Tisíckrát nic umořilo osla... ale ultra.. je ultra!:)

V posledních dnech se setkám dost často s tím, že navzdory krásnému počasí.. lidé neběhají.. buď mají nařízenou pauzu a hrdinně, třeba jako Leona:) ji dodržují, případně se trápí s rýmičkou, s problémy v práci/doma a nebo .. nebo už pro ne skončila sezóna..

Zrovna teď mi jeden známý vysvětloval, proč je rozumné skoro na měsíc (úplně) vysadit běhání... říká:

1. Třeba té někde něco píchá, táhne.. potřeba to nechat odpočinout.. Okamžitě si odpovídám. Jó, to zrovna.. Jak to nebudu léčit pomalým během, tak už se třeba potom už vůbec nerozběhnu..:)
2. Všude jsou samé viry, infekce.. Je potřeba případné onemocnění vyležet.. Moje odpověď je jasná.. copak jsem blázen? .. Běhat víc bych měl:), abych nebyl tolik v městské dopravě a vyhnul se bacilonosičům.. A pomalý běh, ten léčí všechno.. v klidu si pročistím nos... sliznice [=stáhnu dobrého antivira:)], ty mrchy bakterie/víry to nemají rády, když je kolem chladnější vzduch a tělo se zahřeje na provozní teplotu:)..
3. Podzim, sama deprese.. člověk se honí za tréninkem, nestíhá.. a tak je mu akorát hůř... Co na to říci.. U mě je to obráceně..Protože nemám trenýrkový plán (!) tak nemám co plnit a a co zanedbávat (i když nedostatek km může pochopitelně způsobovat nervozitu:)... prostě běhám, jak můžu..

A tak jsem zase došel k tomu, že jeho argumenty pro přestávku v běhání jsou vlastně moje důvody proč rozhodně nepřestávat!:)... I když je to někdy fakt náročný.. Přitom by se asi hodilo na pár dní vysadit.. v tom "běhacím čase" zkusit dohnat věci v práci/doma, udělat, co se dá a pak se vrátit pobíhat do údolí.. Ale... neumím/bojím se/nechci být bez pobíhání a tak zápasím s časem, s okolnostmi, s nedodělky, jak se dá.. a snažím se.. ze všech sil... někdy úpěnlivě, jindy odevzdaně..někdy je to skoro hrdinské, jindy téměř směšné..:), ale co na tom... Za pár dní a týdnů si budu jen pamatovat, že jsem bojoval.. sice jsem pár ran schytal, ale hlavně jsem jich hezkých pár rozdal:) a hlavně ... budu si pamatovat, že jsem to nevzdával...

Věřím na znamení a těch se mi v téhle době dostává hromada.. Dneska spěchám, jdu na tramvaj... na úrovni Pánské mě míjí "3".. Koukám na ní rezignovaně, skoro v depresi... vidím jak na začátku Vodičkovy ulice už stojí a otevírá dveře.. V tom se ve mně probudí bersek.. ten šílený bojovník.. Tramvaj má už otevřené dveře a já jsem přes 100m daleko.. marná snaha.. najednou si uvědomují, že se rozebíhám, že běžím a zrychluju, spurtuju.. a nakonec [v klidu:)] nastupuju do tramvaje... Jeden mladší chlapík, který patrně můj úprk se zájmem sledoval, ukazuje palec nahoru a říká.. bejvalej atlet, co? ... "kdepak.. současnej blázen":)... V ten moment, když jsem doháněl tu tramvaj, tak jsem si v duchu říkal, jestli ji stihneš.. tak..tak..[nebudu říkat, co] a ono jo (!) :)

Nebo předevčírem.. Deri po doběhnutí cca 13km, posledních asi 100m ke konci parku jde klidně na vodítku, zatímco já řeším urgentní telefon.. V tom se objeví z paneláku vypuštěný pes, který na ní skáče a vybízí k běhu.. a tak ji odepnu a Deri začne kolem běhat a dělat ty svoje šíleně rychlé osmičky.. Majitel psíka mi říká.. "Musíte ji taky někdy pustit se proběhnout...ne s ní jen tak obejít kousek parku" .. Já trochu zpocený říkám.. no my jsme i popoběhli.. Odpověď.. "no nechci radit, ale takovýhle psi potřebují běhat víc"..ta rada mě dostala. A tak jsem mu slíbil, že se zlepšíme a budeme víc běhat (!)..:)

Prostě si v těchto dnech znovu uvědomuji, že největší hrdinství.. (aspoň podle mě).. je přečkat a zvládnout to tisíckrát nic .. co umořilo osla:)... těch tisíc a jednu maličkost.... a zvládat je s pohodou a jistou grácií a s veselou myslí.. protože správný ultra znovu vstane a znova jde.. jde a věří, že to nejen půjde.. ale že to i zase  poběží!:)..

Běhu a naším bojům zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)