Není přání jako přání.:).. za koleno ale fakt děkuji! :)

Minulou neděli večer věci vypadaly dost pokrouceně, nechci říct mizerně, to by bylo silný slovo, ale že bych z toho byl nějak odvázanej, to tedy ne..

Rozseklý koleno, oteklý...vypadalo, že mi začíná růst na koleni další hlava, před sebou zkrácený týden, na konci náročnější služebka a v sobotu 1/2M, kde jsem chtěl běžet že všech sil, abych zkusil podlézt magickou hranici 90minut. S tou "pučící" nádherou na koleně to nevypadalo, že vůbec poběžím. Ale věřit je třeba, věřit..

Postupně jsem v úterý rozběhal koleno, začalo následně splaskávat:), ve středu už jsem běžel do práce a to mě naladilo, že 1/2M budu moci běžet i snad trochu normální rychlostí. V práci a v neběžeckém okolí jsem si sice den před tím vyslechl, že jsem dolétal, doběhal.. že mi to sice nepřejí, ale že se to dalo čekat..:), o to víc mě to naladilo..

Na druhé straně mě kamarádi utěšovali [DÍK] a tradičně jedna z nejlepších hlášek vypadla z Běžího Stínu...v podstatě řekl, že mi to koleno přeje:). Brzo se to určitě uzdraví, postavil jsem se k tomu prý správně a že mi to dá hodně síly a zážitků, který bych při úplně pohodovým tréningu nikdy nepoznal. ...:)

Děsivý i když tradičně moudrý slova, fakt je to, že jsem přicházel dneska ke startu a koukal na vítr, počasí a poslouchal lidi kolem, co předpovídali déšť a padající trakaře a říkali, "na osobáky zapomeňte pánové, dnes je mohou zaběhnout jen ti, co běhaj houbec...":) Tak to mě všechno uklidnilo a ještě, než jsme vyběhli, jsem si musel říci, že dneska jsem výborně připraven. Všechna ta zdánlivá protivenství jsou jen zdánlivá a dávají nám vlastně šanci se s tím poprat a být o to spokojenější, ať už je výsledek jakýkoliv.

A protože jsem byl hodný, protože jsem se snažil, co to šlo, jen ten reverse-split se mi nepodařilo udělat.. Ten protivítr v pobřežní v Karlíně byl o pár vteřin silnější než já, ale aspoň vím, že rezervy existují:). Čas tradičně krásný i číselně, o to víc potěší..01:28:37

Znáte ten dětský vtípek? ... Kolik je hodin? 10:10. Děkuju, děkuju! :)

Můj čas má mimochodem číselný součet minut i vteřin roven deseti, tedy 10:10.. Co říct jinýho než děkuju, děkuju! 12:)

PS. Jen teď zase to normální pohodový běhaní, jo? :) Adrenalin necháme Stínovi, žádný opičení!
PPS. Přidal jsem si cílovou fotku od Ivy, respektive jejího pohotového manžela. Dík. Jak mě správně upozornila za povšimnutí stojí barevný soulad kolene, ponožek a bot.