neděle 27. dubna 2014

Zane Grey, aneb make your wish...:)

Obecně je asi známé, že by si člověk měl dávat pozor na svoje sny a přání, protože by se mu mohly splnit! :) .... A jakmile se člověk dostane do společnosti dalších (Nika promine, magorů), tak by si měl dávat obzvlášť velký pozor, dokonce ten stařík ve mně říká, že například Běžící stín by měl mít (aspoň na nějakou dobu) zakázáno jakákoliv přání vyslovovat....

Už jsem to tady zmínil, jak byl Stín smutný, když teploty ukazovaly, že by nemělo být takové horko a hned si začal přát, že bychom měli poznat ten druhý extrém... Silný vítr, déšť, nejlépe i sněžení, optimálně kroupy.. Ať máme zážitky, že?:)... Protože zážitky.. ty nám nikdo nevezme... A protože je takový přející, tak mi několikrát opakoval, hlavně abych si to já užil, abych mohl kamarádům v Čechách vyprávět... když už nám slunce nevypálilo mozek z hlavy, tak že jsme si aspoň zalyžovali:)..

V pátek to přitom začalo tak nevinně... Než jsme odjížděli ve Veroničině autě, tak byl Stín hrozně smutný... Na jeho předpovědní stránce počasí v Payson začalo vypadat "lépe", začalo se oteplovat, klesala pravděpodobnost deště a Stín? Ten byl jak malé dítě, když mu berou všechny jeho hračky:)... Naštěstí pookřál, že bude řídit Veronika a že my dva budem v autě za děti a budeme ji po cestě zlobit.. Hned jsme se položili do role, různě jsme na sebe bonzovali, kdo na koho vyplazuje jazyk, kdo víc zlobí... Stín se hned ptal, jestli může mávat na policii a už měl i připravený zvednutý ukazováček... :)...Cesta se tím pádem velmi vyvedla, asi vrcholem bylo, jak jsem Veronice solil burito před foukáním z klimatizace, nejdřív nechápala (ani já), proč ta sůl nedopadne na jídlo, ale místo toho létá vodorovně a solí všechno kolem... Moc jsme se tomu nasmáli, já byl tradičně za pitomce:)... a Veronika si hned přála, že by mě to mělo zítra taky pěkně "osolit", Stín hned vyzvídal, jestli nemáme signál, abychom zkontrolovali internet, jestli se třeba nezhoršilo počasí, což on si moc přeje..OMG!

Přijíždíme do hotelu a hned jak jsme získali přístup na net, tak si stáhnu maily a s očima na vrch hlavy si čteme oběžník od ředitele závodu.. V podstatě říká, že byla na den závodu vyhlášena mimořádná situace, očekávají silný vítr, přívalový déšť a že dva potoky za 33 milí nebude možné překročit. Že je připravená náhradní trasa, navíc, že závodníci budou mít volbu skončit po 50 km místo po 50 mílích a stejně získat finisher jacket, atd..
Stín? nadšen!! Úsměv jak měsíček na hnoji, furt se ubezpečoval, jestli jsme taky tak nadšení.. a jak moc..:)
Druhý den po ránu vyrážíme podle plánu.. Všechno jde jako na drátku, řekl bych jako v pohádce... O to víc, že jedna z běžkyň, kterou vezeme na start se jmenuje Shre(c)k, což posazuje naše následně zážitky z kategorie scifi do pohádkové fantasy..:)

Tradičně začínáme úplně odzadu, jenže já ve vidině šíleného deště, bláta a bůhvíčeho ještě... nakonec nevydržím a cpu se dopředu a rozbíhám závod opravdu svižně... všechno jde skvěle, až asi 2km před první občerstvovačkou při předbíhání jedné běžkyně se opakuje pacing z Leadville.. a já nejen, že padám plavmo za rukama, ale kořen uvězní moji nohu, takže mi i jak se patří protáhne stehenní sval.. ruce ten děsný naráz tlumí.. v levé mám banán (takže sice mám roztrhnou rukavici, ale jinak celkem OK), ovšem pravá ruka je pěkně otevřená a naražená.. teče mi z ní krev, nemůžu v ní nic udržet, je tou bolesti jak chromá... Kolena potlučená, to patří k věci, ale ten natažený sval mě ještě potrápí..

Po malé chvíli překonám křeč, postavím se na nohy, řeknu si osvobozující "dopr*ele":) ovšem pohled na značení trati, zrovna přede mnou (stříbrný kosočtverec) mě dává poznat, že bych měl to zaklení možná i zesílit..:)

Tak jako tak to rozbíhám.. Říkám si, no to je pěkný.. takhle se dořídit hned v samotném začátku.. Ale běžec se musí, a (jak taky minule zmínil Honza Bartas, že) běžci by měli trpět.. No myslím si, že i jemu by se ta přání měla zakázat:).. 

Tak jako tak, rozběhl jsem to ve velkém stylu, i přes pád přibíhám na stanici pár minut před Stínem a začíná šílená zdržovačka... Lidí na stanici jsou sice milí, (ono jak dál bude pršet a chumelit, tak i jim je děsná zima a tak se snaží se různé ohřát). Snažím se jim říci, že bych potřeboval pomoc.. ale ne tak, že mi věci donesou, ale že potřebují s věcmi pomoci.. s pravou rukou jsem nebyl schopen udělat skoro nic.. udržet láhev, odšroubovat, zašroubovat doplnit... ve finále mi činilo problém i rozepnout zip na báglu, protože je potřeba jej jednou rukou přidržet:)... Takže jak se horší počasí, tak moje zastávky na stanicích se prodlužují i na víc než šílených 20 minut na Hell's Gate... Tam potřebuju totiž vyndat z báglu šátek, tatra mlíko v tubách, vyhodit odpatky a napít se.. 

Promrzám tam šíleně.. klepu se jako ratlík a přibíhá Nika.. úsměv na rtu:), a hned se hrne do toho větru a bičujících ledových krup (jak sama přiznala -- hned si přála, že by snad to bláto bylo lepší, taky se jí to po chvíli splnilo.. Ale mohu říci, že bláto lepší nebylo!)... Asi jako každý se silnými brýlemi moc nevidím.. V dešti, sněhu, kroupách.. nevidím skoro vůbec nic:) a tak často bloudím(e)... už od druhé stanice po několikátém vracení, jsem nakonec vždy v kritických místech počkal na dalšího běžce, prostě jsem si na chvíli někoho stopnul:). Na cca 24km přibíhá Stín, promočený, zasněžený, nohy špinavé, na nohách na blátě nalepené krupičky ledu, ovšem nadšen.. Říká, to je co?? :)

Ptá se co a jak, ovšem podle naší dohody, žádné rozmazlování:)... Informativně mu říkám o své ruce a rozbitých kolenech.. Jeho ujištění, že mám ještě jednu:) a že běžím, takže to s nohama bude ok:), je přesně to, co bych čekal:) a co je správné... Říkám mu, ať se nijak neomezuje, že na tomhle terénu já z kopce a na blátě a kluzkých kamenech moc rychle nedokážu běžet... Ale jsem trubka, nechám se strhnout a tak i Stín aspoň částečně vidí můj další držkopád, s bezpečným pádem na bok, ovšem ta následná křeč v noze je luxus:)..

A tak ho nechám běžet po jeho (nezdržuju), sám se snažím běhatelné úseky běžet rychle, z kopce a na blátě vyloženě lyžují, i když by možná znalci mohli namítnout že některé okamžiky silně připomínají krasobruslení... To není žádná stížnost na boty Hoka, jejich slogan It is about a fly.. je skutečně pravdivý.. jen já jsem zatím nedoladil to přistávání..:)

Myslím, že i na Stínovo i Niky přání bylo bláta tolik, že jsme lyžovali trochu všichni, ovšem já bych mohl být úplný reprezentant.. Jen mi opravdu chyběly hůlky a fakt, že jsem se ani na základní škole, ani na MFF UK bohužel nezúčastnil lyžařského soustředění a tak mi bohužel tato dovednost zůstala zapovězena..:)... Nika, která v poslední fázi běžela kousek za mnou, to vesele komentovala, že přesně viděla "lyžařskou stopu" od mých bot a moc ji to pobavilo vidět, jak se kloužu z kopců a snažím se si moc nenatlouct. Tady by bylo na místě se pochválit, protože nakonec jsem měl jen mírně pozitivní bilanci... těch opravdu bolestivých pádů bylo víc jen o jeden víc než občerstvovaček... ale přesně v duchu Stínových hlášek.. Nohy (zatím) fungovaly, ruku jsem měl ještě jednu.. a tak jsem si to užíval.. radost až na kost..potlučenej, ale nálada velmi dobrá.. Stín z Veronikou nadšení jakbysmet, což jen ukazuje, jaký jsme magoři..

Medik v cíli díky mnoha pokusům snad většinu zaschlého bahna a kamení mi z ruky vyndal, doporučoval několik stehů, ovšem když slyšel, že už to mám skoro 7 hodin otevřené, tak bylo jasné, že na žádné zašívání se nejede, mám na tom dezinfekci z vrchu a Stín doporučoval dezinfikovat zevnitř, s tím, že pivo je zároveň i výborně anestetikum:)...

A tak za chvíli vyrazíme pro jídlo, pro pivo a ještě si celý vydařený zájezd znovu užijeme ve svých vyprávěních, které kvůli ochraně osobních dát dalších zúčastněných osob:) sem nedávám..

Jen končím s tradičním... Ultra zdar! ať žije Zane Grey! Ať žijí kamarádi..

PS. Jen už si prosím teď nic moc nepřejte..:)...
PPS. Moc děkujeme všichni za vaše vzkazy a podporu.. Bylo to opravdu jako z pohádky..:)
PPPS. Teď už jsem doma na normálním internetu, a tak mohu opravit překlepy z iPadu a přidat alespoň pár ilustračních foto..
Seběh, ve skracené verzi Cílový doběh na Fish hatchery

Kousek trati, kudy se nakonec už neběželo

Typická cesta, při dešti se mění na potůček

Jak za socíku..:).. Kde jsou banány??

Stínovo bágly

Cílový, se třemi pivy...

Moje drop-bags..

pátek 25. dubna 2014

Zane Grey za rohem aneb Stinovo divoké sny..:)

V minulých dvou dnech jsem byl běhat -- za hrdinu:) -- sám po zdejších stezkách.. Teda za hrdinu.. jsem bludička, každej to ví.. a i když jsem se hodně zlepšil, stále šance na zabloudění všude je, tady na stezkách o to větší.. jak se člověk musí soustředit a koukat pod nohy kvůli kamení, fauně a flóře:).. tak snadno může zapomenout kudy běžel, když se vrací, nebo minout nějakou důležitou "křižovatku/odbočku"...

Zrovna ve středu jsem řešil zajímavý problém, vidím v dálce dvě (starší) běžkyně.. patrně běží spolu, ale jsou od sebe cca 100m, je docela vítr, takže není moc slyšet... Přibližují se a řeším dilema.. Mám na sebe upozornit nějakým zvoláním, pozdravem? ... nebo se jen tak mihnout a až mě ona uvidí, tak pozdravit? Říkám si, evidentně starší paní:), aby ji probíhající stařík nevyděsil.. a tak běžím opatrně kolem. V okamžiku, kdy jsem na její úrovni mě paní spatří a téměř padá do mdlob... V podstatě říká něco na náš způsob.. Fuj to jsem se lekla.. tady bych nikoho nečekala... O.K. Paní se oklepala, běžím dál, přede je mnou její "kamarádka". Poučen z předchozí příhody, když jsem za ní kousek, hlasitě pozdravím... Paní podklesla v kolenou, málem s sebou švihla na zem..:).. A opět varianta.. "OMG! OMG!" ..To jsem se lekla..:).. A tak nevím, co je lepší, upozornit/neupozornit?.. Zkusím pokračovat pokračovat v průzkumu, i když mi moje první dva vzorky málem totálně zkolabovaly..:)
 












Začínám se balit.. co mám už s sebou, to mám, co nemám je doma ve Stodůlkách:), ale pro jistotu jsem si zaskočil koupit kšilt, protože se řada věci dramaticky mění... a potom si popíšu drop bags svým číslem 67 a jmény jednotlivých stanic.. Beru to vážně--nebude to jako loni, když jsem byl i mentálně plně ve vleků Stíná a nějak si myslel, že to bude relativně stejně, jako běžet v údolí za barákem:)... Ha, ha.:)..a jak mě to potom hezky vyškolilo:)..

Ale stejně jak je trať ZG50 tvrdá, tak byla (spolu se Stínem) ke mě loni velmi laskavá a umožnila mi zmrtvychvstání.. A díky poučení (z krizového období) jsem byl nakonec lépe připraven na Leadville a dokončil jej.. Proto teď koukám na profil trati, vyrábím si diagram se stanicemi, vzpomínám a lovím v paměti, kde co je, kudy se dá běžet, co půjdu..:)...

V mezičase dostávám "děsuplný" mail od organizátorů o změně podmínek.. že se na Payson ženě studená fronta, že přijde zrovna na sobotu prudký pokles teplot, že posádky mají jezdit velmi opatrně, že cesty budou podemleté, kluzké a plně bláta. A hned dodali i fotografie. Naštěstí žádnou posádku nemáme a tak se Stín může jen radovat...:)...

Kdybyste ho viděli, když mi při příjezdu ukazoval, že nebude horko.. Jak byl smutný, že bude asi jen 20C, pak se dokonce ochlazovalo k příjemným 15-17C.. Jenže, jak se postupně horšily podmínky, tak Stín rozkvétal a usmíval se a hned začal přidávat svoje rady a průpovídky:
... "Jestli v Paysonu bude pršet, tak na HighLine Trail bude sněžit. V našem aquatic centru si můžeš půjčit sněžnice a hůlky. Stavím se pro ne cestou z práce … jakou máš velikost ?"


No na zabití!!! :)... To zase bude nářez... Jako správný optimista hned vidím výhody... Určite bude spousta bláta, potoky, asi i silný déšť... ale nečekal bych že budu muset přeskakovat chřestýše:)... Navíc vidím, jak se Stín tetelí radosti, že se počasí posunuje od jednoho extrému do druhého..Je to kamarád!! A hned mu to říkám, že má rád extrémy a že se snaží (jako pravý kamarád), abych si to taky užil až na kost.. Stínova odpověď plně charakterizuje celou přípravu.. "Žádný extrémy. Já jsem jen takovej usedlej taťka od rodiny. … I když I tak trochu oportunista … chtěl jsem se jet opálit, ale nevadí, když to nepůjde, klidně si i zalyžuju..." :)

Za pár hodin nasedáme do auta, naše LA skupina: Stín (#81), Nika (#114) a moje maličkost (#67).

Zase jsme v p*delí, ale v krásný p*delí a jdeme do toho s hlavou vztyčenou a rozhodnutí si to užít na plný pecky:)...

Takže všemu zdar! Ultra zvlášť! Ať žijí kamarádi a jejich i naše divoké sny! 12:)

úterý 22. dubna 2014

Stínova ultra výchova, aneb aklimatizace šokem..:)

V Čechách se ujaly termíny jako stínová vláda, stínový ministr... pro něco, co je spojeno s opozicí či opačným názorem.. Nevím, ... ale do jistě míry to sedí, protože Stinův přístup je ryze kontrariánský, tedy jdoucí zcela proti proudu široce definovaných pouček v běhání, doporučených zdravotních rad :), a protože můj nejlepší kamarád svoje moudra a postřehy :) nepíše sám, využívám své návštěvy, abych to aspoň trochu a neuměle přiblížil.. Přiblížil to, co já teď zažívám hodně naživo..:)

Pochopitelně moje cesta přes Atlantik je vždy zážitková, ať už to jsou různé kontroly, situace.. nebo jen samotný rozměr té cesty. Pochopitelně nesnáším letadla... i to časové rozpětí, kdy moje cesta do Nového Mexika optimalizuje často jen cenu letenky:) a tím pádem 22 a víc hodin na cestě není žádnou výjimkou. I tentokrát vysedám u Stína z auta asi po 25 hodinách cesty, něco maličko ještě proberem, něco piva popijeme.. ale druhý den po ránu mi Nika nabízí neskutečný zážitek.. Budu s ní doprovázet skupinku amerických děti na školním výletě do národního parku (Bandelier national monument). To jsou věci, které s cestovní kanceláří prostě nemůžete zažít!:)...

Samotnou prohlídku parku považují to za léčbu šokem.. Pochopitelně v tu chvíli po ránu netuším ani kolik je hodin, pro úplnost dodávám, že mám stále silnou závrať (i když je to po veverkovské výchově:).. lepší).. a park je na cestě k různým jeskyním doslova prošpikován dlouhými a strmými žebříky... To mě picni... říkám si, tak nejen Stín, ale i Nika chytla tyhle "léčebné" metody... Navíc jsem tu za "dozor"... a tak musím po dlouhých žebřících lézt nejen přirozeně, ale ještě se koukat nahoru/dolů, jak lezou děti.. případně jim radit... A jak jsem celou dobu předstíral, že lezení po žebříku není žádný problém, tak jsem nakonec zjistil, že to fakt nebyl žádný problém..:)

Pozdě odpoledne dorazil Stín z práce, celý natěšený, že mi ukáže svoji tajnou zbraň.. Svoji novou stezku. Snažím se brzdit jeho nadšení pro rychlý běh v neznámém terénu, navíc u nás už je zase půlnoc:), moje tělo netuší, co je za denní/noční dobu a my se začínáme škrábat téměř kolmo vzhůru na "kopec" za barákem...

Jak jinak...Stín to tradičně komentuje.. "Tohle je nový způsob stezky.. Podívej se, jak se nesmyslně klikatí Mitchell Trail.. to my tam na vrchol vystoupáme ani ne za 1/2 km.." :)... Ten krpál je místy šílený, ale Stín mi to pragmaticky vysvětluje...potřebuješ ruce? Ne, co? Tak to je ještě běhatelný..:)..:)...

Povídám mu, ale fakt na pohodu, "Jasně.." Říká jasně, ale hned zmizel v kopci:)... Snažím se v rámci spojení "na pohodu" se soukat směrem vzhůru.. kochat se výhledy a snažit si zapamatovat cestu.. Okamžitě je mi vysvětleno, že si nic nemusím pamatovat.. Že stezka je naprosto skvělá a intuitivní..:).. Je značená po stranách odtaženými kládami, zbylé je potřeba přeskočit... tuším, že dobrým indikátorem je, že se přeskakuje 81 klád (nebo jejich skupin)... pokud jich přeskočím víc, tak jsem se ztratil:)...

Na příkladech je mi hned vysvětlováno, že zabloudit nemůžu.. "Běžel bys vlevo? Ne, co.. tam jsou kaktusy... Běžel bys vpravo? Ne, tam je neprostupný houští..Tak běžíš rovně.." :)... Ovšem, asi na sedmi místech je mi vysvětleno, že tady (a možná jenom tady) je to takové maličko matoucí:).. a tak si mám pamatovat, že u první mladé borovice doprava, u ohořelé klády [!! což jsou tady skoro všechny!!!:)] doleva, atd..
Pochopitelně, Stín se mi věnuje i pedagogicky.. říká, ten kopec se dá seběhnout dolů i po gradientu, kterým jsme stoupali.. Dneska tě budu šetřit.. mám rekord dolů 3.5 minuty.. poběžíme teď ale druhou stranou, každý má svůj rytmus na přeskakování klád a kamenů.. najdi si ten svůj, poběžíme pomalu.. když tak se dívej, jak jdu já.. sledují ho na jedné-druhé kládové kaskádě a Stín je v trapu..:). Je mi jasné, že na Zane Grey to bude maso... Stín mě hned motivuje a říká.. No tohle běhat tak 3-5x po ránu, tak ti Zane Grey přijde jako proběhnutí v Polabí:)... Naprosto tomu věřím a vím, že v sobotu v Arizoně mi Stín bude dávat další praktické lekce v technickém běhání. OMG!:)

Ale pozor! Tentokrát jsem mu slíbil, že opravdu poběžíme na doraz.. co budu moci.. Takže prý, když budeme jeden nebo druhý zvracet na zemi, nebo se tam válet, tak ten druhý ho přeskočí a běží dál..:)...Stín sice pláče, že počasí v Payson, AZ nedosahuje loňských teplotních parametrů, mají dokonce být mraky a tak prý nebude 28C a rozpálené skály (ti běžečtí bohové jsou mi obzvlášť nakloněni), stejně nechci nechat věci náhodě.. Za chvíli je pravé poledne, beru si běžecké věci a vyrazím na Stinův trail, snad tolik nezabloudím a na konci se (doufám) napojím na Perimeter Trail a po pár kilometrech doběhnu domů..:).

Jinak symbolika jako hrom... Ten prach ve zdejších horách je sopečného původu, pochází z horniny, které se zde říká tuff, čte se taf.. A tak si vlastně mohu říkat, že jsem "taf runner", pod čím si většina lidí představí stejně znějící "tough runner", tedy tvrdý běžec, žádná měkká hlava:)...

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

PS. Pozdravy jsem Stínoví od všech vyřídil...Věřím, že snad i nějaký zápisek že svých běhů a dobrodružství i napíše a zveřejní...
PPS. Nejhorší je, že Stín mi neustále něco radí a přitom míchá užitečné věci s naprostými ptákovinami.. Například včera sáhnul prstem do malé vystřelovací rakety a máznul mě s tím za ucho.. Povídá.. ten střelný prach je naprosto super proti medvědům a pumám.. (OMG!), pak asi pohled na můj obličej nevydržel a začal se strašně smát.. No nezabili byste ho??
PPPS. Fotky jsou z výletu, pár z trailu je dole, tedy ty části, kde jsem nebloudil... Myslím, že mohu potvrdit.. je to úplná bomba.. Stín je dobře připravenej.. Oj, to se zase zničím..:)





pátek 18. dubna 2014

Střípky, aneb dobrovolničím s jednou nohou v kufru..:)

Nevím, jestli jsem si to sem napsal, ale jednou z podmínek účasti na Western States 100M je odpracovat 8 hodin při "běžecky prospěšné práci" a ani na chvíli mi nenapadlo nic jiného než.. že tuhle povinnost musím splnit na úpravě "domácích" stezek v Prokopáku... Jenže jak na to?

Samozřejmě už řadu z nich léta udržuju, ale přeci jen.. tak nějak decentně a částečně na "tajňačku"..:)... získat na to glejt asi nebude tak jednoduché.. Už při tom prvním telefonu na obecní úřad. "dobrovolnická práce, říkáte?" .. To máte od soudu, co? Nějaký alkohol nebo nějaká potyčka?..:)... Ale to bych nebyl já, kdybych to vzdal. A tak jsem v minulých týdnech pilně žhavil telefony, občas jsem si připadal, jako slepička v té známé pohádce .. Musel jsem přeříkat celý příběh.. aby mi pak řekli, aha.. tak to musíte jinam..:).. nicméně nakonec jsem našel toho správného člověka, který souhlasil, že mi práci nejen zadá, ale i potvrdí..

Už to nastavení bylo veselé.. Říkám doma, že se mám sejít s ním a s "hajným"... A pochopitelně, jak se řekne hajnej, tak je u toho Kuba a Trautenberk:)... Po té, co jsem sice správně načasoval běh z práce a na místě srazu byl na minutu přesně,... jsem po urgencích dosáhl toho, že jsme se sešli skoro o hodinu později... a tak jsem pochopil, že Kuba jsem byl já:)...Docela jsem tam promrzl, i když jsem si hned u stánku vzal polévku, párek a kofolu:), aby se mi ty "útrapy" lépe snášely.. Ale potom to stálo za to. Nejlepší byla prohlídka inkriminovaných stezek.. "Vy to tady trochu znáte?" .. "No znám"... Málem jsem si cvrknul, když mi ukazoval část cest, co tak různě udržuji a komentoval to slovy "možná to tady někdo že soukromníků pročišťuje".. to už jsem nevydržel a přiznal, že většinu téhle cesty také dělám já.. Třeba tyhle šípkové keře.. To je moje práce..:)

A tak úplný Hollywood.. Sice jsem s rýmou čekal v zimě, následně se s toho řadu dní vzpamatovával, ale stálo to za to.. Oficiálně jsem se dozvěděl, že mám v podstatě dělat to, co už dávno dělám :).. že si můžu vzít na to i pilku a sekeru a být razantnější.. a pak vše uklidit na hromady v lese.. A dali mi na to i potvrzení pro WS100M, které už je odesláno a papír visí na čestném místě na moji nástěnce..:)

---
V neděli sedám na letadlo a v noci našeho času jsem u Stína v Novém Mexiku. Pochopitelně mu vyřídím všechny pozdravy, pošťouchnu ho, aby se pochlapil a zase začal udržovat ty svoje zápisky..

Jak by se dalo čekat, po Brdské zase pilně řeším resty, či slíbené práce doma a všude kolem... Ale ať dělám co dělám, občas se přistihnu, že jsem v duchu na "Highline Trail" a snažím se běžet že všech sil.. Mám proč.. Loni jsem zde dostal skvělou úvodní "lekci" z amerického ultra:), kdy mě ZG výrazněji popleskalo po tváři (řekl bych zaslouženě profackovalo), naštěstí jsem se snad víc poučil a díky tomu byl na Leadville lépe připraven.. i psychicky... Letos, natěšená a vybuzená Nika; Stín má za domem svůj vlastní trail.. a já? Já se těším, že na chvíli zapomenu na své "stáří", "nezávodění".. a poběžím s těmi juniory, co to dá...:)

zane_grey_elevation_chart
Profil trati

DistanceNameCrew / Drop BagCutoff Time *Cutoff Hours
Mile 8Camp GeronimoYes / Yes7:30 a.m.2 1/2 hours
Mile 17Washington ParkYes / Yes10:00 a.m.5 hours
Mile 23.5Hell’s Gate CanyonNo / NoNoon7 hours
Mile 33Fish HatcheryYes / Yes3:00 p.m.10 hours
Mile 44See CanyonYes / Yes6:30 p.m.13 1/2 hours

Nejhezčí video ze závodu je zde.... http://vimeo.com/70676927

S potěšením si čtu pokyny pro závod.. a je mi jasné, že pořadatelé vědí, že budu na trati.. Jejich popis je totiž jak kopie pokynů moji nejmilejší manželky, jasné slunéčko..Cituji: "Celá trasa běží po Highline Trail .. Pokud se ocitnete na jiném trailu.. tak jste špatně... Je značená žlutými fáborky.. pokud jsou fáborky kolem jiné barvy.. tak jste špatně... Pro jistotu jsme u křížení cest použili modré fáborky k označení špatné cesty.. Pokud překročíte modré fáborky.. tak jste úplně špatně..." :)..

Věřím na znamení.. Loňské číslo 76 (se mi moc nelíbilo, nevěděl jsem proč) jako by ukazovalo nějakou sestupnou tendenci.. Ale letošní? Moje letošní číslo je 67 (postupka), a s loňskem symetrie jako z pohádky.. a to mi dává doufat, že loňský "osobák":).. snad výrazněji zlepším... budu v to věřit... Mám hezky sen.. Vidím se probíhat cílem (mezi dvěma kameny na konci "Highline Trail") ještě za světla...

Běhu zdar! Kamarádům a ultra zvlášť! Ať žije Zane Grey 50 miles!
12:)

sobota 12. dubna 2014

Brdská, aneb "horské ultra"..:)

Vím, vím, opakuju se, ale mně se tak strašně líbí ta relativita věcí, vzdáleností a času, tím zvlášť pokud mluvíme o běhání... Před pěti lety, když jsem se poprvé chystal na brdskou tak jsem ji viděl, jako "horské ultra".. délka 50km, převýšení přes 960m, na cca 27km obávaný Stožec, náročné, nohy-beroucí seběhy.. všechno v lesích.. jen pro "tvrďáky":)..

Postupem času jsem si uvědomil, že se plus minus běží po rovině:), do trailu to má asi tak daleko, jako já do keňského závodníka:), sama asfaltka.. Nejnáročnějších je pár úseku rozbitých asfaltových silnic a šotoliny:)..Kopce tam jsou, ale všechno je běhatelné...:)...

Nejlépe jsem si to uvědomil, když jsme s bratranci Veverkovými loni běželi "Tři řeky po stopách trampingu" a kolem Mníšku jsme přebíhali vysokorychlostní silnici a upozorňovali Pavla (VS), že tady.. zrovna tady se běží ten známý "trailový":) ultra závod.. Brdská stezka.. Podobně, když jsme překračovali "autostrády" vedoucí lesem kolem obory... Říkám to všechno s láskou.. nikoliv s posměchem.. Brdskou mám hrozně rád.. příjemná trasa, skvělí lidé jak na trase, tak kolem na občerstvovačkách...ale trail to není.. milý pane:)..

K té relativitě musím hned dodat ještě historku z práce.. Na dveřích mi totiž visí diagram horských ultra od Stína.. Na ose x vzdálenost v mílích na ose y výškový profil (ve stopách).. Je tam zakresleno několik legendárních 100M, Leadville, Western States, Hardrock... ale také trať bostonského maratónu...
Měli jsme na návštěvě v práci jednoho hostujícího profesora, čirou náhodou seděl ve vedlejší kanceláří.. a já se jeden den připletl k tomu, jak hlasitě vyprávěl na chodbě o tom, jak se dostal s divokou kartou na Boston a jak je šílený běžet ten "heart breaking hill" ten výškový profil...Škoda, že to nemůže ukázat.. Povídám mu, že čirou náhodou to mám k dispozici a že u mě na dveřích nám to může ukázat:).. No fuj!:)... Říkám si, Honzo, až takhle? Ale já to nemyslel vůbec zle, přišla mi to skvělá replika, fantastická nahrávka na smeč..:)

A tak, když odvracel můj smeč se slovy, že já jistě běhám ultra a že...a že ultra běžci běhají maratóny ale hodně pomalu.. Že jsem jistě rád, když se mi podaří maratón pod 4h... Uvědomil jsem si, že jsem sice zažertoval hezky na jeho vytahování o profilu trati, ale koneckonců.. nebylo to zase úplně fér:).. a tak jsem se popravdě přiznal, bez toho, abych říkal své nejlepší časy:)... Ano, ano.. všechno je relativní.. Ale vždycky jsem rád za maratón pod 4h!! Domnívám se, že pokora je potřeba...

Navíc, v minulém týdnu jsem bojoval s nemocemi a k tomu kolem poslouchám, jak se všichni natěšeně připravují na Brdskou a já v duchu počítám... Překonat o pár minut loňský skvělý osobák (4:15:37) by znamenalo se přiblížit v průměru k tempu 5 minut na km, včetně kopců a zastávek, což mi přišlo (po právu šílené)...Ale soused Dan, David i ostatní kolem říkali, že 5 min/km je dobré tempo (jak k tomu přišli??) a tak jsem tomu lákání ve skrytu duše podlehl a říkám si, že tedy zkusím strategii.. "Run fast now, die (likely) later":).. prostě, že na začátku vyběhnu s nimi a postupně zpomalím a třeba ten osobák tam nějak "ušmoulám"... Jenže mladí draci vyrazili, a na cca 10 km po prvních kopcích koukám, že běžíme cca 4:41 km, což mi přišlo už opravdu nějak ujetý:).. a tak asi po 4 dalších km jsem usoudil, že Dan s Davidem a s hloučkem ostatních to jistě zvládnou beze mě:) a běžel jsem si dál po svém, prostě byl to můj závod...

Nepíšu si skoro nikdy, jak jsem běžel, já si to beztak nepamatuji:), ale teď si vzpomínám, že ještě 25 km jsem měl za 2h (na chlup)...asi do maratónu jsem držel průměrku pod 5min, pak..pak jsem musel uznat, že jsem měl zase pravdu... Tempo 5min na km na Brdské je zatím pro mě nedosažitelné... v cíli jsem měl 5:02..:).. s celkovým časem někde lehce pod 4:11, takže nejen pod 15, ale i pod klíčovou číslicí 12, co víc si přát, že? :)..

Pochopitelně je kolem spousta historek a zážitků týkajících se mých kamarádů, co běželi, ale to jako slušně vychovaný.. nechám vyprávět jim..:)..

Zkrátka všechno mi vyšlo, počasí, síly, všude kolem spousty známých, úplný běžecké jamboree:)... Seběhy jsem běžel silově, naplno a nohy držely.. Tak snad.. Snad budu moci za 14 dní se oklepat a zkusit napravit svůj loňský start na Zane Grey.... Stín sice tajně sází na to, že on rychleji zvrací, než já sedím na bobku:), ale mám tajnou zbraň.. Letos jsem poprvé ovládl svoje střeva a celou dobu jsem běžel.. běžel, jako pako, takže pozor ZG! Jdu si pro tebe!!!..:). Plus (bez jakýchkoliv vazeb na výrobce či prodejce) .. boty HOKA byly naprosto super.. a vděčím jim za neskutečný pocity... Pravda, do kopce běží pomaleji než z kopce, ale to asi nebude botama:)...

Prostě Brdská je moje slabost... Časy jsou relativní, i když mě pochopitelně fascinují a smekám před výkony vedoucích s časem kolem 3h(!!!), tak to nijak nesnižuje moji radost nad tím, jak jsem běžel já nebo kamarádi... Pokud použiju moji oblíbené vyznání z Romea a Julie.. "Co je ve jméně?"... kdy Romeo vysvětluje že i pod jiným jménem "bude se růže rdít stejně kouzelně"..... Tak si my obyčejní nadšenci můžeme říci.. "Co je v čase?"..:)... Bez přehání jsem přesvědčen, že já mám ze svého času určitě stejnou nebo větší radost než zdejší vítězové.. a lidé, co doběhli za mnou se možná radují ještě o řád víc než já.. A to si myslím je na tom pobíhání to nejhezčí...

Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! Ať žije brdská stezka!!! 12:)

pondělí 7. dubna 2014

Změna .. je život??.. aneb hledaní pevného bodu..:)

V mé první běžecké pětiletce bylo několik pevných bodů a pražský 1/2m byl jedním z nich.. Otevřeně přiznávám, v poslední době už jsem měl problémy s tím šíleně masovým charakterem závodu... To, co mě na začátku motivovalo a pomáhalo -- že poběžím se spoustou lidí "svým" městem -- tak přesně to samé mě teď silně odrazovalo..

Tedy, na počátku mé letošní účasti byla skvělá myšlenka.. totiž, že 1/2M poběžím s juniorem, užijeme si rozměr běhu otce se synem, případně umocněný následným společným maratónem.. Jenže když synek onemocněl a v týdnu dostal i vysoké horečky, na maratón vychází jeho předmaturitní úsilí:)... bylo rozhodnuto.. Já jsem se sice v pondělí a úterý sotva hýbal, ale byl jsem připraveny "náš" 1/2M běžet klidně s prieznitzovým obkladem kolem krku... Neběželi jsme...Naštěstí Martin (VP) se stal tentokrát Veverkou náhradním a se svým synem nás krásně zastoupili...Dík!

Ta moje neúčast na 1/2M, ale jaksi mimochodem spustila úplný vagón přemýšlení... Kdoví jestli 1/2M v Praze zase někdy poběžím.. Takové krásné smutnění, že něco skončilo a samozřejmě něco jiného.. začíná..:) Možná pro mě asi skončila velká éra městských běhů... aspoň v klasickém slova smyslu... V téhle chvíli už mě teď nic moc nemotivuje se jich účastnit .. a už ani ten čas..:)... (Proto teď musím ještě vymyslet, jak vtipně pojmu svoji účast na PIM maratónu, když už mám tu registraci, že:) ) ... Čímž neříkám, že si třeba zase nezaběhnu nějakou 10k na čas, nebo 1/2M, ale asi budu hledat ten impuls někde jinde.. běžet to s dětmi (s Deri, se Slunéčkem...)... Znova jsem se pevněji chytil do krásné pasti osamělosti dálkového (ultra) běžce...

Chvíli mi totiž trvalo se s tím běžeckým "boomem" srovnat... Běhá, nebo aspoň plánuje běhat úplně každý:) a pro mě, jako známého optimistu:) to je o to těžší...V podstatě sledovat a (slušně a pozitivně) reagovat permanentně na něco typu "I run 3km and I feel great" :)...asi člověk dlouho v širokém záběru nedokáže:)... . Všichni kolem běhají.. z necelých dvou tisíc lidí na 1/2M to během pár let vyrostlo na 12.5 tisíce.. Ale pořád cítím, že se to třeba může změnit.. Masy objeví třeba "nordic walking" nebo interaktivní televizní seriály, nebo nějakou verzi sudoku:)... a lidé se vrhnou jinam.. Stejně jako kdysi opustili jazz-gymnastiku, jógu, aerobic.. tak třeba i běh zase bude mimo hlavní zájem .:).. Nejdřív jsem to v sobě složitě řešil, abych si uvědomil, že je mi to úplně jedno..:)

Původně jsem totiž měl takové ty "ideály" a "očekávání", že běhání dělá lidí lepšími.. jenže jak teď běhají skoro úplně všichni:), tak se moje představy v tomto směru zhroutily..Také osobní zkušenosti z posledních dní mi bohužel daly za pravdu:(.. No nic.... Pobíhal jsem po údolí s Deri a a přes tu "pachuť" ztráty ideálu a pevného bodu jsem dospěl do stavu vyrovnání, že je opravdu úplně jedno jestli běhají všichni nebo neběhá nikdo... :)

Hledání pevného bodu skončilo úspěšně, uvědomil jsem si, že zatím není třeba.. Vzpomněl jsem si totiž na jednu náročnější etapu našeho života, když jsme se relativně hodně stěhovali a po návratu z Ameriky jsme v akci "kulový blesk" vyměňovali náš byt, který jsme zároveň rekonstuovali a tak jsme se na 1.5 měsíce přitom ještě stěhovali jinam.. Moje (tehdy malá) dcera se mě bezelstně zeptala: "Tatínku dneska spíme stejně, nebo zase někde jinde?".. Ale bylo na ní vidět, že se jenom ptá, nijak jí to nestresuje...ona měla své "pevné body" jinde než v tom konkrétním místě našeho pobytu..:).. Ta vzpomínka mi moc pomohla, uvědomil jsem si, že pevný bod mého pobíhání je někde úplně jinde.. Je ve mně..:)

Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)