sobota 27. března 2010

Je nádherné být veteránem začátečníkem!

Musím se vám s něčím svěřit. Není nad to být starším začátečníkem, nebo dokonce veteránem:) začátečníkem. Má to jen samé výhody, samá pozitiva.. Většina závodů jsou vlastně vaše osobáky, vítezstvím je často vůbec i fakt, že doběhnete:), mám nějak pocit že se ze všeho raduju jako malé děti z ježíška, všechno má tu příchuť něčeho vyjímečného a i určitě každý z nás se cítí být trochu vyjímečný...

V rámci téhle strategie naprosto jistého štěstí, naprosto skvělých výsledků, člověk může přistupovat ke všem závodům a treninkům. Proto, když jsem v rámci přípravy na Brdskou stezku dle "Voldemorta" zařadil PIM 1/2M, říkal jsem si společně s Ďurim, že to nebudiem hrotiť:)... stačí drobně pokořit můj loňský rekord, což zase nebude tak těžké (1:56, co byste chtěli od v(d)ěčného veteránského začátečníka, ne?) a budu nějak "happy":). Jenže, jenže... já jsem pošuk. Říkal jsem si, přece se nebudeš zase tolik šetřit, v zimě jsi poctivě běhal i na pásu, naběháno přeci máš [hned jsem se pro jistotu pochválil, že jsem dobrej:)]. A tak jsem říkal Ďurimu, pojď zkusíme tak na 1:40, nebudeme to úplně hrotit, ale dáme tomu, co půjde.

K tomu ještě vypuklo to šílenství kolem startu Pavla Nedvěda a diskuse na bjehej furt com(ůžeš) docházela k jeho neuvěřitelným časům.. Já fotbal teda vůbec nesleduju, ale vím že ostatní ano a tak jsem Ďurimu navrhnul, že poběžíme rychleji a když bychom ho dohnali, tak já se nějak připletu, on odvrátí kolizi a fotografové ho budou fotit:). Ale samozřejmě to vzalo za své. Po počátečních společných fotkách jsme se nějak navzájem ztratili, říkal jsem si, že to rozběhnu co můžu a Ďuri mě tradičně doběhne, ale Ďuri nikde a fotbalisty jsem taky neviděl. Teda upřímně, já jsem se na jeho fotku kouknul jen tak letmo, říkal jsem si blonďáka s haldou fotografů snad poznám.. ale nikde jsem ho neviděl. Jako polehčující okolnost přiznávám, že jsem běžel jako hasič k ohni, takže jsem sotva vnímal hezké spoluběžkyně, natož nějakýho (i když populárního, ale mě neznámého) chlápka..

Dávám fotku části našeho týmu v univerzitních barvách s přetaženým tričkem (já fotím a Wadim je skryt). Ale 1/2 PIM je za náma, ať žije finální příprava na Brdskou stezku.. Ta mi 100 procentně dá zabrat, ale už se na to těším, asi jsem skrytý masochista:).

Držte mi palce! 12:)

PS. Velká radost (tedy upřímně musím přiznat, že by určitě byla taky velká i s výrazně horším časem), kamarádi říkali, že i lamy, když maj naběháno, tak ve finále běhají i rychle:)!

SplitTimemin/KmDeltamin/KmRealTime
5 Km0:22:244,280:22:244,280:20:33
15 Km1:06:224,250:43:584,231:04:31
Finish1:33:494,260:27:274,301:31:58

Ďuri mě upozornil, že tam mají nějaké blbosti v čistém čase.. Určitě je to horší, můj oficialni byl 1:33:49 a byl jsem celkem blízko, ne 2minuty daleko. Takže čistý čas asi 1:33? Ale neřeším, beru 1:33.

PPS. Sice nejsem vůbec fotbalový (ani hokejový) fanda, nebejt toho že je blonďák, Pavla Nedvěda bez fotky nepoznám... Jedině si pamatuju takové to jeho jo/ne/jo/ne s reprezentací:).. Ale budiž mu dík, že dokázal pomoci a pobláznit lidi, že jich bylo jistě víc na trati i kolem. Pro řadu lidí to jistě znamenalo výzvu k tomu, aby běželi rychleji.:)

sobota 20. března 2010

Léčba šokem

Co čert nechtěl, asi na mě opravdu dopadla jedovatá slina:( někoho v metru -- tedy jak to říkám, tak jsem si hned vybavil tu situaci a ušetřím vás podrobností:).. zkrátka na mě přišla po delší době "chorobička" a ani jsem nemohl mluvit.. Pod tlakem okolí jsem nakonec vynechal běh v neděli, úterý i ve středu. [Chápete to???] Můj zdravotní stav se ale nadále horšil. Už jsem skoro v;bec nemohl mluvit a ve čtvrtek jsem zrušil i přednášku. Řekl jsem si -- a dost:). Je na čase se vrátit "ke kořenům" a dělat to, co mi dělá dobře. A tak jsem hned ve čtvrtek navečer vyběhnul do prokopáku. Slunce zapadalo za kopci, zrcadlilo se v kalužích roztátého sněhu.. paráda. Jakobych dostával podpůrné inijekce:). Po doběhu jsem se cítil o řád líp, mohl jsem mluvit, kašlal jsem minimálně (za běhu vůbec), prostě a jednoduše léčebná 15 v prokopáku zatím silně boduje!!!!! V pátek hned po ránu jsem si to pro jistotu zopakoval a hned se to běhací manko odmazavá a já se líp cítím... V sobotu jsem dal přesně dle plánu 20km, zítra snad v pohodě odběhnu zbývajících 12-14km a měl bych být zpět na normálu.:)
Týden byl vůbec zajímavý a bohatý na šoky a zážitky, jeden ovšem ční vysoko nad ostatními. V úterý si tak "tiše" trpím:) večer doma, jak jsem nemocný, chudinka, jak nemůžu běhat a klátí mě choroba, nechám se utěšovat blízkými... V tom mi přijde MMS, dcera mi nese muj iPhone a přes celou obrazovku fotka malého dítěte!!!! Neznámé číslo. Dotazy čí je to dítě? A tak.. No nevím! Moje asi ne!! :) Ještě že u toho nebyly dovětky typu gratuluju, tak to je tvoje dcera:). I tak jsem si říkal, že štěstí, že zřítelnice mého života moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) mi po právu plně důvěřuje... Sice mi kamarádi radili, že jsem měl rychle přiřadit k tomu číslu jméno třeba "Ivana" a pak vše popírat.. Že by se o mě moje žena ještě lépe starala. No nevím:) já bych to neriskoval. Jednak se o mě už tak starají všichni úplně nejvíc a jednak si říkám, že takové šoky nemůžu svojí nejmilejší... jasné slunéčko manželce působit. Vůbec si to nezaslouží. Naopak hned se mi vybavila skvělá příhoda...

Před pár lety jsme jeli na dovolenou a brali jsme s sebou neteř Milenu. Moje nejmilejši... jasné slunéčko se baví se sousedkou a povídá. Tak za chvíli jedeme na jarní prázdniny. Honza ještě jel pro Milenku a pak všichni vyrazíme. Sousedka povídá -- teda ty seš tolerantní. Ještě s milenkou na dovolenou? :) No chvíli trvalo a scény s nedorozuměním Milenka versus milenka byly docela humorné. Ale té mojí nejhodnější už ten vrchol tolerance nějak zůstal. :)

Doufám že ty léčby šokem zabírají i u vás! Držte mi palce, 12:)

sobota 13. března 2010

Čekání na jaro (a na Godota)


Až mě to vytáčí -- ta moje naivita, jak vždycky skočím na špek našim meteorogům, když říkají.. Teď teď už je jen pár posledních studených dní, pak už začne jaro.. Příští týden, příští víkend už teplota k 10C. Měli by si to vytesat do kamene, protože se to vůbec nemění:(. Už předminulý týden se to mělo lámat, nakonec jarní Kbely vypadaly jako severské soustředění, tento víkend už mělo být také jarně a kdoví jestli bude nakonec příští víkend jarní počasí...

Je to naprosto nezodpovědné nás krmit nadějí na jaro, já se těším a pak o to hůř se to prodlužování zimy snáší. Přitom přeci vím, jak ta svoje čísla a předpovědi "rodí", zpracování meteorologických dat a předpovědi to byla vždycky perla:). Přesto jsem naprostou jasnou ukázkou, jak se člověk dá snadno oblbnout. Ovšem zlatou medaili v tomto ohledu získal teď Franta, když šíleným usilím běhal na pásu, přes všechno co do toho dával se ale nějak nedokázal se vyrovnat rychlostem z minulých dní... A tak zlomený odešel domů, kde zjistil, že ten "jeho" pás je nastavený v mílích!!:)... To ho ale nakoplo, takže teď běhá jako vítr, úplnej Zátopek.

Týden byl o hodně náročnější než jsem čekal. Možná je to tím upínáním se na jaro, čekáním, že už..., že každou chvíli se to změní a začne být přijemně a vše se bude zelenat. Jenže takhle jsem maximálně zezelenal já v úterý, když po velmi krátkém spánku jsem vyrazil rychle do fitka (už údajně naposled, jsem horší než ti meteorologové) dát rychle ranních 14 a pospíchat do práce. Ouha. Hned po začátku, když jsem v polospánku ještě skoro automaticky nasadil 5min/km dostal šílenou (ale děsně) křeč do levého lýtka, až jsem nemohl ani stát. Pako jsem:)! No nevzdal jsem to, říkal jsem si to snad rozhýbeš ne? Copak seš úplně měkká hlava? No musel jsem, takhle bych se nedostal ani domů, natož do práce. Nakonec jsem 14 dal (tedy 8 jsem náhradně odvesloval) a říkal jsem si, teda jak bude zítra? Ale asi stejně jako Franta, jsem to doma "přehodnotil":) a vyšlo mi, že vlastně jsem to už překonal, sice mě ještě bolí noha jako mrcha, ale to se určitě poddá. A tak jsem se maličko protrápil středeční 14 ale pozor, čvrteční 14 už byla celkem pohoda, teda zase abych to nelakoval na růžovo.. Maraton bych s tou svojí bolavou nohou asi neuběhl, i když kdo ví. Bláznivej jsem na to dost.
V sobotu jsem tedy po ránu vyběhl monitorovat jaro do prokopáku. Dole v údolí na cestách leží ještě namrzlé hromady na cestách hrozí, že tam budou do května:(, ovšem, když jsem se vyšplhal do kopečků, sníh mizel a opatrně vykukovalo schované jaro.

Z vrchomu kopců na druhé straně je přesně vidět na hlavní cesty a jak dole v údolí leží sníh..

Dal jsem sem i klikaté dnešní proběhnutí. Je to hezká trasa, minimum cesty se běží stejně, kopečky, různé okolí, pláně i údolí. [najdete na www.runsaturday.com kdybyste hledali mě, jmenuju se stejně:), dávám tam všechny možné mapy volně ke stažení, tak třeba pro inspiraci:)].
Když už tam budete, třeba se zkuste podívat na virtuální charitativní běh Pro Paraple a třeba nějakým tím km (Kč) přispět:).

Uplynulý týden byl taky ve znamení telefonních operátorů, kteří jak asi znáte neustále volají, nabízejí různé skvělé tarify a jsou rozhořčení, že nemáme zájem. Myslím, že se u nás předháníme, kdo dokáže lépe (myslím slušně) odmítnout. Se synem se nám povedl docela dobrý gambit. Volali, on zvedl, že chtějí nekoho mezi 15 a 70 lety, on řekl, aha, mě ještě není 15, bohužel nemůžu ještě odpovídat, na jejich popud předal telefon mě a já odpověděl, vidíte a mě je 71:) já bohužel nemůžu odpovídat. Moc jsme se pobavili..:).

Ovšem naše nejoblíbenělší konverzace s operátory [pro pobavení si ji často "přehráváme":)] je tahle:
Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.
:)

Veselé čekání na jaro! Ať se daří!

PS. Dneska jsem nějak v tichosti v šíleném krpálu z Hlubočep oslavil 3,333 běhacích km. Od svého začátku loni v lednu. Moc mě to potěšilo..

sobota 6. března 2010

UNOR za náma: Ideologie kolem a v nás

Asi ten únor je fakt revoluční:). Nechtěně jsem se připletl do několika "konfliktů" zdravého životního stylu, kdy zastánci a misionáři správného - tedy sportovního a zdravého života - útočili na ostatní kolem:). Aby nám všem (lamám a obyčejným lidem) řekli, co děláme špatně, jak správně máme žít, co máme dělat.. Až mi to připomnělo vývoz "revoluce":) a stejně jako nemusím žádné církevní misionáře, ani misionáře operačních systémů, tak nemusím ani tohle..:).
A to musím podotknout, že nejen běhám rád, ale i rád si s kamarády o běhání povídám, ale pečlivě se hlídám k tomu, abych někoho přesvědčoval nebo nedej bože (či příroda), abych mu říkal, že by měl běhat, nebo že musí sportovat..

Nic se neděje náhodou a furt mě zaráží, že hodně podobné věci zažívají sprátelené blogy:), ale asi je něco ve vzduchu, říkám si to stále. Militantní běžci:) asi v této době razantněji prosazují své názory a tak se dozvídáme: ... že by půl maratony, maratony či různé "běhy" měly mít silné požadavky na čas a kondici závodníků, ... že upadá průměrný čas dokončení maratonu, ... že člověk, který nedá maraton pod... 4h, 3:30... (tady bych chtěl doplnit, že silně záleží na PR diskutujícího) není vlastně maratonec a měl by si to rozmyslet, někam zalézt a neukazovat se:)!

Je to sice asi smutné, možná to může i pár začátečníků odradit, ale zase je to i takové vesele české:). Ti bojovníci za běh prostý začátečníků si vůbec neuvědomují, že bez nás, nadšenců, lam a začátečníků by většina městských maratonů neexistovala, že by jejich běžecké nádobíčko stálo asi 2xtolik apod. Kdo si kolem kupuje ve velkém furt bežecké oblečení, kdo dělá ty davy na podobných akcích a tím získává sponzory pro podobné akce? Ano správně. My obyčejní! My začátečníci, šneci, lamy, želvy či jak si kdo říká:). Určitě běháme pomaleji než ti "správní" bězci, ale nemyslím si, že míň radostně, s menším nadšením, s menším úsilím, bojem s překážkami.. Všechno je relativní, jak může někdo odsuzovat jiného nadšence a brát mu jeho právo na 1/2 maraton:), taková blbost!
Musel jsem si to napsat do deníčku, bylo to ve mě jako v koze, tedy jako v lamě:).

Proto zde lamí výkřik -- Nenechme se tím nikdo odradit, zblbnout ani jedním ani druhým směrem. Prostě si to užít. My duševní bězci přeci víme své..:)

Tento týden byl takový správně odpočinkový, běhal jsem celkem lehoučce, ale o to intenzivněji a nově. Můj nový kolega je takový spravný člobrda, pochopitelně běžec s PR kolem 3h na maraton, skromnej, příjemnej:)... Ve středu jsme spolu místo oběda dali jen tak rychlejších 9.5km podle řeky, ale pozor, on měl five fingers vibram a navíc většinu cesty běžel bos! A tím svým skvělým, nemilitantním způsobem :) mě doslova získal, jsem natěšený, že vyzkouším jednak běhat postupně bosky, ale hned jsem si koupil poslední petiprstky, co byly v Praze:
http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?108063-vibram-fivefingers-%96-temer-bos

Nechavám odkaz, udělal jsem si děsnou radost, je to neuvěřitelný, hned zkouším na pásu a vzal bych je i ven, ale musím opatrně, aby se mnou moje nejmilejší manželka [jasné slunéčko:)] ještě mluvila. Jako každá správná žena už je zvyklá na ledasco, ovšem v ranních mrazech vybíhat ven v prstových ponoškách s tenkou podešví je silnější kafe.. Ale jdu do toho a budu informovat o mé postupné cestě k bosému běhání..Ale fakt postupné...:)

Ale k tomu "radění".. vzpomínám si na oblíbenou hru za mých studií.. Já s kamarády jedu tramvají údajně mě doprovázejí na schůzku se mojí dívkou (u ní doma). Opuštěný byt a já nezkušený mladíček, který se umí červenat (vždycky jsem trapné role hrál jen já, asi že i tohle jsem si uměl užít?). Po cestě se postupně s radami, jak postupovat, co dělat, co říkat a jak se chovat... přidávali spolucestující a když jsme vystupovali, tak už mi celkem tradičně radila celá tramvaj:)!!!

Ale zase k běhání.. Po středečním výběhu a čtvteční radosti s five fingers, jsem je hned v pátek vyzkoušel na páse. Neuvěřitelný, hned mi to ukázalo, že na pravé noze, co mě občas zlobí chodidlo, tak došlapuju úplně špatně:), na hraně nohy u malíčku se mi udělal úplně krvaný puchýř:), ale samozřejmě skvělý pocity. Na nohách unavený úplně neznámý svaly, jak člověk došlapuje víc na špičku. levá naho mi jde úplně skvěle, ještě tu pravou:). Ale všechno má svůj čas.

Samozřejmě v pátek to asi nebylo optimální, protože dneska (v sobotu) byla Kbelská 10 a den před tím si něco způsobit na noze není asi ten pravý ořechový, ale já to nezastírám, jsem lama:). A tak když jsem ráno vstal a podíval se do toho bílého šílenství, tak mě zachránilo před uvažováním ano/ne, to, že jsem slíbil Jurajovi a Fabiovi, že je vyvednu a dovezu do Kbel. Už jenom odhrabování auta

Naznačilo, že možná letošní Kbelská 10 se chce zařadit do nějakého severského či transsibiřského běžeckého seriálu. Určitě je to proto, že Anička (Mrazivý Vítr, aneb Tuuli Pakkanen) známá jako zastánce pravého severského běhání se přihlásila na tento běh. Jen upřesňuji, v severském běhu se do mínus 10 běhá v tričku a trenýrkách a při teplotách nad nulu už jsou zapojené probíhácí sprchy, aby se závodníci mohli v těch hicech drobet ochladit:).

Nebudu psát o závodě, určitě to řada z Vás popíše líp a těším se na postřehy ostatních. Naše skupina? I když jsme si všichni Fabio, Juraj i já, přiznali, že nebýt toho, že jsme byli domluveni s ostatními, tak bychom asi zůstali doma:)... Ale nakonec všichni velmi spokojeni. Fabio (tentokráte obutý v lehkých botách) :) nás všechny deklasoval s 41min, já jsem byl připraven ohlásit PR (v nejhorším na sněhu:) ), nakonec neuvěřitelně skvělých lamích 45:55, Juraj pár vteřinek za mnou. Prostě celková skvělá nálada:).
Jaru zdar!

PS. Já jsem ten nej nejstarší nabalený červený sněhulák, Juraj (Ďuri) je uprostřed a Fabio v modrém to jistí zleva.
PPS. Sice jsem neměl číslo 12, ani 34, dokonce ani 56, ale pozor 78! Hned mi připomnělo říkanku při rozdávání karet.. 78 polib p.del kosům:).