Při tom radostném vzpomínání si musím přiznat, že mám teď nějakou krizi. :( A celkem těžkou.. Přitom bych měl bych mít velkou radost, úspěšně jsem završil půlrok běhání, plány víc než splněné.. Nějak ale teď v poslední době nestíhám, je toho hodně, práce, doma, nestíhám úplně ani zahradu. Ted ještě krátká dovolená, od pondělí jsem do čtvrtka jsem s rodinou v Londýně, jsem rozhodnut si s sebou vzít boty a běhat. Vyčistit si hlavu a promyslet co a jak dál.
V posledním týdnu bylo běhání spíš takové křečovité, mezi těmi lijáky v 90% vlhkosti se na jedné straně běhá dobře, v chladu po dešti, i když někdy to spíš připomínalo prádelnu:)... Ale spíš se nemůžu pohnout dál, cítím, že bych mohl běhat rychleji, zlepšit se, ale sám nevím, jak moc to chci.. zase nějaká ztráta motivace, možná opět zpětný naráz světla:). Ale začal jsem tu svoji krizi léčit. Nejdříve jsem si udělal MAŽERU (malou ženskou radost), protože radost si člověk musí dělat stále:) a koupil jsem si nové boty na běhání, tentokrát MIZUNO Nirvána a ještě jsem si vzal karbonitový vložky, ať děti nemaj ježíska:)...
Přesto nebo možná právě pro tu krizi jsem se opět vypnul a zase dál týdenních 50km a přemýšlím, jak tohle zvládnu příští týden, když jsem od pondělí do čtvrtka v Londýně. Ledaže bych tam dál 2-3x nějakou trasu řekněme 12-15km:), kousek je Regent's Park i Hyde Park, tak se vymlouvat nemůžu, budu muset jen brzo ráno vstát.
Po cestě budu vzpomínat na moje pobíhání po údolí a přemýšlet, co se to jen děje a jak to změnit. Držte mi palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...