čtvrtek 23. srpna 2018

Jak jsem běžel přes "kopečky", aneb Panevropský 1/2 maraton, poprvé.. a třeba ne naposledy:)

Patřím ke generaci, která si hodně silně pamatuje "železnou oponu", pohraniční stráže, pohraniční pásma, a s tím související dobová specifika jako byly výjezdní doložky a devizové přísliby... Takže žádný div, že většina z nás různě snila o tom, že se dostane "za kopečky":)...


Před nedávnem jsme navštívili příbuzné mojí nejmilejší manželky (jasné slunéčko) v Poběžovicích.. a protože moje běhací úchylka je v širokém okolí našich blízkých velmi dobře známá.. tak nám hned nabízeli... Nechcete přijet na pouť? Honza by si mohl zaběhnout místní 1/2 maraton:).. Představa, že úprkem překračuji státní hranice (sice v opačném směru) mě vrátila do dětství a hned jsem se přihlásil...

Ovšem.. jak jsem vyhledával 1/2 maraton na internetu, tak jsem omylem vyplnil loňský registrační formulář.. V té chvíli jsme se vraceli z dovolené.. a dostal jsem hned e-mailové upozornění od pana starosty, že mám špatnou registraci, SMS a následný telefonát.. :).. Bylo to moc milé, jak mě nadháněli a tak jsem si říkal, že to bude velmi "komorní" záležitost, D. jsem  říkal, že to tipuji, že běží tak akorát starostové, možná zbytek obecního zastupitelstva, pár místních a já budu dělat delegaci z Prahy. Hluboce jsem se mýlil...:)

Nicméně -- s tímto očekáváním jsem ještě před půlnocí na sobotu natřel a usadil plot u souseda (kde jsme porazili vzrostlý smrk) a v sobotu ráno jsem si říkal -- vyrazíme pozvolna.. Spousta času:). Moje nedoslýchavost způsobila, že jsem rozuměl svojí D., že cesta trvá 1.15, zatímco ona říkala, že 1.50.. Když jsme vyjížděli, tak mě upozorňovala, že už teď mi navigace ukazuje, že přijedu na start v čase, kdy bude zavřená registrace:)...  V tu chvíli mě to drobet rozhodilo a ve snaze stihnout semafor při nájezdu na výpadovku, jsem málem způsobil dopravní nehodu...Ale hned jsem uklidnil sebe i svoji nejmilejší manželku tím, že tam stejně budeme včas, že je to komorní závod a že registraci  mi udělají i 1/2 hodiny před startem.. a když ne.. poběžím podle značek.. bez čísla:), o co jde, že?

Samozřejmě, pět minut po desáté jsme na místě.. skoro hodina do startu (!), na obrubníku sedí RID v iTB tričku:) a tak si říkám, jak ten svět je malý:).. Nakonec na startu skoro 130 závodníků.. mám čas si všechno rozmyslet a po náročné a psychicky vyčerpávající cestě:).. si dávám místní pivo a s místní kapelou si notuji, jak ten jetelíček roste u vody (německá verze druhé sloky mi tedy moc nejde)... ale jdu se rozklusat, neboť mám od Míši nakázáno běžet  a moc se nešetřit:)... Obíháme fotbalový stadion s Romanem.. Pravda, sice si vyměňujeme klasickou před závodní běžeckou latinu (nemám naběháno.. únava, práce, choroby..), ale RIDovi na férovku říkám, i když to není u mě žádná hitparáda, tak že poběžím, co to půjde... Fakt, že se budu snažit. [Mezi námi -- s Romanem se nemá smysl porovnávat co do objemů, jeho ročních cca 7.000 km je impozantních a naznačuje tím tréningové metody dle Hegela ("kvantita se mění v kvalitu"), se silným důrazem na Ferrariho ("objem ničím nenahradíš") ..:).]. Přiznal jsem mu, že v posledním měsíci jsem získal skvělý impuls od Míši M., která se mě snaží (věřím úspěšně) rozběhat .. a rozebrali jsme moje vazby na "Modrý život" a Míši trenýrkový plán:)...

Pro závod samotný jsem se rozhodl jsem použít T-birdovu taktiku (koneckonců je to náš nejúspěšnější reprezentant a nový mistr ČR na 24h)  a vytvořil jsem si svojí osobní bublinu:). Beru si sluchátka, pouštím si do nich oblíbenou muziku a po startu vybíhám skoro stejně rychle jako jako hasič k ohni, ve kterém hoří stodolarové bankovky:). Na startu se evidentně sešla místní sprinterská špička, protože první kilometry se nesou v průměrce kolem (či dokonce pod) 4 min/km, co tohle má znamenat? Já očekával poklidný běh s hrstkou nadšenců, jisté umístění v první dvacítce.. Tohle jsme si nedomluvili:)...Ale zatím běžím co to dá.. a jsem (podle svých pocitů) někde lehce v první půlce, tedy kolem 60 místa.

Ale jak začne hrát muzika 80 let, tak omládnu a valím to s Haničkou Zagorovou, která mě ubezpečuje, že byl krásný tvůj nápad.. :), co to dá -- mám pocit, že dneska by to šlo:). Bohužel v táhlejším stoupání se mi do sluchátek dostávají naprosto nevhodné písně -- V nohách mám už tisíc mil ... no uznejte, to na rychlosti nepřidá.. Navíc, na 11km na mě vyskočí vedle cesty od pořadatelů 10 km cedule. Teda.. to mě dostalo na kolena:)... v půlce trasy 1.2 km chyba měření.. To je na reklamaci Garmina, že?:) .. Po chvíli jsem se s tím nějak popasoval, nejdřív mě Miluška Voborníková uklidnila, že ráda silné muže má, a Hanička Z. mi důvěrně říká, že když holky líbaj neslyšej.. Pln optimismu to zase rozbíhám, abych na 16 km minul ukazatel 5km a zjistil, že ty cedule od pořadatelů říkají počet kilometrů do cíle (!). Ó já hlupák, hlava dubová.. Ovšem nastupuje Michal David a notuji si s ním, že skutečně už nejsem dítě mejdanů.. a že chci žít nonstop..:).. A proto seběh do Poběžovic beru v (relativně) velkém stylu..

Postupně sbíhám mladíky přede mnou i zdejší borce (myšleno na obou stranách hranice). V mírném kopci to valím dolů, co můžu.. Garmina na mě pípá 3:40 kilometr.. a já jsem vděčný Míše za její posun k rychlosti a k úsilí.. [Ti, co znají "Modrý život":) .. si se mnou mohou říkat -- není jednoduché být proletářem v třídně rozděleném světě:) a/nebo mít 55 křížků na krku v běžecké komunitě:).. ale bojovat je třeba] ... Pravda je, že toho posledního závodníka jsem stahoval skoro kilometr.. a pak jsem ho předběhl, abych při výběhu na náměstí hloupým odbočením do kopce ztratil důležitých 20m, sprint s ním jsem nakonec vzdal a tak jsem do cíle dobíhal relativně v klidu...

Ačkoliv jsem mojí D. řekl, aby mě čekala kolem 1:50-2:10, tak ona vyrazila s příbuznými k cíli s tím, že určitě přiběhnu kolem 1:35.. Jak na to ta holka přišla, to by mě zajímalo(!) :).. Dobíhám nakonec za 1:37, 24.místo, 4. místo v kategorii, což moje D. pregnantně komentuje.. No to jsi mohl trochu přidat, aspoň to 3.místo:)... Švagr se švagrovou pochopitelně nemají žádnou představu, co znamená jaký čas na 1/2 maratón.. ale když odcházíme od cíle k nim domů.. Tak je slyšet velký aplaus.. Přibíhá místní legenda Beroušek.. A švagrová kontruje.. Ty jsi předběhl Berouška? [Je to o to pikantnější, že je to manžel její sestřičky v místní stomatologické ordinaci:)] ... Předběhnout Berouška v místním měřítku znamená, téměř, jako kdybych vyhrál olympiádu!! :).. V té chvíli jsem se stal rodinou běžeckou legendou:)...

Odjíždíme domů pozdě večer.. "Rodina" ve finále pyšná, že "jejich" Honza.. málem získal princeznu (no dobře 4. místo v kategorii), ale že předběhl Berouška.. z toho budou žít asi dlouho.. a to je dobře:).. Protože v dalším závodě mi onen jmenovaný může natrhnout tričko i s trenýrkama...ale to je život a je třeba s tím počítat:)

Musím přiznat, že změny za posledních par týdnů.. a hlavně, že jsem si zase srovnal hlavu.. dobře uběhnutý závod.. budou mít jistě silný efekt do nejbližších dnů a týdnů.. říkám na rovinu stejně jako Stanislav Neumann (starý král, otec princezny Krasomily).. "Odvolávám, co jsem odvolal.. a slibuji, co jsem slíbil!:)..

Takže se můžete těšit na určitý pozitivní veletoč v nejbližší budoucnosti.. Aneb, jak se neustále opakuje.. Nikdy neříkej nikdy!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!

12:)

PS. Fotky jsem vzal z internetu.. Snad se na mě nebudou autoři zlobit.. nechal jsem jejich vodotisk na fotkách a nehlásím se k autorství.. jsou tu jen na dokreslení atmosféry..:)

středa 15. srpna 2018

Modrá okénka, Modrý život, aneb trenýrkový plán je kotva:)

V poslední době si možná zase trochu víc uvědomuji ten cyklický charakter života -- korporace pravidelně mění open space na kukaně a uzavřené kanceláře, aby se opět vrátily do království open space:), všechny změny jsou pokaždé podpořené nejmodernějšími studiemi na výkonnost a produktivitu. Nicméně se domnívám, že velká část sledovaného vlivu by se dala snadno shrnout do kategorie "efekt změny":).

--- malá odbočka ---
Pan Roubíček si ještě v socialistickém zřízení požádal o vystěhovalecký pas do Izraele. Po dvou letech tahanic ho dostal, ale za dva roky byl zpátky a za rok zase žádal o vystěhovalecký pas.. Když se ho soudruzi ptali proč (?) a vyzývali ho, aby se konečně rozhodl, kde chce žít, tak pan Roubíček odpověděl .. "Vědí,, ono to stoji za ho*no tady i tam, ale ten přestup ve Frankfurtu.. to dává člověku naději:)
--- konec odbočky ---

Mezi témata, která občas sleduji v běžecké komunitě patří běžecký trénink, plán, trenér ano/ne a případně jeho vliv na výkonnost běžce amatéra..:). Stejně mě vždycky neskutečně široký rozsah názorů jak překvapí, tak i rozesměje. Například diskuse nad tím, že pokud trenér není prvotřídní reprezentant, tak ve vytrvaleckém světě nemůže být moc užitečný. Jak třeba takový Cukrátko:) může trénovat vytrvalce na 24h, když jeho výkony nebyly nic moc.. Nebo jak Škádlil:) může dávat různé přihlouplé rady běžcům a otevřeně tvrdit, že je běžecký guru, když ani nepatřil mezi běžeckou špičku a teď třeba jeho oslnivě nejlepší výkon z doby slávy překonal starší otec od početné rodiny..:)...

--- malá odbočka ---
Vzpomínám si na jednu hezkou povídku, tuším od Stephena Leacocka, mého oblíbence .. Řeknu to velmi stručně-nepřesně.. Bylo nebylo -- byl jeden velmi úspěšný plavecký trenér, měl hromadu olympijských vítězů, až při jednom závodě nešikovně spadl do bazénu a přišlo se na to, že on vůbec neumí plavat!:). Jeho svěřenci ho sice naučili plavat, ale on jako plavecký trenér už potom nestál za nic... Po čase se objevil znovu, tentokrát jako fenomenální trenér dostihových koní -- než se zase ukázalo, že neumí jezdit na koni... Atd... Prostě, závěrečné poučení -- kdybyste na nějakého skvělého trenéra narazili, tak buďte natolik moudří, že po něm nechtějte, aby vám dokazoval, že to, co umí trénovat, také sám dobře ovládá:).. 
--- konec odbočky ---

Samozřejmě mě vtipné postřehy, že M. Škádlil si nechává platit za tréning podobné sazby jako pražské prostitutky a že má i podobnou slevovou politiku (=kamarád v ceně)..:).. mě vždycky rozesmějí, ale je fakt, že ultra Miloš má zcela jistě velký podíl na současném běžeckém boomu v Čechách... -- A že má velmi "dobrou" obchodní strategii a dokáže na tom slušně vydělávat a že za peníze napíše dobrou recenzi na cokoliv??.. Inu, proč ne, podle známého žij a nech žít.. Každý si musí sám před sebou obhájit, kam až je ochoten dojít ve své "prostituci" ..:).

Ale měl jsem na mysli něco trochu jiného. I obyčejný hobík řeší neméně závažné:) otázky tréninku stejně, jako lidé na vrcholu vytrvalecké pyramidy... Tedy -- jak se připravovat? Někdo to řeší pomocí různých počítačových aplikací,. Existuje spousta knížek a internet je plný tréninkových plánů.. a někdo si třeba i domluví profesionální pomoc-konzultace-trénéra (trenérku).

Protože já mluvím a píšu v "zákrutách" a "odbočkách", tak se vlastně až teď dostávám k těm otázkám, které se na mě sypaly.. (a to jak od neběžeckého, tak běžeckého okolí):
  • Nač potřebuješ trenéra, nějaký přísný plán... Copak jedeš na olympiádu? (Tím se nám patrně snaží jemně naznačit, že tak jako tak běháme kulový, tak proč se trápit a utrácet peníze)
  • Nestačí ti běhat jen tak pro radost? Když máš chuť a čas tak se jít proběhnout, když ne, tak ne. žádný stres. (Znova ta známá mantra běhání pro radost)
  • Stačí prostě jen tak běhat, poslouchat svoje tělo a občas běžet něco intenzivnějšího. Hlavně mít z toho radost a dobrý pocit. (To zní pochopitelně skvěle, ale hůř se to praktikuje nám obyčejným, co máme den obsazený na zhruba 40 hodin)
  • Když nestíháš běhat a máš honičky, žádný tréninkový plán ani trenér to nezachrání.. 
Musel jsem si znovu všechno promyslet, zdůvodnit především sám sobě. Každá z těchto poznámek byla takovým malým hřebíčkem do rakve mého úsilí, ale ten poslední bod, to byla úplná rána Torovým kladivem:). Nicméně svědčí o nepochopení. Jako většina lidí, kteří mají den přeplněný povinnostmi, používám diář, kalendář a systém upomínek. Jak všichni víme, co je v systému na prvních místech, tak na to se čas najde:), obzvlášť když to má měnící se strukturu (v případě tréninku -- intervaly, kopce, fartlek, volný běh), která neumožňuje jednoduchou záměnu, přesuny nebo dokonce rušení:).

Asi dva poslední roky jsem běhal bez jakéhokoliv plánu, s cílem jen tak běžně běhat. Nějakou dobu to šlo, ale pochopitelně v hektickém období nejasně definované povinnosti a rituály postupně erodují, až se mohou vytrácet. Vzpomněl jsem si, jak mi tréninkový plán (který jsem nazýval trenýrkovým plánem) byl kotvou. Ve starém bytě visel v centru veškerého dění (na lednici:) ) a odvíjel se od něj celý den. Ještě teď se usmívám, když vzpomenu na jedno deštivé ráno před lety, když jsem v běžeckém odcházel do slušného deště a moje D. se mě ptala, kam jdu? .. Povídám.. (a koukám přitom na lednici)... v plánu je běžet 13 km, jdu běžet 13 km..:).

Přesně tak. Trenýrkový plán byl zákon, stejně jako kolaloka..:). Byl pro mě i určitou vzpomínkou na Rychlé Šípy a dětská skautská léta, kdy jsem se snažil žít správně, tedy nejen se pravidelně mýt:), ale mluvit slušně, dělat i malý dobrý skutek denně a nezapomenout na radost sobě.:).


Tak tohle je zpátky! Trvalo mi to chvíli se k tomu rozhodnout, ale už teď, po pár týdnech vím, že to bylo skvělé rozhodnutí... Na skříni mi visí můj plán, zprovoznil jsem Garmin, zase všechno měřím, zapisuji.. a "vybarvuji" .. Stejně jako Láďa (ve Foglarově knížce Přístav volá) ..jsem si vytvořil takový vzorný Modrý (běžecký) život a snažím se ho žít:).

A co vy? Jak to máte se svým úsilím, tréninkem (trenérem)?

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra... zvlášť!
12:)

úterý 7. srpna 2018

Hledání cesty...aneb jak je důležité míti Vegvizir:)..

--- úvodní vysvětlující odbočka ---
Poslední rok a půl jsem se (nejen) běžecky trápil víc, než bych si byl ochoten přiznat. Pořád jsem před sebou tlačil tu svoji kuličku hov*n:) a doufal, že zrovna tenhle "kopec" je ten poslední... Nevím jak vy a vás, ale mě dokáže hodně nalomit, když se kýžený cíl pohybuje pořád přede mnou -- jako když běžím 20 km a v "cíli" zjistím, že ještě 5, pak že ještě 4, abych potom už unavený a bez vody zjistil, že jsem sotva v půlce trati... Tak takhle nějak to u mě poslední skoro dva roky probíhalo.:)

Nakonec jsem nasadil svoji nejsilnější mantru .. "Nemysli na to, kolik ještě.. až tam budeš, tak tam budeš.. a ty tam budeš..":)... Pomalu jsem odmazával, snažil se řešit jednu věc po druhé.. a nakonec už jsem z hustého lesa  (skoro úplně) venku.. Udělal jsem celou řadu výraznějších změn, určitě si o tom napíšu.. a taky se rozhodl, že si budu psát zase pravidelně, protože se mi zase dějí veselé historky jako například, jak jsem málem účinkoval v pornofilmu:)... ale o tom všem snad někdy příště..
--- konec odbočky ---

Krátce poté, co mi Ronda tak roztomile nakopala zadek:) jsem vyrazil se synem na Island a užívali jsme si plnými doušky údajně nejhorší islandské léto za posledních sto let.. Ale vůbec to nevadilo, Island je Island...navíc dostal jsem hrnek s kouzelným runovým znakem Vegvisir, málem jsem podlehl a byl jsem skoro připraven si ho nechat společně se synem vytetovat.. Protože, jak říká známá kniha islandských kouzel, "kdo nosí tento znak u sebe, nikdy neztratí svoji cestu v bouři, ve špatném počasí, ani když cesta není známá".. No uznejte.. to je krásné a přenesený význam má pro mě neskutečnou symboliku..

I když, já jako provokatér jsem alternativně nabízel si nechat vytetovat na levou půlku zadku run označující "happy marriage and family":)... Nakonec jsem stále nepotetován:), asi jsem nebyl dostatečně opilý, nebo si konzervativně uvědomuji, že od důchodu mě dělí jen bežecky velmi krátká vzdálenost:).

Nicméně, začal jsem zase cíleně od začátku.. běhat a trénovat, snažit se najít a neztratit svoji cestu. S Vegvizirem je to snadnější.. to musím otevřeně přiznat:).

Navíc jsme konečně s mojí nejmilejší manželkou asi našli ideální profil společné dovolené. Inspirován mojí oblíbenou romantickou komedií jsem zvolil délku dovolené na šest dní a sedm nocí:).. a tentokrát jsme ji situovali k jezeru Lago di Garda. Já jsem sice na začátku různě prozkoumával pobřeží jedním či druhým směrem, až mě při jedné ranní procházce moje nejmilejší naprosto dostala s dotazem.. A proč si nevyběhneš tady do těch hor? Snažil jsem se vymlouvat na téměř neexistující internet v hotelu, moje spotřebovaná data.. nemám papírovou mapu s sebou.. nevím, které cesty, uličky vedou z města a které nakonec končí někde u vrátek jednoho z domků, nebo mezi olivovníky.. Prostě chabé výmluvy:)..


Moje D. najednou ukázala na jednu tabuli a řekla.. tak si vyběhni podle těch tras, co tady mají vyznačené! :)...

Velmi vtipně pak (po právu) všude prohlašovala, že mi musela najít trasy, kde běhat, všechno mi vysvětlit... jen to pobíhání už nechala na mně..:). Její hláška, když jsem kolem poledne vybíhal do kopců mě potěšila. Říkala, hezky běž.. v šest bych chtěla jít na večeři, bylo by fajn, kdybys do pěti doběhl, pokud se neukážeš do šesti, volám policii:)..

Kolem jezera byl sice ten pravý polední žár, ale jen co jsem během první hodinky vystoupal první 4-5 km a získal výškových 900 m bylo kolem příjemných 30 C :) a moc hezky se pobíhalo.. Tedy občas jsem těch "chodníčků" měl už dost, ale někdy se ukázala i zajímavá technická vsuvka, která potěšila. Tu a tam vykouklo jezero mezi stromy-skalami..

Měl jsem s sebou jen pásek s 0.8 litrem vody, nikde žádný potok:), tak jsem se vždycky snažil po dvou hodinách seběhnout kousek dolů do civilizace, doplnit tekutiny (=dát si pivo a dolít vodu). Tedy tyhle trasy miluji.. navíc nikoho jsem nikde na stezkách nepotkal, takže mohu víc než doporučit a jsou celkem dobře značené.

A pivo? Upřímně, když jsem se dostal ke zdroji, neřešil jsem takové podružné detaily, jaká je to značka, jestli je to birra locale nebo něco z Čech:)... Jediná charakteristika, na které jsem zásadně trval, byla, aby to pivo bylo "Grande"..:).
Inu alkoholik se nezapře ani na dovolené..

  

 


  


Dovolená to byla nakonec naprosto ideální. Vrátil jsem se sice ještě do dílčích zmatků, ale posílen na těle (už se mi zase lépe běhá) a hlavně na duchu.. Odvážně jsem se přihlásil na podzimní maraton ve Stromovce.. Býval to dřív můj tradiční neúprosný před-narozeninový test:). Vrátím se k tomu -- nebude na co se vymlouvat, zkusím se na standardní trati pořádně kousnout a třeba se i trochu zlepšit.. nebo aspoň se zhoršit co nejméně. Bude to skvělý impuls pro cestu k novým ultra:). Budu přitom inspirativně vzpomínat, jak si jednou dal Chuck Norris závod s časem. Čas ještě pořád běží...:).

Našemu boji a úsilí zdar! Ultra zvlášť!J
12:)