsem si připravil sám podrobné pokyny pro svůj první výlet směr Hostivařská přehrada a zpět.
Namazal jsem si chleba s máslem a se šunkou (David promine), vzal čaj, bidon s vodou a termosku s čajem a natěšeně vyrazil ven..Myslím, že žiji Cimrmanem až příliš... podobně jako otec hraběte Nikoliče uložil jmění na heslo.. [Dobro je prisjetiti se da prividno prav prut prema cilju predstavja u stvari pravodlivo krivudanje], které zapomněl, tak jsem si já připravil velmi podrobné pokyny na cestu, které jsem jak jinak nechal doma.:)

Zjistil jsem to až v Hlubočepech a říkal jsem si, to už se nestojí za to vracet:) a tak jsem kopíroval cestu přes řeku Krčským lesem, vše šlo úplně perfektně až na Chodov, kde jsem maličko zabloudil...tedy zabloudil.. domorodci mi dávali velmi protichůdné pokyny.. navíc většina z nich mě navigovala po silnici, ti ekologicky zaměření udávali čísla autobusu:). A tak jsem si mohl akorát tak zanotovat ... Chodove Chodove, kdo po tobě běhá???..:). Ale nic není náhoda a asi po dvou/třech km bloudění jsem se ocitl před domem, kde jsem vyzvedával láhev od Stína (!!!) Byl jsem zachráněn. Věděl jsem, že kousek vedle vede stezka do Záběhlic a že Hostivař musí být na druhou stranu (!). Ještě teď se chválím za skvělý navigační postup.:)
Doběhl jsem do Hostivařského lesíka, podíval se na výpust z nádrže a pohrával si z myšlenkou, zatočit to někam směrem na Černý most a pozdravit alespoň symbolicky Leonu...



Jenže... mapy žádné, stezky žádné... a tak jsem se otočil směrem, kde jsem tušil Černý most, zamával a alespoň pronesl nahlas památné "Hic sunt leones" [pro neznalce latiny volně překládám,.. Tam žijí Leony] a začal jsem přemýšlet o cestě nazpět. A tady se -- jak jinak -- musím opět pochválit. Vzpomínka na dobrodružnou četbu z dětství mě neomylně vedla správným směrem ... "Drž se toku vody, chlapce, přivede tě do civilizace" :).

A tak jsem podle toku Botiče proběhl Záběhlice, abych ho zase rozvodněný na úplně stejném místě překračoval, tentokráte přes most do Michle. [ale už to mám napříště od Nikie namalované a už vím kudy:)] a dole jsem narazil na stezku A23, která mě nasměrovala do Nuslí a tam, tam už se vyznám.. Zastavuji se u benzínové pumpy, "čerpám" pohonné hmoty... V tom mi paní u pokladny říká, měl jste si to kolo radši zamknout, tady se děsně krade:). Měl jsem asi zlomek sekundy pokušení tam sehrát krádež kola:), ale radši jsem se prásknul, že běžím jen tak (bez kola), že mi to možná o chvilku déle trvá, ale tím, že neumím opravovat kolo, tak je to ve finále určitě rychlejší:). Jak jsem se pohnul směrem ven, tak mi GPS v mobilu hlásí čas a km (33)... obsluha trochu divně kouká a tak jsem se hned omluvil, že jsem to zapomněl zastavit a běžel radši hned dál..:).


Pak už byl Vyšehrad a směrem k vodě už tradiční cestou po nábřeží na most a hupky šupky do Prokopského údolí. Zastavují GPS při výlezu z parku na nádherně symetrických 47.74, u vrátek přesně 48 (=4x12). Nádherný výlet, nádherný čísla (čas 5:12), jsem téměř navigátor a bez mapy a už zase kousek nových cest znám... Slibuji si, že na ten Černý most od nás ze Stodůlek brzo doběhnu. Vždyť tam přeci jezdí metro, to nemůže být tak složité..:)


 Bloudění, objevování a běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

neděle 23. prosince 2012

Konec světa se nekonal ...

...(i když to tak v obchodech i vypadalo) -- a tak to určitě bude nějaký nový začátek...:)

Nevím jak vy, ale já jsem se snažil avizovaný "konec" světa použít k tomu, abych si pokud možno vyřešil věci, co mě trápily delší dobu, co mi ležely na srdci nebo zase na mě dlouho čekaly..

Při pobíhání jsem si totiž už delší dobu uvědomoval, co mi vadí a snažil se dobrat proč mě to tak trápí a jak to vyřešit...Vlastně přes rok -- je to jak šílený ultra:) -- řadu věcí řeším a protože změny v životě jsou často jako otočka se záoceánským parníkem, tak to trvá dlouho. Člověk začne sice "točit kormidlem", ale loď jede ještě hodně dlouho stejným směrem... V posledních dnech jsem k tomu navíc zaujal výrazně bojovný postoj a společně s doděláváním restů to mělo jeden výsledek.. čtvrtek a pátek jsem vůbec neběhal :). Díky různým návštěvám a počasí tak skončil (do do km) jeden z nejslabších týdnů v roce, ale vnitřně cítím, že to bylo moc užitečné..a silné..

Pokud to řeknu přeneseně, bylo to potřeba. Na chvíli se zastavit, přestat před některými věcmi utíkat a vysypat ten bágl se "zátěží", co s sebou vláčím na zádech:) abych se mohl v klidu a v pohodě začít připravovat a těšit na další rok...(a že bude na co!..)

U nás doma se před vánocemi pekly zdobené malé perníčky. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, mě má přečteného a tak jako radu a první pomoc do dalších dní jsem od ní dostal malou perníkovou podkovu pro štěstí. Ted ji zrovna s Deri jíme:).

Má na sobě napsaný krásný vzkaz do nového "věku"..

...Jdi radši běhat..


MSF! Příjemné a šťastné vánoce!!!

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

pátek 21. prosince 2012

Hodina v životě aneb život po hodinách

Schválně, zkusme si společně udělat malé početní cvičení. Jeden tropický rok má 8.766 hodin a pokud budu relativně optimista, tak mám před sebou ještě řekněme 30 let života, což je 262.980 hodin. Když si uvědomíme tu konečnost, ať už je to 250 nebo 300 tisíc hodin nebo kolik to dělá u vás, tak je to konečné číslo. Prostě je to tak. Je dobré si to uvědomit.

I když můj časový plán/rozvrh nebo jak se teď populárně říká "time management" pořád stojí za starou bačkoru, pracuji usilovně na zlepšení. Ale aspoň jsem se dostal do fáze, že nežehrám na čas. Jasně, každý říká, že času není nikdy dost.. Ale snažím se už nějakou dobu žít prostě s tím, že času je přesně tolik, kolik ho je.. Otázkou zůstává, co si do něj "dát", jak a s kým se o něj dělit.. Myslím, že už jen tím, že jsem duševně dospěl k tomu, že náš čas je pevně daný, tak jsem na tom o hodně lip:). Teď se jen postupně snažím si to časové "utrácení" zlepšit.. hlídat si, co ve zbytku času, který mám, co budu dělat:).

Někdo to může brát depresivně.. 8-10 hodin stráví v práci, která ho třeba moc nebaví, ale je tam protože je potřeba platit účty, 6-8 hodin spí a pak mu zbývá 8-6 hodin pro něco jiného, pokud začnete počítat takhle, tak najednou to hodinové počítadlo je ještě drsnější.. Ale možná ne.. Možná právě proto je fajn, když člověk dělá práci, která ho (aspoň trochu) baví a pokud už nás nebaví, tak nás to hodinové počitadlo nutí přijít na to proč a jak to změnit. Protože těch 8-10 hodin denně je strašný ranec. Je to ohromný kus života. A tuhle logiku můžeme použít ve všem souvisejícím..

Na tohle všechno myslím v adventním čase, když pobíhám a když po svém bojuji s časem a s neuváženými sliby, co jsem kdysi dal a jak postupně uzavírám staré dluhy/sliby, tak u nových slibu si už dopředu snažím říci.. a stojí to za to? Stojí to vůbec za to platit tím nejdražším co máme? Svým časem?

Co je zajímavé, že i při tom konečném rozměru času mi vůbec není líto "utratit" tu tvrdou (časovou) měnu za svoje pobíhání.. Protože z mého pohledu to je naprosto luxusně strávený čas. :)

Tak jak u vás? Bojujete s časem? Jak to vnímáte vy, obzvlášť v adventním čase? Před "koncem" světa?

Tradičně běhu zdar a ultra zvlášť! Pro něj není škoda času, protože stejně jako adventní svíce prosvítí můj den na hodně dlouho! 12:)

neděle 16. prosince 2012

Inkognito


Tenhle týden byl opravdu ve znamení utajení a asi častěji budu muset zůstat (a zůstávat) v utajení:). Po noční 60 a epické sobotě jsem byl natolik v laufu, že jsem to hned za tepla v pondělí na sebe prásknul našemu vedení.:). No, šéf je přející člověk a bohužel začal historku celkem nadšeně šířit kolem a v pátek ji dokonce dával k lepšímu na vánoční besídce. Takže se mladší kolegové různě divili a koukali na mě podezřele -- oni (vedeni zahraničním studiem k velké soutěživosti) -- asi většinu činností včetně práce berou jako soutěž, což zase nesedí úplně mému pojetí. Nicméně, jak jsem viděl ta výstražná světla v jejich očích, tak mě napadla okamžitě (správná) odpověď. Je to můj koníček, to bys(te) dal(i) taky...[Což je pravda, ovšem záleží na úsilí, dispozicích a nadšení běhat]. Já s nikým nezávodím a nesoutěžím, tím spíš u sebe v práci..:)
A tak teď plánuji při doběhu do práce se  zase rychleji přesunovat mezi umývárnou a kanceláří a hlavně, když jsem nadšený, hlavně nemluvit o pobíhání a o svých úletech. Na to musím víc myslet!!! :)

Na utajenou jsem pomalu i v okolní pejskařské komunitě.. Ráno vstávám do mrazu, teplé kalhoty, mikinu, teplou huňatou bundu a ťapáme s Deri do parku na ranní procházku. Potkáváme její "kamarády" a je to jako v dobách, kdy byly děti malé... neznám "dospělé", ale podobně jako u dětí, jsem si je překřtil na paní Rozárkovou, pana Amálku, paní Jerry, atd.:). Nejlepší je, když se v tom mrazivém ránu -- zima je taková nepříjemně vlezlá a tak jsme důkladně zabalení do sál, rukavic -- šouráme parkem s našimi čtyřnohými miláčky.. a kolem se mihne kolem nějaký běžec, co si dává ranní kolečko v parku. Zrovna posledně to jedna paní komentovala slovy: "Taková zima! Takový nerozum v tomhle běhat! Vždyť dostane zápal plic! Určitě má úplně zničené průdušky!" :)..

Snažil jsem se zachránit situaci -- nebudu ji říkat, že teď je mi taky zima (co zima, hrozná kosa mi je!), ale za chvíli to všechno shodím, obléknu pár kousků běžeckého a poběžím 15.5 km do práce.. Tak říkám opatrně, ale to víte, oni jsou na to zvyklí, vytrénovaní, .. to víte .. mládí!!! :)

Jenže za chvíli běžím s báglem do práce a co čert nechtěl, ta babka!!! A kouká na mě upřeně, jak detektiv.. Běžím kolem jakoby nic. Druhý den ji hned na potvoru potkám a ona -- Včera jsem vás taky viděla běžet v parku, vy jste taky sportovec? Povídám, jestli vy jste si mě s někým nespletla, já občas popoběhnu s tou naší pejskovou... ale že bych tady ráno nějak běhal dokolečka v parku? To ne! :) [to je prosím pravda, já do kolečka v parku s malými výjimkami neběhám a ráno vůbec]. Paní hned " No, to jsem si oddechla, však byste mohl vážně onemocnět! To není samo sebou! ".:)


V pátek jsem ovšem svým "převlekům" a "utajením" nechtěně nasadil korunu. Ráno jsem běžel do práce, odpoledne/navečer pracovní vánoční besídka a pak mi volá dcera, že potřebuje něco vyzvednout. Slibuji, že až poběžím dvojsměrku domů, že to vezmu kolem:), mám s sebou batoh, vezmu pevné desky, ať to nepomačkám, měla by to být chvilička.. Doběhnu na inkriminované místo.. a fronta.. ale ne normální, ale šílená fronta... Pozor, jsem ale v běžeckém, mám běžeckou bundu v černo žlutých barvách a černo žluté elasťáky, batůžek bouřlivák (se žlutým motivem). Jak jsem vstoupil dovnitř a uviděl tu frontu, málem mě to porazilo.. Zepředu volá paní.. prosím vás pusťte sem dopředu toho pana od Messengera (!)...:)... Byl jsem identifikován, jako rychlý poslíček!!!.. No a jak jsem se dostal na čelo "peletonu", hned jak jsem hned byl u kukaně, tak jsem se rychle demaskoval a opravdu obratem vyzvedl, co jsem měl vyzvednout, méně jak půl minuty. Lidé ve frontě ani netušili, že to nebyla kurýrní zásilka. Zkušeně jsem vše zabalil, nasadil bágl na záda a vyrazil domů.. Ještě u barrandovského mostu jsem se smál...

Záměnám a utajení zdar! Běhu a veselému pobíhání ještě víc! 12:)

středa 12. prosince 2012

Výměna manželek a krize středního věku..


Jak si pořád sem na blog píšu, že si musím(e) věci užívat, tak jsem už i dostal mail, že muži myslí akorát na "to" si užívat a ve středním věku často opouštějí svoje manželky, které jim pomohly, vychovalaly děti, staraly se o ne, podporovaly je v kariéře, vydělávání peněz a bůhví v čem ještě..

Aby to nevyznělo, že k něčemu takovému vybízím... Na vysvětlení bych chtěl dodat, že slovy a spojením, je potřeba si život a všechno kolem užít, jsem primárně a dokonce ani v druhém či třetím sledu jsem nemyslel tento způsob užívání života.. upgrade manželek a výměnu rodin, atd..:). Vlastně se mi zda takový způsob užívání si života jistým způsobem nešťastným. Neodsuzuji to, především nevím, co za tím vším v konkrétním případě je, a i kdyby, co je mi po tom, že? :)

Jak to vnímám kolem sebe, tak je s tím spojena potřeba určitá ukazovat vyšší sociální statut, nové silnější a dražší auto, mladší a atraktivnější ženu.. Přitom, jak to jako správný statistik pozoruji, tak výsledek je v 99% celkové výrazně horší.. rozhádané rodiny, špatně vztahy s dětmi a ve finále ten "mladý" vztah taky nic moc:). Paradoxně, ti, kteří si podobný upgrade nemohou "dovolit" tím přeneseně také nějak strádají a trpí, protože si (hloupě) myslí, že jsou asi horší? Podle mě úplná blbost.

Jak je teď konec roku, čas na plánování a hodnocení a tak mám zajímavou a levnou alternativu..:). Vlastně stačí pro řadu lidí kolem jen ten fakt, že jste divní a řekl bych ujetí -- hlavně pokud je ta ujetost dostatečně šílená, tak se člověk kvalifikuje do stejně kategorie, jako kdyby opustil ženu, žil s Claudií Schiffer a při cestách do práce pravidelně střídal ferrari a lamborgini:). .

Vlastně jsem si znova uvědomil, jak někteří ze známých vnímají můj posun k dlouhým běhům a prvním ultra. Je to pohoda. Už nemusím nic vysvětlovat a porovnávat se s hlavním proudem čtyřicátníků a padesátníků... Auta/manželky/peníze ..a vztahová dobrodružství.. :). Stačí začít běhat v mrazech a v průtržích nebo vedrech do práce:), střihnout si pár maratónů nebo ultra.. Zúčastnit se nějakých bláznivých akcí.. a máme vyhráno! Už nebudeme srovnávání s obyčejnými:) chlapíky trpícími krizí středního věku, rázem se dostaneme mimo kategorie a tím mimo standardní srovnání. Ušetří to spoustu peněz, honičky v práci a radost a pohoda je z velké části zajištěna, o spokojenosti ani nemluvím a to jsem nezmínil vůbec radostný rozměr pobíhání. Náklady na obměnu běžeckých bot nejsou velké, navíc se to dá časem (pokud byste měli pocit že nejste divný dostatečně) ještě posunout i k běhání na boso a jen v trenýrkách..:)

A tak kdyby při bilancování nebo firemních večírcích na konci roku se vám někdo snažil uvrtat do hlavy nějaký pitominy:), proč ten váš/vaše, když ...jak je strašně důležitý si koupit nový drahý auto...(přitom to stávající sotva využijete a stačí)... tak je dobře se nadchnout pro myšlenku dlouhých běhů a ultra..

Odpovědí je hromada..., zrovna přemýšlím o jarním maratónu, přeběh prez zamrzlý Bajkal a začínám na to trénovat:)... s kamarády na léto plánujeme běh z Prahy na Sněžku, atd... v pátek večer jsem chtěl běžet noční etapu Pražské stovky, skvělé podmínky, mráz..ale něco mi do toho vlezlo...tak vůbec nemám náladu se bavit o nějakých ženských/chlapech...:)

Prostě ultra v nás je potřeba najít a používat ho víc! Hergot, už aby ten Stín zase začal psát.. :)

Adventu a běhu zdar, ultra zvlášť!!! :) 12:)

neděle 9. prosince 2012

TGIF aneb všeho s mírou

Američané mají hezkou hlášku, ta zkrátka TGIF znamená, díky bohu, že je pátek a má naznačit, že konec zmatků je na obzoru a teď už nás čeká jen příjemný víkend a mezi námi, vnímal jsem to také tak, i když mi bylo jasné, že to bude epické... Jen mi na začátku nebylo jasné, jestli to bude epické vítězství nebo epická prohra.:) Tak jako tak jsem rozhodnutý po vzoru svých westernových hrdinů jít do toho s hlavou vztyčenou a tak říkajíc naplno.

Celý týden proběhl v tak hektickém a pracovním duchu, že jsem nejen spal málo, ale ani den před závodem nebyl čas pořádně se vyspat, o přípravě a nějakém studování trasy se nedá ani mluvit. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi večer položila na stůl tři modré Fidorky se slovy, že doufá, že se jí v pořádku vrátím.. Co na to říci, že? To je pravá podpora:)

Pátek začal akčním přesunem do práce s hromadou věcí, rychle se převlékám do obleku a spěchám na promoci dcery, abych se dojatě koukal a pak ještě přes práci spěchal na slavnostní oběd. Dvě piva a long drink na závěr.. styl je styl -- když long run, tak long drink:) a volba padá na "Mexican runner" i když se trochu obávám, aby tomu mexikánci nebylo v noci moc zima..:)

V práci pracuji tak intenzívně:) že málem zapomínám se přesunout na večerní výuku a nemám zabaleno! Mapy nesestříhané a žádné poznámky. Rychle a na poslední chvíli dělám pracovní verzi map a utíkám s běžeckým báglem a extra balíkem oblečení na večerní směnu:). Během první a druhé pauzy si postupně zabalím a koukám do map. Rozhoduji se pro taxíka, abych se stihl včas premístit do Modřan a snažím se dohnat zapomenutý pitný režim.. ve 20:30 končím, rychle se převlékám do běžeckého, zbytek svých věci zamykám v učebně a vyrazím, chytám taxi a spěchám do Modřan. Všechno jde podle plánu, mám nádherné číslo 93, ovšem popisek cesty není pro mě moc vypovídající.. časem se musím lépe naučit se orientovat v terénu! Ve zbytku času si v modřanské kavárně/kinu dávám dvě velké kofoly a dva velké čaje..

S Lubošem se sice po telefonu domlouváme na srazu na startu, ale pro množství lidí se nikde nevidíme... Přicházím pár minut do startu, pod můstkem je celkem zima, naštěstí větší koncentrace lidí překonává okolní mráz. Za pár minut začínáme všichni hlasitě odpočítávat a najednou je tu 10-9-..3-2-1 ! Start!!!

Hlavou se mi v těch posledních chvílích pod mostem honí šílené myšlenky. Jestli je to moudré vůbec běžet. Ten strach není tolik o vzdálenosti, ani ne o zimě. Běhal jsem už delší trati, běhal jsem i ve větších mrazech. Sice ne 60 km v takovém mrazu, ale.. Víc se bojím, jak zvládnu noc, zimu, trail a neznámé stezky. Mám silné brýle, (v noci) špatně vidím, oči mi slzí, v mrazech tím víc:), prostě uměl bych si velmi logicky zdůvodnit, proč ne... Proč neběžet. Ale taky možná proč ano. Strach z toho co mě čeká mě skoro sžírá, nohy tuhnou, cítím zimu, až se klepu. A v tuhle chvíli si říkám, musíš běžet. Právě proto, abys překonal ten strach v sobě, ať už je daný a vedený čímkoliv, abys trochu posunul hranice svých strachů, obav a získal něco víc.

A tak jsme vyrazili, já plný strachu o to, že zabloudím...Když mě to tak trápilo, tak jsem si jako první pomoc v duchu řekl, že určitě zabloudím a hned se mi ulevilo) ... Uklidnil jsem se. Běžíme po známé cyklostezce kolem Vltavy, snažím se držet rozumnou rychlost, poslouchám lidí kolem a slyším zkušené, co mají vše nahrané v GPS a mají mapy a všechno znají, všude byli třikrát:) ... rozhoduji se jich držet... jenže.. moje tradiční slabost.. mě nutí po pár km odběhnout stranou a přikrčit se za stromkem:). Když vybíhám, tak první i druhé čelo závodníků je pryč a je mi jasné, že tuhle šanci jsem si pr***al :).

Pokorně se vracím na trať a tradičně mi běžečtí boží jsou nakloněni. Možná právě pro ten návrat. Říkám si klid Honzo, postupně, všeho s mírou.. No a potkávám jednoho sympatického týpka v dresu "šlapek", který se jmenuje Míra a postupně zjištuji, že zná velké kusy tratě a má i perfektní itinerář a beru to jako skvělé znamení.. Na trati se spojíme do skupinky ještě s dalším sympatickým  běžcem, ovšem přimrzlá čepice a nedoslýchavost starce mi zabránila k tomu, abych slyšel jeho jméno a pak už mi bylo hloupé se zeptat! Škoda, protože se s nimi běželo fajn a bylo mi i líto se s nimi po ránu v Píkovicích loučit.

Nedokáži popsat dobře trasu, ale dokáži si dobře připomenout svoje pocity.. Byly úplně maximální. Tedy nejsem zvyklý po pár hodinách si vyměňovat čepici, protože je jako helma zmrzlá.. nejsem zvyklý běžet v noci, kdy je houbec vidět a cesty jsou zmrzlé a uklouzané, namrzají mi brýle a já navíc nevím a nevidím kudy, značky skoro vůbec nevidím.. ale stálo to za to..
To, že jsem překonal únavu, strach že zabloudění, běžel jsem a někdy lezl i do stráni, kde se sotva dalo jít.. Slíbil jsem si, že se naučím lépe orientovat v terénu.. Nebudu se toho bát.. to ultra je přeci v nás.. :). Líbili se mi nadšení pomocníci, kteří stáli hodiny v mrazu, aby nás zkontrolovali a občerstvili, poprvé jsem stal několikaminutovou frontu na cíl:), a musel jsem z ní dokonce odejít, protože jsem si volal taxíka! :).. Prostě střípky zážitků budou ve mě ještě dlouho roztávat.

Završení závodu hovoří samo za sebe. Nejdříve ze svého iPhonu oloupávám ledovou krustu a snažím se rozmrazit dotykový displaj, abych mohl telefonovat. Po objednání taxi, piji zde -- ano právě tady pivo z rodného města! Čepují tady hlineckého Rychtáře (!), což mě fakt potěšilo a beru to jako další znamení a skrytý symbol..

Do práce se dostávám v 8:51, rychle beru svoje věci a spěchám se na WC rychle umýt. Machy mi na dálku posílá ledový pozdrav -- neteče teplá voda a navíc tam mají jen málo mýdla.. běs:). ale co, když stylově, tak stylově. Vcházím za minutu 9 a začínám, jako by se nechumelilo (taky že se venku vůbec nechumelí) a snažím se -- usilovně se snažím -- aby nikdo nemohl říci, že jsem unavený. Například skoro při každém obrázku lezu na židli, abych ukazovátkem mohl něco tu a tam ukázat. Myslím, že odborníci to doporučují jako velmi dobrý trening stehenních svalů.. nevím, já jsem cítil při tom i malíčky na rukou:).

Večer jsem sice doma byl brzo v posteli a po osmé hodině už jsem spal, ale dnešních 14.5 v údolí s Deri a s dcerou jsou jednoznačným potvrzením, že to byla vydařená akce, která proběhla přesně tak jak má .. a teď už zase budu běhat do práce a z práce..

Něco se ale změnilo... koupím si mapy a budu běhat víc podle map.

VSEMU ZDAR! Nejvíc kamarádům a nadšení v nás! 12:)
PS. Míro moc díky!!!

čtvrtek 6. prosince 2012

Běžecká BeAch TříKrálová párty

Triatlonisti se mnou možná nebudou souhlasit, ale železný muž/žena je v mých představách člověk, co neprojde na letišti na detektoru kovů.. Má železné zdraví, ocelové nervy, svaly, pěstí..., plechovou hubu, z pr.le kliku:)....
Nebo taky může být až silou magnetu přitahován různými poťouchlými radovánkami a happeningy. Mám pro Vás návrh zrovna na jednu akci, která vznikla, když se v nás -- co spolu běháme, mluvíme a kamarádíme -- kalila ocel při pravidelně schůzce v restauračním zařízení.:)

6.1. 2013 ve 13 hodin u rybníku Martiňák v Praze na Černém mostě. Více podrobností a přihlášky zde.

Co víc můžeme udělat pro návrat slunečných a teplých dní, než ukázat slunci, co se schouleně krčí někde v koutku těsně nad obzorem, že my jsme tady a běháme, případně se koupeme, opékáme buřty/sýr a máme skvělou běžeckou party.. Samozřejmě bude to i závod, změříme čas, vyhlásíme vítěze, ale hlavně si to užijeme....

Machy by Vám jistě řekl, že hladina rybníka se bude krásné kovové lesknout, pokud bude zamrzlý, ocelové ostří seker nám pomůže..

Leona železnou pěstí zbourá pec, abychom za ní už neseděli a zve nás na skvělou beach party.

Já už jen mužů dodat, ať už se dostavíte po svých nebo na ocelovém ohři, bude to určitě fajn, protože skvělou party dělají skvělí lidé:) a tím, že přijdete, tak už to samo o sobě zaručuje zdar akce...

Mimochodem, nečekejte žádné Keňany:), tohle je naprosto jasná akce pobíhačů a běžeckých nadšenců -- navíc jsem slyšel, že možná přijde i kouzelník... tedy velký ultra Miloš naznačil, že by tam měl být..

Ovšem tak jako tak, Leona, Máchy i moje maličkost a řada dalších spřízněných blogerů a kamarádů vám buďme plně k dispozici a těšíme se na fajn akci!

Tož tak, je tu čas plánovat tříkrálovou beach party! Leony upoutávka je zde, Machyho tady. Těšíme se na vás.

Běhu zdar a nadšenému pobíhání zvlášť! 12:)

středa 5. prosince 2012

Ultra v nás, aneb bude to taková hezká tečka...


.. za tím obdobím plným vypětí a zmatku. tedy aspoň tak to vidím teď já.:)

Bez toho, že bych si připomínal plný seznam šoků a překvapení, aspoň naznačím a připomenu si rozsah nečekaných záležitosti, které se objevují už v tak dost zmatečném období. Například včera (v pondělí) bylo jasné, že mi následují tři akce ráno/dopoledne v těsném sledu. Ale od toho je tu předchozí (ultra) tréning  abych to přečkal. Ráno se bohužel věci posunuly nešťastně a tak najednou koukám, za méně jak 40 minut musím být v Dejvicích. Vybíhám z domů, po cestě (zaplaťpámbu za aplikace s pražskou dopravou) ladím závěrečný spurt k metrů, že že schodů doslova skáču do vlaku. Na přestupu na Můstku se z běžce tempaře měním na sprintera, abych po cestě na stanicích přestupoval do zadních vagónů a konečně plynule vyběhl ven. Na místě s předstihem, asi 1.5 minuty:), během přednášky se dozvídám sladkou novinu, že jsme si patrně nerozuměli s organizátory a že mám ještě jednu druhý den ráno(!). Hned po skončení se v běhu přesunuji zpět na metro -- mám totiž na následný přesun na Václavák do další akce asi 12 minut. Následují standardní povinnosti v práci a večerní přesun domů a rychlá příprava na přednášku, kterou jsem ani netušil, že jsem v dobách klidu a míru slíbil:). Večer doma ještě řeším a odčerpávám stoupající spodní vodu u sklepa, zachraňují zborcený počítač, venčím a blbnu s natěšenou Deri a do noci odpovídám na poštu a přemýšlím, co na mě zase odněkud ještě vykoukne... a tak pořád dokola:)

Slovy teenagerů, je to mazec! :)

Ale i v největších zmatcích, i v těch největších šílenostech... kdy už je to opravdu na ručník do ringu:), tak v té chvíli si znovu uvědomuji tu svoji mantru . Klid a pohodu musím(e) nosit v sobě. Pokud ji mám(e), tak ani ty největší zmatky ji nemohou sebrat a vydržím(e). A možná proto i trochu manifestačně se snažím nic dalšího neodkládat a zařizovat všechno, co se stane a přistane na mém stole v těchto dnech. Takové to furiantské, když už, tak už..:)

Čtvrtek ještě strávím na cestách, ale pátek? Mám sice dovolenou, ale logistický a časově to bude úplná koruna díla a upřímně se na něj moc těším. Nejdříve si jako správný a pyšný otec budu užívat na dopolední promoci svoji dcery, oběd vidím zakončený stylově.. long drink s názvem "Mexičan runner" by měl pojistit moje večerní aktivity:), potom spěchám na pracoviště, něco odpracovat (a dodělat - dovolená/nedovolená), po 4h rychle popřeji starším kolegům na jejich oslavě k životnímu jubileu a hned spěchám od 5h učit na večerním programu, kde končím v 20:40. Mám méně jak 20 minut na přesun na Zbraslav, vidím to jedině na taxi i když doběhnutí na start by bylo stylovější :), v 21:00 končí registrace, v deset večer se vybíhá.. Paradoxně asi noční běh bude klidnější část dne i týdne. Cesta zpět vypadá snad dobře, koukal jsem na spojení z Pikovic, autobus jede v 5:12 od restaurace na Smíchov, jinak další vlak z nedaleké zastávky v 6:13... ještě tím v 7:14 je to nahnutý, ale stíhatelný.. Prostě musím bloudit decentně a moc se neflákat! :)

Vlastně tímto týdnem vrcholí moje dlouhodobé  úsilí...Doslova i přeneseně..Potom by se život zase měl vrátit do klidnějších vod a kolejí a já bych si mohl ještě víc užívat běhání a jiných radosti. Vnímat nejen adventní čas, ale ten klid, který bude (věřím tomu) i kolem.

Připomíná mi to starý moudrý židovský vtip, kdy Roubíček, když si stěžoval u rabína, že mají malý byt, málo místa a že se to nedá vydržet, tak mu bylo doporučeno, aby si do bytu postupně koupil krávu, kozu psa a kočku. Když Roubíček už přišel za rabím úplně zoufalý, že se to fakt nedá vydržet, tak mu rabi moudře poradil, aby prodal krávu, kozu, psa a kočku a bude naprosto spokojený!:)

Držme si palce! Je mi jasné, pokud já prožívám nějaké zmatky, tak moji kamarádi a známí jsou na tom asi podobně... Naším bojům, i když mohou být jakkoliv pošetilé zdar! Je potřeba si všechno patřičně užít!

Ultra a tomu ultra v nás obzvlášť zdar!

12:)