Zane Grey za rohem aneb Stinovo divoké sny..:)

V minulých dvou dnech jsem byl běhat -- za hrdinu:) -- sám po zdejších stezkách.. Teda za hrdinu.. jsem bludička, každej to ví.. a i když jsem se hodně zlepšil, stále šance na zabloudění všude je, tady na stezkách o to větší.. jak se člověk musí soustředit a koukat pod nohy kvůli kamení, fauně a flóře:).. tak snadno může zapomenout kudy běžel, když se vrací, nebo minout nějakou důležitou "křižovatku/odbočku"...

Zrovna ve středu jsem řešil zajímavý problém, vidím v dálce dvě (starší) běžkyně.. patrně běží spolu, ale jsou od sebe cca 100m, je docela vítr, takže není moc slyšet... Přibližují se a řeším dilema.. Mám na sebe upozornit nějakým zvoláním, pozdravem? ... nebo se jen tak mihnout a až mě ona uvidí, tak pozdravit? Říkám si, evidentně starší paní:), aby ji probíhající stařík nevyděsil.. a tak běžím opatrně kolem. V okamžiku, kdy jsem na její úrovni mě paní spatří a téměř padá do mdlob... V podstatě říká něco na náš způsob.. Fuj to jsem se lekla.. tady bych nikoho nečekala... O.K. Paní se oklepala, běžím dál, přede je mnou její "kamarádka". Poučen z předchozí příhody, když jsem za ní kousek, hlasitě pozdravím... Paní podklesla v kolenou, málem s sebou švihla na zem..:).. A opět varianta.. "OMG! OMG!" ..To jsem se lekla..:).. A tak nevím, co je lepší, upozornit/neupozornit?.. Zkusím pokračovat pokračovat v průzkumu, i když mi moje první dva vzorky málem totálně zkolabovaly..:)

 

Začínám se balit.. co mám už s sebou, to mám, co nemám je doma ve Stodůlkách:), ale pro jistotu jsem si zaskočil koupit kšilt, protože se řada věci dramaticky mění... a potom si popíšu drop bags svým číslem 67 a jmény jednotlivých stanic.. Beru to vážně--nebude to jako loni, když jsem byl i mentálně plně ve vleků Stíná a nějak si myslel, že to bude relativně stejně, jako běžet v údolí za barákem:)... Ha, ha.:)..a jak mě to potom hezky vyškolilo:)..

Ale stejně jak je trať ZG50 tvrdá, tak byla (spolu se Stínem) ke mě loni velmi laskavá a umožnila mi zmrtvychvstání.. A díky poučení (z krizového období) jsem byl nakonec lépe připraven na Leadville a dokončil jej.. Proto teď koukám na profil trati, vyrábím si diagram se stanicemi, vzpomínám a lovím v paměti, kde co je, kudy se dá běžet, co půjdu..:)...

V mezičase dostávám "děsuplný" mail od organizátorů o změně podmínek.. že se na Payson ženě studená fronta, že přijde zrovna na sobotu prudký pokles teplot, že posádky mají jezdit velmi opatrně, že cesty budou podemleté, kluzké a plně bláta. A hned dodali i fotografie. Naštěstí žádnou posádku nemáme a tak se Stín může jen radovat...:)...

Kdybyste ho viděli, když mi při příjezdu ukazoval, že nebude horko.. Jak byl smutný, že bude asi jen 20C, pak se dokonce ochlazovalo k příjemným 15-17C.. Jenže, jak se postupně horšily podmínky, tak Stín rozkvétal a usmíval se a hned začal přidávat svoje rady a průpovídky:
... "Jestli v Paysonu bude pršet, tak na HighLine Trail bude sněžit. V našem aquatic centru si můžeš půjčit sněžnice a hůlky. Stavím se pro ne cestou z práce … jakou máš velikost ?"

No na zabití!!! :)... To zase bude nářez... Jako správný optimista hned vidím výhody... Určitě bude spousta bláta, potoky, asi i silný déšť... ale nečekal bych že budu muset přeskakovat chřestýše:)... Navíc vidím, jak se Stín tetelí radosti, že se počasí posunuje od jednoho extrému do druhého..Je to kamarád!! A hned mu to říkám, že má rád extrémy a že se snaží (jako pravý kamarád), abych si to taky užil až na kost.. Stínova odpověď plně charakterizuje celou přípravu.. "Žádný extrémy. Já jsem jen takovej usedlej taťka od rodiny. … I když jsem tak trochu oportunista … chtěl jsem se jet opálit, ale nevadí, když to nepůjde, klidně si i zalyžuju..." :)

Za pár hodin nasedáme do auta, naše LA skupina: Stín (#81), Nika (#114) a moje maličkost (#67).

Zase jsme v p*deli, ale v krásný p*deli a jdeme do toho s hlavou vztyčenou a rozhodnutí si to užít na plný pecky:)...

Takže všemu zdar! Ultra zvlášť! Ať žijí kamarádi a jejich i naše divoké sny! 12:)