sobota 28. července 2012

Absolutní pocity, absolutní stroj času...

Nejlepší/nejhorší na našich přáních je určitě to, že by se mohla splnit:).

Před nedávném, když jsem narazil na informací o ZZT - Zlatém Zátopkově Týdnu - kdy se po 60 letech člověk mohl zúčastnit trojice běhu 10k, 5k a maratónu na oslavu neuvěřitelného úspěchu a vítězství Emila zatopka na helsinské olympiádě, říkal jsem si.. Toho se musíš zúčastnit!!!! To sdílení pocitu přes tu propast 60 světelných let, co asi mohl prožívat EZ?? Všechno je pochopitelně relativní, euforie z olympijských medaili a zážitky hobiku v čili závodu, do kterého dali úplně všechno, se sobě určitě mohou blížit.

Přál jsem si v sérii závodit (běžet, co to půjde), přál jsem si být se svými kamarády, přál jsem nám všem skvěle výsledky a silné zážitky. Pro sebe osobně jsem si přál překonat i nějakou krizi, přál jsem si, aby to bylo opravdu silné... A jak už to u přání bývá, všechno se mi (nám) podařilo.:)

O mých pocitech na 10km a částečně na 5km, skvěle náladě, osobních rekordech jsem psal zde (případně v komentářích). Je to pořád ve mne živé, jako rána posypaná soli a věřím, že to i tak zůstane. Pohledy na Digiho fotografie vytvářejí ten správný "nadčasový" rámec. Pořád budu vnímat to vzájemné povzbuzování.. Lenka zažila něco, co by většina kamarádů triatlonistů chtěla zažít.. Povzbuzování a běh v závěrečném kole s Janem Čelůstkou, který těsně před cílem zpomalí se slovy, tak na tohle tempo už nemám:)... Prostě mozaika pocitu z prvních dvou závodu je veselá a plná sil a pohody.


Ale základem všeho je rovnováha. Proto s předpovědi počasí na pátek a s posunutým startem maratónu na 16:30 se dalo čekat, že tady se jasné slunce bude střídat s temnými barvami boje, utrpení, odhodlání a doufejme i vítězství...

Ale postupně. Abych nemusel poslouchat v práci řeči, že zase někam běžím [mám zářivé žluté "závodní" Mizonu Musha] a tak jsem byl v práci (a na závodě) ve "společenských" (=černých) Asics. Nejdřív jsem spěchal na besedu s Lasse Virénem. I když jsem moc neslyšel [jednak horší akustika a jednak jsem hluhej jako poleno:)], tak už jen ten pocit tam být a sledovat ho, jeho úsměv... Stalo za to všechno lopocení.

Ne, nejsem žádnej závoďák, ale Virén mě už jako kluka získal. Pamatuju si, byl jsem malej kluk a sledoval olympiádu v 72, protože na ní všichni koukali:) ... ale jeho pád při běhu na 10k, kdy spadli dva běžci, ale on jedinej se dokázal zvednout, doběhnout vedoucí skupinu, postupně se ujmout vedení, odtáhnout zbytek závodu a zvítězit tehdy v novém olympijském rekordu... Vůbec jsem tomu nerozumnel, ale už tehdy jsem cítil, že jsem viděl a zažil něco neuvěřitelného.

Dodnes mě mrazí a dodnes na to myslím. Nejen kvůli samotnému famóznímu vítězství, ale kvůli jeho zarputilostí, pohotovosti, úsilí a víře.. víře, v sebe a v přesvědčení, že se nevzdává. Pro nepamětníky pohotová you tubě..



Ovšem, nebyl bych to já, kdybych se pohotově nevetřel a nedomluvil s ním společnou fotku, Iva, Lucka a já a ještě nepošťouchl holky, aby si daly podepsat medaile a tak. Líná huba holé neštěstí:).

Ale to už bylo po závodě a to bych předbíhal...

Začátek maratónu, výheň před průmyslovým palácem, o 10 minut posunutý čas jen prodlužuje naše grilování:). Rozhodnutí běžet s Pavlem, podporovat se a pokud možno to spolu dokončit... První 1/2M za 1:50 dává tušit naší rozvážnost i naše úsilí. To ještě Pavel snášel moje povídání, historky.. ještě s náma jeho malá dcera při každém okruhu kousek cesty běžela [to si myslím byl naprosto regulérní dopink i pro mě!:)], pak ale přišla krize a viděl jsem, jak Pavel bojuje, začíná střídat chůzi s během, Iva s Luckou běžící 1/2M nás nakonec doběhly a předběhly... Čas mně zase tolik neříkal, byl jsem pripravenej běžet s ním do konce, ale znám to sám.. Pavel mě nakonec poslal dopředu se slovy.. mákni a chytni holky a běž s nima, já to tady zvládnu. Upřímně, při té stíhačce jsem si máknul, jako dlouho ne:), kolo před cílem v závěrečném stoupání jsem je dohnal a běžel..Cílem holky dobíhají o chvíli přede mnou, přeci jen jsou rychlejší a taky je potřeba, aby Digi zvládnul všechny fotky:).

Chvíli po nás dobíhá bubo a pak hned Pavel. Smekám, protože vidím, že jejich úsilí bylo ještě větší než moje, křeče a naplnění hesla, kdo nezvrací není ultra!:), naznačují další směřování naší skupiny a myslím, že jarní Brdská se může na nás těšit.. Pro úplnost, taky jsem ležel při tom čekání jako lazar:), všichni jsme toho měli plný zuby, ale zároveň si asi uvědomovali ten epickej rozměr našeho boje. Třeba nám to dojde později, ale neměli bychom na to zapomínat. Bylo to silný, ale my jsme byli SILNĚJŠÍ! Pavle, bylo mi ctí s tebou běžet!



Končím s tradičním... Absolutním pocitům absolutní zdar! Běh je králem dne...

12:)
=======
PS. Nebyl bych to já, kdybych i při tak silným, opravdu epickým boji neměl vesele zážitky. Pro přátele vyvážených reportáží je hned zařazuji.

Nejdřív, když jsem po tiskovce mluvil s L.Virénem, tak mi popřál hodně štěstí, kouknul na moji jmenovku a lámanou češtinou řekl, "Běž Honza běž.." On věděl, že Jan je Honza! :)

Jak už to tak bývá, uprostřed jsem si potřeboval odskočit, blížíme se k mobilní kadibudce uprostřed okruhu a je zaligrovaná kouskem klacku. Tak s ním drobet zápolím, nakonec ho nechávám částečně zastrčený, rychle mizím uvnitř. V okamžiku mé úlevy se mě někdo snaží tím klackem z venku zamknout!! Volám, ne, ne, tady je někdo uvnitř.. a rychle s povytaženýma kalhotama vyrazím ven:). Tam zadělávám zase zpět dveře kadibudky, v tom přibíhá sympatická dívčina, v očích prosbu, říká, potřebujete, já...? Pro ten výraz v očích bych ji pustil i před sebe..:)

středa 25. července 2012

Střihoruký Edward, tedy vlastně Honza:)

Začlo to všechno tradičně úplně nevinně... Dorazil jsem domů z práce i trochu otrávenej, přemýšlel jsem co s tím:), Deri stávkovala, ostentativně naznačovala, že se jí moc nic nechce. Co dělat? Vzpomenul jsem na překážky, nejen ty mentální, ale ty skutečné, co nám v běhu brání... A tak jsem nakonec vzal krátký pákový nůžky s tím, že popoběhneme a prostříháme cesty, kde nám to nejvíc vadilo..

A jak jsem vyběhl a dělal sobě (i jiným) cestu k lepšímu běhání po údolí a bylo to najednou fajn. Příjde mi legrační dělat při běhu "dobrý skutky" a suplovat práci zahradnictví a lesů Hl.města..:) Vždycky jsem běžel kousek normálně a pak jsem stříhal větve stromů, šípkové keře, náletové stromky..., které bránily v běhu po cestách a odklízel větve..Samozřejmě jsem to musel několikrát opakovat a při třetím výběhu s nůžkami mě dostala jedna "dívčina" ... Kouká na mě skoro v šoku povídá,, to jste vy?.. než stačila doříct povídám to jsem já:).. ale asi si mě s někým pletete:).. ona to jste vy, kdo tady prostřihává ty cesty a cestičky..? Povídám, tak to jsem já.. tedy já jsem asi jeden z těch co to dělají.. ale třeba je nás víc..:). Ona, že prý vypadám, jako člověk, co dělá dobrý skutky [=magor, pohádkový dědeček, ...], a to mě fakt rozesmálo i potěšilo.

Pro přátele dokumentů, pár fotek, ono s Deri, s vodítkem a s nůžkama v ruce se špatně fotí, ale aspoň něco do archívu..:)

První ukázka je jak se postupně vyvíjela postranní cestička u hráze. Ze začátku zarostlá, i se skloněnou hlavou člověk probíhal meyi větvemi.. až nakonec krásně udržováná cesta, umožňující páru běžet vedle sebe..:).. [na třikrát prostřiháváno:)]


Větve postupně odkládám a pak odhazuji do lesa, uklízím do houší:), jednak abych nerušil dojem a jednak co kdyby se to nesmělo..? :)


Ovšem, šípkové keře v horní části cesty na louku .. to byla chuťovka, nakonec těch větví bylo tolik (musel jsem ostříhat několikrát skoro půlku keře), že i po straně keře něco zůstalo..

Teď už se zase s Deri můžeme radovat z pohodlných cestiček.



A tak volným cestám zdar. S překážkami je třeba bojovat.:)
12:)

sobota 21. července 2012

Běh je moderní náboženství

Miloš Čermák před časem napsal hezky článek o tom, že běh je moderní golf, dovolil bych si s ním trochu nesouhlasit, protože si myslím, že běh je moderní náboženství.:)

V moderním a přetechnizovaném světě se většina z nás různě ztrácí -- vypětí, stres, tlaky v práci a nedostatek času, možná i nedostatek lidí, se kterými můžete něco sdílet... Prostě tohle všechno vede k tomu, že hodně z nás hledá svoji novou víru - tím myslím něco dostatečně širokého - něco, co nás tlačí být lepšími, otevírá prostor k zamyšlení a dává nám čas a možnost určitě reflexe, zpětného pohledu, možnost se "očistit" zbavit všeho co nás trápí,.. To všechno tady dřív obstarávala univerzální víra, mše a křesťanské rituály, Ty nás očistily, lidí v kostele na sebe byli hodní, při svátcích měl člověk pocit sounáležitosti.. Ted vlastně Ježíška nahradil tlustý fousatý chlápek v červených hadrech s červeným nosem, a tak jakápak reflexe, jaképak ohlédnutí nebo sounáležitost.?:)

Paradoxně, nebo možná právě tomu všemu navzdory, má běh a pobíhání všechny atributy náboženství. S ním spojené rituály, jak se liší od náboženských rituálů? Nevím, jak vy, ale běhání je pro mě převážně "duševní" záležitost, překonat se, najít čas na sebe, běžet tak nějak v souladu se sebou a s přírodou kolem, soustředění na současný okamžik a na dech by nadchlo i budhisty:). Ten metafyzický rozměr pobíhání tu je, ať chceme nebo ne.. Je přeci naprosto jasný, že z většiny z nás žádný závodníci nikdy nebudou (ani to většina z nás nechce) a tak to úsilí a pravidelný výběhy, zavazování tkaniček, i účasti na závodech... jsou spíš rituály a mají charakter víc bohoslužby než sportu.

Schválně, zjisťuju u sebe a u většiny svých běžeckých známých/neznámých, že po čase většina z nás začne mít různé charitativní a skautské sklony, například v tréninku radíme zbloudilým pocestným, převádíme babičky na přechodu, učíme děti zdravit, sbíráme odpadky, ... :) ... a obecně děláme samé dobré skutky:)... Snažíme se být nějak lepšími.. a co víc začínáme věřit, že všichni, co kolem nás různě pobíhají jsou taky nějak lepší:)...

I když je to pochopitelně ujetý, ale řekněte, jak se tohle liší od obecné definice náboženství? Prostě běhání je určitá forma víry [sektářství:)] a samotné pobíhání má funkci očistnou, stejně jako pro křesťany mše a motlidba. Člověk se postupně dostává zpátky k podstatě věcí, zbavuje se starostí, problémů, stresu a snaží se načerpat sílu do toho, co jej čeká tam "venku"...:)

Mám vždycky to štěstí, že potkávám pravé věci a lidi ve správný čas... Minulý týden růžovou Barborku, zrovna když se stala Nike běžkyní týdne.. Slepou paní, když jsem o ní začal mít strach.. A včera zase skupinku známých na ZZT 10 (První běh že Zlatého Zatopkova Týdne).

K tomu "závodu" jen maličkou odbočku. Bylo nádherně vidět ten (radostný) rozdíl mezi běžci-běžci a běžci-hobíky a pobíhači... Zatímco v prvním běhu běželi ti nejlepší, přesto byl závod takový "suchý" [i když jsme Ondrovi Č. silně fandili!:)], pochopitelně každý závodil za sebe a v tom se ta "druhá vlna" výrazně lišila... Ten pocit, že se různě předbíháte, zdravíte a hecujete s ostatníma, po doběhu fandíte známým.. bylo to silný.. i Ivo D. to trefně komentoval, "no nálada je tady o poznání lepší a živější než v prvním běhu..:)" ..nebo.. "Iva D. vbíhá do cíle silně povzbuzována svým početným fanklubem:)" a .." s některými závodnicemi jejich přátelé běží závěrečné kolo!, neuvěřitelné!"... [my s Lenkou:)].

Když se mě ptal pozdě večer syn, jak to dopadlo, povídám -- že se ptáš?... Naprosto skvěle, perfektní atmosféra, dokonce jsem v druhém běhu symbolicky doběhl druhý... Syn se tak na mě vesele podíval a říkal, jo to v tom, jak běželi nemocní, zranění, starci, těhotné ženy a děti? :)... Povídám, přesně v tom rozběhu, přesně tam, kde by každý chtěl běžet, protože tam byla radost, nadšení, emoce a vůbec všechno důležité daleko silnější...

Všichni, co já vím dokončili s nejlepšími výkony, Iva pod 49:49 (nevěřila mi!), Lenka hluboce pod cílenou hodinu (57 minut), Petr a Pavel taky s osobními rekordy či nejlepšími letošními časy.. Já jsem se taky zlepšil, o 1s lepší 12 (=13s) :)... Ovšem z mého pohledu dalších vrcholem bylo to následně pivo a topinky v hospodě. Díky Petře, naprosto skvělá volba!!:)

A tak běhu zdar! Běhu, který mě pohltil svoji jednoduchostí, snadným přístupem a ovládáním.. Je to prostě nejlepší produkt na trhu:). Fotbalisté, lyžaři, tenisté, cyklisté a další.. mohou protestovat, nesouhlasit.. ale je to tak asi jediné, co s tím mohou dělat!
12:)

PS. Ke vzpomínce na Zátopka patří i dobová fotografie (autor nikdo jiný než velký a skvělý Digi, díky)... Tedy naše pětka z 10:)..



Zleva: Petr (bubo), Iva, 12, Lenka, Pavel

PPS. Dovolím si přidat závěrečnou poznámku, omluvu a poctu triatlonistům. Na startu ZZT se ukázal Jan Čelůstka a nejen, že všem běžcům svým famózním časem natrhl tričko i s trenkama, ale ukázal se i lidsky naprosto skvěle. Poslední kolo (jak velila čerstvě zavedená tradice) všichni běžíme s Lenkou, abychom ji podpořili. On na trávníku vyklusává.. Přidává se k nám a povzbuzuje... Před cílem v Lenčino finiši stejně jako my zpomaluje se slovy... tak na tuhle rychlost nemám... nechává Lenku proběhnout cílem.:)

Je to třída! Ať mu to běhá a triatlonuje hodně rychle!

středa 18. července 2012

Jako trubka! :)

Poslední týden byl ve znamení intenzívní práce se skupinkou Američanů a jako každý rok je to náročný, zážitky z kulturních nedorozumění, nutnost řadu věci vyhlazovat a i když jsem zkušený, starý pes, děje se tak často na poslední chvíli.. Přesto jsem nad očekávání dobře držel prapor svého pobíhání:).. Nicméně včerejší pošťouchnutí od ultra Miloše mě donutilo se maličko zamyslet..

Ultrák mi totiž řekl, že podle něj pracuju čím dál víc a na běh mi zbývá míň a nestačím si běh vůbec užívat...!!! To mě zarazilo. No pravda je, že jsem vypustil na podzim FL 23, v létě poutní (ultra) maratón... ani jsem se neproběhl pro paraple, světlušky.. Prostě jsem nemohl - znáte to, rodina, práce.. - ale, i když bych se rád společenský povyrazil a řadu známých a kamarádů uviděl, nevyšlo to a moje "neúčast" na podobných akcích vůbec neznamená, že se nechci s nikým vidět, že bych míň běhal, nebo míň si to "užíval", měl menší radost z běhu.... Ani maličko!:) Jen když je starostí víc, času míň, tak "společenské" akce ustupují do pozadí, ale běh a radost určitě zůstává.. [Mám lidi kolem rád, ale je fakt že ke svému běhu nikoho nepotřebuju:).]


Musím přiznat, ten týden s Amíkama mě maličko inspiroval. Je pravda, že nezanedbatelná část populace je v US tlustá, často až šíleně a pasivní.. ale potom je tam taky určitý počet lidí, kteří žijí dost opravdově. Můj známý budhista to trefně komentoval.. Nejsou jako já, co si přes víkend obleču oranžový hadry a jsem v templu:), oni se rozhodnou a odjedou skutečně pár let žít v budhistickým klášteře.. pak třeba přijdou na to, že to byl úlet nebo najdou určitou (jinou) cestu.. ale dělají to opravdově..

V minulým týdnu mě navíc dostal jeden kolega, když mě uprostřed zmatků uviděl v mým úsilí, tak to komentoval, že jsem (děsná) trubka:). Což mě hned potěšilo - vzpomněl jsem si totiž na životní krédo velkého Satchmo (L.Armstronga), který s oblibou říkal, že život je jako trubka, záleží jak moc do něj foukáš.. Prostě kolik úsilí tomu, na čem nám záleží jsme ochotni dát.. Je to jako dobrá investice, vrací se to..

A nebyla by to ta pravá radost bez doprovodných zážitků:)... Tak aspoň maličko...V pátek večer jsem se dozvěděl, že v Texasu jsou děsně populární české koláče a že naší "zákazníci" jsou "trochu" zklamání, že to nevíme (!) a že jsme jim na kávovou přestávky nikdy nezajistili domácí koláčky. [Pro nás, kteří rozumíme americké kultuře to znamená průsr:)] ... V sobotu ráno běžím do práce [i když nervozita, přece se nepřipravím o jeden z vrcholu dne, že?] tak přemýšlím, kde koupit ty mizerný koláče:)... Jak tam běžím, tak i přes nedostatek času skoro tradičně dělám po cestě takový malý dobrý skutky, seberu nějaký odpadky a donesu je k nejbližšímu koši...Říkám si, hergot, času málo, koláče musíš koupit.. mohl sis to odpustit..:). Ale nedalo mi to..

Abych to zkrátil, jak běžím kolem nábřeží po náplavkách, tak najednou srocení lidí, stánky a stany.. na náplavkách je farmářskej trh!!! Okamžitě jsem nakoupil asi 100ks různých koláčů, svatební , malé, větší, rohové, s mákem, s tvarohem, marmeládou.. a běžel s velkou taškou do práce.. Všechno jsem stihnul, neuvěřitelný, velkej úspěch. Někdo tam nahoře mě má rád!:)

Nebo dneska.. Vypnul jsem se a taky [nečekaně, že:)] běžím aspoň do práce... Nikde nikdo celou cestu, říkám, normálně se zdravím s lidma, aby to nebyla nějaká smůla:)... V tom probíhám zatáčkou u Hlubočep a rychlostní cedule na mě blikne... "12" !!!! Tak takhle už jsem profláknutej? Usmívám se, chtěl jsem se s někým pozdravit a zdraví mě i cedule!

Běhu zdar! Jen každý z nás ví, kolik a jak moc do toho fouká:)... Ať se nám daří si udržet radost, sami v sobě, tam je to nejdůležitější..

12:)

pátek 13. července 2012

Řetězová reakce, to je oč tu běží

Jak jsem nedávno zase víc "bojoval", tak mě to napadlo... Základem všeho je řetězová reakce -- tedy tím nemyslím původním zaměření laboratoří v Los Alamos:), ale to, jak se ty propojený běžecký světy navzájem ovlivňují..

Jasně, už jsem starší, moderní technologie a sociální sítě mě svým způsobem děsí, před dvěma lety jsem úspěšně zrušil "pracovní" facebook... přesto, přesto si píšu svoje zápisky na webu a sdílím s ostatními svoje pocity, dokonce i km na runsaturday:).

V jednu chvíli jsem zavřel i svůj blog a málem si přestal i psát svoje zápisky.. naštěstí jsem si uvědomil jsem, že běhání a moje čtení virtuálních běžců a pobíhačů působilo skoro jako internetovská seznamka. Kupodivu:)... Machy není nezletilá blondýna, ll není úchylný důchodce, Leona, Socketka, ani růžová Barborka nejsou chlapi, Advid není šílenec...:).. prostě se z těch nul a jedniček stali normální přátelský lidičky a z řady z nich opravdu dobří kamarádi.

Co víc, jak si tak klikám svoje pobíhání, vidím,.. sákryš.. Ječmínek do toho buší na kole jako šílenec, tam, zpátky, večer tancování. No, že bych ještě radši vyběhl? April zase podniká každý den něco jiného, od běhu, kola plavání, Buba ani nekomentuju, vidím výběh po noční službě.. OMG 12km a ve velmi slušným tempu.. Ještě že jsem dneska běžel do práce:), tak to nemám úplně blbej pocit..:)..Nikie, Lucka, Iva, runbohem, atd... všichni pilně sportují, to mi nedá..:)

Prostě, nejen ten morální rozměr mého snažení, ale i to úsilí těch kolem samozřejmě pomáhá. V tomhle je pro mě asi nejsilnější spouštěč Běžící Stín. Z jeho úsilí na Silvertonu, z jeho komentářů po telefonu v posledním kole na 82-3 míli budu čerpat sílu určitě ještě dlouho... Když vám někdo v takový chvíli zavolá přes oceán, běžíc už skoro celej den, aby vám řekl, že to bylo vlastně šílený, ale že to nevzdal, že teď už zase cítí sílu.. a že si běží pro vítězství -- tak vás to neuvěřitelně nabije. Nejen tím faktem toho "sdílení" radosti/úsilí/boje, ale tím, že si uvědomím, že bych měl taky. Každý z nás má svůj Silverton, svůj Leadville, svoje Western States, Hardrock... a to, že vidíme úsilí ostatních a můžeme s někým naše boje a překonávání sdílet určitě pomáhá, aspoň mně to pomáhá opravdu hodně a vnímám to jako řetězovou reakci.

V tomhle týdnu všechno bylo o řád náročnější, ale stejně jsem se snažil jako.. no jako pako. Viděl jsem před sebou Stínovo úsilí a epickej rozměr Silvertonu, tak jsem si říkal.. tohle, tento týden je tvůj malý Silverton... Prostě držák..:).. A pak mi Iva napsala, že v noci zjistila to moje úsilí a rozhodla se pro jednosměrku do práce, aby následně ještě večer dala intervaly.. prostě, že viděla, že musí, když já..:). Ovšem to netušila, že já, vlastně jsem byl motivován Stínem a je mi jasné, že Iva svým úsilím strhá další lidí a nakonec zpětně i mě další den.. Prostě krásná řetězovka.

Asi nejhezčí na řetězových reakcích je, když se podaří v okolí... Dovolím si použít opět BS, s jeho komentářem.. "... a taky si nemysli, ty tvoje děti tě pořád sledujou. Sice si řeknou že seš blázen, a možná tomu budou i chvíli věřit, ale ono časem, až budou v životě jen za sebe a začnou pořádně přemýšlet o těch kolem sebe, až jim život taky hodí nějakej ten klacek pod nohy, tak si vzpomenou na tátu ...a třeba asi řeknou, tak to já dám přeci taky ;))"

Řetězovým reakcím zdar! Ať se daří!

A co vy? Jak to vy máte s řetězovkama? 12:)

čtvrtek 5. července 2012

Běh je jako alkohol!:)

... Člověk si na něj snadno zvykne a jak říká můj oblíbenec Hogo-fogo.. . podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství! :)
Pamětliv toho, že je sice léto, všechno kolem mě vybízí k tomu abych si lehnul a odpočíval, ale upřímně, kdy jindy naběhat potřebné km než teď -- navíc já to jinak než trochu "úporně" a "urputně" neumím. :)

Často se mi honí hlavou, jak to vlastně je? Zase se párkrát nechtělo, ale říkám si ..MUSÍŠ!!! A jak mě to běhání poznamenalo, tak věřím, že musím, protože chci..:) Jenže, jak jsem se ve středu celej vysušenej lámal do kopce na dvojsměrce:), tak jsem i váhal, jestli to není i obráceně -- že chci, protože musím? Nebo že chci, protože chci-- určitě to ale není že musím, protože musím..:)
No už to začínalo být i na hlavu a tak jsem podobných úvah zanechal:). Protože, času na dlouhé pobíhání nějak nezbývá, tak jsem se rozhodl běhat, jak to půjde.. i po malých dávkách, s vírou, že postupně něco nasbírám i tak:). Ve středu to bylo obzvlášť symbolické. Po nočním lijáku ráno pro jistotu odčerpávám vodu z jímky na déšť u sklepa, rychle ještě v poloběhu venčím Deri a pak spěchám do práce (jednosměrka). V práci ovšem to nakonec vypadá, že by šla i cesta nazpátek a tak vybíhám, ovšem tradičně ve shonu bez vody a bey jídla.. u Žlutých lázní mi to fakt došlo:), žízeň, hlad.. únava.. Najednou míjím stánek s občerstvením a kupuji si ďábelskou kombinaci, kozla a ovocný nanuk a kyselé rybičky:)!! Po chvíli zažívám pocit znovuzrození a opět se pořádněji rozbíhám, nakonec v prokopáku už téměř normálka.. V tom mi volá můj nejmenovaný spoluběžec, kde prý se flákám, že jsem slíbil, že budu brzo a že půjdeme spolu běhat. Říkám, 3km domů, za 17minut běžíme:). Naštěstí, jeho nabitý prázdninový program mě ochránil od něčeho delšího a společných bylo jen 5km. Ale myslím, ty moje pocity byly úplně nedefinovaný, ujetý a skvělý.. Předně na tom nábřeží se zase znova "narodit", pak po tom protrpěným kopci v klidu slíbit a těšit se na další pobíhání... jjo, běhat se musí:)!

Taky jsem "oficiálně" zahájil přípravu na moji cestu. Pochopitelně prolistovávám Born to run, ale nechci podcenit ani první zastávku v Los Alamos. Abych se dobře aklimatizoval, hned jsem znova přečetl knížku Proud času (Timeline)...kvantové počítače, společnost a fyzici z Los Alamos...:), mám podle rady ll už naplánovanou návštěvu ZOO sekce medvědi a pavouci..:, atp. :) Taky plánuju v mezičase si osvěžit cizí jazyky.. Při mém sklonu k bloudění by to patrně měla být španělština, varianty ptaní se na cestu..:)...Jak se dostanu zpět do Los Alamos? (Leadville?) Cómo llegar de nuevo a Los Álamos? Cómo volver a Leadville? V tom si připadám stejně jako chlápek, který se připravoval na dovolenou na moři tak, že sice neuměl plavat, ale naučil se volat o pomoc v 57 jazycích..:)

Ať žije letní příprava! Pozor, každý km se počítá! S tím teď žiji a připravuji se na další dny. Ať se nám hezky běhá! 12:)