středa 27. března 2013

Tento způsob jara, zda se mi poněkud podivný... aneb lama stale zůstávám!:)

Už o víkendu jsem se rozhodl (!) -- tedy kam já na ty nápady chodím?? -- že budu vítat jaro. A že zima nezima, vyběhnu bez bundy, dlouhý rukáv, přes něj krátký v žluto-zelených či žlutých barvách.. prostě vítat jaro. Zima, no však jste to jistě poznali sami.. jak v sovětském filmu, či jak v zadnici umrzlého polárního badatele:). Na pláních kolem Prokopského údolí a kolem výběhů pro dobytek jsem promrzl až na kost. Ale zase jaro jsem vítal o 106.:)

Možná až moc... Ještě, že jsem neběžel domů zadem.. ještě že tak!!! Týdenní kilometry se zastavily těsně na značce 119km a to je varování! Málem tam byla 120 a to jak říkala mnohokrát Leona to se blbne.. nesmí se běhat (přesně) 120, jinak se blbne!:)

Taky mě to hned při pondělku málem vytrestalo! Ráno jsem doprovázel Advida, který u nás přespal po maratónu, na metro a tak jsem neběžel do práce, v batůžku si nesl věci na zpáteční běh.. ale... to nejdůležitější.. tedy ne berlu mrazilku:), ale běžecké boty jsem já, hlava děravá nechal doma.. Jak jsem to zjistil v práci, tak jsem posmutněl. Začátek týdne v ohrožení? Co dělat?, jak už se ptal V.I. Lenin? :) Nic jiného mě nenapadlo a tak jsem běžel domů v polobotkách..:). Pravda, nebyly to právé lakýrky, měly pevnou gunu, ale naprosto neohebnou.. Luboš mě před cestou povzbuzoval slovy, vzpomeň si, v čem jsi běhal na vojně, Zátopek běhal v kanadách, v nejhorším se zuješ :))

Byl to zajímavý zážitek, těch 15km domů, uvědomil jsem si, že mi na tom mém pobíhání opravdu záleží natolik, že jsem ochoten běžet v šílených botách, klidně se odřít a dokonce (vážně) uvažuji o tom, že třeba zbytek cesty doběhnu v ponožkách??? :) No to je závislost, jak vystřižená.. to snad nemůžu nikomu ze svých blízkých ani říci. Kdyby se to dozvěděla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, tak ... i když vlastně.. za těch 23 let už asi ví, co se ode mě dá čekat.. tedy úplně všechno:)!! Ale zase i ženské časopisy (=Ona dnes) píší ódy na praštěný lidi, že prý se s nimi dobře žije..tak snad jsem v bezpečí..:)

Myslím, že mě tenhle zážitek zase dostatečně povzbudil v mém úsilí.. i když.. Slunka málo, práce hodně, řeším věci, které připomínají kávovou sedlinu..:). Prostě nejde to vždy jednoduše, ale věřím, že vytrvalost a ultra v nás.. nakonec zvítězí nad leností a pohodlností a určitou drobnou nepřízní osudu..

Všemu zdar! Bláznivostem a ultra zvlášť! 12:)

pátek 22. března 2013

Pravděpodobnost kolem a šance pro nás:)

Jak jsemsi tu minule udělal poznámku o statistice, bylo by chybou vynechat její dvojče - pravděpodobnost. Obojí jsem pět let pilně studoval, mám na to dokonce i papíry a tituly:), ale pochopil jsem celý problém až později. Náhodně procesy jsou skvělá intelektuální záležitost, ale v běžném životě náhoda moc neexistuje:).

Myslím, že mi to krátce po studiích osvětlila jedna blondýna:). Tedy, abyste si nemysleli něco nepatřičného... Přiseděl jsem na jedné zkoušce z pravděpodobnosti jako mladý asistent a jedna ze studentek zoufale bojovala o zkoušku. Bylo nám jasné, že jaksi "teoreticky" věci snad zvládá, ovšem prakticky o tom nemá ani páru:). Můj starší kolega, profesor, byl správně bodrý a povídá, ... dobře, dobře, paní kolegyně. Udělejme to jinak, jak byste vysvětlila a spočítala pravděpodobnost, že z balíčku 32 karet vytáhnu červeného krále? Blondýnka se zamyslela jen chviličku a odpověděla...1/2. Buď ho vytáhnu, nebo ne :)

Ta odpověď mě tehdy dostala, myslím, že po bojích tu zkoušku snad i získala:)... ale až později jsem pochopil, že vlastně měla svým způsobem neuvěřitelnou pravdu. V běžném životě kombinatorické hrátky neplatí. A člověk zjišťuje, že jevy s nulovou pravděpodobností nastávají nejčastěji..

Uvažujte a počítejte se mnou.. Jaká je pravděpodobnost, že 46 letý tlustý chlápek se změní natolik, že začne běhat a vydrží u toho... nejen, že zhubne, ale nalezne zálibu v dlouhých bězích, maratónech a dokonce pošilhává po ultra v horách? Nula nula nic.. velmi slušné řečeno:)

Stejně tak se mohu ptát, jaká je šance, že potkám svého oblíbeného Gordyho (zakladatele tradice Western States a jednoho z velkých propagátorů ultra?)? Nula nula houbec, protože bych se nejdříve musel dostat do loterie na Western States a věřit, že on v té době ještě WS100 poběží...No a vida... WS100 nám sice (celkem pochopitelně) nevyšlo, ale Stín mi píše... "Viděl's seznam účastníků na Zane Grey 50 M ??? [písmeno H je skvěle zastoupené týmem Los a Lamos a jeden maník z Prahy 5 dělá dokonce i mezinárodní účast:)] Otevřu seznam a nevěřím svým očím... Gordy, charismatický "stařík" Gordy Ainsleigh... tam je!!!!"

Mám neskutečnou radost. Je to opět signál, že pravděpodobnost je vždy 1/2 polovina, buď to vyjde nebo ne:), ale pokud v něco věříme a jdeme, případně tomu maličko i popoběhneme naproti.. tak ta naše šance hranici téměř s jistotou..

Abych to správně ukončil. Nic není náhoda. Dneska mi psal Ivan o Pascalovi, že ho zaujal jeho pozitivní přístup..Tzv. Pascalova sázka. Pascal tvrdil, že je vždy lepší „sázka“ věřit, že Bůh existuje, protože očekávaná hodnota, kterou je možné z víry, že Bůh existuje, získat je vždy vyšší než očekávaná hodnota vyplývající z toho, že tomu člověk nevěří.
Můžeme to použít na všechny směry.. a svoji sázkou se snažit dokázat, že víra v existenci v našich "zázraku" a "štěstí" je výhodnější než nedůvěra, než skepse a pasivita....

Tak je potřeba věřit.. Ať už je to jednoduché, třeba že konečně přijde jaro... nebo složitějsí. Třeba víra v něco, co se i bojíme vyslovit... JE TO V HLAVĚ! A je potřeba v to věřit.

Všemu zdar, nemožnostem, kamarádům a ultra, zvlášť! 12:)
PS. Stín tomu tradičně dal korunu..Povídá, když nám to jen trochu půjde, Gordyho předběhneme za svítání. Vem si foták, vyfotím vás spolu..:). Co k tomu dodat? Hergot, to bude zase vejlet!!!! :)
PPS. Advid mi navíc udělal skvělý obrázek. Díky.

úterý 19. března 2013

Běh pro něco, s něčím, s někým ... ale taky odněkud někam!

Inspirovala mě kdysi Nikie, která v našich kruzích termín běhu pro něco zavedla a od té doby se snažím často neběhat jen tak "jalově":), ale při běhu něco zařizovat, obíhat banky/úřady, něco někam donést, přinést... Nikie sice původně běhala pro cigarety k pumpě, ale pak z ní vypadlo, že je to pro tchyni:) a tak jsem pochopil ty hluboké souvislosti, kdy běžec vlastně může dělat "užitečnou" věc, i když běhá pro cigarety:).

V pondělí při běhu do práce nesu trekove hole pro DH, aby si vyzkoušel Kůtkovu metodu a mohl rehabilitovat.. po cestě v ranním dešti zjišťuju, že běžet s neobvyklým předmětem je něco jako sociální lubrikant:), řada lidí se s vámi dává do řeči (kde máš lyže, ty vole? :), ale i normální souputníci, bikeři, které potkávám celou zimu toho využívají k prohození pár slov..

Jeden mě dostal, povídá.. "koukám pozorně, zima končí, abych si zapamatoval ty "skalní":), brzo se vyrojí spousta kolařů i běžců a já si chci pamatovat těch pár "bláznů", co tu běhají za každého počasí, v zimě, v dešti... No ty jsi nepřehlédnutelnej:)"

Tak odpovídám, že mě to sice potěšilo, ale že bych vůbec ty nově se objevující bikery a běžce nijak neshazoval, naopak.. dá se čekat že se z nich zase několik zařadí do skupiny "skalních" a budeme se s nimi zdravit až nám napadne sníh nebo budou padat trakaře.:)

.. Přeci každý z nás je jednou začátečník, jednou to opatrně zkouší.. raději v teplém a v příjemnějším počasí... aby tomu pak podlehl, naprosto nekompromisně a nekontrolovaně.. no první láska hadr!

A perlička na závěr... ta debata s dělníky v údolí měla v úterý nádherné pokračování... Napadlo šíleně mokrého sněhu a když v tom bílém marastu kolem běžím po ránu, tak si rozpomenou.. a říkají.. ten svinec, to je určitě, kvůli těm "hůlkám a (chybějícím) lyžím" že včerejška.:)")... Co neseš dneska? ..Povídám, sazenice jahod... No to by snad mohlo pomoci:), kdo to má furt uklízet..:)

... běžím navečer zpátky a hlahol! Ono to fakt pomohlo.. sníh povětšinou roztál.. Dostávám základní upozornění.. S téma hůlkama už tady kolem ale neběhej!!!:)A tak musím počkat, až se oteplí...


 MSF! Ať se nám dobře a vesele běhá..12:)

pátek 15. března 2013

Pozvednout průměr

Rok 2013 je totiž mezinárodním rokem statistiky (kdybyste to náhodou nevěděli) a během pár kliknutí najdete z různých databázi a přehledů neuvěřitelné statistiky a porovnání. Například, že si průměrný Čech vydělá na pivo za 7 minut (držíme skvěle 2.místo na světě za Američany, kterým to trvá průměrně 5 minut), průměrně 3x týdně sportujeme (víc než průměrný politik), ... různí vykladači vám řeknou rychlý závěr, že průměrný Čech je údajně nespokojený tlouštík, který se má dobře:)...

Proč to říkám, zastavil se u mě rozčilený kamarád, který četl poslední číslo tuším Ekonoma, kde jsou přehršle různých statistik charakterizujících průměrného Čecha. Kolik vydělává peněz, kolikrát sportuje, jakou má zdatnost, kolikrát se měsíčně oddává  sexu.... atd... zrovna jsem doběhl do práce. [natěšený z ranního pobíhání]  Můj známý (matematik) rozčileně vykřikoval, " No to by mě zajímalo, kdo si užívá na můj "účet!!! "..:). "Ty jsi zhubnul, určitě ty kila mám od tebe! ...:)... A je mi jasný, že ty a tvoji kamarádi určitě běháte "na mě", což mě pěkně s*re. "Doufám, že tím to končí! Ne že i ten váš sex je vlastně můj!":). "Navíc v lednu a únoru byl slunečný svit výrazně pod dlouhodobými průměry, zvýšil se počet sebevražd..Jsem z toho všeho v depresi!"

Povídám, no a co pro to děláš?:) Když pár hodin svítí sluníčko, tak jedeš domů metrem nebo ležíš doma.. To já si radši přehodím práci, nebo odpočinu až potom a běžím sluneční svit "lapat" ven:). Vykašli se na to. Daleko nejlepší než hledat "toho, kdo běhá, oddává se "radovánkám" na "tvůj" účet, je jít (běžet) tomu naproti:)!. Prostě když ti vadí tvoje čísla, tak se do toho opři, běhej, sportuj, xxx:), ... prostě a jednoduše -- POZVEDNI PRŮMĚR! :)

A jak jsem to řekl, tak jsem si uvědomil, že vlastně jsem si tím vyslovil svoji skrytou mantru posledních let.. Pozvednout průměr!:)

A tak do toho!! Jak tradičně přejí optimističtí statistikové. Ať se nám daří průměrně. Líp než dříve a hůř než v budoucnu! Pozvedněme naše průměry!

Všemu zdar! Ultra zvlášť!

12:)


PS. Jak to máte vy? Jak vnímáte statistiky a údaje z novin...nebo něco si vedete/sledujete sami?

úterý 12. března 2013

Mentální trenažér :)

Když jsem se připravoval na svoji první "ultra", na Brdskou stezku v roce 2010, dělal jsem na tehdejší dobu pěkné šílenosti.. Začal jsem běhat výrazně větší objemy, řekněme kolem 85-100km týdně s tím, že dlouhý běh postupně narůstal až k úrovni maratonu. Byly ale silné mrazy a když jsem se ptal ultráka, jak to mám naběhat, řekl, no můžeš klidně na běhátku. To tě navíc posílí i mentálně, protože kdykoliv můžeš běh ukončit, vypnout pás a slézt. Nemusíš odnikud "dobíhat".  Mohu potvrdit, že to byla rada nad zlato. Jednou jsem dokonce běžel na běhátku i 36 km bez jakékoliv muziky a musím říci, že to zocelení skutečně stálo za to... :)
Mám velkou pokoru k tomu, co jsem si naplánoval, počínaje ZG (dal jsem si na blog počítadlo) a konče Leadville (už to dokážu říci, což je velký pokrok). Ale nemám moc zkušeností s opravdu těžkými ultra. Nevím, co se mnou udělá, neznám svoji reakci na to, až si budu myslet, že opravdu "není z čeho brát", co když po část závodu nebudu schopen vůbec jíst? Jak se na to mentálně i jinak připravit, abych byl platným členem ultra-dvojice Los a Lamos?
Nápad přišel jako blesk z čistého nebe. Čistící třídenní kůra s během. Prostě nejíst, pít tradičně jen vodu a čaj a běhat při tom, asi (určitě) pomaleji, asi (určitě) úporněji, ale ty tři dny to absolvovat. Kdy jindy než teď? Snad poslední záchvěvy zimy tento trochu šílený experiment číní ještě maličko náročnějším, dnešní datum 12.3 vytváří nádhernou postupku s mojí oblíbenou 12, symbolika jako hrom. Jako vedlejší produkt udělám jarní "očistu" a nastartuji zase trochu jiný styl stravování. Navíc je to bezpečné a zároveň mentálně náročné. Stejně jako se dá snadno kdykoliv slézt s běhátka, tady se člověk kdykoliv může najíst a odpočívat.

Včera jsem si poslechl dva chlápky jak v jedné radiokavárně vyprávějí o ultra. Hlavně ten jeden (BS) :), říká, že ultra je především o hlavě a jak moc tomu chcete dát. Věřím že moc.

Našim kamárádům a šílenostem v nás -- zdar!! 12:)

PS. Je  večer 13.3 a během cesty domů jsem musel svoji hladovou misi ukončit:). Prostě mi všechno "došlo", mžitky před očima, šílená zima, únava... a tak jsem volil mezi tím jestli se najíst a zkusit to doběhnout:) nebo se nenajíst a (možná) dojet totálně zmrzlej metrem. (kombinaci najíst se a jet metrem jsem dopředu vyřadil).
Zajímavá zkušenost... pochopitelně jsem se rozhodl pro běh a koupil jsem si 2x gumové medvídky, postupně se znova "narodil" a vstal z popela a při běhu jsem je jedl:), domů doběhl už v pořádku a dokonce v normálním čase:)...
Musím říci, že i když to vše proběhlo poněkud jinak než jsem si původně plánoval:), tak to určitě splnilo veškerá očekávání...
   1) zase se potvrdilo, že můžu i když už nemůžu:),
   2) poznal jsem, kdy mám opravdu dost a dokázal nejít přes závit:)
   3) zažil neuvěřitelný návrat.. ukazující, že nikdy nic není ztraceno
Takže mám velkou radost, na kontě 75 a těším se, že dneska s Deri zase popoběhneme.. Dlužím jí nějaký pěkný "venčení".

sobota 9. března 2013

Já, mé lepší já a Deri

 Asi bych měl místo Deri napsat její plně jméno (Derivace), aby byla matematicky zaměřeným jasnější její úloha v mém psychickém prostoru. Musím se přiznat, jak jsem často s výše jmenovanou spoluběžkyní, mluvím nahlas a trpím jistým druhém samomluvy. Tedy, znalci pochopí... Při běhu na mě Deri kouká takovým tím vlahým oddaným pohledem, jestli si dobře všímám, jak krásné běží.. A protože jsem sám rád chválený:), tak ji povzbuzuji a říkám, jak krásně běží, jak nám to jde, kudy poběžíme, který kopec vezmeme zleva/zprava a kudy se budeme vracet..:), jak je to krásné, že se zase po dlouhých dnech ukázalo sluníčko...


A ona oddaně kouká, běží vedle mě a velmi často místo na cestu kouká na mě (já na ní) a už několikrát letěla pěkně po hubě:), ale to ji od jejího stylu běhu vůbec neodradilo. Navíc její důvěra ve mě, jak tak běžíme (a ona je snadným terčem pro velké a často agresivnější psy) -- že já ji ochráním, ta důvěra je zavazující. Nejhezčí zážitek je ještě relativně čerstvý, vyběhli jsme kopeček a běžíme po "hrázi", když v tom slyším útočné štěkání a dusot za námi, jak se žene velké psisko (boxer). Deri kouká, co já.. Jak tak běží cizí pes kolem, aby zezadu skočil na Deri, tak mi jen tak (nesportovně) vybočí noha a psisko přes ní udělá asi sedm kotrmelců dolů z hráze a dole kouká... jako vyoraná myš, jak se to stalo???... a my mezitím stoupáme už nahoru kopcem a já využívám příkladu a hned Deri poučuji "vidíš Derinko, jak je důležité se dívat pořádně na cestu??:)"... a Deri vděčně poslouchá, asi si zase myslí, že ji (zaslouženě) chválím..:)

Nevím, jestli se vám to také občas nestává, ale mně v poslední době se už po několikáté stalo, že dřívější "rozmluvy" v hlavě a práce s myslí:) se někdy bohužel dostanou i do slyšitelného pásma pro ostatní lidí. Možná je to tím, jak pořád mluvím na Deri, nebo jestli jsem si to nezpůsobil tím, jak jsem jednou běžel 120km týdne?? [Leona mi totiž řekla, že někde četla, že ten kdo běhá 120km týdne by mohl zblbnout. Stalo se mi to jen jednou. Od té doby si na to dávám pozor a snažím se 120 vyhýbat. Chápu to správně, že 119, 125, 130 všechno je bezpečný, ale 120 se poctivě vyhýbám:)]

No co se mi stalo... Běžím si nastavované kopce (už sám, Deri odmítla jít i na chvilku (mrcha líná)) a samozřejmě v duchu řeším, že už bych měl být doma, začít něco dělat, uklidit, uvařit:) [jsem mimořádně tento víkend sám se synem], něco spočítat do práce... prostě mé "já" si hledá výmluvy jak už běžet domů... A tak se odvíjí následující rozhovor..

Já: "Tak poslední kopec a domů.."
Mé lepší já: "Co blbneš, vždyť se nic neděje... Jak chceš natrénovat na delší štreky se Stínem v kopcích? "
Já: "Ale vždyť už to bude dneska podruhé, ať to udržíme mimo 120"...
...
Nevšimnu si v zaujetí, že stoupám kolem zatáčky, kde na lavičce odpočívají dva turisté. Koukají na mě zaraženě a jeden mi říká, asi jste "kolegovi" utekl, za vámi už není...:). .. Jjo, chlapci nemají zkušenosti s blázny, mysleli si, že mluvím za sebe na spoluběžce:), .. naštěstí reaguji rychle a povídám.. Vidíte, já si tady honím plíce, přesvědčuji ho ať to se mnou ještě vyběhne a on to už zatočil domů!! Srab je to!!!! :)

A oni tak pokývali hlavou, nevím, co si mysleli... ale o to nejde! Ten kopec jsem dal ale ještě jednou a pak vyrazil ještě k Dívčím hradům, ať je to na 1/2M ... Musím si sakra dávat pozor, co to melu:), ale smál jsem se tomu celou cestu domů..

Naším bojům a vítězstvím zdar! 12:)

neděle 3. března 2013

K10, den rekordu a zážitků

Jarní otvírák je zdárně za námi, ale že to byl krásný den! Potkal jsem tam tolik známých (i dosud neznámých), až jsem se divil. Snad jen moji příbuzní z Hradce chyběli, jinak všichni!:). Tradičně zážitkový den od výstupu z autobusu. Rychle převlečený se už chystám vyrazit ven, že se maličko, ale opravdu pozvolna rozhýbu, když tu narazím do Davida D., který dělá vodiče na 40minut a zoufale se mě ptá, jestli nemám telefon na Michala V. (vodiče na 50minut), u kterého má nabíječku na svého garmina a abych mu pomohl se s Michalem sejít, start za necelou hodinu..

Voláme. .. "Kde jsi?" ... "Někde kousek od startu.. v autě!!!"... No nezlobte se na mě, ale kdybych nevěděl, co Michal studoval za školu, řekl bych matfyz!:) Naprosto správná odpověď, ale úplně na.. no však víte..

Začnu odjinud. "Povídám, kde asi?" "On běžte asi doprava, doleva, nebo rovně, jak jezdí autobus.. Tam už mě uvidíte."..Sice jsem od přírody šílený optimista, ale po takovéhle navigaci by v setkaní věřil asi málokdo:). A tak za chvíli volám zase, že jako hra je to naprosto skvělý a nepřekonatelný, ale aby aspoň naznačil víc.. povídá, "jsem u další zastávky autobusu.." .. víte kolik je ve Kbelích různých zastávek autobusu??? .. Ptám se na ulici. on že tam žádná není!!:), nakonec, že prý Toužimská, na ní jsme, ale je podle GPS dost dlouhá, a tak ho prosím o další nápovědu, jestli by třeba neřekl číslo nějakého baráku, nabízí mi jméno firmy (ať si to najdu na internetu -- on to fakt pojal jako hru na schovávanou kombinovanou s geo catching). Říkám mu neblbni, řekni nám nějaké popisné číslo... a on že ten barák žádné nemá!!! :)

Protože jsem trpělivý, říkám, že to nevadí, třeba ten sousední... jeho odpověď mě málem srazila na zem "1424" (!!). Povídám, modrý číslo, ty v*le, ne čevený!! Orientační ne popisný... Další pokus "modrá 1247F" ... Říkám, že si že mě fakt dělá legraci. David vedle mě je na "mrtvici"), nakonec z Michala vypadlo číslo "23" a tak jsme ho našli..Jinak je tam ještě teď!:). Fakt doslova na poslední chvíli, asi 20 minut před startem, hodinky se nabít nestačí ani náhodou a tak Michalovi pomáhá nezištně Petr S. (bubo) se svým garminem.

Zážitek jak noha:), ještě teď se směju, ale vlastně díky tomu nebyl čas se ani pořádně nervovat, ani se rozběhat a tak se při klusu na start ptám Davida, jak to poběží jako vodič a on že pomalu:), rozumně, jak se má na 40 minut... Přemýšlím, že bych zkusil běžet s ním a tak se ještě ujišťuji, jestli je to moudré. Dostávám zlatou odpověď. No když to nedáš, aspoň budeš mít rychlej začátek a ten konec, to už se nějak urveš:).

Než se stačím hlouběji zamyslet nad tímhle přístupem a navrhovanou strategií, už jsou narvaný koridory, rychle házím bágl do auta k Petrovi a jdu na start. Pár řad před sebou vidím Davidovu oranžovou paruku, Davida K., kterého se mám držet... hromadu známých..odstartovalo 5km, nahrnulo se přede mě ještě víc lidí a najednou je tu výstřel a všichni běží, jak kdyby za námi hořelo. Žádnou strategii nemám (jako vždycky), celou zimu jsem běhal tak v rozmezí 5:30-6:30km, pomalu, ale poctivě -- zase těch km se pár nahledalo..A teď bych to měl běžet stabilně pod 4 minuty?? David řekl napálit, tak jsem to napálil:), asi na 2 km dobíhám Davida, který má zádech jasné napsané číslo 40:00, na 4km předbíhám v mírném kopečku Davida K. Proti svému zvyku nezpomaluji a snažím se běžet, co to (v rámci možností) jde.. vím, že určitě odpadnu:), budu se ve druhé půlce šetřit (taky že ano), ale teď je potřeba spořit čas..

Mezi námi, nic si nepamatuji, jen, že když už bylo nejhůř, slyšel jsem za sebou vykřikovat Davida, jak jim to dobře běží, že mají 6s k dobru... a to mě vždycky nějak postrčilo. Ultrák měl pravdu, že David dotáhne do cíle i babičku s holí, když se mu dostane do spárů:). Probíhám tunelem, cílová rovinka a tak zpomaluji a užívám si to..:) :).. teď už mě David nedoběhne..

39:25. Rána do vazu. O minutu lepší než čas na dráze, o 1.5 minuty lepší než loňské Kbely.

Ted už se různé zdravím a vítám další kamarády a známé v cíli.. všichni usměvaví, spokojeni nadšení, vzájemně si gratulujeme, tak jako tak je k čemu. První opravdu jarní desítka je za námi.. AŤ ŽIJí KBELY!!!

Mimochodem, pro ty, kteří mě zase viděli na živo nebo na digiho fotkách dodávám.. Ano, běžel jsem zase navlečenej jako "pumpa":), zase jsem měl bundu kolem pasu, jako když holky běží ze školy domů.
Bál jsem se, aby mě neofouklo:), potom Stín řekl, že mám běhat teple oblečený, ať jsem připraven na ZG:) a navíc... Když už mám ten statut podivína, tak bych ho měl držet, ne?:)

VSEMU ZDAR! Kamarádům, sluníčku, běhu a ultra zvlášť!

PS. Velkou radost mi udělaly vaše vzkazy/sms, blahopřání. Fakt moc díky. Tradičně to rozštípl Stín se slovy "Podle učebnic je tvůj trénink úplně debilní. podle mne je přesně to co potřebuješ :))) ... protože je to to co chceš. a stejně se zlepšuješ, rok od roku, i když ti táhne na padesátku..."