neděle 25. listopadu 2018

Čekání na loterie, aneb kufrování s 12:)

Tak mi přišel e-mail, abych si zkontroloval svoje lístky v loterii na Western States. Každý rok se hlásí sice víc a víc lidí, ale i tak se moje teoretické šance postupně zvyšují. Česká skupinka má v loterii celkem 33 lístků, ze kterých já mám 16, skoro polovinu. Ale loterie jsou často loterie:).

----- malá matematická odbočka -----
Letos se do loterie přihlásilo 5.875 lidí (losuje se 250 míst), v loterii je celkem 20.128 lístku, což jednoduchým Monte Carlo přístupem dává člověku, co se hlásí poprvé šanci na vytažení 250/20128 = 0.01242050874.. tedy o něco více než 1%. Já po 5 letech bojů už mám 16 lístků v loterii a teoretickou šanci skoro 20%, tedy přesněji = 0.1987
----- konec malé matematické odbočky -----

Byť mám na podobné věci vysokou školu:), přesto si vzpomenu na odpověď jedné studentky, která při zkoušce velmi sugestivně tvrdila, že pravděpodobnost vytažení je vždy 1/2. Buď vás vytáhnou, nebo ne!:)

Středověká vesnička Řepora po cestě do Ořechu
A tak v mezičase čekání na výsledek loterie (který mi trochu jasněji nastaví plán běhů na příští sezónu) se snažím pobíhat a postupně nabrat kilometry, dobrou náladu a pozitivní mysl do dalších dní. V tomhle duchu jsme se dohodli s mojí trenérkou Míšou na "spartakiádním běhu".. V sobotu v 9:30 jsme naplánovali sraz v Ořechu a vyrazit směrem na Karlštejn. Ideálně jako spartakiádní cvičenci se setkávají v bráně borců i my se sejdeme v Ořechu. Přibíhám v 9:30 na náměstí a vytahuji telefon, že zavolám.. a v tom už na mě troubí auto a koordinovaně:) za pár minut vybíháme..

Vysvětluji po cestě základní myšlenku "divácky velmi vděčné" trasy - částečně po cestě císařovny Elišky s návratem kolem Ameriky. Musím uznat, že navzdory některým předpovědím, skutečné počasí není nejlepší.. Řekl bych, že hnusně poprchává, Míša optimisticky říká, že to za chvíli přestane.. A má pravdu! Přestává drobně pršet a ten déšť stává vytrvalým..:)..

Snažím se i přes silný mlžný opar upozorňovat na místní pamětihodnosti, které by byly jasně vidět.. Tedy, kdyby bylo vidět:).. Podobně jako velký Cimrman máchám různě rukama do mlhy a místo abych říkal: "Tímto směrem, 320 km odtud, je Vídeň":) .. Tak se snažím naznačit, co všechno by mohlo být vidět:), včetně toho, kde by se mohly při dobré viditelnosti ukázat věžičky hradu Karlštejna..

Oblíbený kostel sv. Kateřiny v Chotči
Trasu jsem promyslel zajímavě, jak jsem říkal, že ke Karlštejnu v podstatě přiběhneme po červené, proběhneme nádvořím a po modré, kolem dubu sedmi bratří a Velké Ameriky se vrátíme nazpátek.  Ve Vonoklasech volíme červenou a protože počasí stále není optimální:).. Snažím se svoji trenérku rozptýlit různými historkami s veselým nebo poučným koncem .. a výsledek se brzo dostavil. se zamlženými brýlemi jsem seběhl z optimální trasy, ale sebevědomě prohlašuji.. já to tady znám, kouknu do telefonu, abychom se nevraceli a jednou z cest v lese se napojíme.. A skutečně na mokrém displeji mého iPhone jasně vidím asi kilometr vzhůru a potom kousek po žluté a jsme zpátky na červené.. To je důvodem k tomu, abych v mezičase vyprávěl různé zážitky, kde jsem "zabloudil".. a jak mi moji kamarádi/spoluběžci připomínají.. "že vy jste se pane profesore.. zase kochal, že?"..


Historky byly veselé .. obzvlášť veselé:).. ve šťastném okamžiku, když jsme se z lesa vynořili a napojili na červenou.. ale pozor.. ve Vonoklasech!:) Připomíná to Cimrmanovskou klasiku:  Vzduchoplavci startovali tenkrát ze Stuttgartu a měli namířeno do Bruselu. Avšak vlivem silného protivětru nechali brzy Stuttgart daleko před sebou a po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli nedaleko Varšavy.
Míša byla sice mým vyprávěním oslabená:), ale přesto si pozorně všimla, že tady už jsme byli!!!:).. Vypadalo to, že jsem se snažil zavést Míšu někam do divočiny a tak ji nechat na pospas divoké zvěři.. Nebo že si trasu schválně prodlužuji..:)..  Už mě potom pečlivě kontrolovala.. Pravda v podzimním dešti řada opuštěných polních cest vypadá úplně stejně a tak se často ptala --  "Hele, neběželi jsme už tady tudy?" ..:)

Dnes se skákat nebude:).. Velká Amerika za zády
Maximální délka trasy byla určená předem a tak místo na Karlštejnu to otáčíme na Velké Americe. Před skupinou návštěvníků opatrně přelézáme zábranu.. Přece nebudu fotit přes plot.. Rodinka si připravuje telefony, jestli budeme skákat, aby měli nějaké virální video na youtube:).. Ale civilně otáčíme, v rámci edukace jim připomínám titulní píseň z filmu Limonádový Joe:).. už nebloudíme (Míša dává pozor) a za chvíli:) jsme zpátky v Ořechu...

Jak přibíháme, tak se počasí umoudřuje, přestává pršet a přes závoje šedavých mraků vykukuje silueta slunce.. Nakonec velká spokojenost. Trenérka řekla.. trénuj aerobní vytrvalost, ale zase to moc nepřeháněj, a tak se od ní nechám dovést z Ořecha do Stodůlek.. Tím pádem jsem doma "brzo":), v nohách rozumných 43km.. a mohu se zapojit do domácích prací v duchu Donutilových historek.. "Ani se nevyslíkej.. a umyj schody!:)

Všemu zdar! Běžecké turistice, bloudění a objevování zdar! Ultra zvlášť!
12:)

PS. Koneckonců, tím, že jsem na Karlštejn teď vlastně neběžel, tak mám aspoň o důvod víc tam brzo zaběhnout...:)
PPS. Ať už ta loterie příští sobotu dopadne jakkoliv.. Není důvod to vzdávat!
PPPS! To úplně nejdůležitější na závěr. POP (Partyzánský oběh Prahy) zase BUDE! U Martina na blogu jsou trasy, mapky, přihlašovadlo.. Rezervujte si čas.. tradiční "pátý" advent.. 29.12. Ještě na to budu upozorňovat, ale těšíme se na shledání i s těmi, co ještě neznáme..:).

čtvrtek 22. listopadu 2018

Stále na pracovní cestě..aneb život je jako dveře:)..[je potřeba mít kliku!]

Listopadové "písně" mi až do posledních dní přinášely nesmírnou pohodu, téměř letní nebo jarní náladu, když po cestě z práce, v zapadajícím slunci jsem se mohl těšit pohledy na ozářené mosty, hrad nebo aspoň Petřín a Barrandov..

Chtěl jsem si psát pravidelně, musím se k tomu zase dostat, různé veselé a potřebné zážitky mi tak bohužel zapadají v pěně dní, ale jak říká moje oblíbená kniha.. osamělý člověk, který plave v širém oceánu nemá sílu mávat cestujícím ve výletních parnících:)..

Vše se různě opakuje a myslím si, že je krásné, že se zapomnětlivostí mně vlastní si staronové situace umím znova užít. V souladu s pravidly, které hezky formuloval můj oblíbený liberál (i když v dnešních posunech a identifikace levice=liberálové, je chápán jako konzervativec), Jordan Petterson -- tím spíš, že je jich 12(!) -- Když už nemůžu mluvit pravdu, tak se snažím aspoň nelhat:)..

V tomto a minulém týdnu to bylo obzvlášť patrné.. Mám hodně napnutý pracovní rozvrh, do toho se snažím (pomalu) běhat.. a tak není divu, že různé povinnosti a schůzky mě zachytí v drobném zpoždění na mých "pracovních cestách" .. tedy na běhu do práce-z práce..

Skoro po každé je to stejné. Telefonní konverzace začíná nejčastější otázkou v mobilní komunikaci.. "Kde jste?" .. Abych nelhal, odpovídám po pravdě, že jsem na cestě do práce.. Možná budu o pár minut později, uvidím [bylo by dobré stihnout sprchu, že?:)].. Telefon mě skoro vždycky chytne na mostě, nebo u Vyšehradu, Mánesu, kde troubící auta a zvonící tramvaje vytvářejí skvělou kulisu.. Partner na druhé straně telefonu odpovídá.. Jjo, slyším to.. Praha je teď šíleně zasekaná:).. [Chlapec netuší, že já běžím, ale proč bych to zbytečně vysvětloval:)]. Nejlepší je, když se potom třeba sejdeme a já neodmítnu alkohol:)... a na jeho pohledy a otázky co s autem (?) klidně říkám, že nebudu řídit zpátky.. jsem zodpovědný člověk, že?:)

Sice jsem začal "suchý" listopad, ale jak vtipně komentoval můj syn -- ne mojí vinou:) uprostřed měsíce začalo silně pršet:). Na synově promoci jsem pochopitelně musel připít [snadno jsem si zdůvodnil, že se to nepočítá:), podobně jako si s kamarády na našich bězích snadno odhlasujeme, kolik je to do konce -- co na tom, že je to třeba 18 km, když jsme si odhlasovali, že je to 12, že?].. Podobně, jak radí Cimrman: "Podlez, ale hned narovnej!":) Takže i já jsem se (krátce) napil, ale hned přestal! I teď, když si píšu, tak jsem se sice zase napil vína.. ale hned.. ale opravdu hned.. jsem přestal!! :)

Jak se ochladilo, tak "provoz" na spojnicích Stodůlky-Centrum výrazně ochabl a zase potkávám jen známé tváře, jak běžců, tak i cyklistů, kteří podobně jako v Podrazu různými posunky dávají najevo.. že patříme k sobě:).

Zrovna jsem si zavazoval botu při seběhu z Barandovského mostu, když mi jeden z nich povídá.. "Seš pěknej kanec:).. před pár dny jsem tě viděl s tvojí mladou s kočárkem:).. ale ty si nedáš pokoj .. a mladý holky furt proháníš..:).

Okamžitě jsem pochopil, že narážel na společný běh s kočárkem s Nikie a asi když jsem o víkendu popobíhal s dcerou..:).. Přiznávám, že moje žena je mladší než já.. Ale zas tak výrazné to není.. To je krásné na těch rychlých rozhovorech.. On říká ..no o kolik.. o 10-15?:).. Opravuji ho .. o šest .. tedy měsíců:).. ale nevím, jestli moje upřesňující odpověď nebyla ztracena v šumu provozu na mostě:). A tak možná si u něj nechtěně držím statut lovce mladých žen:).

Přes veselé zážitky si stejně říkám, že je potřeba rozbít ten stereotyp pracovních cest.. i když kde jinde zaměstnaný jedinec nasbírá snadno kilometry než na komutačním běhu do práce (a/nebo z práce), že?
Nicméně se teď o víkendech vracím k objevování a k běžecké turistice. Tuto sobotu jsem začal jednou ze svých oblíbených tras -- na Okoř a zpátky. V optimálním gardu je to ze Stodůlek a zpět kolem 40 km, hezčí trasa má asi o 5 kilometrů víc. Je chladný den, ale svítí sluníčko.. až na cestě si uvědomuji, že je státní svátek a že s nákupem běžeckých "pohonných hmot", může být trochu problém:).. Je to ale vyvážené tím, že skoro nikde nikdo.. Ani v podhradí Okoře nikdo nedovádí:), ani šerif, ani bílá paní.. [i když možná bylo ještě světlo:)]..
Když jsem s krátkým reportem posílal Míše fotky, tak naznačila, že se mnou třeba někdy vyběhne na nějaký můj delší víkendový turistický běh. Tedy jestli mě s ní uvidí "můj" cyklista.. tak ho asi klepne:). Další výrazně mladší a hezká žena během pár dní.. a proti tomu já -- SOS (Starší Opotřebovaný Strejda).

Dneska mi skončil fakt hodně hektický týden, jen co se seberu, tak si to "vítězství" snad lépe uvědomím. Občas mě trochu vytočí poznámky od kolegů a známých.. Jaký jsem "držák" a "Volverine" .. Jak nemusím spát a snadno se regeneruji:)... houbelec! Jinak to nejde, protože jinak bych mohl přijít o svoje pobíhání.

Asi "nejlepší" je v tomto ohledu můj americký kolega, který v situaci, kdy já [zodpovědně před uzávěrkou projektu, aby se všechno stihlo..] spím fakt minimálně, doslova ryji čumákem v zemi... A on to komentuje slovy: "Jsi opravdu hodně výkonný a efektivní, ale já kdybych nepotřeboval spát tak jako ty.. tak bych taky udělal hodně práce.." No nezabili byste ho? Osobně věřím, že kdyby to dostal do ruky zkušený soudce, tak mi nedá ani podmínku!:)

Našim bojům, pracovním cestám a běžecké turistice.. zdar! Ultra a bojům o něj.. zvlášť!
12:)

pondělí 5. listopadu 2018

iTB na školním výletě, aneb SUM (Strom Ultra Maraton) 2018:)

Nějak delší dobu si uvědomuji, že naše skupinka HCiTB (HC jakože hard-core, jak jsme si občas veselou zkratkou říkali) už spolu delší dobu někde pořádně nepopoběhla.. Prach sedá na plánech proběhnutí českých svatojakubských cest, oběh Plzně a návštěva Karla se také neuskutečnila, přes cimbuří v Jizerkách se (naštěstí) také neskákalo.. Pivní páteční běhy jsou úplně zapomenuté... Ale to jsem nemohl jen tak nechat být.. a ve slabší chvilce jsem postupně chlapce, tedy "plantážníky":) přesvědčil, že bychom mohli společně popoběhnout kolem Vlastibořic, kde SUM (cca 50km) nabízí takový milý švédský stůl všeho, co si já představuji pod kamarádským běžeckým výletem. Trať má skvělé téma, 25 významných stromů v okolí, které je potřeba najít (žádný strach, je k dispozici jak GPX trasy, tak neskutečně krásný a osobní popis tratě), hezká zvlněná krajina kousek od Liberce.. jak už to bývá, malý závod (do 50 lidí) s osobitým kouzlem a skvělými a nadšenými pořadateli (na stanicích pivo!). [Doporučuji knížku s popisem trati nezničit, detailní itinerář trasy s velmi osobním popisem a poznámkami k historii stromů.. to je fakt nádhera:).. díky Dušane!].

Prostě SUM se v tomhle období ukázal jako ideální místo na restart našeho pivního kroužku. Nakonec nás z Prahy jede víc, a tak po internetovém dohadovaní, kdo s kým a jak -- volím variantu chlapci a děvčata zvlášť.. tedy Malý medvěd a já s TB, a Jitka s Ritou. Abychom se v běžeckém poznali, pro jistotu všem říkám, že budu na Florenci čekat v modro-šedých barvách a v puse místo růže budu držet vavřínovou větvičku. Myslím si, že rychlá identifikace pomocí vavřínové snítky nám pomohla se dostat včas na start. Už to potkávání a vítání se se známými je jak z Formanovo filmu. Já v nastupující stařecké demenci:) poznávám sotva každého druhého člověka, ale to nevadí, vím, že bude hůř a tak to nesu velmi optimisticky.

Na malých závodech je pořadatelský briefing vždy moje libůstka. Typicky člověk slyší, že trať je stejná jako vloni, to že Franta minule zabloudil nebylo kvůli špatnému značení, ale protože Franta je debil:), případné změny jsou popisovány s grácií VS, který přešel Pamir pomocí "detailní" mapky velikosti 10x15 cm..:)

Na SUMu jsem byl také mile potěšen - pořadatelé upozorňují, že na cílové rovince v restauračním zařízení je zakázáno sprintovat a předbíhat:) a že Dušan K. běží, proto je dobré se držet za ním:), aspoň se nedá zabloudit. Doporučují, ať ho radši nikdo nepředbíhá, on bude šťastnější a pak je potřeba, aby asistoval u doběhu v hospodě:).

Nakonec běžíme genderově odděleně, Rita s Jitkou a my ve třech - Malý medvěd (MM) to s bolavou nohou pojal turisticky. Celkově jsme takový sdružení lazarů, kteří se čirou náhodou sešli na startu ultra:). Nicméně MM s málem ulomenou nohou si dává 37 km procházku:) a všichni ostatní jsme se v pohodě doplácali do cíle.
Na startu mě Veverka Sudetský(VS) i t-bird (TB) uklidňují a vykřikují, že to vyklusáme na pohodu:) -- VS je prý z formy, TB bojuje s virózou a po cestě to možná zabalí:). To miluju.. Sjezd marodů, kteří ve finále budou celkem svižně běžet. Přesně, jak je odhaleno ve Švejkovi: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!".:).  A tak jim já ani moc neříkám, že jsem asi někde po běhu prostydl a že mě celkem fest bolí achilovka a plantární šlacha a můj došlap na levou nohu to je pravé peklíčko:)...
Ale přeci oba řekli, vyklusáme to.. a pomalý běh léčí všechno..:).  Začátek sice vybíháme s celým peletonem téměř v čele, brzo se vymlouvám na prostatické obtíže:).. a získávám cenné minuty abychom trochu zpomalili:).

I když jsme spolu naběhali spoustu kilometrů a semleli všechno možné..Určité věci jsou tradiční kotvou našich běhů. Například to, že já mám nejméně naměřených km a nejhorší průměrnou rychlost, i když v podstatě běžíme spolu:)... To se pak TB závodí, že? To se jinak připravuje na 24h, na Spartatlon.. když za stejný čas, jako já uběhne o 5 km víc, i když je opravdu kousek přede mnou:)..:).
Chlapci rozebírali nahý běh známého ultra guru, a protože jsem měl takový pocit, že mu to trochu závidí:), tak jsem navrhoval, že mohou jít do toho postupně.. třeba by teď pár kilometrů běželi nazí v horní půlce, pak zase v dolní, případně aspoň vyzkoušet stažené kalhoty, ať zažijí příslušné pocity exhibicionismu, třeba to potom budou lépe chápat:). Při jejich významných pohledech a ťukání na hlavu jsem přešel k morzeovce a k vděčným vzpomínkám na vojnu.. Já hrdý majitel modré knížky jsem absolvoval vojenskou přípravu na MFF UK.. Vyšlo najevo, že VS byl také spojař, a tak přestože "nepřítel naslouchá".. jsme si při běhu přes pole se slzou v oku zavzpomínali na správné používání radiostanic Astra, pobíhání se spojařskou cívkou a na předpisová hlášení.. "jáma jáma jáma, zde stůl stůl, příjem" :).. Čekal jsem, že vzpomínky na vojnu chlapce dojmou a zpomalíme do chůze a dostaví se konečně léčebný efekt VPB (velmi pomalého běhu), ale opak byl pravdou. VS vzpomínal na své atletické mládí, na závody na běžkách a v bazénu.. a pod vlivem závodních vzpomínek chlapci začali nenápadně zrychlovat. 



Když to vypadalo, ze i navzdory brzdění 12Honzy:) můžeme dokončit pod 6 hodin.. tak Veverka S. nás nutí vybíhat kopce s tradiční horalskou poznámkou.. "Rovinky běžíme!!" :)..Ale jo, byla to neskutečně barevná akce, nádherný závod, skvělá atmosféra, rád bych zůstal, ale povinnosti mě dostihly i v odloučených lokalitách... A tak brzo po doběhu to balím a s TB spěchám do Prahy.

Noha při výstupu a při došlapu z auta bolí jako čert.. Neběželi jsme zas nijak extrémně rychle to ne, ale zase, že by to byl pomalý léčebný běh, po kterém moje tělo toužilo:),  to ne...
Proto v neděli po ránu jsem namazal staré nohy léčivou mastí, beru dceru a línou mrchu — aby nedošlo k nějaké mýlce, myslím tím svého psa, Deri(vaci).. — a jdeme běhat. Pomalý běh skutečně léčí všechno :), rány, šoky, kuří oka..vše vyléčí nejen kola-loka, ale i pomalé pobíhání:). Skutečně, večer už našlapuji skoro normálně.. a dneska?.. "hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele".. do práce už zase táhnu věci na běh domů.. běhat se musí.. i když to ještě bude pomalejší a léčivé..:)

Všemu zdar! Lokálním závodům se skvělými pořadateli zdar, ultra zvlášť!!
12:)

PS. “SUM”, aneb Strom Ultra Maraton.. je opravdu krásný proběhnutí, skvělý nápad, nadšeni pořadatelé, to pivo a koňak na trati? Ještě teď se mlátím do hlavy! Proč jsem se jen rozhodl držet suchý listopad? Taková pitomost!!:)