Francouzská spojka - 1. (Štvanice)

Všechno -- jako už tradičně -- začalo úplně nevinně, rozhovorem se Samem Strakou, který s planoucíma očima vyprávěl o UT4M, že je to neskutečný závod, sice teprve 2.ročník, ale že je to nádhera, úplný skvost.. spousty krásných hor, náročných stoupání a ještě těžších seběhů.. žádné zástupy lidí jako na UTMB, žádná loterie, jen náročné hory... no co si přát víc?:)

Původně jsem se sice přihlásil na 100M, ale po WS a kontrole stavu (a zbytků) mých nehtů a opotřebení chodidel jsem po 24h na Kladně usoudil, že "dětské ultra" (tedy UT4M 90), které má cca 85km a víc jak 5.000 vertikálních m mi bude ke štěstí jistě "stačit":)... Během oběhu Liberce jsme se rozhodli že na UT4M vyrazíme ve třech jako francouzská spojka - Pavel Z., Pavel K. (=VS) a moje maličkost. VS připravil na akci už i "klubové" dresy a tak jsme ve středu lehce před půlnoci vyrazili směr Grenoble...

Už po cestě jsem zjistil první velký omyl.. Vyrazil jsem totiž do hor se dvěma horolezci (!).. OMG! Moje závrať a strach z výšek je znamý a tak si mě podávali už po cestě... pochopitelně nešetřili detaily, jak blízko jde cesta od jakého skvělého srázu/hřebenu.. jak prudké je stoupání, jak moc je vápenec kluzký, kdo jak spadnul na obyčejné cestě ze srazu, na kole..:).. "veselé" horolezecké historky nebraly konce.. ovšem zase jsem neusnul a vytřeštěný oči jsem měl ještě dlouho potom..:)... Ovšem i já umím vyděsit lidi.. Povídám.. Sam Straka už je na místě, měli bychom se s ním vidět.. Chlapci rázem zmkli.. Najednou jsme si všichni uvědomili závažnost okamžiku a vzpomněli na Samovo slova, že bychom si to měli pořádně rozmyslet a uvážit "plnou" trasu... Sam se jistě zná s organizátory... Sice si všichni věříme, ale Sam dokáže přesvědčit kde koho.. Padlo moudré, být srabácke rozhodnutí.. Sama máme rádi, setkáme se s ním, ale až potom, co uzavřou registraci na 160km.. nikdo z nás nechtěl riskovat...:)

A bylo to dobře.. Sam naštěstí už měl další dva souputníky na 100M (Lidu a Vláďu, kterým k neskutečnému boji blahopřeju), registrace byla uzavřena (uff) a tak jsme je šli pozdravit na start a pak začal nás "kolotoč"... Naše klubové dresy budily patřičný rozruch:), hlavně u těch, kteří věděli, že název našeho uskupení znamená vlastně, že "myslíme na pivo" .. i když těch zase tolik nebylo, neboť anglicky z organizátorů mluvili asi jen tři.. :) Ale kráse závodu nijak neuškodilo a našemu jazykovému rozvoji jen prospělo :)..

Před závodem jsme si "procvičili" slovíčka:).. [Tady nechám "textaři" naší skupinky (VS), aby vysvětlil naše klubové heslo a nácvik jednání s pořadateli ohledně minimální výbavy:)].. Já si procvičil úplné základy .. prosím, děkuji, dobrý den.. "bon courage"...
Ještě během závodu jsem matně lovil v paměti, jak francouzky říci, aby mě pustili, případně, jak někoho pustit... Usoudil jsem, že geograficky i jazykově by italština mohla pomoci a tak jsem při předbíhání uplatňoval "permesso?" (.. s dovolením..).. a pouštěl jsem ty rychlejší před sebe slovy ... "après vous" (.. až po vás..).. Čímž jsem si řadu rychlejších získal.:).. Prostě nádhera.. Nakonec došlo i na rozvoj osobnosti..

Briefing k náročnému závodu je dobré absolvovat.. Vyslechli jsme asi 40 minut detailních informací.. viděli zdvižené prsty, mávající ruce, skvělou mimika, vytřeštěné oči... ovšem to celé probíhalo ve francouzštině:).. Pak proběhl 5 minutový briefing pro nefrancouzsky mluvící a na trasu bylo nás tam bylo pět, z toho jeden japonec na 40km.. Takže jsme tvořili silnou cizineckou skupinu:)... Pochopitelně jsme se s pořadateli vyfotili, při cvičném běhu (nácvik závěrečných km a průběhu cílem) jsme se taky nechali vyfotografovat...

Pohodička netrvala dlouho ..Po pár minutách pohledem na mapu závodu zjišťujeme, že naše trasa zabírá plochu školní tabule a při této procházce/proběhnutí jsme zdolali délku asi tak palce na ruce? No to bude paráda.. Ovšem na druhé straně jsou i skvělé zprávy.. Počasí drží, takže z povinné výbavy můžeme vyndat nepromokavé zimní rukavice a nepromokavé kalhoty..

Dobré zprávy zase dostávají moje dva kamarády do extáze.. Grenoble je totiž v údolí a horské masívy jsou kolem dokola... [však by Martin VP mohl příští rok tu zdejší 100M pojmout jako pravý oběh Grenoble, musím mu to zavčasu říci:)] .. Oba Pavlové, co chvíli kouknou na nějakou nejhorší/nejstrmější horu a řeknou mi.. Tak támhle tudy zítra poběžíme.. A diskutují spolu, jestli se fakt stoupá tím hřebenem.. Prý jo, to je jistě nejhezčí trasa:)...A po očku koukají, co to se mnou udělá:).. [=jsou to mrchy!:)]

Večer, všichni různě nedočkavě balíme, proti všem zásadám si i VS dává s námi pivo a panáka fernetu.. Ovšem, když pohledem na průběžné výsledky vidíme, že po 12hodinách Lída, Vláďa ani Sam ještě neprošli 50km kontrolou, tak další panáky rušíme:)... Zítřek vypadá z našeho pohledu velmi impozantně. VS si začíná do zásoby dělat dobré skutky a říká, že to třeba nepovede těmi nejhoršími úseky.. ovšem druhý Pavel ho hned opravuje se slovy.. lhát se nemá!.. Usínám v klidu a v pohodě.. Nemajíc velké nepřátele, vystačím si se svými kamarády..:)

Po ránu nás autobusy dopravují do 1/2 závodu, dva masívy za námi, dva masívy před námi... Hluboké údolí.. musím hodně zaklonit hlavu, abych viděl na vrchol, kam za chvíli budeme stoupat... až mě bolí za krkem.. Jsem zase v úplný pr*eli, ale v krásný prd*li..:)... Těším se se svým neskutečným číslem  2255, nastavuji si hůlky na 1-2 (120), stavíme se někde rozumně, protože po pár km úprku bude následovat několik hodin vláčku vzhůru.. Štvanice může začít..:)

Všemu zdar! Ultra zvlášť, ... i tomu "dětskému" :) ! 12:)