úterý 26. srpna 2014

Francouzska spojka - 2. (Dopadení)

Těsně před startem si ještě připomínám důležité informace od pořadatelů... Při trase totiž prochazíme několikrát kolem ovčích (a kravských) stád.. a tom prvním kopci budou i psi.. Včera jsme proto během dne (ve městě) .. s kdejakým podvraťákem, s kdejakou čivavou nacvičovali náš "průchod" kolem ovčáckého psa... Hlavně nekoukat do očí :)... Ale průchod kolem skupiny krav stojících na cestě v noci a výstražné bučících -- to nás neučili:).. Veverka Sudetský v noci obcházel krávu zleva, já zprava.. Jako selský synek jsem ho předtím zapomněl upozornit, že kravský ocas zpevněný lejnem při švihu má razanci kvalitního biče:), ale VS se zkušeně na poslední chvíli instinktivně vyhnul.. To jsou ty horolezecké reflexy, které ho (mimo jiné) také zachránily před propíchnutím (moji) hůlkou, když jsem urovnával značení trati:)..

Ale zpátky do údolí, kde před startem ještě "laškujeme" s Amy, s americkou účastníci.. které po pravdě říkám (s pohledem na ty štíty a hřebeny), že kamarádi, jako horolezci jsou ve výhodě, ale než ji stačím k něčemu vyprovokovat, tak začínají proslovy. I když nerozumíme ani číslicím:), snažíme se držet ve tváří zájem a pochopení.. v tom je najednou odstartováno a všichni vyrazí jako hasiči k ohni.... Určitě se zároveň startuje i nějaká 5, 10 nebo že by štafety? No, ale taky se nakonec odpíchneme od úplného konce a asi 2km běžíme po asfaltu, než nám začne stoupání vzhůru.

Přemýšlím, jak bych od sebe oba P. odlišil a hned dopoledne jsem PZ překřtil na "manekýna", protože mě co chvíli předběhl, svlékl/oblékl tričko nebo nějaký jiný svršek.. aby to po "chvíli" zase změnil:). Jako by se maskoval, aby ho místní nepoznali. Nakonec na první občerstvovačce na sebe oblékl bundu a když jsem jej asi po 40km znova uviděl, málem jsem ho nepoznal(!)...vypadal zase úplně jinak.:). Teď chápu plně zděšení moji nejmilejší manželky, jasné slunéčko, která nám s Pavlem loni dělala na Silvě zázemí. Pavel se totiž co chvíli na trase převlékal a tak, zatímco ona vyhlížela zelené tričko s krátkým rukávem, on přibíhal v modrém, následně v bundě a v různých kombinacích.. Tady stejně tak.. Chtěl ukázat frantíkům, že nejsme žádní chudáci... předvézt veškerou šíří svého šatníku a oslnit svými (módními) kombinačními schopnostmi..

Hned v prvním kopci dochází na srázy, lana a krásné výhledy... Na první stanici, než se pořádně rozkoukám, utíkají první i druhý Pavel pryč, a tak si beru na sebe lehkou "héliovou" vestičku, s tím, že pokud nebude šíleně vedro, tak v tom zůstanu až do konce.. [stalo se]..Z kopce dobíhám VS a vlastně od té chvíle (s malými přestávkami) běžíme spolu až do konce... Fakt zajímavý, není mi to jasné, jak to vzniklo, nevím, jak on, ale já jsem se skoro vůbec nemusel nijak přizpůsobovat, prostě jsme sladili tempo.. běželi spolu, občas si povídali, koukali kolem a VS to po "horolezecku" komentoval slovy... "koukni, viděl jsi tu skvělou průrvu? .. ten fantastickej sráz? ... ta stěna dolů, to je paráda..." .. [no nezabili byste ho?:)]

Oba Pavlově měli takové přání.. dohnat a pozdravit po trase naše tři hrdiny že 100M, což se nám nakonec všem i podařilo. Ale já jsem měl jiné přání.. velké.. prostě běžet to "na pohodu" :)... Zní to hloupě to takhle říci, ale asi pochopíte, co myslím.. Běžet, jako bych měl běžet ještě potom dál.. Nepřiběhnout do cíle úplně prošitý:)... Jist a pít celou dobu, užívat si to.. Je neskutečné, že s VS se to dařilo na výbornou.. strašně dlouho jsme běželi-stoupali-šli a pořád čekali na tu krizi, kdy přijde čas na tu "veverkovskou otázku" [Opravdu tohle všechno děláme rádi a baví nás to??? :)] a několikrát na ní málem došlo.. Nelze nevzpomenout na asi nejveselejší okamžik, kdy se v zimě před stanicí [v domečku je málo místa a proto nejdeme dovnitř] Pavel nejdříve svléká a pak obléká, zuby mu drkotají, div je přitom neztratí.. a já vedle něj postupně svlékám ponožky, mažu otlaky a oblepuju prsty.. a tak se mi klepou zimou prsty, že si nejdřív zalepím úplně jiný prst na noze:)... No měli jsme oba v té chvíli sami se sebou co dělat, ale i tak si vzápětí z toho děláme legraci.. Hlavně z toho, jak jsem se radoval, že mi ta náplast pomohla -- a to jsem si prosím ošetřil úplně jinej prst!:)

Celkově cesta ubíhala neskutečně krásně.. i když.. i když některé výstupy a sestupy byly nekonečné... Asi nejkrásnější a psychicky nejnáročnější byl poslední velký výstup, kdy jsme šli cik cak vzhůru strmými pastvinami, člověk vidí na svahu světla čelovek snad až do nebe.. Až se v jednu chvíli bojím, že to jsou přeludy..že se mi to zdá.. Říkám si, herdek, to je fakt nekonečný.. a když už to vypadá úplně beznadějně, tak je tam vrchol, kontrola a následný seběh dolů.. asi po km potkáváme stoupající běžce v protisměru a čím níž jsme, tím větší sílu mi to dává.. Inu, každý jsme mrcha.. i já dobrý člověk:)..

Odpoledne měním svůj názor a měním označení PZ na "pohádkář"... Potkáváme ho totiž na stanici v půlce, asi po 40km, kde nám zlomeným hlasem vypráví, že nemůže, že už nemůže z kopce ani běhat, chůze, že mu dělá problémy.. My mu říkáme, že to bude dobrý.. že se nám běží skvěle, žádné problémy a utěšujeme ho:).. Když už to vypadá, že vyrazíme, on se oklepe a jde napřed a v skvělé herecké roli pokračuje a zlomeně říká.. však vy mě brzo předběhnete.. A zmizí v prachu!:)

Potkáváme ho až při posledním sestupu z Bastily, asi 5km od cíle. Říká, že už mu nejde ani chodit.. Zase ho utěšujeme a předbíháme se slovy, to bude dobrý...už tam jsme.. žádný závodění.. klídek, pijánko, mazurka..:)... Vzápětí se něco šíleného řítí z kopce a on to Pavel, "závoďák".. klasicky se nedokázal vyrovnat s tím, že bychom byli v cíli dříve a vlastně běžel jako blázen zbytek cesty.. :).. Samozřejmě, mluví ze mě jedině závist..:).. My s VS jsme to zkušeným poklusem prokládaným rychlou chůzí (s krátkou zastávkou u keříků) šťastně dovedli až do cíle asi o 12 minut později..

Všichni šťastní... "manekýn/pohádkář/závoďák", že nás předběhl, VS evidentně nadšen, že to šlo bez velké krize a se skvělými pocity.. a já? ... všechno co jsem si přál se splnilo.. nohy OK, ošetřoval jsem si vše sám.. věřím, že už vím, jak na to a bude podle mě jenom lip:)... ale hlavně, i na konci jsem byl psychicky připraven běžet dál a to je o co mi šlo především...

Všemu zdar! Kamarádům a ultra zvlášť! 12:)

PS. Fotky jsem si různě vypůjčil z webu, snad se na mě nebudou lidi zlobit. Později to nahradím fotkami od VS.

pondělí 25. srpna 2014

Francouzská spojka - 1. (Štvanice)

Všechno -- jako už tradičně -- začalo úplně nevinně, rozhovorem se Samem Strakou, který s planoucíma očima vyprávěl o UT4M, že je to neskutečný závod, sice teprve 2.ročník, ale že je to nádhera, úplný skvost.. spousty krásných hor, náročných stoupání a ještě těžších seběhů.. žádné zástupy lidí jako na UTMB, žádná loterie, jen náročné hory... no co si přát víc?:)

Původně jsem se sice přihlásil na 100M, ale po WS a kontrole stavu (a zbytků) mých nehtů a opotřebení chodidel jsem po 24h na Kladně usoudil, že "dětské ultra" (tedy UT4M 90), které má cca 85km a víc jak 5.000 vertikálních m mi bude ke štěstí jistě "stačit":)... Během oběhu Liberce jsme se rozhodli že na UT4M vyrazíme ve třech jako francouzská spojka - Pavel Z., Pavel K. (=VS) a moje maličkost. VS připravil na akci už i "klubové" dresy a tak jsme ve středu lehce před půlnoci vyrazili směr Grenoble...

Už po cestě jsem zjistil první velký omyl.. Vyrazil jsem totiž do hor se dvěma horolezci (!).. OMG! Moje závrať a strach z výšek je znamý a tak si mě podávali už po cestě... pochopitelně nešetřili detaily, jak blízko jde cesta od jakého skvělého srázu/hřebenu.. jak prudké je stoupání, jak moc je vápenec kluzký, kdo jak spadnul na obyčejné cestě ze srazu, na kole..:).. "veselé" horolezecké historky nebraly konce.. ovšem zase jsem neusnul a vytřeštěný oči jsem měl ještě dlouho potom..:)... Ovšem i já umím vyděsit lidi.. Povídám.. Sam Straka už je na místě, měli bychom se s ním vidět.. Chlapci rázem zmkli.. Najednou jsme si všichni uvědomili závažnost okamžiku a vzpomněli na Samovo slova, že bychom si to měli pořádně rozmyslet a uvážit "plnou" trasu... Sam se jistě zná s organizátory... Sice si všichni věříme, ale Sam dokáže přesvědčit kde koho.. Padlo moudré, být srabácke rozhodnutí.. Sama máme rádi, setkáme se s ním, ale až potom, co uzavřou registraci na 160km.. nikdo z nás nechtěl riskovat...:)

A bylo to dobře.. Sam naštěstí už měl další dva souputníky na 100M (Lidu a Vláďu, kterým k neskutečnému boji blahopřeju), registrace byla uzavřena (uff) a tak jsme je šli pozdravit na start a pak začal nás "kolotoč"... Naše klubové dresy budily patřičný rozruch:), hlavně u těch, kteří věděli, že název našeho uskupení znamená vlastně, že "myslíme na pivo" .. i když těch zase tolik nebylo, neboť anglicky z organizátorů mluvili asi jen tři.. :) Ale kráse závodu nijak neuškodilo a našemu jazykovému rozvoji jen prospělo :)..

Před závodem jsme si "procvičili" slovíčka:).. [Tady nechám "textaři" naší skupinky (VS), aby vysvětlil naše klubové heslo a nácvik jednání s pořadateli ohledně minimální výbavy:)].. Já si procvičil úplné základy .. prosím, děkuji, dobrý den.. "bon courage"...
Ještě během závodu jsem matně lovil v paměti, jak francouzky říci, aby mě pustili, případně, jak někoho pustit... Usoudil jsem, že geograficky i jazykově by italština mohla pomoci a tak jsem při předbíhání uplatňoval "permesso?" (.. s dovolením..).. a pouštěl jsem ty rychlejší před sebe slovy ... "après vous" (.. až po vás..).. Čímž jsem si řadu rychlejších získal.:).. Prostě nádhera.. Nakonec došlo i na rozvoj osobnosti..

Briefing k náročnému závodu je dobré absolvovat.. Vyslechli jsme asi 40 minut detailních informací.. viděli zdvižené prsty, mávající ruce, skvělou mimika, vytřeštěné oči... ovšem to celé probíhalo ve francouzštině:).. Pak proběhl 5 minutový briefing pro nefrancouzsky mluvící a na trasu bylo nás tam bylo pět, z toho jeden japonec na 40km.. Takže jsme tvořili silnou cizineckou skupinu:)... Pochopitelně jsme se s pořadateli vyfotili, při cvičném běhu (nácvik závěrečných km a průběhu cílem) jsme se taky nechali vyfotografovat...

Pohodička netrvala dlouho ..Po pár minutách pohledem na mapu závodu zjišťujeme, že naše trasa zabírá plochu školní tabule a při této procházce/proběhnutí jsme zdolali délku asi tak palce na ruce? No to bude paráda.. Ovšem na druhé straně jsou i skvělé zprávy.. Počasí drží, takže z povinné výbavy můžeme vyndat nepromokavé zimní rukavice a nepromokavé kalhoty..

Dobré zprávy zase dostávají moje dva kamarády do extáze.. Grenoble je totiž v údolí a horské masívy jsou kolem dokola... [však by Martin VP mohl příští rok tu zdejší 100M pojmout jako pravý oběh Grenoble, musím mu to zavčasu říci:)] .. Oba Pavlové, co chvíli kouknou na nějakou nejhorší/nejstrmější horu a řeknou mi.. Tak támhle tudy zítra poběžíme.. A diskutují spolu, jestli se fakt stoupá tím hřebenem.. Prý jo, to je jistě nejhezčí trasa:)...A po očku koukají, co to se mnou udělá:).. [=jsou to mrchy!:)]

Večer, všichni různě nedočkavě balíme, proti všem zásadám si i VS dává s námi pivo a panáka fernetu.. Ovšem, když pohledem na průběžné výsledky vidíme, že po 12hodinách Lída, Vláďa ani Sam ještě neprošli 50km kontrolou, tak další panáky rušíme:)... Zítřek vypadá z našeho pohledu velmi impozantně. VS si začíná do zásoby dělat dobré skutky a říká, že to třeba nepovede těmi nejhoršími úseky.. ovšem druhý Pavel ho hned opravuje se slovy.. lhát se nemá!.. Usínám v klidu a v pohodě.. Nemajíc velké nepřátele, vystačím si se svými kamarády..:)

Po ránu nás autobusy dopravují do 1/2 závodu, dva masívy za námi, dva masívy před námi... Hluboké údolí.. musím hodně zaklonit hlavu, abych viděl na vrchol, kam za chvíli budeme stoupat... až mě bolí za krkem.. Jsem zase v úplný pr*eli, ale v krásný prd*li..:)... Těším se se svým neskutečným číslem  2255, nastavuji si hůlky na 1-2 (120), stavíme se někde rozumně, protože po pár km úprku bude následovat několik hodin vláčku vzhůru.. Štvanice může začít..:)

Všemu zdar! Ultra zvlášť, ... i tomu "dětskému" :) ! 12:)

pátek 15. srpna 2014

Sekty a sektáři...v nás..:)

Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi několikrát řekla, že ti běžci, že to je taková sekta..:)... Nejdřív jsem s ní nesouhlasil, ale když jsem zabrousil na internet a pohledal několik základních znaků "sekty" jako takové, tak jsem ji musel dát za pravdu.. No posuďte sami...

1) Autoritářské vedení... [Někteří guru .. mají vždy pravdu:)]
2) Elitářství a výlučnost... Většina sekt vzbuzuje ve svých členech pocit výlučnosti a jistě "nadřazenosti" ..:).
3) Šíření dogmy... Tady si i já sypu popel na hlavu.. se svoji mantrou "pomalý běh léčí všechno:)" .. přesto, že jsem lama.. jsem i já dogmatik..
4) Přesná pravidla a normy -- [copak jsou trenýrkové plány a různá "doporučení" něco jiného? :)]
5) Sankce a tresty.. psychická manipulace.. -- tady je dobře si připomenout například zásady typu .."dva dny bez běhu .. to je špatná karma":)... "když nenaběháš, tak tě to na trati "skřípne"..:)..
Podle wikipedie v sektách při získávání nových členů dochází k tzv. "love bombing":), kdy jsou noví členové doslova bombardováni projevy přátelství od ostatních členů sekty, je jim slibováno vyřešení většiny osobních problémů :), atp.

No úplně mě to vyděsilo:)...

Ale potom -- přiznání je polehčuji okolnost -- mi jeden můj známý otevřeně řekl, ať si z toho nic nedělám, že každý hledá nějakou tu svoji sektu:).. Takže v tom nakonec ... nevidím nic špatného -- což je asi vrchol sektářské manipulace:)

Když to píšu, tak si uvědomuji, že řada sektářů a vůdčích běžeckých dogmatiků jsou moji kamarádi!!! Tak například -- ze Stína vypadlo, že dva týdny po té, co se zřídil na 24h na Kladně, tak vyrazil v Anglii na 50 mílovku [ano, on to vypráví, že si v Kladně různě povídal a popíjel pivo, ale my, co tam byli, víme své, že?:)] .. to by samo o sobě nic neprozrazovalo o jeho sektářských a vůdčích schopnostech.. ale k věci... On je v Anglii na semináři a hravě přesvědčil skupinku 5 (!) lidí, kteří si občas (2 krát týdně) po ránu chodí zaběhat tak 5 km,  aby se přihlásili na 50 km závod..:)... Nejlepší je, že se zbytek skupiny na ně díval jako na naprosté blázny, jenže.. oni to všichni uběhli!! Jsem přesvědčený, že kdyby tam byli ještě dva týdny, tak běží další 50k všichni!:)

Prostě... BS a jemu podobní dokáží babču o berlích získat pro noční běh Prahou.. a to že běží "jen" 10k je dané tím, že delší trať tam není..:)...

Jak říkám.. to jsou ti kamarádi... Podobně člověk chvíli poslouchá Sama Straku... a chvíli na to propadá.. -- já to pracovně nazývám "počítačové hrdinství" -- prostě si sednu k počítači a v bezpečí domova či kanceláře se přihlásím na nějakou šílenost v horách.. Protože mě ti sektáři prostě "zblbnou"..:)... Ovšem nejhorší je, že si to potom ani neuvědomujeme..:).. Proto o tom píšu.. jako varování pro zatím nedotčené.. Bacha na Stína!!! Vyhýbejte se Samovi!! I ti kluci Veverkovic jsou nebezpeční!!.. Nečtěte Honzu Bartase!:) .. Ted už i Leona má "horské sklony!!..:).. nebezpečí číhá všude...

No a tak ve středu na noc.. sedáme do auta.. Pavel Z., Pavel (VS) a já.. a vyrazíme do Grenoble se podívat na "dětskou" 1/2 trať..:).. tedy na UT4M 90 (což je něco asi přes 80km, 5.000m převýšení)... A já už teď poslouchám ty pravé "sektářské" řeči.... "Viděl jsi to skvělé stoupání? Podle Google Earth se tam snad poleze v některých úsecích po čtyřech.. možná feraty, žebříky.." .. VS se jako horolezec tetelí blahem a cítí šanci, tam kde někteří (já teda určitě) zpomalí, tak on naskočí na skálu a všechny předběhne.. OMG! Já fakt nepotřebuji nepřátele.. mně stačí nejlepší kamarádi..:)

Jsem zoufalý.. asi už jsem v sektě..co s tím budu dělat?? :).. Doma výlet a závod samotný vysvětluji, jako skvělý a promyšlený "úkrok stranou"... :)... [původně jsem chtěl totiž běžet celou trasu] .. a doma všem říkám, jak jsem zodpovědný otec od rodiny.. mystifikace non plus ultra:)

Co k tomu říci? Běhu zdar, ultra zvlášť!
12:)
PS. Ve středu na noc, naše mužská trojka vyrazí neohroženě dobít tolik žádaný bod G.. [Grenoble..:)]. Já se fakt těším..



středa 6. srpna 2014

Dejavu, aneb chyba v matrixu, aneb ... znova a znova:)

Nevím, jak je to u vás, ale jak já si někde maličko běžecký "užívám" .. nebo se třeba pochválím, jak to dobře jde:).. nebo se snažím někomu pomoci s pocitem dostatku vlastních sil:)... tak najednou -- asi aby mi bezectí bohové připomenuli potřebnou pokoru-- tak najednou musím o vše bojovat úplně stejně jako před lety..

Všechno (vzdálenosti, časy, lehkost pobíhání...) .. všechno je jakoby rázem zapomenuto a musím to znovu a relativně těžce "objevovat"... Protože se to stává téměř se železnou pravidelností, tak na jedné straně věřím, že "všechno" zase překonám a najdu "to" co jsem na chvíli ztratil... I když ty návraty na nižší "úrovně" jsou především psychicky náročné..

Po 24h, jsme o cca 30h později vyráželi na dovolenou s moji nejmilejší manželkou, s jasným slunéčkem.. Ve Švýcarsku asi 40km před cílem se objevují tradiční zácpy, průtrže mračen, popojíždíme rychlosti, že i na zničených nohách bych byl rychlejší:)... Už nevím, jak si sednout, všechno bolí, z auta vylézám a pohybuju se jak reklama na nový zombie horror:)... a přitom popojíždění mně ještě v hlavě vrtá červík pochybnosti.. že jsem přeci jen měl ještě ke konci 24h popoběhnout.. že bych Stína a povinnosti zvládnul i se 100M v nohách ..:)...ale jak se cesta prodlužuje, tak rezignuju a říkám si, že asi běhat nebudu moci určitě týden, neli déle..:)

---- malá odbočka ---
Mám takovou teorii.. jak poznat, že mě něco chytilo... Bez ohledu na výsledek, jestli jsem dopadl dobře, nebo pod očekáváním.. tak si říkám.. Za rok bych tady měl být.. být znova.. a ukázat, zač je toho loket!!! :)
Přesně tohle jsem si říkal na Western States, když jsem ještě zvracel v autě a následně v prostoru u cíle...přesně tohle jsem si říkal i na Kladně..
----

Jenže, druhý den ráno, to už by byly dva dny bez běhání a to je akorát tak začátek špatné běžecké "karmy":)... proto, když kolem oběda moje nejmilejší si šla na chvíli číst.. tak si oblékám běžecké a slyším ji jak říká.. ale rozumně!!! ať jsi brzo zpátky.. Mám plán.. vyběhnout na ten zdejší kopec, vede na něj zubačka:)... a vedle něj má vést cesta pro pěší (jak jsem zjistil spořiví turisté ji občas chodí, ale v 99% pouze směrem dolů, takže nahoru není nijak zvlášť značená.. Začíná u jezera a nejprve úzkými uličkami a po chodech míří vzhůru na Brumato.. aby se zatočila do houští a džungle větvoví.. a velmi slušným trailem šplhala na vrchlek. Občas podleze zubačku, ukáže výhled na jezero, aby na vrcholku mě odměnila klasným pohledem na starobylé městečko Como..
Otočím se a běžím zpět.. u lanovky potkávám americkou rodinku.. viděl jsem se s nimi u jezera, pak u urcholu, kde vystupovali z lanovky, zdravím se s nimi.. oni nechápou, že 1) jsem tam vyběhl a 2) že zase běžím dolů..:).. prostě neví, že na mě jasné slunéčko čeká a tak po mokrých a kluzkých kamenech a cestičkách spěchám do hotelu.. krásná cesta, skvěle proběhnutí..:)

---- drobná osobní odbočka --
Poslední den našeho pobytu jsem přesvědčil svoji nejmilejší.. vyjeli jsme tedy nahoru lanovkou, ale vzal jsem ji s sebou hůlky a "přesvědčil" ji:), že půjdeme ten krpal dolů..-- i když jsme měli koupenou i zpáteční cestu lanovkou(!) -- evidentně mě stále miluje, protože to se mnou hrdinně sešla... Nicméně říkala.. co jsem na té cestě viděl krásného:) ??..Samé roští.. krásné výhledy byly jen nahoře..:).. spousta komárů, much, údajně to i smrdělo:).. Povídám.. vidíš.. a mně to tak vůbec nepřišlo:)... mně se to moc líbilo.. a vlastně i "teď" když to jdeme pomalu.. se mi to líbí..:)... Ale možná to je běžecká varianta přísloví "hlad je nejlepší kuchař":)...
----

Ale po návratu jsem zase pohlcený různými povinnostmi, doděláváním.. a tak v pondělí po ránu se horko těžko odhodlávám k běhu do práce... Ten jeden v mé hlavě říká.. není to nějak daleko?:)... Ten druhý vykřikuje.. "Co blbneš, jaký daleko.. je to kousek, 15km... než si rozmyslíš, co je za den, tak jsi v práci!! :)... Samozřejmě, že jsem běžel.. druhý den, už to nebylo tak "daleko"..:).. třetí den jsem pro změnu běžel z práce.. A přesně..přesně v tu chvíli, asi za odměnu mého "úsilí" se mi veselé a příjemné zážitky zase začaly sypat.. nejdříve na konci Barandovského mostu, zoufale šlajfuje a brzdí jedna inlinistka [přiznávám, mám pro ně kvůli jejich "pozdravům":) určitou slabost:)] .. tak ji hned nabízím, že ji z toho kopce "svedu"..Měla pořád starost, abych to "ubrzdil", ale ujišťují ji, že jsem byl z naší bobistické skupiny jeden z nejlepších brzdařů:)... Moc mě potěšila její loučící hláška. že "takhle bezpečně ji ještě nikdo nesvedl" :)... no potěš Lojza..


 Vybíhám celý poveselený do údolí.. trochu pořád o sobě nechává vědět pravá achilovka, ale říkám si, to se rozběhá:), vím, že je to od toho, jak jsem špatně došlapoval kvůli puchýřům.. a tak běžím relativně svižně..ve spodní části údolí dobíhám párek veselých lidí na kolech. Muž mi s úsměvem i když částečně vážně říká, jestli bych nemohl trochu zpomalit, že to jeho ženu deprimuje a nutí zbytečně zrychlovat:).. chvíli se poštuchujeme, nakonec se mladá paní vypnula k velkému výkonu a asi mi na 20m ujeli. U piknikové zóny zastavují a tak smutně:) zastavuju taky a říkám jim... jaká škoda... teď příjdou mírně kopečky a že tam jsem cítil svoji šanci..:).. Co se nestalo, za malou chvíli mě dvojice vyráží pronásledovat a asi po 100m běžíme/jedeme vedle sebe, povzbuzují cyklisty...v kopci už evidentně nemůžou, tak se jim snažím vyprávět veselé historky.. Což mladou paní asi moc netěší, protože si ten kopeček užívám z celé skupiny nejlépe:).. V tom nás dobíhá nějaký běžec a vtipkuje, co je to za cyklisty, když potřebují předbězce:) ... koukám, je to soused Dan.. tak si rychle plácnem a vyrazíme spolu dopředu a necháváme cyklisty daleko za sebou... Chvíli si povídáme, Dan se ale odpojuje na směrem Dívčí hrady a já mířím domů do Stodůlek... Je to takový.. klasický letní návrat z práce..:).. co si přát víc???

Ultra zdar! Naším cestám a návratům k němu.. zvlášť..:)
12:)