neděle 23. června 2019

Jáchyme... hoď ho do stroje (času), aneb jednou nohou v kufru na WSER 100!:)

Tradiční "taháky", na hranici povoleného dopingu:)
Je to trochu jako stroj času... připravuji se na Western States a vybavují se mi různé okamžiky z roku 2014... Chystám se do "progresivní" Kalifornie a vnímám své socialistické mládí v úplně jiném kontextu:). Svoje kdysi "vtipné":) poznámky, že jsem "duší žena":) ... a různé promluvy, kdy té "ženě" v "sobě" na férovku říkám, že je kráva... protože sebou zase někde flákla, nebo si něco zapomněla na stanici... abych ji v závěru silně povzbuzoval slovy "Jani vydrž"! ..... .... Tak na tyhle vtípky a vůbec všechno musím zapomenout, přeci jen odlétám zase do země, kde nejen jako v SSSR zítra znamená již včera, ale kde (obzvlášť v Kalifornii) biologie a fyzika už dávno neplatí:). Ovšem já jsem poučen a zocelen svoji bipolárním výchovou -- Vzpomínám, když v první třídě na můj dotaz "Tatínku, jsou ti sověti opravdu nejlepší?"  Jsem dostal první jasnou a výchovnou odpověď ... "Rusové jsou hajzlové a jsou úplně v prd*eli, ale ve škole se to nesmí říkat!":)

Připravené malé dropbags na 4 stanice a dres od Pavla!
Teď v posledních cca deseti dnech jsem podle pokynů mojí trenérky Míši už jen tak poklusával, většinu času jsem věnoval buď mentální připravě, nebo dodělávání restů, abych byl připraven se aspoň den před odletem zavřít do svojí bubliny a soustředit se nejen na závod, ale i na náročnou logistiku. No posuďte sami, jak jsem si to naplánoval... [i když tady se hodí takový křesťanský vtípek: -- Pokud chcete Boha pobavit, řekněte mu o svých plánech:)!]

Odlétám ve čvtrtek 27.6, přes Amsterdam, (pozor) Salt Lake City do Reno. Tam beru auto, přejíždím co nejblíž ke startu do Truckee CA , 96161 (všimněte si toho krásného zip kódu), trochu pospím, v pátek vyrazím na start, zaregistrovat se, dát si drop-bagy... poslechnout briefing a zase spát, protože v sobotu kolem 4h ráno musím už být na startu a v 5 vybíháme...

Auto si nechávám ve Squaw Valley, musím se domluvit s pořadateli, abych se v neděli dostal z cíle zpátky na start -- ke svému autu a do hotelu. Žádné velké poflakování:), protože mi v pondělí letí letadlo z Reno v 10:00 domů a bylo by dobré být na letišti tak kolem osmé ráno nejpozději.

Pravda -- moje logistika je posunutá hodně na maximum, není to sice jako u první registrace na Rondu, kdy jsem přijel do Ordina cca dvacet minut před uzavřením registrace a nechal stát auto na blikačkách na kruhovém objezdu, ale je to blízko:). Je to tím, že jinak bych fakt nestíhal svoje povinnosti v Čechách a jednak moji dobří kamarádi zlomyslně říkají, že by mě to potom tolik netěšilo:).

Nicméně v rámci mojí tradiční přípravy už jsem si udělal svoje pacing charts.. tedy rozvrhy mých průměrných mezičasů, mám i udělaný profil trati pro WSER, tady jsem musel zapojit veškeré svoje grafické znalosti, protože oficiální profil počítá s tím, že se běží z východu na západ, tedy zprava doleva.. a to já neumím!! Tak jsem si to převrátil, upravil odmazal trochu stínování, aby se mi vešly moje poznámky, mezičasy na 27 hodin (modře) a cut-off (30 hodin, červeně)... A je to tady! Výroba mých taháků, mezičasů a koukání do profilu -- Je to jednak můj pravidelný rituál a jednak mi to pomádá se trochu víc seznámit s tratí, ještě než na ni vyběhnu... I když tady bych si mohl hodně pamatovat, tedy do Cal2 (=Peachstone, cca 100km), kde jsem to minule, asi i předčasně ukončil.

Vzpomínám si, že v jednom z rozhovorů velká Ann Trason, zmiňovala své první dva pokusy (oba DNF) na WSER. Při druhé účasti prý řekla na stanici, že je úplně hotová, že zvrací posledních 20 mil a oni jí beze slova přestřihli pásku na ruce a vyřadili ze závodu. Prý tehdy netušila, že to není tak řídký jev -- zvracet delší dobu na ultra:). Upřímně, já to před lety taky nevěděl:)... a fakt mě to tehdy rozhodilo. Teď už jsem pevně rozhodnutý s tím bojovat nejen uvnitř, ale i na venek a na stanici -- i kdybych zvracel hned před pořadateli -- na otázku, jak mi je odpovídat ... "I've been better, I've been worse"... [Bylo mi líp, bylo mi i hůř]:), je to skvělá odpověď, lhát se nemá, ale zase je potřeba myslet trochu pozitivně a pokud možno prezentovat současnou situaci v tom nejlepším světle.

Neoprénové návleky na pivo - inovace č.1:)
Jedno je jasný, budu se snažit dělat, co půjde, abych se nejen zdárně dostal do cíle, ale i se přemístil 100 mil zpátky k autu, přejel do hotelu a další den se dostal včas na letiště a do Prahy:). Protože, jak si neustále opakuji, ultra závod pro mě končí, až když jsem ve sprše doma:).
Jsem teď sám sobě posádkou a spoluběžcem, proto jsem v posledních dnech pilně chodil v tričku Western States s nápisem "Crew" na zádech, abych si zvykal:) a zajištění stanic jsem posunul zase o kousek výš. Koupil jsem si neoprenové návleky na plechovky od piva, aby se opravdu bylo na co těšit na občerstvovačku:). Mám zvolené čtyři klíčové stanice, kde budu mít věci na doplnění a hlavně pivo (plus dvě piva budou čekat v cíli)! Jsou to Robinson flat (25 míle), Devil's thumb (48), Foresthill (62) a Green gate (80).

 A protože musím myslet neustále dopředu, abych stíhal další termíny, tak jsem ještě včera v deštivý den dokončil "trail work" [tedy dobrovolnické práce] v údolí (8h celkem) pro poslední závod - Wasatch front 100. Deri jsem měl s sebou, byla nadšená, unavená a mokrá (neustále jsem z nás ometal klišťata), ale i moje oblíbená kozí stezka na vrstevnici u Holyně, která téměř úplně zarostla... už je zase krásně průchozí a běhatelná.  Tady se ukázalo -- a tady se pohled může lišit -- že moje vazby na rodinné hodnoty (nebo srabáctví) jsou velmi silné.:).... Představte si -- 22.6 -- v mezinárodní den "Bez kalhotek" (!) já odmítl v prvních paprscích slunce po lehkém dešti pomoc při prostříhávání stezky od jedné starší dorostenky:), dokonce jsem zapřel druhé nůžky a upozorňoval na nebezpečná klíšťata kolem:).


 Na těchto cca 50 metrech... najděte hodinu rozdílů:).

Snad i taková maličkost pomůže k morálnímu zocelení a k úspěšnému dokončení.:)  
Děkuji vám všem za podporu! Vybíháme v sobotu, 29.6 v 5h ráno místního času, tedy ve 14:00 našeho. V cíli musím být do neděle 30.6 do 11h (tradiční 30h limit), tedy do 8 večer tady.

Pokud se ptáte na sledování, mělo by být na https://www.wser.org/, mám číslo 198, kdyby to nebylo jasné z obrázků.

 
(někdy bylo potřeba 2-3 "průchody", ale stálo to za to)

Všemu zdar! Našim snům, našemu úsilí... zdar! Ultra.. zvlášť!
Ať žije WSER 2019!!
12:)

neděle 9. června 2019

Klid...Jedno je jisté, určitě se něco pos*re, aneb 20 dní do kontaktu:)

Zbývají v podstatě poslední dva týdny tréninku před mojí první stomílovkou, WSER a teď začíná další relativně těžká, i když skrytá fáze. Western States pro ultras totiž znamená asi tolik jako pro maratonce Boston -- i když sám bych řekl, že výrazně víc, protože dostat se na Boston i teď není zase tak komplikované, stačí uběhnout rozumně maraton ve své věkové kategorii, [stáří nám v tomto směru výrazně pomáhá:)] a jste tam... Pro význam WS mluví velmi malé množství lidí na trati, takže člověk musí být buď světová špička, nebo mít neskutečnou kliku... a nebo si to "vysedět" kvalifikacemi po řadu let, než se na nás usměje štěstí v loterii.


Moje "Afrika":) je nedaleko, všude kolem se dá zachraňovat
A proto účast na WSER způsobuje neskutečný "hype", nebo jak bychom řekli mezinárodně -- excitaci všech závodníků i jejich týmů... Každý by to chtěl uběhnout co nejlépe, a proto začíná tlačit na pilu nejen od začátku závodu, ale dokonce ještě před závodem svoje úsilí neúnosně stupňuje a posunuje o úroveň výš...:). I když jsem v tomto směru velmi obezřetný:), přesto jsem se v minulém týdnu málem dostal do podobné pasti. Hodně práce, komplikované zařizování i doma, málo spánku... a najednou člověk cítí, že trénink síly ubírá, místo aby je přidával. Moje strategie:) v takové chvíli je -- opravdu dodržet odpočinek a těsně před závody se vykašlat na tempo, koukat na hodinky jen sporadicky a snažit se zase poslouchat svoje tělo a opakovat si, že musím běžet konzistentně, raději velmi opatrně na začátku... protože, když zbydou síly, dá se na WS v posledních dvaceti mílích velmi slušně běžet. Tolik moje teoretická příprava:).

Jak by v této chvíli dopověděl Běžící Stín... "Kecy, prdy, osuška:). Jedno je jisté, určitě se něco pos*re:)... a člověk s tím nějak dopředu musí počítat, pokud to jde", jak si říkám ve svém mottu: "Hlavně se z toho... ani ze sebe.. nepo..tento!:)

Nejlepší jsou reakce kolemjdoucích, kdy cítí, že by se měli "zapojit"
Na druhou stranu mě ještě čekají dva týdny tréninku, včetně mých "oblíbených" výběhů ve spodní části Prokopského údolí. Mám to naplánované na úterý a tak bohužel nebudu mít tolik šancí sbírat po cestě vzhůru amatérské cyklisty se slovy bývalých sportovních komentátorů "...nečekaně se do čela peletonu dostava Suchoručenko (Olaf Ludvig), král horských etap a odsuzuje zbytek zavodníků do role diváků. V prudkém kopci nasazuje těžký převod a během chvíle se dostává do zničujícího trháku, který možná povede k dalšímu etapovému vítězství.." :)
Ten kopec je pro mě skvělým příkladem "love-hate relationship", tedy kombinací lásky a nenávisti, kdy na jedné straně ten trénink nesnáším, ale zároveň mi to pomáhá si uvědomit svoji "jinakost" a determinaci k dokončení závodů.:)

Moje číslo na WS je skutečným (numerologickým) polaskáním na duši. Mělo by mi pomoci minimálně jako dobrá posádka a moudrý a zkušený spoluběžec (pacer).
Posuďte sami:
            198
198 =   1+9+8 = 18
18   =   1+8     =   9
Naprosto nekompromisní numerologická pecka:).  Podle klasické numerologie číslo 198 reprezentuje, přijetí života, jaký je... Je znamením nezávislosti, soběstačnosti a tendence dělat věci, jak uzná za vhodné. Co víc si přát na závod, který je legendární, kde sám sobě budu posádkou i spoluběžcem?

Do posledních dvou týdnů proto hledím s opatrným optimismem. Teď už to nezachráním nějakými šílenými objemy nebo úsilím. Teď je potřeba udělat inventuru toho co je "na skladě" a s tím se snažit udělat maximum.
Jak říkala moje (tolik zde citovaná) bavorská teta: "Hlavně klid!! ... Nejhorší je smrt z rozděšení!!":)

Všemu zdar! Ultra zvlášť!
12:)

pondělí 3. června 2019

Duší pionýr, aneb vždy připraven -- tedy 27 dní do prvního kontaktu:)

Prostříháváme s Deri.. Druhý průchod:)
Pilně si držím pozici "teflon":), tedy nenechat se ničím a nikým vykolejit... snažit se pravidelně naběhat co mám.. a pokud to nejde, aplikuji Babicův postup: „Dejte tam limetku, když nemáte limetku, dejte citron a když nemáte citron, nedávejte tam nic.“:).
Tedy když stíhám a "jde to", tak se snažím běhat podle pokynů Míši, ale někdy místo 15 výběhů místního kopce stihnu jen 7.. a někdy jsem rád, že doběhnu aspoň do práce:)...

Otázky typu... "Pořád běháš?" ... Hodnotím stejně jako primář Chocholoušek..."Vás nepotěším, stále kvoče, stále kvoče..:)... Naopak, i já umím "rozdírat" rány a "nasírat" provokatéry:). Asi nejlepší jsou odpovědi: "Nic moc, tak tak se držím nad 500km měsíčně"...."Už mi to tolik nejde, teď o víkendu v sobotu jsem běžel sotva 70km a v neděli jsem byl unavenej už po 15 km...Holt stáří!":)


Ale co je důležité, splnil jsem si "trail-work requirements" ... Tedy požadavek osmi hodin dobrovolnických prací pro Western States. Tak akorát včas, protože termín byl do 1.6. Opět se ukázalo, že PokémonGo je jedna z mých nejdůležitějších běžeckých aplikací.:). Rozhodl jsem se totiž opět pro stylovou variantu "odpracovat" si hodiny na trail-work ve svém údolí, ještě v předjaří se mi při běhu do práce podařilo si domluvit s lidmi z pražského magistrátu dobrovolnickou práci... Tradičně prostříhám některé stezky, značení chráněných území a zkontroluji informační tabule naučných stezek v přilehlých končinách.

V téhle chvíli se ukázala skrytá síla pokémonní aplikace. Totiž všechny informační tabule v údolí jsou v pokémonech buď zastávky (pokéstopy), nebo bojová místa (gymy), podobně je to se značením cedulí chráněného území. A tak jsem vzal občas batoh, zahradnické nůžky, pytlík na odpadky, ředidlo, případně Deri nebo spoluběžce:) a vyrazil do terénu. Měl bych být otrlý, ale vždycky mě vytočí, když prostříhávám hustě zarostlou cestu/stezku a bezohledně se v ní objeví "cyklista" a já musím uskočit do keřů, on málem přejede mého psa... aniž by zaregistroval, že to prostříhám i pro takového pič*se, jako je on:). Několik sprostých slov na to padlo, nedržel jsem to v sobě.

Důležité je, že mám splněny dobrovolnické práce jak na Western States, tak i na Vermont. Míša mě hlídá:), abych v té přemíře práce a termínů nezapomínal běhat a připravovat se... V pátek jsem doháněl výpadek tréninku po očkování (ještě spalničky příští týden a jsem připraven) a při odpolední dvojsměrce mě všechno bolelo, z práce jsem vybíhal krokem "postřelená laň", kličkoval mezi turisty a výkopy ve Vodičkově a v Lazarské.

Měl jsem neskutečný pocit, že už to musím zatočit k Národní, sednout na metro a dojet domů:). Ale jak mi neustále opakoval Běžící Stín -- "Ultra se rodí v unaveném těla na unavených nohách", tak jsem to na nábřeží dostal na práh rozumné bolesti. Už jsem se  cítil, podobně jako když se v Leadville na "Fish hatchery" vracím do zavodu, potom, co mi spálili ponožky a zalepili hluboké puchýře tejpovací páskou:). Druhý den místo delšího běhu v údolí nakonec aplikuji "běh s něčím"... a přenáším 2T dat nejrychlejším způsobem k době do práce.. tedy na SSD disku v batůžku:). Na zpáteční cestě se ještě stačím domluvit s Lubošem, který mi od Vyšehradu dělá domů doprovod na koloběžce... Prostě, až se bude známkovat "běžecká logistika", tak si věřím na reprezentaci:).

Zatímco Kanta udivovalo hvězdné nebe nad ním a jeho mravní zákony, tak já jsem překvapen, kde se ve mně bere to úsilí a odhodlání, když (a to si přiznejme na rovinu) v podstatě běhám tužku:).

Všemu zdar! Našemu úsilí, našim snům.. zdar! Ultra zvlášť!
12:)


PS. Mám z týdne skvělý (cringe) zážitek s Američankou na nábřeží. #MístníKultura  #ToiToi #PražskéPověsti #UrbanLegend. Ale pro jistotu to sem nebudu dávat. Jen abych si pamatoval a sám se mohl pobavit...
PPS. Mám nádherné číslo na Western States... ale o tom zase až jindy:)