Místo PF hledám neviditelné kopce!

Vzhledem k tomu, že se Tříkrálová běžecká beach party/závod kvapem blíží, rozhodl jsem se podívat se na místo činu, tedy k rybníků Martinak na Černém mostě. Je to od nás přeci jen kousek cesty, navíc neproběhanými končinami a tak jsem se rozhodl, že místo dvojsmerky (přeci jen bych měl mezi delšími běhy chvíli odpočívat) dám jen jednosmerku a na Černý most si jednoduše dojedu metrem a nazpět poběžím.. nejdřív k osudovému rybníků Martinak a potom už se nějak chytnu toku Rokytky a případně cyklostezky A26 či 1 a posunu se až na nábřeží, kde A2 už je moje téměř domácí "dálnice" na cestě domů..




Z dětství si vzpomínám, že mě vždy v Rudém právu zaujaly blahopřejné telegramy, když například gen.taj. UV KSČ při přeletu území nejmenované lidově-demokratické republiky poslal blahopřejný telegram svým soudruhům že spřátelené země... A tak jsem si řekl, ze můj výlet na Mostenegro:) mohu použít také k tomu, abych alespoň "telegraficky" pozdravil své "soudruhy" ve zbrani, běžce, nadšence, kamarády a vůbec celý modro-růžový oddíl, co sídlí na Černém mostě.



Navíc tady existuje silná rozepře o kopcovitém terénu v okoli rybnika, která mě lákala k výletu už dlouho.:) O (ne)viditelných kopcích v okolí jsme všichni slyšeli od Leony a tak jsem si řekl, nedá se nic dělat, musím to popatřit na vlastní oči, protože zprostředkovaná zkušenost není vlastní zkušenost...

Podle rady Pavla vybíhám z metra na Černém mostě rovně, okamžitě chytám značku cyklostezky A44 a běžím směr Počernice. Asi po 2km přibíhám k rybníku a marně hledám (Leona promine), marně hledám ty "kopce":). Vzpomínám si na celkem vášnivou debatu, odkud by měl být start Tříkrálového běhu. Leona prosazovala určitě místo a směr, protože ten kopec na začátku by odradil a zničil většinu účastníků. Tady se taktně odmlčím. Třeba tam je..Musí tam někde ten kopec být!!!

Ale asi jsem neměl dostatek oběhu rybníka, abych ten "krpál" našel a tak se pro jistotu chytám Rokytky a běžím "dolů" k Vltavě. Určitě, ale přijďte ten kopec prozkoumat! 6.1. ve 13.00 (!)
Co mi z celé cesty domů uvázlo v hlavě byl najednou pocit velké svobody. Cítil jsem, že ať už zabloudím, nebo ne:), je to jedno. Řeky, železnice a skály jsou už teď mými spojenci a začínám se pozvolna orientovat. Sice byla problematická místa, ale to, že jsem dokázal odbočit z cyklostezky a vydal se prostě sám podél zahrádek a řeky.. ten pocit stál za to a objevil jsem díky tomu spoustu malebných míst.

Zážitků bylo tradičně plno, ale ten nejlepší jsem měl na začátku nábřeží (A2), kdy na jedné straně se z výletní lodi hrne proud turistů a o kousek dál liduprázdná končina, kde mě dvojice cizinců zastavuje s prosbou abych je vyfotil. Z původně jedné fotografie se pomalu stává celé album.. [ještě s hradem, z leva, z prava, v pokleku, zepředu, zezadu:)..]... nakonec prchám, aby nechtěli snad fotit ještě svlečení:)... Asi o 1/2km dál mě odchytil další pár s prosbou o mačkání spoustě. Američané. A tak se pouťouchle ptám, jestli to není riziko svěřit evidentně drahý fotoaparát běžícímu domorodci:)? A on že ne.. Že prý sice četl, že se v Čechách hodně krade, ale že já jsem podle vizáže i mluvy cizinec a jsem evidentně v pohodě..:). No, měl jsem zkusit kousek popoběhnout, schválně, co by říkal a jestli by mě chytil.:)

Dobíhám domů, samá znamení. Nejdřív koukám, na GPS a 37km. Dobře, že jsem se rozhodl pro jednosměrku:), jinak bych musel běžet s čelovkou:). Doma zanáším km na běhej.com a ejhle. Přesně 5,000km za tento rok a 14,041km celkem. To není náhoda.. to je extra radost!

Všem, co sem ke mně zabloudí přeji úspěšný Nový rok! Hodně pohody a štěstí... ať se nám překonávají naše hranice s radostí i s pokorou. Vše je totiž relativní. Bohudík!


Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)