čtvrtek 14. prosince 2017

Jak jsem dětinštěl.. dětské zimní ultra, aneb trasa B, P107:)

Říká se, že muži ke stáru dětinští, vracejí se do dětských let… Ve vyšším věku se prý stáváme  podruhé dítětem. I když se bojím, že jsem ještě nestačil dospět, tak si myslím, že na tom něco určitě bude. Na posledním závodě sezóny na Pražské stovce, jsem jako správný „dětina“ usoudil, že „dětské ultra“, tedy trať B, 107 km mi bude stačit. I tak se budu muset snažit víc než o 106:), sto mílová trať v zimě, při krátkých dnech pro mě znamená dvě dlouhé noci. Navíc start trasy A je o půlnoci, čímž pádem nevidím tu nejvzdálenější (a pro mě tím tu nejatraktivnější) část trati, protože bude tma.. no jako v pytli.

Asi to máme všichni stejné, ale konkrétně já mám před koncem roku v práci pocit, jakoby to měl být konec světa. Všichni chtějí všechno pokud možno hned, nebo nejdéle do následujícího dne. U mě je to ještě umocněné tím, že kolegové průběžně sledují moje ultra registrace a před každým mým závodem vyžadují, abych téměř všechno rozdělané dokončil. Asi je to tím mým „stářím“.. nevěří, že přežiju ve zdraví, nebo že budu schopen po závodě zase pracovat…

Proto jsem naplánoval i logistiku k P100 ve svém tradičním stylu. Místo abych vyrazil v sobotu ve dvě ráno z domova na start, rozhodl jsem se obětovat významnou část čtvrteční noci práci a v Kácově si zajistit nocleh a vyspat se před závodem. To znamená ale pracovat v pátek do poslední chvíle a  abych se stačil zabalit, připravit a vyspat znamená to nejdéle kolem 5 vyrazit z Prahy.


Už sama cesta je dobrodružství, díky sprintu na metro chytám právě to poslední, kterým stíhám autobus na Hájích. Na přestup na vlak mám v Sázavě necelých 10 minut, přitom už uprostřed cesty máme zpoždění 8 minut a strýček google mi říká, že přesun na nádraží vyžaduje cca 5 minut chůze. Ale slovy básníka „slabý je ten kdo ztratil v sebe víru“,… vybíhám zkušeně, s taškou, s báglem a s navigací v ruce a s drobnostmi doslova v zubech.. Cimrman by ze mě měl radost. Přiběhnu, na kolejích stojí motoráček, který už už zavírá dveře. Zamávám na průvodčího, nastoupím, dosednu a jedeme.. Prostě ideální timing.

Ubytování mám kousek od startu a tak večer dvě rychlá piva, jídlo.. a před usnutím všechno nachystané. Oblečení, boty, hůlky, navigace.. mažu si vazelínou nohy a sýrem chleba (musím se hlídat, abych to nepřehodil) a těším se, jak se teď vyspím a jak si na trati B krásně odpočinu:).

Ráno jsem na registraci brzo, ať nevytvářím zbytečně fronty a stihnu si ještě udělat i barevný itinerář. Přijíždí Tomáš a s ním i neskutečný množství lidí, takže nakonec start je posunut až na 8 hodinu, je to škoda – obzvlášť v zimě je každá půlhodina světla znát. S Tomášem si domlouváme strategii.. Tedy já se ho snažím přesvědčit, že bychom měli zkusit jít aspoň trochu svižně a v hospodách zbytečně nezastavovat. Snad mě za to kamarádi z iTB neproklejou... Navíc už na startu je mi jasné, že jsem se neoblékl úplně optimálně. V zimním běhu mě vždycky děsí představa, že se obléknu moc teple. Zpotím se a je mi pak hrozná zima. A tak to velmi často přeženu do druhého extrému… obléknu se málo a pro změnu je mi zima hned.:).

Jak se začal zvedat vítr, hned jsem si vzpomněl na náš běh Sněžka-Jizerky, kde jsem měl na sobě podobnou „zimní síťovinu“ a byla mi zima jako v morně. Proto po startu se snažím(e) relativně svižným pobíháním zahrát a jde to. Za chvilku už mi skoro není zima..:).. Ale po pár kilometrech Tomáš hlásí problémy s nohou, obnovují se mu hluboké puchýře a že v nejbližší hospodě bude lepit.

V hospodě Tomáš zalepí patu, vdechneme malé pivo a běžíme dál, ale už pomaleji. Je to vidět, že Tomáše noha bolí. Já se v pomalejším tempu začínám klepat zimou tak, ze se bojím, aby mi nevypadly zuby a přemýšlím, jak to řešit. Snažím se udržovat pozitivní atmosféru a tak při seběhu z jednoho delšího kopce vyprávím nějaký veselý zážitek… Slyším, za sebou pravidelné poskakování a mám radost, že se Tomáš rozběhl, že moje veselá historka zabrala, že nálada je lepší .... a tak postupně zrychluji. Dole už běžíme celkem svižně, už mi není zima, radostně se otáčím, abych dopověděl pointu příběhu.. a zjišťuji, že Tomáš nikde a že jsem to celou dobu vykládal někomu úplně cizímu.:)... U další hospody se ohlížím, čekám venku pár minut, ale Tomáš nikde, vítr je neúprosný a tak běžím sám..


Bez ohledu na zimu (tedy chlad, kterého jsem si užil celkem dost) je to přesně to, co jsem potřeboval. Sice jsem zase dotrhal další HOKA boty (a do bot se mi dostávalo bočními dírami kamení, větvičky, bláto, listí.. prostě bordel. Přelepení scotch páskou (kterou mám vždy s sebou) trochu pomohlo, ale zase za stažení špičky platím odervanými nehty na palcích (ty puchýře zespoda nehtů mají sílu). Takže jsem po západu slunce přeci jen víc zpomalil, než bych chtěl. Taky hloupě jsem si vzal carbonové hůlky, co mě ničily život na l'Chappe Belledon .. i tady se mi nečekaně zavíraly, i tady jsem kvůli nim zakopl a natloukl si a výrazně pomohl nehtům k odchodu. Samovi S. muselo znít v uších..:) A jak jsem si v duchu nadával já.. no, na to by padlo celé stádo koní..:)

Stejně jako Cimrman i já jsem škudlil a bylo mi líto ty hůlky vyhodit. Ale teď už mi to líto není. Konec experimentů.. Ale protože bylo do cíle ještě daleko, byl čas na postupné smíření – hůlky vyhodím později a s láskou:), výrobcům nenapíšu osobní dopis, Samovi nic neřeknu:)… Prostě pohoda... S postupem času a s dlouhými zastávkami na čipových kontrolách (horký čaj dělá divy) je mi sice jasné, že nebudu v Modřanech před půlnocí, jak jsem si původně plánoval, ale o to víc jsem rozhodnutý tam být v „plné“ síle a zdraví. Tedy, jak se říká.. "v rámci možností." :)







Při noční části si blahořečím za domácí přípravu. Moje skvělá Severka (to jméno mojí navigace, Dakota od Garmin) mě velmi dobře provedla hodně problematickými úseky. Občas se mi zdálo, že místní strhali značky nebo dokonce v jednom úseku kus inovativně přeznačili, takže z plánovaných 107 je zhruba 110, ale to už tak nějak patří k podobným akcím. V Modřanech jsem krátce po druhé ráno, v posteli kolem čtvrté.. O ½ 8 už jsme s Deri na procházce a celou neděli se snažím rodině dokazovat, že jsem vlastně byl „celý“ víkend doma..:).

V pondělí má moje expedice z trasy B veselou dohru. Levý palec mi už tak otekl, že se nevejde do boty a v pauze v práci se rozhoduji pro rychlou operaci. Zrovna mám nohu na psacím stole a v potřebném soustředění si propichuji hluboký puchýř pod lůžkem nehtu, když v tom přichází studentka na konzultaci.. Scéna vypadá velmi sugestivně, při mých slovech „jen si vyčistím ránu a vymačkám hnis.. a hned jsem k dispozici..“ chudinka málem zkolabovala. Inu.. na dveře je dobré klepat, protože nikdy nevíte, co se za nimi děje..:)

Tajná kontrola Decathlonu
Všemu zdar, nadšenému pobíhání zvlášť!
Teď se teprv budu těšit na zimní pobíhání a začátek soustavnějšího tréninku.
Hezký druhý advent!
12:)

PS. Za P100 zaslouží tradičně absolutní dík obsluha na stanicích a skvělá stanice Decathlonu.. Myšlenka před volnou plání v silném větru na tajné kontrole podávat teplý čaj a rozdávat šátky.. to je nápad skoro na Nobelovku! Vážně.. díky všem..

středa 6. prosince 2017

Anička, skřítek a... trenýrkový plán.. aneb hovory adventní:)

Jak jsem si tady (optimisticky) poznamenal, relativně "úspěšně" se peru:) s doděláváním a dokončováním věcí, které na mě visely dlouho.. možná až moc dlouho. V této souvislosti mě napadá známý vtip.. Pesimista vidí bezútěšnou situaci, optimista vidí světlo na konci tunelu, realista vidí světla protijedoucího vlaku.. a strojvedoucí vidí tři pitomce na kolejích:)...

Minule jsem si říkal, že se kruh uzavírá -- zase se musím vrátit k trenýrkovému plánu a nějaké kotvě svého běhání a posilování, abych se aspoň udržel nebo optimálně trochu zlepšil. Probíral jsem to s Ankou, které se mi svým způsobem smála, s tím, že je základ prostě jen běhat... Najít si čas na běhání. Nevím, jak to máte vy, ale snažil jsem se jí vysvětlit, že právě v tom je ten problém.. Když nemám pevně daný plán, .. tak těch ostatních úkolů a žroutů mého času je tolik, že než se otočím je večer, nebo konec i týdne a moje běhání není žádná hitparáda:). Prostě, už jsem si připravil tradiční podklady, protože, když si nepřipravím svůj plán sám, těžko to za mě někdo udělá... Nakonec jsem se standardním začátkem ještě počkal, vzal jsem v potaz šílenství posledních dní, závěrečné služební cesty a tak.. Maličký odklad standardního plánu a fitka je veden touhou po skutečném odmazání letitých restů.. Ale pracovní úsilí bude naštěstí podle všeho korunované mojí účastí na "dětském ultra" Pražské 100...:)

Víkend byl ve znamení loterií. Zatímco jsem pilně přehazoval terabity dat vidlemi:), tak jsem opatrně a po očku sledoval jak Western States, tak i Hardrock loterie. Ačkoliv jsem si naplánoval naprosto skvělou akci... prestižní konferenci v Kalifornii 3 (!) dny před Western States, s krásným přejezdem státu na start.. tak mě nevytáhli:). Chápe to? :).. Ale určitě to tak má být. Myslel jsem na toho chudáka (viz obrázek), který čeká na vytažení v loterii sedm hubených let a ani letos se mu nezadařilo...
A pak se říká .. "And may the odds be ever in your favor"... :)...Utěšuji se tím, že i v Hunger games 12 okrsek nakonec všechna příkoří přečkal:), proč by 12Honza něl mít nakonec taky kliku? :)... Vůbec to neberu špatně a místo původně připravovaného programu na léto už to mám zase úplně jinak...



I Deri má Advent (!)
Ale hlavně začal Advent. Já tohle období, i když začíná neskutečnou smrští pracovních úkolů, vědeckých reportů, zpráv o všem možném... výkazů i o tom, co jsem vyzkoumal mezi 1.1. a 30.6. .. Vím já? Já si pomalu nepamatuji, co bylo minulý týden, že... :)... Ale jak říkám, mám tohle období moc rád. Lidi mají k sobě podle mě trochu blíž a tím, že pořád mám tu "slámu" v botách, tak se bez problémů bavím s cizími lidmi a vznikají krásné a úsměvné situace..

Například začátkem týdne jsem v Lidlu přehraboval zlevněné zbytky běžeckého oblečení. Paradoxně neměli absolutně nic pro muže, všechno, co zbývalo bylo vedeno jako dámské. Zkouším si dámskou čepici  [proč ne, nakonec jsem duší žena:)], když mě na to upozorní prodavačka, že je to dámská čepice... Říkám, že mi to nevadí, že je to v podstatě stejné, jen kdybych se se někdy později rozhodl jít do culíku, tak že aspoň budu připraven..:)
Naše konverzace zaujala zákazníky kolem a ještě další se přišli pobavit:)... a prodavačka kontrolovala.. Víte, to já v myslela v dobrém.. Stejně tak -- ty dámské běžecké kalhoty jsou pro vás? Aby vám ten střih nevadil, že? Moje odpověď zákazníky a prodavačku úplně rozsekala... Povídám, no to jste mě potěšila. Upřímně, já bych si v té zimě zase tolik nefandil.. Stačí pár stupňů pod nulou a jsem technicky vzato.. žena..:)..

Šílenství kolem a zmatky budou vykoupené mým pátečním odjezdem na P100. Jsem moudře přihlášen na trasu "dětského ultra", na trasu B, 105 km. A mám pro to řadu skvělých důvodů.. Nemám potřebu si na P100 cokoliv dokazovat. Jednak budu moci v pátek ještě v práci spoustu věcí dodělat, trochu se vyspat a hlavně si užiji pro mě naprosto neznámou trasu údolími kolem Sázavy za denního světla a v plné síle a nakonec je tu velká šance, že zase od časného nedělního rána už budu doma fungovat jako vzorný manžel, uklízet v klubovně, venčit psa, bojovat s manželčiným e-receptem.. a ve finále předstírat, že jsem byl v podstatě celou dobu doma... A o tom to je..:) 

Všemu zdar! Adventnímu času a ultra v nás ... zvlášť!
12:)