neděle 27. prosince 2020

Adventní čas, svátek světel, covid a POP, jak se to rýmuje:)

 Zatímco vrcholil boj o trička:) ... ano ano... v kilometrech vyhrál RID s naprosto číselnou lahůdkou 1111.1 km, tak já jsem byl třetí se ztrátou cca 4 km na druhé místo. Tady se ukázalo, že nejsem úplný závoďák, neoblékl jsem večer boty a neoběhl park.

Naopak jsem se radoval ze 3.místa, taková krásná číselná lahůdka... 12 končí na 3. místě, navíc potřeba dodat, že číselný součet mého data narození je 3 a trojka je numerologicky velmi silné a dobré číslo:).

Ve zbytku adventních dní jsem se snažil po vzoru Maxipsa Fíka být mistr světa v běhu někam, s něčím, někým a pro něco... Když bylo nejhůř, tak mě syn vyslal ven, ať aspoň chytám pokémony a neběhám zbytečně. 

13.12 (čertovský tucet) jsme s Míšou M. kontrolovali trať Trailové závisti. Jasně, konec roku je šílený, nevím, kam dřív skočit, měl bych sedět na zadku doma a pracovat..., ale kontrola trati.. alespoň trochu pomoci skvělým organizátorům... to je něco jako základní kámen do dobré běžecké karmy:). Navíc moje úloha, nosiče mouky a fáborků je naprosto nezastupitelná, protože MM má svých 40kg i s postelí a v mokrém oblečení:)... takže extra zátěž na značené trati je v jejím případě podobná, jako kdybych já běžel s 20 kg činkou:). 

Tentokrát vybíháme dřív a tak se do prostoru cíle dostáváme před první ženou. Lstivě... ze zadu.. v posledních 30 metrech zaútočím a předběhnu MM., mistryni ČR v ultra trailu...:)... Okamžitě to nahlas komentuji: "A jako první v kategorii žen, v kategorie transgender žena, pohlaví 79, (=žena duší), probíhá cílem 12Honza:)... Neskutečné pocity, nezaujatý pozorovatel by si řekl, jak málo stačí k dětské (a stařecké) radosti, že..:)

Ale i zbytek prosince prožívám (navzdory omezením) co nejvíc s kamarády... I velký P.Válek zavítal do Prokopského údolí a tak mu mohu ukázat pár km zajímavých cest a cestiček. S Lubošem na koloběžce se tradičně snažíme zachraňovat kde co, ale oba víme, že vlastně zachraňujeme sami sebe:). Před koncem Chanuky, svátku světel, se vydávám navštívit Sama S. v jeho práci v Čakovicích a běžím odsud domů do Stodůlek.  

Na Malé Straně, při cestě kolem úřadu vlády se ve mně probudí rebel. Stojí tam chlápek s rouškou a s cedulkou kolem krku o protestní hladovce ohledně šílených opatření strany a vlády... kolem hafo policistů, já bez roušky zastavuji, chlápka přátesky obejmu a poplácám. Nahlas vyjadřuji souhlas a potom co mi hlasivky stačí zakřičím (se zaťatou pěstí) k úřadu vlády... "Jsou to hajzlové! Využívají situace, aby zničili podnikatele, státní finance a nám sebrali svobodu! Ale my se nedáme! My jim to spočítáme!" ... významně jsem se podíval na policisty.. a dokřičel svůj protest..."a jejich pohůnkům taky!"... a než se rozkoukali tak jsem běžel dál. Musím říci, že až nahoru do Stodůlek se mi běželo opravdu lehce.:)

"Pátý advent" je už posledních 8-9 let ve znamení POPu, Partyzánského Oběhu Prahy, který byl letos opravdu partyzánský. PES na stupni 5, venku (mimo rodinu) oficiálně jen po dvojicích:).. Navíc otec zakladatel Martin Veverka Pražský se vracel ze svého angažmá na britských ostrovech. My, co známe Veverkovic historky, kdy přešli přes most, který po chvíli strhla voda, prošli údolím těsně než ho zasypala lavina... tak nejsme překvapeni tím, že Martin přijíždí do Čech posledním letadlem, než je VB uzavřena do izolace...:).

Původně jsem si myslel, že "pětipes" odradí všechny běžce a my to poběžíme ve 2-3 abychom udrželi kontinuitu, ale opak byl pravdou. Napřiklad moje dcera B., která normálně nemá velké nadšení pro "hromadné akce" prohlásila, že jako správná rebelka s námi poběží... i kdyby to mělo být jen pár km... A tak se nakonec scházíme 27.12 tradičně na parkovišti u Hamru v relativně silném počtu a po cestě nabíráme další partyzány, kteří se postupně odpojují. Snažím se dávat rady typu, když uvidíte, že nás někdo počítá rozdělte se do dvojic... případně jako matematik pro policisty navrhuji převod do dvojkové soustavy:). Jasně silně chybí závěrečná hospoda, ale ten pocit sounáležitosti je silný... třeba kousek od Dívčích hradů mi volá severomoravská sekce:) a tak aspoň na dálku se všichni pozdravíme a nadáváme na chaotická opatření.

Při běhu, "vnímavý" jedinec mého typu:) s potěšením zjišťuje jiné zvyky v jiných krajích... Například, když zhruba v polovině POPu Pavel B. navrhuje pauzu na namazání bradavek... tak se opatrně ptám, které běžkyni pomáhám já..:)

Prostě... POP byl tradičně naprosto skvělý... Počasí trať, lidi kolem. Různě jsme se rozpojovali, spojovali, chyběla závěrečná hospoda na Hamru.. sice jsem si předsevzal, že budu málo mluvit a nechám povídat víc všechny kolem sebe... Ale, "zakázat" 12Honzovi vyprávět je stejné, jako byste zakázali Casanovovi... No ale to je blbý příklad:)...  

Adventní a vánoční čas patří i reflexi, vzpomínkám... a tak při svých proběhnutí přes Řeporyje musím vzpomenout na Petra Novotného.. [Potlačím do pozadí eskapády jeho syna] a vzpomínám na jeho působení s Fešáky, na jeho texty, na jeho (pro mě) nezapomenutelné historky z koncertů.

Dovolím si v téhle pohnuté době dát odkaz na jeho vystoupení a následné vyprávění z jubilejního koncertu Fešáků... "Dokud ještě žijem je všechno OK"..:)

https://youtu.be/y1B_mDZjy9g

Všemu zdar! Našemu boji, úsilí a ultra.. zvlášť!

A ... dokud ještě žijem.. je všechno OK!

12:)

sobota 12. prosince 2020

Krásná čísla, šťastné kilometry, příjemný advent, aneb bojuji se závislostmi po svém..:)

Jak jsem tady posledně naznačil, v půlce adventního času,... na moje "sváteční narozeniny", tedy 12.12 končí matfyzácká soutěž o tričko:). Mělo mi to být jasné už po půl maratonu v Braníku, kdy jsem "málem" vyhrál ponožky, ale nezvládl jsem soutěž a v kategorii doběhl tehdy druhý... Od té doby jsem slyšel doma opakovaně, že jednou, jednou jsem měl šanci "něco" vyhrát, ano vyhrát ponožky(!!!) ... a já jsem to nezvládl a vlastně tak ochudil rodinu:).

Když jsem se doma nerozvážně zmínil, že jsem se na výzvu svého kamaráda, Honzy K. přihlásil do soutěže o tričko, v podstatě celá rodina propadla neskutečné soutěživosti. Tričko je tričko, že? Navíc každý, B., H. i D. mi soukromě sdělili, že nejen, že očekávají, že tričko získám, ale že za jejich cenné rady, koučing a podporu... to tričko připadne jim:).

Nejlepší v tomhle směru byla Bára. Ona sama [tedy až na ten poslední "závod" s obnaženou běžkyní:)] naprosto nesoutěživá, mě zpracovávala jako profi kouč závodníka na MS. "Musíš přidávat svoje km strategicky:). Všichni si zvykli, že to tam dáváš každý den... proto teď nic nenaznačuj a se zápisem km počkej až na úplný konec!"  B. se tak mrknutím oka stala úplným sportovním stratégem... a hned pokračovala "Okamžitě začni zapínat Garmin na svoje procházky s Deri.. týdně je to aspoň 20-30 km... za ten měsíc soutěže je to možná i 100km!". A hned cituje moji bavorskou tetu... "A 100km mít nebo nemít, to je 200 km rozdíl!"..:).

Tak měřit svoje procházky s Deri jsem odmítl, stejně jako "strategické" čekání na konec. Naopak říkal jsem si, jestli moje přibývající km někoho dalšího vybudí k soutěži ... tak jsem se nepřihlásil zbytečně. Soutěž končí a já si zatím stojím v uběhnutých km na 2.místě, na 5 a 10km (kat.35+) jsem zatím na 8. respektive 6. místě. Tedy v principu bych mohl získat pro každého ze svých "koučů" kýžené tričko:). Ale uvidíme, až ti strategičtí zapíší svoje km...

V mezičase jsem se ještě upsal "Adventnímu běhání", myšlenka je to adventně bohulibá, za uběhnuté km podporovat nějaké potřebné projekty (nemocné děti), s tím, že by člověk měl každý den až do 25.12 alespoň 30 minut mít nějakou sportovní aktivitu, i chůze se počítá... Paradoxně je to obrácený test k mé alkoholické "závislosti", kdy během února měsíc nepiju, tak tady naopak musím skoro měsíc bez přestání běhat:).

Ale k adventnímu běhání patří i adventní hovory s domorodci:). A ty já miluju! Moje nejmilejší manželka má svoji teorii, že na mně je už z dálky vidět, že se mě může kdokoliv na cokoliv zeptat:), pozdravit a popovídat si. Proto jsem to ze širokého okolí odjakživa vždy já, kdo je oslovován podomními obchodníky, pochybnými existencemi, žebráky, sektáři a zbloudilými poutníky:). Já s lidmi mluvím i normálně rád, ale jak je advent, tak se snažím o to víc:) a pochopitelně odměnou mi jsou dobré pocity a často neskutečné zážitky a odpovědi.

Tuhle sbíhám po namrzlé dlažbě do prokopského údolí, když se mě mladá maminka (balancující s dítětem) ptá: "Jak jde běhání? Nesmeká se to moc?" Moji odpověď “Ani ne”... už dokončuji v ležící pozici. Ale pohotově dodávám... "Včera to bylo o dost horší... to jsem myslel, že celý běh poběžím po čtyřech!"

Nebo běžím svoji delší a v Ořechu jeden chlápek vyklepával kobereček z okna... Nedalo mi to reagovat známým vtipem... "Copak, copak... zima? Nestartuje?"... Chlápek se začal smát a pohotově odpověděl.. "Kdepak, tenhle je obyčejný.. To, co lítalo a rychle jezdilo... to mi už dávno zabavila manželka" :)

Když už jsme u těch čísel, někdo to bere jako moji těžkou úchylku, ale nejsem žádný numerolog... Jen mi přijde hezké udělat si radost, potěšit se pohledem na nějakou "hezkou" numerickou sekvenci, nebo v denních číslech hledat nějaké hezké znamení... Já pochopitelně mám každý den ve 12:34 důvod k tomu se usmát... i když mě potěší 12:21, 12:12, 21:12 i 21:21:)... prostě pěkná čísla. Byla by chyba si neudělat každý den aspoň drobnou radost...

Mimochodem 12.12 je obzvlášť pěkné datum/číslo:). 12.den ve 12. měsíci, 12 dní do vánoc! Z hlediska "historického" nám připomíná konec měsíce československo-sovětského přátelství (OMG!) a v dnešní pohnuté (řekl bych zblázněné) době bych připomněl, že 12.12 je tomu právě 44 let, co ČT uvedla kreslený seriál o holčičce Áje a patáliích, které ji způsobil přerostlý PES. Jak nadčasové!:)

Proto, všemu zdar! Našemu úsilí, pobíhání a ultra zvlášť!

Je třeba si dělat radost, když už nic, tak aspoň ta hezká čísla a kilometry, ať jsou vždy na naší straně! Požehnaný Advent všem!

12:)