Improvizace a běžecké trendy:)

Zpětně si uvědomuju, že ani v úplných počátcích jsem striktně nedodržoval trenýrkový plán (i když to byl téměř zákon:), vždy jsem musel improvizovat. Přehazovat dny, vzpomínám na jeden obzvlášť šílený týden, kdy jsem ve středu jsem běžel pondělí, v úterý pátek, v pondělí bylo neplánované volno, za to ve čtvrtek odpoledne jsem měl sobotní dlouhý běh:), takže ve finále mi nebylo jasné, co je vůbec za den. Jediná kotva, jediné bezpečí bylo -- běh pokud možno neodkládat, protože... co kdyby to zítra nevyšlo:)

Teď se k normálním posunům a zmatkům přidala ještě moje pejskova:), musím plánovat běhy i s ní, vždyť je to moje Derivace, a když ji vidím jak vedle mě a přede mnou vlaje na šňůrce, tak je to opravdu moje tečna a jméno Derivace k ní sedí!!! Ovšem existence Deri, jako sparingpartnera výrazně poznamenává všechny běhy a výběhy ...Vybíhám už s ní na postupně delší trasy, 8, 10, 12, 14, ..16 a pak se vracím doběhnout:) si zbytek. Samozřejmě se tím na chvíli zúžil můj běhací rádius na Prokopák a okolí, musím improvizovat, ale ta improvizace je fakt dobrá! Mám sice už nějaký plán na vylepšení:), ale asi se to zase zvrhne do něčeho nepředvídaného...

Na druhou stranu, jak dělám blbosti, -- tak ty mě dle zkušených :) prý jen posilují...Například, sobotní 16+14 jsem běžel až do 23km bez vody, až pak v Hlubočepském kopci jsem si v zahrádce koupil malý pivo a do ruky na cestu vzal malou kolu.. Prý se takové excesy můžou na dlouhých tratích jen hodit.. No nevím:)

Změny a náhodný šum prý zvyšují intenzitu tréninku, stres a úsilí spojené s plánováním prý zase posilují běžeckou duši:). Nedávno mi kamarád při pohledu na strukturu mého pobíhání řekl, že běhám téměř podle posledních trendů:). Hodně náhodně, střídavá intenzita, nepravidelné dny volna... Že je to prý velmi dobře proti stereotypu a přetrénování. A přitom to jsou moje improvizační pokusy o pravidelný (a tedy stereotypní) trénink..:)

A hned mě upozornil na zajímavý článek v NY Times, [tedy po našem v timéšech:)] o Harvardském výzkumu, kde sledovali jak příčiny běžeckých zranění souvisejícíh s došlapem. (zde plná verze). Pokud to shrnu jednoduše, tak došlap na špičku údajně snižuje pravděpodobnost běžeckých úrazů o polovinu. Technice došlapu se teď prý věnuje každý, na všech možných fórech se to přetřásá a prý jak já běhám? To mě dostal.:)

Povídám, no tak nějak různě. Na patu i na špičku, asi víc na patu, ale když mě to trochu jinak táhne, tak šmajdám jinak.:) Můžu to snadno změnit, protože dělám krátké kroky:). A taky mám skoro po každý jiný boty, někdy novější, někdy úplně zničeny (když běžím do bláta), už jsem běžel v krosových i do práce.. Říkám na vysvětlenou, abych dokumentoval, jaká jsem trouba a že vlastně všechno je u mě taková jedna velká improvizace..:)

Koukal na mě trochu divně a povídá, no... zní to divoce, ale ne tvojí vlastní zásluhou:), vlastně díky té šílené improvizaci:) -- vlastně běháš podle posledních trendů:)... Odborníci třeba doporučují měnit boty a mít různé druhy, ať není stejná podpora nohy, jiný došlap.. To mě dostalo, já je měním, úplně z jinýho důvodu -- některé jsou špinavé, jiné mokré, další úplně oddělané a ty používám třeba, když běhám v kravským výběhu na druhé straně údolí..:). Nic sofistikovaného:).

Chtěl jsem sebe a nás,-- co tak téměř stabilně improvizujeme -- podpořit, abychom věděli, že to náhodné zmatkování, výměny bot, přesuny plánovaných tréninků jsou prý vlastně to nejlepší, co můžeme dělat. A i kdyby ne, aspoň je legrace při tom všem úsilí..:)

Improvizaci zdar! Vydržet! 12:)