sobota 25. července 2009

Budování

Jako člověk, který se narodil v ulici Budovatelů se cítím oprávněn věci neustále budovat:). Mordy by určitě řekl, že vše dělám na 150%, stejně tak budování:).

V těch zmatcích a "krizi motivace" jsem si uvědomil, že důvodem ke krizi bylo určitě opuštění mých životních zásad -- tedy hlavně zásady c.1: "dělat si radost!":). Takže jsem v tomto týdnu na opožděnou oslavu své 1. tisícky naběhaných km vyrazil do triexpertu a hned si koupil běžeckou bundu na zimu, krátké a dlouhé běžecké elastaky a pásek/držáček na můj iPhone. To by člověk neřekl, jak taková MAŽERA (ano ona mnou pochvalně zmiňovaná MAlá ŽEnská RAdost) dokáže člověka vzpružit a nastartovat. To je ono, to je potřeba rozvíjet a budovat:)! Taky navíc, až uhodí zima, tak v běžeckých krámech člověk koupí pásy pro flašky na vodu, letní kalhoty, sluneční brýle a opalovací krémy, ale po zimních bundách se určitě slehne zem:)!

Musím na to pamatovat, udržovat a zase budovat. Ono by se toho dalo napočítat, od budování na chalupě, až po budování rychlosti běhu na obou jsem začal pracovat. Ale je to, jak říkají politici zprofanovaně "běh na delší trať" :). Minulé dva týdny byly takové "nijaké" nebo spíš záporné, teď je snad pozitivní výhled:). Duri se začal připravovat na Košický maratón a neustále mě motivuje k vyšším výkonům, pochopitelně já se s ním nemůžu měřit, oba to víme, nicméně se nějak snažím držet naběhané km ve stejně lajně, či možná o trochu výš:). Ani se mi nechtělo uvěřit, že jsem nakonec už v sobotu mohl kouknout do deníčku a potěšit se týdenními 57km. Pokud zítra nepoleje jako z konve možná na vyklusovych 12 vyrazím, ať má Duri s čím bojovat:). Díky výpadku na začátku měsíce to vypadalo na naprostý debakl, měl jsem ještě na začátku týdne 75km, ale teď už těch 132 nevypadá tak tragicky:), při troše úsilí bych to nad 170 mohl dostat...

Dneska to bylo legrační, vyrážel jsem na potřetí. tedy nejdřív jsem vstal a že půjdeme s moji [krásnou, hodnou, ... jasné slunéčko:)] manželkou běhat, jenže poprchávalo, takže jsme to zrušili, v tom se ale vyčasilo, takže jsem se zase oblékl, ale když vylézáme ven z baráku začalo silné pršet. Takže jdeme dovnitř a já chystám snídani a říkám, že můžeme jít běhat odpoledne/navečer, ale slyšel jsem že ona [.... jasné slunéčko:)] by měla zkažený celý den, že se jindy než ráno nepřinutí a tak jsem odložit z větší půlky snědený chleba a na třetí pokus jsme vyrazili. Podle plánu jsem chtěl běhat intervaly, taková modifikace dle začátečníka -- mám ve vojenském prostoru takovou "rovinku" 750m, takže jsem běžel tam rychleji, snažil jsem se pod 5 minut, na začátku i 4.30.. nazpět jsem zvolnil na 6min/km a pak zase rychle..i když to vypadalo, že se ten ranní chleba přijde podívat, co tak zajímavého se děje tam venku:).

Konec dobrý, všechno dobré. Dokud jsem nadšený, hned jsem se zaregistroval na pražský maratón ve stromovce (17.10) zkusím i 10km Grant Prix v září, ať mám kompletní závody PIM okruhu. Tichý cíl na pražský maratón? 3h50min. To je pro mě ta práva výzva!

pondělí 20. července 2009

Rehabilitace prací

Jestliže jsem se začal léčit z krize šokem, tak asi správné je říci, že následná rehabilitace probíhá práci, jak na zahradě, tak všude jinde. Práce na zahradě má jednu velkou výhodu, když se ohlédnete, tak je za vama vidět:)!

Takhle třeba vypadá zrychlený příběh údržby živého habrového plotu, kde na začátku je roští a na konci celkem upraveny živý plot (zase to není třeba přehánět s těmi přísnými liniemi, že:)?).



Týden začal co do běhání stejně špatně, jako ten předchozí a vlastně i jako tento, který právě probíhá. Díky různým přesunům (: jsem neměl čas jít běhat až do pátku (!). Tentokrát mi řemeslníci posunuli čištění střechy na středu a čtvrtek, naštěstí ve čtvrtek v určitou dobu nepršelo a tak se stačila nejen střecha vyčistit od mechu a lyšejníků [je zase jako nová], ale i napustit penetrací. Nakonec jsem se ještě i já vypnul k vrcholnému výkonu a natřel štít a vchodovou část fasády bílou barvou, takže domeček zase vypadá jako z cukru. Přikládám své rychle foto, kde je vidět ještě spodní část střechy nečištěné a horní už očištěna, nepořádek že střechy všude, ale no už je to za mnou:).



Protože jsem ve čtvrtek pracoval do noci, tak jsem v pátek vyběhl poněkud později do už skoro bodajícího slunce, ale světě div se, dál jsem si nakonec 17.5km -- teď nevím, jestli mě hryzalo svědomí, nebo to nadšení:? Ale apo běhu bylo tradičně skvěle, i ta váha (85.3) ukazuje, že se stále držím a že plán zkusit ~80 do vánoc není zase tak úplně mrtvý:).

Páteční večerní přesun na chalupu už probíhal v bouřce, v noci průtrž mračen prověřila střechu a omyla chodníky. Bohužel ale lilo jako z konve celou sobotu, takže až nedělní ráno jistilo ve veojenskem prostoru relativně rychlých 12km. zase jsem se nedostal na plánovanou 50km za týden, ale musím přiznat, že by to v těchto podmínkách dokázal leda superman:) a to já rozhooodne nejsem:). Plánovat dál raději opatrně. Dnes je pondělí a z ranního běhání nakonec díky práci v práci sešlo:(, musím dodělat, co půjde. Jak říkala O'Harová, "I'll do it tomorrow. Tomorrow is another day!:)". Končím týden s 29.5km, lepší než rezatým drátem do oka a s pocitem, že snad už mám věci víc pod kontrolou.


pondělí 13. července 2009

Léčba šokem

Nevím jak si minulý týden zaznamenat do svého běžeckého deníčku -- jako jeden že zlomových týdnu (snad krize překonána) nebo jako úplný propadák, kdy jsem se dostal běhat jen 1x15km? Asi první je blíž k pravdě:).

Někde jsem četl, že rodinná dovolená má jeden z nejvyšších stresových faktorů, ovšem dovolená se mnou asi vše překonává o řád:(..:). V pondělí ráno jsme se chystali do Londýna na výlet v noci před tím jsem zjistil, že mám špatně koupený letenky: zpátky mám 4 (tedy pro všechny členy rodiny), ale tam mám jen jednu letenku (pro sebe!). navíc nešel internet a tak jsem nemohl na poslední chvíli koupit dodatečně letenky a musel jsem se spoléhat, že se mi podaří je koupit ještě na letišti.

Vyrazil jsem kvůli tomu o chvíli dříve, jenže v taxíku jsem zjistil, že nemáme všichni pasy a tak otočka zpět sebrala tolik potřebnou časovou rezervu. Přijíždíme na letiště, v podstatě přesně na čas, za 15 minut budou zavírat check-in a já zjišťuju, že Sky Europe (ano, ano, s těmi bankrotáři jsme letěli) mají kancelář na terminálu 2 a my odlétáme, pochopitelně z terminálu 1.:). Musel sem z pravdou ven, naštěstí jsem měl na nohách moje nové botičky a letěl jsem jako s větrem o závod. Naštěstí měli jak letenky, tak jsem stihl trasu mezi terminály a zpět (včetně zaplacení a vystaveni letenky) do časového limitu. V podstatě jsem dobíhal s velkou časovou rezervou :) asi 2 minuty, moje drahá manželka [nejhodnější, nejmoudřejší, ... jasné slunéčko:)] se mnou chvíli nemluvila, ale synek byl nadšen:), že se pořád něco děje, dcera právem zdrženlivější:), já si oddechl. Musím uznat, že charakteristika moji drahé manželky [..., jasné slunéčko:)] je přesná říká " život s tebou je jako permanentní nácvik bojového poplachu" :), zase, ale když to člověk přečká, ty zážitky, co? :)

Upřímně, asi ten zmatek s tím nákupem letenek nějak kulminoval (aspoň doufám) v té moji krizi a od té doby jsem se cítil lépe:). Londýn proběhl v pořádku, po návratu jsem pracoval jako blázen na chalupě a i tam se mi s pomocí všech:) postupně daří dávat věci do normálu, tak snad:). V neděli jsem i vyběhl do vojenského prostoru, 15km sice od plánu na týden na hony vzdáleno, ale nemusí pršet, jen když kape!!

pátek 3. července 2009

První tisíc km.....

Končím červen s bilanci 224km, ale co je důležitější, v tomto týdnu jsem doběhl:) první 1,000 km. Doufám, že jich bude víc, respektive hodně moc:). Takový symbolický, skončil jsem první půlrok pokusu o návrat k běhání, uběhl jsem první tisíc km, během toho půlroku jsem postupně (tuk-tuk) zdolal řadu překážek, 1/2 maratón i maratón, nejde si vzpomenout na všechny problémy a jejich následně zdolání, ale pořád platí, že důležité je vydržet a nepřepálit začátek:)...

Při tom radostném vzpomínání si musím přiznat, že mám teď nějakou krizi. :( A celkem těžkou.. Přitom bych měl bych mít velkou radost, úspěšně jsem završil půlrok běhání, plány víc než splněné.. Nějak ale teď v poslední době nestíhám, je toho hodně, práce, doma, nestíhám úplně ani zahradu. Ted ještě krátká dovolená, od pondělí jsem do čtvrtka jsem s rodinou v Londýně, jsem rozhodnut si s sebou vzít boty a běhat. Vyčistit si hlavu a promyslet co a jak dál.

V posledním týdnu bylo běhání spíš takové křečovité, mezi těmi lijáky v 90% vlhkosti se na jedné straně běhá dobře, v chladu po dešti, i když někdy to spíš připomínalo prádelnu:)... Ale spíš se nemůžu pohnout dál, cítím, že bych mohl běhat rychleji, zlepšit se, ale sám nevím, jak moc to chci.. zase nějaká ztráta motivace, možná opět zpětný naráz světla:). Ale začal jsem tu svoji krizi léčit. Nejdříve jsem si udělal MAŽERU (malou ženskou radost), protože radost si člověk musí dělat stále:) a koupil jsem si nové boty na běhání, tentokrát MIZUNO Nirvána a ještě jsem si vzal karbonitový vložky, ať děti nemaj ježíska:)...

Přesto nebo možná právě pro tu krizi jsem se opět vypnul a zase dál týdenních 50km a přemýšlím, jak tohle zvládnu příští týden, když jsem od pondělí do čtvrtka v Londýně. Ledaže bych tam dál 2-3x nějakou trasu řekněme 12-15km:), kousek je Regent's Park i Hyde Park, tak se vymlouvat nemůžu, budu muset jen brzo ráno vstát.


Po cestě budu vzpomínat na moje pobíhání po údolí a přemýšlet, co se to jen děje a jak to změnit. Držte mi palce.