Pro staříky? Jedině Praděd! :)... aneb nic není náhoda...

Pradědova 100 mě získala nádhernou, neznámou a náročnou trati... Všechno kolem odráží tradici organizace dálkových pochodu, což slibuje (pro neznalé a nepřipravené) výzvu samu o sobě a řadu nečekaných překvapení... Jasně, silná únava z posledních dní, velký strach z běhání v neznámém terénu, podle map, tím spíše v noci, když není skoro vidět na značky, ještě víc se musím soustředit na cestu (protože vidím při běhu opravdu špatně)... Vlastně.. Sama pozitiva!! :) Taková konstelace člověka nakopne i po náročné sezóně, kdy se chce už jen odpočívat..Kdy se hůř hledá motivace.. Donutí mě to soustředit se na to, co pokládám za nejdůležitější.. Na nevzdáváni se, na boj.. i když může být směšný, třeba i zbytečný...

Od samého začátku jsem se rozhodl celou akci prožít co nejprostěji... jako klasický "baťůřkář" .. Jít ke kořenům.. přijet autobusem do Jeseníku, dojít si pěšky do České Vsí, ubytovat se v tělocvičně..připravit si svoje jídlo.. rohlíky s paštikou, banány a nějaké sladkosti, pití..vzít si jídlo, jaké budou nabízet. Žádný auto, žádný taxík.. žádný penzión...Žádný berličky.. Prostě zažít tu atmosféru od prvního do posledního.. Tak jako většina lidí, co běhají ultra po českých horách..

Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, mi koupila krásný nový červeno-černý bágl (obratem jsem ho pokřtil na Praděda) a já s sebou vezl -- uff uff -- hromady věci,, dvoje boty, spousty různých běžeckých hábků, 3 (!) mapy, karimatku, spacák...neuvěřitelně jídla, dokonce i barevné fixy, abych si lépe připravil itinerář cesty. Vzhledem k odlehlosti startu, jsem si vzal den volna a vyrazil z Prahy v pátek dopoledne... Na ZŠ v České Vsi jsem první..:)... Samá překvapení, škola hezky vedená -- proti všem zavedlým očekáváním ředitelka i zástupkyně jsou ženy, zatímco vedoucí školní jídelny muž:) -- všichni děsně sympatičtí, akční.. Například zajišťují na ráno autobus s odvozem do Jeseníku, ranní čaj/kávu.. Říkám to pořád, ten multitasking... to ty ženy umí o několik řadu lépe.. přiznejme si to.. a nechme je víc věci řídit!!!:)

No nic.. Odpoledne/navečer prožívám v takovém zvláštním tranzu.. Vybarvuju si itinerář, ať je červená v popisu skutečně červená, až budu unavený, ať omezím svoje chyby na minimum, nabíjím baterky, mažu si rohlíky a nohy (snažím se paštiku do rohlíků a vazelínu na nohy) a balím si s sebou do svého Bouřliváka (běžecký batůžek) všechno "nezbytné"... Dvě láhve na pití, náhradní triko, šátky, dvě čelovky, baterie, mobilní dobiječku na iPhone, hromady jídla, elastický obvaz, náplastí, první pomoc... nouzovou termo deku, mapy, peníze, doklady..telefon.. prostě Bouřlivák je sakra těžký, ten se pronese:), ale mám pocit, že mám úplně všechno, co bych mohl potřebovat...

Večer potkávám Janu a dáváme (1-2) piva s tím, že se jde spát, mně padají oči.. Nicméně, při návratu velké překvapení.. v tělocvičně, kde se spí, je zároveň i registrace, je tam sud piva (proč já blb šel na pivo ven) a rozjela se celkem slušná party:)... Potkávám Panchu a řadu místních, skvělá atmosféra.. jen kdybych nebyl tak unavený a zítra nevstával o 1/2 pátý.. Je naprosto jasný, že tak před 1h se nebude dát pořádně usnout, kdoví jestli potom:)... Ale... Nikdo to neřeší, lidí jsou neskutečně tolerantní, buď pijí pivo, nebo si ucpou uši a snaží se spát...:). To se mi líbí... Ta tolerance.. "Běžci" víc soustředění na zítřejší výkon, "chodci" na ten společenský rozměr:), vytahují i slivovici... prostě nic není problém... Ranní hemžení kolem 4:30 připomíná pichnuti do mraveniště.. Každý se snaží rychle najíst, obléci, zabalit, zkontrolovat věci.. většina lidí přesnou sousledností svých činností a dokonalou souhrou pohybů dává tušit, že to nedělají poprvé.. To já.. :).. Odpoledne jsem si všechno dvakrát-tříkrát vyndal, zandal, změnil trika, boty... Abych to večer udělal úplně jinak:). Naštěstí už jsem si večer připravil hromádku oblečení, jídla na ráno.. takže v tom hemžení taky mohu na první pohled vypadat "zkušeně":)... ale pozor.. jsou to mimikry. Zadek mám stažený, že bych s ním mohl štípat drát:)...

Do autobusu se najednou všichni nevejdeme a tak se po chvíli snažení autobus je ještě jednou otočí... Na náměstí v Jeseníku zima.. tedy aspoň mně je zima.. a zoufale hledám nějaký strom/keřík, park:)... V tom vidím jak se Pancha vrací se šťastným úsměvem od ucha k uchu.. a říká.. támhle.. támhle jsou kopřivy u starých opuštěných garáží..:).. A tak tam spěchám, zrovna když jsem v nejlepším, tak se mohu pozdravit s přijíždějící městskou policii. Ta má naštěstí plně ruce práce, spěchá posvětit celou akci blokováním (neexistující) dopravy..:).. Stoupám si tam, kde tuším konec běžců (dá se to špatně určit a tak se rozhodují podle kalhot/oblečení a batůžku), snažím se vyhnout hůlkám, což je těžké, protože spousta lidí je má a rozbíhá s nimi, někteří v rukou, jiní už se odpichují... než si to ještě rozmyslím, tak se začíná odpočítávat a lidí vystřelí dopředu jak hejno vrabců, jak na nějaký krátký proběhnutí..:)

Tady musím říci, že jsem se snažil zodpovědně a pomalu.. i když v začátku, možná právě kvůli hůlkařům jsem běžel/předbíhal rychleji, než bych asi normálně předbíhal.. Novinkou pro mě, bylo málo občerstvovaček (v porovnání s klasickými běžeckými závody), takže i v té zimě a větru jsem v závěrečné části často už 3-4 km před kontrolou byl úplně bez vody:).. ale bylo to epický.. V paměti mi zůstane cca 20 minut co jsem ztratil na Švýcárně čekáním ve frontě na WC... Nakonec s prosíkem, že jsem na závodě a slibem, že budu do 2 minut (což jsem splnil) předbíhám frontu... S jídlem.. zase byly chvile, kdy jsem držel zuby pevně u sebe. :).. no snědl jsem jen dva rohlíky, pak už to nevypadalo bezpečně.. [že bych to v návalu popletl a občas místo paštiky přimaznul tu vazelínu??:)]. Ale měl jsem s sebou banány a hlavně piknik a pikao v malých tubách byly zase moje poslední záchrana... Ať žije TATRA Hlinsko!:)

Hodně dobrý zážitek bylo "závodění"..:). Po nějaké době se totiž na trati plus minus ustálilo pořadí běžců a asi skupinka 10 lidí se různé předbíhala už od 35km.. Bylo to legrační.. třeba někdo chvíli zabral a zmizel za obzorem... Jiný měl buď krizi, nebo jedl a propadl se dozadu.. Ti další se začali snažit.. když v tom se vynoží zezadu nečekaně ten poslední a všechny začíná předbíhat, aby zase maličko zpomalil nebo ti další zrychlili.. a tak pořád dokola:)...[přesně jak mi popisoval Stín "závody marodů" v poslední fázi Leadville:)]

Těsně před tím, než se slunce začalo schovávat za obzor, se nakonec stávám součástí skvělé tříčlenné skupiny, tempo už máme ze vzájemného pronásledování perfektně sladěné a tak běžíme konzistentně, tedy když se běžet dá..:).. povídáme o všem možném, o ultra, dozvídám se o všech ostatních českých 100k.. příjemný čas.. Fakt že jo!!! Petr a Lukáš, zkušení harcovníci, oba mají navigaci s trasou .. Petr tady loni byl druhý, takže kus cesty zná... Nic není náhoda!!!

K té náhodě.. minulý týden mě bratranci Veverkovi vytáhli na Lysou skálu.. pár dní jsem ještě divn2 chodil, jak se měl celou dobu zaťaté svaly a jak jsem se usilovně snažil držet na té skále..:).. Ale.. Na 70km při výstupu na Rabštejn, jako bych to našel!!!:) Nic není náhoda, a z tohoto pohledu téměř horolezecké:) extempore z minulého týdne se může jevit, jako vhodně naplánovány trening, či aklimatizace šokem..

Naše skupina se pořád se pohybuje dopředu, mluvíme o všem možném nemožném.. zase cítím, že se mi začínají nepříjemnou bolestí hlásit plosky nohou.. dvakrát zastavují a rychle vyklepávám boty a natahuju ponožky, bolí to.. ale co neboli, že? :) Vím, že tady chci být, je to moje volba, můj boj a tak se opravdu dá lépe zapomenout na nějakou tu nepříjemnost.. Počasí super, i když někde silnější protivítr a zima, tak bylo nádherně.. Viděl jsem všechno i velkou 3.14** :), i s tím, jak jsem běžel/šel... velká spokojenost.. silně konzistentně.. na Červenohorském sedle už jsem byl 30... postupně jsme se různé zlepšovali.. až v cíli 16-18, fakt pěkný..

Na co bych ale nechtěl zapomenout je atmosféra.. Představte si, že budíte obsluhu předposlední kontroly a dozvídáte se, že cíl je vlastně někde úplně jinde.. mislo učiliště v internátu.. naštěstí adresa a ujištění, že je to asi km dál plus minus po červené..:)... po cestě na navigacích lovíme ulici:), jak se ptát na cestu nočním Zábřehu, že?... Nakonec dobíháme do posunutého cíle, ten kilometr je tradiční "Olafův" :), ale všichni to vědí, nikdo si nestěžuje.:). čas na hodinkách a oficiální zápis říká 0:12 (!!!) dvanáct minut po půlnoci... u cíle sedí Pancha (2-3.místo za 14 hodin) a vítáme se, rozvážně pije pivo..:)..
Říkám skvělý čas.. 0:12.. Pancha se směje.. Jíme guláš, pijeme pivo. Ty první dvě zasyčely tak rychle, že až u toho třetího si uvědomuju, že pivo má pokojovou teplotu..:)..

Rychlá sprcha, pár hodin přemítám na podlaze v tělocvičně, že tohle je něco zase úplně jiného..jiná zkušenost.. Ale běh a boj je pořád stejný.. Možná i ledasčem úpornější.. Pak se zabalím a rozvážným krokem (jinak to ani nejde) mířím na cca 1.5km vzdálené nádraží (necelý 1 Olafuv km)... Sice mě na malou chvíli napadlo, že bych si v Praze mohl vzít z nádraží taxíka, ale... nejsem žádná holka:).. a tak rozvážně dojdu na Můstek, a pak od metra domů... odpoledne už jsme s Deri na procházce..:)

Zážitky byly nejen silné, ale i krásné.. ale ... Hluboce obdivuju ty, kteří nasází celou sérii 10 československých 100K.. kloubouk dolů.. To já si to raději a pro jistotu naředím.. Jednu dvě Olafovo akce za rok, maximálně.. Jsem starší člověk:)...

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)