Narozeninový běh

V minulých dnech jsem a vlastně skoro deset dní jsem byl pohlcen prací, povinnosti, i pitomostmi v práci:), že se zase radost, tolik potřebná dobrá vila, začala rozplývat a ztrácet v mlhách... Samozřejmě i kilometro-běžecký byl minulý týden byl slabší, sice pro přátelé čísel, magických 88km potěší, ale proti předcházejícímu hezkému 132.4 je to určitý úskok stranou, ale průměr nad 100 jsem ještě držel.:).

S tím oteplením přichází jasné zřetelná únava, ale to i přesto (nebo právě proto?), že každý km z těch dvou osmiček byl tvrdě vybojován a zasloužen, přesto si říkám, je potřeba vydržet.. Nejen kvůli Silve, ale kvůli sobě.. Postupně si uvědomuju, že moje posedlost pravidelným běháním není asi primárně vedená "strachem" z ultra vzdáleností. Samozřejmě je tu velká pokora, ale zároveň si začínám trochu víc věřit... Někdy ta dvojsměrka po náročném dni v práci v kombinaci s málo spánkem, není tolik o běhu. ale o morální síle:).. Když tak dupu vzhůru Prokopákem, cítím, že síly nějak ubývají a tak si říkám -- mohl ses taky troubo pořádně napít, mohl sis vzít s sebou kus čokolády..mohl jsi... mohl jsi jet metrem (!) :).. A tenhle moment mě dostane!!! Metrem? Copak jsem měkká hlava?:) .. A tak podobně myšlenky zaženu holí:) a běžím o hodně lehčeji vzhůru.. Po cestě potkávám a zdravím známé (=skalní) cyklisty.. Zrovna jsem jednoho míjel, když slézal z kola, zdravíme se a on hned říká... Ted jak je teplo, to se vyrojilo kolem hafo nadšenců, co:)? a pak spiklenecky dodal, ale my skalní, my víme svoje.. Ty km v mrazu se sakra pocitaj, aspoň 2x.. Potěšilo mě to.. Hned byl ten průměrný pohled veselejší:)

Ale tenhle týden ve čtvrtek to na mě nějak padlo. Pondělí a středa jsem sice držel poctivě dvojsmerky, ve čtvrtek jsem chtěl jen jedním směrem nebo večer jen tak do údolí, ale byl jsem z těch všech "bojů" o běhání tak unavený a otrávený, že jsem nakonec ani nešel běhat Pracoval dlouho do noci s vidinou, že snad odstraním i poslední zbytky restů a bude se mi lépe žít i pobíhat. Únava v pátek ráno se dala doslova krájet. V tom počátečním 3D stavu (down depressed, demotivated) mě blesklo hlavou, počkat? Nemá dneska Derivace narozeniny? Přece se nenecháme těmi okolnostmi "derivovat", že? Vzal jsem Deri na šňůru, oblékl si běžecké, do batůžku narval oblečení, věci pro deri.. no kromě stanu a vařiče jsem měl s sebou snad úplně všechno:) a vyrazil na svoji trasu -- do práce, ale se psem:). Jak jsem vyběhl, tak jsem si říkal, no magor, magor.. Jako v tom židovským vtipu. Když má člověk pocit, že má malý byt, tak je nejlépe do něj nastěhovat pár příbuzných, kozu, psa a kočku. Pak už se to opravdu nedá snášet, ale když následně prodáte psa, kočku, kozu a příbuzní odjedou, tak ten být je najednou velmi prostorný:).

Běželi jsme sice po silnicích, ale snažil jsem se kopírovat trochu vedlejší stezky, abychom si užili potoky a vodu, prohnali pár kachen.. Vždyť má Deri narozeniny, tak ať si to holka užije:). Do práce přes všechny zastávky a "občerstvovačky" dobíháme se skvělou průměrkou 5:21 a že je to 15.5km. Dávám sprchu, Deri je taková cudná dívčina a nechá mě se mýt samotného a moje výzvy ke společně sprše plaše odmítá:). Vychovaně na hoďku usíná, já pilně pracuju, pak ještě sfouknu konzultace a frčíme domů metrem. Dělnický president A.Zápotocký by z nás měl radost. Není přeci lepší způsob trávení dovolené než na vlastním pracovišti a není lepší oslava (narozenin) než prácí, že:)?

Ale ten bláznivý nápad a jeho realizace mě nabudila a vytrhla že 3D stavu. Naštěstí, i když ještě tento týden to bude šíleně rozlítané, před 1/2M dva dny na služebkách, samé ptakoviny:), ale už teď věřím, že to zvládnu. Říkal jsem si, co popřát Deri? Správný statistik přeje kamarádům průměrný další rok (závod, sezónu..), tedy pozitivně průměrný.. Aby byl lepší než ten minulý a horší než ten budoucí. :)

Ať to všechno zvládneme! 12:)

PS. Nejlepší je, že jsem teď zjistil, že Deri má narozeniny až 28.3 Jenže, kdybych nebyl popleta, tak bych úplně minul tu narozeninou běžecko-oslavně-léčivou kůru a to by byla děsná škoda!