sobota 19. března 2022

Slávista do Sparty? Šílená šílenost, aneb 194 dní do kontaktu:)

Všechno má svůj důvod, nic se neděje náhodně... To otevřeně prohlašuji, ačkoliv mám z "náhody" nejen červený diplom, ale i doktorát..:). Při kovidu jsem otevřel svoje nejhlubší nitro a také archív blogu:) a napsal si vzpomínky, jak to všechno bylo při mé klikaté cestě za Grand Slamem, za mým šíleným snem. Skončil jsem knížku optimisticky, bez konce... že díky mystice mého běhacího začátku, se budu pořád snažit zaběhnout kvalifikační limit do Sparty a pokorně se dotknout nohy krále Leonidase. 

Lehkým a klasickým výpočtem jsem dospěl k tomu, že moje šance na vytažení v loterii (a v dalších letech i na splnění B-limitu) jsou tak malé, že se nemá smysl jimi zabývat, ani doufat. Převážná většina lidí má A-limit a jde do závodu přímo, bez loterie, takže  to množství lidí na zbývajících pár míst mi nedává ani šanci 1:100. Ale slib.. je slib. Porušení tak zásadního slibu by byla fakt špatná karma.:). Nicméně (nebo právě proto?) jsem nesledoval několikahodinový přenos losovačky v řečtině (následné nahlédnutí mě přesvědčilo, že tam mohli dělat cokoliv, stejně bych netušil výsledek), a když ani po dvou dnech jsem nikde nenašel ani seznam vylosovaných, ... usoudil jsem, že mohu klidně pokračovat v přípravě na podzim v horách:).

Ovšem doba je nesmírně dynamická a v následujících dnech jsem se dozvěděl od kamarádů (díky Petře!), že v tomhle roce většinu tréninkových kilometrů naběhám na silnici... a že by bylo dobré doplnit a nakoupit silniční boty:). Moje pořadové číslo 50 na seznamu běžců určitě ukazuje běžeckou kategorii dle mého věku, byť já se s nadcházejícím 59 rokem (59-letý prvoběžec?) nacházím na druhé straně toho intervalu. Číselně ovšem nese pořadové číslo ze seznamu hezké poselství. Vím, vím... slyším to až příliš často... horoskopy, numerologické signály, "hezká čísla", atd. jsou pro ty slabé, co si nevěří:), ale mně to fakt dělá radost, tak aspoň odbočku...

--- malá číselná odbočka:) ---

Obecně platí, že výsledný efekt dvojciferného čísla je kombinací vlivů, energií obou čísel, tedy 5 a 0. Číslo 5 se většinou spojuje s osobní svobodou, dobrodružstvím a zvědavostí, příležitostí a odvahou... a má rezonanci s léčebnou energií. Číslo 0 je spojováno s atributy věčnosti a nekonečna, pokračujícími cykly a plynutím a pozor... s počátečním bodem. Číslo 0 zesiluje a zvětšuje vliv čísla, se kterým se objeví; v tomto případě efekt čísla 5. Podle klasiků je 0 také spojena se začátkem duchovní cesty a zdůrazňuje nejistoty, které s tím souvisí. Ovšem pozor, 5 je spojena také s léčebnou schopností, to budu fakt potřebovat:).

                                                       -- konec číselné lekce ---

Co tedy dělat? Rozhodně pojmu přípravu podobně jako na Grand Slam. Moje "loď" je stará, rezavá, s řadou děr...:)... nemá cenu teď dělat nějakou šílenou generální opravu, ani investovat do vnějšího nátěru, případně výměny zábradlí na horní palubě:). Je potřeba opravit díry, kterými do lodi teče, opravit pumpy na vodu, abych tak řekl... až půjde do tuhého...

Prostě postupně, konzistentně zase naběhat, co půjde... bez toho, že bych se zničil v tréninku ať už fyzicky nebo psychicky. Což neznamená, že pořád nebudu ten chlápek, který vezme všechno co má.. položí to na oltář běhu a zapálí... nebo pokud chcete, dojede do kasina, a všechno vsadí na červenou 12.:). Taková jest moje přirozenost...:).

Moc děkuji všem za podporu... Nemusíte se bát, už o tom psát žádné další knížky nebudu:), ale bude to naprostý mazec, jak se říkalo u nás doma.. "tanec":)...

Tak aspoň ten motivační.. zorbu.. Všemu zdar!

Našemu úsilí, našim snům, .. zdar! Ultra.. zvlášť!

12:)

pátek 11. března 2022

Společenský rozměr běhu, aneb Yeti a kamarádi, jak se to rýmuje!

Tak teď bude moje tréninkové úsilí ještě náročnější, řekl bych. Lidské osudy i kolem mě (mám řadu studentů a blízkých kolegů z nejen Ukrajiny, ale i z Ruska a Běloruska) posouvají moje běhání někam hodně na okraj...

... ale koneckonců, u mě je ultra spíš než sportovní běhání, životní styl. A tak po skončeném "suchém únoru" -- a že to bylo letos obzvlášť těžké -- jsem se vrátil do normálního režimu s dodatečným běžeckým cílem.

Zase vyplnit chybějící mezeru společenských běhů, sejít se s kamarády, kus s nimi popoběhnout... i za některými dojet. Neviděli jsme se dlouho, život je krátký. Proto jsem v závěrečném (suchém) únorovém víkendu... a tedy v suchém režimu, absolvoval narozeninový běh Pavla F. z Berouna do Prahy s jeho přáteli a v neděli, druhý den po té, setkání "keltů", tedy pořadatelů a organizátorů Pražského kelta. 

Asi před dvěma týdny jsem si tak poskakoval po asfaltce z Hlubočep do Stodůlek, když se z vedlejší odbočky připojil jiný starší běžec, vyloženě komunikativní typ.:). Začal mi hned vyprávět, že už ho maratón neláká, jednak se zase všechno může zavřít/zakázat a taky už maratón není v kurzu. Teď letí ultra!:). Zpozorněl jsem a říkal svoje ...jjo... A přisvědčil, že si také zkouším občas něco uběhnout za metou maratonské distance. Něco na tom ultra bude:).

A on mi začal vyprávět, že od známých slyšel o jednom starším sporťákovi (OMG to je termín), drsném ultraběžci, který prý před kovidem uběhl nějakou děsně těžkou sérii ultra v Americe. Prý děsný drsoň, za běhu zvrací, ... prý je ze Stodůlek a běhá hodně tady v údolí. Jestli jsem ho nepotkal?

Měl jsem velké dilemma. Přivést na pravou míru místní legendu, nebo se skromně držet v pozadí a nechat příběh plynout svým vlastním životem? Povídám - "Ne nepotkal. Jestli on není tak trochu jako Yeti? Mluví se o něm, ale nikdy ho nikdo nepotkal". :) 

Naštěstí se naše cesty rozdělily, ale já se musel přemýšlet, kam se ten "drsný" sporťák (OMG, na to si nezvyknu)... poděl. Protože teď to skoro tak vypadá, že ty závody uběhl někdo jiný. Pomalu a pozvolna se škrábu ve svém "ultra" zase vzhůru, ale vlastně je to dobře. Nic nepadá z nebe, ani naběhané kilometry, ani důvěra v sebe samého. Nezbývá než zase pomalu polykat kilometry a potom začít intenzivně trénovat. 

Naštěstí při odpoledních přestávkách v práci je tu Luboš. Ať už se mu chce, nebo ne .. snažím se ho vytáhnout do Hlubočep k mostu na společný běh. Podobně jako anonymní alkoholici, my v dvoučlenné hlídce bojujeme proti chandře a splínu, ať už má původ kdekoliv. Luboš se na kolobce ujal role "zasvěceného trenéra" a skoro pokaždé mi vysvětluje moje slabiny a navrhuje ten jediný a správný trénink.:)

 Zvracíš? Musíš vybíhat přejedený, v půlce si ještě dát bagetu a pivo a pak svižně pokračovat. Špatně vidíš? Je potřeba trénovat běh, kdy neuvidíš skoro nic. Takže jeho rady, abych já s -10 diopriemi běhal bez brýlí, či s šátkem přes ně, ... Vždy se tomu směju, než pochopím, že to Luboš aspoň částečně myslel vážně.

Takhle včera, běžím si zrovna sudou postupku (24.68), když dole v údolí u stánku Luboš prohlásil.. "Teď budeme trénovat stanice".. tak jsme dali rychlé pivo a párek v rohlíku. Sice ten pozvolný kopeček v údolí byl těžší, než bych řekl.. ale trénink je trénink:). Naštěstí Luboše (alespoň dočasně) opustily myšlenky nácviku pádů, kdy on mi náhodně podraží nohy..

Opakuji to pořád dokola. Já nepotřebuji nepřátele. Už jen ti kamarádi kolem mě dokáží zahubit velmi snadno!:)

Yetim a kamarádům zdar! Ultra.. zvlášť!

12:)