neděle 30. prosince 2018

POP a skok do Nového roku, aneb God Save the Squirrel :)


Jak by odpověděli zkušení bezdomovci -- jak nejlépe poznat dobré kamarády? No.. dobrý kámoš tě nechá jíst jako první:)... Z aktivních a rychlých blogerů byla na POP Jitka a tak jsem si nechtěl nic psát, dokud z ní nevypadne zápisek, vím, že to pro ni muselo být silné:).... a tak teď se konečně můžu aspoň v náznacích vrátit k uplynulým dnům..Aspoň nebudu tolik komentovat současný oběh Prahy...:)

Pravda, původně jsem si tady chtěl vzpomenout na svůj naprosto kultovní den.. 21.12 .. nejlépe v 12:21 .. přeci jen síla slunovratu umocněná numerologickou časovou hříčkou mě sváděla. Začíná se zase prodlužovat den, budeme místo do tmy běhat do světla:)... Navíc tolik 12 se hned tak přirozeně po hromadě hned tak nenajde [ti starší a zkušení mohou sice namítat, že i 12.12 jakožto konec měsíce čs.-sovětského přátelství nese také silnou symboliku, ale..:) ]. Nicméně, magické síly 21.12 (a času 12:21) už letos využil Karel Janeček ke svému rozchodu z jednou ze svých početných manželek a tak mi moje běhání do světla přišlo takové ... s křížkem po rozvodu:)...

Navíc, s pochroumanou nohou po P100 jsem běhal méně a spolu se společenskými povinnostmi jsem musel jezdit víc MHD -- a výsledek se brzo dostavil. Neskutečně nebezpečná verze téměř smrtelné mužské choroby na 7:) ... podle mého neutuchajícího kašle to vypadalo skoro jako nastupující rozedma plic:)... ale ona to "rýmička":)...Prostě byl jsem nalomený, v podstatě jsem netušil, jestli vůbec POP poběžím, ale protože ze všech původních obíhačů jsem zbyl jediný, tak bylo rozhodnuto... Martin Veverka Pražský slouží na "Ostrovech" a tak mi nezbývá než plně zastoupit otce zakladatele POPu a snažit se ten pytel blech, aka členy a přátele iThinkBeer nějak pohromadě a s minimálními ztrátami dovézt na Hamr v Braníku. Dopředu jsem je všechny informoval, že ačkoliv znám trasu (trasy) velmi dobře, nějaké drobné bloudění se dá očekávat, to bych nebyl já, a taky ano:).

Martin sice jako nejlepší průvodce chyběl, ale snažil jsem se alespoň z pozice "domácího" upozornit na různé drobnosti, které vypadly z Martinova on-line vlastivědného průvodce.. Například při běhu po mé trase od vody do Hlubočep si dovolím připomenout již téměř zapomenou verzi video klipu s Petrem Mukem (Zrcadlo), kde je 1) jasně vidět, jak propaguje běh a sám běží, 2) naprosto skvělý náběh na refrén se slovy.. "již 12 dní..":)... a navíc trasa skvěle koliduje s trasou POPu, tak pro připomínku a jako náhradu chybějících (budovatelských) písní na trase.. přikládám..



V rámci hesla škola (běh) hrou se snažím snížit dobu čekání na "občerstvovacích" stanicích tím, že si hrajeme na jednotku SWAT.. (in-and-out-in-3-minutes).. tedy ne vždy to vyšlo, ale nakonec se postupně přibližujeme k cíli, před hospodou v Hamru všichni postupně zrychlují, i Bubo se zraněnou nohou běží jako hasič k ohni.. Dobíháme ještě za světla, o to déle se můžeme družit v restauračním zařízení, vymýšlet a sdělovat si plány na příští rok.

Tedy, i když jsem se snažil moc nemluvit... opravdu jsem se snažil:), tak se bojím, že to těch pár minut mlčení, které jsem tvrdě vybojoval:) si ostatní ani nevšimli:), ale aspoň že mi pořád zůstává určitá pohotovost v reakci na domorodce a tak:).

--- malá odbočka ---
Jako kluk jsem vždycky miloval ty pohotové repliky, kdy hlavní hrdina v posledních okamžicích dokáže všechno trefně komentovat -- třeba když odchází z baru, kde všechny zbil na hromadu a on pronese něco ve smyslu.. oni si začali.. nebo neměl do mě šťouchat ..:) ...
A tak je často mým cílem a potěší mě, když se podaří vtipná odpověď v normálním životě, nebo při běhu.. Při POPu se mi jich podařilo několik:), ale před vánoci jsem měl obzvlášť úspěšný den.
Byl jsem nakupovat v Tesco na Lukách, Deri jsem měl s sebou zapnutou v tašce. Čekám u pokladny, začínám platit, když ke mě vystartuje paní a velmi ostře a důrazně mě upozorňuje, že se psem nesmím dovnitř. Mile vysvětluji, že Deri je zapnutá v tašce, ani kousek z ní nekouká a že nikde nemají cedulku... Paní ale trvá na tom, že ani tak tam nemůžeme být. A tak zatímco mávám bezkontaktní kartou, tak v tom posledním okamžiku pípnutí přijaté platby mile poděkuji.. "Moc vám děkuji! Víte, já mám vždycky dilema, jestli půjdu nakupovat k vám a nebo do Alberta. A vy jste mi to mi pomohla vyřešit!" ..:)
A odjíždím s košíkem a s Deri v tašce kolem němé paní a usměvavých zákazníků..
--- konec odbočky ---

A tak aspoň s malým předstihem vše nejlepší do nového roku, ať se daří, ať nám to běhá.. ať neztrácíme ani motivaci, ani dobrou náladu.. ale hlavně.. ať neztrácíme svoje kamarády!


Ultra.. a tomu v nás zvlášť.. zdar!!
12:)

pátek 21. prosince 2018

Slunovrat za námi.. oběh Prahy před námi.. aneb ať žije pátý advent!!:)

Už je to pět let, co jsme poprvé jako skupinka nadšenců vyběhli na trasu kolem Prahy. První či nultý ročník s malou skupinkou a zázemím na patologii v IKEMu byl úplně kultovní i se svoji myšlenkou, že cílem každého pravého ultra běžce je doběhnout.. až na patologii..:). S velikostí skupiny jsme přesunuli postupně zázemí do Hamru v Bráníku.. a tak tomu bude i tento rok..

Moc se těším na setkání -- běžecké dialogy při oběhu jsou památné, kdy obzvlášť Jitka aka Dune Runner či civilně máma v běhu), Thunder Bird, aka TB či civilně Petr, mají neskutečná témata, zážitky, které se do jejich internetovských vyprávění jaksi nevešly:), vetšinou díky autocenzuře:)... Pro ty silné a otrlejší doporučuji alespoň krátké popoběhnutí a Pavlem, Veverkou Sudetským, jehož horolezecké a sportovní zážitky jsou pro mě neustálou inspirací [, abych se horám zdaleka vyhýbal:)]. Severočeská sekce podle všeho dorazí také... No a kdyby náhodou bylo nejhůř, tak mohu i já připojit některé svoje zážitky z kategorie -- nesdělitelné na internetu:), případně při pokleslé morálce znovu připomenout budovatelské písně, zejména "Skal a stepí..." [Pro ty tvrdší se nabízí posluchačsky velmi vděčná pochodová píseň.."Směr Praha", kterou jsme za minulého režimu pilně nacvičovali a vyřvávali.. ano "Přes spáleniště, přes krvavé řeky... ].. případně mírumilovný Pochod demokratické mládeže.. Tak si to drobet nastudujte, ať můžeme pod rouškou tmy proběhnout s písní na rtech.

Myslím si, že spolkový duch, společné popoběhnutí, případně drobné bloudění (přeci jen z hlavních navigátorů tam budu hlavně já.. a já se často "kochám") dává naší akci ten správný adventní rámec.

Zatímco si mladší členové našeho spolku iThinkBeer pod dokonalou ženou představují nymfomanku, která vlastní pivovar:), tak my starší ji vidíme jako chápající partnerku, která nás nechá hodiny a hodiny (někdy celé dny) běhat někde po čertech... a po návratu přistoupí na naši hru, že jsme vlastně nikde nebyli.. a že jsme vlastně "furt doma"!:).

----------------------------------------------------------------------------------------------
POZOR == UPOUTÁVKA NA POP, 
Partyzánský Oběh Prahy (POP), SOBOTA 29.12. 8.00 Hamr Bráník
----------------------------------------------------------------------------------------------

Ano ano, Martin Veverka Pražský zahájil skvělou tradici našeho kroužku, přátel a náhodných čtenářů našich blogů. POP se běží letos už po šesté. Slovy Martina: "Vše již je po těch 5 letech natolik instantní, že velkých řečí, dohadů či psaní netřeba, Hamr Bráník, večerní hospoda, prostě jako obvykle.  Ráno na Hamru většinou nic nepotřebujeme, všichni stejně přijedou již převlečení a věci dají do auta, kterým vždy někdo přijede."
Sraz: 7:45 - 59 (:59) na parkovišti sportovního centra (tenis, badminton, beach volejbal) HAMR v Bráníku.
Na níže uvedeném odkazu se snadno zorientujete stran parkování a vstupu do objektu.

Start: 8:00  “Pražským zeleným okruhem” po směru hodinových ručiček. 
Start centrální skupiny necháváme na 8:00, rychlejší se domluví, pomalejší také a večer od cca 18:00 lze zasednout v místní restauraci. Změny v itineráři nejsou, na stránkách je odkaz na 75km, podle zkušeností z minula asi centrální skupina bude mít tendenci běžet kratší verzi cca 57-60 km (posezení v restauraci láká), která se odpojí v Hostivaři na Pražské vpravo a vede po červené značce kolem Toulcova dvora a Sadů zahradnické mládeže v Záběhlicích a dále po A222 přímo do Krčského lesa k metru Roztyly. Dále již po trase. Občerstvení v hale metra zatím vždy fungovalo a přišlo velmi vhod. 

Na následnou hospoda máme rezervaci na 25 mist v restauraci v miste startu, od 18:00.
Důležité odkazy jsou na Martinově stránce, ale pro jistotu je sem kopíruji:
V sekci na přihlášení jsou i telefonní čísla na mě a ostatní, zejména kdybyste se chtěli připojit jen na kousek, případně přijít jen do hospody:).. jste vítáni. Na setkání se moc těším(e)!
Klubovému životu zdar, ultra zvlášť!

12:)

neděle 16. prosince 2018

Slibem nezarmoutíš, aneb Dnes Nebudu Fňukat -- P100 snad naposledy:)


Letos se běžela 25. jubilejní pražská stovka a to po trati asi ze všech nejhezčích, ikonickými body vltavské a sázavské stezky. Na vítězné vlně podzimu jsem se rozhodl porušit svoje sliby.. Vím, vím, mnohokrát jsem si i tady slíbil, že noční verzi P100 nepoběžím. Vidím sám o sobě mizerně:), v mrazu se slzícíma očima ještě o poznání hůř, navíc popis trasy je ve velikosti písma vysvětlivek právních dokumentů a smluvních pokut:), takže si ho musím barevně vybarvovat a různě zvýrazňovat, abych bloudil minimálně..ale stejně bloudím, nevidím kontroly...

Mnohokrát jsem si slíbil, že zimní ultra, která jsou orientačního charakteru a začínají v noci -- nebudu běhat:)!!!! To, že jsem to zase porušil, ukazuje že i ve svém věku jsem nepoučitelné děcko:)  a že se pořád na krásu tratě nechám chytit. Také jsem si sliboval, že nebudu zbytečně na začátku pospíchat a "závodit"... ale navzdory rozumu stejně začnu zrychlovat a většinou s sebou někde majznu:), nebo si nějak jinak ublížím..Takže, je to tak, jak to je..:)

Příprava na P100 se nesla v tradičním duchu...  Patřičné zmatky, hodně práce, dodělávání věcí na poslední chvíli, k tomu ještě neplánovaná služební cesta.. Už jsem přemýšlel, že se moudře (proč jsem to neudělal?) vrátím k dětské verzi, k 60 km trati. Moje trenérka Míša mi ale nabídla, že v rámci svého sobotního 12 km lehkého tréninku se mnou poběží poslední úsek z Davle do Modřan, který -- nutno dodat -- má víc jak 45 km (!). Protože maminka a trenér(ka) mají vždycky pravdu, neptal jsem se, jak se 45km vejde do 12 km výklusu, ale jak z matfyzu vím, jistě existuje nějaká číselná soustava, či vesmír, kde to jde...:)

V pátek ještě pro jistotu konzultuji na MF Dnes s horoskopem, který je akci nakloněn, říká doslova: "Máte-li zlou tchýni, vyhněte se jí. Před odchodem z práce raději zavolejte domů a přesvědčte se, že na vás nečeká. Když ano, raději pracujte přesčas. Dostavíte-li se domů, budete podrobeni výslechu třetího stupně. Je žádoucí pobýt v přírodě, věnovat se kultuře a sami sobě."

To znělo silně inspirativně a tak v pátek připraven jsem zavčasu v Modřanech, abych si stačil "vybarvit" trasu, a tak nějak se na vše mentálně připravit. Míše ještě připomínám, že se sice budu snažit, ale .. že to nebude moc za světla.. po jejím odchodu začínám nějak víc bojovat se žaludkem a útrobami. Marně přemýšlím, jestli to byla rozlučková pizza se studenty, nebo chlebíčky z práce.. ale není mi fakt dobře.  Už i přemýšlím, kam a jak se postavit, Stín uměl i decentně zvracet.. já to vidím, že budu tak akorát zoufale blinkat:).. i když není úplně jasné jestli ta žaludeční anabáze nevezme jiný konec:).

Konečně je půlnoc, jsem hodně z toho rozhozený, neustále si dávám do pohotovosti papíry a naskládané papírové utěrky, abych je asi po kilometru použil. Když se v "mžiku" (závod je závod!) vracím na trať .. sotva popoběhnu kousek je tu tajná kontrola..Na ní zjišťuji, že nemám klíčový papír na zaznamenání kontrol, kde jsem ho asi zatratil, zasunul?:).. Už ho mám:).. zase dalších pár minut v háji.. a teď už tedy běžím.. a po všech těch zdrženích.. pozor je to fakt pár minut.. to v té závodní atmosféře beru jako hodiny.. a snažím se to dohnat zrychleným během..

Jak by dodal klasik.. výsledek se brzo dostavil..:).. ve spěchu ztrácím svoji navigaci, moji "Severku".. a začínám si říkat.. a sákryš.. po dalších 25 km ztrácím i itinerář trasy. Inu.. "když se daří, tak se daří":). Trasu si víceméně pamatuji, ale co si nepamatuji je poloha kontrol.. a za pár kilometrů už vím, že P100 pro mě končí. Mám 8 a pak až 10 kontrolu. Nemám itinerář, takže netuším, kde by 9. kontrola měla být, naslepo se mi vracet nechce.. navíc jak jsem očekával, tak jsem několikrát upadl.. noha mě začíná bolet víc, než by se mi líbilo.:(.

Všechen svůj, tak hezky "nahnaný", čas tak nechávám volně plynout a v podstatě klidným krokem docházím do Davle do útulné hasičárny. V chápání těch drsných, kteří dorazí do cíle i po jedné noze:).. tak já nemám úplně silný důvod skončit .. jasně nebyl bych klasifikován, chybí mi kontrola, ale mohl bych dorazit do cíle i tak.. Ale za měsíc chci běžet 24h, i tak jsem si nohu pochroumal víc než by bylo správné:)...Ještě nad tím trochu dumám, ale odevzdávám čip a už jen přemýšlím, jak se dostat do Modřan a domů.

Každý příběh má mít dobrý konec:). V hasičárně se ještě vidím s RIDem a pak s Jitkou.. oběma přeji štěstí.. a dozvídám se, že se dobré navigace se stejně jako dobří holuby ... vracejí:).. Prý někdo moji Severku našel.. Píšu Míše, že se v klidu může vyspat.. že jsem to zabalil.. ale ona mi téměř okamžitě nabízí odvoz, takže jsem brzo ráno ... nečekaně .. jako žárlivý manžel doma..:).

Říkal jsem si, že budu muset asi použít zadní dveře, protože D. nechává na noc klíče v zámku.. Ale není tomu tak. Vklouznu dovnitř, rychle dám sprchu a lehce pokulhávám, když jdeme s Deri na procházku.. [Tady si uvědomuji moudrost svého DNF:)] Když se potom s mojí D. bavíme, tak mi na férovku říká.. věděla jsem, že přijdeš už v noci, bylo mi jasné, že to nepůjde - jen jsem se bála, abys nebyl moc dolámaný..OMG! :)

Pamětní list, co jsem kdysi dostal od Leony, aby mi nebylo líto, že jsem nedokončil:)
Syn to vtipně komentoval, že ty prohry už mám taky dobře zmáknutý, i když kulhám, tak ani nevypadám moc sklesne:). Asi tak.. když se chystám na něco, co je ať už z důvodu mé výkonosti nebo zdravotních limitů:) .. na hraně .. tak nikdy neberu DNF tragicky. Štve mě to, o tom žádná.. ale teď speciálně mám jiné priority, než abych si dokazoval, že se umím překonat a jít za tu hranu:).

DNF v takové chvíli je skutečně zkratkou pro Dnes Nebudu Fňukat (!).. bylo to dobré rozhodnutí a patří to k věci. Trať (převážně po červené) si proběhnu sám.. a za denního světla.. a teď půjde o to se připravit na další závody, dát se do pořádku.. a zkusit si, jak nohy a mysl bude držet na 24h, která je za rohem..

Všemu zdar! Našim bojům.. i když nemusí být vždy vítězné.. zdar! Ultra? Zvlášť!
12:)

pondělí 3. prosince 2018

Od listopadových depresí k adventnímu optimismu.. aneb 12 je moje číslo! :)

Listopad je kolem mě částečně poznamenán tlakem podzimních depresních nálad, pro Štíry je to možná o to silnější -- přeci jsme o rok starší... a i když to zní hrdinně prohlašovat, že věk je jenom číslo:), není to úplně pravda.. Každý má svoje měřítka a svoji stupnici, ale zejména po té magické 50:), když nic, tak každý rok navíc aspoň pro mě znamená, větší úsilí .. nebo nutnost většího úsilí:). Nejsme každý jako Emil Ratelband, abychom si žádali o úřední odepsání věku:). Například já, se někdy po ránu cítím i na sto:).. Deri kňučí pod oknem, vůbec mrcha nebere v potaz, ze jsem spal jen pár hodin a večer-noc před tím byl jsem převážně s ní:)... Samozřejmě jsou potom i výrazně lepší okamžiky, takže svůj věkový průměr na konci dne držím!:).

Mezi námi, když už víra a naděje skomírá, držím se zavedených rituálů.. prostě snažím se držet si svoje běhání.. a tak navzdory všemu protivenství:) jsem v minulých dnech vždy nějak uloupil pár km, tuhle do práce, tady z práce, jindy s Deri..


Na běhej píší o závislosti na běhání. To nechápu, například já nic takového u sebe nepozoruji.:) V podstatě, jakmile mám na týdenním počitadle kolem 100 km jsem naprosto v pohodě a můžu vám s klidem říci, že je to naprostá blbost!!! Závislost na běhu? U mě fakt ne! :) .. Ale tenhle víkend jsem neměl žádný delší běh a cítím se nějak pod psa.. Že bych vzal čelovku a šel si na noc zaběhat?:)

Pravda je, že minulý a tento týden je velmi "specifický":) .. pod tlakem zmatků velmi často zapomínám čelovku (nebo vyměnit baterky), ovšem k zapomínání čelovky se připojilo i zapomínání běžeckých kalhot.  April mi hned radí, že pokud poběžím bez kalhot, tak ať určitě nesvítím:). [Kamarádi!:)] Nakonec v práci vyhrabu záložní tenké letní kraťasy:), s díry na koleně a na stehně po mém neskutečném karambolu před 1/2 maratonem ve 2012. Symbolizují moji úroveň dedikace (ale kde končí dedikace a začíná blbost, že?). A tak si je oblíkám - v těch mínus x je to fakt zoufalé a proto pod bundu beru jen tenké tričko (MVS by jen dodal, jistě kvalitní zimní síťovina) -- protože základem je být tepelně vybalancovaný.. Tedy aby mi byla zima rovnoměrně .. :)

Když u Mánesu čekám na červenou .. tak se mě vedle stojící ptá uznale.. otužilec, co? Odpovídám po pravdě.. Houbec otužilec.. sklerotik!!:)
V sobotu jsme měli místně mezinárodní:) ekonomickou konferenci. Končíme kolem 6, těsně před začátkem losování Western States. Nemám nervy to sledovat:), navíc bojuji doslova o každý kilometr. Proto se ještě s číší vína v ruce jako programový ředitel konference:) omlouvám, že se musím rozloučit, ale že musím běžet domů... Jaké je překvapení většiny účastníků, když se po pár minutách objevuji v bežeckém a s čelovkou, věci v batohu.. Myslím, že tehdy pochopili, že když Češi něco říkají, tak to myslí doopravdy..:).

Vybíhám směrem Stodůlky a snažím se nemyslet na loterie.. Těsně před Barrandovským mostem mě zastihl dvojitý vzkaz od TB a Jitky, následně od Niky, že jsem byl vytažen v loterii.. a že mám šanci se vrátit do Squaw Valley.. Lhal bych, kdybych nepřiznal určité dojetí.. možná si v tu chvíli řeknete, že loterie je loterie.. že je jedno, kdo co dělá, jak se snaží "jít tomu štěstíčku naproti":).. ale já v to nevěřím. Beru to jako potvrzení mého úsilí..

Byl jsem vylosován jako 112 v pořadí.. Je tohle všechno náhoda? :)


Našim snům a nadějím zdar! Tomu ultra v nás.. zvlášť!
Hezký první advent! 12:)