úterý 26. dubna 2011

To musím zvládnout sááám :)


Co sobectví je a co není? Říkám si a ptám se sám sebe, zejména v poslední době, když stavba našeho domečku vrcholí, já bych přitom "potřeboval" trénovat na své velké ultra a přitom být s rodinou a zároveň na stavbě, pracovat na projektech, práci, mám nějaké nápady:)..

Jak to říkám, hned se mi vybaví jeden silný moment, když holčička z chudé rodiny říká, víš, jak se pozná, že té někdo má rád? Přeci, že té nechá jíst první.. No a že stejného úhlu se dívám na svoje běhání teď. Běhat a naběhat na mammuta se určitě dá. Ted už v to věřím, ale má smysl to dělat na úkor jiných věcí či vztahů? Neutrpí tím nakonec jak to, na čem mi skutečně záleží tak i ve finále to moje pobíhání? Určitě ano...

Běhání je můj koníček a je potřeba jej dělat tak, abych si jej užíval a zároveň aby ostatní netrpěli:), nebo aspoň netrpěli moc:). Proto asi na soustředění do Dolní Stropnice -- speciální soustředění na mammuta -- tak tam nakonec nepojedu..jak jsem to řekl, tak se mi ulevilo..

Bude v té době potřeba začít stěhovat, montovat skříně, připravovat věci pro stěhováky.. prostě abych tady byl a ne se rekreoval někde v horách. Miloš trefně podotknul, že to žádná rekreace nebude, ale o to přeci nejde, jestli tam budu ležet na zemi nebo potit "krev". Vždyť já tady můžu taky vstát velmi brzo ráno, přes dopoledne odběhnout těch plánovaných 60km v Prokopáku (vidím to tak na 3 kolečka po 20km) a pak pokračovat jako správný tvrďák ve stěhování.Ve všední dny běhat do práce, atd...

Prostě, zkusím to zvládnout jako standardního koníčka. Svým nadšením a úsilím. A hlavně zkusit si to celou dobu užívat. O tom to je, aspoň tak to vidím.

Budu si držet palce!

pondělí 18. dubna 2011

Zapísky z podpolja, aneb zápisky z podzemí


Asi bych nazval dnešní post názvem Dostojevskeho knížky, která charakterizuje můj přechod do ilegality, odpojení blogu... Nicméně dám si k tomu úplně "nadzemní" obrázek rozkvetlé aleje zplaněných třešní z Prokopáku, u kterých se teď během mých výběhu lidé líbají jako o život!

Přemýšlel jsem, jestli uzavřením blogu pro veřejnost přestanu úplně psát, ale pak jsem si řekl, že by to byla škoda.. Je to taková moje terapie, navíc, když vím, že to není úplně volné, tak si můžu psát "po svém"... Sice asi pro jistotu budu držet určitou fazónu, ale teď už bez obav.

V sobotu jsem v těch zmatcích odjel na Brdskou stezku. Říkal jsem si, jak se to to všechno, spolu s finišováním stavby podepíše na mém 50km pobíhání? Ale nakonec to byl těžkej "luxus". Sice jsem to uběhl výrazně hůře než loni (loni 4:40, letos těsně pod 5h), děti se mě několikrát ptaly, proč jsem běžel tak "pomalu"? :) Ale o čase to opravdu nebylo...

Teda měl jsem na začátku maličko cukání to "rozbalit" a běžet na čas, cítil jsem se, že je mi fajn, že by to možná šlo, ale potkal jsem na startu zase Martina, loni jsme běželi s čísly 106 a 107, letos já 42 a on 43. Koneckonců jsme za sebou v abecedě, [pro pořádek, Martin se jmenuje Hanusek:)] ... Hned jsem mu vyklopil, jak jsem po doběhu v cíli loni mystifikoval pořadatele, že jsme bratranci :). No a tak jsme zase běželi spolu.

Povídali si, já se ptal Martina na Silvu a hned jsme se domluvili, že poběžíme spolu. K tomu času. Martin měl docela fest krizi, ale i tak jsme doběhli OK, má můj velký obdiv, jak se s ní dokázal poprat a já se samozřejmě snažil, běžet s ním, užít si to, podpořit ho. Podpořit sebe!

Protože celou dobu říkám, že moje běhání o čase není a i když se ve mě maličko "závoďák" vzpouzel, tak jsem věděl, že poběžím s ním. I tak, nebo možná právě proto to byl skvělý "závod", ztratil jsem jen pár minut, 20-25? ale myslím, že jsem získal dobrého kamaráda a souputníka/rádce na Silvu. K tomu pocit, že fakt o čase to mé běhání úplně není.:)

Díky tomu tempu cca 6min/km (včetně občerstvovaček) jsem měl v cíli nejen skvělý pocit z běhu, ale i pocit, že bych dokázal běžet dál i jsem si dokázal představit, že těch dalších 35km. Uvidíme, bude to ale výzva, s pokorou v duši se na to těším.

Ted aspoň maličko jednu další důležitou i veselou příhodu. Podařilo se mi přesvědčit syna, že spolu poběžíme Run Nike Prague! Tak jsem pro jistotu hned vyplnil a zaplatil rezervaci (než si to rozmyslí) a vybrali jsme si trika a čísla. Zatímco u něj zvítězily různé popřehazované násobky tří, moje číslo bylo celkem jasné - 001234:). Honza zvolil heslo "may the force be with me", vědom si toho, že "sílu" bude rozhodně potřebovat, zatímco já se držím své oblíbené mantry "Je to v hlavě, je to v hlavě:)".

Málem s námi běžela i dcera, ovšem podmiňovala to vhodným startovním číslem. Jakým? Inu 90-60-90 :), které už bylo (pochopitelně) obsazené:(... A tak je vidět, jaké maličkosti rozhodují o budoucích běžcích-hobících:).

Tak ať se mi hezky běhá a píše z ilegality. 12:)

středa 13. dubna 2011

Od nobody k somebody a zase zpět:)

Je zajímavé, jak jsme výchovou vedení k tomu, abychom nějak vynikali.. Cílem je být "někdo", ale myslím si, že řada těch moudřejších, když toho dosáhnou, tak si uvědomí, že vlastně po "tom" vůbec netouží a že jejich hlavním cílem je být vlastně celkem obyčejný -- nobody -- a udržet si hlavně své štěstí a (raději skrytou) radost.

Jsem rád, že jsem si dokázal udržet podobný přístup ve své profesi a že stejného úhlu vidím, že je na čase se zde rozloučit a udělat dětem pá, pá...:)

Upřímně, o tomto kroku přemýšlím už delší dobu... Od samého počátku můj zápisníček plnil primárně úlohu mé motivace, reflexe, zážitků a vidění světa. Byl jsem vždy možná až příliš otevřený a možná i naivní:).. V dobách, kdy sem zabloudilo jen pár lidí to nevadilo, ale v poslední době jsem získal celkem správné přesvědčení, že je teď ten pravý okamžik uzavřít blog, nečekat na nějaký velký předěl (třeba případné ulovení mamuta) a prostě nechat ten můj běžecký příběh otevřený...:)

Sice mě stále baví běhat a pobíhat a psát o tom, stále se mi dějí vesele příběhy, ale ... - kamarád se mi smál, že primárně končím s psaním blogu, protože mi jej lidi hodně čtou, že to je stejný jako v Cimrmanovi, kdy si dotyčný koupil hospodu, ale vadilo mu, že mu do ní chodí lidi:)...

Milovníky šťastných konců můžu ubezpečit, že můj běžecký příběh bude určitě veselý a dobře dopadne.. tedy, jak jen to půjde, protože hlavní hrdina je neskutečný optimista a je rozhodnutý si život a běh užívat dokud to bude jen trochu možné ..:)

Těším se, až zase budu číst Vaše blogy a protože má každý odchod být vyvážen nějakým hezkým příchodem, tak vězte, že se objevila nová běžecká hvězda! Jmenuje se "Derivace", [je to dokonce její čistokrevné jméno (!)] Správné jméno pro matematického psa, který se jistě nenechá ničím deptat ani derivovat, bude dalším zdrojem radosti a veselých zážitků... Ona to sice ještě neví, ale bude milovat pobíhání se svým pánem, který ji, když bude unavená, rád poponese v batůžku!!!



Ať nám to radostně běhá a pobíhá.. 12:)!

PS. Určitě nechám ještě pár dní blog otevřený, než jej defitivne uzavřu, abych se s Vámi všemi hezky rozloučil a poděkoval za Vaši přízeň, byť to byl jeden z hlavních důvodů, proč končím:)

PPS. Chtěl jsem sice původně udělat nejaké shrnutí, ale protože věřím, že můj pobíhací příběh zdaleka nekončí, tak to nebudu dělat...

pondělí 11. dubna 2011

Konečně zase "na boso" s FF!



Na úvod bych jen pro pořádek dodal, že se nevezu úplně na současné popularitě knihy "Zrození k běhu" ani na následném útoku na prodejce minimalistických bot [Obojí jsem prodělal s předstihem už dříve:)]. Loni jsem si na radu Fabia koupil Vibramy Five Fingers (FF) a začal s nimi postupně běhat relaxační běhy.. Moc se mi to líbilo, ale samozřejmě jsem se bál, abych se díky nějakému svému nadšení nezranil nebo si neublížil. Prostě postupně, pomalinku. Mám se rád, že..:)

Navíc Miloš v mém případě [=lama] doporučoval opravdu opatrnost a pozvolný přechod. Takže loni jsem s nimi naběhal asi lehce mezi 100-150km a letos jsem čekal, až se oteplí a až budu mít po 1/2 PIMu. Dokonce jsem si říkal, že příští týden mám Brdskou stezku a tak že bych měl ještě počkat. Ale pak ve mne zvítězil ten nadšenec. No a co. Tak holt budu mít horší čas na Brdské, protože budu mít namožená lýtka. Copak jsem závoďák?:)

A tak jsem v neděli už nevydržel, nasadil FF a dopoledne vyběhl do sluncem prozářeného Prokopáku. Říkal jsem si, poběžíš opatrně, jen 5km, lehoučce, pijánko, mazurka.. No jo, ale ve finále mě to (celkem podle očekávání) zase pohltilo. Kolem jaro v plném proudu, rozkvetlé keře, ale běžet téměř bosky mezi rozkvetlými koberci podléšek a kakostu? Nemá absolutně chybu..



Ale i jinak to byl příjemný zážitkový den. Na svém bosoběhacím okruhu jsem uviděl skupinku běžců [řada z nich měla tričko s nápisem "Stodůlky" -- zřejmě dobrý oddíl:)] a jak jsem je doběhl a chvilku než jsem je přeběhl, tak jsem vlastně byl součástí skupinového běhu! Aby toho nebylo málo, o chvíli později mě sledoval a komentoval jiný běžec, kterého jsem doběhl. Byl to anglicky mluvící všeználek, který mi hned začal udělovat rady, že běhám moc krátkými kroky, že delší krok a pevné boty mi zrychlí čas. No nevím, já patrně díky FF jsem v loňském roce výrazně zkrátil krok a zrychlil své běhání. Nechal jsem ho vymluvit a běžel svými kratšími drobnějšími krůčky, on běžel dlouhými skoky, nicméně při svém pohodovém ťapání (ala terénní slepice) , navzdory jeho úsilí, jsem ho lehce při svém tempu nechal za sebou a běžel domů.

No jo, jenže při těch všech setkáních a pobíhání se z plánovaných úvodních (=opatrných) 5km nakonec stalo 11.5, které jsem ale i s pomalejším vyklusem zaběhl přesně za 1:01, což na můj relaxační běh je pěkně svižně tempo. Zase jsem se neudržel, ale co, užil jsem si FF, snad mě to v sobotu na Brdské moc nevytrestá..

Držte mi palce, 12:)

PS. Pro váhající, určitě má cenu zkusit, já jsem mimo jiné zjistil, že se mi patrně za rok zmenšila noha! Asi díky FF, mám asi víc klenutou nohu, původní 43 u FF bych teď v pohodě mohl mít 42. Až budu obměňovat či si dělat radost, půjdu určitě do menší boty.

PPS. Miloš taky změnil náhled na FF a tak podle všeho v nich budu "moci" běhat častěji a i třeba delší trasy. Ale tady fakt pozvolně, žádný maratony hned.. Tedy budu na to myslet, ale raději nic neslibuju.

čtvrtek 7. dubna 2011

Je jaro!


Asi taky kolem vnímáte to obecné "opojení" jarem. Podle všeho to má téměř devastující účinky na mužskou populaci. Nejen, že ženy a dívky odloží neforemné svetry a kabáty, aby daly vyniknout ladným křivkám svého těla -- a tím pádem zvýšily úrazovost nejen na vozovkách, ale i u běžců pobíhajících kolem :)... Ale také se vynoří vždy několik nadšených propagátorů jara. Zrovna včera v narvaném metru mi do ucha jeden mladý muž vehementně líčil krásu rozkvetlých stromů, že i mně, "hluchému" zvonilo v uších ještě večer... Při jeho slovech o stromech "oděných do nesmělých kvítků, jak mladičká nevěsta z dávných časů" ... :) :) .. jsem si okamžitě vzpomněl na svého oblíbeného Stephena Leacocka (kanadské žertíky a literární poklesky), kde tento jarní jazyk je zachycen také mistrně .. cituji.. jak se ten "pupeneček krásně rozpunenečkovává.." :). Naštěstí/naneštěstí jsem musel z metra vystoupit a tak jsem minul další květnaté a pučící věty, kterými se patrně snažil zaujmout nějakou svoji "nesmělým jarem vonící lásku":). Prostě jedinečný důkaz, jak blbneme:)

Ráno se probouzím, poznamenán touto jarní příhodou a jak brzo ráno vybíhám, najednou mě napadne, že bych nemusel mít kšiltovku, ale že si dám na hlavu takový přetahovací šátek, no však víte, co myslím. Pro diváky černobílých televizorů dodávám, že je v barvě šmolkově modré, s nenápadnými bílými květy, k tomu barevně ladící úzké elastické kalhoty ke kolenům, modré pružně tričko s dlouhými rukávy.:). Umělecký dojem 9.8. K tomu ta pravá jarní ranní scenérie... drobný mlžný opar, který dává tušit, že v noci sice bylo chladněji, ale že za malý okamžik se ta opona z šedých plátků zvedne a sluníčko opatrně vystoupá nad koruny stromů... Romantika -- no jaxvinja:)

A jak si v tom poetickém ránu běžím do strmějšího kopce od Hlubočep, tak zaslechnu za sebou následující rozhovor... "Koukej ty vole, jak to tak ženská valí do toho krpálu!"... "My ji snad nepředjedeme" .. "Že se nebojí takhle po ránu?"... "Nebo možná běží tak rychle, protože se bojí" :)...

Nechal jsem tomu jenom malou chvilku a pak jsem se otočil a řekl jim, že každá normální ženská ví, že úchylové ráno spí:), že se jich vůbec nebojím a navíc i když se jim líbí můj zadek, tak jsem chlap:)!!

Jen nevím jestli to byl jen mlhavý opar nebo nezaměnitelná hravost mého běhu:) spolu s šátkem ladícím s mým outfitem, který je zmátl... Ale asi to bylo samo jaro!!! :)

Jaru a veselému běhání zdar! 12:)

pondělí 4. dubna 2011

Nerouhat se! :)


Tohle pravidlo si říkám stále, skoro furt. Asi naší největší chybou je, že zapomínáme na věci dobré, nevážíme si jich a abych dodal dle své babičky - hloupě se rouháme. Pořád si to připomínám, ale přesto na to taky občas zapomenu. Ted si k tomu "pro jistotu" dodávám, že tento týden je takový hodně divoký, že příští týden bude určitě lepší:) -- taková pitomost! Na to mi moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko okamžitě odpovídá, že s touhle mantrou se už se mnou seznámila:) a že ji překvapuje, že v to dokážu věřit tak dlouho, vždyť už ji to říkám asi 21 let:).

No, ale já pevně věřím, že opravdové zmatky budou trvat jen omezenou dobu, do konce května se přestehuju a hlavně, zase začínám po 1/2 PIMu běhat -- opět absolutně pro radost:), za 14 dní Brdská..

K tomu rouhání. Teď to právě ze mě nějak hloupě vypadlo, jako bych neměl z běhání radost, jakoby ten sobotní závod byl jen pro zlost... Kus 1/2 PIMu jsem totiž absolvoval tak nějak "mrtvě", jako bych jej vůbec neběžel rád. Dneska čtu Leonu, komentáře k PIMu a opět sleduju, "ty spojené vesmíry".. Vnímám takové to "otrávení"nebo neradost z 1/2 PIMu, že by konec potěšení z muziky, bubnů a lidí kolem? Houbec! Rouháme se!!!!!

U mě je to jasný. Asi jsem se těšil a upnul na to, že přijede Milan K.rálik (= alias Kůtek) a s ním poběžím jako o "závod" abych pomohl k lepšímu času a budeme si po cestě povídat, prostě takové radostné závodění. No a on si mizera onemocní! A tak jsem fakt velký kus 1/2 PIMu proběhl tak na své poměry ne moc šťastné, asi jako zombie:). Tak do 10/11 km to sice vypadalo, že bych mohl zaběhnout k 1:30, pak jsem chvíli běžel i s hloučkem kolem vodičů, ale pak jsem zjistil, že bych musel asi hluboko "hrabat", abych se s nima udržel a nechtělo se mi.

Nějak jsem v duchu počítal, za kolik se dostanu do cíle i když jen "půjdu", v tom mě na 16-17km doběhl Petr (alias 1bubobubo). Hned jsem pookřál a začal si s ním povídat. No povídat:), já byl takovej natěšenej, že to byl spíš takový vodopád slov a příběhů z mé strany, hned jsem se nabídl, že i zrychlím, i když jsem toho měl sám dost, protože vím, že Petr je závoďák.. A jak jsem tak do něj hustil svoje různé veselé příběhy, tak minul 18-19 km a já najednou zjistil na 20km, že něco vykládám nejakýmu úplně cizímu "člověkovi". Taková ostuda..:)

A tak abych to zamaskoval jsem se snažil trochu přidat a už jsem byl v cíli, nakonec i snad o něco lepší čas než loni. Ale k tomu rouhání... Hned se za tepla omlouvám, aby mě za to nestihl nějaký trest! Vždyť jsem hned v cíli poznal, že to byla fajn akce (navíc spojena se schůzkou BŠMŠ) ! Prostě bylo to skvělé, překonal jsem počáteční nechuť až odpor k závodění, celkem horké počasí a nakonec i sprintoval do cíle:)!

Takže z mého "dívčího" váhání jo/ne/jo/ne..:) nakonec bylo velmi hezké ANO! Pokud jsou ty "závody" rozumně naředěné, tak i nezavodnik jako já může zazávodit i radostně. Jen je potřeba si to uvědomit a potěšit se z toho!!!! Ten můj čas má taky samé pěkné číslice a je to celkově moc hezké číslo, poradi 412, 4-12 (!) takže radost i z každého numera:). 1:32:42 reálný čas byl sice Milošem komentován, že jsem bačkora, neboť jsem měl jít na 1:28. Ale to je Miloš:).

Nevím v jaké metrické soustavě těch 1:28 měřil, ale to není podstatné. Podstatné je radovat se ze života a blbě se nerouhat!

12:)