pondělí 13. července 2009

Léčba šokem

Nevím jak si minulý týden zaznamenat do svého běžeckého deníčku -- jako jeden že zlomových týdnu (snad krize překonána) nebo jako úplný propadák, kdy jsem se dostal běhat jen 1x15km? Asi první je blíž k pravdě:).

Někde jsem četl, že rodinná dovolená má jeden z nejvyšších stresových faktorů, ovšem dovolená se mnou asi vše překonává o řád:(..:). V pondělí ráno jsme se chystali do Londýna na výlet v noci před tím jsem zjistil, že mám špatně koupený letenky: zpátky mám 4 (tedy pro všechny členy rodiny), ale tam mám jen jednu letenku (pro sebe!). navíc nešel internet a tak jsem nemohl na poslední chvíli koupit dodatečně letenky a musel jsem se spoléhat, že se mi podaří je koupit ještě na letišti.

Vyrazil jsem kvůli tomu o chvíli dříve, jenže v taxíku jsem zjistil, že nemáme všichni pasy a tak otočka zpět sebrala tolik potřebnou časovou rezervu. Přijíždíme na letiště, v podstatě přesně na čas, za 15 minut budou zavírat check-in a já zjišťuju, že Sky Europe (ano, ano, s těmi bankrotáři jsme letěli) mají kancelář na terminálu 2 a my odlétáme, pochopitelně z terminálu 1.:). Musel sem z pravdou ven, naštěstí jsem měl na nohách moje nové botičky a letěl jsem jako s větrem o závod. Naštěstí měli jak letenky, tak jsem stihl trasu mezi terminály a zpět (včetně zaplacení a vystaveni letenky) do časového limitu. V podstatě jsem dobíhal s velkou časovou rezervou :) asi 2 minuty, moje drahá manželka [nejhodnější, nejmoudřejší, ... jasné slunéčko:)] se mnou chvíli nemluvila, ale synek byl nadšen:), že se pořád něco děje, dcera právem zdrženlivější:), já si oddechl. Musím uznat, že charakteristika moji drahé manželky [..., jasné slunéčko:)] je přesná říká " život s tebou je jako permanentní nácvik bojového poplachu" :), zase, ale když to člověk přečká, ty zážitky, co? :)

Upřímně, asi ten zmatek s tím nákupem letenek nějak kulminoval (aspoň doufám) v té moji krizi a od té doby jsem se cítil lépe:). Londýn proběhl v pořádku, po návratu jsem pracoval jako blázen na chalupě a i tam se mi s pomocí všech:) postupně daří dávat věci do normálu, tak snad:). V neděli jsem i vyběhl do vojenského prostoru, 15km sice od plánu na týden na hony vzdáleno, ale nemusí pršet, jen když kape!!

2 komentáře:

  1. Asi bych tě zabila... hluboký obdiv tvé ženě, že to neudělala.

    OdpovědětVymazat
  2. Hanko, konec dobry, vsechno dobre:). Nakonec, moje skvela zena priznava, ze dovolene se mnou jsou sice (psychicky) narocne, ovsem (pry) skvele a nikdy ne nudne:). Budu ji verit:).

    OdpovědětVymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...