středa 30. října 2013

Tisíckrát nic umořilo osla... ale ultra.. je ultra!:)

V posledních dnech se setkám dost často s tím, že navzdory krásnému počasí.. lidé neběhají.. buď mají nařízenou pauzu a hrdinně, třeba jako Leona:) ji dodržují, případně se trápí s rýmičkou, s problémy v práci/doma a nebo .. nebo už pro ne skončila sezóna..

Zrovna teď mi jeden známý vysvětloval, proč je rozumné skoro na měsíc (úplně) vysadit běhání... říká:
  1. Třeba té někde něco píchá, táhne.. potřeba to nechat odpočinout.. Okamžitě si odpovídám. Jó, to zrovna.. Jak to nebudu léčit pomalým během, tak už se třeba potom už vůbec nerozběhnu..:)
  2. Všude jsou samé viry, infekce.. Je potřeba případné onemocnění vyležet.. Moje odpověď je jasná.. copak jsem blázen? .. Běhat víc bych měl:), abych nebyl tolik v městské dopravě a vyhnul se bacilonosičům.. A pomalý běh, ten léčí všechno.. v klidu si pročistím nos... sliznice [=stáhnu dobrého antivira:)], ty mrchy bakterie/víry to nemají rády, když je kolem chladnější vzduch a tělo se zahřeje na provozní teplotu:)..
  3. Podzim, sama deprese.. člověk se honí za tréninkem, nestíhá.. a tak je mu akorát hůř... Co na to říci.. U mě je to obráceně..Protože nemám trenýrkový plán (!) tak nemám co plnit a a co zanedbávat (i když nedostatek km může pochopitelně způsobovat nervozitu:)... prostě běhám, jak můžu..

A tak jsem zase došel k tomu, že jeho argumenty pro přestávku v běhání jsou vlastně moje důvody proč rozhodně nepřestávat!:)... I když je to někdy fakt náročný.. Přitom by se asi hodilo na pár dní vysadit.. v tom "běhacím čase" zkusit dohnat věci v práci/doma, udělat, co se dá a pak se vrátit pobíhat do údolí.. Ale... neumím/bojím se/nechci být bez pobíhání a tak zápasím s časem, s okolnostmi, s nedodělky, jak se dá.. a snažím se.. ze všech sil... někdy úpěnlivě, jindy odevzdaně..někdy je to skoro hrdinské, jindy téměř směšné..:), ale co na tom... Za pár dní a týdnů si budu jen pamatovat, že jsem bojoval.. sice jsem pár ran schytal, ale hlavně jsem jich hezkých pár rozdal:) a hlavně ... budu si pamatovat, že jsem to nevzdával...

Věřím na znamení a těch se mi v téhle době dostává hromada.. Dneska spěchám, jdu na tramvaj... na úrovni Pánské mě míjí "3".. Koukám na ní rezignovaně, skoro v depresi... vidím jak na začátku Vodičkovy ulice už stojí a otevírá dveře.. V tom se ve mně probudí bersek.. ten šílený bojovník.. Tramvaj má už otevřené dveře a já jsem přes 100m daleko.. marná snaha.. najednou si uvědomují, že se rozebíhám, že běžím a zrychluju, spurtuju.. a nakonec [v klidu:)] nastupuju do tramvaje... Jeden mladší chlapík, který patrně můj úprk se zájmem sledoval, ukazuje palec nahoru a říká.. bejvalej atlet, co? ... "kdepak.. současnej blázen":)... V ten moment, když jsem doháněl tu tramvaj, tak jsem si v duchu říkal, jestli ji stihneš.. tak..tak..[nebudu říkat, co] a ono jo (!) :)

Nebo předevčírem.. Deri po doběhnutí cca 13km, posledních asi 100m ke konci parku jde klidně na vodítku, zatímco já řeším urgentní telefon.. V tom se objeví z paneláku vypuštěný pes, který na ní skáče a vybízí k běhu.. a tak ji odepnu a Deri začne kolem běhat a dělat ty svoje šíleně rychlé osmičky.. Majitel psíka mi říká.. "Musíte ji taky někdy pustit se proběhnout...ne s ní jen tak obejít kousek parku" .. Já trochu zpocený říkám.. no my jsme i popoběhli.. Odpověď.. "no nechci radit, ale takovýhle psi potřebují běhat víc"..ta rada mě dostala. A tak jsem mu slíbil, že se zlepšíme a budeme víc běhat (!)..:)

Prostě si v těchto dnech znovu uvědomuji, že největší hrdinství.. (aspoň podle mě).. je přečkat a zvládnout to tisíckrát nic .. co umořilo osla:)... těch tisíc a jednu maličkost.... a zvládat je s pohodou a jistou grácií a s veselou myslí.. protože správný ultra znovu vstane a znova jde.. jde a věří, že to nejen půjde.. ale že to i zase  poběží!:)..

Běhu a naším bojům zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

sobota 26. října 2013

Hluchý jsem a hluchý zůstanu!:)

Období kolem voleb je vždycky takové rozjitřené a mně se vybaví situace z 90.let, kdy tehdejší prezident Václav Havel mluvil a horoval pro fungující občanskou společnost.... Samozřejmě tehdejší politici si z něj dělali legraci a neustále se mu smáli pro jeho víru, že "pravda a láska zvítězí, nad lží a nenávistí"...

Ale co jsem tím chtěl říci -- možná si řada z vás uvědomuje, jak moc tu chybí ten pravý spolkový život.. hasiči, myslivci, rybáři, zahrádkáři,... a běžci..:)... A tak se (zaplaťpánbů) různě lidé (neformálně) združují... Jak je člověku dobře mezi svými, že?:).. Je zajímavé, že uvnitř malé komunity je všechno víc vidět a člověk je možná i nechtěně (nebo cíleně) lepší. Pomáhá druhým, dokáže přijmout pomoc bez hloupých pocitů, protože když to jde, tak on taky pomůže.. Každý z nás si po právu myslí, že ten jeho "spolek" je ten nejlepší.. že v něm jsou lidé na sebe nejhodnější.. možná, že jsou i nejtrhlejší, atd... A to je děsně fajn... Pochopitelně to platí na rybáře, filatelisty, šachisty...a na běžce?? asi obzvlášť!:)...

Když jsem si o tom fenoménu povídal s jedním známým sociologem, tak mě upozornil, že je potřeba víc lidem naslouchat... Řekl jsem si, že to zkusím... Jenže, když jste (trochu) nahluchlí (jako já), tak je potřeba zvláštní úsilí a někdy to může vést i k naprosto opačným efektům, když slyším i to, co bych neměl..

Jako v pátek odpoledne, běžíme kolem školy, Deri se zastaví a značkuje:), když za sebou/vedle sebe slyším.. "To jsem ráda zlatíčko, že jsi zase tady.. jak jsi se měl celý den?"... Bezmyšlenkovitě a automaticky odpovídám "Moc dobře!!":)... chudák maminka od malého školáka málem upadla:) a já rychle prchám do dáli... Říkám si, dávej si na to pozor.. ale než doběhneme do řeznictví do Stodůlek, ztratím zase ostražitost.. Paní prodavačka (zatímco chatuje přes mobil).. a říká směrem ke mě.. "Ty bejku!!:).. Což mě pochopitelně potěšilo, ale zase další zákaznice se na mě tak divně koukala, pro jistotu se hned ptám, jak na to přišla, že jsem bejk? A ona se šíleně omlouvala, že to byla reakce na mobil, ne na mě:), že prý to nemám nikde říkat, ... :)

A tak znova zjisťuju, že hluchý běžec a hluché a jalové km patří k sobě, asi jako mladí k socialismu:).... Proto, když večer při probíháním kolem železniční zastávky Holyně se nechtěně stávám svědkem (manželské?) hádky a když jsem ženou vyzván, abych reagoval na něco, co zaznělo, tak už jsem zpět... a říkám.. nezlobte se na mě, ale já jsem od dětství nedoslýchavý... A na vysvětlenou dodávám, že je to naprosto skvělá "nedostatečnost"... To, že něco "třeba" neslyšíte, nebo můžete aspoň (oprávněně) předstírat, že neslyšíte.. dělá život kolem krásnější.. Málokdo zopakuje něco nepříjemného dvakrát, možná mu to dává druhou šanci si v klidu uvědomit, že přestřelil [a jak je dobře, že to ten trouba neslyšel:)]...

A proto, ať žije občanská společnost a sdružování.. ať žijí běžecké spolky a co víc, ať žijí běžecká kamarádství.. ale.. v některých věcech budu radši zase "hluchý".:)..
No celkově byl tento týden obzvlášť zmatený, kilometrů bylo méně... ale jak říká moudře BS... kilometry jsou kilometry, ale kamarádi jsou kamarádi!

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť... a pěstujme si naší nedoslýchavost.. je to skvělá "vada".. Můžu jen potvrdit!

12:)

PS. Přidal jsem pár večerních fotek s chudáčkem Deri, jak vymetá kaluže.. Jjo, takhle vypadá týraný pes:)...

pondělí 21. října 2013

Tak .. Tak určitě...:)

TAK .. je kouzelné slovíčko.. nejen sportovci, že :) ho hojně používají, ale i my ostatní rádi často začneme svoji odpověď pomoci kouzelného.. TAK... Hodí se to.. získám čas, abych si uvědomil, o co vlastně jde a na čem záleží...

A TAK jsem se -- asi jako každý -- trochu trápil s motivací. On je problém většinou v tom, když je člověk oslabený, ať už nějakou únavou/nemocí nebo jenom tím, že hodně lidí kolem šíří různé negativní vlny, nebo jednoduše blbou náladu..:)..To se výrazně hůř bojuje se vším..

Slyším ty různé blbosti, že jsem začal běhat pozdě..že běhám špatně..že už to se mnou vlastně půjde jen k horšímu..:)... Když už, už by to na mě snad přeskočilo, vzpomenu si v nadcházejícím chladu na ledového muže, kamaráda Machyho.. který ví, že rozdíl mezi teplotou těla a ledové vody je řádově 30C. Nedá se nad tím rozdílem dlouhodobě zvítězit:).. ale dá se s tím bojovat!!
Stejně tak je jasné, že čas nikdo nezastaví.. ale ten rozměr boje a běhu proti proudu času má svůj dostatečný étos... Ovšem mně se do toho vždy připlete ten veselý rozměr, který to celé posune na správné místo.. :)

TAK jsem ke konci minulého týdne v nádherném večeru se vracel kolem rybníka s Deri už na vodítku.. Tedy ona vodítko v hubě a provokativně zrychluje (mrcha), aby ti lidé kolem jasně viděli, kdo je rychlejší a kdo koho venčí/trénuje..:). Poetický večer...Witty by jistě řekl něco, jako že se vlahý vzduch v zapadajícím slunci chvěl tisícem odlesků.. Já jen pro úplnost dodám, že ty odlesky, byl "létající protein" :), všude samý komár a muška (výlov rybníků a vlahý podvečer to jen násobí)...

Protože Deri neustále na mě otáčí hlavu, abych na ní mluvil, a chválil ji, jak pěkně běží.. a TAK v návalu radosti začínám chválit Deri... V tom vdechnu celý oblak drobného hmyzu a nějakého toho komára:).. Pochopitelně musím zastavit a začínám šíleně kašlat.. Skoro jako by se moje plíce chystaly podívat ven, co se tam děje zajímavého:). Kousek na lavičce sedí člověk, asi v mém věku či starší, výrazně silnější a kouří... Hned ten můj (téměř tuberácký) kašel spojuje s tím, že jsem patrně kuřák, který začíná sportovat a okamžitě mi říká, že to není dobře!!! Že tlustý, co zhubli a kuřáci, co přestali kouřit, už nikdy nenašli svoji rovnováhu:)! Ať neblbnu a nedělám žádný šílený změny, že to nemá smysl... Na to se nedá nic odpovědět, než přitakat.. "TAK určitě"..:), ostatně, já žádný šílený změny nedělám, že?:)

V pondělí po ránu jej potkávám znova.. Dávám auto do servisu (na výměnu kol) a běžím do práce. Na chodníku potkávám postavu, která kašle nezaměnitelným ranním kuřáckým kašlem, ovšem sama je zahalena v cigaretovém dýmu:).. Tentokrát žádný hmyz ve vzduchu, já si hezky běžím, ale nedá mi to a zastavím.. a on říká.. "TAK koukám, už jste to nějak překonal, to mě to teď sejmulo.. asi bych měl přestat a taky začít sportovat..:)..".. Nedokážu mu lhát.. přiznávám, že jsem sice kdysi -- před víc jak lety dvaceti pěti -- kouřil, ale to je dávno pryč.. A jemu se rozjasnila tvář a řekl jen s úsměvem.. "Ach TÁÁK! :)".. TAK to zase nebudu s tím sportem nijak přehánět..:)

A na dnešní přání moji maminky, že doufá, že s padesátkou dostnu rozum a s tím běháním už přestanu, že?.. Odpovídám už ze zvyku.. TAK určitě... NE!!! :)

Někdy to nejde, někdy to třeba i bolí, ale cítím, že to patří ke mně.. Za chvíli se převléknu, obleču na sebe hábky a vyrazím směrem domů... Vím, že prvních pár kroků mi to vůbec nepůjde.. Budu tam přes Václavák poskakovat jak raněná srna:), nohy přesezené, bolavé, ale... vím, že pokud vydržím a poběžím...tak všechny tyhle problémy zmizí a zůstane jen čistá radost...

Běhu zdar! Naším bojům a ultra zvlášť! TAK určitě..:)...12:)

sobota 19. října 2013

Když se daří... tak se daří...:)

Hned jak jsem se dozvěděl, že zrušili podzimní maratón ve Stromovce, tak jsem se hned v duchu rozhodl pro myšlenku běžet náhradní maratón.. Původní představa byla sice, že si vezmu batůžek.. a na protest či na podporu (nebo na potvoru) .. prostě v době původního konání Pražského maratónu budu kroužit po Stromovce. Protože rychleji píšu, než přemýšlím (to my pocitoví pobihači často děláme), tak jsem si to hned sem k sobě napsal a reakce mých kamarádů i Vás, co jsem zabloudíte mě překvapila/potěšila/vyděsila.. ode všeho trochu. V tu chvíli bylo rozhodnuto -- nějaký ten partyzánský maratón musím(e) udělat..

Michal Vítu se pro podobnou ptakovinu také rychle nadchnul... Jenže, jak šel čas, tak se různě přidávaly další komplikace, mimo jiné uzavřeli viadukt a tak se nedala používat standardní maratónská trasa... Navíc jsem zjistil, že se Stromovce (teď) legálně vlastně nedá nic dělat... Ale kde je nadšení a kamarádi.. tak jde ledasco...asi bych se nebál říci, skoro všechno... a nejen, že to jde, ono to i běží:)...

Kazdy kolem s něčím přišel, přispěl.. Všem patří velký dík!
  • Pavel zajistil (a napsal) perfektní program na měření času, donesl počítač, zaškolil obsluhu:) [=Iva, Martina a Peggy].
  • Evžen měl skvělý nápad.. Mimo spousty drobnosti, moukou počínaje, kanystrem s vodou konce.. Hlavně přinesl varnici plnou čaje..
  • Iva, Peggy, Martina a další pomocníci se starali na obcerstvovacce. Petr S., kterého jsem před tím neznal, přišel a pomáhal, fotil..
  • Přijel Dan Orálek a nejen, že běžel s ostatními na pohodu, tak ještě potom skvěle vyprávěl a ukazoval fotky že svých běhů v Running Mall...Každý, kdo přišel přinesl kus dobré nálady a pohody a skvělé počasí..
My s Michalem jsme vlastně nemuseli skoro nic dělat.. Protože všichni kolem byli neuvěřitelní pohodáři... V takových chvílích si vzpomenu na svoji oblíbenou hlášku z Pravé blondýnky... speciálně když říká.. "Exercise gives you endorphins. Endorphins make you happy. Happy people just don't shoot their husbands, they just don't." .. Zase se to potvrdilo.. běh nám dává endorfiny, endorfiny nás dělají šťastnými a štastní lidé (manželky) nezabíjejí své manžely!!! :).. Všichni absolutně v pohodě.. Moc, moc jsem si to užil.

Pro dokreslení jen dodávám.. Ano, ve Stromovce se teď nesmí nic pořádat.. Ano, do Stromovky je zákaz vjezdu.. Přesto jsem tam dvakrát s autem vjel, naložil/vyložil věci ... a nikdo mě nechytil/nedal pokutu.. Nic takového [i když při výjezdu to bylo opravdu o fous:)]... Ale to ta celková pozitivní nálada, já si samozřejmě ani na chvíli nepřipouštěl, že by se to mohlo stát a byl jsem připraven to svoji logikou staříka z Vysočiny případně všem příslušníkům vysvětlit:).. Nebylo to vůbec  potřeba..

A tak to teď můžu konečně říci.. Moc díky všem za skvělou oslavu mých narozenin!!!

Ať nám to běhá...Jak by řekl můj nejlepší kamarád BS, příští rok je sice trochu "loterie", ale třeba taková Zane Grey 50 (zde super video) na jaře je náš pevný bod... A tak se už znova těším na nastavované kopce, běžeckou turistiku a na spousty "hluchých" a "jalových" km..

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť! 12:)
PS. Výsledky maratónu byly předány do tabulek běhej (dík Mirkovi H.), detailní výsledky i pro ty, co běželi jen pár koleček jsou ZDE. (je mozne, ze se jeste malicko upravi).
PPS. Odkazy na fotky:
http://podzimnistromovka.rajce.idnes.cz/album/ Petr Š.
http://www.flickr.com/photos/105978109@N03/sets/72157636736166173/  Pavel V.

úterý 15. října 2013

Devětkrát ne.. Osmkrát.. ne.. je to SEDMKRÁT KOLEM ŠATEN!!!

Tak konečně je to tady a můžeme s potěšením oznámit konání našeho otevřeného běžeckého happenningu, v době původního konání Pražského maratónu ve Stromovce. Myslím, že situace je podobné akci víc než nakloněna (předpověď počasí-- včetně teploty tlaku a rosného bodu).. i když drobnější komplikace způsobené opravou viaduktu si vynutily modifikací okruhu a nakonec vedly k tomu že z původních 8 delších a jednoho krátkého okruhu vzniklo sedm stejných okruhů v délce 6km a 28 metrů (v naklikané mapové verzi je to tedy "na chlup" .. 6.028x7=42.196), při oběhu podle GPS to plus minus také přesně sedí na maratón, chyba bude patrně menší než těch magických +196m..:) Zde je odkaz na mapu "akce"... Červený praporek naznačuje start/cíl. TRASU JSME MALIČKO UPRAVILI, KVŮLI KOPCŮM, ASFALTU A HOSPODĚ:). TAKY ABY NIKDO NEBLOUDIL JE TO PO HLAVNÍCH CESTÁCH. Obrázek je dole.. (směr oběhu tradiční.. plavební kanál je po levé ruce)..

Raději jsem přidal šipky, kvůli cestám a neblouděni se kousek poběží raději jako dvojsměrka.. zase se víckrát uvidíme..:)

Organizační záležitosti..
  1. Sice držíme z piety běh/oběh šaten, díky opravě viaduktu je to trochu komplikovanější (není to kolečko/brambora, po divné velrybě se to nakonec změnilo ve dvě ptačí hlavy spojené šňůrkou), po konzultacích a poradách jsme kvůli pohodlí účastníků přesunuli místo startu a cíle blíže k zázemí PIM Running Mall a k toaletám a k hospodě.  Vše je nakonec po hlavních cestách a vše bude značeno šipkami, barevnou křídou... Start a Cíl bude v té časti, jak je naznačeno.. 
  2. I když se budeme snažit všechno zajistit, raději se na úplně všechno nespoléhejte. Není žádné startovné, není to závod v pravém slova smyslu, i když se všem se budeme snažit změřit čas i mezičasy na jednotlivá kola.. Dokonce snad dáme i čísla:).. [ještě čekáme, jestli nám Leona dá nějaká volná nevyužitá]. V prostoru startu/cíle bude k dispozici občerstvení.. Voda/Mattoni, ionťák, kola. Nezajistíme čaj nebo teplé pití. Budou banány, sušenky, čokoláda.. sůl. Prosím, zaregistrujte se dopředu nejdéle do pátku (18.10) do magického času 12.34 abychom měli představu o počtu lidí a mohli vše (jídlo/pití) připravit včetně měření času. Formulář je zde... Neříkám, že se nemůžete s námi vyblbnout bez registrace, ale je to pro nás horší to naplánovat.. 
  3. Každý si může uběhnout kolik koleček sám uzná za vhodné:), pro ty, co chtějí méně je k dispozici i různě odložený start, ale je to na Vás.. Hromadný základní start je v 10.00, další "starty" budou po hodinách.. [Opět viz formulář]. Pokud někdo chce startovat dříve, dejte nám vědět..1/2h (a asi i 1h) předem změříme a obsloužíme my, dřívější starty jsou na vás.. 
  4. Po doběhu JE rezervovaná restaurace na okraji Stromovky (U vozovny, Královská obora 2) [rezervovány 4 stoly na jméno Hanousek, restaurace je nekuracká, pivo mají a teď tam je na menu alsasko] aby společenský rozměr běhu mohl pokračovat. Rezervace je aktivní od 13.30-16.00 (ale můžete přijít dříve a klidně můžete pokračovat).... my se před 4h přesunume na besedu v Running Mall s Danem Orálkem o jeho běhání, Bad Water Marathonu, Spartatlonu.. s fotkami atd.. [Opět vstup volný], začátek od 16:00..
  5. V prostoru startu a cíle si můžete nechat svoje věci ... Navíc je domluvené s Running Mall, že je možné si nechat věci u nich (cca 400m), stejně tak se následně u nich osprchovat..  
  6. K Running Mall a PIM běžeckému klubu.. a konkrétně Michalovi (V.) Vítů patří velký dík, protože.. 
    •  Vstup a využití Running Mall během celé akce je ZDARMA (!). Včetně sprchy a úschovy věci a následně akce.. 
    •  Running mall a PIM běžecký klub poskytují pití a část občerstvení na akci a což jistě potěší:) 
    •  Michalovi V. přislíbil Dan Orálek odpolední besedu (po naší akci)... Dá se čekat, že se Dan objeví i na naší akci, ale určitě by nijak nezávodil:), ale případně by relaxačně s námi běžel ... takže jedinečná možnost pro nás pomalejší pak tvrdit.. Hele držel jsem krok s Danem několik km(!)...Uvidíme, tohle ale neumím slíbit, ale vypadá to pravděpodobně:).. 
Závěrem...Moc se na všechny známé (i zatím neznámé) těšíme.. Mohla by to být hezky proběhaná a třeba i ukecaná sobota:)... Jste zváni.. jen prosím.. pokud jste to ještě neudělali, tak. VYPLŇTE nám FORMULÁŘ...

Běhu zdar! Bláznivostem a kamarádům zvlášť.. 12:)

PS. Budu se snažit to zde průběžně doplňovat a odpovídat na dotazy..
PPS. Mimo úzký okruh běžeckého klubu PIM neděláme nikde reklamu, takže nás může být 5 i 50 :), pokud to někdo nechce běžet celé, může částečně pomoci na občerstvovačce, vystřídat ty, co tam jsou, ať si taky něco uběhnou:)...

sobota 12. října 2013

Přerušované ... běhy...:)

V těchto podzimních dnech si znova uvědomuji, jak je dobře, že jsem už před lety opustil nalinkovaný svět trenýrkových plánu...Na začátku mého pobíhání byly "trenýrkáče" kotvou (a jistotou)... později se pomalu měnily v kotvu, která by mě jistě stáhla ke dnu:)... Nedokážu si totiž představit, jak bych teď stihl běhat podle nějaké pevně dané struktury, intervaly, tempo.. daný dlouhý běh... (ten stress, že to nestíhám, by mě jistě zahubil).

Podzim je asi naprostým vrcholem maratónské sezóny... Většina běžců se připravuje na svůj rychlý maratón... díky zrušení Stromovky to jsou povětšinou Drážďany(Berlín).. Nedávno jsem se bavil s jedním známým o maratónu a ptal se, za kolik?:).. Když jsem mu řekl čas, tak hned .. ty čtyři minuty, to naser*, co?:).. Zamyslel jsem se a musím přiznat, že NE! Asi před rokem a něco, když jsem byl od magické hranice 3h daleko, tak jsem v ní nedoufal.. Když jsem se přiblížil skoro na dosah... tak jsem najednou objevil úplně jiné rozměry, řekněme cíle:).. a rozhodně jsem rád, že vrcholem letošního roku nebylo zlepšení o 4minuty na maratónské distanci, ale objevení světa ultra běhů..

Ultra je skvělý a myslím naprosto jedinečný prostředek proti (běžeckému) vyhoření speciálně pro starší... Kdyby byl můj cíl maratón pod 3h a já to nedej bože letos uběhnul...co potom?? Co v dalším roce? V ultra distancích je každý závod jiný, každý rok jiný.. takže je pořád co objevovat, co zkoušet, kam se podívat.. a kde třeba., kde třeba můžeme dostat i pořádně přes hubu:)! Co na tom, že se někde budu plácat, .. budu jako úplná troska, jako úplnej trotl:).. vůbec mi to nepůjde.. skoro všichni mě předběhnou:)... BS ví, o čem mluvím.. Není to o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale že to nevzdáváme!

Po Pradědově 100, plné skvělých zážitků, panoramat a setkání ... je pochopitelně těžší se vrátit ke svému civilnímu běhání, navíc, když člověk musí promýšlet a plánovat logistiku lépe než dispečeři DHL:)... Venčení malého, i když běhavého psa má svá úskalí.. Deri je skvělý "trenér" a parťák, ovšem, 12km je její oblíbená (maximální) distance:)... Má silně zmáknutý všechny odbočky v údolí a moc dobře ví, když se u louky zatočí třeba doleva, že poběžíme o velký kus dál a tak hned protestuje:)...

Nezbývá než nasadit "přerušovaný" běh... Moji běžečtí známí hned vidí přímou souvislost s jiným "přerušováním" :)... a říkají.. hmmm...no jo, no .. není to ono! :)... Ale stejně jako s jídlem [kdy jsem měl myslet na děti v Africe, ..] tady si na začátku říkám, .. moc daleko se asi nepodívám.. ale, co by jiní, silně zaměstnaní, s malými dětmi... dali za podobné přerušované běhy, že..:)... a už nadšeně vybíháme..

Jako dneska. Běžíme s Deri a po chvíli tahání za šňůru a určování, kdo koho vlastně venčí/trénuje.. se dostáváme na konec parku, kde začíná volnost. V tu chvíli jsme oba už natěšení, poskakujeme a (aspoň já) tak nějak láskyplně koukám na všechno a na všechny.. V tom po nás vystartuje celkem ostře jeden (naštěstí malý) pes, kterého má panička na dlouhé šňůře.. málem hodím salto, pes štěká jak šílený, doráží na mě a na Deri.. A paní na to reaguje slovy.. "Ty jsi hodný Bertiku, to ona si začíná, když tak kolem spokojeně běží!" ..:) .. A zatímco Deri neštěká, neskáká, v klidu kouká, co bude a sedí u mé nohy (pohladím ji za ušima), tak se omluvím té paní, že je mi to fakt líto, jestli jim to vadilo, že my si tak spokojeně běžíme... a ... a běžíme zase spokojeně dál..:)...

Oslavujeme totiž po cestě (jeden píškot mám pro tento účel i s sebou), protože jsem tak nějak dospěl jednoduchými výpočty k tomu, že Deri už naběhala 4.000 km... Proto dnešní oslavnou 12 dáme jejími nejoblíbenějšími kalužemi, blátem a krpálem nahoru.. Ať má holka radost:)... A já jsem přitom vymyslel, jak na "přerušení":)... Představuji si, že přerušení delšího běhu (kdy musím přivézt Deri domů, dát ji do misky, pohladit, pomazlit, asi si vyměnit tričko, čelenku, vzít si vodu...) budu brát jako občerstvovačku!!:)... A už to vidím úplně živě!!!.. Hell's Gate Canyon... Přibíhám, rychle piju co mají (=vodovod), nemůžu najít svůj bágl (=běžím do sklepa pro džus), zdržení s vedoucím stanice (=krmím Deri).. rychle měním tričko, beru vodu s džusem a jako v transu vybíhám... [akorát se se mnou normálně nemazlí obsluha stanice, že ;)]...

Za chvíli už sám běžím do údolí a potkávám lidí, co před chvíli obdivovali Deri, jak mi hezky běží za patama.. a teď koukají, kde ji mám, kde jsem ji nechal??? Odpovídám po pravdě, jjo, ta už je doma ve Stodůlkách... odpočívá.. poslala mě ještě ven, abych se "doběhal":)... A tak se nejen s tím přerušením běhu smiřují, ale začínám v něm vidět jen ta pozitiva:)... Pravda, už jsem teď mohl být za mostem na Závisti nebo třeba u Kalinova Mlýna.. ale co mi brání tam běžet.. aspoň to moje pobíhání bude delší a zaslouženější..:)... Samozřejmě dneska jen krátkou, musím zase postupně zvyšovat km, ale domů přibíhám a na hodinkách svítí.. 28.10...Není to nádhera? Tak jsme dneska s Deri krásně společně oslavovali..

Běhu zdar! Úsilí a ultra zvlášť! 12:)

PS. Začátkem týdne doladíme poslední detaily na běžecký happening ve Stromovce... A dám(e) sem všechny informace.. Včetně následné restaurace, atd.. Budeme se (jak jinak) na ten společenský rozměr těšit...

neděle 6. října 2013

Pro staříky? Jedině Praděd! :)... aneb nic není náhoda...

Pradědova 100 mě získala nádhernou, neznámou a náročnou trati... Všechno kolem odráží tradici organizace dálkových pochodu, což slibuje (pro neznalé a nepřipravené) výzvu samu o sobě a řadu nečekaných překvapení... Jasně, silná únava z posledních dní, velký strach z běhání v neznámém terénu, podle map, tím spíše v noci, když není skoro vidět na značky, ještě víc se musím soustředit na cestu (protože vidím při běhu opravdu špatně)... Vlastně.. Sama pozitiva!! :) Taková konstelace člověka nakopne i po náročné sezóně, kdy se chce už jen odpočívat..Kdy se hůř hledá motivace.. Donutí mě to soustředit se na to, co pokládám za nejdůležitější.. Na nevzdáváni se, na boj.. i když může být směšný, třeba i zbytečný...

Od samého začátku jsem se rozhodl celou akci prožít co nejprostěji... jako klasický "baťůřkář" .. Jít ke kořenům.. přijet autobusem do Jeseníku, dojít si pěšky do České Vsí, ubytovat se v tělocvičně..připravit si svoje jídlo.. rohlíky s paštikou, banány a nějaké sladkosti, pití..vzít si jídlo, jaké budou nabízet. Žádný auto, žádný taxík.. žádný penzión...Žádný berličky.. Prostě zažít tu atmosféru od prvního do posledního.. Tak jako většina lidí, co běhají ultra po českých horách..

Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, mi koupila krásný nový červeno-černý bágl (obratem jsem ho pokřtil na Praděda) a já s sebou vezl -- uff uff -- hromady věci,, dvoje boty, spousty různých běžeckých hábků, 3 (!) mapy, karimatku, spacák...neuvěřitelně jídla, dokonce i barevné fixy, abych si lépe připravil itinerář cesty. Vzhledem k odlehlosti startu, jsem si vzal den volna a vyrazil z Prahy v pátek dopoledne... Na ZŠ v České Vsi jsem první..:)... Samá překvapení, škola hezky vedená -- proti všem zavedlým očekáváním ředitelka i zástupkyně jsou ženy, zatímco vedoucí školní jídelny muž:) -- všichni děsně sympatičtí, akční.. Například zajišťují na ráno autobus s odvozem do Jeseníku, ranní čaj/kávu.. Říkám to pořád, ten multitasking... to ty ženy umí o několik řadu lépe.. přiznejme si to.. a nechme je víc věci řídit!!!:)

No nic.. Odpoledne/navečer prožívám v takovém zvláštním tranzu.. Vybarvuju si itinerář, ať je červená v popisu skutečně červená, až budu unavený, ať omezím svoje chyby na minimum, nabíjím baterky, mažu si rohlíky a nohy (snažím se paštiku do rohlíků a vazelínu na nohy) a balím si s sebou do svého Bouřliváka (běžecký batůžek) všechno "nezbytné"... Dvě láhve na pití, náhradní triko, šátky, dvě čelovky, baterie, mobilní dobiječku na iPhone, hromady jídla, elastický obvaz, náplastí, první pomoc... nouzovou termo deku, mapy, peníze, doklady..telefon.. prostě Bouřlivák je sakra těžký, ten se pronese:), ale mám pocit, že mám úplně všechno, co bych mohl potřebovat...

Večer potkávám Janu a dáváme (1-2) piva s tím, že se jde spát, mně padají oči.. Nicméně, při návratu velké překvapení.. v tělocvičně, kde se spí, je zároveň i registrace, je tam sud piva (proč já blb šel na pivo ven) a rozjela se celkem slušná party:)... Potkávám Panchu a řadu místních, skvělá atmosféra.. jen kdybych nebyl tak unavený a zítra nevstával o 1/2 pátý.. Je naprosto jasný, že tak před 1h se nebude dát pořádně usnout, kdoví jestli potom:)... Ale... Nikdo to neřeší, lidí jsou neskutečně tolerantní, buď pijí pivo, nebo si ucpou uši a snaží se spát...:). To se mi líbí... Ta tolerance.. "Běžci" víc soustředění na zítřejší výkon, "chodci" na ten společenský rozměr:), vytahují i slivovici... prostě nic není problém... Ranní hemžení kolem 4:30 připomíná pichnuti do mraveniště.. Každý se snaží rychle najíst, obléci, zabalit, zkontrolovat věci.. většina lidí přesnou sousledností svých činností a dokonalou souhrou pohybů dává tušit, že to nedělají poprvé.. To já.. :).. Odpoledne jsem si všechno dvakrát-tříkrát vyndal, zandal, změnil trika, boty... Abych to večer udělal úplně jinak:). Naštěstí už jsem si večer připravil hromádku oblečení, jídla na ráno.. takže v tom hemžení taky mohu na první pohled vypadat "zkušeně":)... ale pozor.. jsou to mimikry. Zadek mám stažený, že bych s ním mohl štípat drát:)...

Do autobusu se najednou všichni nevejdeme a tak se po chvíli snažení autobus je ještě jednou otočí... Na náměstí v Jeseníku zima.. tedy aspoň mně je zima.. a zoufale hledám nějaký strom/keřík, park:)... V tom vidím jak se Pancha vrací se šťastným úsměvem od ucha k uchu.. a říká.. támhle.. támhle jsou kopřivy u starých opuštěných garáží..:).. A tak tam spěchám, zrovna když jsem v nejlepším, tak se mohu pozdravit s přijíždějící městskou policii. Ta má naštěstí plně ruce práce, spěchá posvětit celou akci blokováním (neexistující) dopravy..:).. Stoupám si tam, kde tuším konec běžců (dá se to špatně určit a tak se rozhodují podle kalhot/oblečení a batůžku), snažím se vyhnout hůlkám, což je těžké, protože spousta lidí je má a rozbíhá s nimi, někteří v rukou, jiní už se odpichují... než si to ještě rozmyslím, tak se začíná odpočítávat a lidí vystřelí dopředu jak hejno vrabců, jak na nějaký krátký proběhnutí..:)

Tady musím říci, že jsem se snažil zodpovědně a pomalu.. i když v začátku, možná právě kvůli hůlkařům jsem běžel/předbíhal rychleji, než bych asi normálně předbíhal.. Novinkou pro mě, bylo málo občerstvovaček (v porovnání s klasickými běžeckými závody), takže i v té zimě a větru jsem v závěrečné části často už 3-4 km před kontrolou byl úplně bez vody:).. ale bylo to epický.. V paměti mi zůstane cca 20 minut co jsem ztratil na Švýcárně čekáním ve frontě na WC... Nakonec s prosíkem, že jsem na závodě a slibem, že budu do 2 minut (což jsem splnil) předbíhám frontu... S jídlem.. zase byly chvile, kdy jsem držel zuby pevně u sebe. :).. no snědl jsem jen dva rohlíky, pak už to nevypadalo bezpečně.. [že bych to v návalu popletl a občas místo paštiky přimaznul tu vazelínu??:)]. Ale měl jsem s sebou banány a hlavně piknik a pikao v malých tubách byly zase moje poslední záchrana... Ať žije TATRA Hlinsko!:)

Hodně dobrý zážitek bylo "závodění"..:). Po nějaké době se totiž na trati plus minus ustálilo pořadí běžců a asi skupinka 10 lidí se různé předbíhala už od 35km.. Bylo to legrační.. třeba někdo chvíli zabral a zmizel za obzorem... Jiný měl buď krizi, nebo jedl a propadl se dozadu.. Ti další se začali snažit.. když v tom se vynoží zezadu nečekaně ten poslední a všechny začíná předbíhat, aby zase maličko zpomalil nebo ti další zrychlili.. a tak pořád dokola:)...[přesně jak mi popisoval Stín "závody marodů" v poslední fázi Leadville:)]

Těsně před tím, než se slunce začalo schovávat za obzor, se nakonec stávám součástí skvělé tříčlenné skupiny, tempo už máme ze vzájemného pronásledování perfektně sladěné a tak běžíme konzistentně, tedy když se běžet dá..:).. povídáme o všem možném, o ultra, dozvídám se o všech ostatních českých 100k.. příjemný čas.. Fakt že jo!!! Petr a Lukáš, zkušení harcovníci, oba mají navigaci s trasou .. Petr tady loni byl druhý, takže kus cesty zná... Nic není náhoda!!!

K té náhodě.. minulý týden mě bratranci Veverkovi vytáhli na Lysou skálu.. pár dní jsem ještě divn2 chodil, jak se měl celou dobu zaťaté svaly a jak jsem se usilovně snažil držet na té skále..:).. Ale.. Na 70km při výstupu na Rabštejn, jako bych to našel!!!:) Nic není náhoda, a z tohoto pohledu téměř horolezecké:) extempore z minulého týdne se může jevit, jako vhodně naplánovány trening, či aklimatizace šokem..

Naše skupina se pořád se pohybuje dopředu, mluvíme o všem možném nemožném.. zase cítím, že se mi začínají nepříjemnou bolestí hlásit plosky nohou.. dvakrát zastavují a rychle vyklepávám boty a natahuju ponožky, bolí to.. ale co neboli, že? :) Vím, že tady chci být, je to moje volba, můj boj a tak se opravdu dá lépe zapomenout na nějakou tu nepříjemnost.. Počasí super, i když někde silnější protivítr a zima, tak bylo nádherně.. Viděl jsem všechno i velkou 3.14** :), i s tím, jak jsem běžel/šel... velká spokojenost.. silně konzistentně.. na Červenohorském sedle už jsem byl 30... postupně jsme se různé zlepšovali.. až v cíli 16-18, fakt pěkný..

Na co bych ale nechtěl zapomenout je atmosféra.. Představte si, že budíte obsluhu předposlední kontroly a dozvídáte se, že cíl je vlastně někde úplně jinde.. mislo učiliště v internátu.. naštěstí adresa a ujištění, že je to asi km dál plus minus po červené..:)... po cestě na navigacích lovíme ulici:), jak se ptát na cestu nočním Zábřehu, že?... Nakonec dobíháme do posunutého cíle, ten kilometr je tradiční "Olafův" :), ale všichni to vědí, nikdo si nestěžuje.:). čas na hodinkách a oficiální zápis říká 0:12 (!!!) dvanáct minut po půlnoci... u cíle sedí Pancha (2-3.místo za 14 hodin) a vítáme se, rozvážně pije pivo..:)..
Říkám skvělý čas.. 0:12.. Pancha se směje.. Jíme guláš, pijeme pivo. Ty první dvě zasyčely tak rychle, že až u toho třetího si uvědomuju, že pivo má pokojovou teplotu..:)..

Rychlá sprcha, pár hodin přemítám na podlaze v tělocvičně, že tohle je něco zase úplně jiného..jiná zkušenost.. Ale běh a boj je pořád stejný.. Možná i ledasčem úpornější.. Pak se zabalím a rozvážným krokem (jinak to ani nejde) mířím na cca 1.5km vzdálené nádraží (necelý 1 Olafuv km)... Sice mě na malou chvíli napadlo, že bych si v Praze mohl vzít z nádraží taxíka, ale... nejsem žádná holka:).. a tak rozvážně dojdu na Můstek, a pak od metra domů... odpoledne už jsme s Deri na procházce..:)

Zážitky byly nejen silné, ale i krásné.. ale ... Hluboce obdivuju ty, kteří nasází celou sérii 10 československých 100K.. kloubouk dolů.. To já si to raději a pro jistotu naředím.. Jednu dvě Olafovo akce za rok, maximálně.. Jsem starší člověk:)...

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)