Duší pionýr, aneb vždy připraven -- tedy 27 dní do prvního kontaktu:)

Prostříháváme s Deri.. Druhý průchod:)

Pilně si držím pozici "teflon":), tedy nenechat se ničím a nikým vykolejit... snažit se pravidelně naběhat co mám.. a pokud to nejde, aplikuji Babicův postup: „Dejte tam limetku, když nemáte limetku, dejte citron a když nemáte citron, nedávejte tam nic.“:).
Tedy když stíhám a "jde to", tak se snažím běhat podle pokynů Míši, ale někdy místo 15 výběhů místního kopce stihnu jen 7.. a někdy jsem rád, že doběhnu aspoň do práce:)...

Otázky typu... "Pořád běháš?" ... Hodnotím stejně jako primář Chocholoušek..."Vás nepotěším, stále kvoče, stále kvoče..:)... Naopak, i já umím "rozdírat" rány a "nasírat" provokatéry:). Asi nejlepší jsou odpovědi: "Nic moc, tak tak se držím nad 500km měsíčně"...."Už mi to tolik nejde, teď o víkendu v sobotu jsem běžel sotva 70km a v neděli jsem byl unavenej už po 15 km...Holt stáří!":)

Ale co je důležité, splnil jsem si "trail-work requirements" ... Tedy požadavek osmi hodin dobrovolnických prací pro Western States. Tak akorát včas, protože termín byl do 1.6. Opět se ukázalo, že PokémonGo je jedna z mých nejdůležitějších běžeckých aplikací.:). Rozhodl jsem se totiž opět pro stylovou variantu "odpracovat" si hodiny na trail-work ve svém údolí, ještě v předjaří se mi při běhu do práce podařilo si domluvit s lidmi z pražského magistrátu dobrovolnickou práci... Tradičně prostříhám některé stezky, značení chráněných území a zkontroluji informační tabule naučných stezek v přilehlých končinách.

V téhle chvíli se ukázala skrytá síla pokémonní aplikace. Totiž všechny informační tabule v údolí jsou v pokémonech buď zastávky (pokéstopy), nebo bojová místa (gymy), podobně je to se značením cedulí chráněného území. A tak jsem vzal občas batoh, zahradnické nůžky, pytlík na odpadky, ředidlo, případně Deri nebo spoluběžce:) a vyrazil do terénu. Měl bych být otrlý, ale vždycky mě vytočí, když prostříhávám hustě zarostlou cestu/stezku a bezohledně se v ní objeví "cyklista" a já musím uskočit do keřů, on málem přejede mého psa... aniž by zaregistroval, že to prostříhám i pro takového pič*se, jako je on:). Několik sprostých slov na to padlo, nedržel jsem to v sobě.

Důležité je, že mám splněny dobrovolnické práce jak na Western States, tak i na Vermont. Míša mě hlídá:), abych v té přemíře práce a termínů nezapomínal běhat a připravovat se... V pátek jsem doháněl výpadek tréninku po očkování (ještě spalničky příští týden a jsem připraven) a při odpolední dvojsměrce mě všechno bolelo, z práce jsem vybíhal krokem "postřelená laň", kličkoval mezi turisty a výkopy ve Vodičkově a v Lazarské.

Měl jsem neskutečný pocit, že už to musím zatočit k Národní, sednout na metro a dojet domů:). Ale jak mi neustále opakoval Běžící Stín -- "Ultra se rodí v unaveném těla na unavených nohách", tak jsem to na nábřeží dostal na práh rozumné bolesti. Už jsem se  cítil, podobně jako když se v Leadville na "Fish hatchery" vracím do zavodu, potom, co mi spálili ponožky a zalepili hluboké puchýře tejpovací páskou:). Druhý den místo delšího běhu v údolí nakonec aplikuji "běh s něčím"... a přenáším 2T dat nejrychlejším způsobem k době do práce.. tedy na SSD disku v batůžku:). Na zpáteční cestě se ještě stačím domluvit s Lubošem, který mi od Vyšehradu dělá domů doprovod na koloběžce... Prostě, až se bude známkovat "běžecká logistika", tak si věřím na reprezentaci:).

Zatímco Kanta udivovalo hvězdné nebe nad ním a jeho mravní zákony, tak já jsem překvapen, kde se ve mně bere to úsilí a odhodlání, když (a to si přiznejme na rovinu) v podstatě běhám tužku:).

Všemu zdar! Našemu úsilí, našim snům.. zdar! Ultra zvlášť!
12:)


PS. Mám z týdne skvělý (cringe) zážitek s Američankou na nábřeží. #MístníKultura  #ToiToi #PražskéPověsti #UrbanLegend. Ale pro jistotu to sem nebudu dávat. Jen abych si pamatoval a sám se mohl pobavit...
PPS. Mám nádherné číslo na Western States... ale o tom zase až jindy:)