Hluchý jsem a hluchý zůstanu!:)

Období kolem voleb je vždycky takové rozjitřené a mně se vybaví situace z 90.let, kdy tehdejší prezident Václav Havel mluvil a horoval pro fungující občanskou společnost.... Samozřejmě tehdejší politici si z něj dělali legraci a neustále se mu smáli pro jeho víru, že "pravda a láska zvítězí, nad lží a nenávistí"...

Ale co jsem tím chtěl říci -- možná si řada z vás uvědomuje, jak moc tu chybí ten pravý spolkový život.. hasiči, myslivci, rybáři, zahrádkáři,... a běžci..:)... A tak se (zaplaťpánbů) různě lidé (neformálně) združují... Jak je člověku dobře mezi svými, že?:).. Je zajímavé, že uvnitř malé komunity je všechno víc vidět a člověk je možná i nechtěně (nebo cíleně) lepší. Pomáhá druhým, dokáže přijmout pomoc bez hloupých pocitů, protože když to jde, tak on taky pomůže.. Každý z nás si po právu myslí, že ten jeho "spolek" je ten nejlepší.. že v něm jsou lidé na sebe nejhodnější.. možná, že jsou i nejtrhlejší, atd... A to je děsně fajn... Pochopitelně to platí na rybáře, filatelisty, šachisty...a na běžce?? asi obzvlášť!:)...

Když jsem si o tom fenoménu povídal s jedním známým sociologem, tak mě upozornil, že je potřeba víc lidem naslouchat... Řekl jsem si, že to zkusím... Jenže, když jste (trochu) nahluchlí (jako já), tak je potřeba zvláštní úsilí a někdy to může vést i k naprosto opačným efektům, když slyším i to, co bych neměl..

Jako v pátek odpoledne, běžíme kolem školy, Deri se zastaví a značkuje:), když za sebou/vedle sebe slyším.. "To jsem ráda zlatíčko, že jsi zase tady.. jak jsi se měl celý den?"... Bezmyšlenkovitě a automaticky odpovídám "Moc dobře!!":)... chudák maminka od malého školáka málem upadla:) a já rychle prchám do dáli... Říkám si, dávej si na to pozor.. ale než doběhneme do řeznictví do Stodůlek, ztratím zase ostražitost.. Paní prodavačka (zatímco chatuje přes mobil).. a říká směrem ke mě.. "Ty bejku!!:).. Což mě pochopitelně potěšilo, ale zase další zákaznice se na mě tak divně koukala, pro jistotu se hned ptám, jak na to přišla, že jsem bejk? A ona se šíleně omlouvala, že to byla reakce na mobil, ne na mě:), že prý to nemám nikde říkat, ... :)

A tak znova zjisťuju, že hluchý běžec a hluché a jalové km patří k sobě, asi jako mladí k socialismu:).... Proto, když večer při probíháním kolem železniční zastávky Holyně se nechtěně stávám svědkem (manželské?) hádky a když jsem ženou vyzván, abych reagoval na něco, co zaznělo, tak už jsem zpět... a říkám.. nezlobte se na mě, ale já jsem od dětství nedoslýchavý... A na vysvětlenou dodávám, že je to naprosto skvělá "nedostatečnost"... To, že něco "třeba" neslyšíte, nebo můžete aspoň (oprávněně) předstírat, že neslyšíte.. dělá život kolem krásnější.. Málokdo zopakuje něco nepříjemného dvakrát, možná mu to dává druhou šanci si v klidu uvědomit, že přestřelil [a jak je dobře, že to ten trouba neslyšel:)]...

A proto, ať žije občanská společnost a sdružování.. ať žijí běžecké spolky a co víc, ať žijí běžecká kamarádství.. ale.. v některých věcech budu radši zase "hluchý".:)..
No celkově byl tento týden obzvlášť zmatený, kilometrů bylo méně... ale jak říká moudře BS... kilometry jsou kilometry, ale kamarádi jsou kamarádi!

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť... a pěstujme si naší nedoslýchavost.. je to skvělá "vada".. Můžu jen potvrdit!

12:)

PS. Přidal jsem pár večerních fotek s chudáčkem Deri, jak vymetá kaluže.. Jjo, takhle vypadá týraný pes:)...