pondělí 27. června 2011

Já už budu hodný!! :)

Jak říkají sociologické průzkumy (a na ně navázané vtipy), k tomu, aby člověk dokázal být šťastný celý den, by měl obejmout alespoň 8x lidi kolem sebe, nebo alespoň jednoho člověka zmlátit:). No a protože já jsem na té "objímací" straně, tak je to někdy náročnější a moji blízcí že mě musí mít (občas) plné zuby:)... Teď, jak neustále všude tahám Deri, tak zjišťuju, že malý pes, to je úplný lapač na kočky! Tedy tím myslím, ženy a dívky všeho věku... [Myslím, že syn ji bude rád venčit i mimo naší zahradu:)]. Navíc vidím, že malá plemena přitahují dívky o to více, takže pánové, pokud se chcete seznámit, nebo alespoň jednoduše navazovat známosti, doporučují malé plemeno psa a pochopitelně nejlépe fenku! Samozřejmě zní to velmi dobře [je to takový 100% seznamovací gambit], když můžete říci o svém pejskovi, že je to holka, protože holky jsou o moc šikovnější:)!!!

Ale když jsem začal s těmi sociologickými průzkumy, tak je zajímavé, jak lidé jednají pod vlivem zjednodušených modelů. Například jeden chlápek při pohledu na dovádějící Derivaci a moji maličkost říkal svoji přítelkyni s naprostou jistotou... tohle určitě není jeho pes, malá fenka a chlápek? To vůbec nejde dohromady. Ale jde!!! :) I když mě na druhé straně dostala jedna paní, když říkala, to máte určitě kočku!!! To mě fakt dostalo.. Chlápek a kočka venku na veřejnosti! Pravděpodobnost pod 0.5%! :) Tak to ne, to u mě určitě nehrozí..[i když pro "potřebné" ... z hlediska seznamovacích instrumentů by to byla silná zbraň:)]

Ale teď už k běhání.. Musím říci, že stejně jak bájný Fénix se z popela opět rodí moje běhání. Ty v pravdě porodní komplikace nejsou způsobené jen mým stěhováním a dokončováním stavby, i když přeneseně jistě také, ale hlavně tím, že jsem stále lama.:) Nevím, jestli říci bohužel nebo bohudík, ale navzdory tomu, že už nejsem úplný začátečník, tak stále dělám stejně pitominy.

V pondělí jsem sice konečně vyhlásil "stop-stav", jak tady trefně řekl Luboš, je to rozumný nápad...barák postavený, tedy neuteče=nemá nožičky, čím později se dostanu k dodělávání většiny věci, tím míň je pak budu předělávat:), zkrátka, řekl jsem si, že teď je čas postupně zase začít věnovat větší kusy svého času pravidelnému pobíhání. Abych to patřičně podpořil, ve čtvrtek jsem si vzal Vibramy a pln radosti jsem vyběhl. Co vyběhl, vyřítil jsem se ven:)! Chtělo by se mi říci, že jsem poskakoval jako kůzlátko, ale vzhledem ke svému věku jsem se hnal, spíš jak starý kozel:)...i když nadšeně, i v těch kopcích jsem "na boso" běžel v průměru 4:56km, což naznačovalo zajímavé přísliby do budoucna. Taky že ano, nadšením jsem zapomněl, že běžím skoro bosky a narazil si spodek levé nohy o šíleně ostrý šutr v cestě. Sakra! Sice to vypadalo, že to i "rozběhám", do 9 km to šlo pořád rychle, ale pak mě začala silně bolet noha a tak jsem to rychle otočil a o něco v klidnějším tempu doběhl domů. Pěkných 13km, 5min/km, ovšem cítil jsem nohu/klenbu i když jsem jen chodil nebo i seděl, bolest jaxvinja:(, druhý den navíc jsem musel chodit v obleku a polobotkách, tak o to větší maso.

A tak jsem nohu léčil, tedy jak to šlo a včera jsem se celou neděli těšil, že vyběhnu, aspoň 20km, jen tak pomaličku. Pozvolna:). Už noha nebolela, tedy moc nebolela:), ale jak jsem se oblékl a vyběhl, tak jsem se po 100m vrátil. Jsem asi magor, ale měl jsem nakonec i radost, že jsem dokázal "oželet" chvilkové potěšení:) jen proto, abych si v dalších dnech mohl o to víc užívat. Noha už bude úplně v pořádku a nemá smysl ji a běžecké bohy zbytečně dráždit.

Prostě porušil jsem svoji zásadu č.5 = "ve VFF pouze relaxační běh", a tak tohle bylo takové popleskání, taková výchovná facka od mého běžeckého strážného anděla. Jjo, já si to uvědomuju, i když drobet později než bych měl, ale já už budu hodný!!!

Tak do toho! 12:)

úterý 21. června 2011

Návrat do budoucnosti

Okamžik z říše snu, něco jako "cíl", nebo to, co se při mých delších výbězích většinou skrývá za mlhavým oparem zamlžených brýlí:), to, co vypadá jako fata morgána, jako nedostižný sen, tak to se stává skutečností.

V minulém týdnu zmatky dosáhly naprostého vrcholu, kdy už jsem ani nevěděl, co je za den:), když jsem urval čas na malé proběhnutí, ani jsem si to nikde nezapsal:), nestačil jsem, prostě všechno kolem mi dávalo jasně najevo, že se blíží konec nebo spíše začátek! Naštěstí jsme se s moji nejmilejší manželkou, zřítelnicí mých oči vypnuli k heroickému výkonu a v sobotu se definitivně přestěhovali.

V tom neskutečném výkonu jsem "navečer" ještě různé domontovaval postele, poličky, závěsy, rolety (moje nejmilejší zatím stačila zlikvidovat snad milión krabic, jak to dělá?), když jsem si řekl, že mám děsný hlad, že bych si vzal večeři, následoval můj udivený pohled na hodinky ... bylo 1/2 1 v noci:)! Nicméně jsem se stejně najedl a ještě tak do 2 jsem různé "stěhoval" a opravoval/zapojoval/zametal/uklízel. V neděli to bohužel bylo to samé v bledě modrém, ale bydlíme!!! Hejna krabic zmizela, většina věcí v domě funguje:) a má své (alespoň dočasné) místo a tak jsem se pevně rozhodl, že v pondělí, v pondělí zahájím novou běžeckou kapitolu, začnu běhat "odsud", tedy z domova..:)

Hned jak jsem si to naplánoval, tak se objevily tradičně "drobné" komplikace. V práci jsem byl od časného rána až do 5h s Deri (to bylo fakt maso:), protože ona teď chce štěkat! mrcha:), už moc neposedí ..), při návratu domů mě znova dohnaly další stěhovací povinnosti, v tom kouknu na hodinky a ono 8h večer!!! Venku leje jako z konve. Oblíkám svoji červenou bundičku, běžecké boty a BĚŽÍM VEN!!! Do parku vbíhám kolem zastávky, kde se schovává děda s vnukem. Jak se rozhlížím při přechodu silnice, slyším, jak děda říká vnoučkovi, "Jirko, pojď se schovat, copak ses magor? Nevidíš jak leje?" Malý Jirka kouká přes silnici na mě, jak tam moknu v běžeckém, jak čekám, až přejedou auta, která na mně stříkají gejzíry vody a jak se přihlouple usmívám a obratem se ptá: "Dědo, ten pan je magor"? Teda, ta sedla! Děda se to celé snaží zahladit komentářem, že pan je sportovec:), zbytek už jsem bohužel neslyšel, ale bylo to fajn!


JSEM ZPĚT! Tedy ještě v domě a kolem zdaleka vše není tak jak má být, tipuji tak 14-20 dní, než budou i povrchy, odvezen nepořádek, dodělám zahradu a tak, ale ode dneška mám i internet, takže žiju nejen ve skutečnosti, ale i v matrixu:)! Trasy se maličko prodloužily, napojení na nejkratší okruh udělalo z 10km 13km, což mě moc potěšilo!!! Navíc veselá setkání a příběhy se dějí, co si přát víc! Život je krásný a potřeba si to jaxepatří užít!

Běhu zdar! 12:)

neděle 12. června 2011

Jak jsem se opět -- sice neplánovaně, ale o to kvalitněji -- čistil...:)

Nelze při této příležitosti nevzpomenout na jednoho známého homeopata, který vždy, když se někomu z blízkých udělá nějak šoufl, případně se osype, má vyrážku, potažený jazyk, rýmu, atp. tak to vítá s radosti a s úsměvem a říká, to je potřeba, tělo se čistí!:). A tak jsem po mamutovi [asi možná jako reakci na nějaké místní jihočeské či rakouské jídlo- a pozor nebyly to klíčky!:)] dostal neuvěřitelnou žaludeční a střevní virózu.
Normální léky jako immodium nebo endiaron to nechávaly celkem být, abych byl úplně upřímný, měl jsem to načasované a používal jednoduché převodní tabulky/vzorce. Například, cesta do práce=1 ediaron, dopolední práce s možnosti opuštění budovy=2 ediarony, apod.:). Moje nejmilejší manželka jasné slunéčko, po té, když jsem ji říkal, "běh venku v Prokopáku=2 nebo 3 endiarony? " :), prohlásila, že se už do toho jako lékař musí vložit sama a nasadila mi něco, co se bere v Egyptě, či v exotických zemích a pátek již byl klidnější, dneska v neděli jsem dokonce v deštivém ranním běhu byl naprosto v pohodě.:)

A tak jsem si mohl s řadou lidí několikrát zopakovat svůj oblíbený pozdrav.."To jsem rád, že Vás zase vidím!" Tedy, mezi nama, já ho snad nejčastěji používám při styku s dopraváky, to vždy křepce vyskočím z automobilu a s úsměvem na rtech hlaholím své "To jsem rád, že Vás zase vidím!!!" Většinou jsem raději za prostoduchého prosťáčka/pomateného inteligenta, nad kterým mávnou rukou, případně si zaťukají na čelo (jako jestli jsem doma)... Jako tuhle, když mě nejdřív chytili u Václaváku v zákazu vjezdu [Moje vysvětlení je naprosto odrovnalo..zabloudil jsem, jedu do Karlina a jinak než podle tramvaje to odsud neznám:)], ovšem, když mě stejná parta o hodku později kontrolovala na Senovážném náměstí, jsem je dostal s prosbou, jestli by mi neukázali směr na magistrálu, že tady celou dobu bloudím..:). Podobně jsem při cestě na mamuta vyklouzl z toho, že jsem nechal doklady od auta doma!:) Ano, ano, neplatil jsem ani v jednom případě pokutu, neměl jsem nepříjemnosti, protože to jsou hodní chlapci a poznají zmateného a slušného člověka.:)

Sláva! Tak jsem tedy opět zpátky u veselého i když o to zmatenějšího běhání. Dneska brzo po ránu, v šíleném dešti, při kličkování mezi kalužemi a šneky jsem narazil na jednu známou v Prokopáku. Možná právě proto jsem hned volal to své.. "To jsem rád, že Vás zase ..."-- v tom jsem se včas zarazil a dokončil -- " .. potkávám!" Ta paní je totiž slepá.

Ať se nám hezky běhá! 12:)

PS. Zmatky, domek stále není hotov, ale slovy PIMu, už jsme podběhli Husákovým tichem a vbíháme do Pařížské. Takže brzo!!!

úterý 7. června 2011

Třídenní t(r)est

Uplynuly tři dny. Tři dny jsou obvykle taková správná doba, jednak aby člověk získal patřičný odstup, jednak aby se svět měl šanci vrátil do zase normálu.

Tím myslím, že jsem konečně přestal dostávat kondoleční maily k mému neulovení mamuta, že ustaly i rady typu, "měl jsi se kousnout", "ultra je o překonávání bolesti", "mamut je svinja".. Přestaly i veselé poznámky, že se konečně ukázalo, že nejsem mimozemšťan, že taky nevydržím všechno, že mě moje porážka "polidštila... Prostě je to pryč. :)

Jak říkám je to sice za mnou, ale většina lidí, co znám, včetně mého gurua ultra Miloše, vůbec nechápe, proč jsem to "zabalil", když jsem vlastně v pohodě a hned večer jsem relativně normálně fungoval, navíc druhý den zase stěhoval, nosil, montoval...

Proč tedy? To jsem takový srab, že nedokážu překonat maličkou komplikaci/nepříjemnost? Myslím, že ne, pravý důvod je někde jinde.

Je to asi v ujetém pohledu na mé pobíhání. Mým "ideálem" je běžec pohodář, který nikoho svým běháním neotravuje, na pár závodu si dojede sám, pokecá si na nich se známými, po nich normálně funguje - prostě pohodička. Pochopitelně v hektice posledních týdnu a měsíců tanhle ideál málem vzal za své:). Ovšem i během mamuta to bylo skvěle a přesně podle mých představ. Běžel jsem s Martinem "bratrancem", co to šlo jsme si to fest užívali - na 35km jsme odstartovali "Brdskou stezku" (.."tady na stadiónu oběhnete kolečko, jó? a pak podle značek.."), na 42km jsme odstartovali PIM, Martin mluvil za pana Škorpila ("Keňané tradičně vpředu..."), já přehrával úvodní tóny Vltavy, fakt pohoda. Právě kvůli Martinovi jsem přemýšlel, jestli to nezkusit.

Miloš mi dneska opakovaně říkal, že mamut není 50-60km, že to nebude nikdy "pohodička", že se holt budu muset přemoci:). Nevím, Miloš určitě ví líp, ale pořád věřím, že si to i tak budu moci patřičně užít -- právě tohle bude na příští rok ta pravá výzva -- natrénovat tolik, abych si to skoro za všech okolností mohl užívat. Asi to zkusím co to půjde v rámci svého pohodového přístupu, s tím, že se pokusím naběhat lépe a kvalitněji přípravu, posílit záda (už teď jsem si zajistil posilovací lavici domů) a hlavně si udělat trochu volněji před závodem, zajistit si lépe dopravu a možná raději i nepracovní neděli po mamutovi..). Zkrátka pro jistotu budu maličko "sobec", ono se to taky nezblázní. Příští rok asi toho Mirka Dušína v sobě na ten víkend jednoduše "vypnu"..

Tolik definitivně k mamutovi, který má sice šanci za ten další rok běhání po lese zesílit, ale já už se ho vůbec nebojím! Pokora tu je, ale strach ne. I když co se k tomu dále vracet, život -- jak říká můj oblíbený Hogo-Fogo -- život běží jak splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství!:)

Je čas zasít, aby zase brzo bylo co sklízet!:)

Tak do toho! 12:)

PS. Asi i z obecneho principu je dobře, že se to nepovedlo. Občas je potřeba nejaký zádrhel, aby si člověk víc všeho vážil a do budoucna si znova opakuji slova Thomase Paine: " What we obtain too cheap, we esteem too lightly: it is dearness only that gives every thing its value. Heaven knows how to put a proper price upon its goods..."

sobota 4. června 2011

Mamut mi utekl, ale hlavně se z toho nepotento..:)


Jjo, jak se říká, tak dlouho se člověk snaží dělat nemožné, až zjistí, že to opravdu nejde:). V minulých dnech jsem přestěhoval několik plně naložených aut s knihama (v plně naložených bedýnkách jsem nanosil vše od nás z bytu do auta, převezl, vynosil a furt tak dokola, asi 50 jich bylo, k tomu nová knihovna sestavit, stará rozebrat a převést a sestavit...Záda mě bolely celkem fest, ale říkal jsem si, ve čtvrtek/pátek se pořádně vyspím a ono to přejde. Ale chyba..Navíc místo všeho jsem celý týden spal na zemi v kuchyni, aby Deri nefňukala, řešil stavbu, práci a dělal spoustu věci mimo, a tak není divu, že mě záda na cca 45km zradila:), do stanoviště na 50km jsem se snažil to nějak rozhýbat, ale byl jsem tak děsně zatuhlý, že jsem se ani nadechnout pořádně nemohl.

A tak jsem tam došel volným krokem k občerstvovačce, zabalil to, nechal se hodit ke svému autu a snažil se aspoň trochu zprovoznit, abych mohl řídit, samozřejmě, záda bolí ještě furt, ale aspoň můžu normálně fungovat..:)

Ukázalo se, že nejsem ten pravý ultra, jsem opravdu duševní běžec.:) Možná to šlo překonat, ale ta zodpovědnost vůči mým blízkým ve mě zase zvítězila. Viděl jsem nejen jak řídím sám tu cestu domů autem, ale práci, stěhování, budování v dalších dnech a hodinách. Mám ty svoje "lidičky" na krku, to mi nikdo neodpáře a proto jsem nechal svého mamuta zatím běhat na svobodě. Bylo to o to těžší, že jsme to měli s Martinem hezky rozběhnuté, cítil jsem plno síly, všechny kopce jsme vybíhali, nohy a kondice v pořádku. Slyšel jsem od spoluběžců výzvy, abych šel "do toho", otázky "fakt to nejde?":).. No určitě by to šlo, ale spíš jsem se bál, abych sám sebe nezlomil a jak bych potom fungoval?Ale to se asi nedá těm "pravým" vysvětlit:)

Nejveselejší je, že ve finále nemám vůbec špatné pocity, naopak. Skvělý běh, skvělý trening celou sezónu..a že to nevyšlo? Tak mám o čem přemýšlet na další rok a aspoň vím, že je potřeba začít pilně posilovat záda, aby se tahle situace už neopakovala:).

PS. Netřeba mě litovat:), mě to nakonec velmi potěšilo, že jsem to dokázal nejen odpískat, ale že jsem neměl žádnou blbou náladu, nakonec ještě abych utěšoval lidi kolem, že mi to nevyšlo:). Jen tak mimochodem, při převozu ze stanoviště jsem přesvědčoval starostu Nových Hradů, aby začal běhat:). Ovšem nejhezčí korunou všemu byla SMS od mé nejmilejší manželky, jasné slunéčko:), která mi poděkovala, že jsem "nebyl ješitnej debil"..

Ať se daří! Zítra se půjdu proběhnout..12:)